Viola Fischerová, Antonín Brousek
Babí hodina

1995 | Nakladatelství Franze Kafky

Autorčina druhá básnická sbírka přináší křehké reflexe, které se zamýšlejí nad údělem a postavením ženy v současné společnosti. Vychází patrně z motivů slavné Halasovy básně Staré ženy a její výpověď má zřetelnou melancholickou a nostalgickou linku, převažující pocity stárnutí a zbytečnosti. Občas se básněmi mihne ja s…nější tón poznání, že žít život opravdově a v souladu sám se sebou stojí za mnohé oběti. Autorčina druhá básnická sbírka přináší křehké reflexe, které se zamýšlejí nad údělem a postavením ženy v současné společnosti. Vychází patrně z motivů slavné Halasovy básně Staré ženy a její výpověď …má zřetelnou melancholickou a nostalgickou linku, převažující pocity stárnutí a zbytečnosti. Občas se básněmi mihne ja snější tón poznání, že žít život opravdově a v souladu sám se sebou stojí za mnohé oběti.

s kódem BREZEN26: 314 Kč

Stav

Dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	83
Jazyk:	česky
ISBN10:	8086911993
ISBN:	9788086911991
Ilustrátor:	Adriena Šimotová
Vydání:	2. vyd.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	15. 9. 2023 13:31
Číslo položky:	641460

O autorech

Antonín Brousek

Antonín Brousek byl český exilový básník, literární kritik, redaktor, překladatel a vysokoškolský pedagog. Je řazen k nejvýznamnějším básníkům generace 60. let. Narodil se do rodiny úředníka ČSD původem ze Starého Knína na Příbramsku, která se r. 1946 přestěhovala z Řeporyj na Zlíchov; matka si přivydělávala jako švadlena a později byla pečovatelkou v jeslích. Sestra se vyučila automechaničkou a por r. 1989 provozovala opravnu v Novém Kníně. Po maturitě na zlíchovské jedenáctileté střední škole Brousek studoval češtinu a ruštinu na FF UK; studia z vlastního rozhodnutí ukončil r. 1961. Pracoval v časopise Náš beton stavebního podniku Armabeton, v letech 1962–3 byl redaktorem poezie nakladatelství Svět sovětů, poté zaměstnancem literárního oddělení Československého rozhlasu. Během vojenské základní služby od r. 1965 do července 1967 byl redaktorem čtrnáctideníku Československý voják; v té době také navštívil s delegací spisovatelů Sibiř. Poté byl redaktorem v redakci časopisu Literární noviny . V září 1969 s manželkou a sedmiletým synem emigrovali díky pozvání na roční studijní pobyt ve Stuttgartu. V letech 1970–76 v Tübingen a Západním Berlíně vystudoval slavistiku, germanistiku a srovnávací literaturu; jeho diplomová práce byla Sowjetlyrik nach Stalins Tod . V letech 1979–1987 byl lektorem na univerzitě v Kolíně nad Rýnem s přestávkou 1982–5, kdy pracoval v Ústavu pro výzkum nezávislých společenských hnutí a literatur ve východní Evropě v Brémách. Poté byl do roku 1997 docentem českého jazyka a literatury na Univerzitě v Hamburku. Roku 1994 získal na FF UK titul Ph.D. Od roku 1971 bydlel s rodinou v Západním Berlíně, později v Hamburku; po roce 1989 žil střídavě v Čechách a v Německu. V exilu propadl těžké...

Více od autora

Viola Fischerová

Viola Fischerová sa narodila v roku 1922 v Lučenci. Keď mala šestnásť rokov, južné Slovensko obsadili Maďari. S rodinou sa museli skrývať, prežili nálety, obrovský psychický nátlak. Zhabali im majetok, označených žltými hviezdami ich vylúčili zo spoločnosti, presunuli do geta zriadeného v meste, kde s nimi zversky zaobchádzali. Všetkých bili, dievčence brali a znásilňovali. Nevedeli si predstaviť, že existuje ešte niečo horšie, no ako dvadsaťdvaročná vystúpila z dobytčieho vagóna na rampe v Osvienčime. Tam sa stretla s doktorom Josefom Mengelem po prvýkrát, no nie naposledy. Stala sa obeťou jeho pseudolekárskych pokusov. Prežila. Po čase ju premiestnili do iného tábora, zorganizovala ďalších sedem žien a podarilo sa im ujsť. V čase, keď ona bojovala o život v koncentrákoch, jej neskorší manžel, Juraj Fischer, bol veliteľom tanku v spojeneckej armáde. Zúčastnil sa aj vylodenia v Normandii, 6. júna 1944. V roku 2004 dostal najvyššie francúzske ocenenie – Rytier Čestnej Légie. Viola Fischerová nikdy nezabudla na peklo, ktoré prežila. Neustále ju prenasledovalo.

Více od autora