Všichni Autoři a témata

Jurij Osipovič Dombrovskij (1)

Jurij Osipovič Dombrovskij, rusky: Юрий Осипович Домбровский byl ruský sovětský protaik, básník a literární kritik, autor memoárů. Byl též znám jako archeolog, historik umění a novinář. Původním povoláním byl historik a to také určujě charakter jeho próz. Láska k minulosti inspirovala již jeho první román s typickým návem \"Ochránce starožitností\". Obohatil jím moderní ruskou literaturu o exotické prostředí daleké Alma-Aty a nezklamal ani čtenáře dobrodružných knih, neboť dějový rámec tvoří téměř detektivní zápletka kolem objevení záhadného hroznýše. V roce 1969 vydal sbírku tří novel nazvanou \"Černá dáma\" jíž spojují tři prozaické apokryfy ze soukromého života W. Shakespeara.

Marcus Valerius Martialis (1)

Marcus Valerius Martialis byl římský básník epigramů. Narodil se v městě Bilbilis, asi 65 km jihozápadně od španělské Zaragozy, kde získal vzdělání v rétorice a gramatice. Roku 64 odešel do Říma dokončit své právnické vzdělání. Byl patrně nemajetný a závisel na podpoře svých mecenášů a příznivců, mezi něž patřil například Seneca, Plinius mladší, Quintilianus, Juvenalis nebo císařové Titus a Domitianus. Narodil se v posledním roce Caligulovy vlády, po celý život byl hrdý na svůj hispánský původ. V roce 64 přišel do Říma s touhou prosadit se. Nejprve se pokusil pracovat jako advokát, to se mu však nedařilo. Kolem roku 80 začal psát a svými básněmi a epigramy si brzy získal oblibu lidu, a často i mocných, kteří ho podporovali. Titus mu udělil ius trium liberorum, podle něhož jako svobodný a bezdětný mohl požívat práv otce tří dětí. V roce 88 poprvé opustil Řím, aby pobýval na venkovském statku v Nomentu, 14 mil od Říma. V roce 98 se vrátil do svého rodiště; zdá se, že ne zcela dobrovolně – za Traiana, nástupce vládce Domitiana, mu totiž bylo vyčítáno jeho lichocení předchozímu císaři, který neproslul jako nejlepší vládce Říma. Martialis také mimo jiné lichotil již Titovi, předchůdci Domitiana. Proto když Martilialis opouštěl Řím, neměl ani na cestu. V Bilbile ale znovu nabyl jmění. Do Říma se již nikdy nevrátil, zemřel v roce 102. Jeho smrti litoval v Dopisech Plinius. Zachovalo se čtrnáct z Martialových knih: V tomto článku byl použit překlad textu z článku Martial na německé Wikipedii.

Valentin Ferdinandovič Asmus (1)

Ignacio Ramonet (1)

Ignacio Ramonet je španělský spisovatel a novinář. V letech 1991-2008 byl šéfredaktorem revue Le Monde diplomatique. Založil nevládní organizaci Media Watch Global. Má blízko k sociálnědemokratickému politickému proudu a keynesiánství, je znám svým bojem za zavedení Tobinovy daně, k čemuž založil i nevládní organizaci Attac . Je autorizovaným životopiscem kubánského vůdce Fidela Castra. Publikuje ve španělštině a francouzštině.

Guy Walters (1)

Britský novinář a spisovatel.

Jan Bělina (1)

Narozen 18.1.1869 v Bezděčíně u Lomnice n. Popelkou, zemřel 26.7.1929 v Přepeřích. Katolický kněz, náboženské spisy, překlad z francouzštiny.

A. B. Náchodský (1)

Mirko Juna (2)

Český spisovatel a ilustrátor.

Drieu La Rochelle (1)

Vladislav Mareš (1)

Narozen 1936 v Poříčí nad Sázavou. Technolog, také historik, zaměřuje se na dějiny stavebního umění a historii obce Poříčí nad Sázavou.

Chantal Chemla (1)

Francouzská profesorka filozofie, spoluautorka výkladového slovníku náboženství.

Nicole Rastetter (1)

Francouzská profesorka historie, spoluautorka výkladového slovníku náboženství.

Norman Balabanian (1)

Richard Vinařický (1)

Richard Vinařický , fyziolog, vysokoškolský učitel, publikace z oboru.

Ľubomír Drobný (1)

Vlastislav Lacina (1)

Narozen 27. 7. 1931 v Blaženicích na Benešovsku, zemřel 30. 12. 2020. PhDr., CSc., historik, vědecké práce z oblasti moderních hospodářských dějin se zaměřením na dějiny zemědělství českých zemí, dějiny bankovnictví a měnové politiky.

Krupka (1)

Město Krupka se nachází přibližně 5 km severně od Teplic na úpatí Krušných hor. Žije zde přibližně 13 tisíc obyvatel. Leží v okrese Teplice, v Ústeckém kraji. Rozloha katastrálního území Krupky je 4 687 ha se značnými výškovými rozdíly. Centrum města leží v nadmořské výšce 262 m n. m. Nejníže položenou částí je rybník Kateřina poblíž Soběchleb v nadmořské výšce menší než 200 m n. m. Nejvýše položeným místem je vrchol Komáří hůrka v nadmořské výšce 807 m n. m., na který vede lanová dráha. Název města je odvozen od staročeského slova krupý, tedy velký, rozlehlý. Často se nesprávně uvádí, že název pochází od krupek cínu, který se zde od pradávna těžil. Město je známé především svou hornickou minulostí. Po celá staletí se v Krupce těžil cín, po třicetileté válce byly v oblasti dva stříbrné doly. V novodobé historii se dále těžil i molybden, živec, wolfram, fluorit . Horské svahy, porostlé buky a jehličnany, ukrývají četné odvaly a štoly. Štola Starý Martin, která se nachází při silnici z Krupky na Komáří vížku, je zpřístupněná veřejnosti. Výskyt cínu a jeho snadné získávání z naplavenin přivedl na území Krupky první osídlence již v době bronzové. Germány postupně vystřídali Slované, a to hlavně v době stěhování národů. První, i když nepřímé, zmínky o těžbě cínu v oblasti pocházejí z roku 965–966 z pera Ibráhíma ibn Jákúba, který byl členem poselstva cordobského chalífy al-Hakama II., jež projíždělo českými zeměmi k německému císaři Otovi I. Další zmínkou je zpráva kronikáře Matouše Pařížského z roku 1241, který lituje, že anglický cín ztratí odbytiště v Německu a v Čechách právě kvůli objevení ložisek tohoto kovu v Krupce. V písemných pramenech z roku 1305 se o Krupce stále hovoří jako o místě, „kde se kope“. Tedy nikoli jako o městě. O Krupce jako o městě se poprvé hovoří v listinách z roku 1330, kdy král Jan Lucemburský daroval Krupku rodu Koldiců, kteří byli věrnými spojenci českých panovníků. V tom roce již stály hra...

Tusav (1)

Bořivoj Kepr (1)

Narozen 7. 8. 1920 v Táboře, zemřel 5. 12. 1997. Docent na katedře matematiky a deskriptivní geometrie Stavební fakulty ČVUT v Praze. Publikace z oboru matematiky a deskriptivní geometrie.

Josef Forbelský (1)

Josef Forbelský je český vysokoškolský pedagog, lingvista a překladatel, zabývající se převážně španělskou literaturou. V roce 2017 se stal za překlad Cervantesova románu Persiles a Sigismunda laureátem ceny Josefa Jungmanna za rok 2016. Studoval na Státním reálném gymnáziu v Novém Bydžově, kam chodíval denně tam i zpět tři km pěšky. Poté, co absolvoval kvartu s vyznamenáním, přešel, na základě konsenzu rodiny, na Arcibiskupské gymnázium v Praze. Zde se mu dostalo vzdělání v latině, řečtině a také ruštině. Následně pokračoval ve studiu u jezuitů na Biskupském gymnáziu v Bohosudově, v jejichž knihovně se seznamoval s díly klasických španělských autorů. Posléze se přihlásil ke studiu španělštiny a češtiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, následně si pak ještě rozšířil svoji kvalifikaci o francouzštinu. Roku 1973 získal titul PhDr., roku 1991 se úspěšně habilitoval. Na poli literárního překladu se pak věnoval autorům, kterými byli např. Baltasar Gracián, Miguel de Cervantes y Saavedra, Juana Inés de la Cruz, Lope de Vega, Azorín, Ramón Gómez de la Serna, Gabriel García Márquez, Augusto Roa Bastos, Miguel Delibes, José Jiménez Lozano, Luis Martín-Santos, či Jorge Luis Borges. Je vyznáním katolík, ve svých pamětech vzpomíná také např. na Křížovou cestu v Bohosudově.

Jiří Štaif (1)

Plzeňský rodák Jiří Štaif je profesorem hospodářských a sociálních dějiny na Filosofické fakultě University Karlovy v Praze. Jako historik se po řadu let soustřeďuje na dějiny společnosti v dlouhém 19.století. V centru jeho pozornosti stojí nejen osobnost Františka Palackého, nýbrž i problematika společenské modernizace, nacionalismu, formování tzv. alternativních elit a dějiny historiografie v 19. a 20.století. Soustavně se též zabývá teoretickými a metodologickými otázkami svého oboru. Je autorem či editorem řady odborných studií a knižních publikací, z nichž zmiňme: Historici, dějiny a společnost. Historiografie v Českých zemích od Palackého a jeho předchůdců po Gollovu školu, 1790-1900 ; Obezřetná elita. Česká společnost mezi tradicí a revolucí, 1830-1851 a Moderní podnikatelské elity. Metody a perspektivy bádání . Zároveň rediguje Prager wirtschafts- und sozialhistorische Mitteilungen / Prague Economic and Social History Papers.

Marianne Franke-Gricksch (1)

Marianne Franke-Gricksch, nar.1942, matka dvou synů a babička dvou vnoučat. Marianne působila 28 let na základních a středních školách. Stala se holistickou terapeutkou a psychoterapeutkou, do své práce zahrnuje i primární terapii a práci s tělem. Prošla výcviky v mnoha systemických směrech, včetně výcviku v rodinných konstelacích s Bertem Hellingerem a výcviku v hypnoterapii a NLP s Gunterem Schmidtem. Marianne Franke se ve svých workshopech dělí o cenné poznatky vycházející ze systemického pohledu na vzdělávání. S tímto přístupem se setkávala jako účastnice výcviků v konstelační práci s Bertem Hellingerem a výcviku v systemicko-konstruktivistickém přístupu a zároveň jej uplatňovala a rozvíjela v roli učitele na více školách. Skrze své zkušenosti začala chápat, jak důležité je vzít do svého srdce kromě žáků i jejich rodiče. I na tom závisí kvalita a úspěch práce pedagoga. Vnímání rodiny žáka jako celku a respekt k ní, jakož i ke konkrétním osudům jejích členů se stal pro Marianne základním postojem. Zůstat bdělý a vědomý zmiňované dynamiky přispívá nejen k rozkvětu školy. Pak vznikne větší prostor pro zábavu, tvořivost a celý vzdělávací proces pro žáky, pedagogy i ostatní pracovníky školy. Škola se tak stává osobitým vzdělávacím prostorem. Od roku 1990 působí jako nezávislá terapeutka v Mnichově. Vede semináře rodinných konstelací, výcviky rodinných konstelací a zahájila výcviky pro učitele a pro rozvoj systemické práce ve školách, s rodiči a mladistvými. Je členkou fakulty Institutu pro Systemická řešení ve Wieslocheru v Německu. Autorka odborných publikací v oboru - výchova dětí a školní psychologie.

Vsevolod Vital'jevič Višnevskij (1)

Ruský dramatik.

Blanka Svadbová (1)

PhDr., redaktorka a překladatelka z ruštiny.

Kittner Vávra (1)

Nikolaj Liliev (1)

Bulharský básník, významný představitel symbolismu, překladatel a dlouholetý šéf činohry sofijského Národního divadla . U nás je jeho tvorba známa z výboru A mlčky piji zapomnění .

Martin Jíra (1)

Ing. Martin Jiránek, CSc., práce z oboru pozemního stavitelství a zdravotně nezávadných staveb, práce o protiradonových opatřeních.

Michail Vasil'jevič Fedorov (1)

Ruský profesor biologie a mikrobiologie.

Meja Mwangi (1)

Jeden z nejznámějších keňských autorů. Pracoval také jako scénárista.

Curt Agte (1)

Německý technik, metalurg, zakladatel čs. práškové metalurgie, publikace z oboru, působil v Česku.

William B Karesh (1)

Americký veterinární lékař. Zabývá se ochranou divokých zvířat.

Arthur Beiser (1)

Vysokoškolský učitel fyziky na univerzitě v New Yorku . Publikace z oboru.

Jan Kapr (2)

Jan Kapr byl český hudební skladatel, hudební režisér, publicista a pedagog. Hudbě se věnoval už od svého dětství, od 16 let svého věku, kdy utrpěl těžký úraz, se hudbě věnoval téměř výhradně. Po studiích na Pražské konzervatoři v letech 1933–1938 a 1938–1940 působil po 7 let jako hudební režisér v Československém rozhlase, poté pak 2 roky pracoval jako šéfredaktor vydavatelství Orbis. V této době byl prominentním skladatelem a protežovaným členem KSČ. V roce 1948 byl členem akčního výboru strany, který posuzoval ideologickou vhodnost provedení těch kterých skladeb. V roce 1951 obdržel Stalinovu cenu druhého stupně za hudbu k propagandistickému dokumentu režiséra Vladimíra Vlčka Nové Československo. V letech 1961 až 1972 vyučoval skladbu na Janáčkově akademii múzických umění v Brně . Jako publicista od roku 1949 redigoval časopis Hudební rozhledy. V šedesátých letech výrazně proměnil svůj kompoziční styl – nechal se inspirovat skladebnými směry a proudy tzv. Nové hudby a v pozdějším díle je osobitě syntetizoval. Napsal hudebně teoretickou práci Konstanty. Po roce 1968 zaujal negativní postoj k sovětské okupaci Československa, na protest proti okupaci jednotkami Varšavské smlouvy vrátil Stalinovu cenu, jeho díla nebyla uváděna, v důsledku normalizace na počátku 70. let také nemohl dále vyučovat.

Lewis Nordan (1)

Lewis Nordan byl americký spisovatel narozený ve státě Mississippi, kde také prožil většinu svého života, na tamních univerzitách získal vzdělání a také na nich působil, V 45 letech publikoval svou první sbírku povídek, kterou se etabloval jako spisovatel píšící v tradicích amerického jihu po boku autorů jako William Faulkner , Erskine Caldwell a Flannery O'Connor. Po vzoru svého rodiště vytváří fiktivní Arrow Catcher v deltě Mississippi, proslulost získává svou knihou Hudba močálu s aspekty magického realizmu, který se stává spolu s jakousi směsí tragiky a humoru jeho jakousi „ochrannou známkou“. Mississippi opouští až před odchodem do důchodu, stěhuje se do Pittsburghu v Pennsylvanii, kde při výuce tvůrčího psaní na místní univerzitě dožívá svůj plodný život.

Jaroslav Komínek (1)

Jaroslav Komínek je český politik, od roku 2008 zastupitel Ústeckého kraje , od roku 2006 zastupitel města Chomutov, člen KSČM. V letech 1989–1993 studoval na Vojenské střední odborné škole tankové a automobilní v Nitře, do roku 2004 působil jako voják z povolání v Armádě České republiky. Po odchodu z armády vstoupil do KSČM. V roce 2006 se poprvé ujal politické funkce, byl zvolen zastupitelem města Chomutov, kterým je dodnes. Zastupitelem Ústeckého kraje byl poprvé zvolen v roce 2008 a je jím také dodnes. Od roku 2012, kdy KSČM vyhrála krajské volby v Ústeckém kraji, je radním Ústeckého kraje pro dopravu, v roce 2016 pak povýšil na funkci náměstka hejtmana Ústeckého kraje pro dopravu. Pod jeho působením se od roku 2015 podařilo vybudovat integrovaný systém Doprava Ústeckého kraje , kdy cestující mohou po celém Ústeckém kraji cestovat na jednu jízdenku vlaky, regionálními autobusy, MHD ve vybraných městech a turistickými lodními linkami po Labi. Od roku 2019 Komínek působí také jako předseda představenstva Dopravního podniku měst Chomutova a Jirkova . Příležitostně jezdí jako řidič autobusu. Jeho současnou partnerkou je Darina Kováčová, starostka města Jirkov. V krajských volbách v roce 2020 obhájil za KSČM post zastupitele Ústeckého kraje. Strana se nicméně nestala součástí nové krajské koalice a skončil tak v pozici náměstka hejtmana. V roce 2018 se Komínek dostal do sporu s firmou BusLine, která provozovala autobusovou dopravu v Ústeckém kraji. Spor vznikl poté, co Ústecký kraj odmítl přidat peníze firmě BusLine na navýšení platů řidičů nařízené vládou, protože by to bylo mohlo být nezákonné. Firma BusLine poté přestala plnit závazky, které byla povinna dle smlouvy plnit. Mělo to za následek, že některé spoje vůbec nevyjely. Ústecký kraj reagoval na vzniklou situaci unikátn...

Eva Rozkovcová (1)

Narozena 5.3.1922 v Kladně. MUDr., CSc., stomatoložka, publikace z oboru.

Jarmil Kostlán (1)

Narozen 8.11.1915 v Jarošově u Litomyšle, zemřel 22.11.1986. MUDr., DrSc., profesor stomatologie, publikace z oboru.

Miloš Hrušovský (1)

Miloš Hrušovský byl slovenský a československý účastník odboje, politik Komunistické strany Slovenska, člen Sboru pověřenců v 50. letech a poslanec Slovenské národní rady a Sněmovny národů Federálního shromáždění na počátku normalizace. Absolvoval gymnázium a soukromou obchodní školu v Praze. Původně působil jako bankovní úředník. Za druhé světové války byl aktivní v odboji. Spolu s Štefanem Bašťovanským byli od července 1942 předáky IV. ilegálního vedení KSS. 10. dubna 1943 ho zatkla slovenská policie. Později byl účastníkem Slovenského národního povstání. Po válce redigoval časopis Výstavba Slovenska. Byl předsedou Ústředního výboru slovenského Svazu protifašistických bojovníků a členem předsednictva federálního Svazu protifašistických bojovníků. Zároveň působil jako člen předsednictva slovenského i federálního Ústředního výboru Národní fronty. V letech 1955–1960 byl pověřencem spotřebního/lehkého průmyslu v 11. Sboru pověřenců a 12. Sboru pověřenců. V letech 1960–1963 zastával post místopředsedy KNV pro Středoslovenský kraj. K roku 1964 se uvádí jako náměstek předsedy Slovenské komise pro investiční výstavbu. Publikoval četné skici a fejetony. Roku 1948 mu byl udělen Řád Slovenského národního povstání, v roce 1949 Československý válečný kříž 1939, získal i Řád 25. února a roku 1966 Řád práce. V letech 1946–1970 se uvádí jako účastník zasedání Ústředního výboru Komunistické strany Slovenska. Počátkem roku 1968 byl zvolen členem komise Slovenské národní rady, která se zabývala z hlediska ekonomického a národohospodářského změnou postavení slovenských orgánů. Po provedení federalizace Československa usedl do Sněmovny národů Federálního shromáždění. Mandát ovšem nabyl až dodatečně v březnu 1971 v rámci jedné z doplňovacích voleb po vlnách čistek souvisejících s invazí vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Do...

Jaroslav Beránek (2)

Mgr. Jaroslav Beránek byl československý basketbalista, účastník Mistrovství světa 1974 a Mistrovství Evropy 1975. Je zařazen na čestné listině mistrů sportu. V československé basketbalové lize hrál 18 sezón v letech 1969-1989 za kluby Iskra Svit, Zbrojovka Brno, RH Pardubice, VŠDS Žilina a Baník Handlová. Třikrát byl mistrem Československa, jedenkrát vicemistrem a má jedno třetí místo. V historické střelecké tabulce basketbalové ligy Československa je na 10. místě s počtem 6561 bodů. V sezóně 1982-1983 v ligovém utkání Žilina - Handlová zaznamenal 54 bodů, což byl třetí nejlepší střelecký výkon v historii československé ligy. Zúčastnil se 5 ročníků evropských klubových pohárů v basketbale, s týmem Zbrojovka Brno 4 ročníků, z toho dvakrát Poháru evropských mistrů , dvakrát Poháru vítězů pohárů . S týmem Brna získal druhé místo v Poháru vítězů pohárů 1974). S týmem Iskra Svit hrál v Poháru vítězů pohárů 1986, v 1. kole vyřadili turecký Fenerbahce Istanbul, v osmifinále byli vyřazeni od Stade Francais Paříž. Jako hráč reprezentačního družstva Československa byl účastníkem 2 světových a evropských basketbalových soutěží. Za reprezentační družstvo Československa v letech 1971-1978 hrál 118 zápasů, z toho na Mistrovství světa a Mistrovství Evropy celkem 14 zápasů, v nichž zaznamenal 103 bodů. Startoval na Mistrovství světa 1974 v Portoriku a na Mistrovství Evropy mužů - 1975 v Bělehradě

Emil F Smidak (1)

Narozen 13.8.1910 v Ostravě, žil ve Švédsku a Švýcarsku, kde zemřel v roce 2003. Profesně se věnoval těžkému průmyslu, též publikace o hudbě, výtvarném umění a filosofické úvahy.

Vladimír Půhoný (1)

Raven Argoni (1)

Narozen 21. 2. 1948 v Čejči u Hodonína. Režisér, spisovatel, fotograf, kartář, autor publikací z oblasti okultismu.

Stanislav Tajbr (1)

Ing., odborník firmy Korado na vytápění a topná tělesa.

Vasilij Terent'jevič Popov (1)

Václav Kubica (2)

Narozen 20.5.1926 v Praze. Muzikolog, hudebník, publikace o arabské hudbě.

Em Čapek (1)

Oldřich Pyšvejc (1)

Narozen 21.4.1865 v Praze, zemřel 21.12.1938 tamtéž. Nakladatel, knihkupec, antikvář, autor seznamů antikvárních knih.

G. N Whyte (1)

Andrém K. (1)

Michal Zítko (3)

Narozen 25.7.1972 v Jaroměři. Spisovatel, překladatel, redaktor.

František Polák (1)

František Polák byl hrdina I., II. i III. odboje. Po účasti v československých legiích se za první republiky živil jako komunistický advokát. V roce 1939 odešel do Polska. Dne 3. listopadu 1939 bylo v sovětském zajetí zahájeno jeho stíhání za protisovětskou činnost. Byl odsouzen k 8 letům žaláře. Dne 17. ledna 1942 byl propuštěn na základě československo-sovětské dohody o amnestii pro čs. občany. Na konci roku 1942 byl opět odsouzen za protisovětskou činnost, tentokrát k 5 letům nucených prací v gulagu. Propuštěn byl 5. prosince 1947. V září 1948 emigroval do západního Německa, kde seznámil světovou veřejnost se sovětskými tábory nucené práce. V dubnu 1951 se odstěhoval do USA. V roce 1953 žaloval SSSR a jeho satelity za nucenou práci. Výsledkem bylo, že OSN odsoudila používání nucené práce. V roce 2014 mu byla udělena Cena Václava Bendy .

František Kretz (1)

Narozen 4.1.1859 v Blansku, zemřel 4.6.1929 v Uherském Hradišti. Učitel, etnograf, publikace z oboru.

Michal Rerych (1)

Autor dvojjazyčných překladových slovníků.

Kumiko Kakehashi (1)

Japonská spisovatelka a novinářka.

František Fuciman (2)

Slovenský autor odborných článků z lékařství.

Zdeněk Baloun (1)

Narozen 1918, zemřel 1978. Malíř a ilustrátor, výtvarný redaktor nakladatelství Orbis a Odeon.

Jozef Čabelka (1)

Jozef Čabelka byl československý vědec a pedagog, akademik SAV, korespondent ČSAV, mikrometalurg a expert v oboru svařování. Jozef Čabelka se narodil 15. února 1910 ve městě Holíč v Záhorské nížině, na západním Slovensku. Navštěvoval Reálné gymnázium v Hodoníně, které ukončil v roce 1928. Ve stejném roce nastoupil ke studiu oboru strojního inženýrství konstrukčního směru na Vysokém učení technickém v Brně a v roce 1932 nastoupil ještě ke studiu oboru silnoproudé elektrotechniky. Studia na VUT ukončil v roce 1934 titulem Ing. Po studiích na VUT jej tamní profesoři – Rysek a Píšek – doporučili k praxi v laboratoři prof. Portevina v Paříži. Po jednom roce nastoupil na svářečskou školu ESSA – École Supérieure de Soudure Autogéne, ze které si v roce 1937 odnesl diplom Ing. ESSA . Před návratem do Československa ještě absolvoval krátké praxe ve francouzské společnosti Air Liquid a americké Babcock-Wilcox. Poté začal pracovat v Železárnách a drátovnách Bohumín, kde začal budovat oddělení pro výrobu přídavných svařovacích materiálů. Během zaměstnání mu byly umožněny studijní pobyty v ESABu v Göteborgu, Königshütte, Bismarckhütte a v závodech Krupp. Po přemístění oddělení do továrny ve Vamberku – Železárny Vamberk – vybudoval jeden z nejmodernějších provozů na výrobu obalovaných elektrod ve světě. Čabelka se stal vedoucím výroby továrny ve Vamberku, které se stala jedním z největších výrobců elektrod ve střední Evropě. V roce 1942 byl jmenován mimořádným profesorem a v roce 1946 řádným profesorem Slovenské vysoké školy technické v Bratislavě v oboru mechanické technologie. V roce 1943 založil Katedru fyzikální metalurgie na Strojní fakultě SVŠT, kterou i vedl. Za svého působení v Železárnách Vamberk přišel s vlastní metodikou stanovení svařitelnosti uhlíkových ocelí. Ta byla předmětem jeho dizertační práce, kterou úspěšně obhájil...

Ueda Akinari (1)

Vlastním jménem Ueda Sendžiró, autor prozaických žánrů jomihon, ukijozóši, básník formy tanka, kokugakuša. Používal též pseudonymy Mučó, Wajakutaró, Uzurai a Senšikindžin. Narodil se jako nemanželské dítě, jeho otcem byl údajně samuraj. V dětství byl adoptován do obchodnické rodiny Ueda coby dědic jména a pokračovatel rodu. Po těžké nemoci částečně ochrnul na obou rukou. Neradostný osud jej poznamenal, věřil v nadpřirozeno, magii a vůli božstev. Od mládí se věnoval psaní básní a četl knížky gesaku stejně jako japonské i čínské klasiky. Měl hluboký zájem o „národní vědu“ kokugaku, kterou studoval u význačného učence Kató Umakiho a v níž dosáhl významného postavení. Prózu, která jej proslavila nejvíce, začal psát až ve 30 letech, velice jej přitahovaly strašidelné příběhy a vyprávění o nadpřirozených jevech. Jeho mistrovským dílem se stalo Vyprávění za měsíce a deště, inspirované čínskými motivy. Knihu dopsal v roce 1768, ale vydána byla až roku 1776. Sbírka devíti romantických, strašidelných příběhů je psána vybroušeným slohem, částečně i s použitím mluveného jazyka. Ovlivnila řadu pozdějších autorů. Povídky jsou plné nadpřirozených jevů, protagonisté se například setkávají s duchy historických osobností, v některých příbězích dochází k převtělování lidí v tvory z živočišné říše a naopak. Druhou Uedovu sbírku povídek „Harusame monogatari“ tvoří rovněž devět příběhů, ale ve srovnání s předchozí sbírkou obsahuje mnohem méně nadpřirozených prvků. Ve 37 letech přišel Ueda při požáru o domov a začal studovat medicínu, později si v Ósace otevřel lékařskou praxi a získal reputaci výborného lékaře. Třebaže ke konci života částečně oslepl, věnoval se vědeckému studiu fonologie, staré klasické literatury, čajovému obřadu a poezii....

Lucie Kracíková (1)

Lucie Kursová, dívčím příjmením Kracíková je česká archeoložka, historička architektury a publicistka. Pracuje v teplickém Regionálním muzeu, kam byla roce 2009 přijata na pozici vedoucí Archeologického oddělení. Ve své odborné praxi se zaměřuje středověkou a raně novověkou architekturu. Kursová se též podílí na archeologických průzkumech .

František Petřík (1)

Narozen 12. 4. 1857 v Doubravčicích u Českého Brodu, zemřel 18. 1. 1925 ve Vysokém Mýtě. Pedagog, práce v oboru, prozaik pro mládež.