Následující strana je zasvěcena přehledu všech oblíbených autorů, jejichž knihy tolik obdivujeme a milujeme. Seznamte se podrobněji s jejich životy, poznejte jejich inspiraci a poodhalte jejich tajemství úspěchu, které dohromady daly vzniknout dílům poutavým a nesmrtelným, jež dokázaly ovlivnit nejen jednotlivce, ale celé generace čtenářů...
Zobrazuji 1321 - 1380 z celkem 123118 záznamů
Helena Lisická
Helena Lisická byla česká etnografka a spisovatelka, autorka pohádek a pověstí. S tvorbou začala v 50. letech a je autorkou více jak dvou desítek titulů. Mimo pohádek a pověstí se zabývala i tvorbou divadelních her pro děti. Spolupracovala s Folklórním souborem Haná, s nímž založila folklórní festival Lidový rok. Provdala se za archiváře Antonína Roubice. Studovala na Slovanském gymnáziu v Olomouci.
Více od autora
Fredrik Backman
Fredrik Backman je švédský sloupkař, blogger a spisovatel. Je autorem knih Babička pozdravuje a omlouvá se a Muž jménem Ove. Obě knihy byly bestsellery v jeho rodném Švédsku a byly přeloženy do více než pětadvaceti jazyků. Fredrik Backman vyrostl v Helsingborgu. Píše pro Helsingborgs Dagblad a Moore Magazine. V roce 2012 debutoval s knihou Muž jménem Ove, která byla zfilmována a měla premiéru 25. prosince 2015. Backman je ženatý s Nedou Shafti Backmanovou.
Více od autora
Fleetwood Mac
Fleetwood Mac je britsko-americká rocková skupina založená v roce 1967 v Londýně. Původními členy skupiny byli kytarista Peter Green, bubeník Mick Fleetwood, kytarista Jeremy Spencer a baskytarista John McVie, v roce 1970 se k nim jako plnohodnotná členka připojila McVieho manželka Christine McVie. Původně britská bluesová skupina Fleetwood Mac se v průběhu let vyvinula v poprockovou kapelu s proměnlivou sestavou. Nejúspěšnější období pro kapelu nastalo v polovině 70. let po příchodu amerických hudebnic Stevie Nicks a Lindsey Buckingham, což znamenalo začátek komerčně nejúspěšnější éry skupiny.
Více od autora
Ester Stará
Ester Stará je speciální pedagožka a logopedka, která zkušenosti z praxe využívá při psaní knih zaměřených na komunikační dovednosti dětí, např. Žvanda a Melivo a Mařenka už říká Ř! . Její kniha Pohádky A pak se to stalo! získala od Internationalen Jugendbibliothek v Mnichově ocenění White Raven, titul Chrochtík a Kvikalka na cestě za blýskavým prasátkem byl oceněn Zlatou stuhou.
Více od autora
Eliška Krásnohorská
Eliška Krásnohorská, vlastním jménem Eliška Pechová, v matrice Elisabeth Dorothea , byla česká básnířka, libretistka, spisovatelka a překladatelka. Narodila se v Praze v druhém manželství řemeslníka Andrease Pecha a Dorothey Kateřiny Vodvářkové , jako sedmé dítě z osmi sourozenců. Z prvního manželství s Marií Svobodovou měl její otec tři děti – Josefa lékaře, Karla a Marii , z druhého s Dorotheou – Jindřicha hudebního skladatele, Adolfa fotografa, Julianu Pallovou , Elišku a Dorotheu učitelku a malířku. Otec mylně odvozoval svůj původ ze šlechtického rodu Pechů z Krásné Hory, podle kterého si Eliška později zvolila pseudonym. Matka, která pocházela z Blatné zajistila dětem vzdělání, zprvu v Plzni. Eliška získala patřičné vědomosti v pražské německé dívčí škole Svobodově a s pomocí strýce Vojtěcha, bratrů i přátel je systematicky rozšiřovala. Naučila se mj. hře na klavír, zpěvu a malovat. Mezi literární osobnosti okruhu Ruchovců ji uvedli Karolina Světlá a Vítězslav Hálek Zabývala se emancipačním hnutím žen, byla členkou a pak i starostkou Ženského výrobního spolku českého, který založila roku 1871 Karolina Světlá. Roku 1901 se po Josefíně Humpal-Zemanové stala redaktorkou Ženských listů a psala do časopisu také své články. Sehnala přes 4 810 podpisů pod petici říšské radě za otevření dívčího gymnázia, aby dívky získaly maturitu a poté povolení studovat na univerzitě. V Petici nezmínila Minervu, neboť tento spolek ještě neexistoval. Liknavý postoj vídeňské vlády, nezájem veřejnosti a českých žurnalistů ji přiměl k založení soukromého dívčího gymnázia. V červnu 1890 vypracovala provolání Vzdělanstvu českému! v němž ohlásila budoucí založení Minervy, spolku pro ženské studium, který toto dívčí gymnázium bude vydržovat. Žádost o povolení spolku...
Více od autora
E. L James
E L James je pseudonymem Eriky Mitchell Leonard , televizní produkční a manželky scenáristy a režiséra Nialla Leonarda, s nímž je více než dvacet let a má s ním dva pubertální syny. Ve svém reálném životě řídí Mini, má ráda cenově přijatelné bílé víno a Nutellu a nejvíc času jí zabere špinavé prádlo synů, kteří oba hrají ragby. V jejich londýnském domě není ani stopy po Červené mučírně z jejího románu, přesto jí manžel něžně říká Dračice. Studovala historii na University of Kent, psát chtěla už od dětství, snila o tom, že jednou napíše román, který způsobí poprask, ale kvůli rodině a kariéře své sny na čas odložila. Nakonec ale sebrala odvahu a pustila se do psaní svého prvního románu, Fifty Shades od Grey. Původně je psala jako fanfiction ságy Stmívání pod jménem Snowqueens Icedragons, to bylo v roce 2009. Úspěch, kterého její dílo dosáhlo na internetu, ji naprosto šokoval. Vtělila do něj podle svých slov svoji krizi středního věku a všechny své fantazie, které se zřejmě potkaly s fantaziemi mnoha žen po celém světě. Dokazuje to záplava e-mailů v její schránce, jejichž obsah je podobný: „Miluju vaší knihu. A manžel taky děkuje!“ Později změnila jména hlavních postav a v roce 2011 vydala Fifty Shades of Grey v nynější podobě. Erika Mitchelová Leonardová se publicitě spíš vyhýbá. Její agentka Valerie Hoskinsová říká, že autorka nemá zapotřebí dávat rozhovory, protože se její kniha prodává sama. Přesto Erika svolila k prvnímu veřejnému vystoupení v Británii, kam se dostalo 450 fanynek ochotných zaplatit 20 liber za vstupenku. Tam například prozradila, že musela zavolat do prodejny aut, aby se zeptala, zda mohou mít dva lidé sex v Audi R8. Prodejce řekl rezolutní „ne“. Autorka se však vypravila do autosalonu osobně a poté, co si do auta sedla, rozhodla se, že ano. Na otázku, zda její knihu četli její synové řekla: „Panebože, ne. To by mě zabilo a je taky.“ Naopak její dvaaosmdesátiletá matka je knihou nadšena. E. L. James a manželství O svém soukromí autorka ...
Více od autora
Deep Purple
Deep Purple je zásadní britská rocková skupina, která vznikla v roce 1968 v Hertfordu. Jsou považováni za jedny z průkopníků heavy metalu a moderního hard rocku, i když se jejich hudební přístup v průběhu let měnil. V průběhu historie se v sestavě kapely vystřídalo mnoho členů, ale klasickou sestavu tvořili Ian Gillan , Ritchie Blackmore , Jon Lord , Roger Glover a Ian Paice . Deep Purple si získala širokou popularitu díky svým průkopnickým albům, jako jsou " Deep Purple In Rock" a "Machine Head" , která obsahovala hity jako "Smoke on the Water", "Highway Star" a "Child in Time". Jejich zvuk se vyznačoval silnými kytarovými riffy, vlivy klasické hudby a dynamickou hrou na varhany. Kapela prošla několika přestávkami a reuniony a navzdory četným změnám v sestavě pokračovala v koncertování a nahrávání nové hudby. Deep Purple byla v roce 2016 uvedena do Rock and Rollové síně slávy, což svědčí o jejím vlivu a odkazu ve světě rockové hudby.
Více od autora
Christina Lauren
Christina Lauren je pseudonym dvou autorek, Christiny Hobbsové a Lauren Billingsové. Na románu Božský bastard začala Christina Hobbsová pracovat v roce 2009 a pod názvem The Office zveřejnila první verzi na internetu, kde vzbudila ohromný zájem. Později ho s pomocí Lauren Billingsové přepracovaly a upravily do knižní podoby s titulem Beautiful Bastard. Kromě volného pokračování, Božský cizinec, doplňuje sérii ještě Božský hráč, který se v českém překladu objeví v červnu 2014. Přestože od sebe autorky odděluje celá Nevada, povídají si spolu i několikrát denně a shodnou se na tom, že Ruby Pumps je nejlepší barva laku na nehty všech dob, a kdyby mohly, proseděly by celý den na molu v San Clementu a pozorovaly oceán. Český Fan web Christiny Laurenové – http://beautifulbastard.rafejnet.cz/
Více od autora
Cecelia Ahern
Cecelia Ahernová je irská spisovatelka, autorka úspěšných knih, povídek a scénářů. Narodila se v roce 1981 do rodiny bývalého irského premiéra a žije v irském Dublinu. Vystudovala obor žurnalistika a mediální komunikace. V posledních letech se začíná prosazovat také jako televizní producentka. Svůj první román - "PS: Miluji tě" vydala v jednadvaceti letech, psát ho začala už ve svých čtrnácti letech. Román se okamžitě po uveřejnění stal mezinárodním bestsellerem a získal mnoho ocenění. Podle tohoto románu byl natočen i stejnojmenný film – režie Richard LaGravenese, 2007. Obrovský mezinárodní úspěch zaznamenala i její druhá kniha – "Kde končí duha" - a také její další romány, například "Kdybys mě teď viděla", "Cesta ze ztracena", "Díky za vzpomínky", "Dárek", "Vzpomínky na zítřek", "Dívka za zrcadlem" a "Až se život zeptá".
Více od autora
Boris Vian
Boris Vian , pseudonym Vernon Sullivan , byl francouzský prozaik, novinář a kritik, jazzový hudební skladatel, trumpetista, dramatik, písničkář, herec, malíř, překladatel, scenárista a člen kolegia patafyziky. Jeho nejznámějším románem je Pěna dní z roku 1947. Vian trpěl vrozenou srdeční chorobou, která pravděpodobně ovlivnila jeho hektický způsob života a práce. Narodil se v rodině vzdělaného obchodníka jako druhé ze čtyř dětí. Studoval jazyky, literaturu a studia zakončil na technice. Roku 1942 se seznámil Claudem Abadiem, a poté se Vian stal hudebníkem v jeho jazzovém orchestru. Druhá světová válka se Viana nijak nedotkla, neboť ji prožil mezi hudbou a mejdany. Pro nedostatek peněz byl Vian v roce 1945 nucen hledat práci, kterou nalezl ve Francouzském normalizačním úřadu. Od roku 1946 pracoval v Živnostenské komoře papírenského průmyslu. V této době napsal několik děl, která však byla vydána až později. Jeho první román Naplivu na vaše hroby se stal ve Francii bestsellerem a umožnil Vianovi stát se finančně nezávislým. Vian román prezentoval jako dílo Vernona Sullivana, Američana černé pleti, sám sebe uváděl pouze jako překladatele. Přestože mystifikace vyšla brzy najevo, Vian pod Sullivanovým jménem vydal ještě další tři romány. Příběh vyvolal bouři nevole mezi francouzskými kritiky pro své sadistické a pornografické motivy. Nakladatel tohoto díla byl obžalován pro nemravnost a Vian odsouzen k 15 dnům vězení. O rok později vyšel Vianův nejslavnější román Pěna dní, který se stal populárním až po Vianově smrti. Vian zemřel při promítání filmové verze románu Naplivu na vaše hroby na srdeční selhání. V jeho dílech se objevuje více témat, která by šlo označit jako stěžejní . Tato témata se mísí s jakousi idealizací lásky. Dále u něj lze najít prvky existencialismu jako je pocit strachu z nepřátelské společnosti a út...
Více od autora
Bohuslav Hlinka
Byl spisovatelem z povolání.Věnoval se literatuře faktu a encyklopedické literatuře z různých oborů.Na jeho konte je neméně než patnáct titulů,jež byly přeloženy i do němčiny,francouzštiny,španělštiny,angličtiny a arabštiny.Velmi se ve svých knihách zabýval problematikou peněz.
Více od autora
Bianca Bellová
Ing. Bianca Bellová pochází z Prahy, má bulharské předky. Vystudovala Vysokou školu ekonomickou v Praze, přispívala do několika časopisů, pracovala v nadnárodních společnostech. V současnosti se živí překládáním a tlumočením z angličtiny. Je vdaná za Angličana, zpěváka Adriana T. Bella, s nímž má tři děti. V roce 2009 vydala svou prvotinu Sentimentální román, novela Mrtvý muž vyšla v Hostu o dva roky později. Je držitelkou ceny Magnesia Litera 2017 - Kniha roku - za knihu Jezero.
Více od autora
Bernhard Kellermann
4.března 1879 v Fuerth , † 17.října 1951 v Kleinglienicke v Postupimi ) byl německý spisovatel . Původně studoval malířství, ale od roku 1904 patřil k uznávaným německým romanopiscům. Několik jeho námětů bylo také zfilmováno. Od roku 1946 žil v sovětské okupační zóně Německa a patřil k čelným kulturním představitelům budovaného východoněmeckého státu. Podílel se na založení Společnosti německo-sovětského přátelství.
Více od autora
Aleš Mareček
Aleš Mareček je český novinář, podnikatel a manažer. V letech 2006 až 2018 zastupitel městské části Praha 13 , od července 2020 člen Rady České tiskové kanceláře, člen ČSSD. Jako malé dítě žil v obci Nelahozeves na Mělnicku. Pochází ze sportovní rodiny. Jeho otec Ing. Otakar Mareček byl několikanásobný olympionik ve veslování a vlastní bronzovou medaili z OH 1972 v Mnichově a dlouholetý president Svazu veslování. On sám v mládežnických kategoriích posbíral také několik medailí z mistrovství republiky. Základní vojenskou službu absolvoval ve VTJ Litoměřice a ASVS Dukla Praha. Chodil do školy s rozšířenou výukou cizích jazyků, pak studoval na Gymnáziu Jana Nerudy na Malé Straně. Působil jako sportovní novinář v redakcích odborných sportovních časopisů. Dále pracoval v cestovním ruchu – byl součástí managementu Hotelu Pyramida v Břevnově. Na kandidátních listinách v letech 2006 a 2010 uváděl jako povolání „obchodní ředitel“. Působil jako předseda představenstva TPC Vidoule, posléze Rozvojové projekty a.s., byl členem představenstva Želivská provozní a.s. a Úpravna vody Želivka a.s. Je ženatý. V mládí vesloval a hrál fotbal, věnuje se též badmintonu. V komunálních volbách v roce 1998 kandidoval za ČSSD do Zastupitelstva městské části Praha 13, ale neuspěl. Nepodařilo se mu to ani ve volbách v roce 2002. Zvolen byl až ve volbách v roce 2006. Ve stejných volbách kandidoval také do Zastupitelstva hlavního města Prahy, v tomto případě však neuspěl. Ve volbách v roce 2010 obhájil mandát zastupitele městské části jako lídr kandidátky ČSSD. V listopadu 2010 se navíc stal uvolněným zástupcem starosty, na starosti měl dopravu ,životní prostředí a sociální oblast. V roce 2012 čelil výzvě k rezignaci. Ve volbách v roce 2014 opět obhájil mandát zastupitele městské části, také tentokrát byl lídrem kandidátky ČSSD. Ve funkci zástupce starosty již nepokračoval, stal se však předsedou ...
Více od autora
Aleksandr Ivanovič Kuprin
Alexandr Ivanovič Kuprin, rusky Александр Иванович Куприн byl ruský spisovatel tatarského původu, autor novoromantických a psychologických próz odehrávajících se buď v exotickém prostředí, nebo na jihu Ruska. K nejznámějším patří novely Jáma a Souboj. Granátový náramek zfilmoval roku 1965 Mosfilm, režii měl Abram Room. Novela Jáma vyvolala skandál tím, že pojednávala o prostituci. I Lev Tolstoj novelu kritizoval za přílišný naturalismus. Souboj zase vyvolal odpor carské armády, neboť realisticky popisoval život v ní, který Kuprin velmi dobře znal. Sám vystudoval vojenskou akademii a byl několik let profesionálním vojákem. Alexandr Kuprin v dopise své ženě přiznal, že název Souboj zvolil proto, že v novele vyzval na souboj carskou armádu, která "mrzačí duši a ubíjí v člověku to nejlepší". Nástup bolševiků roku 1917 vnímal rozporuplně. Pocházel ze šlechtické rodiny, která však zchudla již v 19. století. Přátelil se s Maximem Gorkým, Lenina obdivoval a dokonce se s ním sešel a připravil na jeho žádost plán reforem venkova, zároveň ho však zneklidňovaly některé tyranské postupy zejména tajné policie. Nakonec, když se během občanské války dostal na území bělogvardějců, se rozhodl z Ruska odjet. V letech 1919 – 37 žil v exilu, nejprve krátce ve Finsku a poté ve Francii. Snášel ho však velice těžce. Žil v chudobě, chronické nostalgii a propadl alkoholismu. Na závěr svého života se proto vrátil do Sovětského svazu. Byl uvítán a opečováván oficiálním Svazem spisovatelů. Všechna svá hlavní díla vytvořil před rokem 1919. Jeho dílo překládali do češtiny např. Libuše Baudyšová, Zdeňka Psůtková, František Zpěvák a další. Je pochován v Sankt-Petěrburgu.
Více od autora
Albert Schweitzer
Albert Schweitzer byl francouzský protestantský teolog, misionář, filozof, etik, muzikolog , varhanní virtuóz a lékař. V roce 1952 obdržel Nobelovu cenu za mír za svůj altruismus, úctu k životu a neúnavnou humanitární práci, která pomohla uvést do života myšlenku bratrství mezi lidmi a národy. Schweitzer pocházel z Alsaska – prostoru, na který si od nepaměti dělaly nárok Francie i Německo. S tím souvisí i Schweitzerova rodná francouzština celoživotně poznamenaná alsaským německým dialektem. Alsasko v té době bylo součástí Německa a jeho obyvatelé měli německé občanství. Byl synem protestantského faráře, matka byla dcerou evangelického pastora. Měl hudební nadání a rodiče ho od dětství vedli k hudebnímu vzdělání. Už jako devítiletý hrával na varhany v místním kostele. V roce 1893 odmaturoval na střední škole v Mylhúzách a podle rodinné tradice šel studovat filozofii a teologii na univerzitách ve Štrasburku, Paříži a Berlíně. Při studiu se zdokonaloval ve hře na varhany a získal odborné znalosti o konstrukci těchto nástrojů. Stal se vynikajícím varhaníkem, interpretoval zejména dílo J. S. Bacha. Tomuto skladateli věnoval svou knihu s názvem J. S. Bach, le musicien poet , která byla vydána v roce 1905. Univerzitní studia úspěšně zakončil v roce 1900 a stal se kazatelem a vikářem v kostele sv. Mikuláše ve Štrasburku. Od roku byl 1902 soukromým docentem teologie na místní univerzitě a současně se stal ředitelem domova pro studenty Collegium Wilhelmitanum. Funkci zastával až do roku 1906. Jako teolog se zabýval Novým zákonem, zkoumáním Ježíšova života, mystikou apoštola Pavla i specifickým postavením křesťanství. V roce 1904 se rozhodl, že důkladně změní svůj život. Podnětem k tomu byl článek v časopise francouzsk...
Více od autora
Zdeněk Sklenář
Zdeněk Sklenář – 19. dubna 1986 Praha) byl český malíř, grafik a ilustrátor. Studoval na Umělecko-průmyslové škole v Praze, studium dokončil u prof. Zdeňka Kratochvíla roku 1939. Roku 1943 vstoupil do Spolku výtvarných umělců Mánes a v letech 1945–1950 byl asistentem na UMPRUM, kde byl pak v roce 1968 jmenován profesorem. Jako grafik byl ovlivněn Janem Zrzavým a Amedeo Modiglianim, později zejména surrealismem, na jeho tvorbu měla velký vliv jeho cesta do Číny v roce 1955 a seznámení s čínskou kaligrafií. Písmo se pak často objevuje v jeho grafikách. Sklenář významně ovlivnil celou generaci svých žáků, k nimž patřili například Ladislav Kuklík, Karel Demel nebo Eva Hašková. Vedle množství ilustrací, knižních obálek atd. vytvořil například obrazy: Ilustrace ke knihám : Obálky knih :
Více od autora
Zdeněk Kriebel
Zdeněk Kriebel byl český básník a redaktor, autor občanské a milostné lyriky a veršů a próz pro děti a mládež. Pocházel z právnické rodiny. Po maturitě roku 1930 začal studovat na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně a studium ukončil roku 1938 získáním titulu doktora práv. V letech 1935–1939 pracoval jako advokátní koncipient v Brně a 1939–1940 v Praze. Pak zde do roku 1956 působil jako právník a obhájce. Od roku 1956 byl redaktorem Státního nakladatelství dětské knihy. Roku 1961 se vrátil do Brna a až do odchodu do důchodu v roce 1972 pracoval v literárním oddělení brněnského Československého rozhlasu. Jeho manželkou byla v letech 1936–1956 a znovu v letech 1986–1989 operní pěvkyně Marie Podvalová. Počátek jeho tvorby byl ovlivněn příslušností k brněnskému okruhu levicově orientovaných autorů, soustředěných kolem Bedřicha Václavka. Proto je jeho první vydaná básnická sbírka Hořící keř napsána v duchu proletářské poezie. Druhá sbírka Polytonfox vychází z poetismu. Tématem dalších básníkových předválečných sbírek je úzkostné prožívání života a smrti a osobitá milostná a přírodní lyrika . V poválečných sbírkách se projevilo autorovo zaujetí pro ideál sociálně spravedlivé společnosti a pro intimní lyriku . Od poloviny padesátých let se autor zabýval také literaturou pro děti a mládež, za kterou byl roku 1960 zapsán na Čestnou listinu Hanse Christiana Andersena Mezinárodního sdružení pro dětskou knihu . Koncem padesátých let byly časopisecky zveřejňovány jeho verše občanské poezie s názvem Listy z Prahy, které pak autor až do konce života průběžně doplňoval, třebaže věděl, že jsou pro nekonformní postoj knižně nepublikovatelné.
Více od autora
Werner Steinberg
Vystudoval vysokou školu stavební a učitelský ústav. Jako komunista se snažil pracovat proti fašistickému režimu. Roku 1934 byl za své aktivity zatčen o odsouzen gestapem na tři roky vězení. Po svém propuštění pracoval jako úředník a novinář. Po válce několik let žil v NSR, ale vzhledem ke svým levicovým názorům se roku 1956 přestěhoval do NDR. Autor 35 románů. Pseudonymy: Udo Grebniets a Udo Grebnitz
Více od autora
W.F. Waller
Více od autora
Vojtěch Kubašta
Vojtěch Kubašta byl český malíř, grafik a ilustrátor. Od roku 1919 žil v Praze. V roce 1938 dostudoval architekturu na ČVUT v Praze, jeho pedagogy byli např. Oldřich Blažíček, Zdeněk Wirth, V. V. Štech a Antonín Engel. Od roku 1937 se věnoval knižní grafické úpravě. V roce 1941 přednášel reklamní grafiku na Rotterově škole v Praze. V období 1945–1949 byl grafikem nakladatelství Aventinum. Od roku 1953 spolupracoval s nakladatelstvím Artia, tyto knihy vyšly v překladech do 22 jazyků. Zemřel na Dobříši, pochován je na hřbitově Na Malvazinkách. Ve čtyřicátých letech ilustroval dětské knihy . V poválečném období se jeho tvorba přesunula z grafické úpravy knih pro dospělé ke kolorované grafice s pražskými motivy, trojrozměrným papírovým betlémům a především pokračoval v práci na knihách pro děti. Ty nejen ilustroval, ale také vytvářel podle vlastních návrhů trojrozměrné rozkládací knihy, ve své době na světové úrovni. Díky jejich exportním vydáním z Artie je dodnes ve světě uznáván jako jeden z průkopníků prostorové dětské knihy. Jen část z nich vyšla i česky , jiné byly vydány česky až po roce 1989. Z pozdějších knih ilustrovaných Kubaštou jsou známé zejména naučné knihy H. a E. Škodových Už vím proč I a II a Zákulisí velkoměsta . Velkou kolekci výtvarníkových knih schraňuje americké muzeum Bienes Museum of the Modern Book. Zde také proběhla v roce 2005 výstava jeho děl následovaná výstavou v Praze v r. 2006. Výstava Kubaštových prostorových knih a dalších jeho prací proběhla v Brně do 29. června 2014. Součástí byly i prostorové pohlednice.
Více od autora
Vladimír Šlechta
Vladimír Šlechta je český spisovatel žánru science-fiction a fantasy. Narodil se roku 1960 v Liberci, ale většinu života prožil na jihu Čech v Českých Budějovicích. Roku 1984 absolvoval Stavební fakultu ČVUT, obor vodní stavby, a poté byl zaměstnán v projekčních odděleních různých vodohospodářských institucí a také tři roky jako úředník u hasičů. Od poloviny roku 1999 samostatně podniká v oboru projektování vodohospodářských zařízení. Také nějaký čas externě vyučoval na stavební průmyslové škole. Debutoval v roce 1993 v časopise Ikarie krátkou povídkou Legendární zbraň. V roce 1999 vyšly první jeho dva romány: Projekt Bersekr a Ostří ozvěny. Do roku 2007 se jeho knih prodalo celkem kolem 15 tisíc kusů, je tak jedním z nejprodávanějších českých autorů fantasy a sci-fi. Je dvojnásobným držitelem ceny Akademie science fiction, fantasy a hororu v kategorii nejlepší publikovaná povídka. V současnosti je autorem zatím devíti knih, ve kterých dovedně kombinuje prvky dobrodružné science-fiction a fantasy. Tři z nich patří do cyklu, odehrávajícím se v postkatastrofickém prostředí Evropy , další spadají do fantasy cyklu Krvavé pohraničí . Je ženatý a má dva syny - Jana a Pavla. Tento cyklus povídek a románů se odehrává v Evropě po druhé energetické válce vyvolané nedostatkem fosilních paliv, kdy se svět po vyčerpání téměř všech zdrojů energie vrátil do středověku a kde na troskách atlantické civilizace prosazuje své zákony germánské Císařství. Jde o cyklus fantasy příběhů odehrávajících se v hraničním území mezi teritorii lidí, elfů a skřetů, o které se vede neustálý boj. Jde o cyklus, sestávající zatím ze čtyř povídek, který se odehrává v blízké budoucnosti v Čechách, které jsou zdevastované...
Více od autora
Věra Dobrovolná
Narozena 17.11.1947 v Jičíně. Ing., šéfredaktorka, autorka turistických průvodců.
Více od autora
Václav Šindelář
Václav Šindelář byl český stavitel a mecenáš, zakladatel branické vilové čtvrti Dobeška. Narodil se v roce 1884 v Praze, v dnešní budově Jedličkova ústavu. V letech 1911–1914 byl hlavním stavbyvedoucím při stavbě sanatoria pražského sanatoria v Podolí, jehož investorem byl lékař Rudolf Jedlička a které navrhl architekt Rudolf Kříženecký. Při realizaci sanatoria získal své první zkušenosti z oboru stavebnictví. V roce 1914 byl rekrutován do oblasti města Kragujevac, kde se účastnil bojů první světové války. V prosinci 1914 byl zraněný a následně propuštěný z vojenské služby. Ještě v téže roce se stal členem stavebního spolku Dobeška. Členové spolku se zavázali, že si pro své realizace vždy najmou architekta, což bylo ve své době unikátní. Většina stavebníků tohoto družstva si vybrala projekční a stavební kancelář Václava Šindeláře a lokalitu Dobeška. Charakter této vilové čtvrti určil právě Václav Šindelář. V roce 1921 v neoklasicistním stylu navrhl budovu Branického divadla, jehož výstavba se financovala podobně jako Národní divadlo. Konaly se lidové sbírky, přijímaly dary, byly vystaveny úpisy a uzavíraly se půjčky. V letech 1924 až 1925 projektoval pro místní ochotníky Branické divadlo. První přestavení se zde konalo už 1. srpna 1925. V roce 1932 na své náklady postavil a upravil klubovnu v lesíku na Dobešce, kde se dodnes pořádají volejbalové turnaje. Zemřel 31. ledna 1951 na infarkt poté, co se vrátil z návštěvy mladšího bratra Antonína Šindeláře v plzeňské věznici na Borech, který byl odsouzen na 15 let v kauze Hospodářská rada, která byla součástí vykonstruovaného procesu s Miladou Horákovou.
Více od autora
Václav Fiala
JUDr. Václav Fiala, právník a spisovatel. Narozen 11. ledna 1942 v Podolí u Brna. V letech 1963–68 vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a po ukončení studií se v hlavním městě natrvalo usadil. V roce 1971 získal titul JUDr. Během své profesní kariéry střídal zaměstnání právníka a novinářského a nakladatelského redaktora. V letech 1968–73 pracoval v památkovém oddělení Pražského hradu a v letech 1980–90 v nakladatelství Lidové demokracie – Vyšehradu. V současné době je šéfredaktorem nakladatelství právnické literatury ASPI. Jako novinář se věnoval filmové a kulturní publicistice a cestopisným reportážím z řady evropských zemí. Jeho hlavní tvůrčí zájem se však soustředil na žánr literárních průvodců, který jako první autor představil na českém knižním trhu. Václav Fiala ke své literární práci po léta trpělivě shromažďuje informace ze všech dostupných tuzemských i zahraničních pramenů. Všechna popisovaná místa poctivě navštívil a fakta, která čtenářům předkládá, zodpovědně prověřil. Výsledkem je obsáhlý archiv, ve kterém je uložen cenný materiál k dalším evropským městům, čekající na literární zpracování.
Více od autora
Tony Wolf
V 50. a 60. letech bezesporu zvýšil počet čtoucích britských dětí. Dneska jeho jméno ale zná jen málokdo. Jedná se o italského autora a ilustrátora knih pro děti Tonyho Wolfa. Tony Wolf je ve skutečnosti pseudonym, civilním jménem je Antonio Lupatelli. Narodil se v Busseto roku 1930. Za svůj život spolupracoval s řadou zahraničních vydavatelů, mj. z Francie, či Anglie. Pracoval s Fratelli Fabbri Editore, Payot Film, Fleetway, nebo Dami Editore. Kreslířskou kariéru začal roku 1958 náčrty story-boardů pro animované filmy pro francouzskou filmovou společnost Film Payot. Víceméně ve stejné době začal přispívat náčrty cílené na předškoláky také pro Fleetway, které se objevily v několika týdenních komixech a vánočních speciálech. Tyto ilustrace zahrnovaly žabáka Freddyho, Fun in Toyland, Jacka s Jill a řadu dalších příběhů, které se objevily v jeho budoucích knížkách ilustací. V roce 1961 začla dlouhodobá spolupráce s italským vydavatele Fratelli Fabbri Editori ve vytváření kreseb pro školní učebnice a knihy pohádek. Nezapomenutelná je série I Cuccioli pod pseudonymem Tony Wolf. Od roku 1978 začal pracovat výlučně s vydavatelem Dami Editore, kde vytvořil nekonečno knih pod různými pseudonymy. Mezi jeho výtvory pro Dami byly Le storie del Bosco a Il Viaggio delle Meraviglie . Na sklonku 80. let Lupatelli navrhoval krásně ilustrované sady hracích tarotových karet pro Scarabeo. Mezi tyto sady patří Tarocchi degli Gnomi , Tarocchi della Buona Tavola , Lo Zodiaco degli Gnomi , Tarocchi dei Celti .
Více od autora
The Alan Parsons Project
The Alan Parsons Project byla britská progresivní rocková skupina, kterou v roce 1975 založili zvukový inženýr a hudební producent Alan Parsons a skladatel, hudebník a manažer Eric Woolfson. Skupina byla známá svými koncepčními alby, na kterých se místo stálé sestavy kapely střídali hudebníci a zpěváci. Alan Parsons si již předtím vybudoval úspěšnou kariéru v hudebním průmyslu díky své inženýrské práci na významných albech, jako je "Abbey Road" skupiny The Beatles a "The Dark Side of the Moon" skupiny Pink Floyd. The Alan Parsons Project Debutové album "Tales of Mystery and Imagination" čerpalo inspiraci z děl Edgara Allana Poea a udávalo tón tematickému a často orchestrálnímu přístupu kapely k tvorbě alb.
Více od autora
Stanislav Lyer
Středoškolský profesor, romanista, publicista, překladatel z francouzštiny a italštiny. Publikoval články o francouzském jazyce a o vyučování francouzštiny, je autorem velkého francouzsko-českého slovníku. V překladech z francouzštiny i italštiny se soustřeďoval na texty esejistické a historické.
Více od autora
Slávka Poberová
Slávka Poberová, dívčím jménem Jaroslava Vojtěchová , je česká prozaička, redaktorka, překladatelka z angličtiny a nakladatelka. Slávka Poberová vystudovala dějepis a češtinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v letech 1960-1965. Po absolutoriu nastoupila jako tisková referentka v hudební agentuře Pragokoncert, kde zůstala do roku 1968. Přešla do Čs. ústředí knižní kultury, po jeho zrušení v roce 1969 se stala redaktorkou a posléze vedoucí kulturní rubriky Světa práce. Od roku 1979 působila jako vedoucí redaktorka beletrie v nakladatelství Olympia, kde se stala r. 1992 zástupkyní šéfredaktora a v roce 1996 šéfredaktorkou. V roce 1968-1970 absolvovala na Fakultě žurnalistiky UK postgraduální studium zaměřené na nakladatelskou činnost, v roce 1980 tam získala za práci Počátky českého ženského hnutí v tisku doktorát filozofie. Od roku 1963 publikovala v kulturním zpravodajství Čs. rozhlasu, psala divadelní recenze do Středočeského vysílání, pak přidávala další noviny a časopisy , v 80. letech spolupracovala s rozhlasovým Kolotočem. Upravovala různé knihy mnoha autorů, ke kterým ji vázaly vzpomínky z dětství, např. E. H. Porterová Pollyanna či Paul d´Ivoi Tajemný doktor . Začala překládat z angličtiny nejdřív jako spolupracovnice Jiřího Pobera, potom samostatně , ale brzy dala přednost vlastní prozaické práci. Debutovala v roce 1974 Životy na schovávanou , vyd. Mladá fronta. V roce 1978 vyšly Zlodějky vody, vyd. Čs. spisovatel, v roce 1982 Případ pro veverku v kole, vyd. Práce, v roce 1983 Jablko od stromu, vyd. Olympia, v roce 1985 Žirafka, vyd. Olympia, v roce 1989 Čekatelky, vyd. Práce a v roc...
Více od autora
Roman Vaněk
Roman Vaněk je popularizátor oboru gastronomie, odborný gastronomický poradce, autor kuchařských bestsellerů, moderátor, scenárista, publicista, průvodce rozhlasovými pořady, tvůrce internetových pořadů o gastronomii a zakladatel Pražského kulinářského institutu. Od jara 2018 spolupracuje s novou internetovou televizí MALL.TV. Jeho autorský internetový pořad Peklo na talíři byl oceněn na mezinárodním filmovém festivalu Life Sciences Film Festival cenou studentů a v roce 2013 získal nejvyšší ocenění Křišťálové Lupy ve dvou kategoriích . Narodil se v Praze. Původně se věnoval fotografii. V letech 1984 až 1988 vystudoval Střední odbornou výtvarnou škola V. Hollara v Praze. Po skončení školy nastoupil do Československé tiskové kanceláře jako laborant a fotograf. Po listopadové revoluci v roce 1989 spoluzakládal Studentské listy, souběžně spolupracoval s Lidovými novinami jako fotoreportér. V letech 1993-2005 působil jako zástupce předních brazilských producentů obuvi pro ČR, Slovensko, Estonsko a Lotyšsko. Od roku 2002 začal dovážet brazilská vína a stal se tak historicky prvním dovozcem brazilských vín do ČR. Brazilskou vinařskou asociací byl zvolen členem prestižní mezinárodní poroty Avaliação dos Vinhos Brasileiros pro rok 2006. O brazilském vinařství a gastronomii přednášel v České republice, Německu, Estonsku a Norsku. V letech 2004 až 2007 absolvoval kurzy vaření v hotelu Radisson SAS Alcron pod vedením Jiřího Štifta. Na obchodních zahraničních cestách se seznamoval s gastronomií navštívených zemí. Protože neměl oficiální vzdělání v oboru gastronomie, doplnil si je v roce 2011 absolvováním Střední školy gastronomické a hotelové v Praze, kde získal výuční list v oboru kuchař. V roce 2007 založil s manželkou Janou Pražský kulinářský institut, který nabízí profesionální kuchařské kurzy pro laickou i odbornou veřejnost a ve které nyní působí jako ředitel a lektor. V roce 2010 založil společně se Zdeň...
Více od autora
Rhonda Byrne
Rhonda Byrneová je australská spisovatelka a televizní producentka. Její kniha Tajemství , založená na Novém myšlení, učí o zákonu přitažlivosti. Byrneová vydala několik knižních pokračování, mezi nimi například Moc, Kouzlo a Hrdina. Byrneová se narodila v roce 1951 v Melbourne rodičům Ronaldu a Irene Izonovým. Dříve pracovala jako televizní výkonná producentka u filmů jako například Oz Encounters: UFO's in Australia , Sensing Murder: Easy Street , Loves Me, Loves Me Not a The World's Greatest Commercials . Po smrti svého otce v roce 2004 začala mít Byrneová velké deprese. Díky své dceři Hayley si přečetla The Science of Getting Rich od Wallace D. Wattlese. Dočetla se o pozitivním myšlení, zákonu přitažlivosti a o tom, jak získat v životě úspěch. Začala proto s výzkumem na toto téma a tak vznikl projekt Tajemství. Podle výzkumu, který Byrneová provedla, tvrdí, že všechny velké historické osobnosti věděli o zákonu přitažlivosti, přičemž za příklad dává Abrahama Lincolna, Ludwiga van Beethovena, Winstona Churchilla a další. Při dalším výzkumu zjistila, že současnými zastánci zákonu přitažlivosti jsou autor Jack Canfield, interpret John Assaraf, vizionář Michael Beckwith, John Demartini, Bob Proctor, James Arthur Ray, Joseph Vitale, Lisa Nichols, Marie Diamond a John Gray. Byrneová sklidila úspěch jak s filmem, tak i s knihou Tajemství. Kniha Tajemství vyšla v roce 2006 a na jaře 2007 bylo prodáno více než 19 milionů kopií ve více než 40 jazycích. Zároveň se prodalo více než 2 miliony DVD. Kniha a film Tajemství vydělalo 300 milionů dolarů. V roce 2007 byla Byrneová uvedena v magazínu Time TIME 100: The Most Influential People, což je seznam 100 lidí, kteří každý rok mění svět. Od roku 2010 je zaznamenána na každoročním seznamu The 100 Most Spiritually Influential Living People časopisu Mind Body Spirit. Velkou popu...
Více od autora
Prague Radio Symphony Orchestra
Prague Radio Symphony Orchestra je jedním z předních a nejstarších symfonických orchestrů v České republice. Byl založen v roce 1926, má bohatou historii a hraje významnou roli v kulturním životě země. Orchestr je známý svými vystoupeními klasické hudby, a to jak z tradičního repertoáru, tak i ze soudobé tvorby, včetně děl českých skladatelů, jako jsou Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Leoš Janáček a Josef Suk.
Více od autora
Poul Anderson
Poul William Anderson byl americký spisovatel science fiction, jehož dílo přesahovalo do fantasy. Řadí se k autorům tzv. Zlatého věku sci-fi. Mezi jeho nejznámější díla patří Strážci času , Kosmičtí křižáci a Tři srdce, tři lvi. Narodil se roku 1926 v Bristolu v USA. Mládí strávil v Minnesotě a Texasu. Vystudoval fyziku na Minnesotské universitě. Roku 1953 se oženil s Karen Kurseovou, která byla často spoluautorkou jeho děl . Měli spolu jedinou dceru Astrid, ta se později stala ženou jiného SF spisovatele Grega Beara. V roce 1972 se stal šestým prezidentem Science Fiction and Fantasy Writers of America. Díky svým románům Zlomený meč a Tři srdce a tři lvi se stal členem Swordsmen and Sorcerers' Guild of America , sdružení spisovatelů píšících fantasy, konkrétně její odnož sword and sorcery. Debutoval již během svých vysokoškolských studií v roce 1947 povídkami Tomorrow's Children a Chain of Logic. První povídky publikoval ještě pod pseudonymy „A. A. Craig“, „Michael Karageorge“ a „Winston P. Sanders“. Během více než padesáti let tvůrčího života vytvořil úctyhodnou řadu děl – stovku knih včetně sbírek povídek a několik set povídek a téměř sto článků na různá témata. Vytvořil několik cyklů románů, ve kterých kromě své ženy spolupracoval s dalšími SF autory – cyklus Hoka vytvořil s Gordonem R. Dicksonem. Mezi jeho nejrozsáhlejší cykly patří Psychotechnic League a sága Technical History - Nicolas van Rijn a Technical History - Dominic Flandry . Tento cyklus popisuje padesát století historie vzestupů a pádů tří impérií galaktické federace, s dlouhodobými vlivy různých myšlenkových postojů a technologií na společnost, její utváření a strukturu. Do cyklu Time Patrol patří pět povídkových knih (česky vyšly Strážci času, Horizont 1970, nové a doplněné vydání...
Více od autora
Petr Wittlich
Petr Wittlich je český historik umění a autor řady odborných publikací v oboru dějiny umění. Petr Witllich se narodil 23. května 1932 v Českých Budějovicích. Pochází z umělecky zaměřeného prostředí: jeho otec v 16 letech odešel z domu s kočovnou hereckou společností, matka byla dcerou hudebníka z herecké skupiny paní Zellnerové. Do základní školy docházel v Telči . Původně chtěl být malířem. Jak sám říká, žádná velká osobnost v době jeho mládí ho nijak zásadně neovlivnila; důvodem byla silná vlna emigrace významných osob tehdejší československé společnosti po roce 1948. V roce 1951 úspěšně vykonal přijímací řízení na FF UK na obor Dějiny umění . Jeho studium na FF UK bylo pochopitelně poznamenáno politickými názory 50. let, řada odborníků musela své působení na univerzitě ukončit, aby mohli být nahrazeni politicky „spolehlivějšími“ lidmi; samozřejmě nemohl za uměním cestovat a tak většinu děl poznal pouze skrze reprodukce. Přes nepřízeň doby se snažil být vždy ve styku i tzv. „neoficiálním uměním“ – např. skupina „Máj“ , skupina „konfrontací“ . Zájem o umělce na „černé listině“ bylo pro tehdejší politický režim nežádoucí, proto když jednou Petr Wittlich napsal do časopisu Umění článek o moderním sochařství , příspěvek nakonec nevyšel. Svá vysokoškolská studia dokončil v roce 1956, absolvoval prací o Janu Štursovi. Poté začíná na UK jeho dlouholetá kariéra asistenta. Habilitační práci odevzdal v roce 1969, ale o rok později mu byla vrácena a označena jako politicky nevhodná, proto byl odborným asistentem celých 30 let. Wittlich se snažil dějiny umění obhajovat, podporovat zájem o památkovou péči a kulturu jako takovou i...
Více od autora
Pavel Brycz
Pavel Brycz je český spisovatel. Na Pedagogické fakultě v Ústí nad Labem vystudoval český jazyk. Studoval také dramaturgii na pražské DAMU. Učil na gymnáziu v Kadani, živil se jako publicista i textař v reklamní agentuře. Je nejen prozaikem, ale i básníkem, textařem a autorem povídek pro děti. Spolupracuje s Českým rozhlasem, pro který napsal řadu povídek především pro děti. Je autorem dvou večerníčků: Dětský zvěřinec a Bílá paní na hlídání Jeho první sbírkou byly povídky Hlava Upanišády . Za knihu básní v próze Jsem město získal Cenu Jiřího Ortena . U čtenářů i kritiky bodoval především románovou epopejí Patriarchátu dávno zašlá sláva . Za knihu Bílá paní na hlídání získal Zlatou stuhu 2011 v kategorii nejlepší beletrie pro děti a mládež. Je autorem také řady textů pro hudební skupinu Zdarr, ex-členů kapely Laura a její tygři. Jeho práce byly přeloženy do několika jazyků. V roce 2017 začal vyučovat český jazyk na Podještědském Gymnáziu Liberec, kde ovšem nyní již nepůsobí. Zastoupen také v antologiích Daylight in Nightclub Inferno a Městopis .
Více od autora
Otto František Babler
Otto František Babler , původním jménem Otto Franjo Babler, byl český překladatel, spisovatel, básník, literární historik, knihovník, kulturní publicista a polyglot. Otec pocházel z německo-slovinské rodiny, matka byla Češka. Babler vychodil obecnou školu v Prijedoru a v Sarajevu, poté studoval na reálném srbochorvatském gymnáziu v Sarajevu. V roce 1915 se jako válečný běženec s matkou dostává do Čech a dokončuje své středoškolské vzdělání na německém reálném gymnáziu v Olomouci, na němž maturoval v roce 1919. V roce 1928 se oženil a natrvalo přestěhoval do Samotišek pod Svatým Kopečkem u Olomouce, kde je na jeho počest pojmenováno náměstí. Je jedním z nejplodnějších českých překladatelů . Překládal ze slovinštiny, srbocharvátštiny, bulharštiny, ruštiny, němčiny, angličtiny, francouzštiny a italštiny a z češtiny do němčiny i angličtiny. Centrem jeho pozornosti byla spiritualistická, náboženská a folkloristická tvorba. V letech 1926–1946 vydával edici Hlasy, v níž v bibliofilské úpravě uváděl své překlady Rilkeho, Blakeho, Claudela, Bubera a dalších. V letech 1935–48 byl knihovníkem Obchodní komory v Olomouci, v letech 1948–1956 knihovníkem Univerzitní knihovny. Mimo to v letech 1946–56 vedl na obnovené olomoucké univerzitě cvičení ze srbochorvatštiny. Od roku 1956 žil jako nezávislý spisovatel. Bablerovým životním dílem je překlad Dantovy Božské komedie, který přeložil společně s Janem Zahradníčkem. Vysoko ceněn je také jeho překlad Máchova Máje do němčiny. První čtyři sloky prvého zpěvu prvního oddílu Božské komedie – Pekla: I. Peklo Zpěv prvý
Více od autora
Otakar Chaloupka
Otakar Chaloupka byl český učitel, literární kritik a vědec, spisovatel. Své dětství prožil v Chotěboři a tady také absolvoval gymnázium zakončené maturitou v roce 1953. Vystudoval filozofickou fakultu Univerzity Karlovy, obory čeština a maďarština. Po zdárném ukončení studií se stal na několik let učitelem. V roce 1962 své zaměstnání změnil, nastoupil jako aspirant do Pedagogického institutu Jana Ámose Komenského při ČSAV a tady po čtyřech letech obhájil kandidátskou práci nazvanou Umělecké literární dílo v systému výchovy. Pak zde získal doktorát filozofie. V roce 1967 v tomto ústavu působil jako vědecký pracovník. V roce 1980 převzal do svého vedení Kabinet dětské literatury a teorie literární výchovy. Byl mu udělen titul zasloužilý umělec. Od roku 1958 se stal autorem doslovů k řadě knih, vědeckých prací, sci-fi povídek a románů. Spolupracoval s filmem i televizí.
Více od autora
Ota Janeček
Ota Janeček byl český malíř, grafik, ilustrátor a sochař. Pracoval na návrzích textilií, keramiky a spolupracoval i s filmem. V letech 1937–1939 studoval kreslení na Českém vysokém učení technickém v Praze u O. Blažíčka, C. Boudy a K. Pokorného. Po uzavření vysokých škol nacisty pracoval krátce v továrně na výrobu jízdních kol, potom studoval na pražské Umělecko-průmyslové škole , kterou však nedokončil. Byl členem SVU Mánes a SČUG Hollar. Po čistkách na počátku normalizace byl zbaven členství v SČVU a StB ho vedla jako nepřátelskou osobu. Zůstal ale členem Českého fondu výtvarných umění a často vystavoval v zahraničí. Jeho manažerem se stal někdejší náměstek ředitele ČFVU ing. Jiří Vobrázek, agent StB s krycím jménem František, který pravidelně podával informace ze zahraničních výstav organizovaných Art Centrem. Jeho první malířská díla byla poznamenána expresivitou typickou pro válečné období. V některých obrazech se objevuje inspirace Amedeem Modiglianim, ale od roku 1943 proniká do jeho děl i vliv kubismu. Již zde začaly krystalizovat okruhy jeho pozdější tvorby, především kresby dívčích aktů. Začíná rovněž poprvé samostatně vystavovat. Po roce 1948 objevuje postupně svůj osobitý, poetický styl s organickými, dekorativními prvky místy inspirovanými lidovým uměním a vycházejícími z motivů odpozorovaných v přírodě. V letech 50. se ještě dočasně vrací k realistickému pojetí obrazu, ale od následující dekády už jeho díla už přecházela do nefigurativních, florálních tvarů. V této době vzniká i jeho vrcholný malířský cyklus Trávy, což jsou jakási komorně pojatá přírodní zátiší. Později tvoří i další přírodní cykly – Staré stromy, Příměstské krajiny, Zimní krajiny, Krajina Českého středohoří či ještě kubisticky laděná Města, posouvá se ale i k abstraktnějším polohám maleb vegetativních symbolů viděných jakoby pod mikroskopem, tak jako v cyklech Organi...
Více od autora
Nelson DeMille
Nelson Richard DeMille se narodil v New Yorku. V dětství se rodina přestěhovala na Long Island. Tři roky studoval na Hofstra University, poté vstoupil do armády a byl přijat do důstojnické školy. Stal se poručíkem americké armády a zúčastnil se bojů ve Vietnamu jako velitel pěchotní čety 1. divize kavalerie. Byl vyznamenán Leteckou medailí, Bronzovou hvězdou a Vietnamským křížem za statečnost. Po návratu do Spojených států znovu nastoupil na Hofstra University a dosáhl univerzitního titulu v oboru politických věd a historie. Jeho rané knihy jsou detektivky z prostředí New Yorku. Jeho prvním velkým románem byl titul By the Rivers of Babylon . Je členem amerického Cechu autorů, organizace Mystery Writers of America a americké Menzy. Je držitelem tří čestných doktorátů: doktor humanitních věd z Hofstra University, doktor literatury z Long Island University a doktor humanitních věd z Dowling College. Kniha Zlín připravuje vydání těchto deMillových knih: Plum Island , The Lion\'s Game , Night Fall , Wild Fire a The Lion .
Více od autora
Milan Valenta
Milan Valenta, mistr sportu je bývalý československý atlet-výškař. Osobní rekord 207 cm skočil stylem stredl ve Štětíně 16.7.1961. Jako 9. muž historie československé atletiky překonal v roce 1959 hranici výšky 200 cm. Reprezentoval v 8 mezistátních utkáních a na dalších mezinárodních závodech. Nejcennější medaili za 203 cm přivezl z Univerziády v Sofii konané v roce 1961. Zde vyhrál světový rekordman Valerij Brumel výkonem 225 cm. K jeho dalším výrazným úspěchům lze počítat 1. a 2. místo na Memoriálu Evžena Rošického 1963 a 1961 v Praze na Strahově. Zejména v roce 1961 porazil výkonem 201 cm 21 výškařů - kromě čs. špičky i švédského olympionika K. A. Nilssona, budoucího světového rekordmana - Číňana Ni Chin-China a olympioniky R. Koteie a S. Iguna . Závod vyhrál olympijský vítěz 1960 R. Šavlakadze , třetí skončil K. Brzobohatý .
Více od autora
Maureen Child
Maureen Child (*28.9.1951 je velmi úspěšná americká autorka více než stovky současných romantických románů a novel, ale i vtipných, paranormálních romancí. Píše i pod různými pseudonymy: • jako Ann Carberry - historické romance, • jako Kathleen Kane - americké romance a westernové paranormální romance, • jako Sarah Hart - jeden skutečně velkolepý paranormální western, který je stále jejím oblíbeným, • jako Ann Carberry - viktoriánský historický román, jehož psaní si skutečně užívala, • jako Regan Hastings - paranormální romantické novely. Její spisovatelská kariéra se zrodila, když byly její děti malé. Psaní pro ni bylo nejen způsob, jak se zaměstnat, ale též cesta, jak si budovat kariéru a snad i zaměstnání v pohodlí vlastního domova během péče o děti. Maureen je známá svými skvěle napsanými a vystavěnými romanitckými novelami plnými vzrušení, záhad a humoru. První knihu prodala v roce 1990. S manželem rádi cestují, většinou okružní jízdy s jejími rodiči. Když je doma, věnuje svůj čas svým dospělým dětem. A psaním další knihy.
Více od autora
Martina Hošková
Narozena 1990 v Šumperku. DiS., nakladatelská redaktorka, editorka a grafička, zaměřená na multimediální služby a cestovní ruch.
Více od autora
Luigi Pirandello
Luigi Pirandello byl italský dramatik, prozaik a básník, nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1934. Luigi Pirandello se narodil roku 1867 v usedlosti Chaos poblíž města Agrigento na Sicílii v zámožné, patriotické rodině vlastníků sirných dolů. Do základní školy nechodil, měl domácího učitele. Poté ho otec zapsal na technický institut, ale Pirandello po dvou letech přestoupil na klasické gymnázium. Po jeho ukončení se zapsal současně na filozofickou i právnickou fakultu v Palermu. Roku 1887 se přestěhoval do Říma ke strýci z matčiny strany a pokračoval již pouze ve studiu na fakultě filozofické. Kvůli neshodě s profesorem latiny musel školu opustit a dokončit univerzitní vzdělání v německém Bonnu, kde promoval roku 1891. Roku 1893 se vrátil do Říma, kde se po svatbě s dcerou otcova společníka roku 1894 natrvalo usadil. Svou literární činnost zahájil Pirandello roku 1889 sbírkou básní Hravá bolest inspirovaných poezií Giosua Carducciho. V Bonnu vznikly básnické sbírky Gaiin svátek a Rýnské elegie napsané po vzoru Johanna Wolfganga Goetheho. V Římě navázal kontakty s literárními kruhy, především s krajanem Luigim Capuanou, který ho nasměroval od poezie k próze. Roku 1893 napsal svůj první román Marta Ajala , který byl silně ovlivněn poetikou verismu, a roku 1894 svou první povídkovou sbírku Lásky bez lásky. Roku 1897 přijal Pirandello místo na katedře stylistiky v učitelském ústavu v Římě. Roku 1902 vydal svůj druhý román Pořadí vykazující již rysy jeho poetiky humoru, kterou Pirandello naplno rozvinul roku 1904 ve svém nejznámějším románu Nebožtík Mattia Pascal a jejíž principy důkladně vysvětlil roku 1908 ve svých literárněvědných esejích Umění a věda a O humoru. Podle Pirandellova názoru je povinností umělce odhalit rozpor mezi jevem a podstatou . Stržení „masky“ může zpočátku vyvolat smích, další analýza však vede k tragickému poznání podstaty...
Více od autora
Kateřina Tučková
Kateřina Tučková je česká spisovatelka, historička umění, kurátorka a v letech 2015–2018 programová ředitelka festivalu Meeting Brno. Kateřina Tučková žila do šesti let věku v Moutnici, dětství poté prožila v Kuřimi. Když žila v oblasti brněnské ulice Cejl, jež bývá nazývána brněnským Bronxem kvůli nynější početné romské komunitě, pátrání po historii této části města ji přivedlo k námětu jejího prvního románu Vyhnání Gerty Schnirch. V květnu roku 1945 odtamtud byly vyhnány německé rodiny a zařazeny do takzvaného brněnského pochodu smrti. Osobně se zúčastnila vzpomínkového pochodu za tyto vyhnance a uvedla, že jí tato aktivita pomáhala v autorské tvorbě. Pochází ze čtyř sester. Když byla ještě dítě, její otec spáchal sebevraždu. Po maturitě na Gymnáziu na tř. Kapitána Jaroše v Brně vystudovala dějiny umění a bohemistiku na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity. Doktorská studia na Ústavu pro dějiny umění Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze absolvovala v roce 2014 obhajobou disertační práce Skupina Radar. Jako motivaci k studiu uvedla, že se profesionálně věnuje současnému umění i období po roce 1945, kde ji zajímá „doba temna“ 50. let. Na konci té doby někteří členové Skupiny 42 založili skupinu Radar. Jako kurátorka vedla Kateřina Tučková brněnskou galerii ARSkontakt zaměřenou na nejmladší generaci umělců a každoročně pořádala celostátní konfrontaci mladých malířů spojenou s Cenou ARSkontakt . Posléze byla kurátorkou Výstavní síně Chrudim , nadále spolupracuje s řadou soukromých i veřejných galerií. V roce 2015 byla hostem 16. ročníku Měsíce autorského čtení. V roce 2015 se stala jednou z tváří Jsme v tom společně, kampaně iniciativy HateFree Culture. V roce 2015 byla také iniciátorkou a do roku 2018 i programovou ředitelkou multižánrového kulturního festivalu Meeting Brno. Festival se koná každoročně na konci května a nabízí platformu...
Více od autora
Kateřina Lefebvre
Narozena 30. 4. 1973 v Brně. Mgr., průvodkyně, autorka článků o cestováni, knihy o štěněti. Též spoluautorka literárních a jazykových příruček.
Více od autora
Katarína Gillerová-Brezníková
Slovenská ekonomka, středoškolská pedagožka, spisovatelka a publicistka.
Více od autora
K Jerome
Jerome Klapka Jerome byl anglický spisovatel a redaktor, známý zejména pro své humoristické povídky a cestopisy . Jeho nejznámějším dílem jsou Tři muži ve člunu a volné pokračování Tři muži na toulkách.
Více od autora
Josef Svátek
Josef Svátek byl český novinář, kulturní historik a spisovatel, zejména historických románů. Svátek sice vystudoval reálné gymnázium v Ječné a následně roku 1858 České vysoké učení technické v Praze, ale pak se věnoval žurnalistice a historii. Byl vrstevníkem májovců a v mládí se přátelil s Adolfem Heydukem. Působil v redakci Pražských novin a Pražského deníku, psal také pro Prager Zeitung. Ve svých dílech zpracovával výsledky svého bádání v málo známých, nebo těžko přístupných archivech. Jeho prózy, týkající se zejména mocenské sítě jezuitů v Evropě a v Čechách, stavovského povstání a pobělohorských represí i revoluce v roce 1848, sympatizují s nekatolíky, vynikají množstvím historických a kulturních detailů a bohatým i fantastickým dějem. Ve srovnání s nejvýznamnějšími českými autory historických próz, Václavem Benešem Třebízským, Aloisem Jiráskem a Zikmundem Wintrem, náleží Josefu Svátkovi v tomto žánru druhořadé místo. Byl ovšem schopen též autorství odborných historických prací, některých dodnes využívaných, kdy navázal i na dílo zaneprázdněného profesora Antonína Rezka . Josef Svátek zemřel 9. prosince roku 1897 v Praze. Byl ženat s Antonií, rozenou Pechawetzovou pocházející z Prahy, se kterou se oženil 6. září 1860 a měl osm dětí, narozených v letech 1859–1870. Manželka Antonie Svátková, roz. Pechawetzová, zemřela 21. prosince 1871. Podruhé se Josef Svátek oženil s Antonií Pohlovou z Rychnova nad Kněžnou 21. října 1873. Měli jedinou dceru Klementinu, narozenou 23. listopadu 1877, která zemřela 26. listopadu 1877. Josef Svátek napsal několik svazků do pokračování Zapovy Česko-moravské kroniky:
Více od autora
Josef Pepson Snětivý
Ing. Josef Snětivý, zvaný Pepson se věnuje muzice a knížkám, seč mu to podnikání a početná rodina dovolí. Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze, ale celý život tíhne k tónům a slovům. V kapelách nejrůznějších žánrů prožil skoro dvacet let.
Více od autora
Josef Hrabák
Josef Hrabák byl český literární historik, teoretik a kritik, komparatista a univerzitní profesor české literatury. Jeho dcerou je jazykovědkyně Marie Krčmová. Po maturitě v roce 1931 studoval v letech 1931-1934 češtinu a francouzštinu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Doktorát filozofie získal v roce 1937 prací Staropolský verš ve srovnání se staročeským, habilitační práci Smilova škola obhájil roku 1946, v roce 1948 byl jmenován profesorem. Titul doktora filologických věd získal v roce 1956 prací Studie ze starší české literatury. V letech 1935-1945 učil na středních školách v Lipníku nad Bečvou a v Brně. Od roku 1945 přednášel na Filozofické fakultě MU v Brně, kam v roce 1953 přešel natrvalo, současně v letech 1946-1952 působil na brněnské pedagogické fakultě. V roce 1948 byl na jmenován na pedagogické fakultě řádným profesorem české a slovenské literatury a v letech 1950-1952 byl na této fakultě proděkanem. V roce 1953 přešel zpět na filozofickou fakultu a v letech 1954-1960 děkanem filozofické fakulty. Na konci padesátých let působil i jako prorektor Masarykovy univerzity. V letech 1953-1970 vedoucím katedry České literatury a literární vědy. Roku 1937 byl přijat do Pražského lingvistického kroužku. Byl předsedou Literárněvědné společnosti při Československé akademie věd , od roku 1952 byl členem vědecké rady Ústavu české a světové literatury ČSAV a vědeckým vedoucím brněnského pracoviště, které bylo zřízeno 1961 z jeho podnětu. Byl členem uměnovědného kolegia ČSAV a hlavním redaktorem Památek staré literatury české . V roce 1965 by zvolen členem korespondentem ČSAV. Od roku 1970 byl členem redakční rady České literatury, v letech 1970-1972 hlavním redaktorem. Byl také redaktorem Hosta do domu, Časopisu Matice Moravské , Literatury ve škole , redigoval List Sdružení moravských spisovatelů , Listy filologické (1961-1987...
Více od autora
Josef Augusta
Prof. RNDr. Josef Augusta byl významný český paleontolog a také autor populárně vědeckých knih pro mládež i pro dospělé. Josef Augusta se narodil v jihomoravském městě Boskovice roku 1903 v rodině berního úředníka. Po absolvování klasického gymnázia v rodném městě vystudoval v letech 1921 až 1925 přírodní vědy na Masarykově univerzitě v Brně , na které setrval až do roku 1931 v roli asistenta geologického ústavu. Od roku 1933 působil na přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde byl nejprve docentem, od roku 1939 profesorem a v letech 1957-1959 děkanem. Ve své vědecké práci se Josef Augusta zprvu zabýval permskou flórou a studiem prvohorních krytolebců a ryb. Brzy se však stal významným popularizátorem zejména v oblasti paleontologie, ale i stratigrafie a geologie. Mezinárodního věhlasu dosáhl zejména rekonstrukcemi pravěké flóry a fauny ve spolupráci s akademickým malířem Zdeňkem Burianem. Své vědecké dílo publikoval v četných našich i zahraničních odborných časopisech. Josef Augusta je autorem sto dvaceti vědeckých publikací a řady populárně naučných knih pro mládež i pro dospělé. Podílel se také jako vědecký poradce na slavném filmu režiséra Karla Zemana Cesta do pravěku z roku 1955
Více od autora
John Le Carré
John le Carré, vlastním jménem David John Moore Cornwell byl britský spisovatel, který se věnoval špionážním a politickým románům. V padesátých a šedesátých letech pracoval pro MI5 a MI6. Tehdy začal psát pod svým pseudonymem. Po napsání svého třetího a zatím nejúspěšnějšího románu The Spy Who Came in from the Cold odešel z MI6 a začal se plně věnovat psaní. V lednu roku 2003 publikoval le Carré článek The United States Has Gone Mad, ve kterém ostře kritizoval válku v Iráku. V článku tvrdí "To jak se daří Bushovi a jeho vládě úspěšně přesměrovat hněv Američanů k Usáma bin Ládinovi směrem k Sadamu Husajnovi, je jeden z největších kouzelnických triků na veřejném mínění v historii." Ve svém románu Constant Gardener kritizuje aktivity farmaceutických korporací zejména v Africe a jejich dopad na tamní životní podmínky. Když jej v interview na BBC dne 5. října 2008 Mark Lawson požádal, aby vyjmenoval svá nejlepší díla, uvedl: Všechny tyto romány již byly zfilmovány. V tomto článku byl použit překlad textu z článku John le Carré na anglické Wikipedii.
Více od autora
John Dann MacDonald
John Dann MacDonald * byl americký spisovatel sci-fi, detektivek a napínavých příběhů, odehrávajících se převážně na Floridě, kde žil. Jeho nejznámější díla zahrnují populární a uznávanou sérii Travis McGee a jeho román The Executioners. Narodil se v Sharon v Pennsylvánii, kde také začal studovat na universitě, záhy ale odchází pracovat do NY. V studiích pokračuje na universitě v Syrakusách, ještě během studia se seznamuje s Dorothy Prentissovou a v roce 1937 uzavírají sňatek, rok poté studia ukončuje. V roce 1939 získává titul MBA na Harwardu v oboru ekonomie. V roce 1940 vstupuje do armády, zúčastňuje se válečných operací v jihovýchodní Asii a v roce 1945 je z armády propuštěn jako podplukovník. Svoji literární dráhu začíná náhodně – ještě jako voják napíše své ženě povídku a ta ji bez jeho vědomí předává časopisu Story, kde je otištěna. Povzbuzen, stráví příští čtyři měsíce po odchodu z armády psaním povídek, píše 14-hodin denně sedm dní v týdnu napíše okolo 800.000 slov. Až v pátém měsíci nabere jeho kariéra vzestup a umisťuje asi 500 povídek –detektivních, napínavých, dobrodružných, western a sci-fi v různých časopisech. Následuje psaní celé řady románů, v řadě z nich využívá svého vzdělaní a zápletku staví na ekonomických fíglech a kritika jeho thrillery začíná řadit k „drsné škole“a začíná je označovat za mistrovská díla. Toto období vrcholí v roce 1964, kdy začíná svou nejznámější sérii s „havarijním poradcem“ Trevisem McGee, žijícím na hausbótu v Bahia mar marina, Fort Lauderdale, Florida a řešícím jako svérázný detektiv řadu případů. MacDonald byl neobyčejně plodný spisovatel, jeho díla vycházela v mnoha vydáních , byla překládána do řady jazyků, řada z nich byla zfilmována. Získal několik ocenění, pochvalně se o jeho díle vyjadřovali i kolegové . Po absolvování ko...
Více od autora
Jan Keller
Jan Keller je moravský sociolog, filozof, publicista, environmentalista. V letech 2014 až 2019 byl poslancem Evropského parlamentu. Hlásí se k levici. V letech 1974–1979 vystudoval historii a sociologii na Filozofické fakultě University Jana Evangelisty Purkyně v Brně. Studium ukončil obhajobou doktorské práce na téma koncepce dějin u Maxe Webera. Působil jako interní aspirant ČSAV, poté jako závozník ČSAD a jako učitel na střední škole v Havířově. Od roku 1983 byl odborným asistentem na katedře sociologie filozofické fakulty v Brně. Jako stipendista francouzské vlády absolvoval ve druhé polovině 80. let studijní pobyty na univerzitách v Bordeaux, v Aix-en-Provence a na pařížské Sorbonně, kde působil v tamním archivu a studoval dějiny Francie v 60. a 70. let 17. století. K Francii má velký vztah. V roce 1992 obhájil habilitační práci O byrokratizaci státní správy ve Francii za starého režimu. V roce 1998 stál u zrodu oboru Humanitní environmentalistika na Masarykově univerzitě v Brně, v roce 1999 byl tamtéž jmenován profesorem pro obor sociologie. Od roku 2000 působí jako profesor sociologie na Fakultě sociálních studií Ostravské univerzity. Oblastmi jeho odborného zájmu jsou dějiny sociologie, obecná sociologická teorie, teorie organizace, problematika sociálního státu, teorie modernizace a globalizace, společenské souvislosti ekologických problémů, ekologie a trvale udržitelný rozvoj. Environmentálním tématům se věnuje od počátku 90. let, s jejich popularizací začal na stránkách časopisu Poslední generace . Vedle odborných a popularizačních článků publikuje také novinové komentáře, nejčastěji v deníku Právo. Je autorem řady odborných i popularizačních knih z oblasti sociologie a environmentalistiky. V posledním desetiletí se Kellerova tvorba vyznačuje hlavně silnou homogenitou a vnitřní provázaností a jako jeden z mála sociálních teoretiků byl schopen poskytnout ...
Více od autora