Jiří Václav Svoboda: A já jsem již velká

Jiří Václav Svoboda, Elena Čepčeková, Štefan Cpin
A já jsem již velká : Pro nejmenší

1983 | Nakladatelství Mladé letá

Stav

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	leporelo
Počet stran:	nestr
Jazyk:	česky
Edice:	Leporelá
Vydání:	4. vyd.
Vydáno v:	Bratislava
Vystaveno:	18. 4. 2026 16:0
Číslo položky:	1708479

O autorech

Jiří Václav Svoboda

Jiří Václav Svoboda, často uváděn jako Jiří V. Svoboda, přezdívky JVS a JéVé byl český překladatel a básník. Překládal z ruštiny, francouzštiny, němčiny, slovenštiny, litevštiny a ukrajinštiny; psal také poezii, především pro děti. V letech 1946–1951 byl redaktorem Mladé fronty, 1951–1962 šéfredaktorem Mateřídoušky, od roku 1969 byl zaměstnán jako překladatel ve Výzkumném ústavu mlékárenském. Nejvíce překladů provedl z ruštiny, především Samuila Jakovleviče Maršaka. Podle vzpomínek Ivana Wernische a jiných, uveřejněných v časopise Babylon, měl dlouholeté problémy s alkoholem. Michal Matzenauer uvádí: „On měl takový týdenní cyklus, ve dvě, ve tři dorazil domů, vzbudil svou ženu Alenku s tím, že si ji vzal, aby mu dělala teplý večeře a v půl pátý ráno už zase vyrážel k Tatrovce, kde otevírali v pět ráno .“ Karel Oujezdský na něj vzpomíná mj. takto: „ ... vstával třeba už o půl pátý ráno a než šel do práce, v hospodě U Váhy na Smíchově si dal tři, čtyři i pět piv. Nevím, jestli byl alkoholik, ale každopádně to byl hrdina, kterej si raději přivstal, aby tu hladinku v krvi udržel.“ Prostřední jméno Václav si údajně přidal v 50. letech, aby měl stejné iniciály jako J. V. Stalin, později se k tomu ale nehlásil a tvrdil, že to bylo podle jeho oblíbeného básníka J. V. Sládka.

Více od autora

Elena Čepčeková

Elena Čepčeková, rodným jménem Elena Kaššová. Publikovala i pod jménem po druhém manželovi Elena Benešová a pod pseudonymem Elena Hronská byla slovenská prozaička, básnířka a dramatička, autorka literatury pro děti a mládež. Narodila se v rodině malorolníků a vzdělání získávala v Dolní Ždani, Levicích, Banské Bystrici a Zvolenu. Po 2. světové válce začala pracovat jako učitelka v Kostoľanech pod Tribečom, později pracovala jako úřednice v Bratislavě a v Československém státním filmu. V letech 1950-1954 byla vedoucí redaktorkou časopisu Ohník, v letech 1955-1957 časopisu Zornička, krátký čas byla i ředitelkou Domu osvěty v Novém Městě nad Váhom. V roce 1968 byla krátce také redaktorkou obnoveného časopisu Slniečko. Pak se přestěhovala do Bánovců nad Bebravou, kde se věnovala literární činnosti. Věnovala se výhradně tvorbě pro děti a mládež, a to jak poezii, tak i próze a dramatu. Náměty pro její díla se stal svět přírody, současný život na vesnici i ve městě, rodinné, školní a internátní prostředí, malí i dospívající hrdinové, ale nejvíce se v jejím díle objevují jako hrdinky dívky. Psala veršované pohádky, hrdinskou a životopisná epiku, pohádky, novely a romány; napsala však také loutkové hry a pohádkové seriály pro rozhlas a televizi. Obsáhlá širokou škálu čtenářů od úplně nejmenších až po dospívající mládež. Za své dílo získala Cenu Fraňa Krále. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Elena Čepčeková na slovenské Wikipedii.

Více od autora