Knihy
Vzácné knihy
19. století
Jan Gebauer
Příruční mluvnice jazyka českého pro učitele a ...

Jan Gebauer
Příruční mluvnice jazyka českého pro učitele a studium soukromé

1900 | Nakladatelství Nákladem F. Tempského

Dobová příručka české gramatiky pro potřeby učitelské veřejnosti i pro zájemce - samouky z pera předního českého filologa 19. století. Dobová příručka české gramatiky pro potřeby učitelské veřejnosti i pro zájemce - samouky z pera předního českého filologa 19. století.

Stav

Dobrý

odřené desky, vybledlý hřbet, hřbet s oděrkami, knižní blok v hezkém stavu, převazba, polokožená, žebrování

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý, odřené desky, vybledlý hřbet, hřbet s oděrkami, knižní blok v hezkém stavu
Vazba:	pevná, převazba, polokožená, žebrování
Počet stran:	496
Jazyk:	česky
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	18. 8. 2026 8:50
Číslo položky:	1880849

O autorovi

Jan Gebauer

Jan Gebauer byl významný český bohemista, ve své době přední český vědec a dodnes jeden z nejuznávanějších českých jazykovědců. Jeho vědecká práce byla výrazně ovlivněna pozitivismem, byl představitelem tzv. mladogramatismu, který se zabýval zkoumáním jazyka toliko z hlediska diachronního, současný stav nebyl brán vůbec v potaz. Zpracoval příručku Pravidla hledící k českému pravopisu a tvarosloví s abecedním seznamem slov a tvarů , předchůdce dnešních Pravidel českého pravopisu. Jan Gebauer se narodil v malé osadě Úbislavice v Podkrkonoší do chudých poměrů. Na přímluvu místního faráře dostal nadaný chlapec možnost studovat na gymnáziu v Jičíně. Po maturitě nejdřív studoval teologii, toto studium však nedokončil a namísto toho se zapsal ke studiu filozofie na pražské univerzitě. Po celou dobu studií trpěl stálým nedostatkem peněz. Po ukončení studií začal pracovat jako pedagog – nejprve v Praze, později v Pardubicích a nakonec zase v Praze . V roce 1872 získal doktorát a v roce 1873 se habilitoval jako docent češtiny na pražské univerzitě. Roku 1880 byl jmenován mimořádným profesorem a pověřen výkonem funkce prvního ředitele semináře pro slovanskou filologii, o rok později profesorem řádným. V letech 1890–1891 byl děkanem FF UK, rektorem pražské univerzity pak v období 1899–1900. Jeho zásluhy ve vědních oborech slovanská filologie a literární historie byly oceněny členstvím v Královské české společnosti nauk , 20. dubna 1890 jej císař jmenoval řádným členem České akademie věd a umění. Byl také členem akademií polské a ruské, Jednoty českých filologů, působil v redakci Listů filologických , do Riegrova slovníku naučného přispěl řadou hesel týkajících se slovanské jazykovědy a literární historie. Spolu s T. G. Masarykem a Jaroslavem Gollem měl největší zásluhu na prokázá...

Více od autora