Jiřina Švorcová
Portrét Herečky

1979 | Vydavatelství Supraphon

Non-Music

1 - Balada O Snu
2 - Leninia
3 - Český Sen
4 - Legenda O Lásce
5 - Tončina Jediná Láska
6 - Valentin A Valentina
7 - Věc Makropulos 1 - Balada O Snu
2 - Leninia
3 - Český Sen
4 - Legenda O Lásce
5 - Tončina Jediná Láska
6 - Valentin A Valentina
7 - Věc Makropulos

Stav

Velmi dobrý

NM | NM

Skladem do týdne
Odešleme nejpozději 19. 5. 2025

O knize

Stav:	NM \| NM
Poznámka:	Minimum vlásečnic, jako nová, obal bez opotřebení
Vydáno v:	Československo
Vystaveno:	6. 9. 2023 9:7
Číslo položky:	632772

O autorovi

Jiřina Švorcová

Jiřina Švorcová byla česká divadelní a filmová herečka a politička KSČ, po Sametové revoluci KSČM. Absolvovala pražskou DAMU a v roce 1951 se stala členkou souboru Divadla na Vinohradech . Její hereckou kariéru a popularitu zásadním způsobem ovlivnila politická angažovanost po roce 1968, kdy se stala jednou z klíčových postav normalizační kultury. Už na počátku roku 1969 na sebe upozornila účastí na založení Leninského svazu mladých, který měl navázat na zaniklý ČSM. Zakládající schůze v tanečním sálu žižkovského hotelu Tichý sklidila velmi negativní veřejný ohlas a byla všeobecně vnímána jako provokativní akce konzervativních komunistů. Svaz neměl naději na existenci a jeho živoření skončilo v roce 1970 se vznikem SSM. Švorcové však tato akce přinesla punc vášnivě zapálené komunistky, ambivalentní postoje veřejnosti i zájem normalizační politické špičky. Od počátku sedmdesátých let se Švorcová zapojovala na různých úrovních do probíhajícího procesu normalizace, cenzurnímu procesu přispívala například svým zasedáním v poradním sboru ústředního dramaturga Filmového studia Barrandov. V roce 1976 byla zvolena do ÚV KSČ a stala se také předsedkyní nově vzniklého Svazu českých dramatických umělců, kterou zůstala až do jeho zániku v roce 1990. Svou veřejnou pověst Švorcová poznamenala i aktivní účastí na přípravě a prezentaci tzv. Anticharty v roce 1977. Režim její činnost ocenil Řádem Vítězného února a titulem národní umělkyně . Své postoje nezměnila ani po sametové revoluci, zůstala komunistkou. Pokračovala v angažování se ve prospěch komunistické myšlenky, působila na kampaních a akcích KSČM jakožto recitátorka komunistické poezie. V roce 1996 neúspěšně kandidovala za KSČM do Senátu na Litoměřicku. V roce 2011 obdržela od TV Barrandov cenu Prominent roku. Zemřela v pražské léčebně dlouhodobě nemocných na Malvazinkách. Česká televize odmí...

Více od autora