Víte vůbec, kde leží ten stát fantastických horských scenerií a divokého mořského pobřeží?
 
Evropská země, a přesto jako by byla z jiného kontinentu…
První prezident Ahmet Zogu změnil ze dne na den republiku v monarchii a sám sebe prohlásil za krále Zoga I. O čtyřicet let později Albánii prohlásil stalinistický vůdce Enver Hoxha prvním ateisticko-humanistickým státem planety. Jedinou povolenou vírou se tehdy staly komunistické ideály střežené tajnou policií Sigurimi. Malý osamocený stát se opevnil statisíci betonových bunkrů a žil v úplné izolaci po svém. I dnes je to země, kde stále existuje krevní msta a mafie není pojmem z dobrodružných románů. Ale pozor! Cizinec je zde váženým hostem.
 
Petr Horký a Miroslav Náplava hledali v Albánii během posledních několika let opakovaně odpovědi na řadu otázek. Jaké věno dostane albánská nevěsta? Dostává ještě dneska ženich od rodičů nevěsty během svatby kulku, aby ji mohl beztrestně zabít v případě nevěry? Proč nazýváme Albánii Zemí orlů, když je to úplná blbost? A proč do Albánie vůbec jezdit…?
Připravovaný dokumentární film a kniha je opět společným projektem Nakladatelství JOTA, sdružení Camera Incognita a společnosti Piranhafilm.
 
***
 
Vzpomínáte si na dětskou říkanku Nebe, peklo, ráj, kam tě duše dám? Nechali jste někde ve světě kousek své duše stejně jako Petr Horký a Miroslav Náplava v Albánii? Proč se lidé téhle země bojí? Jaká je pravda a co jsou předsudky? Zapomeňte na všechno, co jste se kdy o Evropě naučili! Krevní msta, bunkry, divoké hory, nádherné pláže, středověký lexikon životních pravidel kanun – i to je Albánie!
 
Před šesti lety jsme mezi přáteli udělali anketu: Co si vybavíš pod pojmem Albánie? Odpovědi se v zásadě shodovaly: občanská válka, divoká nátura obyvatel, pohřešovaní čeští studenti, kosovsko-albánská mafie, krevní msta, tyran z Tirany Enver Hodža, bunkry, mercedesy, haldy odpadků, výpadky elektrického proudu. Suma sumárum malá země se špatnou, velmi špatnou pověstí.
 
Největší bohatství Albánie spočívá v nádherných horách, v divoké přírodě, až na výjimky bez značených turistických chodníků, zákazů stanování a rozdělávání ohně. Můžete se koupat na liduprázdných plážích a pobývat v místech, kam noha turisty mnohdy ještě nevkročila. Pro vyznavače terénních vozů a motorek představuje Albánie ráj, kde se vyřádí do sytosti.
Je to nejdivočejší a podle nás nejkrásnější část Evropy. Proto jsme se sem během šesti let vypravili osmkrát. Bezmála půl roku jsme strávili sběrem informací na místě a šest let bádáním v archivech doma. A stále nás něco překvapovalo…
 
Rozsáhlá obrazová příloha knihy obsahuje i unikátní, dosud nepublikované fotografie Albánie z archivu Miroslava Zikmunda a Jiřího Hanzelky, legendární cestovatelské dvojice, z roku 1959 a malíře Otakara Číly z roku 1938
 
Petr Horký
Autor sedmdesáti dokumentárních filmů z osmdesáti zemí světa. Natáčel s velkým bílým žralokem i s tygřími žraloky bez jakékoli bariéry. Zachytil vybuchující sopku Merapi, na Maledivách objevoval vraky starých lodí, nejdelší českou expedicí došel na severní pól a na lyžích přešel Grónsko. Autor a spoluautor sedmi knih, kromě jiných festivalových ocenění i dvojnásobný držitel literární Ceny Egona Erwina Kische.
 
Miroslav Náplava
Autor stejnojmenného filmového dokumentu o Albánii a desítek jiných cestopisných reportáží a filmů. Společně s Petrem Horkým napsali čtyři knihy: Dvě cesty za archeologií, Sloni žijí do sta let (s Miroslavem Zikmundem), Honba za obřím červem a bestseller Cuba Libre, oceněný mj. Cenou Egona Erwina Kische. Ve dvou vydáních vyšla jeho kniha Plavby „sebevrahů“. Jako editor se podílel na vydání dvousvazkového výboru z díla cestovatelů Hanzelky a Zikmunda Legenda H+Z: Fenomén českého cestopisu. Nyní pracuje na „travelpunkové“ knize Legenda o bezhlavém cestovateli o osudech renesančního cestovatele Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic.
 
Roman Hudziec
V malbě se věnuje především krajině. Vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Uherském Hradišti a poté ateliér malby u prof. Nešlehy na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Ve svém studiu pokračoval v Belgii (Královská akademie krásných umění v Gentu) a následně se stal hostujícím pedagogem ve Velké Británii (Artist in residence na Sherborne Boys School, Sherborne). Po návratu několik let působil jako odborný asistent v „rodném“ ateliéru malby na VŠUP. Nyní je na volné noze. (www.hudziec.cz)