Výpis všech autorů

Heike Owusu

Německá spisovatelka a ilustrátorka, zabývá se věděním a mytologií přírodních národů.

Torsten Boberg

Švédský spisovatel, autor povídek a románů, též průkopník vysokohorské turistiky a horských sportů ve Švédsku.

Adolph Mussafia

Německý romanista.

F. N Kolářová

Dr., autorka cestopisu o Číně.

Rudolf Kynčl

Narozen 28. 4. 1895 v Hrubé Vrbce, zemřel 6. 6. 1958 ve Velké nad Veličkou. Učitel, sběratel folklóru, autor próz a básní, pamětí, rozhlasových folklorních pořadů.

Augusto De Angelis

Augusto De Angelis byl italský spisovatel a novinář, aktivní zejména v boji proti fašismu během Mussoliniho diktatury v Itálii. V rocce 1935 vydal svou první povídku "Il banchiere assassinato". Následně napsal kolem dvaceti detektivek, jejichž protagonistou byl komisař Carlo De Vincenzi" z Milána. Některé z nich byly upraveny pro televizní vysílání RAI v letech 1974-1977, s Paolem Stoppou v hlavní roli. Přes úspěch jeho knih mu fašistická vláda nařídila stáhnout se do ústraní. V roce 1943 byl uvězněn a obžalován z protifašismu. Po několika měsících byl osvobozen, ale brzy poté byl zbit fašistickými aktivisty. Zemřel na následky zranění, které tímto utrpěl.

Josef Režný

Josef Režný byl český dudák a folklorista, výrazná osobnost českého národopisu. Od dětství měl vztah k lidové hudbě. Hrál na housle, violu, kontrabas. V době studií na strakonickém gymnáziu se uplatnil ve studentském orchestru jako basista. Koncem roku 1942 začal hrát na basu ve Strakonické dudácké kapele. Měl několik povolání – byl učitelem, úředníkem, ale i dělníkem v České zbrojovce ve Strakonicích. Dlouhou dobu byl ředitelem Městského muzea ve Volyni. Měl řadu zálib. Po 2. světové válce se také stal sbormistrem strakonického mužského pěveckého spolku Palla ČZ. Jeho zájem o lidovou hudbu a národopis však převládl. Roku 1949 založil Národopisný soubor, který se věnoval i lidovým tancům. Soubor změnil v roce 1950 název na Prácheňský soubor lidových písní a tanců, který nese dodnes, a on se stal jeho vedoucím. Šlo především o odborníka v oboru lidových hudebních nástrojů se zaměřením na dudy. Dlouhodobě se věnoval výzkumu a dokumentaci dud a dudácké muziky nejen u nás, ale i v Evropě. Na dudy naučil hrát mnoho zájemců z Čech i zahraničí. V letech 1955–1961 spoluzakládal a organizoval Jihočeské slavnosti písní a tanců ve Strakonicích a později Mezinárodní dudácký festival . V posledních letech byl čestným předsedou programové rady MDF. Z oblasti národopisu je významná i jeho sběratelská činnost na Prácheňsku – hlavně v okolí měst Strakonice a Volyně. Nasbíral více než 1000 zápisů lidových písní, 76 různých tanců. Pořídil nahrávky, notové přepisy dudácké hry. Zapisoval také nářečí, přísloví, zvyky apod.

Giovanni Cavestri

Kuchař, autor kuchařské knihy.

Dolors Ros

Španělská učitelka keramiky.

Arndt Knieper

Německý grafik, designér a umělecký redaktor.

Carlo Ross

Carlo Ross byl německý spisovatel a přežil holocaust. Vyrůstal v Hagenu, syn židovské matky v chudých poměrech bez otce. Po válce pracoval jako novinář, později jako sociální pracovník v Hagenu, Berlině a Regensburgu. Po odchodu do důchodu začal působit jako spisovatel a psal historické romány a knihy pro mládež . Jeho třetí kniha „Im Vorhof der Hölle“ byl, stejně jako jeho první kniha "... „…aber Steine reden nicht" autobiografie. Jen díky šťastné náhodě přežil hrůzné životní podmínky v Terezíně. Dílo: ...aber Steine reden nicht Michael im Teufelskreis Im Vorhof der Hölle Aufbruch ins Abenteuer Nur Gedanken sind frei Kreuz und Davidstern Des Königs Kinder Mordskameradschaft

Jiří Králík

Jiří Králík je bývalý československý hokejový brankář a člen Síně slávy českého hokeje. Ligovým hokejistou byl i jeho starší bratr Václav. Hrál za TJ Gottwaldov a Duklu Jihlava , kde dorostl do pozice reprezentačního brankáře. V ligové soutěži odehrál 12 sezón, 420 utkání. Je mistrem ČSSR z let 1982 a 1983. Československo reprezentoval v 99 zápasech, zúčastnil se mistrovství světa v letech 1979, 1982 , 1983 a 1985 . Hrál rovněž na zimních olympijských hrách v letech 1980 a 1984 . Na ZOH 1984 v Sarajevu byl vlajkonošem československé výpravy na zahajovacím ceremoniálu. Zúčastnil se Kanadského poháru 1981 . Po MS 1985 odešel do týmu hokejové Bundesligy SB Rosenheim, kde také v roce 1987 ukončil svoji hráčskou kariéru. Introvertní, klidný, vrcholně soustředěný, pozičně výborný brankář s vynikající koncentrací na utkání. Do vrcholné formy se dostal ve svých třiceti letech. V roce 2003 se podílel na dokumentu České televize Hokej v srdci - Srdce v hokeji.

Jiří Říha

Jiří Říha je český lední hokejista hrající na postu obránce, účastník juniorského mistrovství světa v ledním hokeji 2012. V hokejovém prostředí má přezdívku Pytlák. Ve svých mládežnických letech hrál za liberecké Bílé Tygry. Mezi muži se prvně objevil na dvě utkání v sezóně 2010/2011. Většinu z následujícího ročníku strávil na hostování v Benátkách nad Jizerou. Na přelomu roku navíc patřil do reprezentačního výběru své vlasti do 20 let, která se zúčastnila mistrovství světa juniorů. V prvním zápase proti Dánsku vstřelil jednu z branek. Na turnaji skončili na pátém místě. Ročník 2012/2013 odehrál za liberecké juniory a rovněž tak za muže Benátek. Od ročníku 2013/2014 po tři sezóny patřil do kádru mužů Bílých Tygrů Liberec, nicméně pokaždé nastupoval minimálně alespoň po část sezóny za Benátky. V sezóně 2015/2016 tak mohl s Libercem oslavit zisk mistrovského titulu pro nejlepší tým nejvyšší hokejové soutěže v České republice, za který získali Masarykův pohár. Ročník 2016/2017 přinesl v Říhově dosavadním klubovém působení změnu, když jej celý strávil na hostování v Dukle Jihlava. Před sezónou 2017/2018 přestoupil do Mladé Boleslavi a odehrál za ni celý ročník. I následující sezónu patřil do mladoboleslavského kádru, ale její část hrál v rámci hostování za kladenské Rytíře. Po konci ročníku přestoupil do Litvínova, za který během sezóny pravidelně nastupoval. V Litvínově plánoval pokračovat, nicméně během léta 2020 se mu stávalo, že musel během dne i čtyřicetkrát na toaletu, kde z něj vycházela krev. Navíc během pěti týdnů zhubl o čtyřiadvacet kilogramů. Svěřil se proto do péče lékařů, kteří identifikovali ulcerózní kolitidu. Během září 2020, kdy ještě nebyl úplně zdravý, se sice pokoušel s ledním hokejem opětovně začít, nicméně nemoc se mu vrátila. Na led se opětovně vrátil až na počátku roku 2021, kdy z Litvínova hostoval v pražské Slavii....

Jan Kafka

Mgr. Jan Kafka, Ph.D. je historik a archivář. Vystudoval archivnictví na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a teologii na Katolické teologické fakultě, kde také v roce 2016 obhájil svou disertační práci. Působí ve Státním okresním archivu v Trutnově. Na téma vztahu církví a státu v letech 1948-1960 publikoval řadu studií: Československý Orel a jeho likvidace po únoru 1948 , Řádové sestry v Trutnově v letech 1951-1956 , Román Josefa Jelena Stín katedrály. Účtování normalizačního spisovatele s vlastní kněžskou minulostí , Církevní politika KSČ a státu na Trutnovsku v letech 1948-1960 aj. Mimo to se věnuje regionální historii. Žije v Červeném Kostelci

Hans Vollmer

Hans Vollmer byl německý encyklopedista. Byl synem architekta Johannese Vollmera a vnukem hamburského malíře Adolpha Friedricha Vollmera . Studoval v Berlíně a Mnichově dějiny umění, historii a filozofii. Promoval v roce 1906 s prací „Schwäbische Monumentalbrunnen von der Gotik bis zum Klassizismus“. V roce 1923 převzal redakční vedení Thieme-Beckerova lexikonu u vydavatelství E. A. Seemann v Lipsku. Pracoval na něm téměř sám až do dokončení v roce 1950. Poté začal sestavovat dodatek k 20. století, který vyšel v šesti svazcích v letech 1953 až 1962. V roce 1964 odešel do důchodu. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hans Vollmer na německé Wikipedii.

Francis Bret Harte

Francis Bret Harte, vlastním jménem Francis Brett Hart byl americký prozaik, básník, dramatik a žurnalista, který svým dílem podnítil využívání regionálních zvláštností v americké literatuře. Harte se narodil jako syn učitele, ale po otcově předčasné smrti musel přerušit školní docházku a ještě jako nedospělý si vydělávat na živobytí. Vzdělával se však sám rozsáhlou četbou, zvláště knih Charlese Dickense. Když se jeho matka znovu provdala, následoval jí roku 1854 do San Franciska. V Kalifornii však zamířil do vnitrozemí do oblasti zlatých dolů a zde se živil rozličnými zaměstnáními, snad i jako zlatokop nebo jako ozbrojený průvodce dostavníku. Brzy se však vrátil do klidnějších míst, stal se sazečem a v lokálních novinách začal publikovat své první povídky, neboť krátký pobyt v divočině mu posloužil jako literární inspirace. Roku 1857 se usídlil v San Francisku, od roku 1864 redigoval časopis The Californian a v letech 1868 až 1870 měsíčník The Overland Monthly, kolem kterého se soustředila skupina spisovatelů, mezi kterými byl například také Mark Twain. V San Francisku tak vzniklo jakési lokální literární středisko, které se postupně stávalo všeobecně uznávaným, neboť po skončení občanské války byla veřejnost ve znovusjednocených Spojených státech velmi ochotná dozvídat se podrobnosti o různých regionálních zvláštnostech. Hartovy povídky a novely z dob pionýrského osidlování amerického západu, z nichž mnohé lze z dnešního hlediska zařadit do kategorie westernu, měly mezi čtenáři okamžitý a veliký úspěch. Popisují v té době zcela nové prostředí kalifornských zlatokopů, využívají místního dialektu a vyznačují se humorem i sentimentalitou vyprávění, protože často zobrazují drsné mužné hrdiny se srdcem ze zlata. Tento úspěch vedl k tomu, že se Harte roku 1871 přestěhoval do Bostonu, kde mu místní měsíčník Atlantic Monthly nabídl za jeho další povídky velké hon...

J. M. Mohr

Edward F Edinger

Edward F. Edinger byl analytický psycholog, interpret a komentátor díla C. G. Junga, získal doktorát v roce 1946 na univerzitě v Yale, pracoval jako vedoucí psychiatr v Rocklandské státní nemocnici v Orangeburgu v New Yorku, jako praktikující psychoterapeut přednášel analytickou psychologii na New School for Social Research a na Union Theological Seminary, byl členem Mezinárodní asociace pro analytickou psychologii a předsedal Institutu C. G. Junga v New Yorku.

James Wilson

Narozen v Kentucky, James W. Hall has žije na Floridě, kde také píše své thrillery z této oblasti. Posledních 29 let vyučuje literaturu a kreativní psaní ve Florida International University. Po vydání 4 knih poezie na Carnegie-Mellon University Press a několika krátkých fiction novel v takových časopisech jako Georgia Review a Kenyon Review, začal Hall v roce 1986 psát detektivku Under Cover of Daylight. Dosud má na kontě 12 románů: 1. Under Cover of Daylight 2. Tropical Freeze 3. Mean High Tide 4. Gone Wild 5. Buzz Cut 6. Red Sky At Night 7. Blackwater Sound 8. Off the Chart 9. Magic City 10. Hell's Bay 11. Silencer 12. Dead Last Žije v Key Largo na Floridě, se svojí ženou Evelyn a několika psy.

Josef Vajs

Josef Vajs byl český teolog, filolog, biblista, katolický kněz, slavista, paleograf, publicista, editor staroslověnských a církevněslovanských textů, překladatel a vysokoškolský pedagog. Středoškolské studium zahájil na malostranském gymnáziu , dokončil jej na Akademickém gymnáziu , kde byl přijat do arcibiskupského konviktu. Následně studoval v Římě bohosloví , na kněze byl vysvěcen 21. prosince 1889. Po návratu z Říma působil v duchovní správě, ale vzdělával se dále ve slovanské filologii na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze jako mimořádný posluchač u profesorů Jana Gebauera a Františka Pastrnka. V popředí jeho studijního zájmu stály staroslověnština a cyrilometodějský odkaz, po pravidelných prázdninových návštěvách a čtyřleté vědecké práci na ostrově Krku zpočátku charvátské, posléze veškeré hlaholské písemnictví. V roce 1901 z jeho podnětu založil krčský biskup Dr. Antonín Mahnić Staroslověnskou akademii , kde v následujících letech vydal řadu komentovaných původních hlaholských textů v edici Glagolitica. V roce 1911 na FF UK získal doktorát filozofie, habilitoval na teologické fakultě Karlovy univerzity, na níž působil od 13. 5. 1912 jako docent, 7. 5. 1918 byl jmenován mimořádným a 25. 7. 1919 řádným profesorem staroslověnského překladu Písma svatého a slovanské liturgie. Přednášel až do roku 1937, kdy odešel na odpočinek. V průběhu své pedagogické, pastorační, ediční, publicistické, překladatelské a badatelské činnosti absolvoval další četné studijní pobyty v zahraničí , spojené s intenzivním bádáním v knihovnách a archivech i rozsáhlou přednáškovou činností, aktivně se zúčastnil tří byzantologických a dvou slavistických sjezdů. Byl iniciátorem slavení pěti svátků hlavních českých patronů (Jan Nepomucký, Prok...

Oldřich Kotas

Autor publikace o zbraních 2. světové války.

Rudolf Holeka

Rudolf Holeka byl první vojenský pilot české národnosti v řadách rakousko-uherského vzduchoplavectva, v jehož stavu byl veden od října 1911. Necelý rok před svým odchodem do výslužby v roce 1936 dosáhl jako první československý vojenský letec hodnosti brigádního generála čs. letectva. Rudolf Holeka se narodil 30. dubna 1883 v Nýřanech u Plzně. Po přestěhování do Prahy absolvoval chlapeckou měšťanku, odkud v roce 1895 přestoupil na České reálné gymnázium Na Smetance v Praze-Vinohradech. 18. srpna 1900 nastoupil jako jednoroční dobrovolník na přípravku do kadetní školy ve Štýrsku. Posléze zakončil s vynikajícím prospěchem i studium na kadetní pěší škole ve Vídni. Po vyřazení v hodnosti poručíka pěchoty sloužil do roku 1910 v řadách 10. polního pluku v Bosně a Haliči. Rudolf Holeka byl motoristický a především letecký nadšenec, a proto se v roce 1911 přihlásil do úvodního kurzu vojenského leteckého sboru, kam byl přijat jako jediný Čech. Dne 6. května 1911 odstartoval ke svému prvnímu samostatnému letu. 28. března 1912 úspěšně složil závěrečnou zkoušku polního letce a získal mezinárodní letecký diplom. Holeka také jako první letec v Rakousku-Uhersku pořídil fotografie ze vzduchu. V létě 1913 uskutečnil několik vnitrostátních letů – z Vídeňského Nového Města do Pardubic, z Pardubic do Prahy, kde před shromážděnou veřejností a zástupci vojenských úřadů předvedl leteckou exhibici, a poté zpět do Rakouska. Při zpátečním přeletu do Vídně dokázal v čase 2 hodiny 20 minut vytvořit nový mezinárodní rekord. Před válkou Holeka působil jako letecký instruktor v pilotní škole ve Vídeňském Novém Městě. První bojový let v první světové válce absolvoval dne 14. srpna 1914, přičemž druhým členem osádky letounu Aviatik B.I byl další významný český vojenský letec Jindřich Kostrba. Za letecké snímkování ruských pozic u pevnosti Přemyšl obdrželi oba letci rakouský záslužný kříž. Dne 1. května 1915 byl Rud...

Vladimír Kodeš

Spoluautor publikací o letectví a kosmonautice.

Blanka Lednická

Narozena roku 1980 v Praze. Vystudovala gymnázium, po neúspěšných studiích na právech absolvovala bakalářské studium historie. V současnosti žije s manželem a čtyřmi dětmi na Vysočině. Věnuje se rodopisu a rodinné historii, pořádá kurzy a přednáší o tématech spojených s genealogií.

Eva Ambrozová

Narozena 12. 9. 1966. PaedDr. PhDr. Ph.D., pedagožka, psycholožka, vysokoškolská učitelka.

Charles Virtue

Charles Virtue je metafyzický duchovní a léčitel páté generace; již v mladém věku se díky své matce Doreen naučil úzce spolupracovat s anděly. Na oplátku jí pomohl napsat knihu The Care and Feeding of Indigo Children a je též spoluautorem knihy Signs from Abbove, organizuje a vede certifikované Andělské kurzy po celém světě.

Jitka Přikrylová

Mám ráda vše, co vzbuzuje vášeň. Zajímavé muže, dobrou hudbu, poutavé příběhy - v literatuře, filmu nebo zachycené dotykem kamery. Krásu přírody, sladké víno, melancholii. Nějaký ten pohyb i marnivé lenošení. Ráda se koukám na svět okolo sebe, společnost i politiku.

Hruteba

Zelený Raoul je český satirický komiks, který od roku 1995 vychází na čtvrté straně týdeníku Reflex. Tématem jsou zejména činy a chování českých politiků. Dění v Česku pozoruje fiktivní postava stejnojmenného zeleného mimozemšťana. Sebraná vydání komiksu opakovaně vyšla také knižně. Kreslířem komiksu je Štěpán Mareš, autory námětů pak fiktivní HRUTEBA, což je ve skutečnosti společný pseudonym tří spolupracovníků Reflexu – Dana Hrubého, Milana Tesaře a Tomáše Baldýnského. Na konci června 2014 vyšel 1000. díl. V minulosti vyšly tři knihy a jeden speciál Reflexu, věnovaný čistě pohledu Raoula na Miloše Zemana. U příležitosti 1000. dílu komiksu byl natáčen celovečerní animovaný film. S vydavatelem komiksu se v minulosti soudili politik Karel Březina a Petra Paroubková, druhá manželka Jiřího Paroubka ; motivem obou žalob bylo vulgární zobrazení nahých těl, resp. pohlavního styku Karla Březiny a manželů Paroubkových v různých dílech komiksu.

Peter J. Bentley

Dr. Peter John Bentley je britský autor a počítačový vědec, působí na University College v Londýně.

Otto Braun

Narozen 25. 4. 1922 v Saarbrückenu. Prof. Dr. med. Dr. h.c. mult. Německý dermatolog, venerolog.

Eduard Polák

Narozen v únoru 1909. Fotoreportér, publikace o automobilových závodech.

Claire Savard

Kanadská autorka, zabývá se numerologií a chiromantií.

Mária Štullerová

Slovenská autorka příručky o keramice.

Daniela Pauknerová

Narozena 1970. Absolventka FFUK, obor psychologie, pedagožka na katedře psychologie a sociologie řízení VŠE v Praze, zabývá se výcvikem sociálních a manažerských dovedností - jak studentů, tak i řídících pracovníků. Spolupodílela se na řadě odborných publikací.

Osvald Oulehla

Zdislav Šíma

Narozen 19.6. 1947 v Praze. RNDr., CSc., astronom, práce z oboru astrofyziky, kosmické geodézie a historie astronomie, filmové scénáře.

Ladislav Šimek

Narozen 1973. Autor etapových her a materiálů zaměřených na volnočasové aktivity dětí.

Čeněk Klapal

Judr Čeněk Klapal, prokurátor, vyšetřovatel nacistických válečnách zločinů z doby II. světové války

Kate Klise

Kate Klise se narodila jako čtvrtá z šesti dětí pana Thomase a paní Marjiore Klise. Vyrostla v Peoria, Illinois a navštěvovala Marquette University. Patnáct let strávila jako korespondentka pro časopis People. V současné době žije na farmě s rybníkem Norwood, ve státě Missouri. Je vegetariánka, která miluje rajčata a sendviče.

Ivan Fanderlík

Narozen 19. 1. 1935 ve Zlíně, zemřel 13. 7. 2009 v Hradci Králové. Ing., CSc., výzkumný pracovník ve Sklářském ústavu v Hradci Králové, publikoval v oblasti sklářského výzkumu a výroby.

Radomil Šibrava

Narozen 3. 10. 1964 v Kutné Hoře. Absolvent hotelové nástavby, myslivec a sběratel pohlednic, spoluautor fotografické publikace.

Mario Cortes

Španělský ilustrátor dětských publikací.

Jan Mikolášek

Jan Mikolášek byl český léčitel a znalec bylin. Pocházel ze zahradnické rodiny. Později se odborně vzdělával v oboru, např. od kořenářky Josefy Mühlbacherové, mj. obdivoval vídeňského profesora Valentina Zeileise z Gallspachu. Studoval Mattioliho herbář a složil profesní zkoušku „úřední znalec bylin“. Svou schopnost léčit vnímal jako „dar od Boha“. Davy lidí trpělivě čekávaly na vyšetření před jeho domem v Třebechovicích pod Orebem, v Hradečně u Kladna a Jenštejně u Prahy. Z jeho vily, kde Mikolášek 12 let léčil, je v současné době po dvou velkých přestavbách Domov seniorů Jenštejn. Zde také zakoupil v roce 1949 zelený vůz HUDSON COMMODORE SIX od tenisty Jaroslav Drobného před jeho emigrací. S tímto vozem a šoférem objížděl pacienty. Mezi jeho klientelu patřili například továrnická rodina Ringhofferů, Olga Scheinpflugová, Max Švabinský, Saša Rašilov a mnoho dalších „celebrit“ kulturního českého života, ale také mocní lidé jako tajemník Adolfa Hitlera Martin Bormann nebo prezident Antonín Zápotocký. Právě Antonín Zápotocký, který byl vězněn v německém koncentračním táboře Sachsenhausen a v noze měl sněť, přičítal Mikoláškovi záchranu končetiny před amputací v roce 1946, a ten se tak stal jeho chráněncem až do Zápotockého smrti na podzim roku 1957. Zápotockému měl Mikolášek darovat rukopis své knihy "Bůh, příroda a člověk". Podle Mikoláška ji prezident odevzdal Karlově univerzitě. Nový prezident Antonín Novotný v něm viděl jen šarlatána, který na lidech vydělává peníze, a Jan Mikolášek byl obžalován z krácení daní, korupce a z předražování balíčků s bylinkami a odsouzen k odnětí majetku a ke ztrátě občanských práv a svobod. Okresní soud v Brandýse nad Labem dne 23. ledna 1959 léčitele uznal vinným ve všech bodech obžaloby a odsoudil ho pro trestný čin krácení daně trestem odnětí svobody v trvání tří let, dále k propadnutí veškerého jmění ve prospěch státu a odnětí čestných práv...

Anton Meiser

Německý voják, účastník 2. světové války. Autor vzpomínkové knihy.

Jill Amadio

Britská novinářka a spisovatelka. Žije v USA. Autorka biografií, krimi románů, beletrie a literatury faktu.

Hiroši Akijama

Miroslav Kalousek

Miroslav Kalousek je bývalý český politik, spoluzakladatel a bývalý předseda TOP 09 a před tím KDU-ČSL. V letech 2007–2009 byl ministrem financí druhé Topolánkovy vlády, v letech 2010–2013 ministrem financí v Nečasově vládě. V letech 1998–2021 byl poslancem Parlamentu České republiky, mezi roky 1998–2010 za KDU-ČSL, mezi roky 2010–2021 za TOP 09. V období 2003–2006 byl předsedou KDU-ČSL. V červnu 2009 z KDU-ČSL odešel, založil novou politickou stranu TOP 09 a do roku 2015 byl jejím prvním místopředsedou, v letech 2015–2017 předsedou. Od listopadu 2013 do prosince 2015 byl předsedou Poslaneckého klubu TOP 09 a Starostové a v letech 2017–2021 předsedal samostatnému Poslaneckému klubu TOP 09. Na poslanecký mandát rezignoval v lednu 2021 v souvislosti s nadcházející volební kampaní, když předem odmítl opět kandidovat do dolní komory. Před vstupem do vysoké politiky pracoval na Úřadu vlády ČR. Byl odborným poradcem místopředsedy vlády, ředitelem odborů poradců místopředsedy vlády ČSFR a náměstkem ministra obrany, odpovědným za rozpočet a akviziční procesy. Narodil se 17. prosince 1960 v Táboře. Vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze, kde v roce 1984 získal titul inženýra. Jak později sám přiznal, studium na vysoké škole mu bylo umožněno díky členství v komunistické organizaci Socialistický svaz mládeže. Od roku 1984 do roku 1990 pracoval jako technolog a referent investičního útvaru ve výrobním podniku Mitas Praha n.p. V té době byl také mluvčím Občanského fóra. V roce 1984 se stal členem Československé strany lidové v Praze 10, kde byl až do svého přestupu do TOP09 v roce 2009. Od roku 1990 působil ve státní správě, v letech 1990–1992 na Úřadu vlády ČR jako odborný poradce místopředsedy vlády ČR se zaměřením na otázky ekonomické transformace. Od července 1992 působil v Úřadu vlády ČSFR jako ředitel odboru poradců místopředsedy vlády ČSFR. V období transformace vlastnických vztahů v ČR zastupoval Mir...

Borja Folch

Květa Křížová

Narozena 14. 4. 1950 v Benešově u Prahy. Historička umění. Historické práce z oboru výtvarného umění a historie architektonických památek.

Dianne Matthes

Ilustrátorka dětských knih.

Archibald Joseph Cronin

Archibald Joseph Cronin byl skotský lékař a spisovatel, světově známý autor mnoha realistických a sociálně zaměřených románů. Narodil se jako jediné dítě Jessie a Patricka Croninových. Otec pracoval jako pojišťovací agent a obchodní cestující. Poté, co otec zemřel na tuberkulózu, se přestěhovali k matčiným rodičům do Dumbartonu. Později přesídlili do Glasgowa, kde po absolvování St. Aloysius' College získal v roce 1914 díky svým schopnostem stipendium na studium medicíny na místní University of Glasgow. Studia přerušil v akademickém roce 1916/17, kdy sloužil jako lékař u vojenského námořnictva. Bakalářský titul obdržel v roce 1919, v dalších šesti letech potom zvyšoval stupeň svého lékařského vzdělání. V roce 1921 se oženil s Agnes Mary Gibsonovou, se kterou se seznámil na univerzitě. Manželka, také lékařka, mu pomáhala při výzkumu, pracovala v lékárně a jako asistentka v jeho londýnské praxi. Narodili se jim tři synové, Vincent, Patrick a Andrew. Po válce začínal v několika nemocnicích, následovala jeho první praxe v hornickém městě Tredegar v jižním Walesu. V roce 1924 byl jmenován lékařským důlním inspektorem pro Velkou Británii, zabýval se důlními předpisy a publikoval práce o vlivu prašného prostředí na plicní nemoci. Poté se přestěhoval do Londýna, kde zřídil prosperující praxi, a začal se zabývat oftalmologií. V roce 1930 nastoupil Cronin kvůli chronickému dvanácterníkovému vředu na nucenou dovolenou, na které napsal během tří měsíců svůj první román Hrad mistra kloboučníka. Rukopis byl rychle přijat prvním osloveným nakladatelem, od té doby se Cronin plně věnoval spisovatelské profesi a k lékařské kariéře se již nevrátil. V roce 1939 se v souvislosti s filmováním jeho děl přestěhoval s rodinou do Spojených států, kde strávili s přestávkami následující desetiletí. Od poloviny 50. let se vrátili do Evropy do švýcarského Lucernu a Montreux, kde Cronin pokračoval ve své plodně spisovat...

Katarzyna Karczewska

Heinz Pannwitz

Heinz Werner Walter Pannwitz , byl německý kriminalista, člen NSDAP, SS, kriminální policie a později gestapa. Do českým dějin se zapsal hlavně jako hlavní vyšetřovatel atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Je autorem rozsáhlé zprávy o atentátu, tzv. Pannwitzovy zprávy. V Paříži od roku 1943 velel kontrašpionážnímu komandu gestapa Rudá kapela , které mělo za úkol potlačit činnost Sověty podporované odbojové organizace se stejným jménem, Rudá kapela. Na konci války se Pannwitz nechal zajmout francouzskou armádou, která jej následně vydala Sovětům. Po návratu do Německa napsal další dvě pojednání o atentátu na Heydricha, známá jako 2. a 3. Pannwitzova zpráva. Pannwitz se narodil jako nemanželské dítě v Berlíně, Roku 1925 se přestěhoval s matkou do Magdeburgu, kde se úspěšně vyučil zámečníkem. Po zavedení povinné branné povinnosti roku 1935 se dobrovolně přihlásil k vojenské službě. Po propuštění z Wehrmachtu nastoupil následující rok na kriminální policii - Kripo . Mezi lety 1937 – 1939 pracoval u kriminální policie v Berlíně. Na vlastní žádost byl Pannwitz převelen do Prahy nejpozději v červenci 1939, nejdříve zde působil u německé kriminální policie, Kripa. V září byla pražská úřadovna gestapa povýšena na řídící úřadovnu a bylo zapotřebí posílit personál. Ten se rekrutoval mimo jiné z pracovníků pražského Kripa, kteří byli členy NSDAP a SS. Pannwitz byl zařazen do II. oddělení, kde byl vedoucím dvou referátů, II G a II H. Referát II G se zabýval vyšetřováním atentátů, nelegálního držení zbraní, podvodných úředníků a ochranou vedoucích osob německého státního aparátu. Druhý referát pod Pannwitzovým vedením se zabýval nekomunistickou opozicí. Po atentátu na Heydricha byla v téže den ustanovena téměř stočlenná vyšetřovací komise, které byl Pannwitz vedoucím. Po skončení vyšetřování veškeré závě...

Traudl Junge

Traudl Junge, vlastním jménem Gertraud Junge, byla nejmladší a nejbližší osobní sekretářkou Adolfa Hitlera. Narodila se sládkovi a poručíkovi záložního vojska Maxu Humpsovi a jeho ženě Hildegard . Měla jednu sestru, Inge, narozenou v roce 1923. V červnu 1943 se vdala za důstojníka SS Hanse Hermanna Junge , který zemřel v boji. V té době pracovala v nacistické straně v Berlíně, poté v Berghofu v Berchtesgadenu, odkud odjela do východního Pruska a ke konci války zpět do Berlína. Po válce byla převezena do ruského zajateckého tábora. Poté byla vydána Německu, kde pracovala jako sekretářka a později redaktorka. Ani v pozdějším období nebyla příliš známa v široké veřejnosti. Jinde než v dokumentárním televizním pořadu The World at War z roku 1974 nebyla totiž vůbec zmiňována. V tomto období žila u své sestry v Austrálii. V roce 2002 vydala svoje paměti z období 2. světové války, kdy pracovala u Hitlera, ve vlastním životopisu Bis zur letzten Stunde. Hitlers Sekretärin erzählt ihr Leben, který psala s spisovatelkou Melissou Müllerovou. Po vydání této knihy jí bylo nabídnuto interview pro dokumentární film Blind Spot: Hitler's Secretary, tento dokument jí opět přinesl mnoho pozornosti. Krátce poté, co natočila rozhovor s tvůrci dokumentu, zemřela v mnichovské nemocnici v 81 let na rakovinu. Pohřbena byla na mnichovském Nordfriedhofu. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Traudl Junge na anglické Wikipedii.

Ivan Terent'jevič Goljakov

Ruský právník a soudce.

Jakur Česlav

Susan Quilliam

Americká psycholožka.

Jaroslava Velartová

Narozena 1943 v Kostelci u Jičína. Pedagožka výtvarné výchovy, ilustrátorka dětské literatury.

Mairi MacKenzie

Anglická lektorka a kurátorka. Píše a přednáší o dějinách módy.

Neil T Anderson

Americký teolog, autor knih na téma duchovní svobody. Vyučuje pastorační poradenství na seminářích, ve sborech a na konferencích církevních pracovníků. Přednáší praktickou teologii na Talbot School of Theology.