Max Frisch
Andorra : hra v 12 obrazoch

1962 | Nakladatelství Slovenské divadelné a literárne zastupiteľstvo

Modelová hra švýcarského dramatika reflektuje antisemitismus . Je příběhem nežidovského mladíka, jež všichni pokládají za Žida, a který nakonec bere na sebe k hanbě všech úděl štvance, znamenající smrt. Hra je sondou do komunity, která vlastní zbabělost a mravní ubohost ventiluje skrze nenávist k nezapadajícímu jedinci…. Zároveň živě zobrazuje, jak je takový člověk, vystavený všeobecné nespravedlnosti, tímto nelidským nátlakem vnitře lámán a ničen. Modelová hra švýcarského dramatika reflektuje antisemitismus . Je příběhem nežidovského mladíka, jež všichni pokládají za Žida, a který nakonec bere na sebe k hanbě všech úděl štvance, znamenající smr…t. Hra je sondou do komunity, která vlastní zbabělost a mravní ubohost ventiluje skrze nenávist k nezapadajícímu jedinci. Zároveň živě zobrazuje, jak je takový člověk, vystavený všeobecné nespravedlnosti, tímto nelidským nátlakem vnitře lámán a ničen.

Stav

Dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	98
Jazyk:	slovensky
Překladatel:	Ladislav Obuch
Vydáno v:	Bratislava
Vystaveno:	15. 1. 2019 13:31
Číslo položky:	50837

O autorovi

Max Frisch

Max Frisch byl švýcarský prozaik, dramatik a esejista, patří k spisovatelům německého jazyka ve 20. století. Frisch studoval germanistiku a forenzní psychologii. Od roku 1931 působil jako novinář. Zpočátku psal apoliticky a jen velmi málo textů z této doby bylo později převzato do souborného vydání. V roce 1933 cestoval: navštívil Prahu , Budapešť, Bělehrad, Sarajevo, Dubrovník, Záhřeb, Istanbul, Atény, Bari a Řím. Psal fejetony a na základě zážitků z cest vznikl i jeho první román „Jürg Reinhart - osudová letní cesta“ . Roku 1935 poprvé navštívil Německo a vydal „Malý deník z německé cesty“, ve kterém se vyjadřoval kriticky k antisemitismu. Jeho postoj k nacionálnímu socialismu ovšem tehdy ještě nebyl vyhraněně negativní: obdivně se např. vyjádřil o výstavě Herberta Bayera „Zázrak života“, která propagovala rasové teorie. Jeho první romány také mohly bez problémů v nacistickém Německu vyjít. Teprve ve 40. letech se u něj utvářelo kritické politické vědomí. Retrospektivně bývá tento jeho pozvolný vývoj dáván do souvislosti s konzervativním klimatem na curyšské universitě, kde někteří z profesorů obdivovali Hitlera i Mussoliniho. Po napsání druhého románu „Odpověď z ticha“ , o kterém se později vyjadřoval velmi kriticky, se rozhodl, že již nikdy nebude psát. Začal studovat architekturu . Otevřel si i vlastní architektonické studio. Kvůli nedostatku materiálu způsobenému válkou však svou první a jedinou větší stavbu mohl uskutečnit teprve v roce 1947. Svou architektonickou kancelář zavřel v lednu 1955. Frisch již během studií pravidelně navštěvoval v Curychu divadlo , které tehdy poskytovalo útočiště německým exulantům a nabízelo prvotřídní program. Jeho ředitel Kurt Hirschfeld jej povzbuzoval k psaní pro divadelní scénu. Jeho prvn...

Více od autora