Karel Havlíček Borovský
Básně

1960 | Nakladatelství Československý spisovatel

Nově redigované vydání souboru stále svěžích básní zahrnuje epigramy, chronologicky uspořádané a rozdělené na původní a přeložené, básně politické i bojové. Vedle brixenských eposů je poprvé uvedena "První jenerální schůze Českého národního muzeum 1847" i fragment cyklu básní" O posledních věcech člověka", jej…ž chtěl Havlíček napsat v Brixenu na posílenou člověka, který přestal věřit v záhrobí a život věčný, a ukázka překladu Paní Twardowské. Závěrem shrnuje básně smíšené s náměty milostnými, osobními, rodinnými i literárními. Nově redigované vydání souboru stále svěžích básní zahrnuje epigramy, chronologicky uspořádané a rozdělené na původní a přeložené, básně politické i bojové. Vedle brixenských eposů je poprvé uvedena "…První jenerální schůze Českého národního muzeum 1847" i fragment cyklu básní" O posledních věcech člověka", jejž chtěl Havlíček napsat v Brixenu na posílenou člověka, který přestal věřit v záhrobí a život věčný, a ukázka překladu Paní Twardowské. Závěrem shrnuje básně smíšené s náměty milostnými, osobními, rodinnými i literárními.

Stav

Dobrý

Skladem pro e-shop

O knize

Stav:	Dobrý
Vazba:	pevná s obálkou
Počet stran:	225
Jazyk:	česky
Edice:	19. svazek ed. 19. svazek ed. Odkaz
Vydání:	Vyd. 1.
Vydáno v:	Praha
Vystaveno:	28. 3. 2025 14:25
Číslo položky:	1194986

O autorovi

Karel Havlíček Borovský

Karel Havlíček Borovský, pseudonymem Havel, vlastním jménem Karel Havlíček , byl český novinář, spisovatel, básník a politik. Je považován za zakladatele české žurnalistiky, satiry a literární kritiky. Literárně bývá řazen do realismu, politicky pak patří k druhé generaci národních buditelů. Přídomek „Borovský“, kterým často podepisoval své články, je odvozen od jeho místa narození . Karel Havlíček byl synem Matěje Havlíčka, kupce, a Josefíny Dvořákové, dcery sládka z Horní Cerekve. V dětství žil ve vesnici Borová na Vysočině a v Německém Brodě, kam se rodina v roce 1830 přestěhovala. Jeho otec měl zde na náměstí živnost . V devíti letech odešel na rok do Jihlavy, kde se učil němčině a také zde začal chápat národnostní rozdíly. Od roku 1833 studoval v Německém Brodě gymnázium. V roce 1838 gymnázium dokončil. Od toho samého roku studoval filosofii v Praze. Havlíček toužil po tom, aby mohl působit na výchovu českého lidu, vstoupil proto do kněžského semináře. Nelíbily se mu však poměry, které zde panovaly – kněžstvo bylo vychováno v konservatismu a také v duchu protinárodním. Na podzim 1841 proto seminář opustil a stal se až do konce života nekompromisním kritikem římskokatolické církve. Vystupoval rovněž proti celibátu, který byl dle jeho názoru proti přírodě a lidské přirozenosti. Zprvu byl vlivem Jána Kollára a dalších přátel zastáncem rusofilství a všeslovanské vzájemnosti. Svůj názor výrazně korigoval po ročním pobytu v carském Rusku, kde působil jako vychovatel u významného profesora. Již roku 1844 se vrátil s přesvědčením, že slovanská vzájemnost je zcela nereálná. Po návratu z Ruska vychází jeho první tištěné dílo v příloze Pražských novin – Obrazy z Rus. Roku 1846 se stal na doporučení Františka Palackého redaktorem Pražských novin. Psal také do satirické přílohy časopisu Če...

Více od autora

Komentáře ke knize