Výpis všech autorů

C. D Payne

Humoristický spisovatel C. Douglas Payne se narodil v roce 1949 v Akronu , průmyslovém městě plném továren a vlezlé zimy. Přesto vyrostl v teplém ovzduší, obklopen láskou rodičů a tří sester. Po studiu na Akronské střední škole se zapsal na Harvard College, kde jeho hlavním oborem byla evropská historie. Absoloval ji v roce 1971 a odebral se studovat život, což činil mimo jiné jako sázeč, redaktor, fotograf, reklamní agent, grafik, výrobce nábytku a hraček, projektant a stavitel přinejmenším jednoho domu, svého vlastniho. Momentálně sní o profesi ambulantního hráče na akordeon, o němž věří, že bude nástrojem jednadvacátého století. Psaní pro něj nikdy nebyl problém , horší bylo přimět někoho, aby mu za ně platil. Po skvělém úspěchu prvotiny románu Mládí v hajzlu, je tento problém dokonale vyřešen. V současné době žije C. D. Payne se svou manželkou ve městě Sonoma County, severně od San Franciska.

Břicháč Tom

Břetislav Ditrych

Břetislav Ditrych je český spisovatel, básník, autor literatury faktu a publicista. Narodil se v Polabí. Zde, v městečku Cerhenice, strávil i dětství a mládí a vrací se sem ve svém literárním díle, například v povídkovém souboru Stínové postavy . Ve čtrnácti letech odešel na střední průmyslovou školu do Prahy, která se mu stala novým domovem. Studoval na Vysoké škole ekonomické a větší část života pracoval v projektovém ústavu. V této době zároveň působil jako externí spolupracovník zejména Mladé fronty a Mladého světa, kam přispíval rozhovory a reportážemi, ale rovněž Československé televize, pro kterou psal scénáře dokumentárních filmů. V 90. letech se stal konzultantem pro francouzské společnosti investující v České republice. Francie, její kultura a jazyk jsou Ditrychovou celoživotní láskou. Po odchodu do penze se věnuje usilovněji autorské činnosti především na poli literatury faktu a prózy, ale vydává i první básnické sbírky. Kromě toho pravidelně přispívá do časopisů jako Host, Reflex, Xantypa nebo revue Přísně tajné. Na jaře 2015 se zúčastnil literárního pobytu v Krakově, který podpořil Mezinárodní visegrádský fond. Soubor sedmi básní, které vznikly během tohoto pobytu, byl přeložen do polštiny. Nejrozsáhlejší část jeho díla sestává z literatury faktu. Dominantním tématem jsou počátky letectví. Poprvé se jim věnuje v Báječných mužích na létajících strojích , jež následují Báječné ženy na létajících strojích , životopis patrně nejslavnějšího českého letce První a sám: Neobyčejný život a zbytečná smrt aviatika Jana Kašpara a příběhy snílků a dobrodruhů z dob ještě ranějších v knize Jak létají sny . Do oblak bere čtenáře i v Světě pod barevnými křídly , kde zaznamenává dobrodružné cesty pilota ultralehkých letounů Jiřího Zítky, v knize Sláva balonům! pojednávající o počátcích balonového létání v Čechách, a naposledy v Proti Rudému baronovi o Manfredu von Richthofenovi i těch, se k...

Bohuslav Březovský

Bohuslav Březovský byl český prozaik a dramatik. Psal zejména psychologické romány a také se věnoval tvorbě pro mládež. V Poličce absolvoval reálné gymnázium a pak pokračoval ve studiích v Praze, na Karlově univerzitě. Zvolil si obory právo a pak i filozofii. V letech 1936 až 1938 byl redaktorem Národního osvobození a pak v letech 1939 – 1941 pracoval v nakladatelství Melantrich a Orbis. V roce 1944 byl zatčen a zbytek války strávil v koncentračním táboře Kalek u Chomutova pro manžele židovek a tzv. židovské míšence . Po návratu pracoval opět v Národním osvobození. V období 1948 – 1951 byl zaměstnán v Československém státním filmu. Dalším zaměstnavatelem mu bylo v letech 1951 – 1955 nakladatelství Československý spisovatel, byl zde redaktorem stejně, jako v dalším zaměstnání v časopisu Květen, kde pracoval v letech 1955 – 1957. Potom byl spisovatelem z povolání. V období normalizace po roce 1970 měl potíže s vydáváním knih. Byl zetěm spisovatele Karla Nového. Březovský napsal sedm románů a řadu povídek a pohádek. Jeho románová tvorba navazuje na tradici psychologické prózy. analyzuje postavení a komplikované dozrávání člověka ve světě sociálních a etických převratů. V Poličce je po něm od roku 2017 pojmenovaná ulice v nové zástavbě vznikající směrem na město Bystré.

Bjørnstjerne Bjørnson

Bjørnstjerne Martinius Bjørnson byl norský kriticko-realistický prozaik, dramatik, básník a publicista, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1903. Spolu s Henrikem Ibsenem, Jonasem Liem a Alexanderem Kiellandem patřil k tzv. velké čtyřce norských spisovatelů zlatého věku. S Henrikem Ibsenem se ve druhé polovině 19. století zasloužili o nebývalý rozvoj norské literatury a divadla. Projevoval společenskou angažovanost, zasazoval se o liberalismus a kulturní i státní samostatnost Norska a o práva malých utlačovaných národů. Bjørnson se narodil roku 1832 v malé vesnici Kvikne v dnešní norské provincii Hedmark. Otec Peder pocházel z rolnické rodiny a zpočátku sám obdělával své pozemky. V pokročilejším věku vystudoval teologii a stal se pastorem . Matka Inger Elise Nordraak byla dcerou učitele, ráda četla a zapojovala se do místního kulturního života. Ve stejném duchu vychovávala i svého syna. Otec byl přidělen do farnosti oblasti Nesset v Romsdalském údolí, v jedné z nejkrásnějších přírodních oblastí Norska. Bjørnstjerne ve dvanácti letech nastoupil na střední školu v obci Molde na severním břehu Romsdalsfjordu. Získal si respekt spolužáků svou fyzickou zdatností, ale hlavně svými znalostmi a prvními literárními pokusy. Skládal drobné básničky a založil ručně psaný časopis Svoboda, který rozesílal svým známým. Už v té době vnímal ohlas revolučních událostí roku 1848 v Evropě a předsevzal si, že bude mezi lidmi šířit myšlenky na svobodu a lepší životní podmínky. Školu musel opustit, když byl jeho otec suspendován kvůli křivému obvinění. Odjel k svému strýci do Kristianie, kde pokračoval ve studiu na vyšší střední škole. Seznámil se s Markusem Thranem, prvním propagátorem socialismu v Norsku a začal se zapojovat do politických aktivit. V červenci 1852 mu vyšla první báseň Vodopád v populárním časopise Morgenblatt. Nepodařilo se mu složit maturitní zkoušku a vrátil se domů, aby se ...

Benedikt Štirský

Jana Divišová se narodila v Domažlicích v roce 1974, v 18 letech odešla z domova a bydlela v hotelích, redakcích, kde byla zaměstnána, pronajatých bytech, u přátel i na ulici. Vystřídala desítky zaměstnání, z nichž asi nejzajímavější jsou sanitářka na 2. chirurgické klinice na Karlově náměstí, politická poradkyně ČSNS a technická podpora internetového providera. Dále byla vedoucí vydání, redaktorkou, grafičkou a korektorkou. Po celou tu dobu však hlavně řemeslně psala pod různými pseudonymy pro velké množství nakladatelů knihy na zakázku, přičemž svou první knihu vydal již v 21 letech. Dnes se tituly, které napsala, dají spočítat jen velmi těžko, a žánrově spadají od literatury faktu po Murphyho zákony a knižní zpracování televizních seriálů. Příjmení Divišová používá na památku své zesnulé babičky a hodlá si je natrvalo osvojit. Tímto jménem, které přijímá za své nejvlastnější, podepisuje pouze knihy, které považuje za důležité.

Arnold Zweig

Arnold Zweig byl německý prozaik a dramatik, člen Světové rady míru, nositel Národní ceny NDR a prezident Německé akademie umění. Vystudoval filozofii, psychologii, germanistiku, jazyky a dějiny umění. Za 1. světové války se zúčastnil bojů na frontě a zážitky z tohoto období jej velmi ovlivnily. Dalším významným zlomem v jeho životě byl nástup Hitlera k moci , a s tím spojené pronásledování Židů . Proto byl donucen k emigraci do Palestiny. Působil ve Vratislavi, Mnichově, Berlíně, Rostocku, Göttingenu.

Zdeňka Bezděková

Zdeňka Bezděková, rozená Vondrušková, poprvé provdaná Bezděková, podruhé Pavlíková byla česká spisovatelka, filoložka a překladatelka. Vystudovala dívčí reálné gymnázium v Českých Budějovicích a poté studovala filosofii a literaturu v Praze a Paříži. Promována byla v roce 1931. Poprvé se provdala dne 22. června 1929 se v Praze, za gymnaziálního profesora Františka Bezděka . Toto manželství bylo rozvedeno v roce 1930 a prohlášeno za rozloučené roku 1932. Od roku 1933 učila, nejprve na měšťanské škole, později na gymnáziu v Českých Budějovicích. Po válce byla učitelkou Sušici a Praze, od roku 1949 učila českou literaturu na Pedagogické fakultě v Českých Budějovicích, kde posléze vedla katedru filologie. Do důchodu odešla v roce 1962. Nejčastěji vydávaným dílem Bezděkové je kniha pro děti a mládež Říkali mi Leni. V roce 1983 též knihu vydalo nakladatelství Práce jako četbu pro žáky základních škol. Kniha byla mnohokrát upravována a přeložena do několika jazyků, například do ruštiny, angličtiny, slovenštiny či švédštiny. V poutavém a dobře vykresleném příběhu se rozvíjí osudy dívky, která byla za druhé světové války odebrána českým rodičům a zavlečena do Německa na převychování. Desetileté děvčátko Leni prožívá nepříliš radostné dětství v rodině Freiwaldových v malém městečku v poválečném západním Německu. Ovdovělá matka Rosa, zapálená fašistka, se k tiché, citlivé a samotářské dcerce chová chladně a odtažitě, starší bratr Raul ji trápí a ubližuje jí jak jen to jde. I ve škole je Leni vystavena neustálému ponižování ze strany spolužaček. Jedinou oporou je jí laskavá babička Matylda a kamarádka Toni, které se svěřuje se svými trápeními. Leni si matně vzpomíná i na lepší časy: na milujícího tatínka, který ji učil dětské říkanky a na láskyplnou maminku, jíž se necitelná Rosa ani v nejmenším nepodobá. Byla to skutečnost, nebo jen pouhý sen? Postupně se před dívenkou kupí indicie na...

Zdeněk Mézl

Zdeněk Mézl byl český grafik a ilustrátor, používající osobitý styl dřevorytu, podle kterého jsou jeho díla na pohled rozpoznatelná. V letech 1949-1953 studoval u profesora Vodrážky na Vyšší škole uměleckého průmyslu v Praze, následně v letech 1953-1956 u profesora Vladimíra Pukla na pražské akademii výtvarných umění. Studium přerušil na jeden rok kvůli studijnímu pobytu na sofijské Akademii v Bulharsku. Po návratu do Prahy dokončil studium u profesora Pukla v roce 1960. Již na Akademii se Zdeněk Mézl pouštěl do prvních ilustračních pokusů v technice dřevorytu, která jej pak provázela celý život. Zdeněk Mézl dal dřevorytu nový význam. Dokonale ovládl materiál i techniku a ve svých grafických listech a ilustracích uplatňuje smysl pro jasnou a přehlednou siluetu vyplněnou řadou jemných detailů, smysl pro jednoduché, lapidární vyjádření děje a úsměvný pohled na svět, někdy laskavý, jindy ironický. Mézl sám sebe označuje za kritického realistu - je mu blízký Hierynomus Bosch a Francisco de Goya. Volné tvorbě se věnuje po obdobích vyplněných bohatou činností ilustrátorkou. Jako ilustrátor se po svém postupně vypořádal jak s antickými bájemi, tak s Jaroslavem Haškem, Ezopovými bajkami či Danteho Peklem. Vybírá si autory, kteří mu umožňují ztvárnit ironizující nadsázku. Během své kariéry ilustroval více než 100 knih, vytvořil 3 poštovní známky a řadu svébytných grafických listů, obrazů a plastik. Celkem za svůj život vyryl 170 000 centimetrů čtverečních zimostrázových a hruškových desek. Samostatně vystavoval v Čechách, Belgii, Itálii, Holandsku, Německu, Japonsku, v Jihoafrické republice. V roce 2002 byl ve Velké Británii prohlášen za jednoho z nejlepších světových dřevorytců 20. století. Zemřel ve věku 81 let v jedné z pražských nemocnic.

Zdeněk Matěj Kuděj

Zdeněk Matěj Kuděj, vlastním jménem Zdenek Marian Kuděj , byl český novinář, cestovatel, překladatel a spisovatel. Byl přítelem Jaroslava Haška. Zdenek Marian Kuděj se narodil se v rodině stavebního inženýra na stavbě železnice Jana Kuděje a jeho manželky Boženy, rozené Fibigrové. Studium na gymnáziu v Příbrami nedokončil. Pracoval jako lékárnický praktikant v Pacově a Sadské, pak se rozhodl cestovat. V roce 1903 vyhrál v Hamburku lodní lístek a odjel do USA, kde pracoval jako dělník, laborant, umývač nádobí, zemědělec, plavčík, kovboj i zlatokop, jako tramp procestoval část USA a Kanady. Po návratu pracoval v Praze jako zednický přidavač a své zážitky začal literárně zpracovávat – brzy se stal členem svobodomyslné pražské bohémy a přítelem spisovatele Jaroslava Haška, malíře Josefa Lady a dalších. V roce 1912 podnikl cestu do Ruska , poté se s Haškem a jinými toulal po Čechách. Do 1. světové války narukoval až v roce 1917, ale brzy byl z armády propuštěn pro předstíranou duševní chorobu. Po válce byl několik měsíců – jedinkrát v životě – zaměstnán, poté se věnoval volné novinářské, literární a překladatelské činnosti. Ve 20. letech 20. století žil několik let na Podkarpatské Rusi, od let druhé světové války si oblíbil Českomoravskou vrchovinu a žil v kraji kolem Lipnice a Ledče nad Sázavou, kde patřil k rázovitým a všeobecně známým postavičkám. Roku 1952 se přestěhoval do Litomyšle, kde 8. srpna 1955 zemřel a je tam i pohřben. Z Kudějova díla jsou dodnes cenné jeho reportážní črty a fejetony z cest a jeho vzpomínky na přítele Haška a dění kolem něj; úspěšné byly i jeho humoristické a parodické prózy. Zážitky ze svých cest vepsal do řady povídek a reportáží, které vycházely jak v USA, tak především po jeho návratu v Česku. Podle mnoha dobových svědectví Hašek jeho přátelství zneužíval. Kuděj překládal z angličtiny, např. ...

Ysenda Maxtone Graham

Autorka knih pro děti.

Winfried Maass

Německý novinář a spisovatel.

Walter Lübeck

Walter Lübeck prozkoumal důkladně některé z kořenů léčivého systému Reiki v teorii i v praxi, a to kromě Japonska i na mystickém ostrově Bali, v Hongkongu – na prahu Číny, na rozsáhlých cestách po jižní Indii. Umožnily mu to více než desetileté zkušenosti s různými formami vnitřního bojového umění, s asijskou filosofií a spiritualitou, stejně jako i rozličné asijské metody Čchi-Kungu a Nei-Kungu. od r.1987 začal pracovat s Reiki a od roku 1989 je Mistrem Reiki. Walter Lübeck - *narození 17.února 1960 žije a pracuje v zemi Weser Hill, mýtická krajina s mnoha starověkými solovými poli ho inspirovala osobně i profesionálně. Od mládí se začal zajímat o mystiku, parapsychologii a alternativní léčení. Různé vzdělávací programy, například v tradiční Usui systému Reiki, Neurolinguistischem programování , Silva metoda kontroly mysli, Tai Chi, vnitřní styl kung-fu a asijské formy meditace jsou základem jeho činnosti. Na školení zdravotnických odborníků si prohloubil své znalosti a zkušenosti v naturopatické medicíně. Pracuje v jeho centru Rainbow v Hameln a ve světě vedoucí seminářů, duchovní léčitel a duchovní učitel: Usui systému Reiki, Ching, Vyvinul Rainbow Reiki, Lemurskou Tantru, energie a práci s Oracle starověkého čínského I-ťingu, duchovní NLP, multikulturní šamanismu , křišťálové léčení a etnickou hudbu. Podle motta: "Jednota v rozmanitosti", on používá metody a přístupy z různých duchovních tradic z jednotného konceptu, s cílem zajistit vysokou účinnost ve svých vzdělávacích programech, seminářích, konzultacích, v 24 knihách . Ve vzdělávacích videích s názvem "Rainbow Reiki" a různých článcích v odborných časopisech byly zdokumentovány mnohé z výsledků jeho výzkumu. Na podzim roku '96 vydal své první hudební produkci "Duha trance" v tisku Wind Horse. Weitere sind in Arbeit. Více v pracích. Walter Lübeck je založena na třech zásadách: *podpoře osobní odpovědnosti *rozvíjení sc...

W. Bruce Cameron

William Bruce Cameron je americký humorista – sloupkař, spisovatel a milovník psů. Žije v Kalifornii. Napsal šest knih, přičemž úspěch slavil už se svou prvotinou 8 Simple Rules for Dating My Teenage Doughter , podle níž televizní stanice ABC natočila sitcom. Masového čtenářského zájmu však dosáhl právě s románem Psí poslání , který se držel 52 týdnů v žebříčku bestsellerů New York Times. Postupně pak vyšel ve více než 15 zemích po celém světě a produkční společnost Dreamworks zakoupila práva na jeho zfilmování. Svého první psa autor dostal, když mu bylo stejně jako Ethanovi , osm let. A i on měl po několika letech pocit, že se k němu jeho čtyřnohý miláček vrátil, ale v jiné podobě...

Vladimíra Kolocová

Lektorka němčiny a autorka učebnic.

Vilhelm Moberg

Karl Artur Vilhelm Moberg byl švédský prozaik a dramatik, známý především svou tetralogií Vystěhovalci o švédských sedlácích, kteří se v polovině 19. století vystěhovali do Minnesoty. Narodil se na malé farmě ve farnosti Algutsboda poblíž města Emmaboda v jižním Švédsku, v historické provincii Småland. Jeho otec byl voják a drobný sedlák. Roku 1907 se rodina přestěhovala na zemědělskou usedlost v blízké obci Moshultamåla. Pracoval jako zemědělec a lesní dělník a později i jako sklář. Byl vášnivým čtenářem a vzdělával se četbou. V letech 1916–1918 studoval na několika středních školách v obcích Grimslöv a Katrineholm. Studium ale musel přerušit, protože se nakazil španělskou chřipkou a byl nemocen půl roku. Po uzdravení pracoval do roku 1929 jako novinář v provinčních novinách v Östergötlandu. Roku 1923 se oženil s Margaretou Törnqvistovou. Jedna z jeho dcer, Eva Mobergová, se stala rovněž spisovatelkou. Debutoval roku 1921 sbírkou humoresek z vojenského života I vapenrock och linnebyxor . Roku 1926 se prosadil jako dramatik komedií Kassabrist , ale skutečné uznání čtenářů a kritiky si získal až roku 1927 románem Raskens: En soldatsfamiljs historia . Tento a následující román Långt från landsvägen z roku 1929 mu umožnily věnovat se pouze literatuře. Mobergovo rozsáhlé prozaické i dramatické dílo má silně realistický a demokratický charakter. Propagoval rousseauovský návrat k přírodě, jako republikán vystupoval proti švédské monarchii a proti ústupkům švédské vlády vůči nacistickému Německu. Jeho nejznámějším dílem se stala tetralogie Romanen om Utvandrarna o švédských sedlácích, kteří se v polovině 19. století vystěhovali do Minnesoty. Odpor proti despotickým monarchům vyjádřil také ve svém dvoudílném historiografickém díle Min sven...

Vilém Kraus

Narozen 30. 5. 1924 v Praze, zemřel 7. 6. 2013. Prof., Ing., CSc., začínal ve vinařství Mělník, poté vystudoval zemědělskou univerzitu a později studoval na univerzitě v Brně. Odborník v oblasti vinařství a vinohradnictví, autor prací z oboru. Otec stejnojmenného vinařského odborníka.

Václav Černý

Narozen 26. 3. 1905 v Jizbici u Náchoda, zemřel 2. 7. 1987 v Praze. PhDr., profesor srovnávacích dějin literatury, literární historik a kritik, bohemista, romanista, filozof, autor esejí, monografií, memoárů, překladatel z románských jazyků, autor esejů o románských literaturách.

Ursula Summ

Vyhlášená německá odbornice v oblasti stravování, přes deset let vede semináře pro lidi s nadváhou. V roce 1994 založila klub zaměřený na dělenou stravu

Thomas Perry

Uznávaný současný spisovatel Thomas Perry je autorem čtenářsky velmi atraktivních, chytře promyšlených a napínavých příběhů. Narodil se roku 1947 v Tonawandě v New Yorku. V roce 1969 získal na Cornelově univerzitě titul bakaláře, o pět let později ukončil studia anglické literatury doktorátem na univerzitě v Rochesteru. Pracoval jako laborant, údržbář, rybář, mechanik zbraní, úředník i učitel na univerzitě, tvůrce a producent televizních scénářů. Thomas Perry žije v jižní Kalifornii se svou ženou a dvěma dcerami. Za svou knihu Řezníkův chlapec obdržel v roce 1983 cenu E. A. Poea za nejlepší prvotinu v detektivním žánru, kterou uděluje americká organizace spisovatelů tajemných příběhů . Od té doby vydal dalších 16 úspěšných a kritikou vysoko hodnocených knih. V češtině vyšly následující knihy Thomase Perryho: Řezníkův chlapec , Kocourův pejsek , Kdo schovaný není , Nedrážděte spící psy , Tanec za mrtvé , Žena stínů , Totožnost je príma kšeft , Krvavé peníze , Štvanice , Přímý zásah a Ostrov .

Stefan Ahnhem

Narodil se ve Stockolmu 24. listopadu 1966, kde dodnes žije s manželkou a čtyřmi dětmi. Má za sebou více než dvacet let zkušeností uznávaného televizního i filmového scénáristy, podílel se mimo jiné například na filmové sérii Wallander mnoha původních i adaptovaných scénářů různých žánrů, od komedií po thrillery. Poté, kdy -jak sám uvedl, dosáhl stropu scénáristických možností ve Švédsku, stál před rozhodnutím, zda se odstěhovat do Hollywoodu nebo jít jinou cestou. Z rodinných důvodů se rozhodl pro novou kariéru spisovatele. Jeho debutem se stal v roce 2014 1. díl série Fabian risk - Oběť bez tváře , poté v r. 2015 následoval Den nionde graven a v r. 2016 Arton grader minus . Celá trilogie Fabian Risk series se stala mezinárodním bestselerem. V sérii hodlá pokračovat až do té doby, než ho hlavní hrdina Fabian unaví. Jeho vzory, jimž přiznává inspiraci pro své psaní, jsou Henning Mankell,Stieg Larsson a Phillip K. Dick a jako zajímavou autorku uznává rovněž Gillian Flynn.

Staatskapelle Dresden

Staatskapelle Dresden , známý také jako Sächsische Staatskapelle Dresden , je jedním z nejstarších a nejprestižnějších orchestrů na světě. Byl založen v roce 1548 saským kurfiřtem Mořicem a má bohatou historii, která sahá přes čtyři století. Orchestr sídlí v Semperově opeře v Drážďanech a za dobu jeho existence se v jeho čele vystřídala řada významných dirigentů. Staatskapelle Dresden má široký repertoár od barokní hudby až po hudbu současnou a je proslulý interpretací německé romantické hudby, zejména děl Richarda Wagnera a Richarda Strausse.

Slovak Chamber Orchestra

Slovak Chamber Orchestra , známý také jako Slovak Chamber Orchestra Bohdana Warchala podle svého zakladatele, je renomovaný soubor se sídlem na Slovensku. Orchestr byl založen v roce 1960 významným houslistou a dirigentem Bohdanem Warchalem a rychle si získal uznání pro svou uměleckou dokonalost a preciznost. Soubor se specializuje na barokní a klasicistní repertoár, hojně vystupuje doma i v zahraničí a získal si uznání za interpretaci děl skladatelů, jako jsou Vivaldi, Bach a Mozart. Diskografie orchestru zahrnuje řadu nahrávek, které dokládají jeho odbornost v těchto žánrech. Zejména Vivaldiho "Le Quattro Stagioni" a Bachovy "Braniborské koncerty" byly oceněny pro svou čistotu a živost. Během své historie spolupracoval orchestr Slovak Chamber Orchestra s mnoha významnými sólisty a dirigenty, což přispělo k jeho pověsti jednoho z nejlepších slovenských komorních souborů.

Simon Adams

Autor populárně-naučných publikací a encyklopedií pro děti

Rudolf Ströbinger

Rudolf Ströbinger byl novinář, publicista a spisovatel. Po absolvování Filozofické fakulty Univerzity Karlovy pracoval jako redaktor a zástupce šéfredaktora v Lidové demokracii, po srpnu 1968 emigroval do Německa, kde působil v československém vysílání Deutsche Welle a Rádia Svobodná Evropa a od začátku 80. let až do své smrti byl předsedou exilového PEN klubu německé jazykové oblasti. Po listopadu 1989 zůstal v Německu, psal do řady českých deníků a spolupracoval s Českým rozhlasem 6 a rádiem Impuls. Byl autorem i dvou desítek knih literatury faktu; zajímal se především o nejnovější dějiny, zejména o zpravodajské zákulisí první a druhé světové války a historii protinacistického a protikomunistického odboje . Zemřel v severoněmeckém městě Hage, kde dlouhá léta žil.

Robin S Sharma

Robin Sharma je jedným z najvýznamnejších svetových expertov na „leadership“ a dosahovanie osobného úspechu. Napísal 8 bestsellerov, vrátane megaúspešnej knihy Mních, ktorý predal svoje ferrari. Celosvetový predaj bestsellerov Robina Sharmu dosiahol viac ako 5 miliónov predaných kusov. Robin Sharma je výkonným riaditeľom spoločnosti Sharma Leadership International, tréningovej firmy s jednoduchým poslaním: pomáhať ľuďom a organizáciám v tom, aby sa stali svetovou špičkou. Na internetovej stránke www.robinsharma.com nájdete jeho blog, tréningové videá a podcasty.

Robert Bakalář

Robert Bakalář byl český a československý sportovní novinář, televizní redaktor a sportovní komentátor. Jeho oborem byla cyklistika, které se jako novinář věnoval od roku 1965 až do své smrti. Šlo o bývalého sportovního redaktora a komentátora někdejší Československé televize , který poté působil 15 let jako komentátor české verze televizní stanice Eurosport. Jako sportovní komentátor Hlavní redakce sportu Československé televize odkomentoval 10 ročníků Závodů míru , později pak na televizní stanici Eurosport i 15 ročníků nejznámějšího cyklistického závodu světa Tour de France. Krátkodobě spolupracoval i s televizí Nova Sport. Robert Bakalář je autorem celkem 13 knih ze sportovního prostředí, ta první pojednávala o Janu Kodešovi. Mezi nejpozoruhodnější díla patří jeho poslední kniha Ztracená léta – příběh hokejového zločinu, což je původně soubor reportáží pojednávajících o politické perzekuci československých hokejistů v 50. letech 20. století, která byla původně psána pro časopis Stadion, v ucelené formě vyšla knižně až v roce 1990 po Sametové revoluci. Zemřel dne 3. srpna 2011 na následky onemocnění rakovinou, jen nedlouho poté, co s vypětím všech sil odkomentoval všechny etapy svého posledního ročníku Tour de France 2011. Bakalář byl dříve členem KSČ. Na otázku „jestli jsem byl v KSČ? Byl, ale nemám pocit, že mám lepru,“ odpověděl Bakalář v jednom rozhovoru. Podle Cibulkových seznamů byl také spolupracovníkem StB. Že spolupracoval s tajnou policií ale označil za nepravdu.

Robert Altman

Robert Bernard Altman byl americký režisér, scenárista a producent. Jako režisér byl celkem pětkrát nominovaný na Oscara, v roce 2006 získal cenu Americké akademie filmových umění a věd Oscar za celoživotní dílo, držitel ceny Zlatý glóbus za film Gosford Park i ceny Emmy. Po mnoho let pracoval jako televizní režisér. V americkém filmu se prosadil teprve válečnou tragikomedií z doby korejské války MASH z roku 1970 . V roce 1975 natočil úspěšný snímek Nashville. Od roku 2006 je držitelem Oscara za celoživotní dílo. Robert Altman byl třikrát ženatý. první manželkou byla LaVonne Elmerová , se kterou měl jedno dítě, dceru Christine . Podruhé se oženil s Lotus Corelliovou , s ní měl dva syny, Mika a Stephena . V roce 1959 se oženil s Kathryn Reedovou, se kterou žil až do své smrti. Ze svazku měl také dvě děti, syna Roberta Reeda a adoptovaného syna Matthewa R. . Příčinou smrti byla leukémie.

Rainer Holbe

Rainer Holbe, narozen roku 1940 v Chomutově, strávil dětství ve Frankfurtu. V roce 1959 začínal jako volontér u Frankfurter Rundschau, kde v období 1960 - 1965 pracoval jako redaktor.Poté až do roku 1972 vedl frankfurtskou pobočku časopisu Bild und Funk. Od roku 1974 pracoval jako moderátor a redaktor pro zvláštní úkoly u RTL - Radio Luxemburg. Za toto působení byl roku 1988 vyznamenán "Zlatou kamerou". Rainer Holbe organizuje dvakrát ročně parapsychologické semináře ve středisku Etora na ostrově Lanzarote. V roce 1966 začala Holbeova kariéra televizního moderátora. Proslul jako jeden z nejoblíbenějších západoevropských televizních moderátorů při pořadech "Show Chance" a "Starparade" V RTL a později na SAT 1 si neobyčejnou posluchačskou a diváckou oblibu získal jeho seriál "Neuvěřitelné příběhy". Ten posléze ztvárnil v mnoha úspěšných knihách. Čeští čtenáři se doposud mohli seznámit s následujícími tituly: Neuvěřitelné příběhy, Obrazy z říše mrtvých, Fantastické fenomény, Vzpomínky na Atlantidu, a Fantastická budoucnost.

Radek Roubal

Slovenský publicista, turista, horolezec. Redaktor časopisu Horolezec. Turistické průvodce, knihy o turistice a horolezectví

Poutníci

Poutníci je česká bluegrassová skupina, která vznikla v roce 1967 a patří k průkopníkům české bluegrassové scény. Název kapely v překladu znamená "Poutníci". Během své kariéry se Poutníci proslavila spojením tradiční bluegrassové hudby s českými folklorními prvky, čímž vytvořila jedinečný zvuk, který našel odezvu u posluchačů doma i v zahraničí. Zasloužili se o popularizaci bluegrassové hudby v České republice a ovlivnili mnoho umělců tohoto žánru. V průběhu let prošla skupina Poutníci několika změnami v sestavě, ale na hudební scéně si udržela stálou pozici, vystupuje na festivalech a koncertech a vydává řadu alb, která ukazují její hudební vývoj a řemeslné umění.

Peter Schreier

Peter Schreier byl proslulý německý tenorista a dirigent, který se proslavil interpretací německého písňového repertoáru a účinkováním v Mozartových a Bachových operách. Schreier se narodil 29. července 1935 v Míšni a svou hudební kariéru zahájil jako člen Dresdner Kreuzchor . Později studoval na drážďanské konzervatoři. Jako operní zpěvák debutoval v roce 1959 v drážďanské Státní opeře v roli Prvního vězně v Beethovenově opeře "Fidelio".

Pavel Kucharský

Narozen 11.1.1910 v Nemošicích u Pardubic, zemřel 22.3.1979 v Praze. PhDr., klasický filolog, jazykovědné práce, překlady z latiny.

Pavel Jansa

Pavel Jansa je český lékař a spisovatel. Jeho dětství a mládí je spjato s městy Prostějovem, Brnem a s obcí Radějov u Strážnice, v nichž střídavě žil. Roku 1959 složil v Prostějově maturitní zkoušku, v roce 1964 úspěšně ukončil studia medicíny v Brně. Po studiích se uplatnil v medicínském oboru, mezi lety 1964–1971 působil v Brně ve Výzkumném ústavu pediatrickém a ve Fakultní nemocnici. V letech 1971–1994 působil v Olomouci na Lékařské fakultě Univerzity Palackého, od roku 1994 pak jako manažer výzkumných, marketingových a edičních projektů jak ve vlastní agentuře, tak v domácích i zahraničních korporacích. Neomezil se pouze na české prostředí, jeho jméno je známé i v zahraničí díky vědecké práci a přednáškám v USA, Velké Británii, Německu a Rakousku. Od roku 1990 se soustavně věnuje beletrii, ovšem psal, překládal a redigoval i popularizační příručky, učebnice, odborné texty a časopisecké články s medicínskou tematikou. V současné době žije v Olomouci. Jeho manželka MUDr. Katarína Jansová, CSc., je docentka stomatologie, starší syn Pavel je lékařem, mladší syn Petr právníkem. Má dva vnuky Patrika a Davida a jednu vnučku Sophii Patricii. Ve svém odborném výzkumu studoval problematiku buněčných obranných reakcí. Výsledky této práce se staly základem jeho disertací – CSc. v Bratislavě roku 1967 a DrSc. v Praze roku 1979. Habilitační práci obhájil na Masarykově univerzitě v Brně a v roce 1975 byl jmenován docentem. Profesorské řízení proběhlo na Univerzitě Karlově v Praze a profesorem byl jmenován v roce 1983. V roce 1982 získal medaili Pro merito Univerzity Palackého v Olomouci, v roce 1984 mu byla udělena cena České lékařské společnosti za vědeckou práci roku, roku 1987 obdržel medaili Za obětavou práci ve Fakultní nemocnici v Olomouci. Roku 1994 byl jmenován členem Newyorské akademie věd. Výsledky své rozsáhlé vědecké práce publikoval ve více než 350 statích v odb...

Patricia Gibney

Irská spisovatelka, autorka kriminálních románů, autorka knihy pro děti.

Otakar Batlička

Otakar Batlička byl český radioamatér , světoběžník, spisovatel a bojovník proti nacismu. V rané dospělosti několik let cestoval po světě. Jeho putování se stalo podkladem pro částečně autobiografické dobrodružné povídky pro mládež, které publikoval v časopise Mladý hlasatel. Ztvárnil v nich zčásti své vlastní zážitky, především do nich však s velkou volností přepsal vyprávění lidí, se kterými se setkal. Po okupaci a vzniku Protektorátu Čechy a Morava se stal členem Obrany národa - Východ, pro niž jako zdatný radiotelegrafista obstarával spojení se sovětskou zpravodajskou službou NKVD, resp. "Moskvou". Po zatčení byl nakonec uvězněn v koncentračním táboře Mauthausen, kde zahynul; příčina jeho smrti není zcela jasná. O jeho mládí se traduje řada smyšlených, tzv. batličkovských legend. Narodil se jako syn úředníka z pražských plynáren. Brzy v dětství mu zemřela matka a otec na něj pravděpodobně neměl příliš času. Jako kluk měl Batlička každopádně jeden problém za druhým. Neměl smysl pro disciplínu a často se bouřil. Poctivým srovnáváním dobových dokumentů bylo nicméně doloženo, že není pravda, že by Otakar Batlička ještě někdy před plnoletostí utekl na několik let do světa, jak se o něm traduje. Cestu do zahraničí ve skutečnosti podnikl až v dospělosti. Navzdory legendám se po návratu z cest po světě rychle dostal do svízelné životní situace. Neměl maturitu a těžko hledal práci. Zkoušel různá zaměstnání, nabízel se tajné policii, pojišťoval psy, nakonec si otevřel vlastní soukromou školu boxu, kde byl instruktorem. Údajně získal vavříny ve střelbě, závodil na motorce. Na jedné výstavě v Nuslích se později seznámil s radiotelegrafií. Znovu tak začal cestovat, tentokrát jen éterem na vlnách, ale zato po celé planetě. Mezi smyšlenky patří, že by se spojil s Nobileho vzducholodí a podobné velikášské kousky, které opět zmiňují ...

Olivia Goldsmith

Olivia Goldsmithová žije v Hollywoodu a snad proto mají její knihy až filmový spád. Je autorkou řady úspěšných titulů, dokonce podle jednoho z nich byl natočen film Klub odložených manželek. Další díla : Hořkost slávy, Záměna, Bestseller a Mladé manželky. I moderní emancipované ženě se těžko přiznává, že ji opustil manžel- pro mladší, pro krásnější, pro bohatší. Zvláště, když ví, že k výsadnímu postavení vyšší společnosti těch nejbohatších a nejvýznamnějších mu pomohla vlastně ona sama nemalou měrou.

Oldřich Žurman

Narozen 29.6.1920, zemřel 16.2.1978 v Praze. Sportovní redaktor, publikace z oboru.

Mona Kasten

Mona Kasten žije se svým manželem a dvěma kočkami na severu Německa. Její záliba v kávě a čokoládě je nejméně tak velká jako záliba ve slovech, která je v ní hluboce zakořeněná už od dětství. Když nepíše nebo nečte, zajímá se o filmy.

Miroslava Varáčková

Miroslava Varáčková žije a tvorí v Trnave. Je vydatá a má dve malé deti. Píše príbehy pre young aldults a väčšina jej kníh sa radí do žánru fantasy. Je verná novým, originálnym témam. Vo voľnom čase sa venuje svojej rodine, s ktorou často chodí do hôr. Miluje svoje deti, manžela, knihy, turistiku, cestovanie, dobré filmy a rockovú hudbu. Bojí sa hlbokej vody a neznáša faloš.

Miroslava Besserová

Miroslava Besserová byla česká scenáristka, publicistka a spisovatelka. Vystudovala scenáristiku a dramaturgii na FAMU v Praze. Vytvořila mnoho scénářů pohádek, detektivek, dokumentů i dalších televizních pořadů. Pracovala jako dramaturgyně a scenáristka pro Českou televizi, televize Prima, Nova i Barrandov. Byla autorkou více než 30 knih. Byla manželkou herce Viléma Bessera, měli spolu jednoho syna. Ovdověla v roce 1985. Zemřela na rakovinu v roce 2017, bylo jí 71 let.

Miroslav Rutte

Miroslav Rutte byl český literární a divadelní kritik, esejista a publicista, dramatik, prozaik a básník, filmový estetik, autor filmových scénářů. Narodil se v Praze v rodině c.k. notáře Eugena Rutteho. Studoval na gymnáziu v Žitné ulici a v letech 1908–1914 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Po ukončení studia se posléze ujal jako sedmý v řadě divadelních referentů divadelní rubriky Národních listů a to po odchodu Otokara Fischera. Svůj první referát zde uveřejnil 5. ledna 1923. V Národních listech působil nepřetržitě až do válečných let . Zemřel roku 1954 a byl pohřben na Olšanských hřbitovech.

Milena Brůhová

Milena Brůhová byla autorka detektivek, románů pro ženy, filmových a divadelních scénářů. Přezdívalo se jí „jihočeská Agatha Christie“. Autorka prožila své dětství ve svém rodišti Miroticích u Písku. Od roku 1945 studovala gymnázium v Písku. Protože nebyla přijata na vysokou školu, začala pracovat jako farmaceutická laborantka. V letech 1973–1975 dálkově vystudovala dvouleté pomaturitní farmaceutické studium a roku 1981 se stala vedoucí laborantkou v písecké lékárně. Vdaná byla za Jiřího Brůhu, se kterým měla syna Jiřího Brůhu , architekta. Od 70. let přispívala do různých časopisů: Vlasta, Literární měsíčník, Rudé právo, Jihočeská pravda, Jihočeská revue. Česká televize vysílala adaptace jejích próz. V roce 1988 získala „Prémii českého literárního fondu“ za knihu Zkouška kvality. Jako první žena dostala cenu „Číše Petra Voka“, kterou uděluje Jihočeský klub Obce spisovatelů za celoživotní dílo. V roce 1997 získala Cenu Jiřího Marka za knihu Tak ona spí s vrahem. Její oblíbení spisovatelé byli Karel Čapek, Daphne de Maurier a Dick Francis.

Milan Syruček

Milan Syruček je český novinář, spisovatel, poradce v orgánech Evropské unie. V prosinci 1950 se stal redaktorem Mladé fronty. Filologickou fakultu Karlovy univerzity zakončil v roce 1960. V roce 1967 získal titul PhDr. V letech 1956–1957 absolvoval roční kurz a stáž v Komsomolské pravdě v Moskvě, v letech 1968–1970 působil jako stálý zpravodaj Mladé fronty v Paříži. Převážnou část své profesní dráhy se věnoval – a dosud tak činí – zahraniční politice a mezinárodním vztahům. Zúčastňoval se řady událostí, konferencí, summitů, osobně se zná s řadou světových osobností. S redakcí spolupracoval ještě v době gymnazijních studií jako sportovní reportér. Po přijetí prošel většinu oddělení a zastával nejrůznější funkce, nejdéle byl vedoucím zahraničního oddělení a zahraničním komentátorem. Po roční praxi v Komsomolské pravdě se trvale věnoval zahraniční politice. Byl rovněž zahraničním zpravodajem MF pro západní Evropu se sídlem v Paříži . Začátek sovětské okupace v srpnu 1968 zažil jako vedoucí vydání. Protože redakci obsadili sovětští vojáci, začal ve zbraslavské tiskárně vydávat letákovou ilegální Mladou frontu. Vzhledem ke specifickým podmínkám MF nevedl začátek normalizace k vyhazování redaktorů, jen k určitému omezení činnosti, což bylo postupně rušeno. To se týkalo Milana Syručka stejně jako Karla Pacnera, Václava Paciny a dalších komentátorů. Proto se mohl zúčastnit řady mezinárodních konferencí , všech summitů Reagan – Gorbačov dokonce v užším výběru zahraničních novinářů, a řady reportážních cest zejména do Indočíny, frankofonní Afriky a dalších zemí. V Kambodži pobýval na pozvání prince Sihanuka, Američané ho pozvali do Saigonu. Byl prvním zahraničním novinářem, který vstoupil do Phnompenhu po útěku polpotovců. Zažil některé dramatické okamžiky, např. zemětřesení ve Skopji , americké nálety a čínský útok ve Vietnamu, byl krátce vězněn Tuaregy v Alžírsku. Koncem 80. let spolupracoval s Českosl...

Milan Drobný

Milan Drobný je český zpěvák a skladatel, který působí v hudebním průmyslu od 60. let 20. století. Ve své vlasti si získal popularitu díky svým melodickým popovým a country písním. Během své kariéry vydal Drobný řadu alb a singlů a stal se známou osobností české hudební scény. V jeho tvorbě se často mísí popová hudba s prvky folku a country, což odráží jeho všestranný přístup k psaní písní a vystupování.

Martina Blažena Boháčová

Pracuje jako astroložka u jedné zahraniční firmy, má svou soukromou poradnu a píše pod novinářskými přezdívkami do novin a časopisů. Píše horoskopy a články s ezoterickou tématikou. Neustále se snaží vzdělávat, protože vím, že vzdělání je bohatství. Může se pochlubit tím, že má klienty na celém světě a to hlavně díky astrologii a horoskopům které dělá. NA ŽIVOTĚ JE NEJKRÁSNĚJŠÍ TO, ŽE ŽIJEME

Markéta Pilátová

Markéta Pilátová je česká spisovatelka, hispanistka a novinářka. Po maturitě na kroměřížském gymnáziu v roce 1991 studovala romanistiku a historii na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Po ukončení studia zde pracovala šest let jako odborná asistentka. Od roku 2007 do roku 2008 pracovala jako vedoucí zahraniční redakce týdeníku Respekt. Poté odcestovala do Argentiny a do Brazílie: pět let pobývala v brazilském státě Mato Grosso do Sul, v São Paulu a v Buenos Aires, kde učila potomky českých krajanů, kteří emigrovali z Československa do Brazílie a Argentiny. V mnoha českých médiích publikuje eseje, zahraničně-politické články, reportáže, recenze, povídky a autorské sloupky. Píše rovněž povídky pro rozhlasovou stanici Vltava a písňové texty pro zpěvačku Moniku Načevu. V současnosti pracuje v Institutu Cervantes v kulturním oddělení. Je vdaná, bydlí v Praze a ve Velkých Losinách. Pobyt v Brazílii a Argentině ji inspiroval k prozaickému debutu, románu Žluté oči vedou domů, který byl nominován na cenu Magnesia Litera a Cenu Josefa Škvoreckého, v roce 2010 byl přeložen do němčiny a portugalštiny, v roce 2012 se připravují překlady do polštiny, nizozemštiny a španělštiny. V roce 2009 jí vyšel druhý román Má nejmilejší kniha, rovněž nominovaný na cenu Magnesia Litera a Cenu Josefa Škvoreckého. Rozdíl mezi dvěma romány zmiňovala autorka v jednom z rozhovorů: Zatímco první román pojednává o hledání kořenů domova a je více autobiografický, v druhém románu už se autorka neptá, co všechno ještě český čtenář snese a zda je příběh uvěřitelný. Je o hledání kořenů Zla. Specifický vypravěčský styl Markéty Pilátové můžeme srovnávat s narativními tendencemi moderní světové literatury. Autorka ve svých textech poukazuje na současný svět, její výpověď o něm je prostupována prostřihy do vzdálenějších časových údobí. Markéta Pilátová se věnuje t...

Markéta Hejkalová

Markéta Hejkalová je česká spisovatelka, překladatelka a zakladatelka Podzimního knižního veletrhu v Havlíčkově Brodě. Je dcerou spisovatelky Hany Pražákové a historika a hungaristy Richarda Pražáka. Narodila se v Praze, od roku 1962 až do maturity v roce 1979 žila v Brně. Vystudovala finštinu a ruštinu na Filozofické fakultě univerzity Karlovy, pracovala jako nakladatelská redaktorka. V roce 1991 založila v Havlíčkově Brodě Podzimní knižní veletrh, který od té doby každoročně pořádá, v roce 1994 spolu s manželem Martinem Hejkalem nakladatelství Hejkal. V letech 1996 – 1999 pracovala jako konzulka a kulturní atašé na českém velvyslanectví v Helsinkách. Od roku 2006 do roku 2018 byla místopředsedkyní Českého centra PEN klubu a od roku 2009 do roku 2015 byla členkou mezinárodního výboru světového PEN klubu. Vede překladatelský seminář finské literatury na Masarykově univerzitě v Brně. S manželem žije v Havlíčkově Brodě. V roce 2014 získala Skleněnou medaili – druhé nejvyšší ocenění Kraje Vysočina a v roce 2015 se stala čestnou občankou Havlíčkova Brodu. Debutovala v roce 1988 novelou Mimo mysu, uveřejněnou ve sborníku Zelená sedma nakladatelství Mladá fronta. V devadesátých letech napsala knihu pro děti Šli myšáci do světa a přeložila několik knih z finštiny. Od roku 2002 píše romány, v nichž se ženské příběhy často odehrávají v cizích zemích. Napsala také několik knih faktu a přeložila mnoho knih finské literatury, zejména díla Miky Waltariho a Arta Paasilinny. Její knihy byly přeloženy do angličtiny, němčiny, ruštiny, bulharštiny a albánštiny.

Marie Úlehlová-Tilschová

Marie Úlehlová-Tilschová vlastním jménem Anna Marie Úlehlová rozená Tilschová byla významnou odbornou spisovatelkou, propagátorkou zdravé výživy 20. století. Jméno Marie Úlehlová-Tilschová je literárním pseudonymem, stejně jako zkratka M. Ú. T., kterou později používala. Začínala jako překladatelka beletrie. Záhy se zcela zaměřila na otázky zdravé výživy. Byla autorkou mnoha odborných a populárně naučných publikací, kuchařek, učebnic a příruček z oblasti zdravé výživy. Její publikace i osvětová činnost se věnovaly především správnému přístupu ke stravování, teprve v druhé řadě přinášeli bohatou nabídkou receptů. Mezi nejznámější práce patří Výživa ve světle věků a Česká strava lidová. Byla členkou výboru a později i předsednictva Společnosti pro racionální výživu a dlouholetou šéfredaktorkou časopisu Výživa lidu. Marie Úlehlová-Tilschová se narodila v rodině univerzitního profesora JUDr. Emanuela Tilsche 13. července 1896. Jméno dostala po své matce spisovatelce Anně Marii Tilschové. Nicméně v rodině, mezi přáteli a později i mezi spoluprácovníky byla oslovována Mimi. V roce 1906 se narodil její bratr Emanuel. Marie Tilschová nechodila do obecné školy, učila se doma. Poté vystudovala osmileté gymnázium Minerva, na němž měla trvale vyznamenání. Její šťastné dětství ve velké, společenské rodině skončilo tragickou smrtí otce v roce 1912. Rodina se ocitla v nelehké situaci, kterou ještě zhoršila 1. světová válka. Během války ztratila její matka dva bratry a otce. Tuto tragickou situaci ulehčoval jí dlouholetý vztah s JUDr. Karlem Chytilem, synem historika umění profesora Karla Chytila, zakladatele Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Svatba se konala 8. června 1918, svědky byli dr. Jaroslav Goll a Alfons Mucha. O čtyři měsíce později, 18. října 1918, Karel Chytil zemřel na španělskou chřipku. Pod vlivem rodinné tradice se přihlásila v roce 1918 ke studiu práv. Ve studiu práv nepokračovala, přihlásila se však...

Marie Fischerová-Kvěchová

Marie Fischerová, rozená Kvěchová byla česká malířka a ilustrátorka. Narodila se v Kutné Hoře, v rodině c. k. berního inspektora Otomara Kvěcha a jeho manželky Marie, rozené Zavačové. Studovala v Praze na Uměleckoprůmyslové škole, kde jejími profesory byli například Jakub Schikaneder či Jan Preisler, poté absolvovala roční studijní pobyt v Paříži u profesora Nandina na Colarossiho akademii . S vypuknutím první světové války se vrátila do Prahy, kde se 16. listopadu 1915 provdala za lékaře Jana Fischera. Díky manželovu povolání se dostala do prostředí nemocnice, kde vznikaly její první kresby novorozenců. V roce 1933 se manželé natrvalo přestěhovali do vily Sacrabonie v Černošicích. Měli spolu tři děti, Marii, Jelenu a Jana. V meziválečných letech byla vyhledávanou autorkou knih pro děti, po komunistickém převratu 1948 ji bylo zakázáno publikovat, i z důvodu jejího příklonu k tradičním hodnotám křesťanské společnosti a přirozené religiozitě řady jejích prací. Uchylovala se proto k portrétování rodinných příslušníků, přátel a známých. Kromě světa dětí byly malířčinou inspirací příroda, svoji zahradu a okolí rodinné vily mnohokrát zachytila v kresbách a akvarelech. Malířka velmi ráda cestovala, navštěvovala především etnografické oblasti Čech i Moravy, odkud přivezla mnoho skic lidových krojů. Za etnografickými reáliemi jezdili manželé Fischerovi i do zahraničí, na Slovensko, Podkarpatskou Rus či do Bulharska. Je známá především jako autorka a ilustrátorka knih pro děti či jako ilustrátorka knih jiných autorů Věnovala se také figurální a portrétní tvorbě, namalovala řadu krajinomaleb, sgrafita pro dětskou opatrovnu ve Dvoře Králové, nástěnné obrazy pro školy, její kresby našly uplatnění i v oblastech užitého umění,...

Maheshwarananda

Mahámandaléšvar Paramhans svámí Mahéšvaránanda, narozený jako Mangilal Garg, známý též jako Svámídží či Swamiji , je jogínský guru a autor a zakladatel systému "Jóga v denním životě" . Pochází z indického státu Radžastán. Je žákem paramhanse svámího Mádhavánandy. Do Evropy přišel v roce 1972, seznámil se s mentalitou západního člověka a jeho duchovnímu hledání otevřel cestu jógy. Propojil starodávnou jógovou tradici se svými bohatými zkušenostmi a výsledky bádání moderní vědy. Vytvořil tak integrální systém cvičení nazvaný Jóga v denním životě, který se z Evropy rozšířil do všech částí světa. V roce 2001 mu byl v přítomnosti Jeho Svatosti Jagadguru Shankaracharya Šrí svámí Narendranandaji Sarasvatího udělen shromážděním Vidvat Samaj duchovní titul Višvaguru, a to při příležitosti hinduistické pouti Kumbhaméla v Prayagraj .

M Il‘jin

Ruský prozaik, autor uměleckonaučné prózy pro děti a publicista. Původně chemický inženýr, od roku 1930 se věnoval pouze literatuře.

Luděk Stínil

Luděk Stínil je český spisovatel a novinář žijící na severu Čech. Jeho profesní život je úzce propojen hlavně s mediální scénou, především s novinařinou a prací v rádiu. Na dráhu příležitostného spisovatele vstoupil v roce 2001, kdy mu vyšla prvotina Osudná chyba. Ta, stejně jako ostatní jeho knížky cílí na dospívající mládež. Jeho tvorbou se prolínají příběhy o lásce, přátelství, nevěře, nechybí akce zasazená do českých reálií, napětí a časté dějové zvraty. Při psaní se autor inspiruje jak vlastními zážitky a zkušenostmi, tak i příhodami svých přátel a známých. Několikrát do roka také vyráží na besedy se čtenářkami. Podrobnosti o sobě a své literární tvorbě zveřejňuje na svých internetových stránkách a blogu; nechybí tu ani osobní deníky ze soukromí.

Luboš Nečas

Narozen 1972. Publicista, redaktor, autor biografii, dětské literatury, kuchařských knih, scénárista publicistických televizních pořadů.

Locomotiv GT

Locomotiv GT , často zkráceně LGT, byla významná maďarská rocková skupina založená v roce 1971. Skupinu založili kytarista Gábor Presser, baskytarista Tamás Barta, bubeník József Laux a zpěvák a kytarista Károly Frenreisz. Rychle se stali jednou z předních kapel maďarské rockové scény a byli známí svou fúzí rocku, funku, blues a jazzových prvků. Jejich debutové album s vlastním názvem " Locomotiv GT " vyšlo v roce 1971 a prosadilo se jako významná síla v hudebním průmyslu.

Lisa Jackson

Americká autorka mrazivých thrillerů pro ženy. Lisa vystudovala Oregonskou státní univerzitu a pracovala zpočátku v bankovnictví. Na literaturu se dala na radu své sestry, spisovatelky Nancy Bushové, a svou první knihu – harlekýnku – vydala roku 1983. Od té doby napsala přes 70 romantických knih, ze začátku i se spoluprací Nancy. Pak se ale jejich cesty a styly rozdělily, Lisa totiž začala tíhnout víc k napětí a k temnějším příběhům. Přes patnáct let se věnovala psaní romancí, historických románů i romantickým detektivkám. Nyní definitivně přechází na temné – i když z části také romantické - thrillery. S oblibou nechává napínat své čtenáře na skřipec napětí a hrůzy, krutě vraždí nebohé oběti a přivádí na literární scénu ty nejhorší a nejbrutálnější sériové vrahy. Ale čtenářům to, zdá se, vůbec nevadí a už roky jsou její thrillery na předních místech žebříčků nejprodávanějších knih roku. Lisa má rozděláno několik detektivních řad, např. s kalifornským detektivem Anthonym Paternou nebo s neworleanskými policisty Rickem Bentzem a Reubenem Montoyou. Nakladatelství Domino z nich vybírá ty nejnapínavější. Je členkou Mystery Writers of America, International Thriller Writers a Romance Writers of America.

Lída Holá

Narozena 15. 8. 1959 v Dačicích. PhDr., překladatelka z angličtiny a ruštiny, teoreticky i prakticky se zabývá výukou češtiny pro cizince.

Leo Boček

Narozen 25. 3. 1937 v Chotějovicích. Doc. RNDr., CSc., matematik zaměřující se zejména na diferenciální geometrii a teorii vyučování matematiky. Vysokoškolský pedagog. Autor vysokoškolských skript, učebnic matematiky pro gymnázia a dalších publikací z oboru.

Ladislav Stroupežnický

Ladislav Stroupežnický byl český spisovatel, dramatik a dramaturg Národního divadla. Stroupežnický se narodil v prostředí regionálních vzdělanců, otec byl hospodářským správcem premonstrátských statků a ředitelem patrimoniální kanceláře panství v Cerhonicích. Absolvoval pouze dvě třídy reálky v Písku, než byl pro kázeňské přestupky vyloučen. Poté se stal ve svém rodišti praktikantem na premonstrátském velkostatku a archivářem, nezískal sice žádné literární vzdělání, ale měl dobrou společnost a dobrý přístup do knihoven. Ve svých sedmnácti letech, v noci při číhané, omylem vystřelil po hajném, načež se v pominutí mysli pokusil o sebevraždu. Rána mu utrhla spodní čelist a nos. Otec jej dal převézt na pražskou kliniku k později proslulému chirurgovi Vilému Weissovi, kde Ladislav podstoupil několik operací, rok nemohl mluvit a věnoval se kreslení, psaní a vyřezávání ze dřeva či slonoviny, zejména siluetám řezaným lupénkovou pilkou. I po ročním pobytu v nemocnici a plastice mu až do konce života zůstal zohavený obličej. Brzy po nehodě se přestěhoval do Prahy, kde přispíval do několika časopisů. Nejprve se snažil prosadit jako humorista. V té době pracoval jako úředník v pojišťovně, později jako písař na berní správě magistrátu. Roku 1882, když se po požáru začalo znovu budovat pražské Národní divadlo, stal se až do své smrti jeho prvním dramaturgem. V této funkci musel překonávat řadu překážek a odrážet útoky a kritiku, nejen nepřátel, ale také autorů a publika romantického spektra. Jeho příkrou kritiku těžce snášel například Julius Zeyer. Podle jiných kritiků jeho přísnost a vysoké nároky vůči dramatikům získaly divadlu vysoký kredit již od jeho počátků. Dne 22. května 1890 se oženil s herečkou Annou Turkovou . Žili spolu v Praze, zprvu Na Zderaze.; z prosperující živnosti manželů Anna zakoupila na Vinohradech vlastní dům čp. 271. Roku 1892 Stroupežnický zemřel, když podlehl onemocnění t...

Ladislav Novomeský

Ladislav Novomeský, též Laco Novomeský , byl slovenský a československý básník, publicista a politik Komunistické strany Slovenska, člen skupiny DAV, pověřenec školství a osvěty a poslanec československých zákonodárných sborů, v 50. letech pronásledovaný v rámci čistek v KSČ, v 60. letech rehabilitovaný. Pocházel z rodiny krejčího Samuela Novomeského a Irmy roz. Příkopové. Rodiče se přestěhovali ze Senice do Budapešti, kde se narodil a absolvoval obecnou školu a gymnázium . Po roce 1919 se přestěhovali a ve studiu pokračoval v Senici a na učitelském ústavu v Modre, kde v roce 1923 odmaturoval. Začal působit jako učitel a zároveň se jako externí posluchač zapsal na Filozofickou fakultu Univerzity Komenského, kde ho zaujala literární a politická činnost. Začal pracovat jako redaktor časopisu Mladé Slovensko , který převzal po Jánu Poničanovi a aktivně působí ve skupině DAV. Vstoupil do komunistické strany a pracoval v tiskových orgánech KSČ - jako redaktor, pak odpovědný redaktor Pravdy chudoby, Proletárky a Munkasa v Ostravě, redaktor Rudého večerníčku v Praze. V roce 1922 zveřejňuje příští davista Ján Poničan článek Slováci a internacionalismus v témže roce vzniká Volné sdružení studentů socialistů Slovenska, ve kterém působí kromě Poničana i Okáli, Clementis, Siracký, Tomášik-Dumín - zveřejňují nejdříve v časopise Svojeť, později v revue Mladé Slovensko. Novomeský na DAV navázal kontakt právě přes Volné sdružení studentů socialistů ze Slovenska. V Praze se pak stal spolu s Urxem, Okálim, Clementisem a Poničanem součástí avantgardní levicové skupiny DAV . O DAVu Novomeský prohlásil: V roce 1927 je vězněn za tiskové přestupky a platí pokuty. Jak uvádí Štefan Drug, policejní agenti o Novomeském v hlášeních psali jako o nebezpečném komunistovi ...