Marie Pujmanová
Hra s ohněm

1954 | Nakladatelství Československý spisovatel

V románech Hra s ohněm a Život proti smrti však stále zřetelněji podřizovala umělecký záměr ideologickému, do popředí posunula sled historických událostí a kolektivní osudy. Živé zpodobení kontrastů nahrazovala tezovitostí a schématy, charaktery i promluvypostav zbavovala jedinečnosti a vůle V románech Hra s ohněm a Život proti smrti však stále zřetelněji podřizovala umělecký záměr ideologickému, do popředí posunula sled historických událostí a kolektivní osudy. Živé zpodobení kontrastů… nahrazovala tezovitostí a schématy, charaktery i promluvypostav zbavovala jedinečnosti a vůle

Vyberte kus

Stav

Velmi dobrý

lehce natržená obálka na přední straně

Skladem pro e-shop

	Stav Velmi dobrý lehce natržená obálka na přední straně	Skladem pro e-shop	49 Kč
	Stav Opotřebená obálka, jinak dobrý, neautorská dedikace	Skladem pro e-shop	~~49 Kč~~ 25 Kč

O knize

Stav:	Velmi dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	285
Jazyk:	česky
Edice:	68. svazek ed. 68. svazek ed. Žatva
Vydání:	11. vydání
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	27. 11. 2023 9:59
Číslo položky:	701819

O autorovi

Marie Pujmanová

Marie Pujmanová, rozená Hennerová, byla česká spisovatelka a novinářka, laureátka Státní ceny . Byl jí udělen titul národní umělkyně . Její otec Kamil Henner byl univerzitním profesorem církevního práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Bratr, Kamil Henner mladší, se stal významným neurologem. Sestra Anna Hennerová se provdala za pražského dramatika Jana Bartoše a krátce na to roku 1920 tragicky zemřela. Od roku 1912 žila v Českých Budějovicích a 8. června 1912 se provdala za syna zdejšího zámožného advokáta a politika Augusta Zátky Vlastislava Zátku. Svatba se konala v Praze v kostele Panny Marie Sněžné. Manželství však nebylo šťastné a po jejím nervovém onemocnění skončilo rozvodem. Podruhé se roku 1919 provdala za Ferdinanda Pujmana, z manželství se narodili dva synové: přírodovědec Vojtěch Pujman a spisovatel Petr Pujman . Pujmanová se později myšlenkově rozešla s pravicovými intelektuály i s třídou, ze které pocházela, od 30. let 20. století se orientovala na levicovou politiku a věnovala se dělnické problematice. Několikrát navštívila Sovětský svaz a tyto cesty velmi ovlivnily její myšlení. V roce 1932 podporovala stávku horníků v Mostě. V letech 1937–1939 byla místopředsedkyní Společnosti přátel demokratického Španělska. Přispívala do Rudého práva , Literárních novin, Lidových novin, Tribuny, Českého slova, Přítomnosti atd. Po roce 1945 byla aktivní také v oblasti zestátněné české kinematografie. Působila jako členka Filmového uměleckého sboru a Filmové rady, kde se podílela na hodnocení a schvalování filmových projektů. V 50. letech se stala jednou z hlavních propagátorek tehdejšího režimu. Dle tvrzení A. C. Nora např. spolupodepsala prohlášení, ve kterém souhlasila s popravou Milady Horákové a odsoudila ji. V denním tisku zveřejňovala svá mírová prohlášení, byla člen...

Více od autora