Výpis všech autorů

John Ardagh

John Anthony Charles Ardagh , britský novinář, spisovatel, rozhlasový redaktor. Práce z oboru moderních francouzských, německých a evropských dějin.

Jones Colin

Jaroslav Ondráček

Narozen 4.11.1964 v Novém Městě na Moravě. Filolog a vysokoškolský pedagog, specializace na fonologiia fonetiku anglického jazyka.

Antonín Mareš

Antonín Mareš, též Anton Maresch , byl rakouský státní úředník, právník a politik české národnosti z Čech, v 60. letech 19. století poslanec Českého zemského sněmu. Studoval práva. Složil státní zkoušky. V letech 1850–1855 byl substitutem státního zastupitelství v Jičíně. Roku 1855 se stal okresním představeným v Bělé pod Bezdězem. V letech 1856–1867 byl okresním představeným v Kolíně. Podle jiného zdroje nastoupil roku 1861 na post okresního přednosty v Kolíně. Byl pak okresním soudcem v Kolíně. Tuto funkci zastával od roku 1868. V roce 1874 se stal soudním radou. Podle dobového zdroje mu ovšem titul a funkci zemského soudního rady udělil císař až v srpnu 1875. Tehdy byl stále okresním soudcem v Kolíně. Roku 1881 odešel do penze. Působil i ve státní správě a v politice. Byl rovněž členem obecního zastupitelstva v Kolíně. Po obnovení ústavního systému vlády počátkem 60. let se zapojil i do vysoké politiky. V zemských volbách v Čechách roku 1861 byl zvolen na Český zemský sněm, kde zastupoval kurii městskou, obvod Kolín, Kouřim, Poděbrady. Byl tehdy uváděn jako nezávislý český kandidát. Politicky se později profiloval jako staročech a před zemskými volbami roku 1889 podpořil veřejně staročeského kandidáta za Kolín Václava Radimského. Tehdy byl zmiňován jako c. k. zemský rada ve výslužbě, majitel domu a člen obecního zastupitelstva. Antonín Mareš, rada zemského soudu na penzi, zemřel v červnu 1898, nedlouho poté, co oslavil 80. narozeniny. Zesnulý byl čestným občanem Kolína a Jičína. Pohřben měl být na novém zálabském hřbitově v Kolíně. Zemřel po delší nemoci. Byl připomínán jako člověk, který po více než 25 let zasedal ve správní radě Společné rolnické továrny na cukr v Záboři a zastáva...

Jan Münzer

Narozen 29.4.1898 v Rumburku, zemřel 12.7.1950 v New Yorku . Novinář, překladatel z němčiny, epigramy, parodické verše, prózy.

Giuseppe Prezzolini

Italský spisovatel Giuseppe Prezzolini je autorem celé řady pozoruhodných biografií. Světovou proslulost získal jeho životopisný "román" o slavném Florenťanovi, Niccoló Machiavelli.

Michal Lakatoš

Narozen 19.11.1925 v Bracovci. JUDr., Csc., práce z oboru teorie práva a demokracie.

Jan Šverma

Jan Šverma byl český novinář a komunistický politik, manžel komunistické političky a funkcionářky Marie Švermové. Roku 1920 odmaturoval na smíchovském reálném gymnáziu a nastoupil na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kterou ale nedokončil. Od roku 1921 byl členem KSČ a blízkým spolupracovníkem Klementa Gottwalda, později působil i jako redaktor. Byl zvolen poslancem, ale po porážce Francie Němci odešel do exilu v Moskvě. V září 1944 byl jako zástupce KSČ při Slovenském národním povstání spolu s Rudolfem Slánským letecky vysazen na území Slovenska . Nedlouho poté zahynul v Nízkých Tatrách na vysílení během 15hodinového pochodu ve sněhové bouři na hoře Chabenec. O jeho úmrtí vypráví i jeden z dílů dokumentárního seriálu České televize Osudové okamžiky nazvaný Chabenec 1944. Úplný a nejdůvěryhodnější popis okolností Švermovy smrti popisuje v knize Petra Paška Odsuďte je k životu gen. Vladimír Přikryl. Byl přímým svědkem nálezu vyčerpaného Švermy, kterého podle výpovědi svědka nechal v závěji ležet Rudolf Slánský, který měl se Švermou napjatý vztah a jeho fyzické vyčerpání v kombinaci s pochodem ve sněhové bouři se mu hodilo. Gen. Přikryl jako důležitý svědek a také díky své legionářské minulosti dostal v roce 1949 do komunistického vězení , ze kterého vyšel v roce 1953, tedy až po smrti Slánského. Jeho manželka Marie Švermová byla vysoce postavenou političkou v KSČ, v padesátých letech byla jako blízká spolupracovnice Slánského odsouzena na doživotí, ale ve vězení strávila 5 let. I když se traduje, že Marie Švermová byla manželkou Jana Švermy, badatelům se údaje o sňatku nepodařilo zjistit a Marie Švermová se o něm ve svých pamětech nezmiňuje. V roce 1923 se Janu a Marii Švermovým narodila dcera Jiřina Švermová, provdaná Kopoldová . Ta odešla s rodiči po Mnichovs...

Michail Ivanovič Kalinin

Michail Ivanovič Kalinin byl sovětský komunistický politik. V letech 1919 až 1946 byl titulární hlavou sovětského státu. Jeho jméno dostala mimo jiné města Tver a Královec. Pocházel z rolnické rodiny. Absolvoval základní 4letou školu a od roku 1896 pracoval jako dělník v Putivlské továrně v Petrohradě. Aktivně působil v dělnickém socialistickém hnutí. V letech 1905-1907 se zúčastnil první ruské revoluce. V roce 1906 se oženil s Estonkou Jekatěrinou Lorbergovou . V roce 1912 byl zvolen členem ústředního výboru Ruské sociálně demokratické strany pracujících. Podílel se na zakládání novin Pravda. Během únorové revoluce v roce 1917 byl jedním z hlavních vůdců vzbouřených dělníků a vojáků v Petrohradě. Během občanské války se věnoval akvizičně-propagandistické činnosti. Od roku 1919 předseda Všeruského Ústředního výkonného výboru, od prosince 1922 předseda Centrálního výkonného výboru SSSR. Od ledna 1938 předseda prezídia Nejvyššího sovětu SSSR. Ve 30. a 40. letech patřil mezi Stalinovy nejbližší spolupracovníky. Na postu formální hlavy Sovětského státu však neměl velké pravomoci. Byl jediný ze Stalinových spolupracovníků, který pocházel z chudé rolnické rodiny, a tento fakt strana využívala i k propagandistickým účelům k získání sympatii obyvatel venkova. Podílel se na několika represích vůči vedoucím příslušníkům komunistické strany, státu, armády, vědy a kultury i běžným občanům země. Kalinin si zřejmě byl vědom okolností čistek a ve více případech se snažil obviněným pomoci. Zachránil např. pozdějšího maršála Leonida Govorova, svého přítele revolucionáře Avela Jenukidzeho však již před zastřelením nezachránil. Podle některých názorů byl Kalinin v pozdějším období pouze pasivní postavou podepisující vládní dokumenty. Dokonce i v případech, kdy byl jmenován do rozhodovacích funkcí různých komisí, prý jeho názor ostatní politici nebrali n...

Jolana Šopovová

Vystudovala obor divadelní věda na FF UK v Praze. Poté pracovala jako redaktorka, dramaturgyně, scénáristka a tisková mluvčí. Od roku 2000 působí jako lektorka, konzultantka a facilitátorka.

Valentin Jevgen'jevič Chalizev

Ruský literární vědec. Autor publikací z oboru.

Karel Herloš

Karl Herloßsohn, vlastním jménem Borromäus Sebastian Georg Karl Reginald Herloß, v českém prostředí známý více jako Karel Herloš byl německy píšící novinář a spisovatel, pocházející z Prahy a úzce spjatý s českým prostředím tematikou svých historických románů, které byly oblíbené i u českých čtenářů. Narodil se v německé rodině v Praze na Malé Straně, otec byl krejčím. Jako rok jeho narození je mnohdy chybně uváděn rok 1804 Po studiu na malostranském gymnáziu studoval na pražské univerzitě filosofii a po krátkém pobytu ve Vídni se vrátil do Prahy. Soukromě studoval práva a pracoval jako vychovatel. V Praze napsal i své první novely, Treue bis in den Tod a Eine Nacht in den Appeninen. V roce 1822 publikoval první verše v Dresdner Abend-Zeitung. V roce 1825 se odstěhoval do Lipska, pravděpodobně kvůli tomu, že v rakouské monarchii byla přísnější cenzura; zde se trvale usadil a věnoval se novinářské a literární činnosti. Byl spolupracovníkem listu Brockhaus’schen Literarischen Conversationsblatt, působil jako překladatel a psal pro různé, hlavně beletristické listy. V roce 1826 publikoval první historický román Die Fünfhundert vom Blanik. V roce 1830 založil časopis Der Komet , který patřil ve své době k nejúspěšnějším literárně-kritickým listům. Časopis redigoval 19 let, až do roku 1848. V roce 1839 podnikl cestu po Slezsku a Krkonoších, při níž se zastavil též v Praze . V roce 1848 převzal redakci Spindlerova almanachu Vergiss mein nicht. Připravoval se k návratu do Prahy, ale vážná nemoc mu v tom zabránila. Zemřel chudý, v nemocnici sv. Jakuba v Lipsku. Jednu stránku jeho díla představuje tvorba publicistická a satirická a účast na dílech encyklopedického charakteru. Kromě vlastního časopisu Der Komet , který vycházel v letech 1830-1848, publikoval v roce 1832 ve spolupráci s Johannem Peterem Lyserem ...

Jan Mašín

Narozen 14.12.1864 ve Veltrubech, zemřel 12.12.1951 v Praze. Středoškolský profesor, publikace z oboru českého jazyka, překlad z ruštiny.

Ignacy Fik

Polský literární kritik, básník a publicista.

Vladimír Beneš

Narozen 30. 7. 1953 v Praze. Pplk. MUDr., DrSc., profesor neurochirurgie . Po promoci v roce 1978 byl zaměstnán na neurochirurgickém oddělení Krajské nemocnice v Ústí nad Labem . Od 1997 přednosta neurochirurgické kliniky ÚVN a 1. LF UK Praha, od 1998 vedoucí subkatedry neurochirurgie IPVZ. Práce z oboru. Záliba v entomologii . Syn neurochirurga prof. MUDr. Vladimíra Beneše .

Miroslav Kroh

Narozen 21. 10. 1923 v Písku, zemřel 13. 3. 1976. Redaktor, prozaik, libretista.

Josef Procházka

Josef Procházka 1874 Slaný – 8. prosince 1956 Praha) byl český klavírista a hudební skladatel. Na Pražské konzervatoři studoval hru na klavír u Josefa Jiránka a skladbu u Antonína Dvořáka. S Antonínem Dvořákem jej pojilo celoživotní přátelství. Po absolvování školy odešel do Slovinska a stal se po Karlu Hoffmeisterovi profesorem klavíru na hudební škole Glasbena Matica v Lublani. Kromě pedagogické činnosti působil i jako klavírní virtuóz. Vrátil se do Prahy v roce 1908 a stal se profesorem na varhaním oddělení konzervatoře. Později přešel na klavírní oddělení a vyučoval tam až do odchodu do důchodu v roce 1938. Jako klavírista vystupoval sólově, ale věnoval se i komorní hře. Spolupracoval s Českou filharmonií, Českým kvartetem, Ševčíkovým kvartetem i Ondříčkovým kvartetem. Jeho skladatelské dílo bylo úspěšné. Zasáhl do téměř všech hudebních oborů. Nejvíce však komponoval pro klavír. Získal řadu cen a uznání České akademie věd a umění i rakouská stipendia. Zkomponoval rovněž řadu písní, písňových cyklů a sborů na české i slovinské motivy.

Palmiro Togliatti

Palmiro Togliatti byl politikem a předsedou komunistické strany Itálie, kterou obnovil v roce 1944 po jejím zakázání fašisty roce 1926. Ministr spravedlnosti v letech 1945–1946. V roce 1964 po něm pojmenovali v Sovětském svazu město na řece Volze Togliatti, do kterého dodala italská automobilka Fiat veškeré zařízení na klíč na výrobu vozu Fiat 124.

Josef Bartůšek

Narozen 1.5.1912 v Příkosicích, zemřel 9.5.1974 v Praze. PhDr., sinolog, vietnamista, práce z oboru.

Alois Pěnička

Narozen 13.10.1902, zemřel 16.9.1975 v Kladně. Komunistický funkcionář, autor populárně historických prací z dějin dělnického hnutí na Kladensku a z dějin tamního průmyslu.

Ivan Hálek

Ivan Hálek byl český a československý lékař, zdravotnický organizátor, humanista, spisovatel, publicista, překladatel, pedagog a vlastenec, působící na Slovensku. Byl meziválečným politikem a poslancem Národního shromáždění za Slovenskou národní a rolnickou stranu, respektive za Republikánskou stranu zemědělského a malorolnického lidu , se kterou Slovenská národní a rolnická strana počátkem 20. let splynula. Byl synem českého básníka Vítězslava Hálka, otcem herečky Eleny Hálkové a dědem herečky Jany Štěpánkové. Své dětství strávil jako polosirotek v péči své matky v Krchlebech u Nymburka. Po návratu do Prahy navštěvoval základní školu ve Školské ulici, později gymnázium v Žitné ulici. Podle dochovaných jeho vlastních osobních poznámek, jež jsou nyní uloženy v Památníku národního písemnictví, již během studií navštěvoval přednášky T. G. Masaryka na Filosofické fakultě UK. Na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy promoval v roce 1896. Během své základní vojenské služby v Praze koncem 19. století se seznámil s Josefem Svatoplukem Macharem, jenž byl jeho přímým vojenským nadřízeným a jenž ho také tehdy seznámil s T. G. Masarykem. Jeho kladný vztah ke Slovensku a také jeho pozitivní vztah k židům, kdy se aktivně vystoupil svým odborným lékařským posudkem ve známé v Hilsnerově aféře na straně T. G. Masaryka, vedl posléze k tomu, že s T. G. Masarykem posléze navázal blízký vztah. Později navázal i blízký vztah i s pozdějším ministrem zdravotnictví Vavro Šrobárem. Po ukončení studií získával praktické zkušenosti v Praze i v zahraničí, v roce 1901 však po vlivem tehdejších humanistických ideálů odešel pracovat na Slovensko, kde nakonec strávil převážnou většinu své lékařské praxe. Nejprve působil v Čadci, později působil zde jako primář dětského oddělení žilinské státní nemocnice, které zde sám založil, byl mezi místními obyvateli velmi oblíbený a populární. Výjimku tvořilo období 1. světo...

Edgar H Schein

Americký odborník švýcarského původu, psycholog, profesor managementu, je zaměřený na psychologii řízení.

Jiří Stříbrný

Jiří Stříbrný byl československý politik, novinář, účastník prvního odboje, jeden z mužů 28. října, majitel bulvárních novin a několikanásobný ministr. Zpočátku patřil mezi hlavní politiky národních socialistů, později po rozkolu předák radikálně nacionalistických formací, nejčastěji známých pod názvem Národní liga. V letech 1923 až 1928 byl prezidentem fotbalového klubu AC Sparta Praha. Po roce 1945 byl odsouzen a vězněn. Narodil se v Rokycanech Jaroslavu Stříbrnému a byl pokřtěn jménem Ferdinand. Rodina záhy přesídlila do Prahy. Jméno Jiří přijal později. Vystudoval vyšší průmyslovou školu, kam přestoupil z neúspěšných studií na gymnáziu. Již během svých středoškolských studií se stal politicky aktivním a roku 1897 se zúčastnil zakládajícího sjezdu České strany národně sociální. Následně působil v její mládežnické organizaci a jako redaktor jejích periodik . Od roku 1911 byl redaktorem Českého slova. Ve volbách do Říšské rady roku 1911 se stal poslancem Říšské rady , kam byl zvolen za okrsek Čechy 06. Usedl do poslanecké frakce Český národně sociální klub. Ve vídeňském parlamentu setrval do zániku monarchie. Právě díky jeho aktivitě se podařilo jeho straně zachovat si své voličstvo i po takzvané Švihově aféře . V létě 1914 byl i přes své známé protirakouské postoje povolán do armády, v dubnu 1917 byl propuštěn do zálohy. Ihned po propuštění se zapojil do odbojového hnutí Maffie . Zároveň posílil jeho vliv ve straně, z jejíhož vedení se mu podařilo vytlačit aktivistické prorakouské exponenty. Na zasedání ke konci první světové války znovusvolané Říšské ...

Michael Schlaipfer

Michael Schlaipfer má 25 let, kuchař tělem i duší a majitel restaurace. Michael si v roce 2012 uskutečnil svůj sen a otevřel svou restauraci Michael. Kráčel ve stopách svého rodu. Dokonce i jeho prarodiče vedli „Geigerhof“ v Leitenberg. Už jako malý kluk chtěl být kuchařem a v kuchyni v Geigerhof pomohál od 9 let. Řemeslo Michael se naučil mimo jiné při své praxi u Wernera Koslowského. Koslowski kuchař dnes Event, poradce doma - i v zahraničí a pravidelně vaří pro diváky v bavorské televizi . Michaelovým cílem je vyčarovat mimořádné chuťové vjemy a překvapení hostům. Přesto jeho vysoké nároky na kvalitu zůstávají stejné. Všechny pokrmy jsou výhradně připraveny čerstvé. Hotové látky a zvýrazňovače chuti nedostane do hrnce. Pro tento účel používá dochucování čerstvými bylinkami a přírodním kořením. Šéfkuchař kombinuje vždy nové a neobvyklé: Sladké s kyselé, slanou s pikantní, křupavé s měkkou nebo vzdušné s pevnou. Skutečné překvapení pro chuťové buňky. „Vaření je moje vášeň a dělá mi radost,“ řekl Michael Schlaipfer, „jestli moji hosté jsou šťastní, tak jsem já!“

Alois Hofman

Narozen 8.1.1910 ve Vídni. PhDr., DrSc., filolog, literárněhistorické studie.

Hilary Bailey

Hilary Baileyová vystudovala Newnham College v Cambridge. Napsala asi dvacet fantazijních příběhů, které vycházely v Británii, USA, Francii a Německu. Pracovala jako šéfredaktorka v časopisu New Worlds a psala recenze soudobé beletrie pro Guardian. První román jí vyšel v roce 1975. Byla manželkou spisovatele Michaela Moorcocka.

Štefan Štvrtecký

Slovenský historik, též autor bibliografií.

Pierre Denis

Francouzský historik a geograf. Syn historika Ernesta Denise .

Wighard Strehlow

Narodil se ve Štětíně, studoval v Berlíně a USA. Pracoval v chemickém výzkumu farmaceutického průmyslu. Zajímá se o německou mystičku a v mnoha oblastech vynikající ženu 12. století, Hildegardu z Bingenu.

Alighiero Tondi

Alighiero Tondi pocházel z liberální protiklerikální rodiny. Jako mladík se přiklonil ke katolické církvi. V r. 1936 vstoupil do jezuitského řádu. S dějinami římskokatolické církve se seznámil tak důkladně, že se vypracoval v úspěšného docenta filosofie a teologie na papežské Gregoriánské univerzitě. Ale jak pronikal do dějin své církve, a jezuitského řádu, začal pochybovat o základech katolické víry. Několik let tajil své pochybnosti, až se mu přihodilo velké neštěstí. On, který se v mládí rozhodl pro katolickou víru , vyřešil svou vnitřní krizi tím, že svou nesnadně osvojenou náboženskou víru zase zavrhl a nahradil ji marxleninismem . Několik měsíců se tajně scházel s komunisty, až si dojednal tajnou rozmluvu s šéfem italské KS Palmirem Togliattim. Krátce na to nechal zveřejnit, že vstoupil do komunistické strany. Jako dříve horlil pro církev , nyní agitoval pro KS. Psal protikatolické pamflety. V letech 1957–1962 komunisticky působil ve Východním Berlíně na Humboldtově univerzitě. Tam napsal a publikoval útočné protikatolické knihy Vatikan und Neofaschismus a Die Jesuiten . Byly přeloženy do mnoha jazyků. Tondi se přimkl k marxleninismu těsně před jeho hlubokým propadem. Do italské KS vstoupil rok před Stalinovou smrtí. Do NDR přesídlil rok poté, co Chruščov šokoval světovou veřejnost upozorněním na některé z obrovských Stalinových zločinů. Další závažná svědectví toho, že sovětský režim nezaostal v zločinnosti za Hitlerovou Třetí říší, měla následovat. Pobyt ve Východním Berlíně bezpochyby urychlil Tondiho vystřízlivění z marxleninismu. Snadněji z tohoto města, než odněkud z Itálie, mohl sledovat, jak se zevnitř hroutí usilovná snaha komunistických režimů o dosažení cílů, stanovených Marxovým utopickým programem: jednak v sousedním Polsku a Československu, ale především v samotné NDR. Na přelomu padesátých a šedesátých let šlo už jen o to, aby se odd...

Jules Sion

Francouzský geograf, publikace z oboru.

Jiřina Telcová

Narozena 4. 1. 1929 v Brně, zemřela 27. 1. 2020 tamtéž. Teatroložka se specializací na scénografii, zakladatelka a vedoucí Oddělení dějin divadla Moravského zemského muzea, také autorka povídek, pohádek, fejetonů a esejů.

Georges Casalis

Pastor a teolog, profesot teologie na pařížské Faculté de théologie protestante.

George Grosz

George Grosz, narozený jako Georg Ehrenfried Groß , byl německoamerický malíř, grafik a karikaturista. Jeho styl postupně ovlivnil expresionismus, futurismus a dadaismus, stal se členem uskupení Nová věcnost. Proslul kritikou společnosti Výmarské republiky. Zdůrazňoval negativní stránky života velkoměsta a sociální rozdíly. Naproti Otto Dixovi, dalšímu hlasitému kritikovi německé společnosti, je Grosz agresivnější a více politický. Okruhy, kterými se zabýval, byly především ekonomika, politika, vojenství a duchovenstvo. Grosz se narodil v Berlíně jako syn majitele hostince. Když mu bylo pět let, přestěhovala se rodina do města Stolp v Pomořanech. Když roku 1900 Grossův otec zemřel, vrátila se rodina načas do Berlína. Na střední školu však Gross nastoupil v roce 1902 opět ve Stolpu. Byl z ní ale vyloučen, když učiteli vrátil políček. V letech 1909–1911 studoval na Königlich Sächsischen Kunstgewerbeschule v Drážďanech, poté až do roku 1916 na Umělecko-průmyslové škole v Berlíně. Ve třídě grafiky byl žákem pražského rodáka Emila Orlika. Ještě před válkou, roku 1913, navštívil Paříž, tamní moderna na něj ale dojem neudělala. Ještě během studií si Grosz přivydělával publikování kreseb v různých časopisech. První mu vyšla v roce 1910 v příloze deníku Berliner Tagblatt nazvané Ulk . V listopadu 1914 se dobrovolně přihlásil do armády. Nikoliv z patriotismu, ale aby se pokusil předejít nasazení na frontě. V květnu příštího roku byl ale uznán za služby neschopného vzhledem k zánětu dutin, který musel být operován. V lednu 1917 byl povolán opět, ale hned následující den byl hospitalizován a léčil se v nervovém sanatoriu. Posléze byl zbaven vojenské služby definitivně. Ještě v průběhu války poznal Grosz bratry Helmuta a Wielanda Herzfeldovy, s nimiž ho spojilo dlouholeté přátelství. Všichni tři obdivovali Ameriku. Grosz a Helmut Herzfeld si proto...

Bohuš Štefan Mastný

Za 2. světové války prošel výcvikem v Anglii, nebyl nasazen do žádné výsadkové operace. Příslušník 2. ČSPDB – používal krycí jméno Bohuš ŠTEFAN. Autor knihy Probijte se! aj. V roce 1948 emigroval do Anglie.

Bohumil Tetour

Narozen 28.5.1896 v Karlovicích u Zlína. Důstojník, kartograf, práce z oboru.

Heřman Kotrba

Heřman Kotrba byl český restaurátor a řezbář. Narodil se v Günzburgu jako syn řezbáře Viktora Kotrby a bratr českého malíře a restaurátora Františka Kotrby , pozlacovače a restaurátora Karla Kotrby , historika umění Viktora Kotrby , malíře, pozlacovače a rámaře Josefa Kotrby a historičky umění Marie Anny Kotrbové . Vyučil se řezbářem u svého strýce Josefa Brennera v rodišti, kde také absolvoval střední dřevařskou školu, restaurátorství se učil u svého otce a studiem děl a poznámek starých mistrů. Pracoval v rodinné dílně. Ve třicátých letech vzhledem k nastupujícím nacismu v Německu přesídlil do Brna. Zde se začal podílet na vnitřní výzdobě právě dokončovaného kostela svatého Cyrila a Metoděje v Brně-Židenicích. Dílnu měl v Brně nejprve na Vranovské ulici, později na Biskupské a od roku 1939 pracoval v řezbářské a restaurátorské dílně na Petrově 5 spolu se svým bratrem Karlem. Dílna nesla název Bří Kotrbové – Dílna pro chrámové umění- Jako řezbář se od počátku podílel významně nejen na restaurování vzácných sakrálních památek, ale tvořil také nová díla chrámového umění. V letech 1950 až 1953 vytvořil betlém pro brněnskou katedrálu na Petrově. Betlém je vyřezán z několika monobloků lipového dřeva a od ostatních betlémů se odlišuje tím, že jeho figury nejsou vyřezány každá zvlášť, ale v několika skulpturách sdružených postav. Dokolorovány jsou vodovou temperou a poté přelakovány. Při tvorbě betlému se inspiroval středověkými výjevy a reliéfy pozdně gotických oltářů jako je Štosův oltář v Krakově, Spišský na Slovensku, či Levočský oltář. Ve stejné době vytvářel betlémy také pro další brněnské kostely, například pro kostel svatého Tomáše. Významnou prací obou sourozenců byla v 50. letech 20. století restaurátorská činnost v Levoči na pozdně gotickém chrámu svatého Jakuba. Hlavní oltář v tomto kostele pochází z počátku 16. století. Soch...

Ludmila Soukupová

Narozena 17.05.1941 Brno, okr. Brno-město, grafička.

Wilfried Nelles

Narozen 1948. Německý politolog, psycholog a sociolog.

Aaron J Klein

Klein je vojenský a zpravodajský korespondent jeruzalémského časopisu Time. V roce 2002 získal cenu Henryho Luce a byl také konzultantem CNN. Klein vyučuje na Židovské univerzitě v Jeruzalémě studenty magisterského oboru „vztahy mezi sdělovacími prostředky a vojenskými složkami“. Byl vojenským a bezpečnostním korespondentem a komentátorem dvou známých izraelských novin Harašit a Al-Hamišar. Přispívá také do Malamu, časopisu pro bývalé členy vojenské rozvědky, Mosadu a interní bezpečnostní agentury. Je kapitánem zpravodajské služby Izraelských obranných sil. Aaron Klein má magisterský titul z historie na Hebrejské univerzitě a je kapitánem zpravodajské služby IDF. Klein žije v Jeruzalémě, je ženatý a má jednu dceru.

John Brosnan

John Raymond Brosnan byl australský prozaik a publicista, autor knih o filmu. Jeho povídky se opíraly jak o fantasy tak o žánr science fiction. Narodil se v Perthu, Western Australia, a zemřel 11. dubna 2005 v South Harrow, London, na akutní zánět slinivky břišní. Občas publikoval pod pseudonymi: Harry Adam Knight, Simon Ian Childer , James Blackstone a John Raymond. Na základě jeho povídek byly natočeny tři nepříliš úspešné filmy: Beyond Bedlam , Proteus a Carnosaur. Vedle science fiction napsal též řadu knih o filmu a byl pravidelným sloupkařem v populárním britském časopisu Starburst.

Miroslav Kubín

Vystudoval vyšší průmyslovou školu strojní, elektrotechnickou fakultu ČVUT a absolvoval institut řízení. První zkušenost získal v Energoprojektu jako projektant, projekční dozor a nakonec jako hlavní inženýr projektu. Později působil ve vedoucích funkcích české energetiky. V roce 1978 získal vědeckou hodnost kandidáta ekonomických věd v oblasti řízení a sociologie, o sedm let později pak doktorát technických věd v oblasti pružné součinnosti teplofikační a elektrizační soustavy. Všechny tyto zkušenosti a teoretické znalosti využil v letech 1976-1990 jako generální ředitel při řízení Českých energetických závodů. Těžištěm jeho práce byla zejména problematika teplárenství a elektrických zásobovacích soustav, problematika dispečerské a technické disponibility elektrické soustavy. Inicioval rozvoj zásobování Prahy teplem a elektřinou, navrhl dálkové zásobování teplem z elektrárny Mělník. Miroslav Kubín patřil rovněž mezi zastánce jaderné energie. Řídil výstavbu jaderné elektrárny Dukovany a stál také u počátků budování jaderné elektrárny Temelín. Pod jeho vedením probíhala výstavba propojení přenosové soustavy vvn do Rakouska a SRN. Působil rovněž v energetické komisi ČSAV.

Vladimír V Bernášek

Narozen 1925, zemřel 5.9.1957 v Praze. Novinář, prozaik, překladatel z angličtiny.

Jaromír Klíma

Autor sborníku o náboženském přesvědční a církevní příslušnosti T.G. Masaryka.

Jiří Honajzer

Jiří Honajzer byl český politik, v 90. letech 20. století poslanec České národní rady a Poslanecké sněmovny za Občanské fórum, pak za ODS a Unii svobody. Před listopadem 1989 byl mj. házenkářem ligových týmů PS Olomouc a Cementárna Hranice a rovněž několikanásobným akademickým mistrem ČR v házené. Po sametové revoluci se v únoru 1990 stal poslancem České národní rady v rámci procesu kooptací do ČNR jako bezpartijní, respektive za Občanské fórum. Mandát obhájil krátce poté v řádných volbách v roce 1990. Mandát obhájil ve volbách v roce 1992, nyní za ODS . Zasedal ve výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu a byl členem předsednictva ČNR. Od vzniku samostatné České republiky v lednu 1993 byla ČNR transformována na Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky. Mandát obhájil ve volbách v roce 1996. V letech 1992-1997 působil jako předseda poslaneckého klubu ODS. V letech 1996-1998 byl místopředsedou PS PČR. V lednu 1998 přestoupil do nově utvořené Unie svobody. Poté post místopředsedy dobrovolně uvolnil Jaroslavu Zvěřinovi z ODS. Na podzim 1997, v době eskalující vládní krize a sporů uvnitř ODS, patřil k politikům občanských demokratů, kteří mluvili o existenci tajného konta ODS ve Švýcarsku. Počátkem roku 1998 se již uvádí mezi členy připravované nové strany Unie svobody. 19. ledna 1998 pak ukončil členství v ODS. V květnu 1998 se vyjádřil ovšem kriticky o vedení Unie svobody a naznačil, že on by některé věci dělal jinak. V té době čelil aféře, kdy byl podezřelý z toho, že o tři roky dříve opsal a přejal část své dizertační práce z bakalářské práce studenta Jiřího Křečana. Honajzer ale obvinění označil za nepravdivá a zaměřená na jeho diskreditaci před volbami. Kauza nakonec měla dohru v roce 1999, kdy vědecká rada Univerzity Palackého rezignovala na vyslovení verdiktu a záležitost s údajným plagiátorstvím odkázala na případné soudní řízení....

Norman Spinrad

Spisovatel. První povídku The Last of Romany otiskl v časopise Analog a o něco později vydal román The Solarians . Román Bug Jack Barron , jímž se S. zařadil mezi autory Nové vlny v SF, vyvolal literární zemětřesení. Jeho ústředním motivem je úloha hromadných sdělovacích prostředků při tvorbě veřejného mínění v současném západním světě a S. jazyk i styl představují ostrý útok proti bariéře pruderie, jež tehdy v SF tvrdě vládla. Hlavním hrdinou tohoto napínavého příběhu je populární televizní komentátor, jenž se pustí do boje s mocným finančním magnátem, který se snaží získat monopol na nesmrtelnost. Pokrytci, jimž ve skutečnosti vadila především sociálně kritická tendence S. románu, se spojili s puritány i s tradičními odpůrci Moorcockova časopisu New Worlds, kde román vycházel, a zahájili generální útok; za záminku jim posloužily některé naturalisticky vylíčené scény z hrdinova intimního života a také neliterární výrazy, jimiž dílo oplývalo. Nejprve se pokusili dosáhnout zákazu vydávání magazínu, a když tento postup ztroskotal, uchýlili se k zákeřnému ekonomickému obchvatu: firma W. H. Smith, hlavní distributor britských periodik, odmítla časopis dále rozšiřovat. Ještě jedno S. dílo vyvolalo rozruch. Román The Iron Dream – kronika imaginárního fašistického hnutí, viděného z pohledu jeho vůdce – zaujal bizarní premisou: jeho skutečným autorem je prý jistý Adolf Hitler, nadaný, leč poněkud pomatený ilustrátor tzv. hrdinské fantasy. Jde tedy o příběh o příběhu; čtenářsky vděčný motiv alternativní skutečnosti S. posloužil jako nástroj politické satiry. Někteří čtenáři však ironii románu nepochopili a kritizovali dílo jako apoteózu nacismu. Další S. díla – zmiňme např. romány Song from the Stars a Child of Fortune – prozatím kontroverze nevyvolala. Za novelu Riding the Torch získal autor cenu Jupit...

Želmíra Richtová

Narozena 27.8.1925 v Ostravě. PhDr., historička, publikace z oboru.

Tomáš Zouhar

Hudebni pedagog, sbormistr, publikace o počítačovém zpracování hudby.

Martin Juřica

Narozen 1970 v Karviné. Mgr., autor bibliografických prací z Ostravska, kronikář města Ostravy.

André Armandy

Francouzský autor dobrodružných románů a milostné četby. Jeho skutečné jméno je Andrew Albert Aguilard. Narodil se 29.listopadu 1882 v Paříži a zemřel 2.1.1958.

Gordon Williams

Americký autor prací o 2. světové válce, německé armádě a zbraních SS. Vojenský historik.

Jan Fiedler

Narozen 27.6.1956 ve Velkém Meziříčí. Ing., CSc., práce z oboru strojního inženýrství a energetiky.

Vera Petrovna Želichovskaja

Věra Petrovna Želichovskaja, rusky: Вера Петровна Желиховская byla ruská autorka, propagátorka teosofie. Sestra Jeleny Blavatské, dcera Jeleny Andrejevny Gan , sestřenice Sergeje Bitteho. Pocházela ze staré šlechtické rodiny s rodovými kořeny ve Francii. Po matčině linii je potomkem velikého knížete Kyjevského Jaroslava Moudrého.

Dean Devlin

Dean Devlin je americký scenárista, producent, televizní ředitel a bývalý herec. Je zakladatelem produkční společnosti Electric Entertainment. Devlin se narodil v New Yorku, syn herečky Pilar Seurat a Dona Devlina, spisovatele, herce a producenta. Je ženatý s herečkou Lisou Brennerovou. Devlin má dvě dcery.

Hendrik de Leeuw

Ernst Peter

Německý autor knih o 2. světové války, zejména o Luftwaffe.

Alexej R Fitzsimmons

Laurence Binyon

Britský básník, dramatik, historik umění a spisovatel. Autor populárně naučných publikací a muzejních katalogů.

Miloslav Hlavatý

Autor dětské populárně-naučné literatury z oboru železniční dopravy.

A. J Hořice