117901–117960 z 147259 Autoři
Jean-Baptiste Denis (1)
Francouzský lékař, chirug, přírodovědec, astronom působil na dvoře Ludvíka XIV., průkopník ve výzkumu krve.
Více od autora
Jean-Baptiste Chautard (1)
Francouzský trapistický mnich, opat ze Sept-Fons, autor duchovní literatury.
Více od autora
Jean-Auguste Onyon (1)
Pěší a později jízdní dragoun u francouzského 4. dragounského pluku, účastník napoleonských válek, autor vzpomínek.
Více od autora
Jean Starobinski (1)
Švýcarský univerzitní profesor francouzské literatury a dějin medicíny. Lékař, literární teoretik, historik a kritik. Specializace na psychiatrii, dějiny idejí, melancholii, umění, problematiku interpretace literárního díla a hermeneutiku.
Více od autora
Jean Roussillon (1)
Francouzský ekonom, zaměřený na bankovnictví a zahraniční obchod.
Více od autora
Jean Qui Rit (1)
Mladý Karel již ve třinácti letech napsal první drama, psal básně, povídky, romány i literární kritiky.Překládal francouzskou dekadentní poezii. Po gymnáziu vystudoval Filozofickou fakultu UK a v roce 1913 nastoupil jako lektor a tajemník Městského divadla na Vinohradech, kde se stal brzy šéfem činohry. Od ledna 1921 byl šéfem činohry Národního divadla, kde pracoval s mladými lidmi a angažoval na jeho „prkna“ pozdější velikány – Z.Štěpánka, L.Peška, H.Haas]e, Fr.Smolíka. Herečka Zdeňka Baldová byla jeho manželkou.
Více od autora
Jean Pliya (1)
Beninský politik a spisovatel, autor publikací o výživě, psychologii a náboženství. Původním povoláním geograf.
Více od autora
Jean Paulhan (1)
Francouzský novinář a esejista, spisovatel, literární kritik a editor.
Více od autora
Jean Jaques Rousseau (1)
Jean-Jacques Rousseau byl francouzský filozof a preromantický spisovatel ženevského původu. Jeho dílo ovlivnilo francouzskou revoluci i následující vývoj kolektivistických teorií. Podstatou jeho učení bylo, že lidé se rodí dobří a kazí se teprve vinou společnosti. Volal po návratu k přírodě a k lidské přirozenosti, kterou spatřoval v absenci novodobých dějin, jež člověka uvrhly do okovů konvencí a nesmyslných řádů. Věnoval se také pedagogice. Narodil se jako druhý syn Isaaca Rousseaua, hodináře po vzoru otce i děda, a Suzanne Rousseauové, rozené Bernardové, rovněž dcery hodináře. Matka zemřela 7. července 1712, devět dní po jeho narození a otec ho roku 1722 poslal k pastoru Lambercierovi v Bossey . Jeho vzdělání spočívalo pouze v četbě kalvinistických kázání a Plutarchových Životopisů. V roce 1724 ho otec dal do učení k notáři a v roce 1725 k ryteckému mistru. Jeho otec se znovu oženil v roce 1726. 14. března 1728 Jean-Jacques ve věku patnácti let protestantskou Ženevu opustil. Farář města Confignon ho na květnou neděli přivedl k paní Françoise-Louise de Warens , která dva roky předtím konvertovala ke katolictví. Ujala se ho; Rousseau jí přezdíval maman . Pod jejím vlivem se vydal do Turína, kde 23. dubna konvertoval ke katolictví. Následujícího roku se vrátil do Charmettes k Françoise-Louise de Warens. V roce 1730 cestoval pěšky až do Neuchâtelu, kde se učil hudbě. V roce 1732 získal místo hudebního mistra v Chambéry. V roce 1734 se pak stal intendantem paní de Warens a ona jeho milenkou. U ní v roce 1739 napsal svou první skladbu: Sad paní baronky de Warens. V Paříži v roce 1741 neúspěšně předložil Akademii svůj vynález nového notového zápisu; kromě toho se zde seznámil s Denisem Diderotem a Madame d'Épinay. V letech 1743–4 působil jako tajemník francouzského velvyslance v Benátkách, o jejichž republikánsk...
Více od autora