Jan Gebauer
Slovník staročeský : (K-N) - Díl 2

1970 | Nakladatelství Academia

Druhý díl staročeského slovníku čerpajícího ze staročeských památek pol. 14. stol. je doveden až do počátku stol. 16. Druhý díl staročeského slovníku čerpajícího ze staročeských památek pol. 14. stol. je doveden až do počátku stol. 16.

Součástí souboru:

Slovník staročeský 1970 (2 sv, 2. vyd.)

Vyberte kus

Vytvořit poptávku

Další varianty

	Stav Dobrý až velmi dobrý	Skladem pro e-shop
	Stav Dobrý až velmi dobrý	Skladem pro e-shop

O knize

Počet stran:	632
Jazyk:	česky
Vydání:	2. nezměn. vyd., (v Academii 1. vyd.).
Vydáno v:	Praha

O autorovi

Jan Gebauer

Jan Gebauer byl významný český bohemista, ve své době přední český vědec a dodnes jeden z nejuznávanějších českých jazykovědců. Jeho vědecká práce byla výrazně ovlivněna pozitivismem, byl představitelem tzv. mladogramatismu, který se zabýval zkoumáním jazyka toliko z hlediska diachronního, současný stav nebyl brán vůbec v potaz. Zpracoval příručku Pravidla hledící k českému pravopisu a tvarosloví s abecedním seznamem slov a tvarů , předchůdce dnešních Pravidel českého pravopisu. Jan Gebauer se narodil v malé osadě Úbislavice v Podkrkonoší do chudých poměrů. Na přímluvu místního faráře dostal nadaný chlapec možnost studovat na gymnáziu v Jičíně. Po maturitě nejdřív studoval teologii, toto studium však nedokončil a namísto toho se zapsal ke studiu filozofie na pražské univerzitě. Po celou dobu studií trpěl stálým nedostatkem peněz. Po ukončení studií začal pracovat jako pedagog – nejprve v Praze, později v Pardubicích a nakonec zase v Praze . V roce 1872 získal doktorát a v roce 1873 se habilitoval jako docent češtiny na pražské univerzitě. Roku 1880 byl jmenován mimořádným profesorem a pověřen výkonem funkce prvního ředitele semináře pro slovanskou filologii, o rok později profesorem řádným. V letech 1890–1891 byl děkanem FF UK, rektorem pražské univerzity pak v období 1899–1900. Jeho zásluhy ve vědních oborech slovanská filologie a literární historie byly oceněny členstvím v Královské české společnosti nauk , 20. dubna 1890 jej císař jmenoval řádným členem České akademie věd a umění. Byl také členem akademií polské a ruské, Jednoty českých filologů, působil v redakci Listů filologických , do Riegrova slovníku naučného přispěl řadou hesel týkajících se slovanské jazykovědy a literární historie. Spolu s T. G. Masarykem a Jaroslavem Gollem měl největší zásluhu na prokázá...

Více od autora

Komentáře ke knize

Načítám obsah knihy…