Stanislav Kostka Neumann
A hrdý buď : výbor z díla

1950 | Státní nakladatelství dětské knihy

Ukázky, charakterisující Neumannovu tvorbu básnickou, prosaickou i populárně naučnou, rozdělené v osm námětově příbuzných oddílů. Úvodní stať Polanova seznamuje se životem a dílem básníka. Druhá a třetí část knihy se věnuje veršům a próze o přírodě. Čtvrtá část přináší verše oslavující pracujícího člověka a odssuzující… kapitalistickou společnost. Předposlední díl je poděkování za pomoc sovětského svazu. Ukázky, charakterisující Neumannovu tvorbu básnickou, prosaickou i populárně naučnou, rozdělené v osm námětově příbuzných oddílů. Úvodní stať Polanova seznamuje se životem a dílem básníka. Druhá a tře…tí část knihy se věnuje veršům a próze o přírodě. Čtvrtá část přináší verše oslavující pracujícího člověka a odssuzující kapitalistickou společnost. Předposlední díl je poděkování za pomoc sovětského svazu.

Stav

Dobrý

neautorská dedikace, razítko z knihovny

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý, neautorská dedikace, razítka z knihovny
Vazba:	pevná
Počet stran:	220
Jazyk:	česky
Ilustrátor:	Vladimír Kovářík
Edice:	Knižnice pro střední školy
Vydání:	Druhé vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	4. 4. 2024 13:30
Číslo položky:	810600

O autorovi

Stanislav Kostka Neumann

Stanislav Kostka Neumann, křtěný Stanislav Jan Konstantin Václav Bohudar , byl český novinář a básník, literární i výtvarný kritik a překladatel z francouzštiny a ruštiny. V listopadu 1945 byl jmenován národním umělcem. Narodil se v Praze 5. června 1875. Byl synem Stanislava Neumanna, žižkovského advokáta a staročeského poslance Říšské rady a Českého zemského sněmu, jenž pocházel z patricijské rodiny německo-polské, ale hlásil se k české národnosti. Básníkova matka Karolina Neumannová, rozená Eichlerová , byla dcera prostého obuvníka. Advokát Neumann ztratil všechny své úspory v jakémsi nezdařeném podnikání, v roce 1880 zemřel a zanechal rodinu zchudlou. Jeho manželky a malého Stanislava se ujaly dvě zámožnější advokátovy sestry. V jejich olšanské vile č. 45 na Žižkově , kterou po smrti jedné z tet básník nakonec zdědil, prožil třicet let . V roce 1887 začal studovat na gymnasiu v Žitné ulici. Sám na to vzpomínal takto: „Škola od počátku až do konce byla mi mučírnou a já jí nebyl nikdy ke cti. Na obecné byl jsem z těch, kteří klečí na podiu a dostávají vařečkou do nastavené dlaně; na gymnasiu byly to karcery.“ V roce 1892 propadl z řečtiny a latiny. Protože si nechtěl reparátem kazit prázdniny, přestoupil na obchodní akademii v Resslově ulici. Ani tu však nedokončil a už po roce ji opustil. Za pomoci otcových přátel ze staročeské strany pak dostal místo lokálkáře v deníku Hlas národa. Živý zájem o literaturu projevoval již na gymnáziu. V kvintě vydával spolu s několika přáteli studentský časopis Vlast, v sextě redigoval obdobný časopis Slavia. V těchto hektografovaných časopisech publikoval své první básně i povídky. Jeho sympatie patřily od studentských dob pokrokovému hnutí, aktivně se účastnil politického života mezi ra...

Více od autora