Výpis všech autorů

Vojtěch Preissig

Vojtěch Preissig – 11. června 1944 Dachau, Německo) byl český grafik, typograf, malíř, ilustrátor, účastník protirakouského i protinacistického odboje. Po skončení studia na pražském reálném gymnáziu a dokončení následného studia na pražské Uměleckoprůmyslové škole odjel Vojtěch Preissig v roce 1898 do Paříže. Tady se vyučil tiskařskému řemeslu. Do Prahy se vrátil až roku 1903 a to již jako renomovaný grafik. Ve Spojených státech amerických působil od roku 1910 v New Yorku. V roce 1916 dostal Preissig nabídku místa ve Wenthworth institutu v Bostonu a až do roku 1924 tu pracoval ve funkci vedoucího grafického uměleckého oddělení. Během první světové války byl Preissig činný v československém zahraničním odboji, politicky se angažoval od roku 1917, kdy pracoval pro odbočku Československé národní rady dislokovanou v New Yorku. Pro tuto odbočku vytvářel vizuální propagační kampaň . Také organizoval nábor českých a slovenských dobrovolníků do československé zahraniční armády ve Francii. Po vstupu Spojených států do první světové války se Viktor Preissig podílel i na propagační kampani americké armády. Po skončení první světové války vytvořil Preissig soubor návrhů na československou státní vlajku, ale žádný z jeho návrhů nebyl akceptován. Ve dvacátých letech dvacátého století se věnoval volné tvorbě jakož i knižní grafice. Po návratu do Československa pracoval ve třicátých letech dvacátého století jako spolupracovník uměleckého oddělení Památníku osvobození a rovněž se věnoval volné tvorbě. Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava se Preissig aktivně zapojil do ilegální protiněmecké odbojové činnosti. Společně se svojí dcerou Irenou Bernáškovou byl v roce 1940 zatčen gestapem a za ilegální činnost vězněn v nacistických koncentračních táborech. Následkem celkového fyzického vyčerpání zemřel v koncentračním táb...

Paschal Grousset

André Laurie , byl francouzský spisovatel poměrně úspěšných dobrodružných románů. Nedokončil studia medicíny a stal se novinářem, nejprve spolupracovníkem časopisu Le Figaro a později redaktorem pokrokového časopisu Marseillaise. Kromě uměleckých zájmů měl také politické ambice. Byl aktivním účastníkem Pařížské komuny, ve které dokonce zastával funkci předsedy komise pro zahraniční věci, za což byl roku 1872 odsouzen k deportaci na galeje na Nové Kaledonii. Roku 1874 se mu ale podařilo uprchnout. Přes Austrálii a Ameriku se dostal do Evropy a žil po dlouhá léta v Anglii, kde přijal jako spisovatel pseudonym Philippe Daryl. Teprve amnestie v roce 1881 mu otevřela opět cestu do Francie, kde byl roku 1893 zvolen poslancem za Socialistickou stranu. Ve své literární činnosti se André Laurie jeví jako výrazný epigon Julese Verna, se kterým rovněž na některých dílech spolupracoval. Verne byl například z komerčních důvodů vydáván za spoluautora Laurieho románu Trosečník z Cynthie a základem dvou dalších Vernových knih jsou původní Laurieho rukopisy.

Hildegarde Hawthorne

Americká básnířka a spisovatelka, vnučka spisovatele Nathaniela Hawthorna.

Karl Borda

Marie Hübner

Marie Hübner-Posselt byla německá spisovatelka, básnířka píšící i německým dialektem. Rodiče: Johann Posselt, malíř porcelánu a Klara Posselt-Hemrich. Sourozenci: Heinrich Posselt , Amalia Posselt a Anna Posselt . 13. února 1886 se provdala za Antona Hübnera . Měli spolu sedm dětí, ale jen tři se dožili dospělého věku: Marta Hübner, Elisabeth Hübner a Heinrich Hübner . Marie Hübner-Posselt byla výraznou osobností kulturního života v Jablonci nad Nisou. Stala se vzorem emancipované ženy. Byla dokonce jedno volební období zastupitelkou v Jablonci . Marie byla aktivní ve spolku Hausfrauenverein, v Bund der Deutschen a v dalších. Psala básně a povídky ve spisovném jazyce i v nářečí . Její divadelní hry nevyšly knižně a některé básně vyšly pouze v časopisech a novinách. Přispívala mj. do časopisů Gablonzer Tagblatt a Vokwehr, Bydlela v Jablonci nad Nisou na Podhorské ulici.

Jan Petrák

Narozen asi 1909. Učitel, výzkum hmotných památek vinařství, stati z oboru.

Karel Nádeník

Narozen 8. 5. 1938, zemřel 12. 9. 2015. Regionální publicista z oblasti Jizerských hor.

Dolfina Poppée

Narozena 8. 9. 1865 v Nových Dvorech u Chýnova, zemřela 8. 3. 1934 v Praze. Polyglotka, první licencovaná grafoložka v Čechách, soudní písmoznalkyně Zemského soudu ve Vídni, léčitelka a feministka.

Adolf Zelinka

Richard Martinčík

Narozen 7.5.1875 v Seničce u Litovle. Typograf, publikace z oboru knihtisku, beletrie.

Rolf Spangenberg

Německý veterinární lékař, odborné práce o chorobách malých zvířat.

Jiří Chládek

Narozen 1935. Keramik, odborné práce z technologií v porcelánovém průmyslu.

Alena Odehnalová

Otto Batala

Autor, učitel výtvarné výchovy na pražské Umělecko - výtvarné škole na základě svých dlouholetých zkušeností a praxe napsal odbornou publikaci o keramice. Od jejich počátkiů, kdy vypalování bylo nejstarší lidové řemeslo. přes historii a objevy až do současnosti. Popisuje keramické nádoby, reliéfy, plastiky, materiály, technologii, výrobu.

Tomáš Hanzlíček

Narozen 10.7.1946 v Praze. Ing., keramický technolog, práce o nalezištích kaolinu.

Leon Battista Alberti

Leon Battista Alberti byl italský humanista, architekt, teoretik umění, spisovatel a matematik, ale také všestranný sportovec, jedna z velkých postav italské renesance. Napsal také první důkladný popis města Říma, první italskou gramatiku a zabýval se šifrováním textů. Narodil se jako nemanželský syn v rodině Lorenza Albertiho, bohatého kupce, vyhnaného z Florencie. Studoval humanistickou školu v Padově, církevní právo v Bologni a matematiku a fyziku opět v Padově. Roku 1428 získal doktorát církevního práva a protože papež zrušil vyhnanství Albertiů, mohl se vrátit do Florencie. Tam se seznámil s řadou umělců . Kolem roku 1432 mu papež udělil legitimní původ a zároveň úřad, který Alberti zastával až do roku 1464. Úřední činnost mu nechávala dost času na jeho záliby, studia a cesty. Roku 1434 doprovázel papeže Evžena IV. do vyhnanství ve Florencii a roku 1438 byl členem papežské delegace na koncilu ve Ferraře. Roku 1447 se jeho kolega ze studií stal papežem jako Mikuláš V. a Alberti začal pracovat na stavbách a přestavbách města Říma. K tomu účelu vydal také Popis města Říma. Dále navrhl první renesanční průčelí kostelů v Rimini a ve Florencii, které se stejně jako paláce na dlouho staly vzorem pro další architekty období renesance i neorenesance. Roku 1459 pobýval s papežem Piem II. v Mantově, kde opět navrhoval kostely. V posledních letech života se věnoval psaní a napsal také knihu o šifrování. Ve svých spisech o umění se Alberti snažil poskytnout umělcům geometrické a vědecké základy pro jejich tvorbu a vytvořil také nový jazyk umělecké teorie. U těles i u lidských těl zdůrazňoval význam povrchu, plochy, jež tělo uzavírá a skrývá jeho vnitřek. Účelem uměleckého díla je podle něho dojem, který vyvolá v divákovi. Dále Alberti napsal dvě komedie, vydal knihu básní, knihy o lásce, o rodině a domácím hospodářství, o chovu koní a psů a řadu dalších ...

K. O Hrubý

Wolfgang Baier

Lékař.

Michael Koetzle

Německý dopisovatel, novinář, historik a estetik fotografie.

Ladislav Postupa

Narozen 21. 9. 1929 v Náchodě, zemřel 14. 5. 2016 v Liberci. Fotograf a grafik.

Neil Stevenson

Britský architekt, publikace z oboru.

Norbert Lynton

Historik umění, ředitel Školy dějin umění na Chelsea School of Art, profesor dějin umění na sussexské univerzitě. Autor monografií mj. o Paulu Kleeovi, Vladimiru Tatlinovi a Bernardu Cohenovi. Působil jako umělecký kritik listu The Guardian a jako redaktor revue Art International. Přispíval do mnoha periodik.

Petr Poš

Petr Poš byl český výtvarník a režisér animovaných filmů.

Hynek z Poděbrad

Hynek z Poděbrad, též Jindřich mladší nebo Hynek Minsterberský byl český diplomat, spisovatel a syn krále Jiřího z Poděbrad. Byl třetím synem krále Jiřího z Poděbrad a jeho druhé manželky Johany z Rožmitálu. V roce 1471 se oženil s kněžnou Kateřinou , mladší dcerou kurfiřta Viléma III. Saského, zvaného Statečný . Pro něj a jeho dva bratry Jindřicha a Viktorína vymohl Jiří z Poděbrad ještě před smrtí na císaři Fridrichovi III. povýšení na říšská knížata, která obdržela hrabství kladské a knížectví minstrberské. Ačkoliv synové Jiřího z Poděbrad nemohli usednout na český trůn, náležela jim prominentní místa v tehdejší stavovské společnosti. Volebním zápisem daným v Krakově se český král Vladislav II. zavázal chránit je v jejich důstojenství a zbavit jejich statky dluhů, kterými byly zavázány pro potřeby zemské od krále Jiřího. Na Hynka připadly z českých statků Poděbrady a Kostomlaty, z matčina majetku pak Lichtenburk, Mělník a Teplice. Ačkoli měli k náboženství všichni synové krále Jiřího stejný postoj jako on, Hynek nepůsobil jako neoblomný utrakvista. V roce 1472 byl povolán k vládě. Na sněmu v Benešově byl téhož roku ustanoven zemským správcem jako zástupce Vladislavovy strany. Hynek z Poděbrad stranil rovněž Matyáši Korvínovi, často z důvodu svých velkých finančních potřeb, jelikož nebyl schopen splácet dluhy. Když například obdržel v roce 1475 od svého bratra Viktorína panství Kolín, prodal je za 20.000 dukátů králi Matyášovi. Tím Matyáš získal možnost udržovat uprostřed Čech uherskou posádku. Svého přítele a despotu Racka Kocovského pak král jmenoval správcem na Konopišti. Vzniklé spory mezi Hynkem a králem Vladislavem byly následně uklidněny smlouvou v Brně z roku 1478. Stal se královým rádcem a pomocníkem a připravoval definitivní dohody o uznání Vladislava českým králem. V roce 1488 se připojil k slezským knížatům, která ...

Jean Baptiste Camille Corot

Jean-Baptiste Camille Corot byl francouzský malíř, krajinář. Camille Corot se narodil v Paříži roku 1796, v nyní již zbouraném domě, na nábřeží poblíž rue du Bac. Jeho rodina patřila k buržoazii a tak na rozdíl od svých uměleckých kolegů, nikdy neměl nouzi o peníze. Poté, co získal vzdělání v Rouenu byl dán do učení k obchodníku se suknem. Nesnášel však komerční způsob života a pohrdal tím čemu říkal „obchodní triky“. Přesto zde poctivě setrval do svých 26 let, kdy otec svolil k přestupu na uměleckou dráhu. Corot se něco málo naučil od svých učitelů. Navštívil třikráte Itálii, dvě z jeho Římských studií jsou vystaveny v Louvru. Byl řádným přispěvatelem Salonu, a díky tomu byl francouzskou vládou v roce 1846 vyznamenán Řádem čestné legie a v roce 1867 povýšen na důstojníka. Přesto si řada Corotových přátel myslela, že nebyl formálně doceněný. Proto mu v roce 1874, krátce před smrtí, darovali zlatou medaili. Zemřel v Paříži a je pohřben na slavném pařížském hřbitově Père Lachaise. Řada jeho následovníků si říkala Corotovi žáci. Mezi nejznámější se řadí Eugène Boudin, Raphael Lépine, Antoine Chintreuil, Louis François, Le Roux a DeFaux. Během několika posledních let života vydělal velké množství peněz na svých obrazech, o které byl velký zájem. V roce 1871 při obležení Paříže Prusy při prusko-francouzské válce, daroval velkou čásku peněz na chudé. Během tehdy probíhajících nepokojů při Pařížské komuně byl v Arrasu s Alfredem Robaultem. V roce 1872 koupil dům v Auvers jako dar pro Honoré Daumiera, který byl slepý, bez prostředků a domova. V roce 1875 daroval 10 000 franků vdově Milletové na podporu jejích dětí. Jeho dobročinnost byla téměř pověstná. Podporoval také provoz dětského centra v rue Vandrezanne v Paříži. Práce Corota jsou umístěny v muzeích ve Francii i celém světě. Corot byl vedoucí uměleckou osobností barbizonské malířské školy ve Francii v polovině 19. století. Byl ústřední postavou krajinářského malířství. Pro jeho ...

Marie Rakušanová

Narozena 26. 3. 1978 v Uherském Hradišti. Historička umění, kurátorka, vysokoškolská pedagožka, vědecká pracovnice. Zaměřuje se na umění přelomu 19. a 20. století a současnou metodologii dějin umění.

Maximilien Gauthier

Francouzský kritik umění, novinář, autor biografií a publikací o umění.

Jan Kaplický

Jan Kaplický byl český architekt a vizionář moderní architektury, žijící od své emigrace v roce 1968 ve Spojeném království. Společně s Davidem Nixonem založil architektonické studio Future Systems. Za stavbu Lord's Media Centra na londýnském kriketovém stadionu byl oceněn Stirlingovou cenou, nejprestižnější britskou cenou za architekturu. Kromě působení v oblasti architektury a designu se Kaplický podílel i na výuce na univerzitách ve Spojeném království, Francii a Německu. V Česku bylo vydáno několik jeho knih. Kaplický se narodil v roce 1937 v Praze. Oba rodiče byli umělci: jeho matka, Jiřina Kaplická, byla kreslířka a jeho otec, Josef Kaplický, byl malíř, architekt a sochař. Po ukončení studia na gymnáziu na Hládkově vystudoval v letech 1956–1962 Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, načež od roku 1964 až do své emigrace působil na volné noze. V roce 1968 emigroval do Anglie, což znamenalo velkou změnu v jeho životě. První architektonickou kanceláří, ve které působil, byla v letech 1969–1971 Denys Lasdun & Partners. Poté byl v letech 1971–1973 zaměstnán v ateliéru Renza Piana a Richarda Rogerse, kde se podílel na projektu DRU budovy v Londýně a vypomáhal ve skupině návrhářů na návrhu pařížského kulturního centra a muzea Centre Georges Pompidou . Roku 1975 získal britské občanství. V roce 1979 založil společně s Davidem Nixonem architektonické studio Future Systems, ve kterém působil až do své smrti. Jeho partnerkou byla i architektka Eva Jiřičná . Poté se seznámil a v roce 1991 oženil se svou dlouholetou manželkou Amandou Levete, která v roce 1989 nastoupila do jeho studia Future Systems. Během jejich 15letého společného života se jim narodil syn Josef Kaplický. Při natáčení biografického snímku Profil, který měl premiéru v roce 2004, se seznámil ...

Brian Lavery

Anglický historik námořního loďstva.

Gillo Dorfles

Gillo Dorfles byl italský kritik umění, malíř a básník. Studoval medicínu se specializací na psychiatrii. Později působil jako pedagog na univerzitách v Terstu, Miláně a Cagliari. V roce 1956 stál u zrodu organizace Associazione per il disegno industriale. V roce 2010, u příležitosti jeho stých narozenin, proběhla v Miláně výstava jeho děl nazvaná „L'avanguardia tradita“. Další výstavu měl například v roce 2012 na přehlídce Triennale di Milano. Jejím organizátorem byl sám Dorfles a nesla název „Dorfles. Kitsch – oggi il kitsch“. Roku 2013 vydal knihu Poesie, která obsahovala jeho do té doby nevydanou básnickou tvorbu z let 1941 až 1952.

Eva Bužgová

Narozena 3.3.1930 v Praze. Promovaná historička výtvarného umění, monografie z oboru.

Julius Broul

Narozen 1914 v Březových Horách. Ing., autor publikací z oboru sklářství.

Chiara Libero

Narodila se 28.8.1958 v Montagnaně v provincii Padova. Novinářka, překládá povídky a eseje, pracuje pro přední italská nakladatelství jako lektorka anglické literatury.

Erich Friesen

Německá spisovatelka, autorka romantických povídek.

Pavla Moudrá

Pavla Mrhová-Mucková-Moudrá byla česká spisovatelka a překladatelka, autorka zejména vzpomínkových a cestopisných próz a didaktických povídek pro dívky. Překládala anglickou, americkou, francouzskou, skandinávskou a německou literaturu Byla dcerou asekuračního inženýra Františka Moudrého a Eulalie Agathy Moudré-Veselé z Bělé. Studovala nejprve od roku 1867 na soukromé dívčí škole M. M. Peškové, v letech: 1871–1872 na farní škole u Panny Marie Sněžné, 1872–1875 na městské dívčí škole, 1875–1876 v německé klášterní škole voršilek a od roku 1876 ve francouzském penzionu B. Tasteho. Operní zpěv studovala v Pivodově pěvecké škole a herectví u Otilie Sklenářové-Malé. Krátce byla členkou Pivodova operního sboru, poté pracovala jako vychovatelka ve šlechtické rodině. Roku 1885 se v Praze provdala za básníka Jana Mucka, který psal pod jménem Pavel Albieri a pomáhala mu redigovat týdeník Ratibor. V roce 1887 zemřel jejich roční syn a jejich manželství se rozpadlo. V roce 1889 založila a krátce vydávala a redigovala feministický čtrnáctideník Lada. Byla rovněž zakladatelkou a předsedkyní pražské Chelčického mírové společnosti, významného centra českého pacifismu. V letech 1889–1890 působila jako vychovatelka v rodinách volyňských Čechů v Rusku. Z cest do ciziny se v její tvorbě odrazily i pobyty v Rusku a v Dalmácii . Roku 1902 se provdala za obchodníka A. Mrhu, s nímž žila v Neveklově na Benešovsku a později v Olomouci, kde mj. redigovala Ženskou hlídku Československého deníku. 27. 10. 1915 vystoupila z církve katolické. V roce 1928 se rozvedla, ale nadále se starala o adoptivního syna. Od roku 1927 žila v Praze-Dejvicích, vydávala a redigovala časopis Sbratření . Zemřela na podzim 1940 ná...

Dirk Walbrecker

Německý spisovatel, scénárista, autor rozhlasových her a knih pro děti a mládež.

Miroslav Disman

Miroslav Disman byl významným sociologem, absolventem Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, studentem sociologické literatury na Fakultě osvěty a novinářství, vysokoškolským pedagogem a zakladatelem české sociologie v šedesátých letech v Československu. Jeho matka byla účetní, otec byl cukrářem a členem Sokola. V roce 1947 vystudoval gymnázium a v roce 1951 absolvoval na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy obor andragogika . Poté prošel povinnou vojenskou službou, kde dosáhl hodnosti vojína. Od roku 1964 působil jako odborný asistent na Fakultě osvěty a novinářství Univerzity Karlovy, kde spoluzakládal obor sociologie. On sám se věnoval především výuce metod a technik sociologického výzkumu a tzv. aplikované sociologii, s níž měl zkušenosti z Osvětového ústavu. V té době vydává učebnici „Úvod do metod sociologického výzkumu , a v roce 1968 získává doktorát v oboru sociologie na UK. Založení české sociologie bylo možno také díky rozvolnění a otevření dveří na západ. Opoždění tohoto založení způsobilo hlavně složitý vývoj politického systému. Tehdy se také k nám dostávala polská sociologická literatura v rámci společenských věd, kdy v Čechách ještě probíhal tzv. Empirický výzkum. Miroslav Disman byl již od prvních sociologických konferencí jejich účastníkem. První taková se konala ve Špindlerově Mlýně. Během těchto konferencí byl stále ještě počínajícím, přesto již renomovaným, metodologem. Podílel se na metodologickém sborníku „Vybrané techniky sociologického výzkumu“ , kde sepsal i svůj text „Terénní sběr informací“. Své žáky si získával schopností propojit sociologii se životem, svým smyslem pro humor a také přátelským přístupem právě ke svým studentům. V roce 1967, kdy se začali stále prohlubovat styky se západem, se dostal v rámci sociologického výzk...

Leonard Trelawney Hobhouse

Britský filozof a sociolog, předtavitel teoret. liberalismu.

Ivan Kratochvíl

autor Ivan Kratochvíl , rodáka z jihomoravského Podivína.Roku 2001 napsal své paměti , v tomto roce zemřela jeho první manželka. Jeho vzpomínky na dětství střídají zážitky let studentských, aby se poté koncentrovaly na jeho manažerské povolání, kterému věnoval celý svůj profesní život.Svoji kariéru zahájil v Králodvorských cementárnách, následně působil v Radotínských cementárnách a vápenicích, poté pracoval v pražském Keramoprojektu a svoje řídicí aktivity ukončil jako generální ředitel akciové společnosti Českomoravský cement.

W. V Quine

Americký matematik a logik.

Åke Hultkrantz

Švédský profesor antropologie a srovnávací religionistiky zaměřující se zvláště na náboženství původních obyvatel Ameriky.

Peter Calvocoressi

Calvocoressi was born in Karachi, now in Pakistan, to a family of Greek origins from the island Chios. His mother, Irene née Ralli, was descended from one of the founders of Ralli Brothers, who were prominent Greek families of Chios who came to London at the time of the Greek Diaspora. When he was three months old, the family moved to Liverpool, England. Calvocoressi's father Pandia had spent the first seven years of his life in Manchester and the next ten at San Stefano . He attended the Sorbonne from the age of 17 for three years and then joined the family firm in New York. Pandia Calvocoressi and Irene Ralli married in London in 1910. Shortly afterwards Pandia was posted to India where Calvocoressi was born. His mother and maternal grandmother were both born in India but spent most of their lives in England. In 1926 he was elected a scholar of Eton in second place, a position which he retained for the greater part of the next five years. Switching from the standard Classical curriculum to History, he was taught by, among others, the young Robert Birley. At Balliol College, Oxford, in 1931–1934, he was tutored in Modern History mainly by B. H. Sumner and V. G. Galbraith and got a First.

Peter Singer

Peter Singer je australský filosof a aktivista. Je profesorem univerzity v Melbourne a Princeton University. Těžištěm jeho zájmu je aplikovaná etika, především bioetika; filosofickým východiskem pak utilitarismus. Světové známým se stal prací Practical Ethics, v níž svou filosofickou pozici definuje jako preferenční utilitarismus. V roce 2014 vydal práci Point of View of the Universe, v níž se přihlásil k hedonistickému utilitarismu. Singer pochází z židovské rodiny, jeho rodiče utekli do Austrálie v roce 1938 z Vídně po připojení Rakouska k Velkoněmecké říši. Dědeček, David Oppenheim, spolupracoval s Freudem. Singer se narodil v Melbourne, bakalářské vzdělání získal na University of Melbourne, na stejné univerzitě získal v roce 1969 magisterský titul za svou práci "Why Should I be Moral" . V dalších studiích pokračoval v Oxfordu, jako "visiting professor" stávil více než rok na New York University. Od roku 1999 působí v Princetonu. Je ženatý a má tři děti. Peter Singer je znám jednak jako zastánce práv zvířat , jednak jako obhájce euthanasie, potratů či usmrcování dětí narozených s těžkým postižením. Mimo jiné je spoluzakladatelem organizace pro ochranu zvířat Animals Australia a zakladatelem organizace The Life You Can Save. Singer morální povinnost k bytostem definuje do tří kategorií: 1 - Bytosti bez vědomí- rostliny apod. Nemají centrální nervový systém a nemohou pociťovat bolest či slast. Z toho vychází naše nulová etická povinnost k takovým bytostem, lze s nimi volně nakládat. 2- Cítící bytosti s vědomím - živočichové. Mají centrální nervový systém, mohou tudíž pociťovat bolest a slast. Naše etická povinnost k takovým bytostem vychází z pozic klasického utilitarismu, nakládat s nimi tedy lze tak, abychom ve světě zvyšovali množství slasti. Tyto bytosti nicméně nemají vědomí sebe sama, jsou proto zaměnit...

Wilfried Possin

Německý trenér paměti.

Oscar Zarate

Oscar Zarate se narodil v Buenos Aires, pracoval do roku 1970 jako umělecký šéf několika tamějších reklamních agentur. V roce 1971 se přestěhoval do Londýna a začal se věnovat kresbě a ilustraci. Podílel se na kreslené podobě Shakespearova Othella, Marlowova Doktora Fausta a řady dalších knížek pro dospělé i pro děti.

Miloš Raban

Miloš Raban byl římskokatolický kněz, teolog, filosof a inženýr, od roku 1990 farář ve farnosti Raspenava a administrátor excurrendo farností Hejnice a Mníšek u Liberce. Zasloužil se o rekonstrukci poutní baziliky Navštívení Panny Marie v Hejnicích a přilehlého františkánského kláštera, v němž založil Mezinárodní centrum duchovní obnovy , jehož byl ředitelem. Učil zejména filosofické kurzy na Pedagogické fakultě Technické univerzity v Liberci, jejímž děkanem byl v letech 2005–2007. Také pracoval jako litoměřický biskupský vikář pro církevní školství. Byl členem Řádu sv. Lazara. Narodil se v rodině lesního inženýra jako nejstarší ze tří dětí. Bratrem je profesor práva Přemysl Raban. Vystudoval systémové inženýrství na Českém vysokém učení technickém v Praze, oženil se a stal se otcem dvou dcer. Až do roku 1977 pracoval ve Výzkumném ústavu bezpečnosti práce. Tam se definitivně obrátil k víře v Boha: „Dospěl jsem k tomu, že čím větší riziko člověk podstupuje, tím méně se může opřít o naše praktické bezpečnostní systémy. A tím více hledá oporu v něčem, co ho přesahuje. Tak jsem se dobral ke koncepci transcendentálního zajištění bezpečnosti.“ Rozhodl se studovat teologii, ale protože v Československu by ji legálně studovat nemohl a přitom ještě měl možnost odjet za hranice, v roce 1977 odjel legálně na služební cestu do Vídně, ze které se již nevrátil. Studoval teologii a filosofii nejprve na Papežské lateránské univerzitě, doktorát pak získal na Papežské univerzitě Gregoriana. Osobně poznal psychiatra a filosofa Viktora Frankla, kterého navštěvoval ve Vídni. Stal se velkým znalcem jeho díla a na jeho filozofii postavil jak svou disertaci, tak metodiku své osobní spirituality na duchovní cestě za Bohem. Za velkých obtíží a s přispěním Mons. Karla Vrány, tehdejšího rektora papežské koleje Nepomucenum, získal od papeže Jana Pavla II. dispens od povinnosti celibátu. V listopadu...

Georg Scherer

Vlastní válečné prožitky, liberální katolická výchova v rodině a časný zájem o dílo sv. Tomáše Akvinského vedly Georga Scherera k rozhodnutí věnovat se celoživotně otázkám filosofie a teologie. Působil jako profesor filosofie. Pro své rozsáhlé a hluboké filosofické znalosti a umění srozumitelně objasnit složitou problematiku byl oblíben jako přednášející i jako autor více než pětadvaceti knih. Za zásluhy o římskokatolickou církev byl v roce 2001 papežem Janem Pavlem II. jmenován rytířem Řádu sv. Řehoře.

Rowan Robinson

Americký autor knih o konopí a měkkých drogách.

Jean Boisselier

Francouzský historik umění, autor prací z oboru.

Catherine Clément

Catherine Clément se narodila v roce 1935 v Paříží. Po studiu na střední a vysoké škole složila v roce 1962 státní zkoušku z filozofie. V 60. a 70. letech působila jako učitelka a vědecká pracovnice na Sorboně, později také jako televizní producentka a literární kritička. Svými články pravidelně přispívala do deníku "Le Monde" a po nějakou dobu vedla kulturní rubriku v "Le Matin de Paris". Jako žena velvyslance strávila dlouhou dobu v Senegalu a Rakousku, pobývala rovněž v Indii. Dnes žije ve Francii a kromě psaní se věnuje politice. Na jejím kontě je 15 knih a četné eseje z oblasti filozofie, antropologie a psychoanalýzy. Její nejslavnější román "Theova cesta", nás zavádí až k samotným kořenům spirituality, víry i ateismu, se setkal s nadšeným přijetím čtenářů a byl přeložen do více než 30 jazyků.

Pierre Babin

Francouzský psychoanalytik.

Peter Lamborn Wilson

Americký filosof, politický myslitel, spisovatel, esejista, básník, autor konceptu TAZ .

John Baldock

Abú Hámid Muhammad Ibn Ahmad <<al->>Ghazzálí

Islámský teolog, mystik a filozof.

Brian Cox

Profesor Brian Edward Cox je britský částicový fyzik, výzkumný pracovník Královské společnosti , profesor na University of Manchester a držitel Řádu britského imperia. Je členem skupiny pro výzkum částicové fyziky University of Manchester a pracuje na experimentu ATLAS, probíhajícím na Velkém hadronovém urychlovači v CERNu. Podílí se na vývoji a instalaci menších protonových detektorů , které jsou umístěny 420 metrů od bodu srážky částic v rámci experimentů ATLAS a CMS. Je známý také jako průvodce vědeckými pořady na televizní stanici BBC, čímž zvýšil zájem veřejnosti o astronomii. V 90. letech působil také v oblasti hudby jako člen popové skupiny D:Ream.

Paul Collier

Oxfordský ekonom Paul Collier je odborník na ekonomiku afrických zemí. Působil jako ředitel Světové banky a jako poradce Komise pro Afriku ustavené britskou vládou. Je mezinárodně uznávaným autorem řady odborných článků a několika knih. Jeho kniha Miliarda nejchudších získala v roce 2008 ceny Arthur Ross Book Award a Lionel Gelber Prize, kterou vlivný britský týdeník The Economist označuje za nejdůležitější světové ocenění odborných publikací.

Ian Bremmer

Ian Bremmer je americký politolog specializující se na americkou zahraniční politiku.

Geoff Hamilton

Anglický zahradník, autor a průvodce televizního pořadu z oboru.

David Ashby

Britský ilustrátor.

Tomáš Dohnal

Doc. PaeDr., CSc. Autor prací z oblasti tělovýchovy a sportu.