Voltaire
Voltaire : stati a dokumenty : [sborník]

1951 | Nakladatelství Rovnost

Úvod. stať akademika Volgina vystihuje Voltairův histor. význam: je z iniciátorů osvícen. hnutí, bojovníkem proti pověře a předsudkům, bojovníkem franc. buržoasie, jež v té době byla třídou pokrokovou, ježto překonávala feudalismus. "V-ův aktivní, bojovný humanismus zachovává svou účinnou sílu až dosud" uzavírá tato 1.… studie, za níž následují stati, oceňující V-a jako historika, filosofa, bojovníka za spravedlnost a reformu práva i jako umělce. Jiné studie se zabývají jeho účastí na Encyklopedii a jeho kritikou tohoto slovníku, poměrem k Newtonovi, voltairovým čest. členstvím petrohrad. Akademie věd a voltairovskými sbírkami v SSSR. Závěrem připojeny listy z Voltairovy korespondence, uchované ve Veřej. knihovně. Úvod. stať akademika Volgina vystihuje Voltairův histor. význam: je z iniciátorů osvícen. hnutí, bojovníkem proti pověře a předsudkům, bojovníkem franc. buržoasie, jež v té době byla třídou pokrokovou…, ježto překonávala feudalismus. "V-ův aktivní, bojovný humanismus zachovává svou účinnou sílu až dosud" uzavírá tato 1. studie, za níž následují stati, oceňující V-a jako historika, filosofa, bojovníka za spravedlnost a reformu práva i jako umělce. Jiné studie se zabývají jeho účastí na Encyklopedii a jeho kritikou tohoto slovníku, poměrem k Newtonovi, voltairovým čest. členstvím petrohrad. Akademie věd a voltairovskými sbírkami v SSSR. Závěrem připojeny listy z Voltairovy korespondence, uchované ve Veřej. knihovně.

Stav

Dobrý

Vytvořit poptávku

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	427
Jazyk:	česky
Editor:	Vjačeslav Petrovič Volgin
Překladatel:	Eliška Skřenková
Edice:	20. svazek ed. 20. svazek ed. Socialistická věda
Vydání:	1. vyd
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	7. 3. 2022 15:8
Číslo položky:	291517

O autorovi

Voltaire

Voltaire, vlastním jménem François Marie Arouet , byl osvícenský francouzský filozof, básník a spisovatel. Je po něm pojmenován kráter Voltaire na Deimu, měsíci planety Mars. Vyrostl v rodině notáře Françoise Aroueta, sám však tvrdil, že jeho skutečným otcem byl blíže neznámý důstojník jménem Rochebrune. Matku Marii Marguerite d'Aumart ztratil, když mu bylo sedm let. Jeho vztah k otci i bratru Armandovi, o kterém se toho jinak celkem nic neví, byl chladný a lhostejný. Skutečným vychovatelem se mu stal jeho kmotr, abbé de Châteauneuf, skeptik, požitkář a milovník života. Tento kněz jej také uvedl do vyšší společnosti, když jej seznámil s vlivnou kurtizánou Ninon de Lenclos, které tehdy bylo 84 let. Vystudoval s výborným prospěchem jezuitskou Kolej Ludvíka Velikého. Velký dojem na něj učinily poslední roky vlády Ludvíka XIV., zejména náboženské pronásledování. Poté, co dokončil studia, se stal tajemníkem francouzského velvyslanectví v Haagu. Zde však na něj padlo podezření z milostné pletky s velvyslancovou dcerou, a byl odeslán zpět do Paříže, kde se záhy stal známým autorem epigramů a posměšných pamfletů. Přestřelil ovšem sepsáním posměšku na účet vévody Filipa II. z Orleánsu, po jehož zásahu byl téměř na celý rok 1717 uvězněn v Bastile. Ve skutečnosti však došlo k omylu: vévoda se stal vděčným terčem satiry a Voltaire strávil 11 měsíců v žaláři za spisek z pera jiného, neodhaleného autora. Zde rovněž vymyslel své autorské jméno, údajně přesmyčkou písmen latinského zápisu jeho vlastního jména, Arovet L.I. . Už jeho první drama Oidipus se setkalo se značným ohlasem. Povzbuzen chválou, začal pracovat na poémě Henriada, která nicméně v jeho díle zůstala jako literární poklesek imitující styl antických poém. S tím, jak se v pařížských salónech tříbil jeho politický i náboženský světonázor, rostlo Voltairovo zaujetí svobodomyslnou cizinou, která nastavovala zrcadlo nespravedlným s...

Více od autora