Franz Schubert byl rakouský hudební skladatel, který významně ovlivnil raně romantickou hudební éru. Narodil se 31. ledna 1797 ve Vídni a navzdory krátkému životu byl plodný - zemřel 19. listopadu 1828 ve věku 31 let. Schubertovo dílo zahrnuje více než 600 světských vokálních skladeb , sedm kompletních symfonií, duchovní hudbu, opery, příležitostnou hudbu a velké množství komorní a klavírní hudby. Jeho Symfonie č. 8 h moll, známá jako "Nedokončená symfonie", je jednou z jeho nejslavnějších skladeb, ačkoli ji zanechal dokončenou pouze ve dvou větách.

Berliner Philharmoniker , známý také jako Berlínská filharmonie, je jedním z nejprestižnějších světových orchestrů, jehož historie sahá až do roku 1882, kdy byl založen. V průběhu let se v jeho čele vystřídala řada významných dirigentů, mezi nimiž byli Hans von Bülow, Wilhelm Furtwängler, Herbert von Karajan, Claudio Abbado a sir Simon Rattle. Od roku 2019 je šéfdirigentem orchestru Kirill Petrenko. Orchestr Berliner Philharmoniker je proslulý svými virtuózními výkony a osobitým zvukem, které byly zachyceny na mnoha nahrávkách v širokém spektru repertoáru.

Dr. phil. h. c. Gustav Heinrich Ernst Martin Wilhelm Furtwängler byl německý dirigent a hudební skladatel. Wilhelm Furtwängler vyrůstal v Mnichově, kde byl jeho otec Adolf profesorem klasické archeologie na tamější univerzitě. Brzy začal jevit zájem o hudbu a od 13 let se učil skladbě nejprve u A. Beera-Walbrunna a J. Rheinbergera, od roku 1901 u skladatele Maxe von Schillingse. Z této doby pocházejí jeho první skladby. Roku 1906 začal pracovat jako korepetitor v městském divadle ve Vratislavi. Jako dirigent debutoval v červnu 1906 v Mnichově se symfonií č. 9 Antona Brucknera. Poté rychle vystřídal několik zaměstnání: nejprve byl dirigentem sboru v Curychu, v letech 1908–09 byl korepetitorem ve Dvorním divadle pod vedením šéfdirigenta Felixe Mottla, poté působil jako kapelník ve Štrasburku pod vedením skladatele Hanse Pfitznera, v letech 1911–15 byl kapelníkem Orchestru spolku přátel hudby v Lübecku a v letech 1915–20 kapelníkem Národního divadla v Mannheimu. V letech 1919–21 působil zejména ve Vídni jako šéfdirigent Tonkünstler-Orchester , po jeho fúzi s Wiener Concertverein pod novým názvem „Vídeňský symfonický orchestr" se podílel na vedení nově vzniklého tělesa jakožto koncertní dirigent Společnosti přátel hudby , později též řídil koncerty Berliner Staatskapelle a frankfurtské muzejní koncerty. Svou koncertní činností v této době se stal – vedle Artura Toscaniniho a Bruno Waltera – jedním z nejuznávanějších evropských dirigentů. Výrazem tohoto uznání bylo jmenování na prestižní místo šéfdirigenta Berlínské filharmonie a současně šéfdirigenta lipského Gewandhausorchester roku 1922 po smrti Arthura Nikische. Ve dvacátých letech se hvězdná Furtwänglerova kariéra opírala o jeho berlínské i vídeňské působiště. Z vedení lipského Gewandhausorchestru...