Mario Lanza, rodným jménem Alfredo Arnold Cocozza byl americký tenor a hollywoodská filmová hvězda. Užíval si slávy na konci čtyřicátých let a v letech padesátých. Jeho hlas mnozí považují za konkurenci hlasu Enrica Carusa, kterého Lanza hrál ve filmu z roku 1951 Velký Caruso. Lanza byl schopný zpívat všechny hudební styly. Přestože kritici ne vždy chválili jeho velice emotivní styl, Lanza byl nesmírně populární a mnoho jeho nahrávek je oceňováno ještě dnes. Narodil se ve Filadelfii, ve státě Pensylvánie. Už jako malý se seznámil s operou, jeho talent začal být zřejmý, když mu bylo 16 let. Jeho otec, Antonio Cocozza, se narodil ve Filignanu v Itálii a přišel do Spojených států, když mu bylo 16. Mladý Cocozza začínal v místních operních představeních ve Filadelfii a později si ho všiml dirigent Sergej Alexandrovič Kusevickij, který mu poskytl plné stipendium na Berkshireském hudebním festivalu v Tanglewoodu v Massachusetts. Kusevickij později Lanzovi řekl, že „takový hlas, jaký máš ty, se slyší jednou za sto let“. Jeho operní debut, Fenton v opeře Otta Nicolaie Die lustigen Weiber von Windsor, byl v Tanglewoodu 7. srpna, 1942, po studiích s dirigenty Borisem Goldovskim a Leonardem Bernsteinem. Právě tady si Cocozza osvojil umělecké jméno Mario Lanza, což je mužská verze jména jeho matky. Představení mu získala kritický ohlas, například Noel Straus z The New York Times vychvaloval 21letého tenora, že se mu „málo dnešních tenorů vyrovná, co se týče kvality, vřelosti a mohutnosti hlasu“. Jeho operní kariéra byla přerušena druhou světovou válkou, kdy byl povolán ke Zvláštní službě ve Vojenském letectvu USA. V té době se objevil ve válečných show On the Beam a Okřídlené vítězství. Také účinkoval ve filmové verzi Okřídleného vítězství . Ke své kariéře se vrátil v říjnu 1945 v rádiovém programu CBS Great Moments in Music, kde zpíval celkem šestkrát vybrané ukázky z oper. Pozd...