José Plácido Domingo Embil, KBE je světoznámý operní pěvec a dirigent. Jeho hlasová poloha byla po dlouhou dobu tenor, v současném období přešel spíše na barytonové role. Rodiče Plácida Dominga, Plácido Domingo Ferrer a Pepita Embil, byli významní pěvci španělského typu operet – zarzuel. V roce 1949 se Domingo se svými rodiči přestěhoval do Mexika, kde vystudoval dirigování a hru na klavír, ale záhy začal také sbírat jevištní zkušenosti, zejména v tradičních španělských zarzuelách. Po prvních vystoupeních v mexickém Monterrey a americkém Dallasu začal v roce 1959 účinkovat v mexickém Národním divadle v Ciudad de México, kde se sice ucházel o místo barytonisty, ale vedení souboru ho přesvědčilo, aby začal zpívat role tenorové. Dlouhodobé angažmá získal v Izraelské opeře v Tel Avivu . Hned po jeho skončení ale debutoval v Newyorské městské opeře . Před plánovanou rolí Dona José v opeře Carmen od Georges Bizeta ještě stihl i záskok za indisponovaného sólistu v Pucciniho Madame Butterfly. V roce 1968 debutoval v newyorské Metropolitní opeře, a to jako záskok za Franca Corelliho v roli Maurizia hraběte ze Saska v jedinečné opeře Francesca Cilei Adriana Lecouvreur. Od té doby až do dneška je jedním z nejžádanějších a nejslavnějších sólistů na všech důležitých operních scénách světa. Jako tenorista má velmi rozsáhlý repertoár, který sahá od italských a francouzských belcantových rolí až po úspěšná nastudování náročných partů oper Richarda Wagnera. Největší popularitu přinesla Domingovi účast ve hvězdné sestavě Tří tenorů. Společně s Lucianem Pavarottim a José Carrerasem účinkoval mj. na koncertu při fotbalovém mistrovství světa v roce 1990, který se přenášel do celého světa. Je držitelem devíti cen Grammy a tří cen Latin Grammy. Ještě na vrcholu své pěvecké kariéry se vrátil i ke své vystudované profesi dirigenta , později se na tuto práci orientoval st...

Carlo Maria Giulini byl italský dirigent. Narodil se ve městě Barletta, avšak vyrůstal v Bolzanu, které tehdy patřilo k rakouskému území. Ve svých pěti letech se začal věnovat hře na housle. V roce 1940 vyhrál v dirigentské soutěži, díky níž měl dirigoval orchestr svaté Cecilie, avšak krátce před koncertem byl povolán do armády. Je držitelem řady ocenění, mezi které patří například cena Grammy.

Los Angeles Philharmonic je americký orchestr, sídlící v Los Angeles v Kalifornii. Založil jej v roce 1919 filantrop William Andrews Clark Jr., který požádal ruského klavíristu Sergeje Rachmaninova, aby orchestr vedl. K tomu však nedošlo a Clark na post prvního dirigenta nakonec vybral Angličana Waltera Henryho Rothwella. Po jeho smrti funkci převzal Georg Schnéevoigt a v následujících letech orchestr vedli Artur Rodziński , Otto Klemperer , Alfred Wallenstein a Eduard van Beinum . Nová éra nastala s příchodem tehdy ještě mladého indického dirigenta Zubina Mehty, který byl šéfdirigentem v Los Angeles 16 let . Po něm přišli Carlo Maria Giulini a André Previn . Nové impulsy dali orchestru Fin Esa-Pekka Salonen a Venezuelec Gustavo Dudamel, jehož první smlouva z roku 2009 byla po pěti letech prodloužena do roku 2021. V roce 1960 byl coby náhradník van Beinuma vybrán Georg Solti, avšak brzy poté rezignoval, a to ještě předtím, než stihl s orchestrem vystoupit. Hlavním sídlem orchestru je moderní Walt Disney Concert Hall, přičemž v letním období vystupuje v Hollywood Bowl. V roce 2019 oslavil orchestr Los Angeles Philharmonic 100 let svého trvání. Při slavnostním koncertu u této příležitosti se u dirigentského pultu vystřídali Zubin Mehta , Esa-Pekka Salonen a Gustavo Dudamel .