Všichni Autoři a témata

Kevin Hanson (1)

Olympijský trenér maratonského běhu, spoluautor knihy tréninkového programu pro běžce maratonu.

Jiří Grimm (1)

Jan Pravda (1)

Jan Pravda byl český a československý politik Československé strany socialistické a poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění za normalizace. K roku 1971 se profesně uvádí jako plánovač. K roku 1976 coby kontrolor výroby. Ve volbách roku 1971 zasedl do české části Sněmovny národů . Mandát obhájil ve volbách roku 1976 . Ve Federálním shromáždění setrval do konce funkčního období, tedy do voleb roku 1981.

David Emanuel Hoffman (1)

David E. Hoffman žije se svojí ženou v Marylandu, USA. Vystudoval ruštinu na Oxfordu, po studiích pobýval 6 let v Moskvě. Nyní je přispívajícím redaktorem a dopisovatelem deníku Washington Post, jeho doménou je investigativní žurnalistika.

Shannon McKenna Schmidt (1)

Americká autorka, novinářka, spoluautorka cestopisného průvodce po místech spojených s významnými spisovateli.

Marlies Rieper-Bastian (1)

Daniel Raviv (1)

Americký novinář.

Tono Stano (1)

Tono Stano je český a slovenský fotograf tvořící od sedmdesátých let minulého století. Proslavil se zejména svými portréty a akty. Patří do tzv. Slovenské nové vlny spolu s Vasilem Stankem, Kamilem Vargou, Rudo Prekopem, Miro Švolíkem a Peterem Župníkem, kteří v první polovině 80. let bourali zaběhnutá klišé inscenované fotografie. Jeho nejznámějším aktem je snímek Smysl z roku 1992. V letech 1975 až 1979 studoval na Střední umělecko-průmyslové škole v Bratislavě, v letech 1980 až 1986 pak FAMU v Praze. Žije v Praze.

`Unsur al-Ma`ali Kaykavus ibn Iskandar ibn Qabus (1)

Perský státník.

Josef Janoušek (2)

Josef Janoušek byl český právník a politik. Josef Janoušek se narodil v roce 1879 v Březníku nedaleko Náměšti nad Oslavou, v roce 1899 maturoval na prvním českém gymnáziu v Brně a následně odešel do Prahy, kde nastoupil na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, kterou ukončil v roce 1907. Posléze začal působit v Třebíči jako okresní soudce na místním soudě, roce 1920 odešel na pozici soudce do Brna, tam pak pracoval jako vrchní soudní rada Nejvyššího soudu, mezi lety 1932 a 1933 pracoval jako první náměstek starosty města Brna. Byl pohřben na Ústředním hřbitově v Brně mezi čestnými hroby. Po jeho smrti byla na jeho počest pojmenována ulice Dra Josefa Janouška v Černých Polích v Brně. Jeho hrob je součástí kulturní památky Ústřední hřbitov.

Pavel Trnka (1)

Pavel Trnka je český hokejista. Hrál na postu obránce. Statistiky reprezentace: V roce 1994 byl v pátém kole jako 106. celkově draftován týmem Anaheim Ducks. Celkem v National Hockey League odehrál 415 zápasů.

Pavel Andrle (1)

Bc. Pavel Andrle, LL.M. . Ekonom, finančník, poradce a lektor v oblasti Trade Finance. Působí jako poradce v oblasti financování zahraničního obchodu, též je tajemníkem Bankovní komise ICC ČR při Národním výboru Mezinárodní obchodní komory v ČR – ICC ČR . Je autorem několika úspěšných publikací, např. knihy Dokumentární akreditiv v praxi , který vychází nyní již v šestém aktualizovaném vydání, dále Komentáře k UCP 500 s přihlédnutím k ISBP a dalším dokumentům Bankovní komise ICC, Komentáře k UCP 600. Koncem roku 2013 vychází anglická publikace Examination of Documents under Documentary Credits . Často přispívá do odborných zahraničních časopisů, přednáší problematiku dokumentárního platebního styku a financování zahraničního obchodu taktéž v zahraničí , jež je členem Světové banky v rámci svojí TFP . Pro ICC ČR poskytuje školení v oblasti dokumentárních plateb a financování zahraničního obchodu již od roku 1999. Dále přednáší pro Institut mezinárodního obchodu a spedice, o.p.s., CzechTrade a ICC ČR. Zajišťuje poradenskou službu pro ICC ČR , zajišťuje školení a konzultace též přímo ve firmách, většinou zaměřených na export. S financováním zahraničního obchodu má značné zkušenosti i ze své vlastní bohaté bankovní praxe. V rámci své činnosti v bankovní komisi ICC působil v konzultační skupině pro revizi Jednotných zvyklostí a pravidel pro dokumentární akreditivy,...

Chris Ward (1)

Historik, který se zabývá 2. světovou válkou.

Ewa Białołęcka (1)

Narodila se v roce 1967, žije v Gdaňsku a zabývá se vitrážemi. Aktivně se zůčastňuje hnutí science fiction, často vystupuje na Polconech a podobných akcích. Debutovala v časopisu Fenix. V roce 1994 otiskl polský časopis Fantastyka její povídku Tkáč iluzí, která kromě jiných ocenění získala prestižní cenu Janusze Zajdla jako nejlepší povídka roku. Stejnou cenu obdržela autorka v roce 1997 i za její pokračování Blankyt mágů. V anketě čtenářů Ikarie byl Tkáč iluzí oceněn jako nejlepší zahraniční povídka roku 1997.

Claudia Gold (1)

Anglická historička. Práce z oboru.

Diane Jessup (1)

Americká kynoložka, autorka románu a příruček o chovu pitbulů.

Lesbia Thorpe (1)

Louis Tulipan (1)

Donald M. Pillsbury (1)

Walter B. Shelley (1)

Robert M. Adams (1)

Přemysl Kopeček (1)

Narozen 1932. Publikoval prózy o pohraničnících spolu se Stanislavem Matouškem pod společným pseudonymem Přemysl Matouš.

Leo Metsar (1)

Leo Metsar se narodil 27. dubna 1924 v Tartu, kde studoval filozofii a archeologii. Po ukončení univerzity pracoval jako novinář a v roce 1953 vstoupil do literatury krátkými prózami. Od roku 1963 byl spisovatelem z povolání. Ve svých románech věnoval pozornost zejména problémům plnohodnotného života, lidské schopnosti maximálního vytížení, ale též stinným stránkám ženské emancipace. Stěžejním dílem pana Metsara je tetralogie Císař Julián, které pojednává o římském císaři, zvaném také Apostata . Rozsáhlá je především jeho činnost překladatelská. Díky Leo Metsarovi bylo do estonštiny přeloženo více než sedmdesát titulů význačných českých autorů. V roce 1968 byla díky jeho překladu v Estonsku vydána v nebývalém nákladu 20 000 výtisků hra Václava Havla Vyrozumění. Leo Metsar měl příležitost se s autorem setkat až v květnu 2000, kdy doprovázel estonského prezidenta Lennarta Meriho během jeho státní návštěvy v Praze. Leo Metsar se v estonských podmínkách jedinečnou měrou zasloužil o šíření dobrého jména české kultury a o velmi dobré povědomí o české literatuře. Díky němu je v Estonsku známá a vyhledávaná Babička Boženy Němcové. Z novějších příspěvků české literatury se například Rumcajs nebo příběhy Krtečka zapsaly do povědomí celých generací Estonců. Leo Metsar obdržel v r. 2007 státní vyznamenání „za podporu rozvoje estonsko-českých kulturních vztahů“.

Gustav Holm (1)

Ernest Gutmann (1)

David M Weiss (1)

Americký makléř, publikace z oboru.

Terézia Ursínyová (1)

PhDr. Terézia Ursínyová je popredná slovenská hudobná publicistka a umelecká kritička. Narodila sa 28. 5. 1942 v Nitre, vyštudovala hudobnú vedu a hudobnú výchovu na FF UK v Bratislave. Pracovala ako metodička, redaktorka, dramaturgička. Je autorkou nespočetného radu recenzií, pričom vo svojej hudobnokritickej a teoretickej práci sa prednostne venovala problematike hudobného divadla - recenzovala nahrávky hudobných vydavateľstiev, operných, operetných a spevoherných predstavení, vokálnych recitálov, vokálno-symfonických koncertov. Spracovala desiatky umeleckých medailónov popredných osobností slovenskej hudobnej scény. Svoje muzikologické state publikovala predovšetkým v zborníkoch z muzikologických konferencií.

Maxine Long (1)

Lékařka, autorka zdravotní encyklopedie.

Hoffecker Douglas (1)

Jan Jarolímek (2)

Narozen 11.1.1918 v Praze. MUDr. CSc., docent organizace zdravotnictví, práce z oboru.

Josef Hepner (1)

Narozen 9.6.1892 v Benešově, zemřel 7.3.1965 v Praze. MUDr., profesor patologie, stati z oboru endokrinologie a onkologie.

Oldřich Šnobl (1)

Narozen 15. 4. 1918 v Praze, zemřel 12. 10. 2008. Doc. MUDr., DrSc., radiodiagnostik, pediatrický radiolog. Publikace z oboru.

Lawrence Robert Klein (1)

Alfred Jüttner (1)

Autor publikací s právní a kriminologickou problematikou.

Leo Leipziger (1)

Jiří Martin (1)

Jiří Martin, vl. jménem Jiří Škopek , byl český malíř a grafik. O rodině a jeho předválečném působení není nic známo. Za druhé světové války byl totálně nasazen v Německu. Roku 1941 se mu podařilo utéct a do osvobození se skrýval v Paříži, kde nesystematicky navštěvoval École des Beaux-Arts a seznámil se s uměním pařížské školy. Po válce se jako třicetiletý přihlásil na Akademii výtvarných umění v Praze a v letech 1945–1948 studoval v ateliéru grafiky u Vladimíra Pukla. Jeho spolužáky byli Kolínská, Fremund, Tesař a Peterka. Martin mezi nimi vynikal talentem i zkušenostmi a jako společenský člověk se s ostatními výtvarníky setkával ve svém ateliéru. Roku 1948 mu zprostředkoval Václav Nebeský první samostatnou výstavu ve Vilímkově galerii v Praze. Nebeský inicioval změnu jeho jména a Jaroslav Seifert mu do katalogu věnoval báseň. Tato výstava byla kladně přijata dobovou kritikou a na čas ho zajistila existenčně. Po ukončení studia se živil jako umělec na volné noze, ale roku 1952 byl vyloučen ze Svazu výtvarných umělců. Tehdejší funkcionáři Svazu Vilém Kratochvíl a Richard Wiesner jeho malby označili za formalistické a jako důvod vyloučení uvedli, že neprojevil vůli pracovat metodou socialistického realismu. Martin následkem toho nervově ochrnul a malování se pro něj stalo obtížné, protože se mohl pohybovat pouze o berlích. Na sjezdu SČSVU roku 1956, který se zabýval reformou této organizace, se Martina zastal Jan Kotík. Roku 1955 se zúčastnil výstavy jedenácti ve výstavní síni ARS, která patřila nakladatelství Melantrich. Většina vystavujících spolu studovala po skončení války na Akademii a patřila do střediska Štursa SČSVU v Praze. Tito umělci byli roku 1957 jádrem nově založené skupiny Máj 57 a Martin patřil k zakládajícím členům. Předtím se spolu s Fremundem, Piesenem a Kolínskou zúčastnil výstavy se skupinou Roter Reiter v západoněmeckém Trauensteinu a byl zastoupen na prvních třech výstavách Máje. R...

Gustav Fabiš (1)

Reportáž z 2. světové války.

Peter Fäcke (1)

Ramon Novarro (1)

Kim Ir Sen (1)

Kim Ir-sen , byl politickým vůdcem Severní Koreje od jejího vzniku v roce 1948 až do své smrti r. 1994. V letech 1948-1972 byl premiérem, poté až do smrti prezident. V roce 1946 založil a až do konce života byl generálním tajemníkem Korejské strany práce. V zemi vybudoval autokratickou vládu, ideologicky vycházející nejdříve z marxismu-leninismu, od poloviny šedesátých let z vlastní varianty socialismu zvané čučche. Jeho osoba se stala předmětem kultu osobnosti, který spolu s hlavními rysy státní moci vedené jeho potomky přetrval dodnes. Kim Ir-senova vláda bývá ve světě označováno jako totalitní komunistický režim a bývá srovnávána s vládami Stalina a Mao Ce-tunga v sousedním SSSR a ČLR. Narodil se 15. dubna 1912 ve vesnici Mangjŏngde poblíž Pchjongjangu . Od roku 1924 pobýval v Mandžusku, kde se poprvé seznámil s myšlenkami marxismu a komunismu. Byl členem Komunistické strany Číny a v rámci její armády podporované Kominternou se od poloviny 30. let účastnil protijaponského boje. V roce 1935 se stal politickým komisařem skupiny čítající 100 až 200 mužů. Ve stejném roce přijal jméno Kim Ir-sen . Po několika letech partyzánského života zanechal a zřejmě v roce 1940 se uchýlil do bezpečí Sovětského svazu. Jeho první žena Kim Čŏng-suk mu v Chabarovském kraji porodila nejstaršího syna Kim Čong-ila . Kim Ir-sen stál v čele Severní Koreje od roku 1946 až do své smrti. Po vzniku Strany práce Severní Koreje v roce 1946 se stal jejím místopředsedou. V únoru 1946 byl vybrán za předsedu Prozatímního lidového výboru, fakticky fungujícího jako severokorejská vláda, a roku 1949 se stal také předsedou Korejské strany práce, která vznikla sloučením s jihokorejský...

Jaromír Hrbek (1)

Jaromír Hrbek byl český a československý lékař, neurolog, vysokoškolský pedagog a politik KSČ, za normalizace poslanec České národní rady a ministr školství České socialistické republiky, strůjce čistek v českém školství po okupaci Československa. Narodil se ve Zlivi u Českých Budějovic v rodině železničáře. V mládí se s rodiči přestěhoval na Slovensko do Bytče. Vystudoval gymnázium v Žilině a v letech 1932–1938 Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy. Už během vysokoškolských studií se stal členem komunistické studentské organizace Kostufra a angažoval se coby funkcionář studentských spolků. Po získání diplomu pracoval na neurologické klinice. Po nacistickém uzavření českých vysokých škol pracoval v městských sociálních ústavech v Praze-Krči, od dubna 1942 jako lékař v neurologické ambulanci v Plzni. Za války byl aktivní v odboji. V roce 1945 se před koncem války podílel na činnosti národního výboru v Plzni a zastupoval Plzeň v České národní radě. Po válce byl primářem na neurologickém oddělení nemocnice v Plzni a pak se stal přednostou neurologické kliniky na nově zřízené Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Plzni. V té době se již politicky angažoval v KSČ na okresní i krajské úrovni. Jako téma habilitační práce si zvolil „Dialektický materialismus a zásadní otázky neurologie a psychologie“. Práce byla zpočátku odmítnuta jako spíše filozofická než medicínská, což Hrbek napadl jako projev diskriminace komunistických vědců. Titul docent získal až po únorovém převratu se zpětnou platností od ledna 1948. Téhož roku se stal mimořádným profesorem. Spolu s kolegou Václavem Čedíkem tehdy pracovali na výkladu gravitace v duchu dialektického materialismu. Propagoval učení sovětských komunistických vědců Trofima Lysenka a Olgy Borisovny Lepešinské. V roce 1951 přešel na Univerzitu Palackého do Olomouce. Působil jako profesor neurologie na Lékařské fakultě Univerzity Palackého. Zde byl vedoucím katedry neurologie, pře...

Čeněk Holas (2)

Čeněk Holas . Středoškolský profesor, sběratel lidových písní a tanců, básník. Pocházel z rolnické rodiny, vystudoval reálku v Písku a po maturitě roku 1875 a vojenské službě studoval na pražské technice matematiku a fyziku. Již od mládí publikoval pod vlivem Adolfa Heyduka verše a zásluhou dr. Miroslava Tyrše se stal nadšeným sokolem a členem cvičitelského sboru Sokola pražského. Po studiích v letech 1880 - 1912 působil jako učitel tělocviku na městské střední škole v Praze a zároveň se věnoval literární tvorbě a sběru lidových písní a tanců. V této činnosti pokračoval i po odchodu do výslužby s pomocí České akademie věd a umění a Svatoboru. Poslední léta života trávil v Milevsku a v Písku. Jeho největším vydaným dílem byly šestisvazkové České národní písně a tance, které vyšly v letech 1908 - 1909 u B. Kočího. Další studie publikoval časopisecky a část zůstala v rukopisech . Z vlastní umělecké tvorby vydal v roce 1924 sbírku veršů Žaloby, pokoušel se bez úspěchu i o dramatické práce. Jeho literární pozůstalost, kterou věnoval roku 1933 literárnímu archivu Národního muzea, tvoří fragment jeho korespondence a část národopisných studií týkajících se dějin a sběru českých národních písní a tanců, je připojena i autobiografie a rukopis šesti divadelních her. Literární pozůstalost Čeňka Holase je uložena v jednom archivním kartónu pod různými přírůstkovými čísly v rozmezí 180/33 - 39/59. Zahrnuje období 1885 - 1933.

Jan Brod (1)

Jan Brod byl český lékař, zakladatel české nefrologie, profesor Univerzity Karlovy a dvojnásobný exulant. Pocházel ze židovské rodiny, po studiu a promoci na lékařské fakultě UK roku 1937 nastoupil jako asistent na I. interní klinice u profesora Kristiána Hynka. Brzy nato odjel na stáž do Vídně k prof. Hansi Eppingerovi a těsně před válkou emigroval, vstoupil do britské armády a sloužil v Severní Africe a v Itálii. Po válce byl na stáži u slavného internisty G. W. Pickeringa v Londýně a jako stipendista Rockefellerovy nadace u fyziologa Homera Smithe v New Yorku. Po návratu v roce 1951 musel opustit univerzitu a pracoval v Ústavu pro choroby oběhu krevního v Praze Krči, od roku 1961 jako jeho ředitel. V roce 1958 se stal prvním předsedou Československé nefrologické společnosti a shromáždil kolem sebe řadu mladých lékařů a fyziologů, kteří dosahovali vynikající výsledky. V roce 1963 předsedal Světovému nefrologickému kongresu v Praze. Zabýval se zejména fyziologií ledvin a srdce v souvislosti s hypertenzí, její predikcí a terapií. Patřil k průkopníkům fyziologického chápání hypertenze a řady srdečních a ledvinových chorob. V roce 1968 se výrazně veřejně angažoval, se třemi kolegy v březnu napsal zprávu o stavu československého zdravotnictví a patřil mezi iniciátory petice Dva tisíce slov. Srpen 1968 jej zastihl v Jugoslávii. Odtud se nevrátil a emigroval do Německa, kde se stal profesorem a přednostou nově založeného nefrologického pracoviště na hannoverské univerzitě. Na odpočinek se chystal odstěhovat do anglického Leamington Spa, ale krátce po odchodu do důchodu v roce 1985 zemřel. Čeští nefrologové založili Nadační fond Jana Broda, který pořádá odborné konference „Brodovy dny“. Belgický Nadační fond dr. Paula Janssena uděluje od roku 1995 Cenu Jana Broda za vynikající práce v oboru nefrologie....

Henri Meilhac (5)

Henri Meilhac byl francouzským dramaturgem a operním libretistou. Meilhac se narodil v 1. pařížský obvod v roce 1830. Jako mladý začal psát smyšlené články pro pařížské noviny a comédies en vaudevilles, v živém bulvárním duchu, který ho uvedl do známosti. Kolem roku 1860 se setkal s Ludovicem Halévym a jejich spolupráce na jevišti trvala dvacet let. Jejich nejznámější spolupráci je libreto Carmen Georges Bizeta. Meilhacovo dílo je nejvíce spojeno s hudbou Jacquesa Offenbacha , pro nějž napsal více než tucet libret, většinou spolu s Halévym. Nejúspěšnější spolupráce s Offenbachem jsou Krásná Helena , Modrovous , Pařížský život , Velkovévodkyně z Gerolsteinu a Perikola . Také Froufrou , opět s Halévym. Mezi ostatní Meilhacova libreta patří Manon Julesa Masseneta s , Hervého Mamzelle Nitouche a Rip, francouzská verze operety Roberta Planquetteho Rip Van Winkle . Jejich hudební hra Le Réveillon byla základem operety Netopýr Johanna Strausse. V roce 1888 byl zvolen do Francouzské akademie. Zemřel v roce 1897 v Paříží. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Henri Meilhac na anglické Wikipedii.

Bohuslav Březina (1)

Ann Richards (1)

Britská vysokoškolská asistentka pro výuku zdravotních sester, publikace z oboru.

Don Williams (3)

Don Williams byl americký country zpěvák, skladatel a v roce 2010 byl uveden do Síně slávy country hudby. Sólovou kariéru zahájil v roce 1971 poté, co byl členem folk-popové skupiny Pozo-Seco Singers. Williams byl známý svým sytým hlasem, jemným projevem a emocionální hloubkou svých písní, což mu vyneslo přezdívku "Něžný obr" country hudby. Během své kariéry měl řadu hitů, které se umístily na předních místech countryových žebříčků, včetně písní "Tulsa Time", "I Believe in You" a "You're My Best Friend". Jeho hudba se vyznačovala přímočarými, ale procítěnými texty a uvolněným stylem, který měl ohlas u fanoušků po celém světě. Williamsův vliv na country hudbu byl významný, protože pomohl vytvořit jedinečný a trvalý zvuk. V nahrávání a koncertování pokračoval až do svého odchodu do důchodu v roce 2016 a zanechal po sobě odkaz jednoho z nejoblíbenějších hlasů country hudby.

Nikolaj Alexandrovič Berďajev (1)

Nikolaj Alexandrovič Berďajev byl ruský křesťanský filosof a publicista, blízký personalismu. Rod, ze kterého Berďajev pocházel, zaujímal v carském Rusku dosti významné postavení. Berďajevův praděd byl novorossijským generálním gubernátorem a jeho děd byl atamanem „Vojska donského“, kterýžto titul měl původ v mongolské, později kozácké hierarchii. Otec Nikolaje byl důstojník kavalerie, tak jako jeho předci. V dalším odstavci, ve kterém nastíníme nejenom Berďajevův pohled na vlastní rodinu, se ukáže, jaký vliv na jeho cítění a přemýšlení měla vojenská tradice jeho rodiny. Ze šlechtického rodu byla přirozeně i Berďajevova matka. Pocházela z rodu Kudaševových a vzhledem k tomu, že její matka byla z francouzského rodu Choisel, považovala se taktéž za Francouzku. Tato žena, jak píše Berďajev ve své autobiografii, se dokonce nenaučila používat spisovnou ruštinu. Veškeré dopisy psala ve francouzštině. Mladý Nikolaj navštěvoval nejdříve kadetní školu, přičemž měl možnost ji kdykoli opustit a jít studovat na pážecí školu v Petrohradě určenou pro potomky významných rodin. Ale Berďajev kadetku opustil a začal se připravovat na maturitní zkoušky, po kterých chtěl nastoupit na vysokou školu. Roku 1894 ukončil středoškolská studia maturitou a pokračoval studiem na vysoké škole. Začal studovat Kyjevskou přírodovědeckou fakultu a později přestoupil na fakultu právnickou. V této době se projevuje Berďajevův charakteristický rys, kterým je neustálá revolta vůči zavedeným pořádkům a vůči nedotknutelným autoritám. Berďajev se aktivně zúčastňoval schůzí marxistů. Vyhnanství ve Vologodské gubernii v centrálním Rusku na sebe nenechalo dlouho čekat. Ovšem pro Berďajevovu filozofii mělo vyhnanství zásadní význam. Dochází u něj k náboženskému obratu a začíná „bohohledačské“ období, které až do jeho smrti neskončí. Po návrat...

Gundolf S Freyermuth (1)

Arne Linka (1)

Doc. PhDr. Arne Linka, CSc., nar. 1938 ve Zborovicích, hudební teoretik, skladatel, koncertní klavírní improvizátor a propagátor muzikoterapie.

Josef Rut (1)

Josef Rut byl český skladatel, houslista a hudební teoretik. Je otcem českého hudebníka, režiséra, herce a spisovatele Přemysla Ruta. V letech 1945–1951 studoval Josef Rut na pražské konzervatoři hru na housle u Bedřicha Voldana. V letech 1952 až 1954 absolvoval soukromé lekce kompozice u Jaroslava Řídkého a později u Emila Hradeckého. Od roku 1953 do roku 1983 byl houslistou Symfonického orchestru Českého rozhlasu. V letech 1954 až 1957 působil také v Pražském komorním orchestru. V letech 1963 až 1965 vytvořil Dvanáctitónovou tonální teorii, kterou později rozvíjel teoreticky ale také využíval ve své vlastní skladatelské tvorbě. Skladatelské dílo Josefa Ruta zahrnuje 57 děl, mezi které patří čtyři symfonie, osm instrumentálních koncertů,Te Deum pro soprán a baryton sólo, smíšený sbor, orchestr a varhany , Magnificat pro bas, smíšený sbor, orchestr a varhany a komorní hudba. Napsal také řadu hudebně teoretických a filozofických spisů, například Dvanáctitónová tonální teorie, Hudba a její perspektiva z pohledu relativity , Cvičebnice rytmu od A do Z , Příspěvek k jasnější notaci rytmu , Relativistická teorie hudebního pohybu a Hledání řádu jako inspirace hudební tvorby – úvaha o filosofii hudby . V tomto článku byl použit překlad textu z článku Josef Rut na německé Wikipedii.

František Palkovič (1)

Ladislav Janík (1)

Fyzik, autor publikací v oboru.

David Loula (1)

Narozen 20. 2. 1974. Protestantský duchovní, starší sboru Křesťanské společenství ve Žďáře nad Sázavou.

Jan Hadač (2)

Narozen 27. 9. 1954 v Českých Budějovicích. MUDr., neurolog, přednosta oddělení dětské neurologie Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze. Práce z dětské neurologie, epileptologie a elektroencefalografie.

Herbert Friedmann (1)

Německý autor knih pro děti a mládež.

Murray Engleheart (1)

Australský hudební publicista.

Mirosław Furmanek (1)

Polský archeolog.

Slawomir Kulpa (1)

Krzysztof Witosz (1)