118201–118260 z 148214 Autoři
Jevgenija Grigor'jevna Levi-Gorinevskaja (1)
Práce z oboru tělesné výchovy předškolních dětí.
Více od autora
Jevgenij Michajlovič Savickij (1)
Ruský autor publikací z oblasti fyzikální chemie a metalurgie.
Více od autora
Jevgenij Maksimovič Primakov (1)
Ruský ekonom, orientalista, arabista, diplomat a politik .
Více od autora
Jevgenij Ivanovič Pazjuk (1)
Ruský autor publikací z oboru soustružnické technologie.
Více od autora
Jevgenij Ivanovič Naumov (1)
Ruský a ukrajinský žurnalista a spisovatel, autor literatury pro děti.
Více od autora
Jevgenij Fedorov (1)
Фёдоров, Евгений Александрович Ruský spisovatel - narodilse v rolnické rodině, a své dětství prožil na jihu Uralu. Publikovat začal v roce 1916.
Více od autora
Jevgenij Andrianovič Beleckij (1)
Autor publikací o horolezeckých výpravách do oblasti Pamíru.
Více od autora
Jevgenij Aleksandrovič Ljackij (1)
PhDr. Jevgenij Aleksandrovič Ljackij, rusky: Евгений Александрович Ляцкий byl ruský a čskoslovenský literární vědec, literární historik a kritik, etnograf, folklorista a spisovatel. Narodil se v Carském Rusku v rodině šlechtice a vlastníka půdy a byl vzdáleným příbuzným básníka L. A. Meje . Od 16 let sbíral folklór a jezdil na výpravy do Polesí, Povolží a na Ruský Sever. V letech 1889—1893 studoval na katedře slovesnosti Historicko-filologické fakulty Moskevské univerzity, kde v 90. letech 19. století vyučoval. Od konce 90. let do roku 1907 působil v Petrohradu na Institutu antropologie a etnografie Petra Velikého jako vedoucí etnograf, vedoucí oddělení etnograficého oddělení Ruského muzea Alexandra III. Vypracoval se až na pozici civilního poradce. Po VŘSR koncem roku 1917 emigroval do Finska, v roce 1920 do Švédska a nakonec v roce 1922 do Československa. Působil jako profesor ruštiny a literatury na Univerzitě Karlově v Praze a vyučoval též na Ruské svobodné univerzitě. Zemřel 7.7.1942 a je pochován na Olšanském hřbitově.
Více od autora
Jevgenij Abramovič Baratynskij (1)
evgenij Abramovič Baratynskij byl ruský básník. Narodil se poblíž Tambova v rodině důstojníka, který brzy po jeho narození zemřel. Velký vliv na Baratynského pozdější myšlení měl jeho italský vychovatel, který v něm podnítil velkou lásku a úctu k Itálii. Od dvanácti let studoval v petrohradském penzionátě, ze kterého byl v roce 1815 pro kázeňské problémy vyloučen, což mu znemožnilo přístup k jakékoli státní službě s výjimkou vojenské . Jeho mládí bylo velmi smutné, žil se svou matkou, kterou velmi miloval, na rodném statku, pokusil se dokonce o sebevraždu. V roce 1819 vstoupil v Petrohradě k lehké pěchotě. Ve městě se seznámil se soudobými literáty, např. s Puškinem a Žukovským. Jeho přítel Delvig v roce 1819 bez jeho vědomí zveřejnil v časopise jeho básně. Vzorem pro ně byl George Gordon Byron a Žukovskij. V roce 1820 byl už v hodnosti poddůstojníka přeložen do Finska. Drsná finská krajina měla velký ohlas v jeho básnické tvorbě, napsal mimo jiné báseň Finlandia, která patří k jeho nejlepším. V roce 1825 konečně získal důstojnickou hodnost, opustil vojenskou službu a přestěhoval se do Moskvy. V roce 1826 se oženil se vzdělanou Nastasijí Lvovnou Engelhardtovou, která ho podněcovala v literární tvorbě. Obnovil staré přátelské vztahy se spisovateli a navázal nové. V Moskvě napsal dvě delší epické skladby, Bal a Cikánka , po nich se ale věnoval výlučně tvorbě lyrické, vydával je i knižně. V roce 1843 odjel do Paříže, kde se seznámil s Turgeněvem, v roce 1844 konečně vykonal svou vysněnou cestu do Itálie, v Neapoli pak náhle zemřel. Jeho básně jsou velmi pesimistické, bolestné a velmi emotivní a díky své citlivosti a působivosti patří k nejvýše ceněným básníkům v okruhu kolem Puškina. Je, především pro svou ponurou životní filosofii, srov...
Více od autora
Jesús López Pacheco (1)
Profesor španělské literatury v Kanadě, španělský básník, prozaik a překladatel.
Více od autora
Jessikka Aro (1)
Finská investigativní novinářka, expertka na ruskou dezinformační válku.
Více od autora
Jessie Ann Foley (1)
Americká spisovatelka a bývalá pedagožka na střední škole. Autorka young adult románů a povídek.
Více od autora
Jessica Sorensen (1)
Americká spisovatelka Jessica Sorensen je mnohými považována za faktickou zakladatelku stále populárnějšího žánru New Adult. Čím si toto označení vysloužila? Právě knihami Tajemství Elly a Michaela a Ella a Michael navždy. Na tomto místě bývá zvykem napsat pár slov o autorce či autorovi. Protože je ale Jessica na informace o svém soukromí dosti skoupá, můžeme na ni prozradit jen to, že si k psaní vždy pouští hodně hlasitou muziku. Kdyby prý měla sestavit seznam oblíbených kapel, byl by dlouhý několik mil a našli bychom v něm prakticky ode všeho něco. Víceméně totéž se dá říct i o jejím filmovém vkusu: ve výčtu filmů, které si pouští pořád dokola, jsou tak odlišné záležitosti jako Zkažená úča nebo Pýcha a předsudek.
Více od autora
Jessica Shirvington (1)
Jessica Shirvington žije spolu s jejím manželem a dvěma dcerami v Sydney už přes deset let. A jak začala psát? Jednoho dne, místo vyzvednutí si nové knihy, začala psát svoji vlastní. První jméno, které ji napadlo bylo Violet a zbytek již následoval zcela přirozeně. Psaní knihy Violet Eden vypracovala autorka na jejích životních zkušenostech - na cestách po světě a lidí, které potkala. Sama autorka vždycky milovala dávnou historii - příběhy a historky toho nejlepšího druhu.
Více od autora
Jessica Shattuck (1)
Jessica Shattuck je americkou autorkou a publicistkou, která žije s manželem a třemi dětmi v Cambridge, Massachusetts. Její literární tvorba a články se objevují v nejprestižnějších amerických novinách a časopisech - za všechny jmenujme alespoň The New Yorker, The New York Times či The Boston Globe. Pro napsání poslední knihy s názvem Prozření inspirovala autorku vlastní rodinná historie, neboť má německé kořeny, a primárně zjištění, že její milovaní prarodiče byli před válkou i během ní aktivními nacisty. Kniha Prozření je tedy do jisté míry jistým literárním vyrovnáním se s touto skutečností. Romány Jessiky Shattuck, včetně toho posledního, se drží na horních příčkách v žebříčcích bestsellerů a jsou velmi kladně hodnoceny jak čtenáři, tak také kritickou veřejností. Svoji babičku jsem milovala. Ale byla to nacistka. Článek Jessiky Shattuck, který vyšel v The New York Times, 24. března 2017 Můj dědeček a babička byli nacisté. Teprve nedávno jsem se odhodlala vyjádřit to takhle otevřeně. Mívala jsem ve zvyku uvažovat a mluvit o nich jako o „obyčejných Němcích" – jako kdyby šlo o nějakou jasně definovanou, morálně neutrální kategorii. Jenže moji prarodiče stejně jako mnoho „obyčejných Němců" byli členy nacistické strany. Vstoupili do ní roku 1937. Babička se dožila téměř stovky. Pokud vím, nebyla žádný xenofob ani antisemita; nenávist vůbec neměla v povaze. Znala jsem ji a milovala. Celý život se snažím pochopit, jak a proč zabředla do hnutí, které se stalo synonymem zla. Babička a děda vyrůstali na dělnickém předměstí průmyslového Dortmundu, kde od francouzské okupace po první světové válce bujela nezaměstnanost. Vstoupili do nacistické strany, aby se stali mládežnickými vedoucími v zemědělském vzdělávacím programu Landjahr neboli „Rok na venkově", který učil dospívající mládež zemědělským pracím. Babička vždycky prohlašovala, že se dala k nacistům z čirého idealismu. Přitahovala ji jejich vize obnovy Německa: návrat k někdejším prostším časům a – p...
Více od autora