Všichni Autoři a témata

Waylon Jennings & Willie Nelson (2)

Waylon Jennings a Willie Nelson jsou dvě ikonické postavy country hudby, které se významně podílely na vzniku hnutí outlaw country v 70. letech 20. století. Waylon Jennings se narodil v roce 1937 v Texasu a svou kariéru začal jako rozhlasový DJ, poté začal vystupovat s Buddy Hollym a nakonec se vydal na sólovou dráhu. Jeho hluboký, zvučný hlas a snaha o hudební nezávislost se staly charakteristickými znaky jeho stylu. Vydal řadu alb a hitů, včetně písní "Luckenbach, Texas" a "Mammas Don't Let Your Babies Grow Up to Be Cowboys".

Walter S Tevis (2)

Americký sci-fi spisovatel a scénárista.

Walt Morey (3)

Walter „Walt“ Nelson Morey byl americký spisovatel knih pro mládež odehrávajících se na americkém severozápadě a na Aljašce, tedy v místech, kde Morey žil po většinu svého života. Morey neměl nikdy velký zájem o studium a po ukončení střední školy se živil jako dělník, pracoval v lese, byl boxerem a potápěčem. V počátcích své spisovatelské kariéry měl problémy kvůli svému nedostatečnému vzdělání. Psal v podstatě brakové povídky pro pulp magazíny, ale vyučil se na nich spisovatelskému řemeslu. Pak začal psát knihy pro mládež, za které získal řadu ocenění. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Walt Morey na anglické Wikipedii.

Vojtech Mihálik (18)

30. marec 1926, Dolná Streda - † 3. november 2001, Bratislava) bol slovenský básnik, prekladateľ a publicista. Narodil sa v robotníckej rodine v Dolnej Strede a vzdelanie získaval v Seredi, Trnave a na filozofickej fakulte Univerzity Komenského v Bratislave, kde študoval odbor slovenčina - filozofia. Po ukončení vzdelávania pracoval ako redaktor; v rokoch 1949 - 1950 vo vydavateľstve Kniha a v rokoch 1950 - 1951 vo vydavateľstve Slovenský spisovateľ; v rokoch 1952 - 1954 vo vojenskom časopise Československý voják, kde pôsobil počas základnej vojenskej služby. V rokoch 1954 - 1959 bol tajomníkom Zväzu slovenských spisovateľov a v rokoch 1965 - 1967 bol prvým tajomníkom a predsedom tohto zväzu. V rokoch 1960 - 1964 sa vrátil do vydavateľstva Slovenský spisovateľ ako šéfredaktor, v rokoch 1968 - 1969 sa venoval výhradne literárnej činnosti, v rokoch 1971 - 1973 pracoval ako odborný poradca pri predsedníctve vlády, v rokoch 1974 - 1977 sa opäť pokúsil venovať výhradne svojej literárnej tvorbe a v rokoch 1977 - 1985, kedy odišiel do dôchodku, bol riaditeľom vydavateľstva Slovenský spisovateľ. Okrem týchto zamestnaní sa angažoval i politicky. V rokoch 1964 - 1981 bol poslancom Slovenskej národnej rady, v rokoch 1969 - 1971 poslancom Federálneho zhromaždenia a v rokoch 1966 - 1981 bol členom ÚV KSS. Dlhé roky sa v Novom slove mladých, prílohe Nového slova, venoval mladým adeptom poézie, z ktorých mnohí neskôr publikovali básnické zbierky v knižnej podobe. Mihálik bránil v publikovaní mnohým básnikom mladšej a strednej generácie, napr. I. Štrpkovi, Š. Moravčíkovi, M. Richterovi, J. Švantnerovi, ktorí vďaka jeho politickým zásahom boli sčasti alebo úplne vylúčení z literárneho života najmä 70. rokov minulého storočia . Písať básne začal v období stredoškolských štúdií a svoje diela uverejňoval v časopisoch Plameň, Rozvoj, Nový svet a Elán. Knižne debutoval v roku 1947 zbierkou Anjeli. Svojimi dielami otvorene podporoval komunistickú...

Vojtěch Kodet (17)

Otec Karmelitán Vojtěch Kodet se narodil 20. 5. 1956 v Malém Beranově, okres Jihlava. Po studiu sedmiletého gymnázia v Jihlavě vystudoval teologii a roku 1982 byl vysvěcen na kněze v brněnské diecézi. Již v prvních letech studia teologie se seznámil s Řádem karmelitánů , který působil v době komunistického režimu v podzemí. Členem řádu se stal se v roce 1976. Začátkem osmdesátých let se seznámil se začínajícím hnutím charismatické obnovy v ČR. Nyní je členem národního týmu CHO, který mj. připravuje program konferencí Obnovy. V období totality působil jako kaplan v Pozořicích, Jedovnicích, v Brně-Zábrdovicích a ve Velkém Meziříčí. V roce 1988 byl ustanoven farářem ve farnostech Biskupice a Radkovice u Hrotovic. Po pádu totalitního režimu se stal v roce 1990 převorem a novicmistrem kláštera karmelitánů v Kostelním Vydří. Současně sloužil jako farář v Kostelním Vydří a dvou přilehlých farnostech. Od roku 1989 byl také konzultorem a členem kněžské rady při brněnském biskupství. Od roku 2000 studoval spirituální teologii na Papežském institutu spirituality Teresianum v Římě, v roce 2005 obhájil doktorát z teologie. Od roku 2002 externě vyučuje na KTF UP v Olomouci. Od roku 2003 je rovněž představeným Řádu bratří karmelitánů v České republice. Kromě toho se věnuje přednáškové a formační činnosti, duchovnímu doprovázení a vedení exercicií pro různé skupiny lidí, zvláště pro kněze. V roce 1991 společně s P. Janem Fatkou založili Karmelitánské nakladatelství se sídlem v Kostelním Vydří

Vlastimil Maršíček (9)

* 14. 11. 1923, Postupice u Benešova, † 11. 8. 2000, Praha Básník, prozaik, překladatel, publicista, autor knih pro děti a mládež Jeho otec Jan Maršíček byl řídící učitel a kulturně osvětový pracovník na Podblanicku a Pardubicku, autor lidových románů a próz pro děti . Vliv na formování V. Maršíčka měl i nejstarší, předčasně zesnulý bratr Ladislav Maršíček , který se v 30. letech 20. století angažoval v levicovém vysokoškolském hnutí, byl publicistou a psal i básně . Po maturitě na reálném gymnáziu v Pardubicích začal Maršíček navštěvovat Eckertovu obchodní školu v Praze, 1943 byl zde nasazen v továrně na léky. Po skončení války nastoupil do redakce nově založeného deníku Práce; 1946 se zapsal ke studiu české literatury na FF UK, po roce však studia ukončil. V Práci působil nejprve v kulturní rubrice, poté jako vedoucí redaktor krajských novinových příloh a od roku 1949 jako zástupce šéfredaktora. V roce 1950 musel z redakce odejít. Krátce byl zaměstnán jako lektor Československého krátkého filmu a od roku 1952 pracoval v sekretariátě Svazu československých spisovatelů, od 1956 jako tajemník. Současně v letech 1956–57 externě přednášel na katedře žurnalistiky FF UK. V 70. a 80. letech 20. století se živil jako příležitostný publicista a překladatel beletrie a v roce 1989 odešel do důchodu. Dlouhodobě Maršíček spolupracoval s redakcí Československého vojáka, kde mj. uváděl začínající autory. Povídky, básně, novinové články, recenze, fejetony a reportáže dále publikoval v časopisech a denících: Studentský časopis, Mladá fronta, Rudé právo, Obrana lidu, Zemědělské noviny, Lidová demokracie, Svobodné slovo, Svět v obrazech, Lidové noviny, Literární noviny, Listy, Plamen, Nový život, Host do domu, Květen, Sešity pro literaturu a diskusi, Slovenské pohľady, Kultúrny ži...

Vlastimil Brodský (7)

Vlastimil Brodský, přáteli a kolegy zvaný Bróďa byl český herec, dlouholetý člen hereckého souboru Divadla na Vinohradech . V době studia na gymnáziu se s ním rodiče přestěhovali ze Slezska do Prahy. V prosinci roku 1939 složil zkoušky do elévského sboru – soukromé herecké školy E. F. Buriana, založené při jeho slavném divadle D40. K pedagogům zde kromě Buriana patřila např. Lola Skrbková a Nina Jirsíková. Původně se tu chtěl zlepšit v tanci , ale Burian si všiml jeho talentu a doporučil mu dráhu hereckou. V sezóně 1939/1940 se začal Brodský objevovat ve sboru v Burianových hrách, prvním samostatným jevištním projevem bylo pak v D41 vystoupení v Zeyerově Staré historii, kde ztvárnil úspěšně několik osob a předmětů, např. muzikanta, nosiče, okno a zámek. Když nacisté v roce 1941 Buriana zatkli a divadlo zavřeli, chvíli ještě setrval ve zde ustanoveném a Františkem Salzerem vedeném Divadle Na Poříčí, třetí scéně Divadla na Vinohradech, později společně s ostatními spolužáky pomohl rozběhnout pololegální divadlo Větrník. Divadlo sídlilo v letech 1941–1944 v Divadélku pro 99 ve výstavní síni U Topičů na Národní třídě, v roce 1944 pak krátce v Ženském klubu v ulici Ve Smečkách. Ve Větrníku byli partnery Brodského například Zdeněk Míka, Zdeněk Řehoř, Stella Zázvorková a konzervatoristé Jaromír Pleskot a Radovan Lukavský. Souběžně s působením ve Větrníku hrál i v Pražském dětském divadle Míly Mellanové. V roce 1944 odešel z Větrníku a založil spolu s několika kolegy Pražské divadelní studio, které se však po nezdařené jedné premiéře rozpadlo. Vrátil se zpět do Větrníku a v květnu 1946 odešel s několika herci do Divadla satiry , kde působil v sezóně 1946–47 a na chvíli se pak ještě vrátil k E. F. Burianovi do divad...

Vlasta Winkelhöferová (8)

Vlasta Winkelhöferová, roz. Vojáčková , japanistka, překladatelka, autorka. Po maturitě na Státním francouzském gymnáziu v Praze v roce 1950 studovala obor japanologie-koreanistika na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze. Po absolvování roku 1955 působila na této fakultě jako asistentka, později odborná asistentka se zaměřením na moderní japonskou literaturu, moderní jazyk a folklór. Spolu s manželem Janem Winkelhöferem, rovněž japanologem, po dvojím pobytu v Japonsku v šedesátých letech napsala cestopis Sto pohledů na Japonsko , který se dočkal dvou českých reedic a překladů do cizích jazyků . Po vynuceném odchodu z fakulty v době normalizace působila jako profesorka japonštiny na Orientálním oddělení Státní jazykové školy v Praze. Přeložila do češtiny řadu stěžejních děl japonských prozaiků a dramatiků moderní doby . Je spoluautorkou prvních českých dějin japonské kultury Vějíř a meč – Kapitoly z dějin japonské kultury a dějin moderní japonské literatury , spolupracovala na Slovníku spisovatelů Asie a Afriky a jeho anglické verzi . V letech 1982−83 pobývala na půlroční odborné stáži na Univerzitě Waseda a Institutu pro studium národní literatury v Tokiu. V českých, zahraničních a japonských odborných sbornících a periodikách publikovala vědecké a odborné stati, zúčastňovala se aktivně mezinárodních japanologických konferencí a sympozií. Vedle literatury se věnuje studiu japonského folkloru a lidového umění a je autorkou a spoluautorkou několika výstavních scénářů z této oblasti. Během pobytu v Japonsku v letech 1990−96 (jako manželka československého, později českéh...

Vlasta Švejdová (13)

Vlasta Švejdová, také Švejdová Novotná nebo Švejdová-Lorenzová je česká ilustrátorka, grafička, malířka a karikaturistka. Věnovala se také animovanému filmu. Vlasta Švejdová vystudovala v letech 1960–1964 Střední uměleckoprůmyslovou školu v Brně. Začínala jako ilustrátorka v novinách a byla kmenovou autorkou humoristického kresleného časopisu Dikobraz. V osmdesátých letech vytvořila sedm kreslených filmů pro Filmové studio Barrandov. Ilustruje pohádky, učebnice, obaly na CD. Věnuje se také olejomalbě, perokresbě a litografii. Její dílo bylo součástí domácích i zahraničních výstav a je rovněž zastoupeno v mnoha soukromých sbírkách.

Vladimír Zacha (6)

Narozen 7. 5. 1925 v Brně, zemřel 1995. Doc., Dr., Ing., CSc., fytopatolog, diagnostik škodlivých činitelů, popularizátor vědy, publikace z oboru botaniky a ochrany rostlin.

Vladimír Válek (9)

Vladimír Válek je významný český dirigent, proslulý svým přínosem klasické hudbě v České republice i na mezinárodní scéně. Narodil se 2. ledna 1935 v Moravské Třebové a jeho plodná kariéra trvá již několik desetiletí. Válek vystudoval dirigování na Pražské konzervatoři a Akademii múzických umění v Praze. V průběhu let zastával prestižní funkce, například šéfdirigenta Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK a Symfonického orchestru Českého rozhlasu. Jako hostující dirigent působil také u mnoha orchestrů po celém světě.

Vladimír Urban (7)

Vladimír Urban byl slovenský hokejista, obránce. V československé lize hrál za Slovan Bratislava CHZJD a během vojenské služby za Duklu Trenčín. V roce 1979 získal mistrovský titul. V letech 1977 a 1978 reprezentoval Československo na mistrovství světa juniorů do 20 let, v roce 1977 získal s týmem bronzovou medaili za 3. místo.

Vladimír Kroc (8)

Ing. Vladimír Kroc je český rozhlasový moderátor a publicista. Kroc v dětství strávil dva roky v Indii, kam jeho otce vyslala na montáže plzeňská Škodovka. Po té se mu zalíbila kamera a chtěl věnovat filmařství, ale na Filmovou a televizní fakultu Akademie múzických umění brali v době konce jeho středoškolských studií jen dva uchazeče. Vystudoval proto Vysokou školu ekonomickou , ale tomuto vědnímu oboru se s výjimkou čtrnáctidenního zaměstnání ve společnosti Motokov těsně po škole nikdy nevěnoval. Ještě během vysokoškolských studií založil se spolužáky na kolejích na pražském Jarově studentský rozhlas po drátě a posléze v něm začal také vysílat. Po vojenské službě nastoupil v roce 1989 do Československého rozhlasu a po Sametové revoluci se stal parlamentním zpravodajem. Následně se však stal moderátorem rozhlasových pořadů a vysílá na stanicích Český rozhlas Radiožurnál a Český rozhlas Dvojka . Působil také v České televizi, kde moderoval pořad Studio 6. Absolvoval roční stáž v Austrálii, při které prohluboval své znalosti anglického jazyka. Z prostředí tohoto kontinentu napsal dvě publikace, a sice Orion hlavou dolů a Jižním křížem krážem. Od roku 1988 je ženatý se spolužačkou z vysoké školy a je otcem dcery Elišky a syna Kryštofa.

Vladimír Francev (15)

Autor se zabývá obrněnými vozidly.

Vladimír Dvořák (8)

Vilém Reichmann (10)

Vilém Reichmann, přezdívka Jappy; byl český výtvarník německého původu, karikaturista a fotograf. Proslul zejména černobílými imaginativními fotografiemi s poetikou náhodných setkání, tvarových analogií či abstrahujících detailù. Vilém Reichmann pocházel z brněnského německého prostředí. Otec Johann Reichmann pocházel z Rostěnic a byl odborným učitelem a ředitelem měšťanské školy v Brně. Matka Marie, rozená Schwarzová se narodila v Jihlavě. V letech 1927–1932 vystudoval architekturu na Německé vysoké škole technické v Brně a získal titul inženýra. Již jako posluchač školy prokázal levicové smýšlení, když byl funkcionářem socialistického studentského spolku Arbeitsgemeinschaft sozialistischer Hochschüler a členem komunistické strany . Krátce působil jako výpomocný učitel v Hanušovicích a do války pak pracoval na brněnském stavebním úřadě. V té době také kreslil karikatury do časopisů a novin - Index, Tvorba, Trn, Tramp, Simplicus, Arbeiter Ilustrierte Zeitung , Rovnost, Žijeme, Haló noviny. Přezdívku Jappy, kterou své kresby a karikatury signoval, získal v trampském hnutí. Dne 2. prosince 1935 se v Brně oženil s Rudolfinou Barborou Zukalovou , herečkou Zemského divadla. V roce 1938 bylo rozvedené manželství prohlášené za rozloučené. Jako Němec byl za 2.světové války zařazen do německého vojska, kde odmítl vstoupit do důstojnické školy. Na frontě přeběhl na ruskou stranu a v zajateckém táboře se připojil ke skupině antifašistů. Odsud se vrátil po válce jako zajatec a na svobodu se dostal po zásazích bývalé manželky. V letech 1947–1948 byl členem postsurrealistické skupiny Ra, která v té době uspořádala sérii výstav. Později byl členem fotografické skupiny DOFO a uměleckého Sdružení Q . Po roce 1948 působil ve svobodném povolání (člen Sva...

Věra Hartmannová (13)

Česká lingvistka, práce z oboru českého jazyka.

Václav Pacina (8)

PhDr. Václav Pacina se narodil 12. dubna 1928 v obci Kopisty. Maturoval roku 1947 v Jičíně. Poté vystudoval na pražské UK. V roce 1953 začal pracovat jako sportovní novinář v Mladé frontě Dnes. Představoval novinářskou legendu, byl symbolem nejen tohoto deníku, ale i celé sportovní žurnalistiky. Jeho originální styl poznamenal několik generací čtenářů, byl nezaměnitelný a průkopnický. Václav Pacina vystudoval dějiny umění a šíře jeho záběru pronikala do každého článku. Jeho styl byl zasvěcený a kultivovaný, v mnoha směrech esteticky krásný. Měl takový talent, že by mohl psát knihy, což v několika případech uskutečnil. Ať už to byly odborné knihy jako Malá encyklopedie hokeje, kterou napsal společně s trenérem Karlem Gutem, nebo publicistické dílo Sport bez svatozáře. Čtenáře provázel řadou sportů po více než pět desítek let na stránkách Mladé fronty, kde pracoval od roku 1953, a později Mladé fronty DNES. Jeho záběr sahal od Zátopkovy poválečné generace až po novodobé olympijské hrdiny s Jaromírem Jágrem. Měl hluboký vztah ke kultuře, dokázal zasvěceně psát o divadle i hudbě, nebo vést erudovaný rozhovor s Karlem Gottem. Velkou autorskou sílu dokázal ještě v srpnu, když pro MF DNES připravil obsáhlou a ojedinělou přílohu Doping v Československu. Do posledních chvil byl obrovsky energický.

Václav Jirásek (5)

Narozen 8.12.1906 v Mělníku, zemřel 8.3.1991 v Praze. RNDr., docent systematické botaniky, práce v oboru.

Václav Husa (13)

Václav Husa byl český historik, pedagog a archivář. V letech 1934–1931 studoval na FF UK dějepis a zeměpis, během tohoto studia strávil rok v Paříži a Rennes, po získání aprobace pro středoškolské učitelství pokračoval do roku 1934 ve studiu na Státní archivní škole . V době studií na archivní škole pracoval v Archivu Národního muzea, poté v archivu ministerstva vnitra až do roku 1949, kdy započal pedagogickou kariéru na FF UK. Od roku 1951 vedl katedru českých dějin, podílel se na vzniku ČSAV a již od počátku se stal jejím členem korespondentem. Z historie se zaměřoval na kulturní dějiny , hospodářské a sociální dějiny, také teoretické otázky historické vědy, jeho soucítění s dělnickou třídou ho přivádělo k marxistickému pojetí historiografie. Mezi jeho základní díla patří Epochy českých dějin, Tomáš Müntzer a Čechy a Dějiny Československa . Je pochován na Vyšehradském hřbitově v Praze.

Václav Fischer (13)

Václav Fischer je německo-český podnikatel v cestovním ruchu, který roku 1978 emigroval z Československa a usadil se v Německu. V roce 1980 založil v Hamburku cestovní kancelář Fischer Reisen, kterou vlastní dodnes. Od roku 1980 vytváří know how Fischer, které je - stejně jako jeho jméno FISCHER - po dlouhá léta protiprávně používáno jednou českou cestovní kanceláří. V roce 1997 založil leteckou společnost Fischer Air. V letech 1999–2002 byl prvním nezávislým senátorem Parlamentu České republiky. Narodil se v Praze – Karlíně. Vystudoval Gymnázium Jana Nerudy a vnitřní obchod na Vysoké škole ekonomické . V den své promoce, 13. listopadu 1978 odešel z ČSSR do Švýcarska a později do Německa. Jeho první německou zastávkou byl Západní Berlín. Zde také získal ve studentské cestovní kanceláři ARTU REISEN svoji první práci. Po roce se přestěhoval do Hamburku a pracoval v lodní společnosti TT Linie a později v exkluzivní cestovní agentuře World in Travel. V roce 1980 založil v Hamburku cestovní kancelář Fischer Reisen. Sametová revoluce zastihla Václava Fischera na Kanárských ostrovech. Přes varování svých společníků, spolupracovníků a přátel začal zvažovat svoji obchodní činnost ve Střední Evropě a od roku 1990 zde začal prodávat zájezdy. Zároveň však rozvíjel činnost německé Fischer Reisen, která se rozšířila i na území bývalé NDR, nabízela své zájezdy s odletem ze 14 německých letišť a v polovině devadesátých let připravovala každoročně dovolenou pro půl milionu klientů. O rostoucí FISCHER REISEN se začala zajímat konkurence, Václav Fischer v důvěrných jednáních v letech 1996 a 1997 zařídil převzetí svojí cestovní kanceláře nově vzniklým uskupením C und N Turistik, patřící do struktur mezinárodních koncernů. Prodejem získané finanční prostředky investoval do nákupu letadel k vlastní aerolinii Fischer Air a do dalšího rozvoje svých firem v ČR a do expanze na Slovensko, do Maďarska a Pols...

Václav Chaloupecký (13)

Václav Chaloupecký byl český historik, hlavní představitel historiků na Slovensku meziválečného období, žák prof. Josefa Pekaře. Ve studentském období i básník v okruhu anarchistických buřičů pod pseudonymem Banjom. V letech 1903–1907 studoval na Filozofické fakultě UK . V téže době publikoval modernistickou poezii pod pseudonymem Banjom a byl členem Volného sdružení literárního Syrinx. Po absolutoriu pracoval jako lobkovický archivář a knihovník v Roudnici nad Labem . Následně byl jmenován státním inspektorem slovenských archivů a knihoven , paralelně docent a řádný profesor československých dějin na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Na bratislavské univerzitě vykonával řadu akademických funkcí , v roce 1939 se stal řádným profesorem na pražské FF UK, kde přednášel do roku 1951. Jeho zásluhy ve vědním oboru československé dějiny byly oceněny členstvím v České akademii věd a umění a Královské české společnosti nauk . Byl čestným členem Rumunské akademie věd, působil také v Československé radě badatelské, kde od roku 1935 zastával funkci předsedy jejího historického odboru a v Učené společnosti Šafaříkově.

Tublatanka (10)

Tublatanka je slovenská rocková skupina, která vznikla na počátku 80. let 20. století v Bratislavě, tehdejší součásti Československa. Klasickou sestavu kapely tvořili Maťo Ďurinda , Palo Horváth a Ďuro Černý . Rychle se stali jednou z nejpopulárnějších kapel na Slovensku a v Čechách, v roce 1985 vydali debutové album " Tublatanka ", které zaznamenalo výrazný úspěch a připravilo půdu pro jejich další tvorbu. Jejich hudba se vyznačuje silnými rockovými melodiemi v kombinaci s chytlavými refrény a kytarovými riffy.

Tony Hillerman (6)

Narodil se v roce 1925 a jeho život i spisovatelská kariéra je pevně spjatá s Novým Mexikem. Hillermana fascinuje svět kmenových zvyků a původních amerických tradic a komplikovanost života tam kde se stýkají dvě kultury. První leaphornovskou detektivku vydal v roce 1970.

Tom Rob Smith (9)

Tom Rob Smith je anglický spisovatel románů. Smith se narodil roku 1979 v Londýně jako syn anglického otce a švédské matky. Studoval na Univerzitě v Cambridgi a poté absolvoval roční kurz tvůrčího psaní v Itálii. Od té doby působí jako spisovatel a scenárista. Největší úspěch sklidil jeho první román Dítě číslo 44, publikovaný v roce 2008. Získal ocenění Ian Fleming Dagger za nejlepší thriller roku, byl nominován na Man Bookerovu cenu a přeložen do více než 30 jazyků. Na Dítě číslo 44 volně navazují další dva romány odehrávající se v Sovětském svazu. Po nich Smith napsal psychologický thriller Farma. Román Dítě číslo 44 byl v roce 2013 zfilmován v produkci Ridleyho Scotta, film se stejnojmenným názvem měl premiéru v dubnu 2015. Natáčelo se také v České republice, mimo jiné v pražském metru nebo u Máchova jezera. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tom Rob Smith na anglické Wikipedii. Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Tom Rob Smith

Tim Dedopulos (11)

Tim Dedopulos se živí jako autor, editor a tvůrce her. Pracoval pro významné výrobce her včetně firmy Wizards of the Coast a je jedním z nejlepších hráčů Dungeons & Dragons . Napsal obrazovou encyklopedii o čarodějích a kouzelnících Wizards a průvodce karetní hrou Official Magic: The Gathering Deckbuilder´s Guide. Jako spisovatel se kromě fantasy zabývá i celou řadou dalších témat, mytologií počínaje a nadpřirozenými úkazy konče. Ve svém oboru platí za uznávaného odborníka a bývá častým hostem v rozhlasových a televizních pořadech.

Tilly Bagshawe (14)

Tilly Bagshave přišla v osmnácti letech do Cambridge s desetiměsíční dcerou. V šestadvaceti se stala nejmladší spolumajitelkou jedné z nejprestižnějších firem hledajících talentované lidi. Píše pro The Times, Daily Mail a Evening Standard. Její prvotina Zbožňovaná se stala bestsellerem ve Velké Británii i Spojených státech. Žije s rodinou střídavě v Los Angeles a v Londýně. Tilly je mladší sestrou oblíbené spisovatelky Louisy Bagshawe.

Tiffany Reisz (8)

Americká spisovatelka.

Thomas Thiemeyer (15)

Thomas Thiemeyer je německý spisovatel a ilustrátor knih. Thomas Thiemeyer studoval umění a geologii v Kolíně nad Rýnem. V roce 1989 byla vydavatelstvím Ravensburg, kde pracoval od roku 1987 jako grafický poradce a vytvářel layouty, vydána první kniha s jeho ilustracemi Velká kniha pravěkých ještěrů . Poté se osamostatnil a odstěhoval se svou ženou do Stuttgartu. Jako umělec na volné noze ilustroval hry, knihy pro děti, obaly knih apod. Krom jiného pracoval pro firmy jako Heyne, Arena, Fantasy Productions, Beltz&Gelberg, Harper Collins, Random House nebo Wizards of the Coast. Spolupracoval také s režisérem Darrenem Aronofskym. Bavorská televize věnovala malířskému umění Thomase Tiemeyera dvacetiminutový příspěvek ve svém programu Space Art. Jeho díla byla několikrát oceněna cenou Kurda Laßwitze a cenou německé fantasy literatury. Během let se víc a víc věnoval psaní. V roce 2004 se díky nakladatelství Droemer Knaur objevil jeho debutový román Medusa . Většina jeho románů se stala bestsellery a byla přeložena do několika světových jazyků. Příběhy Thomase Thiemeyera zachovávají tradici klasických dobrodružných románů. Vyprávějí o nálezu zaniklé civilizace a hrozbě vyvolané záhadnými silami. Mystery thrillery Popis knihy Rok 2015, Špicberky – nejsevernější obydlené místo. Svět ledu a sněhu, zahalený po čtyři měsíce polární nocí. Zde se chystá archeoložka Hana Petersová prozkoumávat pod arktickým ledem tajemné stavby. Rozpouštějící se led vydal pravděpodobně základy jedné mystické severské říše. Hana však není první, která ruiny prozkoumává… Rok 1944. V anektovaném Norsku, daleko od jakéhokoli osídlení, spěje ke konci projekt horší než vše, co kdy člověk vymyslel. Biologická časovaná bomba pohřbená pod věčným ledem. Kód: Valhalla. Antropoložka Amy Walkerová trpí nočními můrami od chvíle, kdy záhadně zmizel člen jejího týmu. Paradoxně má nyní posílit tým propuštěný vězeň. Nikdo - kromě goril – ...

Thomas Berger (5)

Americký autor krásné a románové literatury. Bergerovy práce pokrývají množství literárních žánrů od detektivek až po humoristická díla. Jeho román The Feud byl navržen na Pulitzerovu cenu za literaturu. Celkem napsal dvacítku románů, z nichž se i další dva dočkaly filmového zpracování.

Theo Addair (8)

Theo Addair není úplně české jméno. Vymyslel ho totiž kdysi pro svou postavu v textové hře na hrdiny . A už mu tak nějak zůstalo. Mluví ženským hlasem v mužském rodě. Narodil se jako žena, ale považuje se za gender fluid, tedy člověka flexibilního vůči genderové identitě. Narodil se na Královských Vinohradech v Praze. Odmala byl jako pytel blech a jedině knížky ho dokázaly udržet v klidu. Taky byl vždycky divná holka. Dnes pracuje v advokátní kanceláři v centru Prahy a kromě psaní je jeho zálibou cestování a s ním spojený zájem o cizí jazyky. Se svými krátkými povídkami se umístil v několika literárních soutěžích včetně prestižní Ceny Karla Čapka. LGBT kniha Muffin a čaj je Theovým debutovým románem, na jaře 2019 Yoli vydalo jeho pokračování s názvem Koláčky a spiklenci. V nakladatelství Laser vyšel první díl fantasy série Ve stínu oskeruše s názvem Na kraj světa, na jaře 2020 vyjde pokračování nazvané Čtyřměstí. Momentálně pracuje na další knize.

Tango (9)

Czech rock group from Prague. Formed 1983. Active until 1988. Comeback in 2007. Former members: Miroslav Imrich František Kotva Zdeněk Juračka Jiří „Plech“ Novotný Ota Baláž Jaroslav Vondrák + manager and lyricist Vladimír Mertlík + lyricist Pavel Zeman

Suzi Quatro (17)

Suzi Quatro je americká rocková zpěvačka, skladatelka, baskytaristka a herečka, která se proslavila v 70. letech 20. století. Narodila se 3. června 1950 v Detroitu ve státě Michigan a svou hudební kariéru zahájila v ženské skupině The Pleasure Seekers, kde působila se svými sestrami. V roce 1971 se Quatro přestěhovala do Anglie poté, co ji objevil hudební producent Mickie Most, známý svou spoluprací s kapelami The Animals a Herman's Hermits.

Stefan Žeromski (12)

Stefan Żeromski byl polský spisovatel a dramatik patřící do uměleckého hnutí Mladé Polsko. Často bývá nazýván "synem polské literatury" nebo "svědomím národa". Psal také pod literárními pseudonymy: Maurycy Zych, Józef Katerla a Stefan Iksmoreż. Stefan Żeromski se narodil ve zchudlé šlechtické rodině. Jeho otec Wincent nemohl jít při tzv. lednovém povstání bojovat, kvůli nemoci jeho ženy, zato vojáky materiálně podporoval v jejich boji proti ruské nadvládě. Żeromski navštěvoval školu v Kielcích, přestože bydlel ve Strawczynu. V roce 1874 studoval na kielském gymnáziu obor literatura. Matka mu zemřela v roce 1879 a otec v roce 1883. Roku 1886 onemocněl tuberkulózou. Kvůli tomuto onemocnění a kvůli finančním těžkostem studium na gymnáziu ukončil předčasně v roce 1886, aniž získal maturitu. V té době se setkal se socialistickými myšlenkami a účastnil se i agitační činnosti mezi dělníky. Živil se jako soukromý učitel. V roce 1892 pobýval Żeromski krátce v Curychu, Vídni, Praze i Krakově. V témže roce se Żeromski oženil. Odjel se ženou i jejími dcerami z prvního manželství do Švýcarska, kde pracoval jako knihovník v polském muzeu v Rapperswil. Tam napsal svůj román Syzyfowe prace. Ve Švýcarsku se setkal mimo jiné s Gabrielem Narutowiczem a Edwardem Abramowskim. Roku 1897 se Żeromski vrátil do Polska, kde až do roku 1904 pracoval také jako knihovník v Bibliotece Ordynacji Zamojskiej. V roce 1899 se mu narodil syn Adam. V roce 1904 se Żeromski přestěhoval do Zakopaneho a věnoval se pouze literatuře. Od roku 1905 se Żeromski angažoval v různých socialistických organizacích a inicioval vzdělávací kursy pro dělnickou mládež. V roce 1909 odjel s rodinou do Paříže, kde strávil tři roky. V roce 1913 si vzal za ženu malířku Annu Zawadzkou, se kterou měl dceru Moniku. Po vypuknutí první světové války se Żeromski přihlásil do polských legií, ale do bojů neza...

Standa Procházka (8)

Čelný představitel české lidovky ve čtyřicátých, padesátých a šedesátých letech 20. století. Vyučil se číšníkem v Praze, současně se však účastnil amatérských pěveckých soutěží a brzy začal spolupracovat s pražskými tanečními orchestry. Hudební vzdělání si dodatečně doplňoval soukromým studiem u Jana Hilberta Vávry a Egona Fuchse. Stal se oblíbeným interpretem písní v lidovém tónu a jako takový spolupracoval například s orchestrem Antonína Balšánka. Od roku 1939 působil jako profesionální zpěvák v kabaretu U Šenfloků, zpíval také na čajích pro čtenáře časopisů Pražanka a Hvězda v pražské Lucerně. Počátkem čtyřicátých let byl společně s Inkou Zemánkovou a Bajo triem sólistou orchestru Jaroslava Maliny. V letech 1943–45 účinkoval v lidových operetách v Divadle U Nováků. Poté se na krátkou dobu vrátil do Mostu jako kulturní referent. Již v roce 1946 však v Praze opět zpíval jako sólista orchestru Václava Bláhy v Lucerna baru a nahrával také v pražském rozhlase s orchestrem Františka Aloise Tichého. Spolupracoval i s orchestry Bobka Bryena a Ferdinanda Petra, zpíval na různých kabaretních scénách. V letech 1963–66 byl členem souboru Brněnské estrády, se kterým účinkoval na mnoha místech Československa. Později příležitostně spolupracoval s různými orchestry hrajícími lidovkový repertoár, např. s orchestry Karla Vacka, Karla Valdaufa, s dechovou hudbou Supraphonu vedenou Jindřichem Bauerem a dalšími. V roce 1967 založil dámský orchestr Slávinky, se kterým též absolvoval mnoho zájezdů. Řada skladeb v jeho podání byla zaznamenána na deskách firem Esta a Ultraphon. K nejznámějším patří například: Ale ne, Andulička, Bílé konvalinky, Hej, panímámo, Skřivánek zpíval, Tam na stráni.

Sofoklés (13)

Sofoklés, řecky Σοφοκλης, byl starořecký athénský dramatik, kněz a politik. Patří k nejvýznamnějším antickým dramatikům, proslul svými tragédiemi, především Antigonou, Élektrou a Králem Oidipem. Jeho otec Sofillos byl zámožný člověk, měl dílnu na výrobu zbraní a brnění. Sofoklés dostal v mládí velmi dobré gymnastické a múzické vychování. Díky kráse postavy, své atletické zdatnosti a hudebním dovednostem byl vybrán v roce 480, když mu bylo 16 let, aby vedl paján oslavující rozhodující vítězství Řeků nad Peršany v bitvě u Salamíny. Sofoklés byl politicky aktivní roku 443/442 př. n. l., kdy byl pokladníkem athénského námořního spolku. V roce 441/440 př. n. l. spolu s Periklem vedl řecké vojsko jako stratég ve válce proti Samu. Úřad jednoho z deseti stratégů zastával poté ještě dvakrát. Vysoké posty zastával až do vysokého věku, v roce 413 př. n. l., ve svých 83 letech, byl zvolen próbulem, tedy jedním z deseti komisařů, kterým byly uděleny zvláštní pravomoci a úkol postavit obec na nohy po drtivé porážce Athéňanů se Syrakusany na Sicílii. Konečné porážky od Sparťanů v roce 404 př. n. l. se již nedožil, což bylo pro něj štěstí, neboť celé jeho dílo svědčí o silném spojení s Athénami a horoucí vlastenecké lásce k nim. Jako kněz výraznou měrou přispěl k zavedení Asklépiova kultu do Athén. Za své zásluhy byl Sofoklés po smrti sám uctíván jako hérós Dexión. V roce 468 př. n. l. vyhrál svou první cenu za drama na dionýsovském festivalu, když porazil staršího a již zavedeného autora Aischyla. Od té doby se stal miláčkem athénského kulturního světa, neboť na následujících třiceti festivalech zaznamenal 24 vítězství, což nemělo srovnání - jeho největší konkurent Aischylos zvítězil za celý život třináctkrát, mladší Euripidés dokonce jen čtyřikrát. Ve svých prvních hrách vystupoval ještě jako herec, avšak podle starořecké tradice přestal ...

Sinclair Nicholas (6)

autor česko-anglických slovníků a učebnice a angličtiny.

Shawna Delacorte (14)

Sarah Vaughan (8)

Sarah Vaughan , přezdívaná "Sassy" a "The Divine One", byla americká jazzová zpěvačka proslulá svým výjimečným hlasovým rozsahem, výrazným frázováním a bohatým, sametovým hlasem. Vaughanová se narodila 27. března 1924 v Newarku ve státě New Jersey, brzy se začala zajímat o hudbu a svou kariéru zahájila jako klavíristka a varhanice v místním kostele. Průlom v její kariéře nastal po vítězství v amatérské soutěži v harlemském divadle Apollo Theater v roce 1942, což ji přivedlo k účinkování jako zpěvačka s big bandem Earla Hinese.

Sára Saudková (13)

Sára Saudková za svobodna Šárka Směšná je česká fotografka, spisovatelka a bývalá manažerka fotografa Jana Saudka. Fotografuje od roku 1999. Se synem Jana Saudka Samuelem má čtyři děti – Sáru, Samuela, Jana a Oskara. Žijí v Praze - Hlubočepích, Sára Saudková se narodila v Zábřehu na Moravě, je absolventkou Vysoké školy ekonomické v Praze, kterou absolvovala v roce 1990. Vystudovala Výrobně ekonomickou fakultu, obor Ekonomika práce. Právě na vysoké škole se poprvé setkala s dílem Jana Saudka, které ji zaujalo, neboť považovala jeho styl za originální. Chtěla se s ním setkat a tak se rozhodla napsat mu dopis. K jejich setkání došlo v roce 1991. Tehdy jsem za ním přišla s přáním podat mu ruku a poděkovat. No a já přišla a už jsem zůstala, řekla Sára v rozhovoru pro Studentský list. Sára Saudková fotografuje převážně akty. Po technické stránce se jedná hlavně o klasické, černobílé fotografie snímané na střední formát. Její počáteční tvorba byla ovlivněna tvorbou Jana Saudka, u kterého – jak sama říká – se vyučila, neboť není lepší školy. Postupně si našla svůj vlastní, velmi výrazný styl. Věnuje se výhradně volné tvorbě – inscenovanými fotografiemi dokumentuje vztahy mezi muži a ženami – loučení a čekání a to mezi tím: lásky, touhy nebo osamění. Její fotografie jsou velmi hravé, s erotickým nábojem. Píše též knihy - pro děti Půlnoční pohádky , pro dospělé: autobiografická knížka Ta zrzavá , o krizi úspěšného muže středního věku Zpocená záda , temný kriminální román Déšť . Věnuje se v nich dramatickým vztahům, rafinovaným zápletkám a napínavým příběhům. Píše velmi živým a strhujícím jazykem.

Sandra Grimm (18)

Německá autorka knih pro děti a mládež. Redaktorka, pedagožka.

Samantha Shannon (17)

Samantha Shannonová je anglická spisovatelka dystopie a fantasy. Jejím prvním románem je kniha Kostičas , která vyšla v originále v roce 2012, v ČR v roce 2014. Samantha Shannonová se se narodila a vyrostla v Londýně. Studovala na Oxfordské univerzitě anglický jazyk a literaturu. V patnácti letech napsala romantický sci-fi příběh Aurora, který nebyl nikdy vydán. V devatenácti začala psát román Kostičas, který publikovala v roce 2012. Jedná se o první knihu sedmidílné série nazvané v originále The Bone Season, které vydává britské nakladatelství Bloomsbury. Kniha získala velký ohlas a hned po vydání obsadila přední příčky žebříčku nejlépe prodávajících knih, který sestavuje deník The New York Times. Její kniha je srovnávána s knihami o Harry Potterovi od J. K. Rowling. Samantha je označována jako "nová Rowlingová". Druhý díl knihy, Vidořád vyšel v říjnu 2014. V ČR bylo její vydání plánováno 15. listopadu 2015. Série The Bone Season

S. J Bolton (14)

Britská spisovatelka, autorka krimi románů.

Růžena Jesenská (15)

Růžena Jesenská byla česká učitelka, básnířka a spisovatelka. Narodila se v měšťanské rodině jako nejstarší z pěti dětí majitele realit a nedostudovaného právníka Jana Bedřicha Jesenského a jeho manželky Anny, rozené Tiché. Rodina odvozovala svůj původ od slavného lékaře a rektora pražské univerzity Jana Jessenia. Růžena měla mladší sestru Marii a tři bratry, z nich Jan vystudoval lékařskou fakultu UK, stal se stomatologem a z manželství s Milenou Hejzlarovou měl dceru Milenu Jesenskou. Rodina bydlela nejprve na Smíchově ve Vltavské ulici čp. 277, když otec dostal práci v cementárně, přestěhovala se za ním do Radotína, a později se vrátili do staré Prahy. Po absolvování obecné a měšťanské školy na Malé Straně Růžena vystudovala čtyřletý Státní ústav učitelek v Praze na Starém Městě. Studium zakončila roku 1882 povinnou dvouletou praxí, na kterou nastoupila v Mladé Boleslavi a roku 1884 završila maturitou. Podle platných předpisů se učitelky nesměly provdat a mít vlastní děti, aby nezanedbávaly žactvo. V roce 1889 Jesenská přestoupila na malostranskou měšťanskou školu u sv. Tomáše v Praze a tam učila až do předčasného důchodu v roce 1907. Bydlela rovněž na Malé Straně, naposledy ve Všehrdově ulici čp. 445/III. Hojně cestovala, v roce 1893 navštívila pobaltské země, v letech 1901–1938 vícekrát Francii, ale také Itálii a Švýcarsko, roku 1911 byla v Rusku. Je pohřbena na Vinohradském hřbitově v Praze. Růžena používala pseudonymy Eva z Hluboké, Milena Důrasová nebo Martin Věžník a časopiseckou šifru -ská. Literární tvorbu začala od poloviny 80. let lyrickou poezií v časopisech pro děti a mládež, pod patronací Jana Nerudy a Josefa Václava Sládka . Pod vlivem symbolismu a dekadence rozšířila svou tematiku o tragické zejména ženské osudy a v obraznosti používala například pojem barevného slyšení (zvony fialov...

Rudolf Urbánek (15)

Rudolf Urbánek byl český historik a první profesor československých dějin na Masarykově univerzitě v Brně. Narodil se ve Slaném jako nejmladší z osmi dětí do rodiny řezníka Karla Urbánka a jeho ženy Františky. Studoval na slánském gymnáziu a na české filosofické fakultě pražské Karlo-Ferdinandovy univerzity, obor dějepis a zeměpis. Patřil k žákům Jaroslava Golla a v roce 1901 se stal doktorem filozofie na podkladě práce Řehoř z Hainburka ve službách krále Jiřího z Poděbrad. Působil pak jako středoškolský pedagog v Lounech, Hradci Králové, Pardubicích a nakonec v Praze. Roku 1916 se habilitoval na základě v předchozím roce vydané knihy Věk poděbradský a stal se soukromým docentem českých dějin na filosofické fakultě pražské české university; téhož roku byl zvolen mimořádným členem Královské české společnosti nauk. V květnu 1917 připojil svůj podpis k Manifestu českých spisovatelů. V srpnu 1920 byl jmenován řádným profesorem československých dějin na nově zřízené Masarykově univerzitě v Brně. Od roku 1932 byl mimořádným a od r. 1934 řádným členem České akademie věd a umění. Po válce byl zvolen řádným členem Královské české společnosti nauk a v letech 1946 – 1952 byl jejím místoředsedou. V listopadu roku 1952 byl jmenovám řádným členem – akademikem nově zřizované Československé akademie věd a v roce 1953 mu byla přiznána vědecká hodnost doktor historických věd . Za zásluhy o českou vědu byl vyznamenám Řádem práce. Stal se též členem a později předsedou Společnosti Husova muzea. Při svém dějepisném bádání se zaměřil na středověké české dějiny. Profesor Václav Novotný ho získal pro spolupráci na monumentální Laichterově edici České dějiny; Urbánek měl zpracovat úsek od Zikmundovy smrti do konce vlády Jagellonců. Toto zadání se mu podařilo splnit jen částečně. Hlavní Urbánkovo dílo, rozsáhlý čtyřsvazkový Věk poděbradský I - IV, obsahuje p...

Rudolf Kohoutek (7)

Narozen 14.1.1940 v Brně. Doc., PhDr., CSc., psycholog a vysokoškolský pedagog. Zabývá se poradenskou a pedagogickou psychologií a problematikou sebepojetí. Publikace z oboru.

Rudolf Jašík (15)

Slovenský prozaik, básník a publicista.

Rudolf František Vojíř (16)

Kdysi velmi populární autor knih pro děti a mládež Rudolf František Vojíř. Narodil se 20. ledna 1896 v Příbrami v rodině hodináře Rudolfa Vojíře. Vystudoval zde reálné gymnasium a poté zdejší učitelský ústav. Po roce 1915 odešel do Prahy, kde absolvoval státní kursy pro obchodní a hospodářské nauky. Zde také zůstal jako odborný učitel až do své smrti. Do rodného města však každoročně přijížděl o prázdninách a psal o svém milovaném kraji. Sbíral místní pověsti a pohádky, které pak použil ve svých dílech. Největší úspěch sklidili jeho Hornické pohádky a román 1300 metrů pod zemí , v němž malý Toník Zurčan z Prahy přijíždí za svým dědečkem Květoněm do Starého Podlesí na prázdniny. Spolu s vesnickými chlapci podnikne nebezpečné dobrodružství do staré štoly, při kterém málem přijde o život jeden z nich. Starý havíř Vitásek vše oznámí dědovi Květoňovi, který vezme Toníka na výlet do Příbrami a na Březové Hory, kde s ním sjede na dole Anna do tisícimetrových hlubin. Tam se Toník dozvídá o těžké práci havířů, o strašné důlní katastrofě a o zašlé již slávě zdejších dolů. Po prázdninách se vrací domů pln dojmů a zážitků, neboť v Praze podobná dobrodružství nemůže nikdy zažít. R.F. Vojíř si také všechny své knihy sám ilustroval.

Rudolf Daumann (6)

* 02.11.1896 † 30.11.1957 Bavorský učitel, autor, novinář. Ve 30.-40. letech vydal devět populárních sf románů v duchu Hanse Dominika. Během války žil v Rakousku, kde byl členem ilegální komunistické strany. Po válce žil v NDR, byl ředitelem rozhlasového vysílání rádia GDR a mnoho let nepublikoval. V 50. letech napsal osmnáct historických románů, které byly stejně ceněny jako jeho sf. Romány Der Untergang der Dakota a Tatanka-Yotanka vyšly i na Slovensku .

Ross Campbell (11)

Dr. Ross Campbell je profesorem na katedře pediatrie a psychiatrie na univerzitě v Tennessee, USA. Pořádá úspěšně přednášky po celých Spojených státech i mimo ně o výchově dětí a vztazích rodičů s dětmi.

Roman Smutný (14)

Olomoucký žurnalista Roman Smutný , absolvent pedagogické fakulty UP v Olomouci. Zajímá se o fotbalové dění, konkrétně o osudy fotbalových trenérů. Jeho prvotina je kniha s názvem - Vlastislav Mareček - S pokorou vítězů.

Roman Bureš (13)

Rodák z Kladna, který si rád plní své sny. Kromě psaní patří mezi jeho vášně cestování, antika a bojové sporty, jimž se intenzivně věnuje. Dříve pracoval jako osobní strážce a vyhazovač v pražských klubech, bohaté životní zkušenosti nyní zúročuje ve svých knihách. Začít psát byl čistě impulzivní nápad, to lednové odpoledne roku 2012 se jen snažil zabít čas. Tehdy ani v nejmenším netušil, do jak obludných rozměrů se tato nevinná záliba rozroste, jak moc ho pohltí, a jak na ní začne být závislý. V té době by ho ani ve snu nenapadlo, že by mohl napsat knihu. To že mu vyjde sci-fi trilogie v prestižním Knižním klubu, pak byla čirá utopie. Ale sny jsou od toho, aby se plnily. Stačí, když jim dostatečně věříte. V roce 2013 mu vyšly hned dva, Legionář a Zuřící lev. Oba se odehrávají ve starověkém Římě. Za vrchol své tvorby však považuje originálně pojatou historicko-dobrodružnou sci-fi trilogii Propast času, kterou otevřel stejnojmennou knihou v roce 2015, aby na ni o rok později navázal v pokračování nazvaném Císařovna. Závěrečný díl s podtitulem Impérium vyšel v roce 2018.

Robin Norwood (9)

Americká psychoterapeutka, autorka knih o partnerských vztazích a smyslu života.

Robert Smythe Hichens (13)

Robert Smythe Hichens byl anglický novinář, spisovatel, hudebník, spisovatel, hudební kritik a spolupracoval na úspěšných hrách.

Robert Penn Warren (7)

Robert Penn Warren byl americký básník, kritik, spisovatel a učitel. Narodil se jako nejstarší ze tří dětí bankéře Roberta Franklina Warrena a jako manželky, učitelky Anny Penn Warrenové. Vyrůstal se sestrou Mary a bratrem Thomasem. V roce 1911 začal studovat na místní škole v Guthrie. V roce 1920 přešel na vysokou školu do Clarkesville. Na jaře v roce 1921 utrpěl zranění levého oka, o které následně přišel. Během léta roku 1921 strávil 6 týdnů v Citizen Military Training Corp, kde vydal svou první báseň Prophecy v The Messkit. Na podzim roku 1921 započal studium na Vanderbiltově universitě ve věku 16 let. V roce 1925 nastoupil na Kalifornskou univerzitu jako postgraduální student a asistent výuky. Zde se setkal se svou manželkou Emmou C. Bresciou. V říjnu 1928 nastoupil na New College v Oxfordu na Rhodesovo stipendium. Vyučoval na univerzitách ve Vanderbilt, Nashvillu, Tennessee, na Southwestern College, Louisianské státní univerzitě a Yalu, v Memphisu a také v Minnesotě. Na Louisianské univerzitě založil a editoval spolu s Cleanthem Brooksem a Charlesem W. Pipkinem The Southern Review. Na univerzitě v Nashvillu se připojil ke skupině básníků a filosofů. Společně se nazývali Běženci. V roce 1928 se skupina rozpadla. V roce 1929 se oženil s Emmou C. Bresciou. Manželství se rozpadlo 28. června 1951. V lednu 1952 se oženil s Eleanor Clark. Měli spolu dvě děti: Rosannu Phelps Warren a Gabriela Penn Warrena. Za svůj život získal mnoho ocenění, kromě toho jako jediný získal Pulitzerovu cenu za beletrii a poezii. Od 50. let až do své smrti žil v Connecticutu a ve svém letním domu ve Vermontu. Zemřel 15. září 1989 na rakovinu. Je pohřben ve Strattonu ve Vermontu.

Riichi Yokomitsu (1)

Japonský spisovatel a dramatik.

Ralph Waldo Emerson (10)

Ralph Waldo Emerson byl americký unitářský duchovní, esejista, básník a filosof. Byl vůdčí postavou hnutí transcendentalistů, americké verze romantismu se zvláště blízkým vztahem k přírodě. Emerson se narodil v Bostonu, stát Massachusetts, v rodině unitářského kazatele Williama Emersona a Ruth Haskinsové. Jeho otec roku 1811 zemřel a o Emersonovo vzdělávání se starala jeho teta Mary Moody Emerson. V říjnu 1817, ve věku 14 let, Emerson nastoupil na Harvardovu univerzitu a stal se „zpravodajem“ prvního ročníku, takže byl osvobozen od poplatků. Roku 1821 ukončil studium, pracoval jako učitel i v různých jiných zaměstnáních a začal studovat na bohoslovecké fakultě Harvardovy univerzity . Roku 1826 získal licenciát a v roce 1829 se stal kazatelem Druhého unitářského sboru v Bostonu. Téhož roku se oženil s Ellen L. Tuckerovou, ta však již roku 1831, ve věku 20 let, zemřela na tuberkulózu. Její smrt ho těžce zasáhla a navíc se začal rozcházet se svou církví a v roce 1832 se vzdal místa kazatele. Po první ženě zdědil slušný majetek, takže byl finančně nezávislý. V roce 1833 podnikl velkou cestu po Evropě, na ní se setkal s Williamem Wordsworthem, S. T. Coleridgem, J. St. Millem a zejména s Thomasem Carlylem, s nímž zůstal v přátelských stycích až do jeho smrti. Po návratu do Spojených států koupil dům v Concordu , oženil se s Lydií Jackson a měl s ní čtyři děti. V září 1836 Emerson anonymně uveřejnil svůj první esej „Příroda“ a s dalšími stejně smýšlejícími intelektuály založil Transcendental club, který se stal centrem jejich transcendentalistického hnutí. Roku 1837 měl pro studentský klub slavnou přednášku „Americký učenec“, kde vyzýval posluchače, aby se snažili o literární nezávislost na Evropě. Téhož roku se spřátelil s Henry Davidem Thoreau a o rok později na pozvání Harvard divinity school proslovil proslulou přednášku Divinity school addre...

Ralph Leighton (3)

Ralph Leighton je americký autor životopisů , filmový producent a přítel zesnulého fyzika Richarda Feynmana. Je synem zesnuléhofyzika Roberta B. Leightona , který byl také blízký osobní přítel Feynmana. Oženil se s Phoebe Kwan, mají dvě děti, Nicole a Ian.

Radegast Parolek (8)

Radegast Parolek byl vysokoškolský pedagog, překladatel z litevštiny a lotyštiny a autor několika prací o ruské literatuře a literatuře Pobaltí. Byl držitelem nejvyššího lotyšského státního vyznamenání Řádu tří hvězd ve stupni komandér . Jeho otcem byl malíř, archivář, básník, esejista a legionář František Parolek. Radegast Parolek je autorem studie a řady dalších literárních studií.

Prokop Chocholoušek (14)

Prokop Chocholoušek byl český novinář a spisovatel, autor romantické historické prózy z českých a jihoslovanských dějin, známý i jako satirik. Narodil se v Sedlci u Sedlčan v rodině ševce. Studoval v letech 1831–1837 na gymnáziu v Praze, pro nedostatek financí však musel studium přerušit. Následně pěšky odešel do Itálie, kde v Padově krátce studoval chirurgii, studium nedokončil. Cestoval po Balkáně, a když se vrátil roku 1839 domů, žil střídavě v Sedlci a v Praze a věnoval se literatuře a žurnalistice. Vydával humoristické sborníčky Kocourkov a mezi lety 1849–1851 redigoval radikálně demokratický Pražský večerní list. Za článek o úmrtí filozofa a exkomunikovaného kněze Augustina Smetany byl dva měsíce vězněn, další vydávání Pražského večerního listu bylo vojenskými úřady zapovězeno. V následujících letech se snažil o vydání svých sebraných spisů; vydání zůstalo nedokončeno. Od roku 1855 žil na bratrově statku v Haliči, kde byl jako politicky podezřelý konfinován. Z vymezeného místa pobytu se mohl vzdálit jen na policejní povolení. Přestěhování do Prahy nebylo Chocholouškovi povoleno. Roku 1859 mu byl umožněn návrat do rodného Sedlce, zůstával však pod policejním dohledem a byla mu ztížena možnost obživy. Konfinace byla zrušena až roku 1861. Chocholoušek se mohl vrátit k žurnalistice, pracoval v redakcích listů Čas a Hlas, kde se spřátelil s Janem Nerudou. Přispíval do mnoha dalších listů - Vlastimil, Květy, Poutník, Vesna, Lumír a jiné. Pochován je v Nadějkově – sem za své bídy a nemoci přesídlil k příteli – faráři Antonínu Fikarovi. Den před smrtí jej navštívil také Neruda. Později mu byl zásluhou táborských vysokoškoláků na tamním hřbitově postaven pomník. Těžištěm jeho díla je historická próza, na počet prací bohatá, chvatně psaná, vypravěčsky někdy málo obratná. V povídkách a románech z české historie, k jejichž tvorbě jej podnítil Tylův příklad, připomínal Chocholoušek bývalou existenci č...