Ivan Andrejevič Krylov
Bajky

1973 | Lidové nakladatelství

Ruský bajkář, dramatik a žurnalista, který přeměnil didaktickou bajku v sociální satiru, podává v bajkách realistický obraz ruského života s typickými projevy lidového myšlení, zdánlivé neohrabanosti, důvtipu, bezstarostnosti a dobrosrdečnosti a doplňuje jej svou životní filosofií. Výbor, zahrnující necelou polovinu au…torových bajek, přináší především bajky s původními náměty, které svým myšlenkovým obsahem a uměleckým zpracováním přesahují rámec žánru v někdejším původním pojetí. Ruský bajkář, dramatik a žurnalista, který přeměnil didaktickou bajku v sociální satiru, podává v bajkách realistický obraz ruského života s typickými projevy lidového myšlení, zdánlivé neohrabanosti,… důvtipu, bezstarostnosti a dobrosrdečnosti a doplňuje jej svou životní filosofií. Výbor, zahrnující necelou polovinu autorových bajek, přináší především bajky s původními náměty, které svým myšlenkovým obsahem a uměleckým zpracováním přesahují rámec žánru v někdejším původním pojetí.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	125
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Zdeněk Mézl
Edice:	Trojka
Vydání:	1. soubor. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	14. 7. 2025 8:27
Číslo položky:	1301683

O autorovi

Ivan Andrejevič Krylov

Ivan Andrejevič Krylov byl nejznámější ruský autor bajek, publicista a satirik. Psal satirické divadelní hry, založil několik časopisů. Světovou proslulost mu přinesly bajky, kterých od roku 1809 vytvořil kolem dvou set. Kritizují nejen zlé lidské vlastnosti, ale mají především sociální podtext – nastavují zrcadlo tehdejší ruské společnosti, cara nevyjímaje. Pocházel z chudé důstojnické rodiny, otec po odchodu z armády pracoval jako magistrátní úředník ve městě Tver. Otec zemřel v roce. 1778 a rodina žila v nuzných poměrech. Po pěti letech se matka přestěhovala do Petrohradu a Ivan Krylov živil matku a sourozence z platu kancelářského poslíčka na magistrátě.. Neměl možnost dosáhnout vyššího školního vzdělání, avšak získal široký rozhled jako samouk. Po otci zdědil lásku ke knihám, hodně četl, se sousedovými dětmi se učil francouzsky. Sám se naučil hrát na několik hudebních nástrojů. V patnácti letech napsal svou první komickou operu Kávovar . Kancelářská práce ho neuspokojovala a začal se věnovat literární tvorbě. Jeho první pokusy zahrnují několik komedií a také básně, které byly v roce 1788 otištěny v časopise Časná doba . V lednu 1789 začal vydávat satiricko-publicistický časopis Pošta duchů , který však byl po osmi měsících zakázán a Krylov musel opustit Petrohrad. V tomto časopise vycházelo na pokračování jeho stejnojmenné satirické dílo, kritizující soudobou morálku. V roce 1793 založil časopis Divák , který se v následujícím roce přeměnil na Petrohradský Merkur . Časopis si uchoval satirický tón, ale měl širší umělecké zaměření a na Krylovových příspěvcích byl zřejmý růst jeho literárního mistrovství. Jsou to především Kaib, východní pověst a parodické pamflety Chvalořeč na mého děda neb...

Více od autora