Všichni Autoři a témata

Karel Hlubuček (1)

Narozen 1. 1. 1905 v Pardubicích, zemřel 18. 3. 1968 v Trhových Svinech. Původně zubní lékař, pracovník památkové péče v Trhových Svinech, v 50. letech odsouzen v zinscenovaném procesu a uvězněn. Autor několika novel a románů.

Martin Strouhal (1)

Martin Strouhal je český kameraman a režisér televizních dokumentů. Snaží se popularizovat osobu Jana Eskymo Welzla. Mimo Welzla realizoval další projekty s Českou televizí, iDNES TV, Českým rozhlasem, TV NOE a pořady jako Babylon, Dobré ráno, Toulavá kamera apod. Stál u zrodu projektů charity na Haiti a účastnil se první mise z České republiky do této země. Mnoho energie vložil do vzniku zábřežské televize. Martin Strouhal se zabýval námětem, scénářem, kamerou a režií. Český rozhlas

T Hardt-Pokorný (1)

Stanislav Kodym (1)

Filip Stanislav Kodym byl český lékař, přírodovědec, odborný spisovatel, novinář a politik. Napsal množství úspěšných populárně-vědeckých spisů, zejména v oblasti biologie, fyziky, chemie, zemědělství a zdravotnictví, psaných jasným a prostým slohem bez zbytečných cizích slov. V letech 1852-62 řídil Hospodářské noviny, hojně čtené na venkově a zaměřené na šíření poznatků vědy a techniky; v době Bachova absolutismu měly i kulturní a politický význam. Poté se stal redaktorem časopisu Hlas; za uveřejnění pobuřujícího článku byl r. 1868 odsouzen ke třem měsícům vězení. Zasedal jako poslanec v českém sněmu. Propagoval vzdělání širokých vrstev přísnou výchovou dětí a zakládáním opatroven a obecních knihoven. Ke konci života byl velmi oceňovaný pro své čtyřicetileté úsilí o kulturní povznesení českého národa.

Leah Chishugi (1)

vyrůstala střídavě ve Rwandě a Demokratické republice Kongo. Po vypuknutí genocidy se jí i s malým synem podařilo uprchnout ze země a po dramatickém putování přes několik afrických států dorazila až do Jihoafrické republiky. Odtud po několika letech přesídlila do Velké Británie, kde získala politický azyl a pracovala ve zdravotnictví. Na podporu žen a dětí zasažených občanskou válkou ve východním Kongu založila charitativní organizaci. Žije v Londýně..

Melvin L DeFleur (1)

Michael Kunczik (1)

Michael Kunczik se narodil v roce 1945 v saském Colditzu. Studoval hospodářské a sociální vědy v Kolíně nad Rýnem, kde v roce 1971 obhájil svou diplomovou práci o obyvatelstvu. Doktorát z politických věd získal taktéž v Kolíně, a to v roce 1974. O osm let později byl habilitován profesorem. Od roku 1972 do roku 1974 působil jako vědecký asistent na Výzkumném institutu sociologie na kolínské univerzitě. Od roku 1975 sedí v akademické radě Sociologického semináře bonnské univerzity. V akademickém roce 1980/81 vyučoval na Institutu pro publicistiku na univerzitě v Münsteru. Poté vystřídal několik dalších univerzitních pracovišť v Mohuči, Berlíně či Hohenheimu. Od roku 1987 je profesorem publicistiky na univerzitě Jana Gutenberga v Mohuči a je zároveň jedním z předních současných německých mediálních analytiků. Svou vědeckou dráhu započal v polovině sedmdesátých let a systematicky se věnuje tematice násilí v médiích. V osmdesátých letech k tomu přidal syntetizující práce z teorie masové komunikace a především sociologické analýzy z oblasti veřejného mínění a public relations. Publikoval více než stovku článků a studií a taktéž řadu monografií. Je členem několika mezinárodních společností pro výzkum médií a komunikace.

Antonio Ubieto Arteta (1)

Španělský historik.

Judy Brittain (1)

Alan Axelrod (1)

Americký profesor angličtiny a historie.

Jan Čabart (1)

Narozen 26.12.1900 v Hrdlořezech u Suchdola nad Lužnicí, zemřel 14.10.1964 na Zbraslavi. Výzkumník v lesnictví a myslivosti, práce z oboru.

František Kysela (2)

František Kysela byl český malíř, grafik a průmyslový a scénický výtvarník a pedagog. Jeho otec byl státní úředník, matka pečovala o sedm dětí. Později byl otec přeložen z Kouřimi do Prahy, kde František navštěvoval gymnázium. V letech 1900–1904 a 1905–1908 studoval na pražské Uměleckoprůmyslové škole u Karla Vítězslava Maška, mezi lety 1904–1905 na AVU u Hanuše Schwaigera. Absolvoval studijní cesty do Německa, Francie, Itálie, Holandska a Anglie. Po roční vojenské službě byl zaměstnán v tiskárně. Tam se začal zajímat o typografii a výtvarnou úpravu knih. V roce 1913 se stal pedagogem UPŠ v Praze, v roce 1917 profesorem, od roku 1921 zde vedl nově založenou speciální školu pro užitou grafiku, v letech 1924–1926 a 1930–1932 působil v pozici rektora. Ve třicátých letech se věnoval převážně pedagogické práci. Na škole zavedl například studium oboru mozaikářství. Významný byl i jeho podíl na vývoji českého loutkářství. Jako pedagog VŠUP ovlivnil svým zájmem o loutkové divadlo celou řadu pedagogů a posluchačů školy. K jeho žákům mj. patřili Josef Skupa, Ladislav Sutnar, Karel Svolinský. V roce 1919 se oženil s Olgou Krausovou a v následujícím roce se mu narodil jediný syn Jiří Stanislav. František Kysela zemřel 20. února 1941 po těžkém záchvatu mozkové mrtvice. Jeho žena a syn se za druhé světové války aktivně zapojili do odboje, oba zahynuli v koncentračním táboře Osvětim. František Kysela byl nejen malířem, ale především všestranným výtvarníkem. Většina jeho prací spadá do období národního dekorativismu, v jeho stylu se mísí prvky lidového umění, art deco a secese. Spolupracoval často s architekty Pavlem Janákem a Josefem Gočárem zejména na návrzích výmalby interiérů. V interiérech tvořil pestré nástěnné malby, navrhoval ale i bytový textil, hlavně koberce a gobelíny. Příkladem jsou vila továrníka Sochora ve Dvoře Králové a vstupní hala Hořovského vily v Hodkovičkách. Navrhoval textilie, koberc...

Jutta Treiber (1)

Rakouská spisovatelka.

Nava Semel (1)

Nava Semel byla izraelská spisovatelka, dramatička a překladatelka. Nava Semel se narodila v Jafo Mimi a Jicchaku Arcimu, kteří přežili šo'a. Její dědeček z matčiny strany byl Me'ir Šapira, významný chasidský rabín, a její nejstarší bratr je zpěvák Šlomo Arci. Ona samotná vystudovala dějiny umění na Telavivské univerzitě. Provdala se za No'ama Semela, ředitele telavivského divadla Kameri. Semel publikovala celkem šestnáct knih a čtyři dramata. V centru její tvorby stojí dospívající Izraelci, kteří zápasí s izraelskou identitou a stigmaty minulosti, zejména se šo'a. Působila také v radě institutu Masu'a , jenž sídlí v kibucu Tel Jicchak a zabývá se studiem šo'a. V tomto článku byl použit překlad textu z článku נאוה סמל‎ na hebrejské Wikipedii.

Tamara Dřevikovská (1)

Narozena 1948. Česká spisovatelka a publicistka. Žije a pracuje v Praze.

Marek Krejčí (1)

Narozen 1976. Historik umění, práce z oboru.

Josef Sup (1)

Narozen 24.8.1910 v Uhelné Příbrami u Chotěboře, zemřel 16.7.1980 v Praze. PhDr., diplomat, literární kritik, překladatel z francouzštiny, spis o Africe.

Reinaldo Arenas (1)

Reinaldo Arenas byl kubánský básník, prozaik a dramatik. Arenas se narodil na venkově, v severní části kubánské provincie Oriente. Později se přestěhoval do města Holguín. V roce 1963 se přestěhoval do Havany a zapsal do školy Planification a později na Filosofické fakultě na Universidad de La Habana, kde studoval filozofii a literaturu. Následující rok začal pracovat v Národní knihovně. Získal ocenění Villaverde Cirilo od UNEAC . Jeho Halucinace získal "první Čestné uznání" v roce 1966. Pro své spisy a otevřeně homosexuální styl života se dosta do konfliktu s představiteli komunistické vlády. Opustil národní knihovnu a byl redaktorem ústavu kubánské knihy roku 1968. Od roku 1968 do roku 1974 byl novinář a redaktor literárního časopisu La Gaceta de Cuba. V roce 1973 byl poslán do vězení poté, co byl obviněn a odsouzen za "ideologické odchylky a pro publikování v zahraničí bez oficiálního souhlasu". Těsně po zatčení se pokusil o útěk, chtěl opustit Kubu a odplout od břehu na duši z automobilové pneumatiky. Pokus se nezdařil a on byl po několika týdnech zadržen v Leninově parku a uvězněn v nechvalně známé věznici a bývalé španělské koloniální pevnosti Castillo del Morro spolu s vrahy a násilníky. Ve vězení občas získával cigarety, sloužící zde jako platidlo, tím, že pomáhal některým vězňům psát dopisy pro milenky a manželky. Podařilo se mu tímto způsobem shromáždit dost papíru a pokračovat v psaní. Nicméně pokus o pašování textů z vězení byl odhalen a on byl potrestán. Bylo mu vyhrožováno smrtí, byl nucený vzdát své práce, propuštěn byl v roce 1976. V roce 1980, jako součást „exodu z přístavu Mariel“, emigroval do Spojených států. V USA onemocněl nemocí AIDS a v roce 1990 spáchal sebevraždu. V dopise na rozloučenou napsal svým přátelům, že si bere život "s ohledem na svůj povážlivý zdravotní stav a strašnou citovou deprivaci způsobenou vědomím, že už nem...

Ernest Borneman (1)

Ernst Wilhelm Julius Bornemann narozen v Berlíně byl německý spisovatel zločinu, filmař, antropolog, etnomuzikolog, jazz hudebník, jazz kritik, psychoanalytik, sexuolog, a oddaný socialista. Všechny tyto různé zájmy, jak tvrdil, měly společné kořeny v jeho celoživotní neukojitelné zvědavosti. Od 1982-1986 byl prezidentem Německé společnosti pro sociálně vědeckého výzkumu sexuality. V roce 1990 mu byla udělena Magnus Hirschfeld medaili pro sexuální vědu.

Alexej Bálek (1)

Narozen 1921. Pracovník Ekonomického ústavu Československé akademie věd, práce z oboru.

Vladimír Rolko (1)

Narozen 12.10.1899 v Martině, zemřel 29.7.1971 v Jamníku. Slovenský básník, publicista, archivář a evangelický farář.

Rudo Brtáň (4)

Narodil sa 9. oktobra 1907 v Hybiach v rolnickej rodine. Zomrel 4. aprila 1998. Do ludovej skoly chodil v rodisku, zmaturoval roku 1927 na Gymnaziu v Liptovskom Mikulasi. V rokoch 1927-1932 studoval slavistiku a germanistiku na Filozofickej fakulte Karlovej univerzity v Prahe a Filozofickej fakulte UK v Bratislave. Po skonceni vysokoskolskych studii sa stal stredoskolskym profesorom a v rokoch 1932-1944 postupne ucil na gymnaziach v Martine, Bratislave, Trnave a znova v Martine, s vynimkou rokov 1937-1938, ked bol na stipendijnych pobytoch v Polsku a Juhoslavii. Aktivne sa zucastnil v SNP. Po oslobodeni zacal pracovat na poverenictve skolstva, no od februara 1946 sa stal referentom slovenskeho oddelenia Matice slovenskej v Martine. V septembri 1949 presiel pracovat do Literarnovedneho ustavu SAV v Bratislave. V auguste 1951 sa vratil do Matice slovenskej v Martine a ako vedecky pracovnik tu posobil cele desatrocie. Roku 1961 odisiel spat do Bratislavy, do Ustavu slovenskej literatury SAV a pracoval tu ako vedecky pracovnik az do odchodu na dochodok roku 1979. Do literatury vstupil uz ako stredoskolak. Verse, preklady poezie zo slovanskych jazykov a nemciny, literarnu kritiku, state zo slovenskej literarnej historie a kulturnu publicistiku uverejnoval v roznych sudobych casopisoch od polovice 20. rokov. Knizne debutoval monografiou Poezia Ivana Krasku , v ktorej sa sustredil najma na metodiku a modernost stavby Kraskovho versa. Druhou knizne publikovanou monografiou je komparativna studia o slovanskych literaturach Barokovy slavizmus a tretou studia o prvej zbierke slovenskych prislovi Danielovo Sinapiovo-Horcickovo Neoforum latino slavonicum . V 40. rokoch badatelsky zaujem zameral na obdobie romantizmu. Vysledkom bola monografia O Bottovej Smrti Janosikovej publikovana aj s povodnym textom skladby podla zachovaneho rukopisu. Podobnym sposobom publikoval v knihe Samova Chalupkova basen Mor ho! aj tuto skladbu. Do obdobia klasicizmu sa vr...

Radka Hristova (1)

Narozena 19.5.1950 v Sofii . Dr., filoložka, učitelka turečtiny, jazykové učebnice turečtiny a překladové slovníky.

Andrej Kurimský (1)

Narozen 7.9.1933 ve Varadce u Bardejova , zemřel 29.12.1980 v Praze. Filolog, ukrajinista, dialektolog.

Jan Vašák (1)

Narozen 21.6.1946 ve Skorkove, okr.Havlíčkův Brod. Zemědělský ing., agrotechnické práce, též práce o managementu zemědělského podniku a pěstování olejnin.

Emilie Prokešová (1)

Autorka učebnic matematiky.

Carl Smith (1)

Autor se zabývá vojenskou huistorií.

Mišo Kováč-Adamov (1)

Mišo Kováč-Adamov, občianskym menom Michal Kováč, kultúrny a literárny historik, teatrológ, dramatik, sa narodil 24. mája 1930 v Zlatých Moravciach. Pseudonymy: Adamov, M. Borkov, Elena Marčáková, Elena Mariášová, K. Michalov, Mišo K. Adamov, Martin Križava. Žije a tvorí v Martine. Študoval na gymnáziu v Zlatých Moravciach , odbor slovenčina a literárna veda , knihovníctvo na Filozofickej fakulte UK v Bratislave, muzeológiu na Filozofickej fakulte Univerzity J. E. Purkyňu v Brne . Pôsobil v Matici slovenskej v Martine , najskôr ako pracovník bibliografického oddelenia, riaditeľ Pamätníka slovenskej literatúry , neskôr ako pracovník Literárneho múzea . Súčasne prednášal literárnu muzeológiu na univerzite v Brne . Bol námestníkom ministra kultúry Slovenskej republiky v Bratislave , správcom Matice slovenskej v Martine , od 1993 prednáša kultúrnu históriu a staroslovienčinu v teologickom inštitúte v Badíne. Žije v Martine. Vo vedeckej práci sa sústredil na problematiku bibliografie, spracoval vyše 50 titulov rozličných súpisov literatúry, medzi nimi vzorový katalóg Filológia – Literárna veda – Krásna literatúra a Poznajme súčasnú slovenskú literatúru . Spoluzostavovateľ pamätníc Matica slovenská a Historický rok . Jeden zo zakladateľov slovenského literárneho múzejníctva, autor monografie Úvod do štúdia literárnej muzeológie . Ako teatrológ sa prezentoval monografickými prácami Bábkárska tvorba , Slovenská ochotnícka scénografia , Poznávajme dejiny ochotníckeho divadla , Gorazdov Močenok . V dramatickej tvorbe sa orientoval na rekonštruovanie ľudových hier . Deťom adresoval bábkové a činoherné predlohy Gašparko , Skúška alebo Zahraj , Čo je to čerieslo, aký je jarmok a i. Autorsky...

Jevgenij Aleksandrovič Ljackij (1)

PhDr. Jevgenij Aleksandrovič Ljackij, rusky: Евгений Александрович Ляцкий byl ruský a čskoslovenský literární vědec, literární historik a kritik, etnograf, folklorista a spisovatel. Narodil se v Carském Rusku v rodině šlechtice a vlastníka půdy a byl vzdáleným příbuzným básníka L. A. Meje . Od 16 let sbíral folklór a jezdil na výpravy do Polesí, Povolží a na Ruský Sever. V letech 1889—1893 studoval na katedře slovesnosti Historicko-filologické fakulty Moskevské univerzity, kde v 90. letech 19. století vyučoval. Od konce 90. let do roku 1907 působil v Petrohradu na Institutu antropologie a etnografie Petra Velikého jako vedoucí etnograf, vedoucí oddělení etnograficého oddělení Ruského muzea Alexandra III. Vypracoval se až na pozici civilního poradce. Po VŘSR koncem roku 1917 emigroval do Finska, v roce 1920 do Švédska a nakonec v roce 1922 do Československa. Působil jako profesor ruštiny a literatury na Univerzitě Karlově v Praze a vyučoval též na Ruské svobodné univerzitě. Zemřel 7.7.1942 a je pochován na Olšanském hřbitově.

Peter Doerfler (1)

Jessica Shirvington (1)

Jessica Shirvington žije spolu s jejím manželem a dvěma dcerami v Sydney už přes deset let. A jak začala psát? Jednoho dne, místo vyzvednutí si nové knihy, začala psát svoji vlastní. První jméno, které ji napadlo bylo Violet a zbytek již následoval zcela přirozeně. Psaní knihy Violet Eden vypracovala autorka na jejích životních zkušenostech - na cestách po světě a lidí, které potkala. Sama autorka vždycky milovala dávnou historii - příběhy a historky toho nejlepšího druhu.

Markus Bennemann (1)

Německý publicista a překladatel.

Bohumil Mladý (1)

Narozen 30.10.1881 v Čelkovicích u Tábora, zemřel 23.6.1942 v Praze. Vydavatel a redaktor Četnického obzoru, redaktor Ročenky českého četnictva. Beletrista.

Miroslav Jirsa (1)

Ema Destinová (1)

Emilie Paulina Jindřiška Kittlová, známá pod pseudonymem Ema Destinnová, resp. Emmy Destinn , byla světoznámá česká operní pěvkyně a všestranně vzdělaná osobnost. Ve svých 20 letech byla sice odmítnuta v Národním divadle v Praze, kariéru však úspěšně zahájila v témže roce v Berlíně. Po deseti letech získala angažmá v Metropolitní opeře v New Yorku, kde v mnoha představeních zpívala společně například s Enrikem Carusem. Emilie Kittlová se narodila v Praze jako druhá nejstarší dcera z pěti dětí důlního podnikatele, majitele realit a kulturního mecenáše Emanuela Kittla a operní pěvkyně Jindřišky, rozené Šrutové . Byla umělecky velmi nadaná: malovala, psala, učila se hře na housle u profesora Ferdinanda Lachnera a v osmi letech měla svůj první houslový koncert. Ve 13 letech v Praze začala navštěvovat hodiny zpěvu u profesorky Marie Loewe–Destinnové Jméno své učitelky si zvolila za umělecký pseudonym. Mimo to Ema studovala herectví v dramatické škole při Národním divadle v Praze. Debutovala roku 1897 v drážďanské dvorní opeře v roli Santuzzy v opeře Sedlák kavalír. Úspěch jejího debutu byl tak obrovský, že byla okamžitě přijata k pětileté spolupráci v berlínské Státní opeře Pod lipami. Již v roce 1898 úspěšně vystoupila na scéně berlínské Krollovy opery, opět jako Santuzza v opeře Sedlák kavalír. V roce 1901 zpívala Destinnová na Wagnerovských operních slavnostech v Bayreuthu v roli Senty v opeře Bludný Holanďan a byla bouřlivě oslavována. Roku 1904 zpívala v premiéře Leoncavallovy opery Roland z Berlína, ve stejném roce v německé premiéře Smetanova Dalibora. V roce 1906 zpívala v Berlíně v opeře Salome od Richarda Strausse. Následovaly výstupy v dalších rolích jako Carmen, Valentina, Mignon, Elisabeth, Selika a Destinnová se stala primadonou Německé opery v Berlíně, v níž vystoupil...

Michal Zoubek (1)

Publicista, práce o sportovním rybaření.

Alena Čermáková (1)

Vyštudovala na Vysokej škole múzických umení v Bratislave odbor filmová a televízna dokumentárna tvorba. K jej najznámejším snímkam patrí autorský autobiografický celovečerný film Vyvliekanie z vlastnej kože a autorský film Všetko je v nás o Františkovi Tugendliebovi, ktorý ju učil spev v rokoch 1983-1985. Práve od neho získala akreditáciu na vyučovanie techniky popového spevu jeho metódou. Slovenská verejnosť ju spoznala najmä vďaka jej účinkovaniu ako hlasovej pedagogičky v hudobnom projekte Slovensko hľadá SuperStar I, II a Môj najmilší hit. V roku vydala svoj debutový album Šansóny a iné piesne, ktorý do života uviedli Hana Hegerová a František Tugendlieb. Koncertuje doma i v zahraničí. V roku 2009 vydala francúzsko-nemecko-slovenský album Spievam ako dýcham , ktorý do života uviedol kňaz Anton Srholec. Momentálne pripravuje svoj nový album so svojím manželom Ivanom Čermákom, autorom, aranžérom a producentom všetkých jej piesní. Naspievala aj motívy radosti do filmu o Nicolasovi Wintonovi na hudbu manžela Ivana Čermáka pod názvom Sila ľudskosti a Nickyho rodina .

František Richtr (1)

Narozen 21.8.1889 v Jihlavě, zemřel 27.6.1944 v Nebuželích u Mělníka. Typograf, historické publikace.

Loretta Napoleoni (1)

Je italská novinářka a politická analytička, která se zaměřuje především na financování terorismu a související témata.

Václav Beran (1)

Narozen 15.8.1925, zemřel 24.2.1972 na Kubě. Ing., odborník na biologii a agrotechniku víceletých pícnin, práce z oboru.

Nick Yapp (1)

Býval sedmadvacet let učitelem, ale pak se stal spisovatelem a přispěvatelem do médií. Bydlí v Catfordu. Napsal přes padesát knih a osmdesát povídek.

Dušan Barlík (1)

Slovenský rozhodčí Klubu chovateľov slovenských čuvačov. Vydavatel a šéfredaktor časopisu Chovateľ. Chovatel exotických ptáků, králíků, holubů a drůbeže. Autor kynologických příruček.

Karl Seifart (1)

Německý spisovatel, autor a vypravěč pohádek.

Heinrich Frankenberg (2)

Irena Bělohlavová (1)

Zemřela 16.1.1951 v Praze. Vlastivědné práce.

Martin van Doren (1)

Larry Mueller (1)

Larry Mueller je odborník na lovecké psy a reportér časopisu Outdoor Life, napsal mnoho článků - mezi jinými i Jak rychle vycvičit retrívra. Žije s manželkou na farmě v St. Jacobs ve státě Illinois.

Ivan Řehák (1)

Narozen 1954 v Bratislavě. Akademický sochař, vysokoškolský pedagog obor kreslení, základy architektonické kompozice, modelování a barvy v architektuře.

Ivo Medek (1)

Ivo Medek je český hudební skladatel, hudební publicista a organizátor, vysokoškolský pedagog, v letech 2010 až 2018 rektor brněnské Janáčkovy akademie múzických umění v Brně . V roce 1980 vystudoval stavební fakultu Vysokého učení technického v Brně a na této škole působil až do roku 1997 jako odborný asistent. Mezitím vystudoval v roce 1989 kompozici na JAMU a v roce 1997 v doktorském studiu teorii kompozice. Od roku 1990 působí jako pedagog na JAMU. Je autorem více než 50 hudebních skladeb, jenž je možno zařadit do oboru orchestrálních, komorních a elektroakustických hudebních skladeb. Je znám také jako autor multimediálních projektů, jenž vyvíjí svoji vlastní unikátní a originální kompoziční metodu. Spoluzaložil hudební soubor Ars Inkognito, jenž je zaměřen na soudobou hudbu. V letech 2002–2008 působil ve funkci děkana Hudební fakulty JAMU, v letech 2010 až 2018 byl pak rektorem JAMU.

Emil Sirotek (1)

Emil Sirotek byl český kameraman. Byl spolupracovníkem řady významných českých režisérů, například Jaromila Jireše, Václava Vorlíčka nebo Věry Plívové-Šimkové.

Milan Vošta (1)

doc. PaedDr. Milan Vošta, Ph.D. je docentem na Katedře světové ekonomiky VŠE v Praze od roku 1994. Na katedře přednáší kursy Geoekonomika a Politická geografie. Dlouhodobě se zabývá regionální problematikou v prostoru Evropské unie se zaměřením na regionální rozvoj nových členských zemí EU v podmínkách jednotného vnitřního trhu a oblastí přeshraniční spolupráce v rámci euroregionů. Absolvoval několik zahraničních stáží a výzkumných pobytů k problematice regionálních otázek EU .

I. N Miroljubov (1)

Jiří Bém (1)

Publikace v oboru Inženýrské stavitelství.

Jarl Robert Hemmer (1)

Finský spisovatel píšící švédsky.

Élie Berthet (1)

Narozen 8. června 1815 v Limoges a zemřel 3. února 1891 v Paříži. Francouzský spisovatel. Autor oper, populárních románů, historických románů a románů pro mladé lidi. Élie Berthet se narodil do rodiny obchodníka se šesti dětmi. Jeho dětství bylo ovlivněno láskou k přírodě a vášní pro čtení. Později studoval vysokou školu, na které začal psát sérii příběhů. V 16 se pohyboval v okolí Paříže, kde zdánlivě studoval práva, ale ve skutečnosti se věnoval psaní. Na živobytí si vydělával jako trenér. Teprve v roce 1835 našel vydavatele pro svá díla, která vydával pod pseudonymem Élie Raymond. V roce 1840 se oženil a měl dva syny. Po roce 1840 má plodné období a je slavnější než Alexandre Dumas st. V konkurenci Alexandra Dumase ml. však již neuspěje, přesto jsou jeho knihy přeloženy do několika jazyků, mezi nimi byly i knihy pro děti. Nejenže psal v různých stylech, ale dokonce vytvořili nové žánry.

A. V Berjozkin (1)

Václav Kejzlar (1)

Publikace o automobilech.

Benedikt Baur (1)

Narodil se 9. prosince 1877. O dvacet let později vstoupil do benediktínského řádu. V roce 1903 byl vysvěcen na kněze a v roce 1904 získal doktorát z teologie v Římě. Od roku 1931 do 1938 působil jako profesor teologie na řádové univerzitě. Od roku 1938 do roku 1965 byl opatem beuronského kláštera. Je autorem řady knih o duchovním životě

T Bunimovič (1)

Jaromír Štach (1)

Základy teorie systémů.