Charles Baudelaire, Jaroslav Vožniak
Básně

1967 | Nakladatelství Mladá fronta MF

"Když jsem se - už po dvacáté alespoň - probíral slavným Kašparem noci od Aloysia Bertranda ..., připadlo mi na mysl pokusit se o něco podobného a způsobu, jehož Bertrand užil k malbě života dávno uplynulého, tak zvláště pitoreskního, použít k vylíčení soudobého života ..." Těmito slovy uvádí francouzský básník krátké …příběhy v poetické próze, zachycující nálady a mnohotvárnost tehdejšího života Paříže a zejména pak lidské nitro v mezníchkritických situacích. "Když jsem se - už po dvacáté alespoň - probíral slavným Kašparem noci od Aloysia Bertranda ..., připadlo mi na mysl pokusit se o něco podobného a způsobu, jehož Bertrand užil k malbě života dávno upl…ynulého, tak zvláště pitoreskního, použít k vylíčení soudobého života ..." Těmito slovy uvádí francouzský básník krátké příběhy v poetické próze, zachycující nálady a mnohotvárnost tehdejšího života Paříže a zejména pak lidské nitro v mezníchkritických situacích.

Stav

Mírně opotřebená

opotřebená obálka, neautorská dedikace

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Mírně opotřebená, opotřebená obálka, neautorská dedikace
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	119
Jazyk:	česky
Překladatel:	Jaroslav Fořt
Vydání:	Vydání 2.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	25. 9. 2025 13:45
Číslo položky:	1399574

O autorech

Charles Baudelaire

Charles Pierre Baudelaire byl francouzský básník a překladatel, první z řady tzv. prokletých básníků. Jeho básnické dílo mělo zásadní vliv na rozvoj moderní poezie a inspirovalo mnoho dalších básníků . Byl také uznávaným literárním a uměleckým kritikem. Narodil se 9. dubna 1821 v Paříži. Matce Caroline bylo 27 let, otec Joseph-François měl 62 let a bylo to jeho druhé manželství. Charles měl nevlastního bratra Clauda Alphonse, který byl o šestnáct let starší. Jeho otec byl kněz, po revoluci byl vychovatelem a úředníkem, zemřel v r. 1827. Matka, kterou velmi miloval, se po dvou letech znovu provdala za důstojníka Jacquese Aupicka. V roce 1832 se přestěhovali do Lyonu, kam byl otčím převelen. Charles byl zapsán jako interní žák do Královské koleje . Odloučení od matky nesl velmi těžce. Často psal nevlastnímu bratrovi, který se po dokončení studia práv oženil a stal se soudcem. Po počátečních neúspěších se Charlesovy studijní výsledky zlepšily. Byl mimořádně nadaný, ale jeho roztěkaná povaha a neschopnost se soustředit mu bránily udržet se mezi premianty a zavděčit se tak své matce. V lednu 1836 se rodina vrátila do Paříže. Charlese zapsali na lyceum Ludvíka Velikého. Kvůli rodičům se snažil uspět ve studiu, vynikal v latině a řečtině. Začal psát své první verše, které mu daly nový smysl života. V posledním ročníku byl vyloučen, když odmítl vydat učiteli lístek se vzkazem od spolužáka. V srpnu 1839 jako externí student složil maturitu na lyceu svatého Ludvíka. Ve stejný den byl jeho nevlastní otec povýšen na brigádního generála. Charles Baudelaire se chtěl stát básníkem. To se nelíbilo nevlastnímu otci, který z něho chtěl mít vojáka nebo diplomata. Na radu bratra Alphonse se zapsal na právnickou fakultu. Studium ho však nebavilo. Vedl bouřlivý život, stýkal se s pařížskou bohémou v latinské čtvrti. Utrácel peníze z kapesného od rodičů a dělal dl...

Více od autora

Jaroslav Vožniak

Jaroslav Vožniak byl český malíř a grafik. Jaroslav Vožniak se v letech 1949-1951 vyučil reprodukčním litografem. V roce 1952 odmaturoval a tentýž rok začal studovat na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze u prof. Karla Svolinského. Roku 1954 přešel na Akademii výtvarných umění do ateliéru prof. Vladimíra Silovského. Studia ukončil roku 1959. Od roku 1955 byl členem skupiny Šmidrové. Samostatně vystavoval od roku 1963, na společných výstavách Objekt , se skupinou Šmidrové v Ostrově nad Ohří a se skupinou UB v Praze. Od začátku 60. let do roku 1965 pracoval jako noční hlídač v sochařské sbírce Národní galerie na Zbraslavi. Po roce 1965 spolupracoval s architektem Jindřichem Santarem, který působil ve výstavnictví . Roku 1965 vystavoval na Salon de la Jeune Peinture a v galerii Lambert v Paříži a na Alternative attuali v Aquile. V témže roce získal dvě zlaté medaile za svůj podíl na Mezinárodní výstavě bižuterie Jablonec 65. Ve druhé polovině šedesátých let Vožniak spolupracoval se státním podnikem Jablonecká bižuterie a podílel se i na instalaci na Světové výstavě Expo 67 v Montrealu. Na přelomu let 1968-1969 pro tento podnik vytvořil proslulý cyklus novodobých ikon, vystavený nejprve na Libereckých výstavních trzích a později v Montrealu . V souvislosti s výstavami Vožniak několikrát navštívil Paříž, Švédsko, Leningrad a dvakrát pobýval v Kanadě. V době normalizace měl Jaroslav Vožniak problémy s komunistickým režimem, mj. kvůli svému synovi, který byl bubeníkem skupiny The Plastic People of the Universe. V té době se zabýval výtvarným řešením diplomů a jiných tiskovin, navrhoval plakáty pro Národní Galerii a Zdravotní osvětový ústav, ilustroval několik knih. Po celý život trpěl narkolepsií a byl nucen brát léky, aby se mohl soustředit na práci. Od roku 1980 byl pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav v invalidním důchodu. Se svou ...

Více od autora