Standa Procházka
Šla Muzika

Standa Procházka

Čelný představitel české lidovky ve čtyřicátých, padesátých a šedesátých letech 20. století. Vyučil se číšníkem v Praze, současně se však účastnil amatérských pěveckých soutěží a brzy začal spolupracovat s pražskými tanečními orchestry. Hudební vzdělání si dodatečně doplňoval soukromým studiem u Jana Hilberta Vávry a Egona Fuchse. Stal se oblíbeným interpretem písní v lidovém tónu a jako takový spolupracoval například s orchestrem Antonína Balšánka. Od roku 1939 působil jako profesionální zpěvák v kabaretu U Šenfloků, zpíval také na čajích pro čtenáře časopisů Pražanka a Hvězda v pražské Lucerně. Počátkem čtyřicátých let byl společně s Inkou Zemánkovou a Bajo triem sólistou orchestru Jaroslava Maliny. V letech 1943–45 účinkoval v lidových operetách v Divadle U Nováků. Poté se na krátkou dobu vrátil do Mostu jako kulturní referent. Již v roce 1946 však v Praze opět zpíval jako sólista orchestru Václava Bláhy v Lucerna baru a nahrával také v pražském rozhlase s orchestrem Františka Aloise Tichého. Spolupracoval i s orchestry Bobka Bryena a Ferdinanda Petra, zpíval na různých kabaretních scénách. V letech 1963–66 byl členem souboru Brněnské estrády, se kterým účinkoval na mnoha místech Československa. Později příležitostně spolupracoval s různými orchestry hrajícími lidovkový repertoár, např. s orchestry Karla Vacka, Karla Valdaufa, s dechovou hudbou Supraphonu vedenou Jindřichem Bauerem a dalšími. V roce 1967 založil dámský orchestr Slávinky, se kterým též absolvoval mnoho zájezdů. Řada skladeb v jeho podání byla zaznamenána na deskách firem Esta a Ultraphon. K nejznámějším patří například: Ale ne, Andulička, Bílé konvalinky, Hej, panímámo, Skřivánek zpíval, Tam na stráni.