3781–3840 z 153067 Autoři
Kitaro (18)
Kitaro je uznávaný japonský skladatel a multiinstrumentalista, známý svou tvorbou v žánru New Age. Vlastním jménem Masanori Takahaši se narodil 4. února 1953 ve městě Tojohaši ve státě Aiči v Japonsku. Kitaro Jeho hudba je často charakterizována spojením elektronického umění, tradiční japonské hudby a využitím přírodních zvuků. Svou kariéru zahájil počátkem 70. let jako kytarista v rockové skupině Far East Family Band a později se věnoval sólové dráze, která ho dovedla k mezinárodnímu uznání.
Více od autora
Khaled Hosseini (11)
Khaled Hosseini je americký prozaik a lékař afghánského původu. Hosseiniho románová prvotina z roku 2003, Lovec draků, vydaná v několika desítkách světových jazyků, se svými více než 10 miliony prodanými výtisky řadí mezi světové bestsellery. Jeho druhý román, Tisíce planoucích sluncí, z roku 2007, patří mezi nejprodávanější románové tituly ve Velké Británii . Hosseini se narodil v afghánském Kábulu v rodině zaměstnance afghánského ministerstva zahraničí. V roce 1970 se rodina stěhuje do íránského Teheránu, kde Hosseiniho otec získává práci na afghánském velvyslanectví. V roce 1973 následuje návrat do Kábulu, v červenci téhož roku přichází na svět Hosseiniho mladší bratr. V roce 1974 se rodina stěhuje do Paříže, nového působiště Hosseiniho otce. Zde se rodina rozhodne zůstat, neboť v Afghánistánu se mezitím chopí moci Lidově-demokratická strana Afghánistánu, vyznávající komunistickou ideologii. V roce 1980 rodina nalézá azyl v USA a usazuje se v kalifornském Fremontu. Středoškolská a univerzitní studia, jež absolvoval v San Jose a San Diegu, zakončil roku 1993 doktorátem medicíny, po jehož obdržení se věnuje lékařské praxi. Současným bydlištěm Hosseiniho, jeho ženy Royi a jejich dvou dětí je severní Kalifornie.
Více od autora
Kenneth H Blanchard (10)
Americký spisovatel, řečník a konzultant pro management, autor publikací v oboru. Společně se svou manželkou založil The Ken Blanchard Companies.
Více od autora
Karel Stloukal (14)
Karel Stloukal byl český historik, archivář, publicista a redaktor s širokým spektrem působnosti. Narodil se ve Zlíně vdově Josefě Stloukalové. Studoval archivnictví a historie na filozofické fakultě české univerzity v Praze , promován byl 1. června 1911. Pracoval jako archivář v moravských archivech, do roku 1918 psal své příjmení Stloukal-Zlínský. Od října 1913 do června 1914 byl vyslán do Říma, kde se věnoval zpracování archiválií papežského archivu. V počátcích své badatelské práce se zaměřil především k období přelomu 16. a 17. století. Jako svou první knížku roku 1912 vydal studii Karel z Lichtenštejna a jeho účast na vládě Rudolfa II. , Již roku 1921 se projevil jako dobrý popularizátor české historie v knížce Bílá Hora a Staroměstské náměstí. nadále se zabýval osobností Rudolfa II., rodinným archivem Ditrichštejnů, Lichtenštejnů či problematikou papežské politiky. Vrcholem této etapy byla studie z novodobé diplomatiky Česká kancelář dvorská 1599-1608 z roku 1931. V dalším období se Stloukal posunul ke zkoumání od doby bělohorské až do 19. století, kde se zaměřil na osobnost Františka Ladislava Riegera. Čerpal z jeho rodinné pozůstalosti, uspořádal archivní fondy Riegrovy a Palackého rodiny a zabýval se například Riegrovou rolí při budování Národního divadla či vydáváním rodinných dopisů a listů. Tuto badatelskou etapu shrnul v knize Legenda o budovatelích Národního divadla z roku 1935. Dalším okruhem jeho působnosti byly moderní dějiny československé. Vstoupil do československé národně demokratické strany a v edici jejího Politického klubu vydal v letech 1922 - 1928 čtyři tituly příspěvků i projevů soudobých politiků. Byl členem Historického klubu, v němž často přednášel o historii i současné politice. Své osobní reflexe publikoval například v časopise Legie. Působil rovněž jako člen pražské zednářské lóže 28. října. Dále přednášel na katedře českých d...
Více od autora
Karel Hála (16)
Karel Hála byl český zpěvák, který se prosadil na domácí hudební scéně zejména v 60. a 70. letech 20. století. Narodil se 13. února 1933 v Praze a byl známý svým jemným hlasem a schopností interpretovat širokou škálu písní, od popu po swingové a jazzové standardy. Během své kariéry Hála spolupracoval s různými orchestry a kapelami, což mu pomohlo stát se známou osobností československé populární hudby. Natočil řadu alb a singlů a zanechal výraznou stopu na české hudební scéně. Jeho přínos tomuto žánru oslavily kompilace jeho tvorby, například "Dej mi Pár Okovů ...A Dalších 44 Hitů", která představuje kolekci jeho hitů. Karel Hála Jeho vliv přesáhl rámec pouhého zpěvu; působil také jako herec a svou charismatickou osobnost vnesl do filmových i televizních rolí.
Více od autora
Karel Engliš (18)
Karel Engliš byl český ekonom a politik, tvůrce teleologické hospodářské teorie, několikanásobný prvorepublikový ministr financí, první rektor Masarykovy univerzity a rektor Univerzity Karlovy . Narodil se jako deváté dítě řezníka Antonína Englische, jeho studia proto poznamenala chudoba. Vystudoval české gymnázium v Opavě a po maturitě pokračoval ve studiích na Právnické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze, kterou absolvoval roku 1904. Jedním z jeho učitelů byl i národohospodář Albín Bráf, který rozpoznal jeho nevšední talent a doporučil ho do zaměstnání v Zemském statistickém úřadě, odkud v roce 1908 přešel na ministerstvo obchodu do Vídně. V roce 1910 se habilitoval na docenta národního hospodářství na české technice v Brně, roku 1911 se stal mimořádným a v roce 1917 řádným profesorem. V letech 1913–1914 zde byl děkanem odboru kulturního inženýrství a v letech 1917–1918 děkanem odboru chemického inženýrství. V letech 1913–1918 byl poslancem moravského zemského sněmu za pokrokovou stranu Adolfa Stránského, v letech 1918–1925 byl členem národně demokratické strany a v letech 1920–1925 byl za tuto stranu poslancem Národního shromáždění, dále pak i předsedou moravsko-slezského výkonného výboru Národně demokratické strany. V roce 1915 psal příspěvky do Masarykovy Naší doby. Dne 2. září 1925 složil svůj poslanecký mandát a vystoupil z Národně demokratické strany. Poté se ještě v roce 1925 podílel na založení Národní strany práce, do níž však odmítl vstoupit. Spolu s Aloisem Rašínem se významně podílel na měnové reformě poválečného Československa, byl nicméně výrazným odpůrcem jeho deflační politiky. Působil jako ministr financí v šesti vládách, v letech 1920–1931, a poté v období 1934–1939 jako guvernér Národní banky Československé. Jako ministr financí i guvernér Národní banky československé pracoval koncepčně. Dovedl velmi dobře posoudit situaci a ...
Více od autora
Karel (9)
Český prozaik, dramatik, novinář a překladatel první poloviny 20. století. Narodil se u Trutnova, do obecné a měšťanské školy však chodil v Úpici, kam se rodina přestěhovala. Roku 1901 nastoupil Čapek do gymnázia v Hradci Králové. Jako student kvarty vstoupil do tajného studentského debatního spolku, což nakonec vedlo k jeho vyloučení ze školy. Odešel tedy do Brna k sestře, posléze do Prahy k rodičům, kde také nakonec maturoval. Po gymnáziu studoval postupně na filozofické fakultě Univerzity Karlovy, filozofické fakult Univerzity Friedricha Wilhelma v Berlíně, na Sorbonně na Faculté des lettres v Paříži. V Praze nakonec obhájil doktorát a zůstal v Praze se svým bratrem Josefem. Karel Čapek pracoval jako člen redakční rady časopisu Národ, soukromý učitel syna hraběte Lažanského, dramaturg Vinohradského divadla, Lidových novin a od roku 1917 byl spolu s Josefem redaktorem Národních listů a nového satirického týdeníku Nebojsa . Krátce po své cestě do Anglie se stal členem přípravného výboru pro ustanovení pražského Pen klubu. Pravidelně se vídal s prezidentem Masarykem, navštívil i E. Beneše. Zastával funkce v různých kulturních a literárních výborech a komisích. Roku 1932 s bratrem přešel k nakladatelství Fr. Borový, jehož se stal tichým společníkem. Odmítl předsednictví světové federace Penklubů, na které ho navrh H. G. Wells a norský tisk ho dokonce navrhl na Nobelovu cenu. Karel Čapek je prvním českým spisovatelem, který uspěl v zahraničí a tím velice prospěl české literatuře. Jakožto člen československého Penklubu byl v době hrozící nacistické okupace jedním z hlavních motorů odporu, kdy využil veškeré své možnosti a kontakty pro vyburcování národa a světa při snaze o zachování svobody. Evakuaci do Anglie jako správný vlastenec odmítl. Koncem roku 1938 však náhle umírá na následky chřipky a zánětu ledvin. Literární tvorbu zahájil Čapek před první světovou válkou, zpočátku spolu s bratr...
Více od autora
Julián Semjonov (7)
Julian Semjonovič Ljandres byl ruský sovětský spisovatel, scenárista, prozaik, publicista, básník, pedagog a novinář, jeden z průkopníků žánru investigativní žurnalistiky v sovětských periodikách. Autor kriminálních a zejména špionážních románů. Proslavil se sérií s agentem Stirlitzem. Publikoval pod pseudonymem Julian Semjonovič Semjonov .
Více od autora
Judy Hall (13)
Judy Hall se zabývá karmickou astrologií, regresivní terapií a účinky drahých kamenů. Jako autorka má na svém kontě přes 45 titulů, mimo jiné velmi úspěšné Kameny od A od Z nebo Karmu vztahů. Objevila se na žebříčku stovky spirituálně nejvlivnějších žijících lidí, který každoročně sestavuje Watkins Revue. Na poli drahých kamenů, terapie minulých životů a karmické astrologie se pohybuje už přes 40 let. Specializuje se na čtení minulých životů, regresivní terapii, léčení duše, reinkarnace, astropsychologii, věštění a využití drahých kamenů v léčení. Vedle vlastní praxe je plodná spisovatelka, její knihy byly přeloženy do šestnácti jazyků. Více informací se můžete dozvědět na jejím webu: www.judyhall.co.uk
Více od autora
Josef Wolf (13)
RNDr. Josef Wolf, CSc. profesor honoris causa Přední český antropolog a etnolog, který byl žákem profesora Jiřího Malého a Vojtěcha Fettera. Vystudoval na přírodovědecké a filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze a zde také jako asistent působil od roku 1950. Během své padesátileté pedagogické a odborné činnosti přispěl k rozvoji kulturní a sociální antropologie a stal se spoluzakladatelem integrální antropologie v mezinárodním měřítku. Studia a povolání: 1946-1959 Přírodovědecká fakulta UK, Praha 1960-1973 FF UK, Praha 1974-1988 Ústav školských informací při MŠ ČSR 1988-1990 Psychologický ústav ČSAV od r. 1990 nezávislý publicista a spisovatel, hostující profesor UK v Praze a v zahraničí od r. 1999 profesor honoris causa, Univerzita v Antverpách
Více od autora
Josef Novák (17)
Narozen 4.3.1945. Ing. ekonomie, odborné práce z ekonomie podniku a managementu.
Více od autora
Josef Kratochvíl (15)
Narozen 9.3.1882 v Dolních Kounicích, zemřel 7.4.1940 v Brně. PhDr., universitní profesor filozofie, publikace a redakční práce z oboru, překlady z italštiny a latiny.
Více od autora
Josef Jungmann (19)
Josef Jungmann, někdy také Josef Jakub Jungmann, byl český filolog, lexikograf, spisovatel a překladatel. Rakouský císař Ferdinand I. Dobrotivý jej povýšil na rytíře . Rod Jungmannů pocházel z Hudlic. Roku 1637 se tam přistěhoval Matěj Jungkmon. Josef Jungmann se narodil jako šesté dítě z deseti v rodině ševce v Hudlicích a byl původně určen k církevní kariéře. Jeho mladší bratr Antonín Jan Jungmann se stal lékařem a univerzitním profesorem gynekologie, další bratr Jan byl knězem a členem Řádu křižovníků s červenou hvězdou. Od svých 11 let, v letech 1784 až 1788, navštěvoval Josef piaristické gymnázium v Berouně, odkud přešel do Prahy. Roku 1792 toto gymnázium, nacházející se v Panské ulici na Novém Městě, absolvoval. Dále studoval na filozofii na filozofické fakultě univerzity . Později studoval také práva, ale toto studium nedokončil. V této době působil zároveň jako soukromý učitel. V roce 1799 se přestěhoval do Litoměřic. Od roku 1800 vyučoval na tamním gymnáziu češtinu, za což nepobíral plat. Ve své době byl prvním gymnaziálním učitelem češtiny v Českém království. Jeho jméno nese dnešní litoměřické Gymnázium Josefa Jungmanna. Po jeho odchodu vyučoval češtinu v Litoměřicích Jan Jodl. Roku 1815 odešel Jungmann do Prahy, kde se stal ředitelem Akademického gymnázia v dnešní Štěpánské ulici. Český jazyk Jungmann vyučoval také na Filozofické fakultě pražské univerzity, kde se posléze stal děkanem. Jungmann položil teoretické základy vývoji novodobé češtiny. Byl vůdčí osobností tzv. druhé generace obrozenců. V době svého pobytu v Litoměřicích se Josef Jungmann seznámil s Johannou Světeckou z Černčic . Oženil se s ní v tomto městě dne 18. listopadu 1800. Ženichovi bylo 27 let, nevěstě pravděpodobně 19 let. Manželka pocházela ze staročeského šlechtického rodu, známého od 15. století. Do rodu patřil i třeboňsk...
Více od autora
Johnny Mathis (5)
Johnny Mathis je americký zpěvák, jehož kariéra trvá již několik desetiletí, od poloviny 50. let. Je známý svým hladkým hlasovým stylem a romantickými baladami, díky nimž se stal populárním umělcem v žánru adult contemporary. Mathis nahrál více než 70 alb a prodal miliony desek po celém světě. Jeho hudba zahrnuje směs původních hitů a coververzí populárních písní, což ukazuje jeho všestrannost v různých hudebních stylech, včetně jazzu, popu a soulu.
Více od autora
Jitka Škápíková (13)
Mgr. Jitka Škápíková je česká scenáristka, spisovatelka a režisérka Původně studovala herectví na JAMU v Brně. Poté strávila čtyři roky v angažmá v tehdejším brněnském Státním divadle jako sólistka zpěvohry. Po revoluci se vrátila na akademii, ukončila studium herectví s titulem bakalář a plynule navázala studiem oboru Rozhlasová a televizní dramaturgie a scenáristika v ateliéru Prof. Antonína Přidala. Po promoci v roce 1996 nastoupila do Českého rozhlasu v Praze, kde pracovala až do roku 2010 jako dramaturg a redaktor dokumentárních a literárně-dramatických pořadů na stanicích Český rozhlas 3 – Vltava a Český rozhlas 2 – Praha. Od září 2010 krátce pracovala v nakladatelství XYZ. V její práci se pojila role dramaturgyně a režisérky zvukových knih. Od roku 2011 je ve svobodném povolání a stěžejní část její tvorby zaujímá režie audioknih pro vydavatelství OneHotBook. Je autorkou několika desítek adaptací i původních her pro děti i dospělé, realizovaných Českým rozhlasem, bezpočtu rozhlasových dokumentů, za které obdržela řadu cen v celostátních i mezinárodních soutěžích Zároveň soustavně a pravidelně spolupracuje s Českou televizí na pořadech různých žánrů pro děti i dospělé. Je autorkou scénářů několika divadelních inscenací převážně pro Divadlo Viola. Vydala několik knih v nakladatelstvích Mladá fronta, XYZ, Československý spisovatel a Malý princ.
Více od autora
Jitka Lenková (18)
Narozena 20. ledna 1963 v Táboře. Vystudovala PF UK v Praze. Do roku 1994 je úspěšnou komerční právničkou, poté se začíná věnovat psaní, především o záhadách a nadpřirozených jevech.
Více od autora
Jiří Šetlík (12)
Jiří Šetlík je český historik a teoretik výtvarného umění, výtvarný kritik, diplomat a vysokoškolský pedagog. Je vnukem Karla Hoffmanna a bratrancem Adrieny Šimotové. Jeho manželkou byla herečka Zuzana Talpová . Pochází z rodiny Ing. Ivana Šetlíka, který po válce zakládal Spojené farmaceutické závody a když roku 1949 odmítl vstoupit do KSČ, byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen na dva a půl roku vězení za špionáž. Matka Dagmar Šetlíková byla dcerou proslulého prvního houslisty českého kvarteta Karla Hoffmanna, pracovala v České filharmonii na administrativním místě a díky znalosti mnoha jazyků zajišťovala podporu při pobytu mnoha zahraničním hudebním osobnostem. Jiří Šetlík studoval od roku 1940 na česko-ruském gymnáziu na Pankráci. Za okupace nemohl pokračovat a středoškolská studia ukončil roku 1948 na reálném gymnáziu v Michli. Jako člen Sociálně-demokratické mládeže obdržel po sloučení s KSČ stranickou legitimaci. V letech 1948–1953 studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy dějiny umění a estetiku . Po absolvování vysokoškolského studia sloužil tři roky jako osvětový pracovník u oddílů PTP. V letech 1955–1958 byl aspirantem v Ústavu teorie a dějin umění ČSAV v Praze, kde roku 1962 obhájil kandidátskou disertaci. V letech 1967–1968 absolvoval postgraduální studium na Institute of International Education v USA, díky stipendiu, které pro něj zařídil ředitel Guggenheimova muzea Thomas M. Messer. V letech 1949–1952 působil jako externí pracovník v nakladatelství SNKLHU v Praze a v Národní galerii. Od roku 1958 do roku 1964 byl vedoucím sbírky moderního umění Národní galerie v Praze, poté působil jako externí pedagog Na AVU a na Univerzitě 17. listopadu v Praze. V letech 1968–1970 byl ředitelem Uměleckoprůmyslového muzea v Praze a založil zde oddělení architektury a fotografie. Počátkem normalizace byl za své postoje během 60. let vyloučen...
Více od autora
Jiří Kovtun (7)
Jiří Kovtun byl český básník, prozaik, historik a novinář. V roce 1946 odmaturoval na gymnáziu a až do roku 1948 studoval na Právnické fakultě UK, kde studia nedokončil, neboť po komunistickém převratu emigroval. Do února roku 1948 působil jako redaktor týdeníku Vývoj, přátelil se s jeho šéfredaktorem Pavlem Tigridem, s nímž ho spojovalo protikomunistické smýšlení. Když byl Vývoj zrušen, byl Kovtun také vyloučen ze Svazu novinářů. Přešel hranice u Znojma a emigroval do Rakouska. Krátce byl v utečeneckých táborech v Rakousku a Německu, kde směřoval do Frankfurtu nad Mohanem za Tigridem. V emigraci působil nejprve jako sociální pracovník v Německu a v Norsku. V letech 1951 až 1973 byl redaktorem Rádia Svobodná Evropa v Mnichově. V letech 1977 až 2000 pracoval jako specialista na českou a slovenskou problematiku v americké Knihovně Kongresu ve Washingtonu. Rovněž zpřístupnil veřejnosti i badatelům údaje o pobytech T. G. Masaryka v Americe. Kromě vlastní básnické a prozaické tvorby také přeložil několik děl významných ruských autorů jako jsou Boris Pasternak , Josif Brodskij , Alexandr Solženicyn , Osip Mandelštam . Překládal také z němčiny a angličtiny. V roce 1998 obdržel z rukou prezidenta ČR Václava Havla Řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy. Za svou práci získal v roce 2006 novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky. Čestná medaile TGM, udělilo v roce 2000 Masarykovo demokratické hnutí
Více od autora
Jiří Kalousek (7)
Jiří Kalousek byl český malíř, kreslíř, karikaturista a ilustrátor. Byl žákem Antonína Pelce a Františka Muziky na VŠUP. Ilustroval řadu knih pro děti, humoristických publikací, leporel, kreslených filmů i umělecky naučné literatury.
Více od autora
Jiří Baum (16)
Jiří Baum byl český zoolog, cestovatel a spisovatel. Narodil se v Praze. Vyrůstal v době, kdy velké technické, sociální a ekonomické proměny dvacátého století přetvářely svět jako nikdy předtím. Tato výjimečná doba již umožňovala využívat řadu technologických prostředků a přitom stále cestovat krajinami málo dotčenými lidskou civilizací. J. Baum se již od dětství velmi zajímal o přírodu a cestování. Na přání rodičů vystudoval obchodní akademii, ale jediné, co ve skutečnosti ze získaných znalostí využil, bylo psaní na stroji a stenografie. Pokračoval ve studiu na přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, kde také získal v roce 1928 doktorát. Ještě před koncem studia již ale J. Baum začal cestovat. Po prvních nesmělých výpravách do Německa a jinam vyrazil v roce 1921 na svoji první velkou cestu do USA. Jel s přítelem Viktorem Mayerem. Cestovali společně na jedno stipendium – žádali o něj oba, ale byli dohodnutí, že když ho dostane jen jeden, rozdělí se. Nejdříve zkusili jet na kole, ale ukázalo se, že jít pěšky a stopovat bylo účelnější. Ke konci si dokonce vydělali na starou Fordku, ale bylo s ní spíš trápení. Přesto je charakteristické, že již na této první velké cestě J. Baum použil auto, alespoň jako nesmělý první pokus. A samozřejmě přivezl řadu zajímavých fotografií. V. Mayer odjel z USA do Jižní Ameriky a J. Baum se vrátil domů. O rok později odjel J. Baum za Viktorem do Brazílie, tam nějakou dobu cestovali a pokoušeli se farmařit. Podnik neskončil úspěchem, možná proto, že v uvedené oblasti právě propukla jedna z místních revolucí, kterými byla Brazílie v té době proslulá. J. Baum a Anny se vrátili do Prahy a J. Baum pokračoval ve studiích. Specializoval se na arachnologii. V té době podnikl svoji první cestu do Afriky, společně s botanikem A. Pilátem navštívili západní Afriku. Podnikli řadu sběratelských výprav do vnitrozemí, ale cesta pro J. Bauma ne...
Více od autora
Jindřich Štyrský (12)
Jindřich Štyrský byl český malíř, fotograf, grafik, výtvarník, básník, představitel surrealismu a teoretik. Narodil se v Dolní Čermné, kde také prožil své dětství. To ale v roce 1905 pokazila smrt jeho nevlastní sestry, se kterou měli velmi silný vztah. Tato ztráta výrazně ovlivnila jeho život a pozdější výtvarnou tvorbu. Studoval nejprve gymnázium v Hradci Králové, potom pražskou Akademii výtvarných umění. Byl velmi aktivní v uměleckém světě, od roku 1923 byl členem Devětsilu, v letech 1932–1942 členem Spolku výtvarných umělců Mánes. Jeho rané umělecké práce vznikly částečně pod vlivem kubismu, hlavním stylem se pro něj ale později stal surrealismus. Během letního pobytu roku 1922 se seznámil s Marií Čermínovou , která později začala používat pseudonym Toyen. Jako umělecká dvojice úzce spolupracovali. Společně se pak stali členy Devětsilu a v letech 1925–1928 žili v Paříži. Tam také založili svůj vlastní směr, české odvětví surrealismu – artificialismus . Po návratu do Prahy byl šéfem výpravy Osvobozeného divadla. Roku 1934 se spolu s Toyen, Bohuslavem Broukem, Vítězslavem Nezvalem či Karlem Teigem stal spoluzakladatelem Skupiny surrealistů v ČSR v Praze. Na pozvání pařížských surrealistů odjeli v roce 1935 znovu do Paříže. Tam ale Štyrský vážně onemocněl, pravděpodobně na stejnou srdeční chorobu jako jeho sestra. Z ní se během svého pobytu zotavil jen dočasně. „Mým očím je stále nutno házet potravu. Polykají ji nenasytně a surově. A v noci ve spánku ji tráví,“ napsal čtyři roky před svou smrtí Jindřich Štyrský a postihl tak svou neustálou potřebu tvořit, kterou se rád nechal unášet. Zemřel v roce 1942 v Praze. Zabýval se fotografií, kolážemi, malířstvím, grafikou, knižní ilustrací, poezií, scénografií. Zajímavé a ceněné jsou jeho fotografické cykly z Prahy a Paříže: Výběr z těchto fotografií vyšel p...
Více od autora
Jindřich Hauft (11)
Narozen 18. 8. 1931 v Sedlejovicích-Radostíně u Turnova, zemřel 6. 6. 1996 v Praze. Novinář a publicista, redaktor časopisu Geologický průzkum, literární historik, pořadatel antologií v letech 1953-1963, překladatel z ruštiny, němčiny a angličtiny, regionální spisovatel Mělnicka a Podřipska.
Více od autora
Jindra Tichá (18)
Spisovatelka Jindra Tichá se narodila 21. března 1937 v Praze. Na Filosofické fakultě University Karlovy vystudovala logiku a roku 1967 zde získala titul doktorky filosofie. V roce 1969 odešla do emigrace. Zprvu pobývala v anglickém Exeteru, o rok později se natrvalo usadila na Novém Zélandu. Dlouhá léta působila, spolu s manželem Pavlem Tichým , na Universitě Otago v přístavním městě Dunedinu. Přes třicet let přednášela filosofii a politické vědy. Dnes žije na novozélandském Jižním ostrově.
Více od autora
Jean-Jacques Sempé (9)
Jean-Jacques Sempé, známý jako Sempé je francouzský karikaturista. Některé karikatury jsou docela úderné, ale většina je roztomilá a dojímavá a z nějakých důvodů dokáže být jemná i v případě obtížných témat. V 50. letech začal ilustrovat sérii Malý Mikuláš, ale nejvíce ho proslavily plakátové ilustrace. Jeho kariéra začala ve Francii v kontextu francouzsko-belgického komiksu. Jeho „němé“ akvarelové nebo jednoduché kresby, kde postavy mluví v obrazech nebo vůbec pozvolna získávaly mezinárodní pozornost. Jeho práce se mnohokrát objevily na obálce časopisu The New Yorker.
Více od autora
Jaroslav Vlček (15)
Jaroslav Vlček byl literární historik a kritik, zakladatel nového dějepisectví české a slovenské literatury. Jaroslav Vlček se narodil v v Banské Bystrici v rodině českého gymnazijního profesora a slovenské matky. Brzy po jeho narození se rodina odstěhovala do Prahy, kde Vlček absolvoval základní školu. Po smrti otce se s matkou vrátil do Banské Bystrice a tam r. 1878 na gymnáziu odmaturoval. Po gymnáziu absolvoval studium slavistiky a germanistiky v Praze na FF UK. Poté učil na středních školách v Praze a Brně, od roku 1901, kdy se rovněž stal členem Královské české společnosti nauk, až do své smrti působil jako profesor Filozofické fakulty UK v Praze. V letech 1919 – 23 byl Jaroslav Vlček vysokým úředníkem ministerstva školství. Podílel se na rozvoji vztahů mezi českou a slovenskou literaturou, stál u zrodu české literárněvědné slovakistiky. Vytvořil vlastní školu, která měla vliv na podobu literárního dějepisectví v první polovině 20. století v Čechách i na Slovensku. Stal se spoluzakladatelem a prvním předsedou studentského spolku Detvan. Přispíval do mnoha časopisů, především literárními kritikami a literárněhistorickými pracemi .
Více od autora
Jaroslav V Mareš (9)
Jaroslav V. Mareš je známý televizní reportér. Několik let působil v České televizi, kde v roce 2005 za cyklus reportáží pro pořad Reportéři ČT získal ocenění v kategorii publicistika na mezinárodním festivalu Ekofilm. Od roku 2014 je členem týmu reportéra Josefa Klímy.
Více od autora
Jaroslav Svoboda (13)
Autor vyznávající permakulturu a ekologický zahradnický styl, s poměrně bohatými osobními zkušenostmi s pěstováním rostlin, s experimentováním a uplatňováním přírodních metod v praxi , s celoživotním zájmem o veškeré květiny, stromy, keře, jejich požadavky a funkce v přírodě, založeném na pozorování přírody, ekosystémů, fungujících i nefungujících zahrad nejen v ČR, ale i osobní zkušenosti a pozorováních při mnohaletém cestování a pobytech v dalších částech světa . Žádnou vysokou školu na toto téma neabsolvoval, protože žádná taková neexistuje, a s minulým a současným odborným školstvím se názorově značně rozchází. Své vzdělávání také rozhodně nepovažuje za ukončené a ani nedoufá, že by mu příroda někdy udělila diplom za ukončené studium :-) Příroda nám skýtá možnosti sebevzdělávání na více než několik životů. Svou první ekozahradu vytvářel od mala pokusy o přetváření klasické okrasné atriové zahrady, nyní žije se svou ženou Zuzanou na rodovém statku a společně tvoří svůj jedlý ráj na několika hektarech bývalých polí.
Více od autora
Jaroslav Prokeš (8)
Jaroslav Prokeš byl český historik a archivář. Otec František Prokeš byl řídící učitel, matka Marie roz. Pižlová, učitelka. Otec zemřel na diabetes v roce 1906. Jaroslav Prokeš studoval Reálné vyšší gymnázium v Novém Bydžově . Poté nastoupil na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze . Po absolutoriu složil v roce 1917 učitelskou zkoušku pro obor dějepis-zeměpis a nastoupil na reálném gymnasiu v Berouně . Hodnosti PhDr. dosáhl 26. ledna 1918, aprobace na učitelství na vyšších středních školách dosáhl 16. prosince 1918. Aby se mohl věnovat studiu české historie nastoupil 24. září 1918 na státní reálku v Praze-Vršovicích. 1. dubna 1919 nastoupil místo koncipisty státního archivu II. třídy. Ředitelem zde byl dr. Ladislav Klicman. Zde vytrval ve stoupajících funkcích nakonec nástupce dr. Klicmana až do konce svých aktivních let. Docentem českých dějin byl jmenován po úspěšné habilitaci dne 17. března 1928 a mimořádným profesorem 21. srpna 1935. Vyučoval také na Státní archivní škole. Z počátku ve spolupráci se svým univerzitním učitelem a později přítelem prof. Václavem Novotným se věnoval době husitské, později otázce archivnictví. Ředitelem Archivu ministerstva vnitra byl jmenován 28. června 1934. Z velkého počtu prací jmenujme dodnes oblíbené dvoudílné Obrázkové Dějiny naší samostatnosti a Dějiny Prahy . Vytištěn byl pouze první díl. Rukopis druhého dílu se ztratil z Archivu Univerzity Karlovy. Celkem publikoval 346 odborných prací.
Více od autora
Jaroslav Mihule (18)
Jaroslav Mihule je český muzikolog, vysokoškolský pedagog, hudební skladatel a diplomat. Narodil se 1. prosince 1930 v Praze, kde strávil většinu života. Mládí prožil na pražské periférii. Od raného dětství se u něho projevovalo hudební nadání . Svou hudebnost zdědil po předcích z obou stran rodičů. Do jeho rodu patří také divadelník a herec Václav Mihule , skladatel Jiří Mihule starší i jeho syn, prof. Jiří Mihule, emeritní člen České filharmonie . Po ukončení základní školní docházky absolvoval jeden rok studia na Amerlingově mužském ústavu učitelském . Po válce pokračoval nejprve na Benešově reformním reálném gymnasiu v Praze 6 a poté na klasickém Akademickém gymnasiu v Praze 2 . Doba jej vedla nejprve k povinnému seznámení s němčinou, pak s francouzštinou, latinou a povinnou ruštinou, po přestupu na Akademické gymnasium pak ještě se starořečtinou a angličtinou. Klavírní hru studoval ve škole profesorky Hany Králíkové-Slavkovské, dcery smetanovského a dvořákovského klavírního virtuosa Karla ze Slavkovských, později za vedení profesorů pražské konzervatoře . Na Karlově univerzitě si na podzim roku 1949 zapsal bohemistiku na Filozofické fakultě a hudební výchovu na Pedagogické fakultě, kterou v červnu 1953 absolvoval jako promovaný pedagog . Hudební vzdělání si v letech 1952–1955 souběžně prohluboval na pražské konzervatoři studiem skladby a dirigování . Demokratické povahové založení a trvalé odmítání nátlaku stát se členem komunistické strany jej přivedlo už před ukončením vysoké školy k prvnímu střetu s total...
Více od autora
Jaromír Říha (10)
Narozen 23.7.1961 v Hodoníně. Inženýr vodohospodářských staveb a vodního hospodářství.
Více od autora
Jan Simonides (8)
Ján Simonides byl slovenský spisovatel memoárové a cestopisné prózy. Pocházel z rodiny evangelického kněze, vzdělání získal v Prešově a ve Wittenbergu a po studiích působil v Brezně jako rektor školy. Po odhalení Vesselényiho spiknutí ho věznili v Leopoldově a byl odsouzen na neapolské galeje. Cestou na galeje ujel spolu s Tobiášem Masníkem, ale po pěti dnech je opět chytili a uvěznili. Na svobodu se dostal díky tomu, že je vykoupil jistý německý kupec. Procestoval mnoho zemí , než se usadil v Německu, kde žil do roku 1683. Po návratu do vlasti působil jako evangelický kněz v Banské Bystrici-Radvani , Kráľovej , Hronseku , Banské Bystrici , tam se stal superintendantem . Je znám zejména jako autor cestopisných a memoárové děl, ve kterých se věnoval svým zážitkům od odsouzení v Bratislavě až po návrat domů. Vycházel přitom ze svých deníků, které si cestou psal. Ve svých dílech však nepopisoval jen své zážitky, ale věnoval se i popisem krajů, které navštívil, jejich regionálních zvyklostí, etnografických poměrů a architektury . Používal jednoduchý, bezprostřední jazyk, přičemž nevkládal do textu téměř žádné náboženské detaily , takže jeho dílo je považováno za víceméně světskou prózu, která v té době byla vzácná. Byl též autorem latinské příležitostné poezie, náboženských polemik a náboženských výchovných spisů. Obhajoval význam mateřské řeči, slovakizoval biblickou češtinu, dokladem toho je jeho úvod ke katechismu. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ján Simonides na slovenské Wikipedii.
Více od autora
Jan Schneider (14)
Jan Schneider byl český textař, básník, dramatik, scenárista, novinář, překladatel a divadelní organizátor, někdejší redaktor Rádia Svobodná Evropa, muž spojený s organizací cen Thálie. Svá literární díla vydával také pod pseudonymem Jan Chum. Narodil se sice v Písku, ale své dětství prožil v jihočeském Táboře, kde úspěšně absolvoval gymnázium. Věnoval se ochotnickému divadlu, které se jmenovalo Intimní scéna. Následně vystudoval statistiku na VŠE Praha a stal se inženýrem. V roce 1956 se jeho překlad básní recitoval v poznaňském literárním kabaretu Žioltodziob, následně se po překladu do francouzštiny objevily i ve studentském časopise pařížské Sorbonny. Doma se poprvé jeho básně objevily na stránkách časopisů, konkrétně Květen a Kultura, v roce 1958. Následovala spolupráce s malými divadly − Semafor, Paravan, Na Zábradlí, Rokoko. V Semaforu se zviditelnil v roce 1961 pořadem tzv. chuligánských veršů Vo co de, v němž účinkoval spolu s Waldemarem Matuškou a Pavlínou Filipovskou. O rok později odešel do Rokoka a stal se jeho kmenovým autorem, mimo jiné pořadů Rokokokoktejl či úspěšných komedií. Na Zábradlí uváděl spolu s Jaroslavem Jakoubkem šansony zpívané především Ljubou Hermanovou. V plzeňském divadle Alfa napsal spolu s Bohuslavem Ondráčkem písně do komedií Francimor a Edudant a Černej sen, které zpívali Marta Kubišová a Václav Neckář. V Divadle E. F. Buriana uvedl svou burlesku Poetikon. V roce 1967 vznikl první český divadelní muzikál Gentlemani, na němž opět spolupracoval s Bohuslavem Ondráčkem. Uveden byl v Praze i Brně, ale také v Budapešti či západoněmeckém Giessenu. Písně s jeho texty zpívali např. Marta Kubišová, Helena Vondráčková, Václav Neckář, Waldemar Matuška či Eva Pilarová. V 60. letech působil v Československém rozhlase, kde vedl tehdejší pořad Mikrofórum, což bylo z ideologického hlediska bráno jako konkurence hudebních pořadů Svobodné Evropy typu Afternoon Music. V písňových...
Více od autora
Jan Loriš (14)
Narozen 18.7.1893 v Hradci Králové, zemřel 19.11.1953 v Praze. PhDr., pracovník Národní galerie v Praze. Práce v oboru dějin výtvarného umění.
Více od autora
Jan Lebl (14)
Narozen 23. 3. 1955 v Praze. Prof. MUDr., CSc, pediatr. Promoval na FDL UK v Praze v roce 1980, pak pracoval 17 let ve Fakultní nemocnici v Motole, v roce 1997 převzal vedení Kliniky dětí a dorostu FN Královské Vinohrady. V roce 2006 se vrátil do Motola jako přednosta Pediatrické kliniky 2. LF UK. Věnuje se zejména péči o děti s poruchami růstu a vývoje, s diabetem a s dalšími nemocemi endokrinních žláz. Publikace z oboru.
Více od autora
Jan Dobraczyński (12)
Jan Dobraczyński byl polský spisovatel a publicista. Během druhé polské republiky byl zastánce Stronnictwo Narodowe a katolického hnutí. Voják z polské armády během polské obranné války z roku 1939, člen Armia Krajowa, bojoval v Varšavského povstání v roce 1944. Po válce podporuje polské komunisty, člena z roku 1952 a 1985, aktivista z PAX sdružení a Patriotyczny Ruch Odrodzenia Narodowego. Měl hodnost generála polských sil. Během druhé světové války, jako vedoucí oddělení pro opuštěné děti ve Varšavě pečoval o blaho oddělení. Jan Dobraczynski pomáhal aktivistům umístit židovské dětí v klášterech. Po Varšavském povstání byl uvězněn v Bergen-Belsen. V roce 1985 byl oceněn křížem Virtuti Militari a v roce 1993 titulem Spravedlivý mezi národy.
Více od autora
James Thurber (8)
James Thurber byl americký humorista, satirik, spisovatel a kreslíř. Svým humorem navazoval na tradici Marka Twaina. Humor neztratil, ani když po opakovaných operacích úplně oslepl. Je mistrem krátkých humoristických a často sebeironických povídek. Neméně vtipné a pronikavé jsou i jeho postřehy o malichernostech a problémech doby, které popisuje ve svých bajkách. K jeho nejčtenějším dílům patří sbírka povídek Muž ve středním věku na létající hrazdě nebo komická fantasy Třináctery hodiny. Sám své knížky ilustroval vtipnými až groteskními kresbami. V sedmi letech při neštěstí ztratil levé oko a i pravé bylo poškozeno, takže postupem let zcela oslepl. V letech 1913-1917 studoval na Ohio State University, ale roku 1918 studia zanechal, protože se svým handicapem je nemohl dokončit. Během studia si ale získal důkladné znalosti literatury a roku 1995 mu univerzita posmrtně udělila čestný doktorát. Pracoval jako úředník ve Washingtonu a na americkém velvyslanectví v Paříži. Přitom psal pro různé časopisy a noviny a od roku 1927 se stal redaktorem týdeníku The New Yorker. Jeho povídky, bajky a anekdoty se významně přičinily o úspěch časopisu. Od roku 1940 už nemohl psát a musel své texty diktovat, s čímž se nikdy nesmířil, až do své smrti však psal a účastnil se kulturního i veřejného života. Thurberovy humoresky, bajky a kresby vyjadřují protiklad mezi naivitou jednotlivce a složitostí moderního světa, zejména na tématech jako je sexualita, psychoanalýza nebo problémy komuniace ve věku techniky. Za nepochybně humorným líčením se však téměř vždy skrývají i vážnější až tragické rysy. Thurberovo dílo charakterizují drobné soukromé příběhy, manželství jako nevyhlášená válka v malém nebo každodenní absurdity. Jeho typickým hrdinou je „malý člověk“ Walter Mitty, poněkud plachý a neurotický snílek, jehož identitu ohrožují jak agresivní ženy, tak lidské masy nebo technika, takže se často uchyluje do oblasti fantazie a d...
Více od autora
James Beardsley Hendryx (15)
Na pestrou sérii zaměstnání navázal neobvykle dlouhou kariérou spisovatele westernů.
Více od autora
Ivan Černý (16)
Ivan Černý je bývalý slovenský hokejový obránce. Po skončení aktivní kariéry působí jako trenér. V československé lize hrál za Slovan Bratislava CHZJD a Poldi SONP Kladno. Nastoupil ve 449 ligových utkáních, dal 84 gólů a měl 117 asistencí. Se Slovanem získal v roce 1979 mistrovský titul. Za reprezentaci Československa nastoupil v dubnu 1983 ve 2 utkáních. Reprezentoval Československo na mistrovství světa juniorů do 20 let v roce 1978, kde tým skončil na 4. místě, na mistrovství světa juniorů do 20 let v roce 1979, kde tým skončil na 2. místě a na mistrovství Evropy juniorů do 18 let v roce 1977, kde tým skončil na 2. místě. Kariéru končil v Itálii.
Více od autora
Huineng (6)
Chuej-neng , někdy nazýván Daikan Enó, byl čínský čchanový mnich, který byl jednou z nejvýznamnějších postav zenu. Narodil se v Číně. V raném věku mu zemřel otec. Jeho rodina byla velice chudá a nemohla si dovolit poslat Chuej-nenga do školy. Jednou Chuej-neng náhodou zaslechl Dimantovou sútru a zažil stav procitnutí a rozhodl se vydat ve stopách Buddhova učení. Vydal se na cestu a po třech dnech pěší chůze dorazil do kláštera, který vedl Chung-žen, 5. patriarcha čchanového učení. Poté, co Chuej-neng prokázal své schopnosti, Chung-žen jej učinil 6. patriarchou čchanu. Jeho učení je shrnuto v Tribunové sútře šestého patriarchy, která byla přeložena do češtiny Oldřichem Králem.
Více od autora
Henry Wadsworth Longfellow (15)
Henry Wadsworth Longfellow byl americký básník, mezi jehož díla patří Paul Revere's Ride, A Psalm of Life, The Song of Hiawatha a Evangeline. Je také autorem prvního amerického překladu Dantovy Božské komedie a jedním ze členů literární skupiny známé pod názvem Fireside Poets. Za zmínku stojí snímek vodopádů Minehaha amerického fotografa Alexandra Hesslera, který údajně básníka inspiroval k napsání jeho známé Písni o Hiawathovi. Snímek vznikl během zakázky pro Harper’s Traveler’s Guide v padesátých letech 19. století, když pořizoval krajinářské daguerrotypické snímky řeky Mississippi od města St. Paul až po Galenu v Illinois. Za jediný den v srpnu 1851, Hessler a jeho asistent Joel E. Whitney, pořídili 85 pohledů z Minnesoty, včetně vodopádu Minnehaha. Snímek se dostal do Hesslerovy galerie v Chicagu, kde jej zakoupil George Sumner jako dárek pro svého bratra a senátora Charlese Sumnera z Massachusetts, ten jej ukázal svému příteli básníkovi Henrymu Wadsworthovi Longfellowi, který se tímto obrázkem inspiroval ke známé písni “The Song of Hiawatha.” Oba dva - básník i fotografie - se stali velmi populární, další fotografové cestovali k těmto vodopádům a Hessler kopíroval původní daguerrotypii a prodával ji jako papírové výtisky.
Více od autora
Heiko Böck (8)
Heiko Böck získal magisterský titul z oboru Informatika na technické univerzitě v Mnichově v Německu. Je respektovaným členem vývojářské komunity kolem platformy NetBeans.
Více od autora
Harry Belafonte (16)
Harry Belafonte je slavný americký zpěvák, skladatel, herec a sociální aktivista. Narodil se 1. března 1927 v New Yorku a proslavil se v 50. letech 20. století jako hudební umělec. Belafonte se často zasluhuje o to, že jeho průlomové album "Calypso" , které se stalo první LP deskou, jíž se prodalo více než milion kusů, přivedlo karibskou hudbu do hlavního proudu. Album obsahovalo jeho charakteristickou píseň "The Banana Boat Song ", která je dodnes klasikou.
Více od autora
Hanuš Jelínek (13)
Hanuš Jelínek byl český básník, esejista a divadelní kritik. Propagátor sblížení české a francouzské kultury. Jelínek napsal francouzsky psané Dějiny české literatury, vzpomínky Zahučely lesy. Přeložil mimo jiné Zpěvy sladké Francie, z češtiny do francouzštiny přeložil díla Karla Hynka Máchy, Františka Halase a Karla Čapka. Narodil se jako syn příbramského úředníka Jana Otakara Jelínka a jeho druhé ženy Emy, rozené Kaiserové v příbramském hostinci "U Sebastopolu". Po obecné škole, kterou začal navštěvovat již v pěti letech, pokračoval ve studiu na příbramském gymnáziu. Již během studia začal psát básně; jeho sonet k prvnímu výročí důlního neštěstí v Mariánském dole v roce 1892 byl otištěn v příbramském listu Horymír pod šifrou K. V roce 1896 složil maturitu a zapsal se na filosofickou fakultu c. a k. České univerzity Karlo-Ferdinandovy, kde studoval českou, německou a francouzskou literaturu. Pro dva semestry získal stipendium pro studium na pařížské Sorbonně. V této době se stýkal s českými umělci v Paříži, např. Františkem Kupkou či Alfonsem Muchou. V roce 1900 mu prestižní literární časopis Mercure de France otiskl studii o současné české poesii La Littérature tchèque contemporaine. Po návratu do Prahy získal pověst skvělého francouzštináře. Zdenka Braunerová jej požádala o překlad její studie o Františku Bílkovi. Po ukončení universitních studií působil jako suplent na žižkovské reálce. V roce 1901 přestoupil na Obchodní akademii v Resslově ulici. V roce 1905 se stal definitivním profesorem a působil zde až do roku 1918. V lednu 1902 založil spolu s Viktorem Dykem Klub českých spisovatelů. V roce 1903 se seznámil s nejstarší dcerou Aloise Jiráska Boženou, kterou si 17. července 1905 vzal za manželku. Novomanželé odjeli na svatební cestu do Francie. Zde se seznámili s Milanem Rastislavem Štefánikem. V roce 1908 získ...
Více od autora
Hans Rosenfeldt (14)
Hans Rosenfeldt pracoval jako ošetřovatel lvounů, řidič, učitel a herec. V roce 1992 začal psát scénáře pro televizi. Napsal scénář pro 20 televizních seriálů a účastnil se radiových i televizních pořadů. Temná tajemství jsou jejich první knihou. Po vydání se udržela ve Švédsku 8 měsíců na žebříčku bestsellerů.
Více od autora
Hana Bořkovcová (10)
Hana Bořkovcová, rozená Knappová byla česká spisovatelka, známá zejména svou tvorbou pro děti. Narodila se v Praze do židovské rodiny drobného podnikatele. Za nacistické okupace byla roku 1943 deportována s celou rodinou do koncentračního tábora v Terezíně a později do Osvětimi. Se svou matkou se dočkala osvobození, ale její otec a bratr Michael v Osvětimi zahynuli. V roce 1946 se provdala , syna skladatele Pavla Bořkovce) a s výjimkou krátkých období, kdy byla zaměstnána jako úřednice, se věnovala výchově svých pěti dětí a později literární práci. Publikovat začala roku 1964 v literárních časopisech Plamen a Host do domu. Ve své tvorbě se zaměřila na vykreslení citového a myšlenkového světa dětí a na konfliktní situace i porozumění mezi dětmi a dospělými.
Více od autora
H. C McNeile (10)
Herman Cyril McNeile, MC, běžně známý jako Cyril McNeile a publikující pod jménem H. C. McNeile nebo pseudonymem Sapper, byl britský voják a autor. Čerpal ze svých zkušeností v zákopech během první světové války a začal psát povídky a publikovat je v Daily Mail.
Více od autora
Graham Swift (11)
Graham Swift je od počátku osmdesátých let považován za předního britského prozaika. Narodil se v Londýně a studoval na několika významných britských univerzitách. Několik jeho románů bylo zfilmováno, jako např. Poslední přání nebo Země vod.
Více od autora