Karel Havlíček Borovský
Básně

1956 | Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění

Vydání tří básnických skladeb, které Havlíček napsal v Brixenu, se opírá o dochované rukopisy a pečlivě se v nich zachovává Havlíčkova podoba jazyka. Vydání tří básnických skladeb, které Havlíček napsal v Brixenu, se opírá o dochované rukopisy a pečlivě se v nich zachovává Havlíčkova podoba jazyka.

Objednávky po 18. 12. 2025 již pravděpodobně nebudou doručeny do Vánoc.

Vyberte kus

Stav

Mírně opotřebená

zašlé desky

Vytvořit poptávku

	Stav Dobrý až velmi dobrý, zašlé desky	Skladem pro e-shop	~~129 Kč~~ 89 Kč
	Stav Dobrý špinavé desky	Skladem pro e-shop	89 Kč

O knize

Stav:	Mírně opotřebená, zašlé desky
Vazba:	pevná
Počet stran:	157
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Miloš Hrbas
Edice:	8. svazek ed. 8. svazek ed. Skvosty
Vydání:	Vydání ve Skvostech 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	13. 2. 2025 9:41
Číslo položky:	1135103

O autorovi

Karel Havlíček Borovský

Karel Havlíček Borovský, pseudonymem Havel, vlastním jménem Karel Havlíček , byl český novinář, spisovatel, básník a politik. Je považován za zakladatele české žurnalistiky, satiry a literární kritiky. Literárně bývá řazen do realismu, politicky pak patří k druhé generaci národních buditelů. Přídomek „Borovský“, kterým často podepisoval své články, je odvozen od jeho místa narození . Karel Havlíček byl synem Matěje Havlíčka, kupce, a Josefíny Dvořákové, dcery sládka z Horní Cerekve. V dětství žil ve vesnici Borová na Vysočině a v Německém Brodě, kam se rodina v roce 1830 přestěhovala. Jeho otec měl zde na náměstí živnost . V devíti letech odešel na rok do Jihlavy, kde se učil němčině a také zde začal chápat národnostní rozdíly. Od roku 1833 studoval v Německém Brodě gymnázium. V roce 1838 gymnázium dokončil. Od toho samého roku studoval filosofii v Praze. Havlíček toužil po tom, aby mohl působit na výchovu českého lidu, vstoupil proto do kněžského semináře. Nelíbily se mu však poměry, které zde panovaly – kněžstvo bylo vychováno v konservatismu a také v duchu protinárodním. Na podzim 1841 proto seminář opustil a stal se až do konce života nekompromisním kritikem římskokatolické církve. Vystupoval rovněž proti celibátu, který byl dle jeho názoru proti přírodě a lidské přirozenosti. Zprvu byl vlivem Jána Kollára a dalších přátel zastáncem rusofilství a všeslovanské vzájemnosti. Svůj názor výrazně korigoval po ročním pobytu v carském Rusku, kde působil jako vychovatel u významného profesora. Již roku 1844 se vrátil s přesvědčením, že slovanská vzájemnost je zcela nereálná. Po návratu z Ruska vychází jeho první tištěné dílo v příloze Pražských novin – Obrazy z Rus. Roku 1846 se stal na doporučení Františka Palackého redaktorem Pražských novin. Psal také do satirické přílohy časopisu Če...

Více od autora