Všichni Autoři a témata

David Riesman (1)

David Riesman byl americký právník a sociolog. Celosvětovou proslulost získal díky své knize Osamělý dav z roku 1950. V knize Osamělý dav se Riesman pokusil analyzovat moderní společnost. Kriticky nahlíží především společnost konzumní. Riesman v knize rozlišuje tři typy osobnosti, které jsou charakteristické pro různé epochy dějin: Koncept má blízko k teoriím Ferdinanda Tönniese či Émila Durkheima , Riesman však přidává kritiku nejaktuálnější fáze moderní společnosti, čímž předjímá kritiku Marcuseho či Baudrillardovu.

Anne Hébert (1)

Kanadská spisovateľka a poetka. Získala trikrát najvyššie kanadské literárne vyznamenanie, cenu generálneho guvernéra. Dvakrát za beletriu a raz za poéziu.

Eva Brabcová (1)

Celý svůj dosavadní život jsem prožila v Praze. Vypadá to, že už to tak zůstane, protože na tropickém ostrově není o Vánocích sníh ... I přes to, že veterinářkou býti jsem se pevně rozhodla po té, co mi nikdo nedokázal dát uspokojivou odpověď na otázku, jak dát žábě umělé dýchání, kterak resuscitovat čtyři dny přejetého, placatého krtka, či jak dát žížalu do sádry, jsem absolvovala ekonomickou školu, více než jednou jsem se vdala a na svět přivedla dvě dcery. Nesmím potkat opuštěné zvíře, protože se v tu ránu stane dalším členem naší domácnosti a to bez ohledu na to, zda se jedná o veselého psíka či silně nekomunikativní želvu. Pravidelně navštěvuji pracovní proces a po nocích pak provozuji hrátky s počítačem, výsledkem čehož jsou mé knížky a také povídky a články pro různé časopisy.

Barbara Frischmuth (1)

Barbara Frischmuthová je rakouská spisovatelka a překladatelka. Něco psát, či vyprávět bylo jejím přáním již odmalička, stejně jako býti zvěrolékařkou, nakonec avšak byla touha věnovat se literatuře silnější. Vyrůstala s matkou, neboť její otec padl za časů druhé světové války v Rusku. Po maturitě vystudovala angličtinu, turečtinu a také maďarštinu na univerzitě v Grazu. Její první literární prvotinou, vydanou v roce 1968, byl román Die Klosterschule. Je autorkou více než 50 knih. Vedle psaní prózy , divadelních a rozhlasových her, scénářů se věnuje také překládání z maďarštiny. Jejím prvním překladem z maďarštiny bylo dílo rumunské spisovatelky židovského původu Any Novac, vydané roku 1967 v nakladatelství Suhrkamp Verlag. Má jednoho syna Floriana Anastasia Grüna .

Dumitru Radu Popescu (1)

Dumitru Radu Popescu se narodil roku 1935 ve městě Păuşa v župě Bihor na hranicích Rumunska a Maďarska. V Sedmihradsku také studoval, jednak na klužské univerzitě farmacie a medicíny, kterou nedokončil, jednak, úspěšně, na filozofické fakultě tamtéž, již absolvoval roku 1961. První povídku vydal v místním časopise Steaua . Byl pak jeho redaktorem, následně šéfredaktorem časopisu Tribuna tamtéž a mezi lety 1982–1989 byl v Bukurešti šéfredaktorem týdeníku Contemporanul . V letech 1981–1990 byl předsedou rumunského svazu spisovatelů. Od roku 1969 do revoluce 1989 byl členem Ústředního výboru Komunistické strany Rumunska. Od roku 2006 působí jako generální ředitel vydavatelství Rumunské akademie a viceprezident vydavatelství vědeckého konzilia. Od roku 1997 je členem Rumunské akademie.

Laonikos Chalkokondyles (1)

Laonikos Chalkokondyles byl byzantský historik původem z Athén, který sepsal ve svém díle Výklad dějin historický vývoj v letech 1298–1463. Narodil se do jedné z předních athénských rodin, aby se poté v mládí stal žákem Georgia Plethona. Působil v peloponéské Mystře. Historický vývoj popisuje na rozdíl od mnoha jiných byzantských historiků již ne z pohledu Byzance, ale osmanských Turků. Při své historické práci se opíral i o turecké prameny. V díle se stylisticky snažil připodobnit Hérodotovi a Thúkýdidovi. Charakteristickým znakem jeho tvorby je silný vliv renesance a humanismu, stejně tak znalost některých, ačkoliv zkreslených, reálií západní Evropy. Náboženskou problematiku a spory podává již s odstupem, až s lhostejností, čímž se také v mnohém liší od předchozích byzantských autorů. V jeho pojetí již nejsou obyvatelé Byzance Římany, ale opět jsou jím nazýváni Řeky, Helény.

Barbara Ježková (1)

* 04.12.1948 † 15.07.2004 Lékařská rodina ji předurčila ke studiím na lékařské fakultě. Tam však došlo k nešťastnému citovému vzplanutí s tragickým řešením, které jí přivodilo doživotní zdravotní následky. Studovala pak psychologii, jazyky a marketing, absolvovala střední knihovnickou školu. Dlouhá léta byla zaměstnána v Pražské výstřižkové službě v době, kdy se tam ještě pracovalo s nůžkami a xeroxem. Vystřídala pak řadu míst, např. jako obchodní asistentka reklamní agentury Juven-Bohemia, dále v oddělení propagace divadla Labyrint, pracovala i jako redaktorka a korektorka. Večerně vystudovala Konzervatoř J. Ježka ve třídě Jiřího Suchého, jejími učiteli byli i Ivan Vyskočil, Ladislav Kantor či Jiří Svěrák. Mezi její zájmy patřily parapsychologie, léčitelství, hermetické vědy, chov koček, poezie, tvorba písňových textů, scifi, francouzština, latina. Psala poezii, především písňové texty, v roce 1988 vyhrála v soutěži Písnička pro všední den. Několik jejích písňových textů vyšlo na cédéčkách Jana Spáleného, Ireny Budweiserové a CaK Vocalu. Psala do scifi fanzinů, byla aktivní v SFK Desítka a její nejznámější scifi povídkou je Stručný úvod do teorie čudu. Mezi její oblíbence patřili O. Neff, Z. Rampas, P. Kosatík, I. Kmínek, K. Vonnegut. Její zdraví se postupně zhoršovalo. Přesto jí ještě v roce 2002 vyšla detektivka Pes a boží mlýny a v roce jejího úmrtí pak sbírka detektivních povídek Zrcadlo s vílou a laněmi. Na vydání čekají básnické sbírky Průsečík posloupnosti, Věnec sonetů, Ples na zámku Postmortem a Polodialogy.

Miroslav Nechleba (1)

Miroslav Nechleba byl český energetik, odborník na vodní turbíny, profesor VUT v Brně. Podílel se na stavbě Vltavské kaskády. Společně s Václavem Hosnedlem je spolutvůrcem jednosměrné reverzní turbíny nazvané po obou autorech HONE.

Vitalij Ivanovič Sevast'janov (1)

Kateřina Navarová (1)

Autorka soustřeďující se na psaní kuchařek.

Pavla Sedláčková (1)

Autorka se specializuje na psaní kuchařek.

Gustav A. E Bogeng (1)

Německý autor publikace o bibliofiliích.

Jan Kotěra (1)

Jan Karel Zdenko Kotěra byl český architekt, urbanista, teoretik architektury, návrhář nábytku a malíř. Narodil se 18. prosince 1871 v Brně jako mladší syn středoškolského profesora Antonína Kotěry a jeho ženy Marie, rozené Vogl . Při křtu u Sv. Tomáše dostal tři jména: Jan Karel Zdenko. Vychováván byl v německých školách nejprve v Dolních Zálezlech a v Ústí nad Labem a potom na státní průmyslové škole, Odborné škole stavitelské v Plzni. Po maturitě v roce 1890 přišel do Prahy, kde absolvoval praxi v projekční kanceláři inženýra Freyna a ocitl se v blízkosti barona Mladoty ze Solopysk. Oba objevili jeho talent a stali se mecenáši jeho dalšího studia na vídeňské Akademii výtvarných umění od roku 1894, kdy tam nastoupil nový profesor Otto Wagner. Ve Vídni se mladý Kotěra seznámil s Jože Plečnikem, Josefem Hoffmannem, Josefem Urbanem, ale i s Adolfem Loosem. Kotěra byl ovlivňován na jedné straně wagnerovským modernismem, na druhé straně italsky orientovaným klasicismem, který ve vídeňské akademii ještě dozníval. Roku 1897 získal prestižní Římskou cenu spojenou se stipendijním pobytem v Palazzo Venezia v Římě. Tento pobyt spojený s cestami po celé Itálii, který Kotěra uskutečnil od února do června 1898, završil jeho učednická léta. Po návratu z Itálie nastoupil na speciální školu dekorativní architektury na pražské uměleckoprůmyslové škole na místo Friedricha Ohmanna. K jeho žákům tam patřil například Josef Gočár. V roce 1899 se oženil s Bertou Trázníkovou a zařídil si byt v Praze. Téhož roku začal pracovat na své první významné realizaci, kterou byla stavba Peterkova domu v Praze. Roku 1910 byl jmenován profesorem nově vytvořené speciální školy architektury na Akademii výtvarných umění v Praze, kde učil i Bohuslava Fuchse a Františka L. Gahuru. Jan Kotěra působil ve Spolku výtvarných umělců Mánes a jako redaktor časopisu Volné směry. Organizoval množství výstav (Augus...

Karel Paul (1)

Narozen 21.2.1891 v Praze, zemřel roku 1960. Ing., dr. techn., práce v oboru kafilérie.

Heřman Josef Tyl (1)

Heřman Josef Tyl byl premonstrát, převor a později opat kláštera Teplá v západních Čechách, byl významnou osobností katolické církve v Československu ve 20. století. Narodil se v Cakově v okrese Olomouc. Po maturitě na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži byl přijat do noviciátu v klášteře – kanonii premonstrátů v Nové Říši, kde přijal řeholní jméno Heřman Josef. Studoval teologii, a 5. července 1940 byl vysvěcen na kněze. V novoříšském klášteře zastával funkci provizora . V roce 1942 byl spolu s celým řeholním osazenstvem kláštera zatčen gestapem, postupně se svými spolubratry prošel vězením v Jihlavě, v Brně v Kounicových kolejích, a následně koncentráky v Osvětimi a Buchenwaldu. Během této doby řada vězněných kapitulárů novoříšských, včetně opata Pavla Součka, zemřela. V roce 1945 se P. Tyl mohl se zbytkem kapitulárů vrátit do Nové Říše. Dlouho zde nepobyl, protože již v r. 1946 si jej klášter Teplá zvolil převorem-administrátorem . V této době P. Tyl sepsal publikace o klášterech v Nové Říši a Teplé. Pedagogové a studenti z Přírodní školy v pražských Holešovicích na školním webu zmiňují, že v Tylově pozůstalosti byl mimo jiné objeven rukopis knihy "Ježíš Kristus v koncentračním táboře" . Součástí knihy je i doposud nepublikovaná Křížová cesta , kterou H. J. Tyl napsal pro své spoluvězně v koncentračním táboře Buchenwald. V roce 1952 byl P. Tyl zatčen a odsouzen k dvanácti letům vězení. Po šesti letech byl propuštěn. Jakožto duchovní bez Státního souhlasu k výkonu duchovenské činnosti si potřeboval najít civilní zaměstnání. Pracoval jako skladník a nakonec i jako místopředseda JZD v rodném Cakově. Od roku 1964 mohl opět působit v duchovní správě. Byl administrátorem v Bohuslavicích u Konice a následně děkanství v Mariánských Lázních. Zde mu jako kaplan vypomáhal pozdější pražský světící biskup ...

Gregg Smith (1)

Americký řečník, autor, který se zaměřuje na pivovarnictví.

Carrie Getty (1)

Americká pivní porotkyně a znalkyně, publikace z oboru.

Miloš Kačírek (3)

Miloš Kačírek je bývalý český fotbalista, obránce. V československé lize hrál za TJ SU Teplice. Nastoupil v 6 ligových utkáních. Z Teplic odešel do Roudnice nad Labem.

Mark Lambert (1)

Chris Jarmey (1)

MCSP, SRP, MRSS. Zakladatel a ředitel European Shiatsu School of Natural Therapy. Publikuje v oboru.

Theodore Rowland-Entwistle (1)

Anglicky píšící autor naučných knih pro děti.

Florence Vérilhac (1)

Francouzská autorka knih o přírodě.

Shōhei Ōoka (1)

Japonský prozaik, literární kritik, překladatel z francouzštiny do japonštiny.

Herma Pilbauerová (1)

Narozena 15.2.1867 v Horním Stupně, zemřela 31.10.1902 v Praze. Učitelka, básnířka, prozaička, zejména pro mládež, dramatička, časopisecké články.

Francesco Maria Piave (1)

Francesco Maria Piave byl italský operní libretista. Narodil se na ostrově Murano u Benátek, v době Italského království pod přímou vládou Napoleona Bonaparte. Přes dvacet let psal libreta pro nejlepší operní skladatele své doby. Vedle Giuseppe Verdiho, pro kterého napsal 10 libret, psal i pro další skladatele: Giovanni Pacini , Saverio Mercadante, Federico Ricci či Michael Balfe. Nebyl pouze libretistou, byl rovněž novinářem a překladatelem. Byl kmenovým básníkem a inspicientem divadla Teatro La Fenice v Benátkách, později rovněž divadla La Scala v Miláně. Tato jeho zkušenost a jeho takt a vyjednávací schopnosti po léta sloužily Giuseppe Verdimu, který Piaveho často využíval ke svému prospěchu. Piave byl přesto celoživotním Verdiho přítelem a spolupracovníkem. Nahradil Salvadore Cammarano ve funkci jeho hlavního libretisty. Napsal libreta k operám Ernani , Dva Foscariové , Attila , Macbeth , Korzár , Stiffelio , Rigoletto , La traviata , Simon Boccanegra a Síla osudu . Podobně jako Verdi, byl Piave horlivým italským vlastencem. Během první války za italskou nezávislost v roce 1848, kdy Radeckého vojska opouštěla Milán po potlačení povstání "Cinque giornate di Milano", Verdi adresoval svůj dopis Piavemu do Benátek oslovením "Občan Piave". Poté, co Verdi přijal v roce 1870 zakázku na operu Aida, Piave měl rovněž připravovat libreto této opery. Byl ale raněn mozkovou mrtvicí, ochrnul a nemohl mluvit. Verdi podporoval jeho ženu a dceru. Navrhl vydat "Album skladeb známých skladatelů, které bude prodáváno v Piaveho prospěch". Piave zemřel v roce 1876 v Miláně ve věku 65 let. Je pohřben na hřbitově Cimitero Monumentale di Milano. Jeho pohřeb rovněž platil Verdi. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Francesco Maria Piave na anglické Wikipedii....

Rudolf Wolf (1)

Johann Rudolf Wolf byl švýcarský astronom a matematik světoznámý pro svůj výzkum slunečních skvrn. Wolf se narodil ve Fällandenu poblíž Zurichu. Studoval na universitách v Zurichu, Vídni a Berlíně. Encke byl jedním z jeho učitelů. Wolf se stal profesorem astronomie na universitě v Bernu roku 1844 a v roce 1847 ředitelem Bernské hvězdárny. Roku 1855 přijal křeslo vedoucího astronomie obou univerzit v Zurichu. Na University of Zurich a ve Federal Institute of Technology v Zurichu. Wolf byl ohromen objevem cyklu slunečních skvrn Heinrichem Schwabem, nevydal pouze data ze svých pozorování, ale sbíral všechna dostupná data o slunečních skvrnách zpět až do roku 1610 a vypočítal periodu cyklu na 11,1 roku. V roce 1848 vymyslel cestu ke kvantifikaci aktivity slunečních skvrn. Wolfovo číslo slunečních skvrn, jak bylo nazváno, zůstává v používání dodnes. Roku 1852 byl Wolf jedním z prvních čtyř lidí, kteří objevili spojitost mezi cyklem a geomagnetickým polem Země.

Václav Mentberger (1)

Spisovatel, publicista, kronikář a sběratel. Působil v Městském archivu v Kasejovicích , v Archivu města Plzně a jako dopravní úředník Československých státních drah. Kasejovický kronikář . Zabýval se sběratelstvím a regionálními dějinami.

František Norbert Hrachovský (1)

Narozen 11.9.1879 v Kněždubu u Strážnice, zemřel 18.1.1943 v koncentračním táboře Osvětim. ThDr., katolický kněz, homiletik, teologické a filosofické práce, publicista a redaktor.

Květoslava Mahelková (1)

MVDr. Květoslava Mahelková se profesně zabývá klasickou i alternativní nechirurgickou medicínou pro malá zvířata, se speciálním zaměřením na kočky. Je dlouholetým mezinárodním posuzovatelem pro všechna plemena koček a poradcem chovu.

Eva Menzelová (1)

Spoluautorka matematické příručky pro základní školy.

lois Lošťák (1)

riedmar Krautwurst (1)

Růžena Buchtelová (1)

Pavel Strnad (1)

Narozen 10. 3. 1946 v Brně. Doc. MUDr., CSc. Neurolog. Publikace z oboru.

Anton Hoffmann (1)

Narozen 13. 6. 1826 v Liberci, zemřel 30. 3. 1896 tamtéž. Katolický kněz, kronikář, okresní školní inspektor, autor historických publikací a seznamu litoměřických seminaristů z roku 1847.

Ludvík Kulhánek (2)

Narozen 15.7.1865 v Domažlicích, zemřel 19.12.1943 v Praze. Katecheta, náboženské práce, duchovní hry a veselohry.

Gary Shteyngart (1)

narodil se v Leningradu a od svých sedmi let žije ve Spojených státech. Vystudoval politilogii a tvůrčí psaní na Oberlin College a na počátku devadesátých let strávil jeden semestr na Karlově univerzitě v Praze. Za svou prvotinu "Příručka ruského debutanta"získal v roce 20002 několik významných ocenění. Žije v New Yorku a v roce 2006 vydal druhý román s názvem " Absurdistán"

Dagmar Pohunková (1)

Narozena 1929 ve Vídni . MUDr., publikace z oboru endokrinologie, sociální medicíny, lékařské etiky a veřejného zdravotnictví, též překlady z němčiny. Náboženská publicistka a redaktorka.

Karl Frielingsdorf (1)

Karl Frielingsdorf SJ, doktor bohosloví, emeritní profesor náboženské výchovy a pastorální psychologie, ředitel pastorační psychologie vzdělávání "duchovně růst".

Norbert Ohler (1)

Německý profesor historie.

Mira Mladějovská (1)

PhDr. Mira Mladějovská byla historička umění, archivářka, muzejní a vlastivědná pracovnice, publicistka, básnířka a zakladatelka ženského skautingu v 1. republice, turistka. Pochází z rodiny balneologa a fyzioterapeuta prof. MUDr. Vladislava Mladějovského . Její sestra byla archeoložka Renée Mladějovská-Heřmanová. Mira Mladějovská maturovala roku 1920 na gymnáziu v Praze, Královských Vinohradech a v letech 1920-1927 studovala na Filozofické fakultě UK dějiny umění a klasickou archeologii . Roku 1927 zakončila studia obhajobou rigorózní práce Giovani da Udine a grotesky. Od roku 1926 se aktivně spolu se svou sestrou věnovala dívčímu skautingu a pořádání dívčích lesních škol. Po skončení druhé světové války pomáhala předválečnému archiváři a zakladateli Národopisného muzea Heribertu Sturmovi při navrácení archiválií a městských sbírek z válečné úschovy. Projevila mravní velikost a osobní odvahu, když se zasazovala o slušné zacházení s vyháněnými, a když marně intervenovala za vyjmutí Dr. Sturma z „odsunu“ s poukazem na jeho morální a odborné kvality a zásluhy o kulturní dědictví Chebu, a kritizovala úroveň nových českých kádrů. V letech 1946-1950 byla ředitelkou archivu a muzea města Chebu a zároveň konzervátorkou Státní památkové péče pro okresy Cheb a Aš. Roku 1951 byla z funkce ředitelky městského archivu propuštěna, i přes protesty tehdejšího archivního inspektora. Od roku 1950 byla ředitelkou Městské obrazové galerie v Chebu, od roku 1955 odbornou pracovnicí chebského muzea. Její působení bylo provázeno velmi citlivým a fundovaným zacházením s archiváliemi většinou německé provenience. Stejně citlivého a ohleduplného zacházení se jí nedostalo od nastupujícího komunistického režimu. Roku 1962 spoluzaložila Státní galerii výtvarného umění v Chebu a až do své s...

Arthur Ernest Wilder Smith (1)

Britský profesor, organický chemik a zastánce kreacionismu.

Marek Szal (2)

Polský knižní ilustrátor a grafik.

Terezie z Lisieux (1)

Svatá Terezie z Lisieux , vlastním jménem Thérèse Martin a řeholním jménem Terezie od Dítěte Ježíše a svaté Tváře, někdy označovaná též jako "Terezička" nebo "Terezie od Ježíška", byla francouzská řeholnice nyní uctívaná jako katolická světice, panna a mystička, velká postava karmelitánského řádu. Pius XI. ji v roce 1925 svatořečil a papež Jan Pavel II. ji v roce 1997 v apoštolském listě Divini Amoris Scientia prohlásil za učitelku církve . Terezie se narodila 2. ledna 1873 v Alençon jako nejmladší z devíti dětí Louise Martina a jeho manželky Zélie, rozené Guérinové. Měla čtyři sestry: Marii , Pavlínu , Leonii a Célinu , další čtyři sourozenci zemřeli v dětském věku ještě před Tereziiným narozením. Terezii byla při křtu za kmotru její sestra, tehdy třináctiletá Marie. První roky svého života prožila Terezie v Alençon, po smrti Zélie Martinové se celá rodina přestěhovala do Lisieux, kde žil se svou rodinou bratr Tereziiny matky, Isidor Guérin. Terezie vyrůstala v katolické rodině. Od roku 1881 navštěvovala školu benediktinek v Lisieux. Když jí bylo 9 let, roku 1882, vstoupila její sestra Pavlína, kterou Terezie považovala za svou druhou matku, do kláštera karmelitek v Lisieux a přijala řeholní jméno s. Anežka od Ježíše. Pavlínu posléze následovala i nejstarší ze sester Martinových, Marie. Terezie již od dětství cítila povolání k zasvěcenému životu a toužila se, stejně jako její sestry, stát karmelitkou. V patnácti letech byla Terezie Martinová zcela výjimečným způsobem přijata do řádu karmelitek. Byla příliš mladá, musel o tom vědět i tehdejší papež Lev XIII. a Terezie musela mít povolení diecézního biskupa. Karmelitky v Lisieux ji měly za pyšnou a domýšlivou, protože jí příliš nerozuměly, po určitou dobu vše doplňovalo až chorobn...

Zdeňka Taplová (1)

Radmila Procházková (1)

Autorka učebních materiálů a učebnic angličtiny.

Viktor Nikolajevič Beleckij (1)

Ruský historik, autor publikací z oboru dějin diplomacie a mezinárodních vztahů.

Aleksandr Moisejevič Nekrič (1)

Sovětský ruský historik, vědecký pracovník, pedagog.

Jana Urbanová (1)

Autorka prognostických studií v oblasti zaměstnanosti.

František Kuska (1)

Autor prací o geodézii.

Antoinette May (1)

Americká spisovatelka. Autorka biografií.

Jean-Jacques Marie (1)

Francouzský historik, specialista na SSSR.

Jan Šolc (1)

Jan Šolc je občanský aktivista, bývalý vysokoškolský učitel a československý politik, po sametové revoluci poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění za Občanské fórum, později za Občanské hnutí, v 90. letech pracovník Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla, spoluzakladatel Etického fóra České republiky. Dne 19. března 2018 obdržel čestné občanství města Liberce. V  květnu 1945 se s rodiči přestěhoval z Prahy do Liberce. V roce 1957 absolvoval 2. jedenáctiletou střední školu v Liberci. Z důvodu výrazně negativního postoje jeho otce vůči KSČ, nemohl Jan Šolc nastoupit ke studiu na vysokou školu. Během šedesátých let dálkově vystudoval obor čeština a pedagogika na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Chtěl podpořit kurs Alexandera Dubčeka, a tak vstoupil do KSČ. V  dubnu 1969 však z důvodu, že se Dubček vrátil z Moskvy jako zlomený člověk, rozhodl stranickou legitimaci vrátit. Následoval třídní trest, prohlášení za antisovětský a antisocialistický živel, nedobrovolný odchod ze školství a dvacetiletá kariéra betonáře a montéra. K roku 1989 se profesně uvádí jako stavební montér Bytprům Ostrava, bytem Liberec. V listopadu 1989 byl částečně v Liberci a částečně v Praze. Stal se mluvčím Občanského fóra. 28. prosince 1989 zasedl v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci jako bezpartijní poslanec, respektive poslanec za OF, do české části Sněmovny národů . Mandát za OF obhájil ve volbách roku 1990, přičemž v roce 1991 přešel po rozkladu Občanského fóra do poslaneckého klubu Občanského hnutí. Ve Federálním shromáždění setrval do voleb roku 1992. Stal se předsedou Branného podvýboru obou komor Federálního shromáždění. V roce 1992 působil v parlamentu národů NATO. V letech 1996–1999 pracoval v Kanceláři prezidenta republiky Václava Havla jako ředitel odboru vnitřní politiky. Zároveň patřil do úzkého okruhu l...

Bruno Zevi (1)

Italský architekt a historik.

Roman Bláha (1)

Narozen 5. 8. 1908 v Mníšku u Jindřichova Hradce, zemřel 8. 8. 1987. MUDr., DrSc., profesor rentgenologie, literatura z oboru.

John Follain (1)

John Follain, bývalý dopisovatel The Sunday Times v Římě, působí toho času v Paříži. K jeho dřívějším knihám, vydaných v češtině patří: Šakal – tajné války Iljiče Ramíreze Sáncheze zvaného Carlos alias Šakal, Zoya a Město tajemství

Vilém Kudrlička (2)

Ing. Vilém Kudrlička byl český spisovatel, historik, kronikář a autor mnoha cenných textů a knih o Šumavě.

Peter Havas (1)

Slovenský architekt.

Václav Klička (1)

Václav Klička byl český spisovatel a překladatel. Do roku 1974 publikoval jen rusky pod pseudonymem Alexandr Lomm. Václav Klička se narodil českému otci Josefu Kličkovi a ruské matce v Sovětském svazu v Irkutské oblasti poblíž jezera Bajkal. Roku 1937 byl jeho otec Josef Klička sovětskými úřady zatčen pro podezření ze špionáže a Václav Klička, jako dvanáctiletý chlapec, byl spolu s matkou a sourozenci vyhoštěn do Československa. Zde vystudoval Ruské gymnázium. Když dospěl, tak vzhledem k politickému "škraloupu", který zdědil po otci, mu úřady v ČSSR znemožnily uplatnit se v jakémkoli zaměstnání, které by odpovídalo jeho vzdělání a schopnostem. Nakonec mu nezbylo, než pracovat v dolech. Po pracovním úrazu se stal invalidním důchodcem a začal se živit jako překladatel. Později od šedesátých let i jako spisovatel. V letech 1959–1974 psal a publikoval převážně díla vědeckofantastické literatury v ruském jazyce pod pseudonymem Alexandr Lomm . Později některá svá díla přeložil do českého jazyka a publikoval je v ČSSR pod svým vlastním jménem.

Stephen Levine (1)

Stephen Levine je básník a učitel řízené meditace a terapeutických technik, které během posledních dvaceti let nalezly širokého uplatnění. Jeho knihy jsou úspěšné ve Spojených státech i v Evropě.