Ludvík Kundera byl český básník, dramatik, prozaik, překladatel z němčiny, editor, literární historik, člen 'Sdružení Q'. Byl synovcem klavíristy a hudebního vědce Ludvíka Kundery a bratrancem známějšího spisovatele Milana Kundery. Ludvík Kundera byl spjatý s avantgardními směry, především surrealismem. Po maturitě na litoměřickém gymnáziu se zapsal na Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, ale přešel do Brna. Tam ho zastihlo uzavření vysokých škol, a proto studium na FF MU, obor bohemistika a germanistika, dokončil až v roce 1946. Za války byl totálně nasazen v Německu ve Špandavě. Po válce se stal jedním ze zakladatelů postsurrealistké Skupiny Ra. V letech 1968–70 byl dramaturgem Mahenovy činohry v Brně, odkud byl normalizací vypuzen a žil bez stálého zaměstnání, avšak při pokračující literární činnosti, v Kunštátu. Bylo mu zakázáno publikovat, přesto se literatuře věnoval i nadále . Jako historik se zaměřoval zejména na Františka Halase, Hanse Arpa a Bertolta Brechta. Ve svých rozhlasových hrách usiloval o antiiluzívní divadlo. Po roce 1989 začal přednášet, v letech 1991–2004 přednášel na katedře germanistiky FF UP. Zemřel v roce 2010 v Boskovicích. Pohřeb se konal v krematoriu v Brně, urna s ostatky pak byla pohřbena do hrobu v Kunštátě. V roce 1994 byl jmenován čestným občanem města Brna. 1. června 2000 byl jmenován čestným občanem města Litoměřice, mimo jiné jako student litoměřického gymnázia. V červnu 2000 převzal v Bratislavě Cenu Jána Smreka za celoživotní dílo - z rukou Smrekova syna I. Čieteka a prvního laureáta Ceny J. Smreka švédského básníka T. Tranströmera. V roce 2002 převzal na lipském mezinárodním knižním veletrhu 'Cenu za celoživotní dílo' oceňující přínos ke zprostředkovávání české a německé literatury. V den státního svátku 28. října 2007 mu prezident České republiky Václav Klaus udělil Státní vyznamená...

Václav Zykmund byl český výtvarný kritik a teoretik, malíř, fotograf a grafik. Dále působil jako středoškolský a vysokoškolský pedagog, zakladatel literární edice Ra v Rakovníku a surrealistické Skupiny Ra v Brně. Absolvoval reálné gymnázium v Rakovníku a poté studoval deskriptivní geometrii a kreslení na Přírodovědecké fakultě UK a na ČVUT. V roce 1933 vstoupil do KSČ. Roku 1936 založil v Rakovníku literární edici Ra, kterou vydával Akademický studentský spolek. V letech 1937–1939 působil jako profesor kreslení na Ruském reformním gymnáziu v Mukačevu, 1939–1945 na reformním reálném gymnáziu v Brně-Králově poli. Od roku 1940 žil v Brně se svou první ženou Marií a dcerou Olgou. Od počátku války v letech 1940–1948 působil spolu s L. Kunderou, Z. Lorencem, O. Mizerou ad. v postsurrealistické skupině Ra, kterou inicioval. Roku 1948 byla skupina komunistickým režimem zakázána. Do té doby Zykmund vystavoval i v zahraničí, např. na na výstavách čs. moderního umění v Paříži, Bruselu, Antverpách, Luzernu. V letech 1945–1972 byl scenáristou, výtvarníkem a režisérem animovaného filmu v Brně a pedagogem JAMU. V letech 1960–1965 byl externím pedagogem Vysoké školy výtvarných umení v Bratislavě a zároveň do roku 1972 vedoucím Katedry výtvarné teorie a výchovy na Filozofické fakultě UP v Olomouci, od roku 1966 jako docent. Roku 1968 byl zakládajícím členem a členem výboru České společnosti pro estetiku při ČSAV. Byl členem Mezinárodní asociace výtvarných kritiků AICA, SVU Mánes, Bloku moravsko-slezských umělců v Brně, SVU Aleš, Skupiny Parabola, Sdružení Q a funkcionář SČSVU. V roce 1972 byl vyloučen z KSČ a byl mu udělen zákaz činnosti v oblasti kultury. Věnoval se pak intenzivně vlastní výtvarné tvorbě. Byl členem skupiny DOFO , což byla skupina předních olomouckých fotografů, založená roku 1958. Skupina zanikla roku 1967. Rané dílo Václava Zykmunda bylo ovlivněno Šímou, Picassem a surrealisty,...

Bohdan Lacina byl český malíř, grafik, ilustrátor, a profesor dějin umění a výtvarné výchovy. Bohdan Lacina se narodil ve vesnici Německé u Jimramova, která se dnes jmenuje Sněžné, ještě před první světovou válkou 15. února 1912. Svou cestu za uměním zahájil na přímluvy svého staršího bratra na novoměstské reálce, odkud přešel na brněnskou techniku a pak na učitelský směr pražské Vysoké školy architektury. Jeho pedagogy na tehdy prestižní výtvarné škole byli mimo jiné krajan Oldřich Blažíček a Cyril Bouda. Do umění vstoupil jako člen Levé fronty a vyrovnával se s vlivy svých vzorů jako Josefa Šímy, Salvátora Dalího a dalších surrealistů. Zásadní význam pro jeho rozvoj a další tvorbu mělo i seznámení se s Karlem Teigem a styk s uměleckou avantgardou. Ve 30. letech patřil do surrealistické Skupiny Ra. Poprvé vystavoval v D 37 a hned po skončení války v roce 1945 se zúčastnil v Praze výstavy Československá avantgarda. Prezentoval se i v zahraničí jako účastník expedice Art tchécoslovaque 1938-1946 v Paříži a v Bruselu. V roce 1941 se Lacina seznámil s Františkem Halasem a s Oldřichem Menhartem, typografem nazývaným „kníže české knižní kultury“, což odráží jeho trvalý vztah ke knižní grafice. Celkem ilustroval více než 60 knižních titulů. Od roku 1946 až do 1958 působil ve Výzkumném ústavu pedagogickém a na Vyšší škole uměleckého průmyslu v Brně. V roce 1959 se stal vedoucím Katedry výtvarné výchovy Pedagogické fakulty UJEP. V roce 1962 přešel na Filozofickou fakultu univerzity v Brně, kde byl v roce 1967 jmenován profesorem. Předtím učil v Jevíčku a v Boskovicích. Jako vysokoškolský pedagog se razantně stavěl proti požadavkům normalizátorů a zastával se studentů.