Polární kraje, vrcholy světa, mořské hlubiny Když člověk definitivně uvěřil, že je Země kulatá, začal se zajímat o to, co je na pólech. Pro dřevěné křehké lodě byli dlouho nepřekonatelnou bariérou mohutné ledy a pro lidi krutý mráz a surové povětrnostní podmínky. Ale člověk krůček po krůčku přece jen pronikal do krajin věčného ledu a sněhu a nakonec dobyl i oba póly. Potom postupně prochodil zamrzlé kraje a v Antarktidě založil nespočetné výzkumné polární stanice. Tam v mírové jednotě z nových hledisek zkoumá svou rodnou planetu i vliv nejbližšího vesmíru na ni. Člověk se usadil na rovinách, v údolích řek, na úpatí pohoří, a jen pomalu se odvažoval k vrcholům. Bál se jich, ale zároveň ho přitahovaly. Nejdříve to byli jen nebojácní jedinci, kteří neodolali volání hor. Pak odvážných lezců přibývalo, až se narodilo horolezectví. Člověk kolektivně překonával »hranice svých možností« a vrcholy světových horstev až po ten nejvyšší. Člověk je tvor suchozemský a z obrovských vodných rozloh dlouho znal jen hladinu pobřežních moří. O hloubkách oceánů dlouho nevěděl nic. Až výzkumné cesty mořeplavců leccos odhalili, avšak programově zkoumat mořské hlubiny začali vědci až v devatenáctém století. A ponořování se desítky metrů pod hladinu a budovaní stanic na mořském dně, to je věc posledních desetiletí. Kdo, kdy a za jakých podmínek objevil ten který bod v neznámém zamrznutém světě, o tom hovoří první část této encyklopedické knihy. Kdo, kdy a za jakých podmínek zdolal ten který vrchol, o tom se čtenář dozví z druhé části, a kdo, kdy a za jakých podmínek sestoupil do mořských hlubin, o tom hovoří poslední část obsažné, poutavé a bohatě ilustrované kroniky lidského hrdinství, vynalézavosti, zdatnosti, moudrosti a tak trochu i dobrodružství. Hranice Země. Kde jsou? Čtěte!