Václav Větvička , ředitel Botanické zahrady Přírodovědecké fakulty UK v Praze, je jedním z mála přírodovědných botanických popularizátorů. Ve svém oboru je fenoménem. Vystudoval v r. 1961 na PřF UK v Praze obor geobotanika . Vedle rozhlasové práce a odborné práce v Botanické zahradě Přírodovědecké fakulty UK se zajímá o výtvarné umění a výstavnictví. S Českým rozhlasem spolupracoval ještě za svého působení v Botanickém ústavu Akademie věd České republiky , v němž pracoval od roku 1963. V letech 1975-1992 vedl Pokusnou a aklimatizační stanici v Černolicích, v letech 1989-1992 byl vedoucím Průhonického parku. Publikoval řadu odborných a populárně-vědeckých prací, za něž mu byla v roce 2004 udělena Medaile Vojtěcha Náprstka za popularizaci vědy. Je autorem 13 odborných knižních publikací; záznamy jím moderovaných Dobrých jiter v programu ČRo 2 - Praha vyšly knižně pod názvy Moje květinová dobrá jitra a Moje vzpomínková dobrá jitra .

Marie Hrušková je česká spisovatelka, scenáristka a pedagožka. Po studiu na Pedagogické fakultě a Filozofické fakultě Univerzity Karlovy učila 37 let na různých školách v Praze, z toho od roku 1969 dvacet pět let na Akademickém gymnáziu ve Štěpánské ulici. Tam učila češtině, ruštině a vedla dramatický soubor, pro který také psala programy, například pásmo veršů Jiřího Suchého Babeta přišla do Štěpánské, Naše paní B.N. nebo Ty lásko pozdravena buď. Učila mimo jiné i scenáristu Petra Jarchovského, režiséra Jana Hřebejka, ekonoma Petra Zahradníka, novináře Jiřího Majstra či spisovatelku Terezu Boučkovou. Ve své tvůrčí činnosti se soustředí především na tematiku památných stromů z historicko-etnologického hlediska, často s regionálním zaměřením. Od konce šedesátých let vydávala články v časopisech , mezi lety 1980–2010 vydala zhruba 30 knih, z nichž mnohé doprovázely ilustrace akademického malíře Jaroslava Turka a v menší míře i fotografie Marie Holečkové. Marie Hrušková psala od dob studií, proto ji malíř Jaroslav Turek roku 1967 požádal o zpracování textů k jeho kresbám památných stromů. Disertační práce „Památné stromy v ústní lidové slovesnosti a v literatuře“ předznamenala zaměření jejího dalšího psaní – osudy stromů a vztahy lidí k nim, souvislost s historií naší země i nutnost ochraňovat přírodu se staly hlavními náměty. Za výtvarné spolupráce s Jaroslavem Turkem vydala roku 1986 brožuru v PNS Praha o výchovném využití památných stromů ve škole, podrobněji se však památnými stromy i historií míst, kde rostou, mohli zabývat oba autoři až v knize vydané nakladatelstvím Sylva Regina v roce 1995 Památné stromy, na kterou navázal II. díl roku 2001. Spolu s Jaroslavem Turkem vydali „What trees remember“ i českou verzi „Stromy pamatují“ , knihu zajímavou i výtvarným zpracováním. Knihu „Kult stromů v zemích koruny české“ , v níž autorka souborně přibližuje historii a kořeny našich vztahů ke stromům a doplňuje od...