Knihy
Beletrie
Česká literatura
Michal Viewegh
Báječná léta s Klausem

Michal Viewegh
Báječná léta s Klausem : 2. díl

2002 | Nakladatelství Petrov

Ve volném pokračování knihy Báječná léta pod psa se znovu setkáváme s Kvidem a jeho rodinou, tentokrát už ale v porevoluční době let devadesátých dvacátého století. Autor na začátku každé kapitoly cituje různé věty z knihy Václava Klause Narovinu, aby pak v příběhu svých románových postav dokázal absurditu některých tv…rzení tehdejšího předsedy vlády ČR.

Kvidův otec už si dávno nevyrábí ve sklepě rakev, ale poté, co dostal výpověď ze skláren, kde celý život pracoval, to s ním nevypadá moc dobře. Jeho žena si otevřela advokátní kancelář, a tak ho zaměstnala aspoň jako řidiče, aby jen neseděl doma a nepropadal depresím.

Kvido se po 12ti letech manželství rozvádí s Jaruškou a začíná zjišťovat, že se mu mohou líbit i dívky, se kterými se nezná od školky a dokonce s nimi ani nesáňkoval. Odstěhuje se do Prahy a užívá si svobodného života spisovatele na volné noze. Často jezdí navštěvovat svoje rodiče a bratra Paca na Sázavu, kde všichni žijí a kde se schází ještě s babičkou a dědečkem při nedělních obědech. Dědeček se díky kupónové privatizaci stal bezmezným obdivovatelem Václava Klause, a tak ho hájí, ať udělá cokoliv. Naopak Kvidovi i ostatním členům rodiny je Klaus trnem v oku, takže se rodinná setkání málokdy obešla bez hádek a popichování.

Paco, mladší bratr Kvida, potkal při rodinné dovolené v Chorvatsku Sáru a když se spolu pak vzali, narodila se jim dvojčata – Marco a Pavo. Mírně řečeno to byly „trochu temperamentnější děti“, ale spíš by se na ně hodilo označení „nezvladatelní spratci“, protože nikoho neposlouchali, pořád jen zlobili a mluvili sprostě. Jejich rodiče ani učitelky ve školce a později ve škole si s nimi nevěděli rady.

Z nové doby byla poměrně zmatená Kvidova babička Věra, a tak když spatřila reklamu se sloganem „Jana už to zná“, nabyla dojmu, že tudy vede cesta. Proto si začala nakupovat drahé a přitom zbytečné věci, které společnost nabízela, v domnění, že pak už to taky bude znát. Další ránou pro ni bylo to, když se na billboardech ochránců zvířat objevily stažené lišky a pod nimi bylo varování, aby lidi nenosili kožešinu, protože kvůli nim trpí nevinná zvířata. Babička celý život pracovala v kožešnictví a dosud si myslela, že to byla dobrá práce, ale nikdy nepřemýšlela o tom, jestli zvířata takhle trpí.

Když Kvidovi vyšla první knížka a stala se téměř přes noc bestsellerem, byla přeložena do několika jazyků a dokonce natočená jako film, nemohl tomu uvěřit. Jediné vysvětlení, které pro to měl, bylo, že „na tom česká literatura musela být hodně špatně“.

Na závěr příběhu Kvido potkává dívku, do které se po spoustě románků na jednu noc konečně zamiluje, požádá ji o ruku a plánují si postavit dům nedaleko rodičů. Kvido se tedy se svojí novou rodinou zase vrací na Sázavu. Ve volném pokračování knihy Báječná léta pod psa se znovu setkáváme s Kvidem a jeho rodinou, tentokrát už ale v porevoluční době let devadesátých dvacátého století. Autor na začátku každé kapitoly cit…uje různé věty z knihy Václava Klause Narovinu, aby pak v příběhu svých románových postav dokázal absurditu některých tvrzení tehdejšího předsedy vlády ČR.

Kvidův otec už si dávno nevyrábí ve sklepě rakev, ale poté, co dostal výpověď ze skláren, kde celý život pracoval, to s ním nevypadá moc dobře. Jeho žena si otevřela advokátní kancelář, a tak ho zaměstnala aspoň jako řidiče, aby jen neseděl doma a nepropadal depresím.

Kvido se po 12ti letech manželství rozvádí s Jaruškou a začíná zjišťovat, že se mu mohou líbit i dívky, se kterými se nezná od školky a dokonce s nimi ani nesáňkoval. Odstěhuje se do Prahy a užívá si svobodného života spisovatele na volné noze. Často jezdí navštěvovat svoje rodiče a bratra Paca na Sázavu, kde všichni žijí a kde se schází ještě s babičkou a dědečkem při nedělních obědech. Dědeček se díky kupónové privatizaci stal bezmezným obdivovatelem Václava Klause, a tak ho hájí, ať udělá cokoliv. Naopak Kvidovi i ostatním členům rodiny je Klaus trnem v oku, takže se rodinná setkání málokdy obešla bez hádek a popichování.

Paco, mladší bratr Kvida, potkal při rodinné dovolené v Chorvatsku Sáru a když se spolu pak vzali, narodila se jim dvojčata – Marco a Pavo. Mírně řečeno to byly „trochu temperamentnější děti“, ale spíš by se na ně hodilo označení „nezvladatelní spratci“, protože nikoho neposlouchali, pořád jen zlobili a mluvili sprostě. Jejich rodiče ani učitelky ve školce a později ve škole si s nimi nevěděli rady.

Z nové doby byla poměrně zmatená Kvidova babička Věra, a tak když spatřila reklamu se sloganem „Jana už to zná“, nabyla dojmu, že tudy vede cesta. Proto si začala nakupovat drahé a přitom zbytečné věci, které společnost nabízela, v domnění, že pak už to taky bude znát. Další ránou pro ni bylo to, když se na billboardech ochránců zvířat objevily stažené lišky a pod nimi bylo varování, aby lidi nenosili kožešinu, protože kvůli nim trpí nevinná zvířata. Babička celý život pracovala v kožešnictví a dosud si myslela, že to byla dobrá práce, ale nikdy nepřemýšlela o tom, jestli zvířata takhle trpí.

Když Kvidovi vyšla první knížka a stala se téměř přes noc bestsellerem, byla přeložena do několika jazyků a dokonce natočená jako film, nemohl tomu uvěřit. Jediné vysvětlení, které pro to měl, bylo, že „na tom česká literatura musela být hodně špatně“.

Na závěr příběhu Kvido potkává dívku, do které se po spoustě románků na jednu noc konečně zamiluje, požádá ji o ruku a plánují si postavit dům nedaleko rodičů. Kvido se tedy se svojí novou rodinou zase vrací na Sázavu.

Vyberte kus

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

Stav Velmi dobrý	Skladem pro e-shop	~~49 Kč~~ 39 Kč
Stav Velmi dobrý	Skladem pro e-shop	~~49 Kč~~ 39 Kč
Stav Dobrý	Skladem pro e-shop	~~45 Kč~~ 35 Kč
Stav Dobrý	KOMPLET Skladem pro e-shop	189 Kč

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	213
Jazyk:	česky
ISBN10:	8072271237
ISBN:	9788072271238
Vydání:	Vyd. 1.
Vydáno v:	Brno
Vystaveno:	13. 4. 2024 9:26
Číslo položky:	817338

O autorovi

Michal Viewegh

Michal Viewegh je český spisovatel a publicista. Je držitelem prestižní Ceny Jiřího Ortena z roku 1993 a je nejprodávanějším českým spisovatelem, s více než milionem výtisků. Matka Michala Viewegha je právnička, otec byl inženýr-chemik, později starosta Sázavy. V roce 1980 maturoval na gymnáziu v Benešově. Nedokončil studium ekonomie na VŠE, ale vystudoval češtinu a pedagogiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde studium dokončil roku 1988. Již od začátku svého studia v roce 1983 publikoval povídky v Mladé frontě. Po dokončení vysoké školy se krátce věnoval vystudovanému oboru, učil na základní škole v Praze 5 – Zbraslavi, ale už v roce 1993 učitelské povolání opustil. Stal se na dva roky redaktorem v nakladatelství Český spisovatel, pak definitivně spisovatelem z povolání. Kromě románů je i autorem literárních parodií . V roce 1993 mu byla udělena prestižní Ceny Jiřího Ortena. Je prvním českým spisovatelem, který si vyzkoušel psaní románu spolu se čtenáři na Internetu v díle Blogový román Srdce domova, který je zároveň otevřenou školou tvůrčího psaní, vznikající mezi srpnem a prosincem roku 2009. Michal Viewegh však přiznává, že spisovatelství je osamělé povolání, při kterém tráví s počítačem i 10 hodin sám. Dne 10. prosince 2012 mu praskla aorta, ležel v IKEM, jeho stav byl stabilizován. Poté se rehabilitoval na klinice Malvazinky. Uvádí, že trpí melancholií a výpadky paměti. Tato událost mu pomohla si uvědomit relativitu některých problémů: „Dívám se do zahrady a najednou se vnitřně zklidním a připomenu si, že 90 % lidí s prasklou aortou nepřežije. Už nesleduju kritiku, bulvár ani politiku. Nenakupuju, nic nesháním." Michal Viewegh má dva bratry. Josef Viewegh je režisér a producent. Michal Viewegh byl dvakrát ženatý, nejdřív s Jaroslavou roz. Mackovou do roku 1996, později si v roce 2002 vzal Veronikou Vieweghovou, roz. Kodýtkovou. Má tři dcery, Michaelu , Sáru (*2...

Více od autora