Všichni Autoři a témata

Paul Valéry (11)

Paul Valéry byl francouzský básník, spisovatel, esejista a filosof, člen Francouzské akademie. Valéry se narodil v rodině vysokého úředníka korsického původu v malém přístavním městečku Sète v jižní Francii, kde také chodil do dominikánské školy. Gymnázium navštěvoval v nedalekém Montpellier, kde také od roku 1889 studoval práva a uveřejňoval své první symbolistické básně. Roku 1892 zažil v Janově osobní krizi, zřekl se poezie a svých lásek a psal si pouze deník, později slavné Sešity . Od roku 1894 žil v Paříži jako úředník, novinář a později osobní tajemník ředitele francouzské zpravodajské agentury Havas. Seznámil se zde s André Gidem a zejména s básníkem Stéphanem Mallarmé, který se stal jeho životním vzorem. Roku 1900 se oženil s Jannie Gobillard a měl s ní tři děti. Pod vlivem A. Gida se vrátil k poezii a roku 1917 uveřejnil formálně propracovanou báseň Mladá Parka , která ho ihned proslavila. Roku 1920 následovala jeho nejslavnější báseň, Hřbitov u moře a 1922 sbírka Kouzla . Po válce se stal nekorunovaným králem francouzských básníků, zastával mnoho veřejných kulturních funkcí a přednášel na velmi různá témata. Roku 1924 byl zvolen předsedou francouzského PEN klubu, 1925 členem Francouzské akademie a 1933 byl jmenován administrátorem univerzitního střediska v Nice. 1937 se stal profesorem poetiky na Collège de France a 1939 čestným předsedou Svazu francouzských spisovatelů . Zároveň pokračoval ve vydávání náročných úvah a esejů, v nichž se věnoval teorii literatury, kritice moderní doby a zejména také otázkám vědy. Valéry vytýkal filosofům rozvláčnost a nudný jazyk, a sám se snažil o epigramatickou stručnost a jazykovou přesnost. Dopisoval si s významnými vědci a filosofy své doby , kteří si jeho náz...

Ovid (3)

Ovid byl římský básník, který žil za vlády císaře Augusta.

Natal'ja Vasil'jevna Ščerba (9)

Rusky píšící autorka fantasy literatury. Narozena v Bělorusku, žije na Ukrajině.

Naděžda Rozehnalová (20)

Prof. JUDr. Naděžda Rozehnalová, CSc. je právnička a vysokoškolská učitelka. Maturovala na Střední ekonomické škole, obor zahraniční obchod, v Brně v roce 1975. Roku 1979 absolvovala právnickou fakultu v Brně, kde v roce 1980 složila rigorózní zkoušku a získala titul JUDr. Již v roce 1979 nastoupila jako asistentka na Katedru mezinárodního práva a postupně se stala kandidátkou věd v roce 1986, docentkou 1994 a profesorkou v roce 2005. V letech 1994–2007 byla proděkankou, v letech 2007-2015 pak děkankou Právnické fakulty Masarykovy univerzity. V letech 2015-2019 působila jako prorektorka univerzity pro záležitosti studentů. V současné době kromě Katedry mezinárodního a evropského práva působí v akademickém senátu univerzity, ve vědecké radě a v etické komisi. V roce 2019 byla oceněna Stříbrnou medaili Masarykovy univerzity.

Minier Bernard (19)

Miloš Velemínský (16)

Prof. MUDr., CSc., čelný představitel české sociální pediatrie, děkan Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Curriculum vitae: 1960 - ukončení Fakulty dětského lékařství UK 1962 - 1. atestace z pediatrie 1967 - 2. atestace z pediatrie 1974 - obhajoba disertační práce na Fakultě dětského lékařství UK 1992 - habilitace na Fakultě dětského lékařství UK - Dětské lékařství 2000 - inaugurace v Bratislavě - obor Ošetřovatelství 2008 – dr.h.c., udělen čestný doktorát na Vysoké škole zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety, Bratislavě Uskutečněné vědecké a výzkumné projekty: Granty ČR: 2003–2006 Potřeby a práva dětí na úrovni komunity, projekt COST č. OC A19.001, hlavní řešitel 2002–2004 Zdravotně sociální problematika utonutí a zranění související s vodou, grant IGA MZ ČR, č. NE7302, hlavní řešitel 2004–2006 Úrazy dětí doma a ve volném čase a možnosti prevence, grant IGA MZČR, č. NR8229, spoluřešitel 2005–2007 Středisko prevence úrazů v Jihočeském kraji, grant IGA MZ ČR, č. NR8468, hlavní řešitel 2004–2006 Současný stav realizace ošetřovatelského procesu v českých lůžkových zdravotnických zařízeních, grant IGA MZ ČR, č. NR/7760-3, spoluřešitel 2005–2007 Zajištění efektivní, kulturně diferencované ošetřovatelské péče pro vietnamskou a čínskou minoritu v České republice, grant IGA MZ ČR, č. NR/8473-3, spoluřešitel 2006–2008 Vnější a genetické determinanty obesity, grant IGA MZ ČR, č. NR8895, spoluřešitel Vzdělávání poskytovatelů a zadavatelů sociální služeb v oblasti problematiky dětí a mládeže 2008–2011 Funkčnost rodiny ve vztahu k úrazům dětí IGA NS 9609-4/2008, hlavní řešitel 2010–2011 Zdravotně sociální situace imigrantů a azylantů v ČR, COST OC 10031, spoluřešitel Mezinárodní granty: 2005–2006 Sport pro dialyzované a transplantované pacienty z ČR a příhraničních regionů Rakouska, projekt PHARE CBC, hlavní řešitel Osobní zájmy: Chov psích plemen - cockerspaniel, golden retriever Pěstování trávníku...

Miloš Jesenský (15)

Dr. Miloš Jesenský, PhD. Univerzitné vzdelanie ukončil v roku 1995 na Univerzite veterinárskeho lekárstva v Košiciach. Od detstva však skôr inklinoval k nerozlúšteným hádankám minulosti, prírody a spoločnosti ako k odboru, ktorý vyštudoval. Po ukončení štúdia pracoval do roku 1999 ako samostatný odborný pracovník Historického oddelenia Východoslovenského múzea v Košiciach, kde sa špecializoval na dejiny farmácie a medicíny. Od roku 1998 pôsobil ako externý ašpirant Historického ústavu Slovenskej akadémie vied a svoje doktorandské štúdium úspešne zakončil obhájením dizertačnej práce pod názvom „Dejiny alchýmie na Slovensku“. V rokoch 2001 – 2006 pracoval ako odborný bibliograf Žilinskej knižnice, v rokoch 2006-2008 na Odbore informácií a zahraničných vzťahov Žilinského samosprávneho kraja. V súčasnosti pôsobí ako riaditeľ Kysuckého múzea v Čadci. Dr. Jesenský sa už takmer dve desaťročia venuje publicistike v oblasti záhad histórie a rozmanitých hraničných javov nielen na Slovensku, ale aj v zahraničí, ako dokladá i jeho bohatá časopisecká bibliografia. Prispieva do širokého spektra dennej a špecializovanej tlače – za posledné menujme aspoň jeho pravidelnú spoluprácu s časopisom Fantázia, Dinner´s Club Magazine či Vlna. Jeho texty možno nájsť aj v elektronických médiách, predovšetkým na portáli www.putnici.sk a ďalších príbuzných portáloch. Naplno sa venuje aj spisovateľskej činnosti, o čom sa možno v Slovníku slovenských spisovateľov z roku 2001 dočítať: „Obdobiu stredoveku a jeho záhadám sa venuje v dielach Štyri hodiny do stredoveku a Dva mesiace v stredoveku . Kniha Krajina zázrakov je sprievodcom po magických a tajomných miestach na Slovensku. Záhady histórie, mágia, mimozemské civilizácie a podobné témy rezonujú v prácach Reálne príbehy X, Wunderland, mimozemské techológie Tretej ríše, Bohovia atómových vojen , Po stopách Indiana Jonesa a Záhady devätnásteho storočia . Odvtedy rozšíril svoje spisovateľské konto na do...

Miloň Čepelka (15)

Miloň Čepelka je český básník, prozaik, textař, herec, scenárista, moderátor a cimrmanolog. Absolvoval gymnázium v Dobrušce a následně obor český jazyk a literatura na Vysoké škole pedagogické v Praze . Zde byl spolužákem Zdeňka Svěráka a seznámil se tu i s Ladislavem Smoljakem. Po vystudování učil tři roky na základní škole v Novém Kníně, kde vstoupil do KSČ. Poté v roce 1961 nastoupil jako redaktor do Československého rozhlasu. Traduje se, že ho tam přivedl jeho přítel Jiří Šebánek. Jde ovšem o omyl – zatímco Šebánek v  Československém rozhlasu už několik let pracoval, Čepelka tam nastoupil jako úplný nováček, aniž by tam někoho znal, a se Šebánkem se spřátelil až tam. Šebánek mu v následující době dělal mentora. V roce 1967 se stali spoluzakladateli Divadla Járy Cimrmana. Roku 1969 vystoupil z KSČ a současně, aby předešel připravovanému vyhazovu na začátku normalizace, z rozhlasu dobrovolně odešel „na volnou nohu“. Je autorem několika televizních a rozhlasových her, pohádek, písňových textů, zábavných a literárních pořadů, několika básnických sbírek, tří novel a jedné knihy povídek. Jako jediný z cimrmanologů dlouhodobě působil jak v divadelní družině okolo Svěráka a Smoljaka, tak i v Šebánkově Salonu Cimrman. Po roce 1990 po několik let připravoval na ČRo 2 – Praha pořad Dechovková hitparáda. Je moderátorem následujících pořadů: Knižní hitparáda na Country radiu, pořadu Dechovka, to je moje, vysílaný ČRo České Budějovice a ČRo Region Jihlava. Pořad vysílá i stanice Český rozhlas Dvojka a pořadu Písničky s Miloněm na Radio dechovka. Se svojí manželkou Hanou Šotovou má dva syny – Jana a Josefa Čepelkovy, pojmenované po obou jeho dědečcích. Jeho vnuk je zase po něm Miloň. „Tehdy býval v jednom sloupci kalendář katolický, ve druhém český. A v něm u data 31. srpna našli Miloně, zatímco vedle byl katolický Raimund. Dnes je tam Pavlína. I když to bylo kalendářově doloženo, opoče...

Milan Špůrek (11)

Milan Špůrek byl český geolog, astrolog a publicista, autor desítek odborných i populárně vědeckých prací, zaměřených na geologii i její příbuzné obory; od roku 1989 se však věnoval takřka výhradně astrologii a hermetismu. Akademické vzdělání získal na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze v oboru geologie, působil jako vědecký pracovník Geologického ústavu Československé akademie věd a mezi lety 1975–1989 v Geofondu. Poté se stal nezávislým publicistou. Studiu astrologie se věnoval od roku 1969; byl žákem Vratislava Jana Žižky, který v něm vzbudil zájem zejména o astrologii mundánní, která se zabývá politickým děním ve světě. Ve svých knihách se Špůrek pokoušel o využití vědeckých metod v astrologii. Především v 80. letech upřel Milan Špůrek svou pozornost také k problematice českých menhirů. Vytvořil základní soupis několika desítek objektů, které by mohly být menhiry, a pokusil se prokázat, že mezi nimi existují geometrické a astronomické souvislosti a že se tedy jedná o celek, vzniklý v jednom historickém období – nejspíše v době laténské. Tato hypotéza byla archeology striktně odmítnuta, Špůrkovy články spolu s reakcemi archeologa Karla Sklenáře se však staly velkým impulsem pro další rozvoj bádání o českých megalitech.

Milan Kuna (13)

Český muzikolog. Narozen 19.3.1932 ve Zdicích. Promovaný historik, hudební teoretik a redaktor, práce z oboru.

Michelangelo Buonarroti (13)

Michelangelo di Lodovico Buonarroti Simoni často označovaný jen jako Michelangelo byl italský sochař, architekt, malíř, básník a přední představitel vrcholné italské renesance a manýrismu. Jeho nejslavnější díla jsou monumentální socha Davida a malířská výzdoba Sixtinské kaple. Michelangelo žil a tvořil téměř celé století. Po celý život byl velmi pracovitý, pracoval ještě šest dnů před svou smrtí. Žil v bouřlivých časech, kdy bylo smeteno středověké náboženství a začala reformace. Byl umělcem, který se dokázal této době přizpůsobit a geniálně ji ztvárnit ve svých dílech. Michelangelo Buonarroti se narodil dne 6. března 1475 v malém městě Caprese v údolí Valtiberina poblíž Arezza v Toskánsku. Byl jedním z pěti synů v rodině Florenťana Lodovica Di Leonarda Buonarrotiho Simoniho. Jeho otec v době Michelangelova narození od podzimu 1474 po dobu šesti měsíců zastával funkci podesty obce Chiusi della Verna a také správce hradu Caprese. Matka se jmenovala Franceska di Neri di Miniato del Sera a Michelangelo byl jejím druhorozeným synem. Rodina Buonarroti patřila do florentského patriciátu a nikdo z jejich příslušníků se nevěnoval umělecké kariéře, která nebyla v souladu s jejich postavením. Buonarrotiové totiž zastávali především pozice ve veřejných úřadech. Rodina měla vlastní erb a sponzorovala kapli v bazilice Santa Croce . V době Michelangelova narození však rodina trpěla nedostatkem financí. Funkce podesty byla jen malým politickým úkolem, kterým se otec pro svou rodinu snažil zajistit slušný život. Otec dokonce zchudl tak, že se chystal zbavit svého privilegia florentského občana. Již na konci března po Michelangelově narození skončilo otcovi funkční období podesty v Chiusi della Verna. Rodina se proto vrátila zpět do Settignana ve Florencii. Zde byl Michelangelo jako novorozeně předán do péče místní chůvy. Settignano bylo městem kameníků. Pískove...

Michal Sýkora (13)

Michal Sýkora je bývalý český hokejový obránce, který nastupoval v české extralize za mateřské Pardubice a za Spartu. Působil rovněž v NHL a je dvojnásobným mistrem světa. Urostlý obránce byl v roce 1991 nominován na mistrovství Evropy hráčů do 18 let, které se konalo v Československu a domácí mladíci vybojovali zlaté medaile. V seniorské reprezentaci se na velkém turnaji poprvé objevil v roce 1996, kdy byl opět součástí zlatého výběru na světovém šampionátu v Rakousku. V létě pak byl i u blamáže na Světovém poháru. V roce 2000 se stal podruhé mistrem světa na šampionátu v Rusku. Jeho posledními velkými mezinárodními akcemi byly v roce 2002 Olympijské hry v Salt Lake City, kam byl nominován jako jediný obránce z české extraligy, a na jaře mistrovství světa ve Švédsku. Reprezentace byla vyřazena na obou turnajích ve čtvrtfinále Ruskem. V letech 1996 a 2000 jej direktoriát turnaje umístil do All Star týmu mistrovství světa. V dresu národního celku se naposledy objevil 7.9.2003 na ČP Cupu v utkání proti Finsku. Celkově odehrál 69 utkání a nastřílel 9 branek. Sýkora debutoval v nejvyšší soutěži v sezoně 1990/91, kdy nastoupil ve dvou utkáních za Pardubice. V letech 1991-93 hrál kanadskou juniorskou Western Hockey League za Tacoma Rockets, v sezoně 1992/93 byl zvolen do All Star týmu soutěže. V roce 1993 vstoupil do organizace klubu NHL San Jose Sharks, který jej rok předtím draftoval. Za Sharks či jejich farmářské mužstvo v IHL Kansas City Blades nastupoval do sezony 1996/97, kdy byl vyměněn do Chicago Blackhawks. Sezonu 1998/99 začal v celku Tampa Bay Lightning, kde se neprosadil do sestavy a tak ještě v probíhajícím ročníku ohlásil návrat do české extraligy v dresu pražské Sparty. V sezoně 1999/2000 slavil se Spartou titul mistra republiky. Do NHL se vrátil ještě v sezoně 2000/01, ve které hájil barvy Philadelphia Flyers. Od sezony 2001/02 oblékal dres Pardubic, ve kterém na začátku sezony 2004/05 ukončil kariéru....

Michal Prokop (5)

Michal Prokop je známý český zpěvák, kytarista a skladatel, známý především díky své práci pro rockovou skupinu Framus Five. Jeho kariéra začala v polovině 60. let, kdy založil tuto skupinu, která se stala jednou z předních skupin československé hudební scény. V Prokopově hudbě se často mísí rock se soulem, blues a jazzovými vlivy a je uznáván pro svůj výrazný hlas a promyšlené texty.

Michail Vladimirovič Alpatov (16)

Michail Vladimirovič Alpatov, rusky: Михаил Владимирович Алпатов byl sovětský historik umění, pedaog a autor memoárů. Pocházel z moskevské buržoazní rodiny. Vystudoval historicko-filologickou fakultu Moskevské státní univerzity. Od roku 1943 do konce života pracoval v Moskevském uměleckém institutu I. V. Surikova.

Michail Petrovič Arcybašev (16)

Michail Petrovič Arcybašev byl ruský dekadentní a naturalistický spisovatel. Studoval v Charkově malířství, od roku 1901 se však věnoval pouze literatuře. Říjnovou revoluci v roce 1917 nepřijal. Protože byl po matce polského původu, získal v roce 1923 polské občanství a emigroval do Varšavy. Zde spolu s D. Filosofovem vydávali protisovětský časopis Za svobodu! Byl naturalistickým spisovatelem. Navazuje na Andrejeva, Sologuba, Zolu a Maupassanta, velmi blízký mu byl Stanisław Przybyszewski. První díla jsou ještě ovlivněna především dílem L. N. Tolstého . Později jako zastánce filosofie Friedricha Nietzscheho zastával krajní individualismus. Popisoval hrůzy života, sebevraždy; při popisu erotických scén se dostával až na hranici pornografie.

Michaela Hansen (22)

Michaela Fišarová (17)

Narozena 14. 5. 1971 v Praze. Spisovatelka, autorka knih pro děti.

Mary Stewart (12)

Mary Stewartová je bývalá britská atletka, běžkyně, halová mistryně Evropy v běhu na 1500 metrů. Startovala na olympiádě v Montrealu, v běhu na 1500 metrů doběhla pátá v semifinále. V následující sezóně se stala evropskou halovou mistryní v běhu na 1500 metrů. Jejím starším bratrem je britský běžec Ian Stewart. V roce 2011 zvítězil její syn Adam Cotton v běhu na 1500 metrů na evropském juniorském šampionátu.

Martin Baxendale (17)

Marion Zimmer Bradley (10)

Marion Eleanor Zimmer Bradley byla americká spisovatelka fantasy. Je známá především díky feministickému zaměření svých děl. Používala též pseudonymy Morgan Ives, Miriam Gardner, John Dexter a Lee Chapman. Narodila se na farmě v Albany během velké hospodářské krize. V roce 1949 začala psát své první práce a 26. října téhož roku se vdala za Roberta Aldena Bradleyho. Během padesátých let byla uvedená do lesbické skupiny Daughters of Bilitis. 3. května 1964 se rozvedla s Robertem Bradleym a 3. června téhož roku si brala numismatika Waltera Breena. S tím od roku 1979 žila odděleně a 9. května 1990 se rozvedli. V roce 1965 získala titul bakaláře umění na univerzitě Hardin-Simmons v texaském Abilene. Následující dva roky pokračovala ve studiu na Univerzity of California v Berkeley. Patřila mezi zakládající členy Společnosti pro kreativní anachronismus, její první dítě David Bradley a její bratr Paul Edwin Zimmer publikovali práce z žánru science fiction a fantasy, její dcera Moira Stern je profesionální harfistka a zpěvačka. Po mnoha letech boje s horšícím se zdravím zemřela 25. září 1999 v Alta Bates Medical Center v Berkeley čtyři dny po vysilujícím infarktu. Její popel byl rozprášen o dva měsíce později v anglickém Glastonbury Tor. Začala psát roku 1949 a svojí první práci Vortex prodala roku 1952. První publikovanou prací v rozsahu románu byla kniha Falcons of Narabedla uvedená v květnu 1957 v časopisu Other Worlds. Její tvorba byla ovlivněná jejími oblíbenými autory dobrodružné fantasy z dětství jako byl Henry Kuttner, Edmond Hamilton a Leigh Brackettová Pod svými pseudonymy vydala především romány s gay a lesbickou tematikou, jako třeba I am a lesbian z roku 1966. Tyto práce byly původně považovány téměř za pornografické a jejich autorka je dlouho odmítala zveřejnit. Nejznámějším dílem jsou asi Mlhy Avalonu jež líčí artušovskou romanci z pohledu Morgaine a Gwenhwyfar (Guinev...

Marietta Sergejevna Šaginjan (13)

Marietta Sergejevna Šaginjan, rusky: Мариэтта Сергеевна Шагинян byla ruská sovětská spisovatelka arménského původu, básnířka a prozaička, teoretička umění, historička, filozofka. Psala publikace rozličných žánrů. Po roce 1918 patřila k zástupu autorů píšících oslavné ódy na SSSR. Držitelka vyznamenání J. V. Stalina a V. I. Lenina. Psala pod pseudonymem Jim Dollar.

Marie Vágnerová (15)

Prof. PhDr. RNDr. Marie Vágnerová, CSc., je česká psycholožka, přední odbornice v oblasti pedopsychologie, vývojové psychologie a psychologie handicapu. V letech 1970–1990 byla zaměstnána jako klinická psycholožka v Oftalmopedickém ústavu FN v Motole. Následujících pět let vyučovala psychologii na Pedagogické fakultě UK jako externí učitel. Od roku 1995 až dosud působí na Husitské teologické fakultě UK, kde vyučuje psychologii pro posluchače oborů učitelství. Je autorkou řady monografií, vysokoškolských učebnic a metodických příruček.

Marcela Kotová (16)

Narozena 1976 v Sokolově. Učitelka mateřské školy, autorka učebních pomůcek a vedoucí zájmových tanečních kroužků.

Marcel Prévost (16)

Marcel Prévost byl francouzský romanopisec a dramatik, v letech 1909–1941 také řádný člen Francouzské akademie , žijící a autorsky tvořící v období Třetí francouzské republiky. Marcel Prévost navštěvoval křesťanskou základní školu v Orléans, Châtellerault, Bordeaux a Paříži, posléze studoval na pařížské École polytechnique. Než nastoupil na ministerstvo, byl zaměstnán jako inženýr v tabačce. Dle Souborného katalogu Národní knihovny České republiky bylo k lednu roku 2018 přeloženo již více než třicet prozaických literárních útvarů, jejichž autorem je francouzský romanopisec Marcel Prévost. Většina z těchto níže uvedených děl byla do češtiny přeložena z francouzštiny ještě za spisovatelova života, tj. na přelomu 19. a 20. století, popř. v jeho prvních třech dekádách, a to nezřídka kdy pod nejrůznějšími pseudonymy, či neúplně zaznamenanými jmény. V jeho románech je patrný zájem o něžné pohlaví. Zřejmě nejvýznamnějším dílem, které kdy napsal, je eroticky laděný román Les demi-vierges , přeložený záhy do češtiny jako Polopanny, či jako Polonevinné. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Marcel Prévost na francouzské Wikipedii.

Magda Szabó (12)

Magda Szabóová byla maďarská spisovatelka. Několik jejích děl bylo zfilmováno, nejnovějším filmem je Za zavřenými dveřmi podle románu Dveře v režii Istvána Szabóa s Helen Mirrenovou v hlavní roli.

Ludmila Freiová (13)

Ludmila Freiová byla česká spisovatelka, překladatelka, autorka knih pro mládež a science fiction. Vystudovala češtinu, italštinu a filozofii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V letech 1951–1959 učila žáky na základní, pak zvláštní škole. V letech 1959 až 1986, tedy až do důchodu, pracovala jako středoškolská profesorka filozofie, češtiny a italštiny. Psaní literatury se věnovala od poloviny šedesátých let, od roku 1975 psala pouze sci-fi. Kromě vlastní tvorby se věnovala také překladu italské sci-fi literatury a jejímu publikování jak v oficiálních časopisech, tak i fanzinech, psaní teoretických článků a práci ve fandomu.. V letech 1948–1955 byla provdána za houslistu Václava Rábla. Zajímala se o filozofii, psychologii, biologii, výtvarné umění, italštinu a hudbu. Řadu povídek SF přeložila z italštiny do českých fanzinů.

Lucie Bechynková (12)

Rozhlasová moderátorka a spoluzakladatelka podcastu Opravdové zločiny, autorka stejnojmenné knihy.

Luboš Nečas (13)

Narozen 1972. Publicista, redaktor, autor biografii, dětské literatury, kuchařských knih, scénárista publicistických televizních pořadů.

Lubomír Tomek (12)

Narozen 13. 7. 1926 v Bylnici u Zlína, zemřel 6. 9. 2006 v Hořovicích. Prozaik, redaktor, popularizátor literární historie, básník, autor dramatizací pro rozhlas, zejména pro děti.

Luba Skořepová (11)

Luba Skořepová, vlastním jménem Libuše Skořepová, byla česká herečka, spisovatelka, autorka divadelní hry, dlouholetá členka činohry Národního divadla v Praze. Z jejího křestního jména Libuše vznikla domácká „Luba“, která však byla celý její život komolena na „Ljuba“, což je jiné, obvyklejší křestní jméno. V letech 1942–1944 studovala herectví na Pražské konzervatoři. Po osvobození působila v Souboru mladých Jindřicha Honzla a ve Studiu ND . Po jeho zániku se v roce 1948 stala členkou činohry Národního divadla. Své poslední představení na prknech Národního divadla odehrála dne 18. června 2014 při derniéře Gogolovy hry Revizor. Během šedesáti šesti let působení ve zdejším souboru ztvárnila na 140 rolí. Kromě Národního divadla hostovala např. v divadle Metro, Ypsilon, Rubín, Řeznické, v Městských divadlech pražských a dalších. Jejím prvním manželem byl herec Josef Pehr, druhým spisovatel Pavel Hanuš . Skořepová však zůstala bezdětná. Značnou část svého volného času trávila Luba Skořepová na své chalupě v obci Líšný na Železnobrodsku.

Linda Howard (13)

Linda Howard je známá především jako autorka romantické literatury. O nic méně oblíbené jsou ale i její romantické tituly, do jejichž směsi přidává řádnou dávku napětí. Linda S. Howington, jak se Linda Howard ve skutečnosti jmenuje, začala podle vlastních slov psát v devíti letech a přes dvacet let psala pouze pro své vlastní potěšení. Její první kniha vyšla v roce 1980. Od té doby má na svém kontě přes 40 titulů. Dvacátý pátý titul s názvem Dream Man se dostal na seznam bestsellerů v New York Times. Od té doby se do tohoto seznamu dostává každá její kniha. Kromě toho získala Linda Howard za své romantické knihy mnoho ocenění. Krátce po založení asociace Romance Writers of America se Linda Howard stala její členkou. Nyní je ředitelkou Regionu 3 RWA . V roce 2005 obdržela od RWA Career Achievement Award za celoživotní přínos v tomto literárním žánru. Mezi spisovatelčiny přítelkyně patří autorky Catherine Coulter, Iris Johansen, a Kay Hooper. Knihy, které jsou vedle romantiky okořeněny detektivním žánrem, si velice zdařile pohrávají s touto tématikou a smývají nálepku jednoduché "červené knihovny". Linda cestuje spolu se svým mužem, který je profesionálním rybářem, po často velmi nehostinných lokacích, kde zatím pracuje na svém laptopu. V současné době žije na farmě v Gatsdenu v Alabamě se svým mužem Garym a dvěma zlatými retrívry se jmény Bit O'Honey a Sugar Baby.

Lenka Slezáková (15)

Mgr. Lenka Slezáková, Ph.D. působí na Střední zdravotnické škole a Vyšší odborné škole zdravotnické Emanuela Pöttinga v Olomouci, kde vyučuje ošetřování nemocných, ošetřovatelství, klinickou propedeutiku, psychologii a komunikaci, etiopatogenezi a první pomoc. Též působí jako vedoucí předmětového týmu somatologie. Je vedoucí autorského kolektivu několika učebnic pro střední školy a vyšší odborné školy zdravotnické. Spoluvytvářela e-learningové materiály pro výuku somatologie. V rámci volnočasových aktivit studentů realizuje preventivní programy ochrany zdraví určené dětem předškolního věku. Spoluúčastní se předlékařské první pomoci pro veřejnost jako školitel. Pravidelně metodicky vede pedagogickou praxi studentů UP Olomouc. V roce 2013 byla mezi 15 oceněnými pedagogy Olomouckého kraje.

Ladislav Szalai (13)

Ladislav Szalai je český spisovatel slovenského původu, který se věnuje převážně žánru science-fiction. Ladislav Szalai se narodil roku 1951 v Bratislavě-Petržalce, ale od raného dětství žil v Čechách na Sedlčansku a ve Vojkově. V letech 1966–1969 absolvoval podnikové odborné učiliště v Kladrubech u Vlašimi a v Olbramovicích a vyučil se opravářem zemědělských strojů. Od roku 1969 žil v Praze a vystřídal řadu zaměstnání: stavební dělník u železničního stavitelství, posunovač, lampář, výhybkář, dozorce výhybek, staniční dělník, můstkař, závorář, vrátný, skladník přepravy na železniční stanici Praha-Hlavní nádraží nebo brusič. Ve své literární tvorbě se nejprve věnoval poezii a společně se Zdeňkem Rosenbaumem také psaní písňových textů. Básně mu vyšly v antologiích Rosný bod a Jen jednou ponejprv , písňové texty na gramofonové desce Sváteční poledne . Jeho prozaickým debutem byla lyrická novela ze současnosti Prázdniny s Jackem Londonem, otištěná v antologii Před vyplutím . Ve zcela odlišném stylu jsou však napsány jeho početné sci-fi povídky, které se vyznačující neobyčejnou tematickou pestrostí, velmi často jsou prostoupeny prvky humoru či satiry a vyšly též polsky, rusky, maďarsky a italsky. Roku 1990 založil se společníkem Karlem Smolanem nakladatelství Orfeus, které bylo zaměřené zejména na učebnice a literaturu faktu. Nakladatelství řídil do roku 1993, a po jeho zániku spravoval stejnojmennou výpočetní a informační firmu. V roce 1995 podnikání zanechal a odstěhoval se do Sedlce-Prčic a v roce 1997 do Jizerských hor. Nyní je v invalidním důchodu, ale stále se věnuje psaní.

Ladislav Pecháček (13)

Ladislav Pecháček je český lékař, spisovatel a humorista. Na jedenáctileté střední škole v Litoměřicích odmaturoval v roce 1958. Po té studoval medicínu na vojenské lékařské fakultě v Hradci Králové, kterou absolvoval v roce 1964. Po studiích pracoval jako sekundář ve Vojenské nemocnici v Plzni. Od roku 1966 působil jako posádkový lékař v Chomutově. Po svém vyloučení z armády v 1971 z politických důvodů pracoval dále v Chomutově jako obvodní lékař. V letech 1974 až 1989 byl obvodním a závodním lékařem v Prachovicích na Chrudimsku. V letech 1990 až 1991 pracoval v Chrudimi jako posudkový lékař, později se zde stal vedoucím referátu zdravotnictví a zástupcem přednosty Okresního úřadu. V roce 2001 odešel do penze a současně pracuje pro zdravotní pojišťovnu. Žije v Pardubicích. Debutoval 1981 v Rovnosti, dále publikoval v Rudém právu, Dikobrazu, Tvorbě, Vlastě, Pochodni , Kmeni, Literárním měsíčníku aj. Podle jeho námětů a scénářů napsaných ve spolupráci s režisérem Dušanem Kleinem vznikla filmová hexalogie Jak svět přichází o básníky , Jak básníci přicházejí o iluze , Jak básníkům chutná život , Konec básníků v Čechách… , Jak básníci neztrácejí naději a Jak básníci čekají na zázrak . Dále pak filmy Dobří holubi se vracejí a Vážení přátelé, ano . Scenáristicky se podílel také na filmu Kdo se bojí, utíká . Je autorem scénáře televizní inscenace Dáma ví, kdy přijít . Román Osvobozené kino Mír pro Český rozhlas zdramatizovali Jana Pithartová a Pavel Krejčí . Podle Slovníku české literatury po roce 1945: PROKOP, Vladimír. Přehled české literatury 20. století. Sokolov: O.K. - Soft, 2003. 

Kosmas (11)

Kosmas byl první známý český kronikář, autor Kroniky české a v letech 1120 až 1125 děkanem pražské kapituly při sv. Vítu. Takřka všechny informace, které jsou dnes o něm známy, pocházejí z jeho kroniky, kde se několikrát zmínil o sobě a svých příbuzných. Na svou dobu se dožil vysokého věku, sám se nazval osmdesátiletým starcem. Na rozdíl od řady autorů středověkých kronik je jeho jméno autentické, jsou jím podepsány předmluvy a je uvedeno v připisku Kosmovy kroniky o smrti jejího autora. Kosmas se narodil za vlády Břetislava I. asi v roce 1045 nebo kolem tohoto roku, zřejmě do zámožné kněžské rodiny, snad z okruhu pražské kapituly. Někdy je však uváděn i pozdější rok narození. Datum narození je odvozeno z informace, že se v roce 1125 sám nazval octogenario. S tím se zdá být poněkud v rozporu, co píše Kosmas k roku 1074. Tehdy by mu mělo být asi 29 let, ale měl být v Praze na škole a poutníkem k hrobu sv. Vojtěcha oslovován „chlapče“ . Proto už Dobner předpokládal pozdější narození, uvažován byl zvláště rok 1054, v roce 1074 by mu pak bylo asi 20 let a 1125 asi 71 let, octogenario by pak znamenalo vstupující do osmého desetiletí věku . Dušan Třeštík narození kolem roku 1045 vysvětluje tím, že ve věku 28–29 let bylo studium běžné a oslovení puer v souladu s dobovým chápáním významu latinského slova. Jiným sporným údajem je Kosmův údajný polský původ, založený na jeho zmínce, že s Břetislavem I. z výpravy do Hnězdna roku 1039 přišel „můj předek“ . Tato informace se zdá být pozdějším doplňkem opisovačů, který se vyskytuje pouze ve dvou rukopisech . S informací se zdá být v rozporu i Kosmovo protipolské zaměření a použitý výraz za předpokladu jeho narození kolem roku 1045. Pokud by se Kosmas narodil jen několik málo let po příchodu této osoby do Prahy, muselo by se jednat o jeho otce a je nepravděpodobné, že by syn svého otce nazýval neurčitým ...

Karel Vlach (3)

Karel Vlach se narodil 8. října 1911 v Praze jako významný český dirigent a šéf orchestru. Je uznáván pro svůj významný přínos v oblasti lehké a taneční hudby v České republice. Vlach založil v roce 1938 vlastní orchestr, který si rychle získal oblibu pro své dovedné výkony a stal se jedním z předních těles svého druhu v zemi. Během druhé světové války byl orchestr kvůli politické situaci rozpuštěn, ale Vlach jej po skončení války obnovil.

Karel Sellner (9)

Narozen 23.10.1873 v Daliměřicích, zemřel 25.2.1955 v Mladé Boleslavi. Učitel, redaktor, prozaik.

Karel Dvořáček (15)

Karel Dvořáček byl český spisovatel. Po maturitě, kterou absolvoval roku 1931 s vyznamenáním na učitelském ústavu v Kroměříži, nastoupil do Karviné na místo pomocného učitele. Vojenskou službu u 3. pěšího pluku Jana Žižky z Trocnova v Kroměříži skončil v hodnosti podporučíka. Po roce 1938 se vrátil zpět na Hanou. V Ivanovicích na Hané založil dětský pěvecký sbor a hudební kvarteto. Také působil v ochotnickém spolku, pro který psal i divadelní hry. Byl členem ilegální odbojové organizace Obrana národa. Dvakrát byl zatčen a do dubna 1945 pobýval v německém vězení ve Zwickau. Po válce se vrátil těžce nemocen domů a 20. srpna zemřel. Je pohřben na Ústředním hřbitově v Brně. Dne 31. října 1992 byla okresní knihovna ve Vyškově přejmenována na Knihovnu Karla Dvořáčka. V Karviné je po něm pojmenována Základní škola Karla Dvořáčka.

Karel Cubeca (12)

Karel Cubeca, vlastním jménem Karel Kostka, se narodil v roce 1960 ve Vsetíně. Vystudoval na univerzitě pedagogiku a dodnes patří mezi jeho největší koníčky práce se studenty. Stále učí rekreologii na různých odborných stážích, pořádaných od New Yorku přes Barcelonu, Monako, Nice až po Athény. Mimo jiné je také úspěšným malířem a vystavuje po celém světě. Španělský pseudonym si zvolil zejména pro své malířské umění.

Karel Černoch (10)

Karel Černoch byl významný český zpěvák a hudebník, jehož kariéra trvala několik desetiletí od 60. let 20. století. Byl známý svými vystoupeními v oblasti populární hudby a v 60. letech 20. století byl členem skupiny Rebels. Černochova hudební kariéra se vyznačovala jeho všestrannými hlasovými schopnostmi a schopností vystupovat ve více jazycích, včetně češtiny, slovenštiny, angličtiny a italštiny. V průběhu let vydal řadu alb a singlů, které našly ohlas u posluchačů v Československu a později i v České republice. Jeho repertoár zahrnoval jak původní písně, tak coververze světových hitů, které často upravoval do češtiny. Černochův přínos české hudební scéně byl významný a až do svého odchodu v roce 2007 zůstal populární osobností. Jeho odkaz pokračuje prostřednictvím rozsáhlé diskografie a trvalého vlivu, který měl na českou populární hudbu.

Judy Christenberry (17)

Judy Christenberry nebyla vždy spisovatelkou, ale vždy byla snílek. Jako dítě se často bavila při práci tím, že vymýšlela komplikované příběhy - příběhy, připouští, ve kterých byla vždy hrdinkou. Judy ve skutečnosti nezačala psát, dokud jí nebylo třicet osm let, rok po zlomeném srdci nečekané smrti jejího otce. Postupem času vyšlo najevo, že v jejím psaní dominovaly dvě ústřední témata: rodinný a maloměstský život. Mnoho z jejích knih má navíc kovbojské hrdiny - částečně proto, že jako teenagerka četla všechny romantické verze Zane Grey o Divokém západě, a částečně kvůli vlivu jejích rodičů, kteří oba vyrůstali na farmách. Posledním prvkem, který se často objevuje v Judyiných příbězích, je trocha humoru - jen tolik, aby vám vyčaroval úsměv na tváři. S úsměvem a mrknutím na vlastní oči říká, že věří, že smích je dobrý lék ... a rozhodně to dělá "půlmetrový kus" ještě atraktivnějším. Judy Christenberry zemřela 8. listopadu 2013.

Jožka Černý (12)

Jožka Černý je známý moravský lidový zpěvák, který se zasloužil o zachování a popularizaci tradiční moravské a slovenské lidové hudby. Jeho kariéra trvá několik desetiletí, během nichž se stal oblíbenou osobností v České republice, zejména v moravském regionu. Černého sytý barytonový hlas byl charakteristickým rysem jeho vystoupení a nahrávek. Na svém kontě má řadu alb, na nichž se projevuje jeho vášeň pro lidové tradice, včetně alba "Za Tú Horú, Za Vysokú ", které vyzdvihuje písně z jihomoravského regionu. Další album "Moravský lidový zpěvník " dále upevňuje jeho pověst zasvěceného interpreta moravských lidových písní. Kromě toho je "Zpívá populární moravské a slovenské lidové písně" albem, na němž Černý propůjčuje svůj hlas populárním moravským a slovenským lidovým písním, čímž dokazuje svou všestrannost a hluboký vztah ke kulturnímu dědictví těchto regionů. Jožka Černý 's work has not only entertained audiences but also played a significant role in the keeping folk music traditions of the Czech Republic alive for future generations.

Jozef Cíger Hronský (19)

Jozef Cíger-Hronský, původním jménem Jozef Cíger byl slovenský spisovatel, malíř, redaktor, nakladatel, autor literatury pro mládež, později tajemník a správce Matice slovenské. Byl úzce navázán na Hlinkovu slovenskou ľudovou stranu a establishment válečného Slovenského štátu, proto po roce 1945 emigroval do Argentiny, kde i zemřel. Narodil se ve Zvolenu v rodině tesaře Petra Pavla Cígera a Josefíny Cígerovej, rozené Markové. Pocházel ze sedmi dětí – měl čtyři bratry a tři sestry. Za manželku si vzal Annu Valérii, rozenou Ružinákovou, se kterou měl syna Juraje. V letech 1902–1907 navštěvoval lidový školní obor ve Zvolenu, později pokračoval v letech 1907–1910 na měšťanské škole v Krupině, a nakonec v letech 1910–1914 dokončil své vzdělání na maďarském učitelském ústavu v Levicích. Po dostudování učitelského ústavu působil od roku 1914 jako učitel na několika místech . V letech 1917–1918 se jako voják pěšího pluku účastnil vojenských operací na italské frontě. Nakonec se v roce 1927 na delší čas usadil v Martině – nejdříve jako učitel, od roku 1933 jako tajemník a od roku 1940 jako správce Matice slovenské, ve které působil až do roku 1945. Zasloužil se o založení tiskárny Neografia v Martině, která měla šířit slovenskou literaturu v levných edicích mezi vesnickými obyvateli. Hodně se věnoval i zakládání a redigování časopisů. Když učil v Krupině, spolupracoval s Pavolem Bujňákem při založení časopisu Hontiansky Slovák. Na měšťance v Kremnici zase s Jaroslavem Kejzlarem založil a redigoval edici Mládež. 19 let také redigoval časopis pro děti Slniečko. Na jeho návrh se uskutečnila v letech 1935–1936 cesta pracovníků Matice slovenské do USA za slovenskými vystěhovalci a krajanskými organizacemi. Jako předseda Matice slovenské přivedl tuto vrcholnou národní instituci na nebývalý stupeň rozvoje a prosperity a naplno rozvinul její vydavatelskou a výzkumnou činnost. V roce ...

Józef Augustyn (19)

Autor vstoupil k jezuitům v roce 1965, maturoval v roce 1970. V letech 1970 - 1973 absolvoval studium filosofie v Krakově, 1973 - 1976 studium teologie a katechetiky ve Varšavě. V letech 1981 - 1982 absolvoval studia na Gregoriáně v Římě. Doktorát získal v roce 1994. Kněžské svěcení přijal v roce 1976, po vysvěcení působil v pastoraci a v letech 1982 - 1983 jako redaktor Vatikánského rozhlasu. V letech 1983 - 1984 pobýval v rekolekčních střediscích ve Francii a Belgii. Od roku 1984 působí v rekolekčních domech v Čenstochové. Je poradcem komise pro výchovu při Polské biskupské konferenci

Josef Vaněk (16)

Narozen 6. 2. 1886 v Bukovině u Hradce Králové, zemřel 9. 9. 1968 v Chrudimi. Zahradní architekt, publikace z oboru zahradnictví, ovocnictví a zelinářství.

Josef Podzimek (15)

Josef Podzimek je český stavební inženýr a podnikatel. 28. října 2008 obdržel z rukou prezidenta republiky státní ocenění Medaile Za zásluhy III. stupně. Po druhé světové válce se stal členem skautského oddílu a získal přezdívku Egil. Vystudoval průmyslovou školu stavební a následně fakultu inženýrského stavitelství. Tam posléze působil mezi lety 1958 a 1961 jako asistent. Posléze pracoval v podniku Labe-Vltava a později také na povodí Dolní Vltava. Od roku 1968 do roku 1990 pracoval v podniku Povodí Vltavy. Mezi lety 1990 a 1994 působil jako ředitel společnosti Ekotrans Moravia a od roku 1994 působil jako jednatel rodinné firmy v Třešti. Mezi jeho koníčky patří krom jiného i fotografování.

Josef Kořán (10)

Josef Kořán, plným jménem Josef Jan Kořán , byl rakouský a český novinář a politik, v 2. polovině 19. století poslanec Českého zemského sněmu. Profesně působil jako politik, publicista, historik, redaktor. Vydával historické a zeměpisné publikace. Vystudoval na gymnáziu v Písku a od roku 1862 studoval Karlo-Ferdinandovu univerzitu v Praze . V roce 1866 složil příslušné zkoušky a připravoval se k vyučování na středních školách, avšak činnost literární odvrátila ho od tohoto úmyslu. Místo pokračování v akademické dráze dal přednost novinářské a publicistické profesi. Již jako student se stal roku 1863 členem redakční rady Riegrova slovníku naučného, kde působil do roku 1867, kdy nastoupil do redakce listu Pokrok. Následujícího roku úřady vydávání Pokroku zastavily a Kořán proto se skupinou dalších žurnalistů přesídlil do Chrudimi, kde místo Pokroku začal vycházet list Koruna. V roce 1869 se po obnovení Pokroku se vrátil do jeho pražské redakce. V letech 1870–1876 navíc redigoval časopis Světozor. Když byla roku 1882 Karlo-Ferdinandova univerzita v Praze rozdělena na dvě samostatné národní univerzity, byl Kořán jmenován kvestorem české univerzity. Po třech letech ale na tento post rezignoval a plně se opět věnoval novinářské práci pro list Pokrok. V roce 1887 se stal ředitelem redakční rady Ottova slovníku naučného , do kterého sám přispěl články z právní tematikou. V roce 1892 se stal ředitelem kanceláře České akademie věd a umění. Publikoval i v četných dalších periodikách a vydal několik odborných knih, například v roce 1866 zeměpisné pojednání o státech světa. Když zemřel historik Karel Vladislav Zap, ujal se Kořán pokračování v Zapově díle Českomoravská kronika . Byl aktivní v školských a menšinových otázkách. V roce 1880 se podíle...

Josef Hobzek (10)

Narozen 6.4.1908 v Hradci Králové, zemřel 15.6.1989 tamtéž. JUDr., kulturní historik a vlastivědný pracovník, práce historické a z oboru památkové péče, kustod pozůstalosti Josefa Pekaře a editor jeho spisů.

Josef Davídek (6)

Sportovní novinář, literatura z oboru.

José Silva (10)

José Silva byl americký podnikatel, elektrotechnik, parapsycholog a autor několika knih. Vytvořil metodu, jejímž cílem bylo pomoci lidem zvýšit jejich IQ, rozvíjet psychické dovednosti, intuici a schopnost léčit sebe i ostatní. José Silva se narodil 11. srpna 1914 v Laredu, ve státě Texas. Když mu byly čtyři roky , zemřel jeho otec. Matka se krátce na to provdala znova. On, jeho mladší bratr a starší sestra byli vychování jeho babičkou. V roce 1920 začal pracovat jako pouliční prodavač novin, čistič bot, uklízeč kanceláří a prodejce čerstvě vylíhnutých kuřat. Vytvořil skupinu mladých lidí, kteří ještě před nástupem do zaměstnání získali prodejní zkušenosti, když prodávali drobné výrobky pro domácnost. Jeho sourozenci, kteří na rozdíl od něj chodili do školy, jej naučili číst a psát. On sám do školy začal chodit až po druhé světové válce, kdy ve škole začal sám vyučovat. Okolo roku 1929, při čekání u holiče, našel v novinách nabídku korespondenčního kurzu pro opraváře rádii. Majitel holičství mu neumožnil vzít si tento výtisk novin, místo toho s ním uzavřel dohodu. Umožní Silvovi absolvovat tento kurz, ale pod jeho jménem. Denně Silva vyplnil test, za což zaplatil holiči 1 USD. Když mu bylo 15 let, úspěšně absolvoval kurz. Certifikát dostal majitel holičství, José Silva si otevřel na druhé straně města Laredo opravárenskou dílnu na rádia. Tato firma mu vydělala více než 500.000 USD, což mu umožnilo věnovat se výzkumu psychiky člověka po dobu 20 let. V období 2. světové války se setkal s válečným psychologem, který ověřoval psychický stav odvedenců. V té době měl José Silva již tři děti, celkem měl deset dětí. Za druhé světové války byl instruktorem spojovacích jednotek . V tomto období se setkal s hypnózou, díky knize, kterou mu zapůjčil výše uvedený válečný psycholog. Po konci války byl z armády propuštěn s 200 USD. Neměl úspory. začal znovu budovat svou firmu na opravu...

Jiří Tichý (12)

Prostorové pohádky.

Jiří Marold (10)

Autor detektivní literatury.

Jiří Král (13)

Narozen 31. 10. 1893 v Praze, zemřel 24. 1. 1975 tamtéž. Univerzitní profesor antropogeografie a zeměpisu slovanských zemí, publikace z oboru.

Jiří Jilík (13)

Jiří Jilík je český novinář, publicista, spisovatel a folklorista zabývající se Slováckem. Narodil se v Praze, dětství prožil na Slovácku, odkud pocházel jeho otec Fanek Jilík, umělecký knihvazač a autor knížek o slováckých dětech. Vystudoval učitelství na Pedagogické fakultě a muzeologii na Filozofické fakultě v Brně. Působil jako učitel ve Vlčnově , poté v regionálním tisku, filmové tvorbě a muzejnictví . Žije v Uherském Hradišti. Ve Vlčnově byl předsedou pořadatelské organizace Jízdy králů, dosud autor a moderátor pořadů Vlčnovských slavností s jízdou králů a MFF ve Strážnici . Spoluzakladatel Historické společnosti Starý Velehrad a Expedice Chřiby. Vydavatel regionální literatury . Člen Syndikátu novinářů ČR a Klubu autorů literatury faktu. Čestný občan Vlčnova . Poznámka: ⃰ autorství v kolektivu

Jiří Horák (5)

Jindřich Uher (16)

Jindřich Uher byl český a československý politik Komunistické strany Československa, poslanec Ústavodárného Národního shromáždění, Národního shromáždění ČSR a ČSSR a Sněmovny lidu Federálního shromáždění; ministr několika vlád Československa. Pocházel z rodiny strojního zámečníka. Jeho otec byl zakládajícím členem KSČ. Jindřich již jako sedmiletý vstoupil do Jednoty proletářské tělovýchovy a již jako učeň byl aktivní v dělnickém hnutí. Členem KSČ se stal roku 1931. Původní profesí byl dělníkem v továrně na hudební nástroje v Hradci Králové. Už v první polovině 30. let byl ovšem převážně nezaměstnaný a živil se příležitostnou prací, například jako tesař. Za nacistické okupace byl aktivní v odboji. V červnu 1940 byl zatčen a odsouzen na osm let. Po druhé světové válce zastával vysoké stranické funkce. V listopadu 1945 byl kooptován za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. V této funkci ho pak potvrdil VIII. sjezd KSČ, IX. sjezd KSČ, X. sjezd KSČ, XI. sjezd KSČ, XII. sjezd KSČ a XIII. sjezd KSČ. V období leden 1952 – leden 1953 byl členem organizačního sekretariátu ÚV KSČ a ve stejném období byl i tajemníkem ÚV KSČ. V roce 1951 se stal vedoucím tajemníkem KV KSČ v Gottwaldově. Byl členem několika vlád. V letech 1953-1954 byl místopředsedou vlády Antonína Zápotockého a Viliama Širokého, v letech 1953-1954 rovněž v této vládě zastával post ministra zemědělství. V období let 1954-1961 zastával post ministra potravinářského průmyslu v druhé vládě Viliama Širokého a třetí vládě Viliama Širokého, pak byl v letech 1961-1968 ministrem vnitřního obchodu ve třetí vládě Viliama Širokého a ve vládě Jozefa Lenárta. Po desítky let rovněž zasedal v nejvyšších zákonodárných sborech. V parlamentních volbách v roce 1946 byl zvolen poslancem Ústavodárného Národního shromáždění za KSČ. V parlamentu setrval do konce funkčního období, tedy do voleb do Národního shromáždění roku ...

Jerry Hicks (10)

Americký spisovatel. V roce 1980 si vzal za ženu Esther, která je taktéž spisovatelka. Společně napsali devět knih. Jerry zemřel v listopadu roku 2011 na rakovinu.

Jeffry P Lindsay (12)

Americký spisovatel, scenárista, mistr světa v karate.

Jaroslav Samson Lenk (5)

Jaroslav Samson Lenk, vlastním jménem Jaroslav Lenk , je český folkový a trampský zpěvák, kytarista, textař a písničkář. Žije a pracuje ve Starém Plzenci. Po dokončení základní vojenské služby se dostal na nábor do Kladna a založil tam folkovou skupinu Máci . Do trampské skupiny Hop Trop se dostal po seznámení s jiným jejím členem Ladislavem Huberťákem Kučerou . Od roku 1993 do roku 2015 vystupoval se svou skupinou Samson a jeho parta, jejíž činnost v roce 2019 obnovil. V triu s Vlastou Redlem a Slávkem Janouškem nahráli tři dlouhohrající desky / CD. Do jeho tvorby patří mimo jiné i písně k večerníčkům . V roce 2008 s ním spříznění lidé založili malou soukromou rozhlasovou stanici Rádio Samson. Na festivalu Porta:

Jaroslav Průšek (12)

Jaroslav Průšek, tradiční čínština: 普實克, zjednodušená čínština:普实克, byl český sinolog s mezinárodní pověstí. Jeho otec–strojvůdce předčasně zemřel a Jaroslav Průšek byl vychováván prarodiči. Vystudoval gymnázium v Praze a po maturitě v roce 1917 studoval dějiny antických národů a Byzance na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Studiu čínštiny se věnoval soukromě od roku 1927. Ve studiu sinologie a japanologie pokračoval v Göteborgu a v Halle, studia ukončil doktorátem na Filozofické fakultě v roce 1930. Čínštině a japonštině se dále věnoval během studií v Lipsku. V roce 1932 jej Orientální ústav vyslal na studijní pobyt do Číny. Na Národní univerzitě v Pekingu studoval dějiny hospodářství a navazoval osobní kontakty s předními osobnostmi čínské literatury a literárního dějepisectví. V letech 1934-37 pokračoval ve studiu čínské literatury na císařské univerzitě v Tokiu, 1937 vedl letní dvouměsíční kurs dějin čínské literatury v Berkeley . Po návratu do vlasti pracoval v Exportním ústavu , učil čínštinu na Vyšší lidové škole ve Zlíně , katalogizoval čínské knihy v Univerzitní knihovně , a především působil jako lektor čínštiny a japonštiny ve Škole živých orientálních jazyků při Orientálním ústavu v Praze . Za války odmítal nabídky na působení v Německu. V roce 1945 byl jmenován docentem FF UK . V témže roce založil katedru filologie a dějin Dálného východu a inicioval založení časopisu Nový Orient. 1947 byl jmenován mimořádným, 1948 řádným profesorem čínské a japonské řeči a literatury na FF UK v Praze. Zároveň přednášel na Univerzitě Palackého v Olomouci. V roce 1948 se stal úřadujícím místopředsedou Orientálního ústavu, 1952 zvolen proděkanem FF UK v Praze. V listopadu 1954 rezignoval na vedení katedry filologie a dějin Dálného východu FF UK. V roce 1955 byl zvolen členem ČSAV; v Orientálním ú...