Všichni Autoři a témata

Miloš Sovák (18)

Miloš Sovák byl lékař, profesor UK, zakladatel československé logopedie a tvůrce logopedické teorie i praxe. Jeho otcem byl učitel Ludvík Sovák. Poté, co absolvoval gymnázium v Táboře, vystudoval lékařskou fakultu UK v Praze a později ještě Filozofickou fakultu UK . Nastoupil jako hospitant na ušní, nosní a krční kliniku prof. Přecechtěla a zde si brzy osvojil otorinolaryngologii . V roce 1932 se stal prvním asistentem prof. M. Seemanna na foniatrickém oddělení kliniky. Foniatrii se plně věnoval a zpracoval první vědecké práce z výzkumu vegetativních reakcí u postižených poruchami plynulosti řeči; prosadil poradenskou péči o osoby s poruchami sluchu a bezplatné přidělování naslouchátek. V letech německé okupace republiky působil jako odborný školní lékař pro otorinolaryngologii a foniatrii na magistrátu hl. m. Prahy, na jeho podnět byla zřízena škola pro nedoslýchavé a škola pro vadně mluvící. Založil Českou logopedickou společnost , organizoval logopedické kurzy pro učitele, založil Logopedický ústav hlavního města Prahy , stal se prvním vedoucím katedry speciální pedagogiky na Pedagogické fakultě UK. Roku 1957 uspořádal v Praze Mezinárodní defektologickou konferenci, dále založil Mezinárodní komitét pro spolupráci v defektologii, roku 1962 organizoval Sympózium reprezentantů speciální pedagogiky socialistických zemí o terminologii, roku 1989 se podílel se na přípravě Mezinárodního kongresu IALP v Praze a angažoval se ve Světové federaci neslyšících. Již v roce 1945 vydal monografii o mechanismech tvorby lidského hlasu na podkladě laryngostroboskopického vyšetření a dospěl k řadě dalších poznatků o tvorbě hlasu. Jeho dílo „Lateralita jako pedagogický problém“ podnítila uzákonění možnosti psát a kreslit ve škole i levou rukou. Ř...

Miloš Pohorský (14)

Miloš Pohorský byl český literární kritik a historik. Narodil se na pražském Žižkově v rodině bankovního úředníka. Vystudoval Akademické gymnázium v Praze, kde maturoval v roce 1948. Poté studoval literární vědu a estetiku na filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Ještě během studií v roce 1950 začal na katedře působit jako asistent na katedře české s slovenské literatury. V roce 1953 získal titul PhDr. obhajobou práce Boje o demokratickou linii literatury v padesátých letech 19. století. Od roku 1952 pracoval v Ústavu pro českou literaturu ČSAV. Nejprve jako vědecký aspirant u Jana Mukařovského, od roku 1958 pak jako vědecký pracovník. V tomto roce rovněž obhájil kandidátskou práci s titulem Česká literatura od roku 1858 do let sedmdesátých. V ústavu pracoval s krátkými přestávkami až do roku 1990. Vedl postupně oddělení současné literatury , edičního a textologického oddělení , oddělení dějin české literatury . V letech 1964–1965 pracoval jako redaktor kulturní rubriky Rudého práva. Rovněž přednášel na filosofické a novinářské fakultě UK. V letech 1981–1982 byl rovněž externím dramaturgem Filmového studia Barrandov. Spolupracoval s divadlem Viola a s nakladatelstvím Československý spisovatel, kde byl v letech 1990–1992 ředitelem. Po odchodu do důchodu působil jako učitel na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy . Koncem padesátých let byl vedoucím kolektivu autorů, kteří vytvořili Dějiny české literatury, díl III.. Přispíval do časopisů Česká literatura, Impuls, Literární měsíčník, Literární noviny, Orientace, Plamen a další. Věnoval se především dějinám české literatury druhé poloviny 19. století. Byl členem řady redakčních rad a podílel se na vydání děl mnoha českých spisovatelů . K mnoha publikacím napsal doslovy....

Miloš Horanský (15)

* 14. 6. 1932, Bytča Básník, divadelní režisér, autor literatury pro děti Narodil se jako syn berního úředníka. Rané dětství prožil na západním Slovensku, po vzniku Slovenského státu se rodina přestěhovala do Kroměříže , kde Horanský vychodil obecnou školu a gymnázium . V letech 1950–1954 studoval divadelní režii na DAMU v Praze a JAMU v Brně, kde také absolvoval fakultní inscenací hry Aleksandra Nikolajeviče Ostrovského Pozdní láska. V roce 1968 byl jedním ze zakladatelů a členem vedení Klubu angažovaných nestraníků. V letech 1970–1973 spolu s Františkem Hrdličkou a Zdenou Bratršovskou spoluvytvářel experimentální Bílé divadlo. S výjimkou let 1968–1970, kdy byl ve svobodném povolání, pracoval jako režisér: 1954–1956 v Beskydském divadle v Novém Jičíně, 1956–1959 ve Slezském divadle v Opavě, 1959–1963 v ostravském Státním divadle, 1963–1968 v pražském Divadle E. F. Buriana, 1970–1973 v Západočeském divadle v Chebu , 1973–1984 ve Státním divadle F. X. Šaldy v Liberci , 1984–1989 v Divadle Jaroslava Průchy na Kladně, 1990 v Městských divadlech pražských. V letech 1991–1993 byl uměleckým šéfem pražského Divadla ABC. Od roku 1991 vyučuje na DAMU , v letechu 1994–1997 byl jejím děkanem. Roku 1997 jmenován profesorem. V 80. letech byl na krátkodobých divadelních studijních pobytech v Moskvě, Jerevanu, Lenigradu, Berlíně, Novém Sadu, Vratislavi, Paříži a Londýně. V letech 1990–1991 byl v Divadelní obci místopředsedou sekce Slovo, od května 1992 do jara 1994 byl předsedou Sdružení nezávislých spisovatelů K 89. Publikuje od roku 1960. Verši a recenzemi poezie i prózy postupně přispíval do Červeného květu , Hosta do domu, Tvorby, Kultury, Průboje , Acta scaenographica, Svobodného slova, Lidové demokracie, Literáních novin, Světové literatury, Divadelních novin, Scény, Tvaru, Dramatického umění, Lidových novin, Práva aj. Jako režisér spolupracuje od roku...

Michail Vladimirovič Alpatov (15)

Michail Vladimirovič Alpatov, rusky: Михаил Владимирович Алпатов byl sovětský historik umění, pedaog a autor memoárů. Pocházel z moskevské buržoazní rodiny. Vystudoval historicko-filologickou fakultu Moskevské státní univerzity. Od roku 1943 do konce života pracoval v Moskevském uměleckém institutu I. V. Surikova.

Michaela Brnková (13)

Slovenská spisovatelka romantické literatury, lektorka a podnikatelka.

Michael Třeštík (17)

Michael Třeštík je český prozaik, architekt, publicista, vydavatel a dokumentarista. Je ženatý s režisérkou dokumentárních filmů Helenou Třeštíkovou. Jeho otcem byl klavírní virtuos, skladatel a hudební kritik Vladimír Třeštík, matkou byla profesorka Libuše Třeštíková, která v mládí spolupracovala s básníky Karlem Tomanem, Františkem Halasem, Jaroslavem Seifertem. Po ukončení střední školy studoval architekturu na Stavební fakultě ČVUT v Praze a poté pracoval v Pražském projektovém ústavu. Při zaměstnání absolvoval postgraduální studium stavební fyziky na ČVUT. Od roku 1979 pracoval jako specialista na urbanistickou akustiku na ministerstvu výstavby a techniky. Po roce 1989 začal spolupracovat s týdeníkem Tvorba, později se stal šéfredaktorem týdeníku Kmen, který přeměnil na týdeník Tvar. V roce 1990 inicioval vznik nakladatelství a agentury Kdo je kdo a v roce 1992 nakladatelství Modrý jezdec. Spolu se svou ženou stál u zrodu nadace pro podporu filmové dokumentaristiky Člověk a čas a byl spoluautorem základního projektu této nadace Přelom tisíciletí. Od roku 1994 se věnoval produkci dokumentárních filmů své ženy Heleny Třeštíkové, Sladké století, Rozkoš bez rizika, Forte a piana a další. Od roku 1997 je ředitelem Agentury Kdo je kdo, která v časových intervalech vydává aktualizovanou encyklopedii Kdo je kdo v České republice na přelomu 20. století. V roce 2005 založil spolu s Danielou Čechovou a Jolanou Stádníkovou internetový a kamenný obchod eAntik se starožitnostmi, jejichž sběratelství je jeho celoživotní vášní a zálibou. Jeho synem je fotograf Tomáš Třeštík a dcerou je producentka Hana Třeštíková.

Michael Peinkofer (10)

Michael Peinkofer je německý publicista a překladatel. Narodil se roku 1969. V Mnichově vystudoval germanistiku a historii. Od roku 1995 se věnuje publicistice. Se svou rodinou žije v Kemptenu v Allgäu.

Michael Francis Gilbert (12)

Anglický prozaik, autor detektivních románů a povídek.

Maureen Johnson (14)

Americká spisovatelka.

Masaaki Ninomiya (5)

Martina Formanová (14)

Martina Formanová, rodným jménem Martina Zbořilová je česká spisovatelka a scenáristka, jejímž manželem byl oscarový režisér Miloš Forman. Během vysokoškolského studia pracovala jako modelka. Ve Spojených státech, kam poprvé odletěla v roce 1994, se nejdříve živila úklidem. Následně dokončila studium scenáristiky na pražské Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění. V první polovině 90. let udržovala partnerský vztah se zpěvákem Karlem Gottem. V roce 1998 přivedla na svět dvojčata Andrewa a Jamese Formanovy. V roce 1999 se provdala za jejich otce, režiséra Miloše Formana, s nímž se seznámila v rámci konzultací na své diplomové práci. Jejím domovem je rodinná lesní usedlost ve státě Connecticut. Vlastní také byt v New Yorku. V rozhovoru pro časopis Moje psychologie v únoru 2018 uvedla, že je feministka.

Mark Schneider (14)

Americký profesor politologie. Práce z oboru.

Mario Appelius (13)

Mario Appelius byl italský žurnalista a rozhlasový moderátor.

Marie Valtrová (10)

Marie Valtrová roz. Borešová , je česká divadelní historička a publicistka, autorka knih hereckých portrétů. Jako dítě hrála divadlo v táborském divadle. V roce 1967 absolvovala Střední všeobecně vzdělávací školu v Soběslavi a dále Střední knihovnickou školu v Praze, kterou ukončila v roce 1972. Z Prahy se odstěhovala do Pardubic a začala studovat na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy obor divadelní a filmová věda. Poté pracovala v letech 1967–1969 jako náborářka abonmá v Divadla Ivana Olbrachta v Táboře, v letech 1969–1972 pak v pracovala v Okresní knihovně v Táboře. Poté se přestěhovala do Prahy. Od roku 1972 začala pracovat v pražské Městské knihovně v hudebním oddělení. Přestávku ve své práci v pražské knihovně měla v letech 1976–1983. Když byla knihovna zrekonstruována převzala místo vedoucí divadelního oddělení. Podílela se na pořádání čtenářských besed a připravila scénáře výstav k divadelním, literárním a dalším výročím. Dlouhodobě se věnuje publikační činnosti, která se týká českého divadla a filmu. Nejprve publikovala v časopise Divoké víno v roce 1971, později vydala sborníky divadelních Monologů 20. století. Následně napsala a vydala řadu divadelních monografií: Poezie: Rozhlasové pořady

Marie Rozsypalová (14)

Narozena 15. 1. 1928 v Praze, zemřela 21. 3. 2021. PhDr., zdravotní sestra, pedagožka, autorka učebnic pro obor ošetřovatelství.

Manfred Mann's Earth Band (15)

Manfred Mann's Earth Band je britská rocková skupina, kterou v roce 1971 založil jihoafrický hudebník Manfred Mann, známý díky svým dřívějším úspěchům v 60. letech s popovou skupinou Manfred Mann. Skupina Earth Band se radikálně odklonila od jeho předchozí tvorby a zaměřila se na progresivní rockový zvuk, který obsahoval prvky jazzu a blues spolu s Mannovou charakteristickou hrou na klávesy. Po celou dobu své kariéry byli známí svou interpretací tvorby jiných skladatelů i vlastním originálním materiálem. Jedním z jejich nejznámějších hitů je skladba "Blinded by the Light", kterou napsal Bruce Springsteen a se kterou se v roce 1977 dostali na první místo hitparády Billboard Hot 100. Tato skladba byla zařazena na jejich album "The Roaring Silence". Diskografie skupiny zahrnuje několik dalších pozoruhodných alb, například "Solar Fire" z roku 1973 a "Watch" z roku 1978, která ukazují jejich schopnost spojit rock s experimentálními a klasickými vlivy. Manfred Mann's Earth Band prošla v průběhu let mnoha změnami v sestavě, ale pokračovala v koncertování a nahrávání hudby, udržovala si věrnou fanouškovskou základnu a respektované místo v rámci klasického rockového žánru.

Madeleine Brent (9)

Madeleine BRENT vlastním jménem Peter O’Donnell Madeleine Brent. Toto jméno bylo poměrně dlouho zahaleno tajemstvím. Ještě v r. 1999 uvádí naše nakladatelství Euromedia Group : „Madeleine Brentová žije v Anglii, nikdo ale přesně neví, která známá spisovatelka se pod tímto pseudonymem skrývá. Prozradila jen, že je dcerou slavného novináře a sama byla žurnalistkou.“ No, nyní už víme pravdu. Tato „dcera“ slavného novináře je ve skutečnosti chlap! Takže : autor se jmenuje Peter O’Donnell a je to už docela stařík . Pod svým jménem dlouho psal akční komiksy, které vycházely v londýnských novinách. Hlavní hrdinka byla „tvrdá“, všestranně nadaná dívka a špiónka Modesty Blaise a pomáhal jí přítel poručík Willie Garwin. Pro velkou oblibu pak v šedesátých letech tyto příběhy byly sepsány knižně, a pak už následovaly další a další. Do dneška bylo vydáno o Modesty 13 knih. Ale vraťme se k Madeleine Brent. Tímto jménem byl poprvé podepsán román Tregaron’s Daughter, který vyšel v r.1971. Těžko říci, proč autor použil pseudonym ženy, možná proto, že od komiksů k historickým románům určeným spíše ženám je docela dlouhý skok a on v tomto žánru nechtěl být s komiksy spojován.

Lukáš Lhoťan (18)

Narozen 1980 v Čeladné. Nakladatel a publicista, člen muslimské komunity v ČR a Ústředí muslimských obcí v ČR, zakladatel Česko-muslimského institutu, publicistika z oboru islámu, médií a psychologie.

Lucie Bílá (10)

Lucie Bílá, vlastním jménem Hana Zaňáková , je česká zpěvačka populární hudby a herečka. Mezi její největší hity patří mimo jiné „Láska je láska“, „Trouba“, „Jsi můj pán“ či „eSeMeS“. Mimo to je společnicí ve firmě FANTAZMA, spol. s r. o., která provozuje Divadlo Ta Fantastika. Narodila se na Kladně, vyrůstala ve středočeských Otvovicích ve slovensko-české rodině. Hodiny zpěvu absolvovala již na Lidové škole umění . Dříve, než se proslavila na poli showbyznysu, vyučila se dámskou krejčovou. První zkušenosti na hudebních pódiích získávala jako členka skupin Rock-Automat, Arakain a Vitacit. V 80. letech si jí všiml producent Petr Hannig, vymyslel jí pseudonym Lucie Bílá a napsal pro ni písně Neposlušné tenisky a Horší než kluk. Pořádný úspěch ji teprve čekal v příštím desetiletí, kdy prošla nejznámějšími muzikály uváděnými v České republice , vydala řadu sólových alb, podílela se na několika filmech a po několik let se pevně držela na výsluní popularity ve výroční anketě Český slavík. V letech 1984–1986 působila též v heavy-trash metalové kapele Arakain, kde s Alešem Brichtou tvořili pěvecký duet. Poté, co se soustředila na sólovou kariéru, z Arakainu odešla, avšak každých pět let s kapelou znovu vystupuje na výročních koncertech. V současné době mají za sebou turné uskutečněné ke třiatřicetiletému výročí založení skupiny. V roce 1989, krátce před sametovou revolucí, se Lucie Bílá seznámila s bývalou dětskou filmovou hvězdou Tomášem Holým. Jejich vztah asi po šesti měsících ukončila Tomášova autonehoda a jeho následné úmrtí. V březnu 1995 porodila syna Filipa ze vztahu s Petrem Kratochvílem, partnerství ale Kratochvíl neudržel kvůli aféře s Pavlínou Babůrkovou, vítězkou Miss Československo 1992. Roku 1997 vyšlo její společné album s Karlem Gottem jménem Duety, které přineslo mj. jejich společné hity Co sudičky přály nám, Sen v nás zůstává a další. V...

Louis Pergaud (9)

Louis Pergaud byl francouzský spisovatel, známý jako autor Knoflíkové války. Narodil se v obci Belmont blízko švýcarských hranic, působil jako učitel v několika vesnicích kraje Franche-Comté. Jako příznivec odluky církve od státu se dostal do sporu s místními autoritami a v roce 1907 odešel do Paříže. Snažil se prosadit jako spisovatel na volné noze, ale žil ve velké bídě. Vydal sbírku básní Úsvit, prosadil se až díky povídkám ze života zvířat: Havranova pomsta a Od straky k lišce . Bestsellerem se stala Knoflíková válka, kterou vydal v roce 1912 s podtitulem Román mého dvanáctého roku. Kniha vypráví o rvačkách mezi chlapci ze dvou sousedních vesnic. Jejich zvláštností je, že zajatým nepřátelům se uřezávají knoflíky. Tak kluci, kteří odešli z domu v pořádku, se musí vrátit v oblečení s uřezanými knoflíky, za což je doma čeká samozřejmý rodičovský výprask. Příběh je vyprávěn jadrným skatologickým jazykem a obsahuje ironické paralely ke světu velké politiky. Román vyšel v mnoha vydáních a byl přeložen do předních světových jazyků, vznikla podle něj také opera. V roce 1962 natočil Yves Robert podle Knoflíkové války film, který mj. obdržel Cenu Jeana Viga. Louis Pergaud padl za první světové války, když po zranění padl do německého zajetí a polní lazaret se stal terčem francouzského bombardování.

Linda Goodman (7)

Mary Alice Kemery, známá jako Linda Goodman byla známá astroložka zabývající se horoskopy, též básnířka, autorka bestselerů. Narodila se a vyrůstala v Parkersburgu ve Virginii. Začínala jako novinářka a postupně se stala velice úspěšnou spisovatelkou. Vydala knihy Hvězdná znamení, Znamení lásky, a román Gooberz, věnovaný reinkarnaci, astrologii a náboženství. Zemřela roku 1995.

Lily Small (16)

Autorka dětských knih.

Lilly Lucas (8)

Lilly Lucas je německá autorka. Narodila se v Ansbachu a vystudovala němčinu v Bambergu. V současné době žije se svým manželem a nekonečným množstvím knih ve Würzburgu. Když nepíše romány o lásce a životě, ráda sleduje okolní dění, tráví hodiny ponořená do knih nebo se uvelebená na gauči oddává své knižní a filmové závislosti.

Libor Hlaváček (12)

Český klasický houslista a vedoucí orchestru.

Lexi Ryan (11)

Lexi Ryanová se narodila roku 1981 ve Spojených státech. Před svou spisovatelskou dráhou se živila jako profesorka angličtiny. V současné době bydlí se svým mužem a dvěma dětmi ve státě Indiana, kde pobývá ze všeho nejraději, a věnuje se svým zálibám, mezi které patří vzpírání nebo čtení hojného množství knih.

Laurence Rees (9)

Laurence Rees je britský historik, dokumentarista a autor pěti publikací s válečnou tematikou. Je autorem a producentem televizního seriálu BBC/PBS Druhá světová válka: Za Zavřenými dveřmi. Seriálu předcházely úspěšné knihy a televizní dokumentární seriály Nacisté: Varování dějin, Válka století, Hrůza na Východě a Osvětim: Nacisté a konečné řešení. Rees je držitelem mnoha knižních cen včetně Griersonovy ceny a ceny Britského sdružení filmových a televizních umělců . V roce 2006 se jeho práce Osvětim: Nacisté a konečné řešení stala historickou knihou roku. S příznivým ohlasem se v roce 2007 setkala i Reesova kniha Their darkest hour , sbírka rozhovorů s pamětníky druhé světové války. Lawrence Rees vystudoval historii na Oxfordské univerzitě a působí jako vedoucí redaktor historických dokumentárních pořadů televize BBC.

Laura Janáčková (13)

Laura Janáčková je docentka klinické psychologie a autorka knih o lidských vztazích a komunikaci. Laura Janáčková je zaměstnána v Sexuologickém ústavu Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Zabývá psychologií v oblasti aplikované medicíny a komunikace, psychologií u onkologických a jinak těžce nemocných pacientů, psychosomatikou, problematikou bolesti, partnerských a rodinných vztahů a sexuálního chování. Publikovala desítky odborných i populárních článků, je autorkou řady knih. V letech 1987 – 1990 studovala obor psychologie na FF UK v Praze. V roce 1990 získala titul PhDr. na FF UK v Praze a v roce 1996 titul CSc. na téže fakultě. V roce 2004 nostrifikovala a získala titul Dr.phil  na Universitat Wien. V roce 2012 získala titul docentka klinické psychologie  na FF UP v Olomouci. V roce 2009 bylo zahájeno její habilitační řízení na Zdravotně sociální fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. To bylo v březnu 2012 zastaveno. V listopadu 2011 bylo zahájeno její habilitační řízení na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Habilitační práce měla název Komunikace ve zdravotnictví a habilitační přednáška Psychologické aspekty onkologického onemocnění. Vědecká rada FF UP schválila návrh na jmenování Dr. Laury Janáčkové Strouhalové docentkou pro obor klinická psychologie v květnu 2012. Je jednatelkou a společnicí ve společnosti Institut partnerských vztahů s.r.o., je zakladatelkou a členem správní rady Ústavu onkologické psychologie z.ú., který vznikl v červenci 2014. Laura Janáčková je 3× vdaná, má dva syny a jednu dceru. Žije v Praze. Ve volbách do Senátu PČR v roce 2014 kandidovala jako nestraník za ANO v obvodu č. 27 – Praha 1. Pozornost vzbudila odvážnými billboardy, kde je vyfocená pouze v noční košilce a s volebním heslem „Láska, sex a politika“. Billboard se stal hitem sociálních sítí, kde s...

Ladislav Novomeský (16)

Ladislav Novomeský, též Laco Novomeský , byl slovenský a československý básník, publicista a politik Komunistické strany Slovenska, člen skupiny DAV, pověřenec školství a osvěty a poslanec československých zákonodárných sborů, v 50. letech pronásledovaný v rámci čistek v KSČ, v 60. letech rehabilitovaný. Pocházel z rodiny krejčího Samuela Novomeského a Irmy roz. Příkopové. Rodiče se přestěhovali ze Senice do Budapešti, kde se narodil a absolvoval obecnou školu a gymnázium . Po roce 1919 se přestěhovali a ve studiu pokračoval v Senici a na učitelském ústavu v Modre, kde v roce 1923 odmaturoval. Začal působit jako učitel a zároveň se jako externí posluchač zapsal na Filozofickou fakultu Univerzity Komenského, kde ho zaujala literární a politická činnost. Začal pracovat jako redaktor časopisu Mladé Slovensko , který převzal po Jánu Poničanovi a aktivně působí ve skupině DAV. Vstoupil do komunistické strany a pracoval v tiskových orgánech KSČ - jako redaktor, pak odpovědný redaktor Pravdy chudoby, Proletárky a Munkasa v Ostravě, redaktor Rudého večerníčku v Praze. V roce 1922 zveřejňuje příští davista Ján Poničan článek Slováci a internacionalismus v témže roce vzniká Volné sdružení studentů socialistů Slovenska, ve kterém působí kromě Poničana i Okáli, Clementis, Siracký, Tomášik-Dumín - zveřejňují nejdříve v časopise Svojeť, později v revue Mladé Slovensko. Novomeský na DAV navázal kontakt právě přes Volné sdružení studentů socialistů ze Slovenska. V Praze se pak stal spolu s Urxem, Okálim, Clementisem a Poničanem součástí avantgardní levicové skupiny DAV . O DAVu Novomeský prohlásil: V roce 1927 je vězněn za tiskové přestupky a platí pokuty. Jak uvádí Štefan Drug, policejní agenti o Novomeském v hlášeních psali jako o nebezpečném komunistovi ...

Kyle Mills (13)

Narozen v roce 1966 v americkém státě Oregon, kde také vyrůstal. Jeho otec byl agentem FBI. Nyní žije s manželkou ve městě Jackson Hole ve Wyomingu, volný čas oba věnují lyžování, horolezectví a jízdě na horském kole.

Kóhei Horikoši (20)

Karel Hrubý (19)

Narozen 9. 12. 1923 v Plzni, zemřel 6. 6. 2021 v Basileji. Sociolog, politik a publicista, od roku 1968 v exilu ve Švýcarsku, v 70. a 80. letech působil ve vedení exilové sociální demokracie.

Karel Horký (17)

Narozen 25. 4. 1879 v Ronově nad Doubravou u Čáslavi, zemřel 2. 3. 1965 v Praze. Novinář, zejména fejetonista, redaktor, spisovatel, povídkář, básník, dramatik, recenzent a vydavatel periodik.

Karel Ančerl (19)

Karel Ančerl byl významný český dirigent, který se proslavil vedením České filharmonie v letech 1950-1968. Narodil se 11. dubna 1908 v Tučapech v Čechách a stal se jednou z vůdčích osobností české klasické hudby 20. století. Ančerlovu kariéru zásadně ovlivnily zážitky z druhé světové války, kdy byl vězněn v koncentračním táboře Terezín a později v Osvětimi. Navzdory těmto otřesným zážitkům přežil a vrátil se k hudbě s novým smyslem pro věc.

Kardinálové (6)

Czech C&W/pop group, led by Zdeněk Merta, backing band for Petra Černocká. Originally named The Cardinals , later also credited as “Kardinálové Zdeňka Merty”.

Kamila Skopová (21)

Výtvarnice a folkloristka. Autorka řady publikací, některé si i sama ilustrovala. Vltavou křtěná výtvarnice a spisovatelka Kamila Skopová je absolventkou Střední uměleckoprůmyslové školy v Praze. Od roku 1972 se vedle své profese zabývá studiem národopisu. Spolupracuje s řadou folklorních souborů. Je autorkou mnoha výstav lidových zvyků a obyčejů, scénických pásem, replik lidových krojů a předmětů. Učí ve Škole folklorních tradic obor lidový oděv. Už před více než čtyřiceti lety našla svůj nový domov na půli cesty mezi Skutčí a Hlinskem v krásné staré roubence. Kromě svých vystudovaných profesí působila coby autodidakt jako etnografka a zvyky i tradice má doslovně v malíku. Kamila Skopová má dceru Kamilu , syna Štěpána , šest vnoučat a dva pravnuky.

K. H Scheer (19)

Narozen 19.6.1928, zemřel l5.9.1991. Autor sci-fi románů, detektivních a námořnických příběhů.

Julie Camel (21)

Francouzská ilustrátorka, stylistka a autorka pohlednic.

Julian Semenovič Semenov (9)

Ruský prozaik a překladatel.

Judith McWilliams (13)

Americká spisovatelka.

Jørgen Clevin (10)

Hans Jorgen Clevin se narodil 24. dubna 1920 ve Frederiksbergu v Dánsku. Byl pedagog, učitel a autor dětských knih. Známým se stal díky svým obrázkovým knihám i své televizní kariéře. Autor je známý svou jednoduchostí, ze které je patrná touha po komunikaci s dětmi, nikoliv umělecké ambice. Clavin dokázal ovládnout dánskou tvorbu pro děti po desetiletí.

Józef Augustyn (18)

Autor vstoupil k jezuitům v roce 1965, maturoval v roce 1970. V letech 1970 - 1973 absolvoval studium filosofie v Krakově, 1973 - 1976 studium teologie a katechetiky ve Varšavě. V letech 1981 - 1982 absolvoval studia na Gregoriáně v Římě. Doktorát získal v roce 1994. Kněžské svěcení přijal v roce 1976, po vysvěcení působil v pastoraci a v letech 1982 - 1983 jako redaktor Vatikánského rozhlasu. V letech 1983 - 1984 pobýval v rekolekčních střediscích ve Francii a Belgii. Od roku 1984 působí v rekolekčních domech v Čenstochové. Je poradcem komise pro výchovu při Polské biskupské konferenci

Joseph Delmont (11)

Joseph Delmont , původním jménem Josef Pollak byl filmový režisér a herec, spisovatel a dobrodruh rakouského původu. Český tisk zaznamenal Delmontovo vyprávění o jeho životě v několika verzích, které se v detailech liší: Rodina měla pocházet ze Španělska, a později žít na Pelhřimovsku . Narodil se jako šestnáctý ze sedmnácti dětí. Když se chudá rodina přestěhovala z Waldviertelu do Vídně, v devíti letech utekl s cirkusem, kde se živil jako provazolezec, než po zranění cirkus opustil a protloukal se cvičeným psíkem. V šestnácti měl odjet s irským lovce do Indie. Následně prý jako lovec během dvaceti let procestoval Afriku, Asii, Ameriku, Austrálii, Grónsko a Sibiř. Údajně cestoval devět měsíců po Indii s Rudyardem Kiplingem. Ve svém životopisném vyprávění Delmont uvedl, že ke psaní ho vybídl sám Mark Twain a zmínil i svou práci filmového režiséra v Americe a Berlíně. Podle jiné Delmontovy životopisné verze z téže doby ho ke psaní vyzval Rudyard Kipling. Delmont měl být prvním režisérem, který točil filmy s divokými zvířaty. V roce 1927 též uváděl, že je československý státní příslušník. Mluvil osmi jazyky, psal anglicky, německy a francouzsky. Německé a rakouské zdroje uvádějí, že se narodil v dolnorakouské obci Loiwein, v rakouské oblasti Waldviertel. Jeho rodiče byli kupec Moses Pollak a Rezi , rozená Fuchsová. Poté, co utekl s cirkusem se vyučil soustružníkem. Nadále pracoval jako artista, lovec a chovatel zvěře, který s cirkusem procestoval svět. Od roku 1901 pobýval ve Spojených státech, kde od roku 1903 natáčel nejprve jednodílné, později dvoudílné westernové filmy pro společnost Vitagraph. Roku 1910 se vrátil do Vídně, kde pracoval jako kameraman a ředitel kina. Podílel se např. jako kameraman a technický vedoucí na nejstarším zce...

Josef Tomeš (14)

Josef Tomeš je český historik, který se zaměřuje především na novodobé české dějiny. Josef Tomeš je absolventem historie a filosofie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde studoval v letech 1973–78. Mezi lety 1978 a 1993 byl zaměstnancem Encyklopedického institutu ČSAV. Později pracoval jako šéfredaktor encyklopedické sekce nakladatelství Paseka a od roku 2001 je zaměstnán v Masarykově ústavu AV ČR. Josef Tomeš je též předsedou Společnosti Viktora Dyka. V jeho pracích převažují texty encyklopedického charakteru a monografie a sborníky o osobnostech českých a československých dějin. Působí v pořadu České televize Historie.cs. Vystupuje také na kulturních podvečerech , které pořádá Masarykovo demokratické hnutí.

Josef Poulík (15)

Josef Poulík byl český archeolog, odborník na tzv. střední dobu hradištní . Proslul zejména výzkumy lokality Valy u Mikulčic. Narodil se v Jiříkovicích u Brna. Studoval nejprve na Průmyslové škole textilní a na reálném gymnasiu. Zájem o archeologii, resp. archeologické nálezy v okolí svého rodiště, projevovaný již od dětství, ho přivedl k zaměstnání technika v laboratoři archeologického oddělení Moravského zemského muzea v Brně, kde působil v letech 1934-1942. Vystudoval archeologii na Karlově univerzitě v Praze. Od roku 1942 pracoval v brněnské pobočce Státního archeologického ústavu v Praze, kde byl od roku 1945 vedoucím. Roku 1953 se jeho pracovištěm stal Archeologický ústav ČSAV. Zkoumal hlavně archeologické lokality a sídliště starých Slovanů. Pod jeho vedením bylo v květnu a červnu roku 1941 prozkoumáno rozsáhlé keltské pohřebiště ze 4. až 3. století př. n. l. v Brně-Maloměřicích. Josef Poulík byl spolu se dvěma kolegy vedoucím archeologického výzkumu hradiska Staré Zámky u Líšně v letech 1948-1965, v letech 1948-1950 prokopal knížecí mohylu doby stěhování národů na Žuráni u Brna. Koncem roku 1949 vedl záchranný výzkum v lokalitě Špitálky ve Starém Městě; ten ho přivedl k výzkumu velkomoravského období. Věhlas v oblasti slovanské archeologie však získal především díky svým výzkumům na lokalitě Valy u Mikulčic, dnes známé pod oficiálním označením „Slovanské hradiště v Mikulčicích“, kde byl po celou řadu let vedoucím systematického archeologického výzkumu v období 1954- 1975. Vedl i práce na vytvoření dalších muzejních expozic na Valech, kde byly prezentovány dosavadní archeologické nálezy. Ve známost v českých zemích, v Evropě i ve světě vešly Mikulčice díky jeho odborným i populárně naučným pracím, knihám a článkům, jichž bylo přes 230. V roce 1962 obhájil docenturu na tehdejší brněnské Universitě Jana Evangelisty Purkyně a v roce 1964 byl na této univerzitě ...

Josef Polák (17)

Josef Polák byl významným odborníkem v oblasti muzejnictví a památkové péče. Jeho dráha je spojena především s Východoslovenským muzeem v Košicích a válečným pražským Židovským ústředním muzeem. Josef Polák se narodil 3. února 1886 v pražské židovské rodině, která však byla sekularizovaná a rovněž mluvila česky. Josefův otec Jakub Polák byl drobným podnikatelem, vlastnil malou továrnu na kartonáž . Matce Terezii se rok po Josefovi narodil ještě jeden chlapec, Ferdinand. Poté, co získal základní vzdělání na české obecné škole a maturitu na českém gymnáziu v Truhlářské ulici, uvažoval Josef Polák o studiu dějin umění, které ho dlouhodobě přitahovaly, na doporučení rodičů se však přiklonil k oboru s všestrannějšími možnostmi uplatnění – právům. I přesto si však posléze našel čas na kunsthistorické přednášky, zejména Karla Chytila. Nezanedbával ani spolkovou činnost – byl členem Svazu českých pokrokových židů a Spolku českých akademiků – židů, kde byl dokonce místopředsedou. Kupodivu mu zbýval čas ještě na ochotnické divadlo, psaní populárně naučných článků a organizaci vycházek po židovských památkách. Nadto ještě stačil absolvovat dobrovolnickou vojenskou službu u C. K. zeměbraneckého pluku č. 8. Po promoci, která proběhla 23. října 1909, získával sice právní zkušenosti v advokátní kanceláři a na různých soudních institucích, především se však věnoval svým umělecko-historickým zájmům, pracoval v muzeích a publikoval. Josef Polák narukoval ke 12. střeleckému pluku a s ním byl vyslán na východní frontu. Záhy však utržil zranění a po rekonvalescenci se již do bojové jednotky nevrátil. V zázemí mu byla svěřena práce cenzora korespondence, kvůli jeho samorostlému přístupu k ní a předválečné politické angažovanosti byl ohodnocen jako nespolehlivý a pro zdravotní stav roku vyřazen 1915 z činné vojenské služby . Vrátil se ke svému předválečnému zaměstnání v advokátní kanceláři, válečn...

Josef Podzimek (15)

Josef Podzimek je český stavební inženýr a podnikatel. 28. října 2008 obdržel z rukou prezidenta republiky státní ocenění Medaile Za zásluhy III. stupně. Po druhé světové válce se stal členem skautského oddílu a získal přezdívku Egil. Vystudoval průmyslovou školu stavební a následně fakultu inženýrského stavitelství. Tam posléze působil mezi lety 1958 a 1961 jako asistent. Posléze pracoval v podniku Labe-Vltava a později také na povodí Dolní Vltava. Od roku 1968 do roku 1990 pracoval v podniku Povodí Vltavy. Mezi lety 1990 a 1994 působil jako ředitel společnosti Ekotrans Moravia a od roku 1994 působil jako jednatel rodinné firmy v Třešti. Mezi jeho koníčky patří krom jiného i fotografování.

Josef Luža (8)

Narozen 20.10.1912, zemřel 5.11.1968. Ing., dr., profesor zahradnické školy. Práce v oboru.

Josef Krása (10)

Josef Krása byl český historik umění středověku a vysokoškolský pedagog. Po absolvování gymnázia v Čáslavi v letech 1953–1958 vystudoval dějiny umění a dějiny na Filozofické fakultě University Karlovy v Praze, kde byl žákem profesorů Jana Květa a Jaroslava Pešiny. Diplomovou práci o renesančních nástěnných malbách v kapli sv. Václava v katedrále sv. Víta v Praze obhájil roku 1956. Od počátku své vědecké kariéry se specializoval na českou a slovenskou gotickou knižní malbu, v níž dosáhl významných úspěchů a světového renomé. Od roku 1957 až do své smrti v roce 1985 pracoval jako vědecký pracovník v Ústavu dějin a teorie umění Československé akademie věd. O gotickém umění publikoval kolem stovky odborných statí, většinou v časopisu Umění, napsal tři monografie. Jako vědecký redaktor vedl například akademické Dějiny českého výtvarného umění , působil v ediční radě nakladatelství Odeon a v redakční radě časopisu Umění. Zastával také další vědecké funkce, byl například členem vědeckého kolegia věd o umění ČSAV a členem mezinárodního komitétu dějin umění CIHA. Externě přednášel o gotické knižní malbě na katedře dějin umění Filosofické fakulty UK v Praze. Patří k nejvýznamnějším českým historikům umění poválečné generace. Od nedokončené práce byl po krátké těžké nemoci odvolán ve věku 51 let. Od roku 1991 nese jeho jméno cena udělovaná mladým badatelům do 40 let za mimořádný přínos v oboru dějin umění.

Josef Kořán (10)

Josef Kořán, plným jménem Josef Jan Kořán , byl rakouský a český novinář a politik, v 2. polovině 19. století poslanec Českého zemského sněmu. Profesně působil jako politik, publicista, historik, redaktor. Vydával historické a zeměpisné publikace. Vystudoval na gymnáziu v Písku a od roku 1862 studoval Karlo-Ferdinandovu univerzitu v Praze . V roce 1866 složil příslušné zkoušky a připravoval se k vyučování na středních školách, avšak činnost literární odvrátila ho od tohoto úmyslu. Místo pokračování v akademické dráze dal přednost novinářské a publicistické profesi. Již jako student se stal roku 1863 členem redakční rady Riegrova slovníku naučného, kde působil do roku 1867, kdy nastoupil do redakce listu Pokrok. Následujícího roku úřady vydávání Pokroku zastavily a Kořán proto se skupinou dalších žurnalistů přesídlil do Chrudimi, kde místo Pokroku začal vycházet list Koruna. V roce 1869 se po obnovení Pokroku se vrátil do jeho pražské redakce. V letech 1870–1876 navíc redigoval časopis Světozor. Když byla roku 1882 Karlo-Ferdinandova univerzita v Praze rozdělena na dvě samostatné národní univerzity, byl Kořán jmenován kvestorem české univerzity. Po třech letech ale na tento post rezignoval a plně se opět věnoval novinářské práci pro list Pokrok. V roce 1887 se stal ředitelem redakční rady Ottova slovníku naučného , do kterého sám přispěl články z právní tematikou. V roce 1892 se stal ředitelem kanceláře České akademie věd a umění. Publikoval i v četných dalších periodikách a vydal několik odborných knih, například v roce 1866 zeměpisné pojednání o státech světa. Když zemřel historik Karel Vladislav Zap, ujal se Kořán pokračování v Zapově díle Českomoravská kronika . Byl aktivní v školských a menšinových otázkách. V roce 1880 se podíle...

Josef Hobzek (10)

Narozen 6.4.1908 v Hradci Králové, zemřel 15.6.1989 tamtéž. JUDr., kulturní historik a vlastivědný pracovník, práce historické a z oboru památkové péče, kustod pozůstalosti Josefa Pekaře a editor jeho spisů.

Josef Bernard Prokop (11)

Narodil se a studoval v Praze . Po krátké pedagogické praxi zakotvil roku 1992 v Českém rozhlase, kde je redaktorem a moderátorem. Kromě toho je také autorem více než dvou stovek rozhlasových pořadů, spoluautorem televizních pořadů a autorem dvou divadelních her. Aktivně koncertuje na varhany, a to nejenom v Čechách, ale ve většině zemí Evropy. Je aktivní i v muzikologické práci, mj. je zakladatelem a předsedou České společnosti Jana Ladislava Dusíka. Vychovává mladé klavíristy v ZUŠ Jana Zacha v Čelákovicích.

Johan Richter (14)

Autor publikací z oboru alternativní medicíny.

Joachim Dvořák (16)

Narozen 7. 9. 1966 v Praze. Novinář, redaktor a rozhlasový moderátor. Zakladatel nakladatelství Labyrint a časopisu pro děti Raketa. Editor magazínu Magnus. Šéfredaktor kulturního časopisu Labyrint revue. Překladatel ze slovenštiny.

Jiří Růžička (12)

Jiří Plamínek (14)

RNDr. Jiří Plamínek, CSc. Ve své poradenské praxi se hrdě hlásím k myšlenkám tří českých velikánů – Jana Ámose Komenského, Josefa Švejka a Járy Cimrmana. Ámosova hravost, Švejkova prostota a Cimrmanova všestrannost – to jsou ideály, ke kterým nemotorně směřuji. Zatím jsem pod jejich vlídným vlivem dospěl v zarostlé individuum, jež bývá pro svůj zanedbaný zevnějšek, marně vydávaný za nedbalou eleganci, odháněno od vrat firem a přednáškových síní, dokud se nelegitimuje. Protože jsem naprosto neschopný uživit se rukama, zkusil jsem to hlavou. Z podobnosti dějů v přírodních a ekonomických systémech jsem odvodil teorii vitality, která dnes sice skromně, ale stále spolehlivěji pomáhá identifikovat a odstraňovat problémy našich firem a institucí. Vedle managementu se věnuji i řešení konfliktů. Moji kamarádi dokonce tvrdí, že konflikty vytvářím, abych je potom mohl řešit. Dlouho jsem to považoval za povedený bonmot – než jsem si uvědomil, že v teorii vitality skutečně takový postup existuje pro případ, že je firma příliš nehybná a konzervativní. Řešení konfliktů je totiž podstatou vývoje. Jako zatvrzelý pacifista jsem se zamiloval do nenásilného řešení sporů. Z výletů do USA jsem přivezl do tehdejšího Československa mediaci - řešení sporů za pomoci neutrálního odborníka – a stal se prvním českým mediátorem. Na tu dobu rád vzpomínám - občas jsem musel vysvětlovat, že v rámci mediace nebudeme ani meditovat, ani vyvolávat duchy. Vystřídal jsem devatero řemesel – rád jsem byl prospektorem v poušti, českým koordinátorem programu řešení konfliktů a rozhodování při OSN, ředitelem odboru na federálním ministerstvu, koordinátorem vzdělávání trenérů při Johns Hopkins University v Baltimore, ale třeba i členem komise pro vyčíslování škod po okupaci Československa v letech 1968 – 1991. Posledních zhruba 15 let jsem nezávislým lektorem a konzultantem. Píšu tradiční a e-learningové tréninkové programy, snažím se být užitečný jako facilitátor a mediátor. Tato praxe je neuvěřitelně boha...

Jiří Kutina (5)

Narozen 14.9.1926. Dr., dramaturg, umělecký a kulturní pracovník, literární kritik, básník.

Jiří Jožák (8)

Narozen 29. 7. 1945 ve Skutči, zemřel 25. 7. 2006 v Praze. PhDr., archivář a historik.

Jiří Helekal (10)

Jiří Helekal je český zpěvák a herec, který se proslavil v 70. a 80. letech 20. století. Helekalova hudební kariéra se vyznačuje jeho melodickým hlasem a přínosem pro československou popovou scénu. Kromě pěvecké kariéry se prosadil také jako herec, který se objevil v různých filmech a televizních seriálech. Díky svému působení v zábavním průmyslu se stal uznávanou osobností české kulturní scény.

Jiří Dvořák (15)

Narodil se 18. 5. 1970 ve Frýdlantu. Autor knihy bajek, též básník a překladatel dětské literatury. Též šéfredaktor časopisu o zahradě.Vysutdoval zemědělskou vysokou školu.

Jiří David (13)

Prof. PaeDr. Jiří David, syn učitele výtvarné výchovy Josefa Davida, studoval výtvarnou pedagogiku na Pedagogické fakultě UK a postgraduálně estetiku na FF UK v Praze. Po ukončení studia pracoval v Liberci v letech 1955-1962 v oboru experimentální zájmové činnosti s dětmi a vyučoval na tamním Pedagogickém institutu, od roku 1965 pak na Pedagogické fakultě v Ústí nad Labem. Jako vědecký aspirant absolvoval stáž v oboru výtvarné výchovy na školách všech stupňů ve státě New York v USA a účastnil se jako delegát ČSSR 19.světového kongresu INSEA v new Yorku, přednášel též na Columbia University N.Y. jako "foreign expert for art education." Po návratu z USA v roce 1969 následovala výpověď z politických důvodů a dvacetileté období perzekuce. Zaměstnání čerpače hydrogeologického průzkumu však umožňovala studium, vědeckou práci i publikační činnost . V maringotce Stavební geologie na více než devadesáti lokalitách severního, západního a jižního pohraničí Čech vznikla převážná část odborných textů do roku 1989. Teprve sametová revoluce umožnila návrat k původnímu povolání, nejprve na PF v hradci Králové, pak na PFUJEP v Ústí nad Labem, kde autor působí doposud jako profesor estetiky a školitel- examinátor doktorandského studia. Prof. David vydal monografie Oči dokořán , Vladimír Komárek , Vánoční motivy v českém výtvarném umění , Výtvarná výchova jako smyslový a duchovní fenomén , Vladimír Komárek , Václav Černý, buddha, dandy a umění akvarelu ve Slatiňanech . Dále vyšlo kolem 80 statí v odborných časopisech i jako předmluvy či doslovy odborných publikací nebo referáty na sympósiích a kongresech pořádaných v ČR i v zahraničí, otištěných ve sbornících těchto akcí. Zemřel 6.6.2014.