Knihy
Poezie
Česká poezie
Miloslav Bureš
Příběh fotbalového hřiště

Miloslav Bureš
Příběh fotbalového hřiště

1968 | Nakladatelství Československý spisovatel

Sbírka veršů, které na pozadí příměrů, obrazů a pravidel z fotbalové hry a ze sportovního zápolení vůbec hodnotí život a zejména tragédii uplynulé světové války. Východiskem se tu stává "příběh fotbalového hříště",venkovskéhohřiště, na kterém za jedné noci zahráli si němečtí vojáci fotbal s chlapy z vesnice - s bojujíc…ími nepřáteli a dodrželi pravidla hry natolik, že obvázali zraněného hráče. Autor sbírku končí verši: Jen míč / tu po nich /zůstal /... / Míč, / který neví, / kde je východ nebo západ, / ale má svůj prostor / a je v něm tolik cest ... / Na tomto hřišti / nikdy nebude hrát / Santos, Internacional, / Real či Benefica. / Takový zápas / nebyl sehrán / nažádnémstadiónu / světa. Sbírka veršů, které na pozadí příměrů, obrazů a pravidel z fotbalové hry a ze sportovního zápolení vůbec hodnotí život a zejména tragédii uplynulé světové války. Východiskem se tu stává "příběh fotbal…ového hříště",venkovskéhohřiště, na kterém za jedné noci zahráli si němečtí vojáci fotbal s chlapy z vesnice - s bojujícími nepřáteli a dodrželi pravidla hry natolik, že obvázali zraněného hráče. Autor sbírku končí verši: Jen míč / tu po nich /zůstal /... / Míč, / který neví, / kde je východ nebo západ, / ale má svůj prostor / a je v něm tolik cest ... / Na tomto hřišti / nikdy nebude hrát / Santos, Internacional, / Real či Benefica. / Takový zápas / nebyl sehrán / nažádnémstadiónu / světa.

s kódem POETLE: 79 Kč

Stav

Velmi dobrý

lehce opotřebená obálka

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Velmi dobrý, lehce opotřebená obálka
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	63
Jazyk:	česky
Edice:	52. svazek ed. 52. svazek ed. Klub přátel poezie. Výběrová řada
Vydání:	Vydání první
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	30. 7. 2025 15:53
Číslo položky:	1324009

O autorovi

Miloslav Bureš

Miloslav Bureš byl český hudebník a trumpetista. Byl odchovancem Vlastimila Kloce. Od roku 1958 působil plných devět let v orchestru Karla Vlacha, s nímž také nahrál své první sólové snímky. Během angažmá ve Vlachově kapele si průběžně doplňoval odborné hudební vzdělání studiem na pražské konzervatoři, kterou absolvoval v roce 1966 ve třídě profesora Václava Junka. V té době už Burešovu trubku důvěrně znali posluchači rozhlasu i televizní diváci, když řada jeho instrumentálních nahrávek dosáhla nebývalé popularity, navzdory tehdy prudce stoupající oblibě vokálních sólistů. Dodnes je v živé paměti např. Burešova nahrávka Rossovy Večerky z roku 1965. Následovaly další tituly, včetně skladeb domácích autorů, inspirovaných právě Burešovým interpretačním uměním a schopností dodat jim přesvědčivého výrazu. Do této kategorie v prvé řadě patři známé Vomáčkovy Gladioly. Od přelomu let 1967/1968 účinkoval Bureš jako sólista v orchestru Berlínského rozhlasu řízeném Günterem Gollaschem. Autorita, s níž byl německými kolegy přijímán, se záhy odrazila i v pohostinském působení s dalšími tamními špičkovými tělesy, včetně orchestrů Waltera Eichenberga, Jürgena Hermanna, Siegfrieda Maie a v neposlední řadě i s vlastním studiovým ansámblem. . Burešovou zásluhou zdomácněly v tehdejší NDR mnohé české populární písničky a nejedna z jeho Instrumentálních verzí tuzemských hitů připravila půdu pro pozdější spontánní přijetí jejich původních interpretů německými posluchači . Současně s touto činností využil Bureš každé příležitosti k účinkování doma, pravidelně se např. zúčastňoval nahrávání a koncertů interjazzového tělesa. V roce 1974 stál Bureš u zrodu Orchestru Čs. televize, v němž působil jako sólista až do své předčasné smrti. Vedle už zmíněné Kanasty nahrál v Supraphonu další samostatná alba Serenády pro tr...

Více od autora