Tato útlá publikace se poněkud vymyká svým obsahem i zpracováním tomu, co většina čtenářů knih z nakladatelství Svět křídel očekává. V žádném případě to není kniha, ve které jsou za sebou pečlivě kladeny stopy a závažná fakta, přibližující čtenáři některou válečnou leteckou epizodu z první, či druhé světové války. I když zde mimo jiných, všeobecně známých hrdinů vystupují také slavná letecká esa, nestřetávají se však v dramatických leteckých soubojích, plných zuřivých výkrutů a štěkotu špandavských či vickersových kulometů. V této knize to ani není možné, protože všichni ti slavní letci pronásledují nedostižný výkvět letectví – Tleskačovo létající kolo.
Tato seriózní, a snad humorné dílo, dostal Pavel Bobek od svých kamarádů ve strojopisné formě, před více než třiceti léty jako dar k svátku. Autoři totiž již tehdy špatně snášeli Bobkovu neuvěřitelnou zanícenost pro Rychlé šípy. Ta šla tak daleko, že časově vytížený zpěvák pořádal ve svém volném čase pro své přátele semináře o působnosti Rychlých šípů na české literární scéně. Jeho zásadní referáty, plné čestnosti těchto hodných chlapců občas prokládal podivným, neznámým jazykem, o kterém tvrdil, že je to řeč zvířat, hovořících s lordem Greystokem, jinak známým pod jménem Tarzan. Udivoval také znalostmi o lechtivých dobrodružstvích nedostižného tajného britského agenta 007, tehdy u nás málo známého Jamese Bonda. Autorský kolektiv se proto rozhodl, že odhalí pravou tvář těchto hrdinů, aby semináře skončily a nastal čas pro pravé radovánky. Tak se stalo, že k Rychlým šípům, Tarzanovi a tajuplnému agentovi 007 přišli na pomoc neméně slavní letci, jako Bíggles, Algy a Ginger. Tato skvělá sestava zvučných jmen však musela mít steně slavné nepřátele. Proto na scénu vstupuje KGB a odvěcí protivníci našich hodných hochů – Bratrstvo kočičí pracky.
Ve snaze dostat tyto neskutečné postavy na jedno místo, tak sby se ukázalo, co jsou vlastně zač, poslali autoři Tleskačovo létající kolo do lůna temné Afriky, kde se nakonec všichni kladní i záporní hrdinové nedobrovolně scházejí, a příběh končí nevídanou veselicí. Tak, jako by tomu mělo být i v reálném životě. I přes zjevnou snahu autorů, dát všem aktérům tohoto příběhu řádně na frak, nedokázali tito nikomu vážně ublížit. Asi i proto, že se jim hrdinové jejich dětské i dospělé četby dostali až příliš pod kůži. Tak se stalo, že obdarovaný nezdvihl po přečtení tohoto strojopisu varovný prst, ale smál se, až se za břicho popadal. A protože je smích v dnešní uspěchané a potřeštěné době vzácný, nezbývá než doufat, že Africké prázdniny pobaví po více než třiceti letech i Vás.