André Breton
Spojité nádoby

1996 | Nakladatelství Dauphin

V textu Breton jednoznačně vychází z Freudových teorií, respektuje klasifikaci latentního a manifestního obsahu snu a další prvky psychoanalytického výkladového aparátu. Dospívá k poznání, že sen reaguje na konkrétní každodenní zkušenost a je tak důležitým inspiračním zdrojem. Text tedy analyzuje vztah mezi snovou a bd…ělou fází duchovního života, přičemž jeho základním posláním je rehabilitace snu jako rovnoprávného duševního výkonu. V textu Breton jednoznačně vychází z Freudových teorií, respektuje klasifikaci latentního a manifestního obsahu snu a další prvky psychoanalytického výkladového aparátu. Dospívá k poznání, že sen reag…uje na konkrétní každodenní zkušenost a je tak důležitým inspiračním zdrojem. Text tedy analyzuje vztah mezi snovou a bdělou fází duchovního života, přičemž jeho základním posláním je rehabilitace snu jako rovnoprávného duševního výkonu.

Stav

Velmi dobrý

Skladem na prodejně

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	190
Jazyk:	česky
ISBN10:	8086019268
ISBN:	9788086019260
Překladatel:	Jarmila Fialová
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	10. 3. 2025 11:23
Číslo položky:	1171150

O autorovi

André Breton

André Breton , Francie – 28. září 1966 Paříž) byl francouzský básník a prozaik. Je považován za zakladatele a hlavního teoretika surrealismu. Jako mladý student medicíny psal lyriku, ovlivněn symbolisty, obzvláště Stéphanem Mallarmém. Na počátku roku 1916 se v Nantes seznámil s Jacquesem Vachém, který na něj měl rozhodující vliv. Intenzivně se zabýval Rimbaudem a pracemi Sigmunda Freuda, se kterým si také vyměnil několik dopisů a v roce 1921 ho ve Vídni navštívil. Psychoanalýza hrála rozhodující úlohu v jeho životě, první možnost zkoušet její poznatky v praxi se mu naskytla během první světové války, kdy sloužil jako asistent v psychiatrickém středisku II. armády v Saint-Dizier. Roku 1918 se seznámil s Guillaumem Apollinairem a v roce 1919 spolu s Louisem Aragonem a Philippe Soupaultem založil revui Littérature. Poté, co v roce 1919 přišel z Curychu Tristan Tzara, se v Paříži začalo rozvíjet dadaistické hnutí a Breton se stal jeho členem. Po čase však začal jeho prostředky shledávat neúčelnými a došlo mezi ním a Tzarou k názorovým střetům. Jeho definitivní rozchod s dadaismem nastal v roce 1922. Už dva roky před tím, společně se Soupaultem, vydal Magnetická pole, automatický text, podle Bretonova pozdějšího vyjádření první surrealistické dílo vůbec. Nebylo prezentováno jako umění, ale jako práce v podstatě vědecká. Ačkoli šlo o vědu, která neuznává aparát logiky a zkoumá ty nejniternější oblasti lidského ducha. V roce 1924 spolu se svými přáteli - Louisem Aragonem, Paulem Éluardem a Benjaminem Péretem - oficiálně ustavil surrealistickou skupinu. Breton se pak po celou dobu jejího trvání nacházel v jejím středu, to nejen pro svůj teoretický přínos, ale i výjimečné osobnostní vlastnosti. Ačkoli později byl často nahlížen jako autoritativní vůdce. V roce 1924 také vydal Manifest surrealismu, ve kterém ho definoval jako „čistý psychický automatismus“ a stal se redaktorem revui La Révolution Surréaliste , org...

Více od autora