Zdeněk Matějček, Tomáš Halík, Stanislav Kratochvíl, Jiří Mrkvička, Michal Černoušek, Ladislav Hejdánek, Jan Vymětal, Petr Příhoda, Jiří Růžička, Jan Špitz, Jana Kocourková, Carl Ransom Rogers, Betty De Shong Meador, Václav Mikota
Psychoterapie : Díl I-III

1996 | Nakladatelství Triton

Obsažené svazky:

Psychoterapie I, sborník přednášek 1996 I (235 s.)
Psychoterapie, sborník přednášek 1997 2 (275 s., 2. vyd.)
Psychoterapie, sborník přednášek 1997 [Díl] 3 (221 s.)

Stav

Dobrý

až velmi dobrý

Skladem pro e-shop Odešleme do 13. 7. 2026

O knize

Stav:	Dobrý, až velmi dobrý
Vazba:	brožovaná
Počet stran:	275 + 221 + 235
Jazyk:	česky
ISBN10:	8085875160
ISBN:	9788085875164
Editor:	Jaroslav Skála, Jiří Růžička
Vydání:	2., opravené a rozšířené vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	28. 6. 2026 19:24
Číslo položky:	1815576

O autorech

Tomáš Halík

Tomáš Halík je český katolický kněz, teolog, religionista, sociolog, psycholog, a filozof. Přednáší na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Je farářem akademické farnosti při kostele Nejsvětějšího Salvátora v Praze a prezidentem České křesťanské akademie. V červnu roku 2008 mu papež Benedikt XVI. udělil čestný titul monsignore – prelát Jeho Svatosti. V kruhu svých známých používal krycí jméno Kalypton. V roce 2014 se stal prvním českým laureátem Templetonovy ceny, když byl oceněn jako „mezinárodně uznávaná osobnost obhajující dialog mezi různými vyznáními a nevěřícími, která se v době okupace Československa zasloužila o budování náboženské a kulturní svobody“. V roce 2015 se stal viceprezidentem mezinárodní vědecké rady pro výzkum hodnot a filozofie – Council for Research in Values and Philosophy. Narodil se roku 1948 v Praze do rodiny Miroslava Halíka a ženy v domácnosti Marie Halíkové, rozené Wimmerové . Předci z otcovy i matčiny strany žili v Domažlicích. Otec vystudoval filozofii, českou literaturu a francouzštinu na Karlově univerzitě. Působil v úřednických profesích, po roce 1948 jako bibliograf v Národní knihovně v Klementinu. Na návrh Ferdinanda Peroutky se po úmrtí Karla Čapka také věnoval správě spisovatelovy literární pozůstalosti. Tomáš Halík maturoval v roce 1966 na Střední všeobecně vzdělávací škole v Michli. V témže roce prožil první zpověď a první přijímání. Ke kněžství jej poprvé v 60. letech „postrčil“ Jiří Reinsberg. Během letnic 1967 jej na Vyšehradě biřmoval tehdejší biskup František Tomášek. V období 1966–1971 studoval sociologii a filosofii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde byl žákem Jana Patočky. Na jaře 1971 obhájil diplomovou práci na téma sociální nauky církve, nazvanou Společenskokritický význam utopických a profetických proudů v dějinách křesťanského sociálního myšlení. Téma rozvinul v rigorózní práci s titulem ...

Více od autora

Zdeněk Matějček

Zdeněk Matějček byl světově uznávaný dětský psycholog, který se průkopnicky věnoval studiu podmínek vývoje dětí v ústavech – v prostředí psychického strádání neboli deprivace. Jednalo se o moderního reformátora péče o děti, který zdůrazňoval nezastupitelnou úlohu rodiny. Narodil se v Chlumci nad Cidlinou ve východních Čechách. Jeho otec byl ředitelem kladrubského hřebčína. V Chlumci setrval až do dospělosti, spolu s rodiči a mladším bratrem. Do míst svého mládí se Matějček později rád vracel ve vzpomínkách. Jeho rodiče pocházeli z českobratrských kořenů a tato tradice byla zachována i jeho třemi dětmi . Matějček se stal spoluzakladatelem a prvním předsedou sdružení, které do terapie dětí zapojilo i domácí zvířata, například psy nebo koně. Po velmi úspěšné maturitě na reálném gymnáziu v Pardubicích vzhledem k válce nemohl studovat, a tak pracoval v otcově hřebčíně jako zemědělský dělník a později u Bati ve Zlíně. Po válce vystudoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy češtinu a filozofii . Pro profesní dráhu psychologa se rozhodl v důsledku událostí po únoru 1948. Krátce působil jako psycholog ve výchovném ústavu „Dobrý pastýř“ , poté nastoupil jako psycholog v Sociodiagnostickém ústavu v Praze, jehož úkolem bylo mimo jiné sledovat vývoj dětí v kojeneckých ústavech a v dětských domovech. Sociodiagnostický ústav předběhl svou dobu tím, že se na vyšetření každého dítěte podílel celý tým odborníků – psycholog, lékař a sociální pracovnice. Velká pozornost se věnovala hodnocení funkce rodiny. V ústavu, který byl zaměřen na péči o dítě, diagnostiku a terapii poruch a vad, se seznámil s Josefem Langmeierem, s nímž společně vytvořili originální a světově objevné dílo o psychické deprivaci. Definovali tak nový psychologický pojem. Na základě pravidelného a mnohaletého sledování vývoje dětí v dětských domovech, tedy v podmínkách, v n...

Více od autora