Jimmy Smith byl americký hráč na Hammondovy varhany B-3. Roku 2005 mu byla udělena cena NEA Jazz Masters Award. První setkání s Hammondovými varhanami nastalo již v roce 1953, když si je po poslechu Wilda Billa Davise zamiloval natolik, že svůj původní nástroj odložil a využil ve prospěch varhan své předchozí zkušenosti z piana. Koupil si své první Hammondovy varhany, pronajímal si obchod, kam chodil cvičit a po necelém roce objevil svůj styl, kterým začínal ovládat nástroj. Už v samotném počátku, při koncertě v klubu Philadelphia ho objevil Alfred Lion z Blue Note a okamžitě s ním natočil první a druhé album. Díky novému albu Champ se Smith rychle dostával do povědomí a stával se novou hvězdou na jazzové scéně. Byl velmi aktivní, díky čemuž vzniklo přes čtyřicet nahrávek za 8 let a to vše pod značkou vydavatelství Blue Note. Mezi nejznámější alba z tohoto období patří: The Sermon!, House Party, Home Cookin, Midnight Special, Back at the Chicken Shack a Prayer Meetin. Zatímco elektrické varhany byly používány v jazzu převážně: Fatsem Wallerem a Countem Basiem, Smithova virtuózní improvizační technika hraní na Hammondovy varhany, pomáhala stále více popularizovat použití elektrických varhan jako nástroje vhodného pro jazz a blues. V baladách používal techniku zvanou Walking bass, hranou na basových pedálech pomocí nohou. Pro skladby s rychlejším tempem využíval navíc spodního manuálu, kterým si dopomáhal k napodobení zvuku kontrabasu. 1956 1957 1960 1963 1962 1963 1964 1965 1968 1971 1972 1973

Kenny Burrell je americký jazzový kytarista a hudební skladatel. Vydal několik desítek vlastních alb a mimo to hrál na albech jiných hudebníků jako „sideman“. Řadí se mezi ně například Paul Chambers, Bill Evans, Dizzy Gillespie, Coleman Hawkins, Milt Jackson, Sonny Rollins, Jimmy Smith nebo Lalo Schifrin a mnoho dalších. V roce 2001 nahrál společně s triem Medeski, Martin & Wood skladbu „C Jam Blues“ pro kompilační album Red Hot + Indigo.

Grady Tate byl americký jazzový bubeník. V roce 1963 se přestěhoval do New Yorku, kde se brzy stal členem skupiny Quincyho Jonese. Později šest let působil v televizním pořadu Johnnyho Carsona. V roce 1981 hrál při benefičním koncertě dua Simon & Garfunkel v newyorském Central Parku. Vydal rovněž několik alb a spolupracoval s dalšími hudebníky, mezi které patří Lalo Schifrin, Ben Webster, Charles Mingus, Illinois Jacquet nebo Milt Jackson.