Czech modern composer , known above all for his soundtracks to almost 50 movies, but he wrote also orchestra, chamber and choral music.

Miloš Štědroň je moravský hudební skladatel, hudební vědec a pedagog. Miloš Štědroň se narodil 9. února 1942 v Brně v hudbymilovné rodině. Matka byla učitelka hudby, otec hudebník, strýcové Vladimír Štědroň skladatel, Bohumír Štědroň muzikolog a Jan Štědroň houslista. Maturoval na Jedenáctileté střední škole v Brně na ulici Tábor. V letech 1959 až 1964 studoval muzikologii a bohemistiku na Filosofické fakultě University J. E. Purkyně v Brně. Současně od roku 1963 pracoval jako asistent v hudebně historickém oddělení Moravského muzea, kde také vedl Malé divadlo hudby. V letech 1965 až 1970 pokračoval studiem skladby a hudební teorie na Janáčkově akademii múzických umění u Aloise Piňose, Miloslava Ištvana, Ctirada Kohoutka a Jana Kapra. V té době začal i se skladatelskou činností. V roce 1967 získal titul PhDr. na Filozofické fakulta UJEP a téma jeho disertační práce bylo Leoš Janáček a hudební avantgarda. Kompoziční vzdělání si doplnil v letech 1970 až 1972 postgraduálním studiem experimentální a elektroakustické hudby na Janáčkově akademii múzických umění a studijními pobyty v Darmstadtu , Belgii, Nizozemí , Německu a ve Vídni. Roku 1972 získal místo odborného asistenta na Katedře muzikologie Filozofické fakulty UJEP a zároveň externě vyučoval na Pedagogické fakultě Masarykovy univerzity a na JAMU. Roku 1978 získal titul kandidáta věd, roku 1988 se habilitoval jako docent a v roce 1994 byl na již přejmenované Masarykově univerzitě jmenován profesorem. Teorii skladby a další předměty vyučuje také na Janáčkově akademii múzických umění. Miloš Štědroň je členem vědeckých a uměleckých rad a oborových rad pro doktorské studium na MU Brno, JAMU a UP Olomouc, oponentem habilitačních a profesorských jmenovacích řízení, posuzovatelem projektů pro grantové agentury, členem Leoš Janáček Gesellschaft Zürich. Byl také členem správní rady Nadace Český hudební fond v Praze. V letech 1998–2000 působil...

Guillaume de Machaut, někdy psán Machault byl francouzský básník a hudební skladatel. Působil jako sekretář Jana Lucemburského a poté jeho dcery Jitky, stáří strávil v Remeši, kde byl kanovníkem. Jako básník dosáhl již za života evropské proslulosti, byl učitelem Deschampse a ovlivnil Chaucera. Je nejvýznamnějším hudebním skladatelem 14. století, čelným reprezentantem stylu ars nova a zároveň jedním z nejstarších hudebních skladatelů, o nichž se dochovaly podrobnější životopisné údaje. Machaut se pravděpodobně narodil okolo roku 1300 a od roku 1323 byl zpočátku almužníkem, později notářem, sekretářem a diplomatem ve službách Jana Lucemburského. Byl Janovým oblíbeným společníkem a sám svůj obdiv k Janovi vyjádřil slovy: "nebylo muže, toť jistá věc, jenž by byl dokonalejší ctnostmi, slovy i skutky..." Krále doprovázel při mnoha diplomatických i vojenských cestách, včetně křížové výpravy do Litvy roku 1329. Někdy v době služby u Jana Lucemburského přijal Machaut kněžské svěcení a král mu zajistil mnohé církevní prebendy. Po bitvě u Kresčaku, kde Jan zahynul, přešel Machaut do služeb normandské vévodkyně Jitky Lucemburské, Janovy dcery. Již v jejích službách dopsal oslavnou skladbu na Jana Lucemburského Soud českého krále. Stáří Machault strávil v Remeši, kde byl kanovníkem. Trpěl dnou, stále však psal díla na zakázku bohatých mecenášů. V Remeši také roku 1377 zemřel , doživ se na tehdejší dobu vysokého věku. Machautovým žákem byl další významný básník Eustache Deschamps, který roku 1358 ukončil svá studia v kapitulní škole v Remeši. Machaut nadaného mladíka všemožně podporoval a poskytl mu i ubytování. Oba básníci zůstali přáteli až do Machautovy smrti. Deschamps o sobě rád říkal, že je Machautovým synovcem a o svém starším příteli napsal: Machaut byl neobyčejně plodný autor. Dochovalo se 80 tisíc veršů a jeho poezie byla populární až do 15. století. Byl vzorem dalším básníkům včetně Eustacha Deschampse a Chaucera. Podle franco...