Všichni Autoři a témata

Julian Semenovič Semenov (11)

Ruský prozaik a překladatel.

Joseph Roth (12)

Joseph Roth – 27. května 1939 Paříž) byl rakouský spisovatel a novinář židovského původu, který se proslavil zejména romány Pochod Radeckého a Kapucínská krypta. Narodil se v rodině židovského obchodníka v haličském městě Brody. Jeho otec se však brzy nato na cestě z Hamburku pomátl, byl odvezen do ústavu pro choromyslné a později k zázračnému rabínovi v Haliči, kde ještě dlouho jako nesvéprávný žil. Jeho choroba uvedla rodinu do těžkého postavení, protože matka se s manželem nemohla ani rozvést a chasidští židé pokládali choromyslnost za boží trest. Po maturitě roku 1913 odešel Roth do blízkého Lvova, kde začal studovat na univerzitě. O rok později odešel do Vídně, kde studoval filosofii a germanistiku, ale roku 1916 se dobrovolně přihlásil do armády a sloužil jako armádní novinář ve Lvově. Válka, smrt císaře Františka Josefa I. a rozpad Rakouska-Uherska znamenaly pro mladého Rotha těžký otřes – nejen ztrátu rakouské vlasti, ale i konec „starých časů“, s nímž se nikdy úplně nesmířil. Po válce nemohl ve studiu pokračovat a začal psát do novin, od roku 1920 v Berlíně. Roku 1922 se ve Vídni oženil s Friederike Reichler, od roku 1923 psal fejetony pro prestižní Frankfurter Zeitung, přispíval ale i do jiných novin, např. Prager Tagblatt. V první polovině 20. let inklinoval Roth k socialismu. V tomto duchu je zaměřená jeho publicistika do rakouských listů Der Neue Tag a Vorwärts . V roce 1925 byl korespondentem Frankfurter Zeitung v Paříži a v následujících letech psal reportáže z cest např. po Sovětském svazu, který navštívil v létě 1926, Jugoslávii, Polsku a Itálii. Cesta do SSSR mu poskytla námět pro román Útěk bez konce. Už v roce 1926 začala jeho žena trpět duševní nemocí, která se stále zhoršovala, takže od roku 1930 žila po ústavech a roku 1940 zahynula jako oběť nacistické eutanázie choromyslných. Její choroba jej velice trápila a snažil se hledat pomoc i u haličského rabína. Jelikož nic ...

Josef Rybák (20)

Josef Rybák byl český komunistický publicista, kritik, básník a prozaik. Narodil se v rodině košíkáře Eduarda Rybáka a jeho manželky Marie, rozené Adámkové , jako jedno z jejich sedmi dětí. Otec mu padl v 1. světové válce. V Písku vychodil dvouletou obchodní školu a od roku 1922 pracoval na Slovensku. Do Čech se vrátil v roce 1933 a od té doby až do okupace pracoval jako novinář v komunistickém tisku . Po okupaci se vrátil do komunistického tisku, v letech 1948-1958 pracoval ve vedení kulturní rubriky Rudého práva. V roce 1959 se stal šéfredaktorem Literárních novin, ale v roce 1964, v důsledku měnícího se politického klimatu, musel z funkce odejít; několik let se neangažoval a věnoval se vydávání svého díla. Opět plně činný byl až za normalizace, v roce 1972 spoluzakládal Svaz českých spisovatelů a v letech 1977–1982 byl jeho předsedou. V roce 1973 mu byl udělen titul národní umělec. Básnické prvotiny vydal roku 1924. V básních i próze vycházel ze svého dětství na Písecku . Jeho tvůrčí názory byly blízké proletářské literatuře S. K. Neumanna a Jiřího Wolkera. Jako kritik a publicista se zaměřoval obecně na kulturu, literaturu, výtvarné umění – sám také občas přispíval ilustracemi do časopisů a novin. Ilustroval i některé své knihy. Díky svému pobytu na Slovensku měl zájem i o tamější kulturu.

Josef Pepson Snětivý (21)

Ing. Josef Snětivý, zvaný Pepson se věnuje muzice a knížkám, seč mu to podnikání a početná rodina dovolí. Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze, ale celý život tíhne k tónům a slovům. V kapelách nejrůznějších žánrů prožil skoro dvacet let.

Josef Pavel Kreperát (16)

Josef Ludvík Fischer (17)

Josef Ludvík Fischer byl český filosof a sociolog, představitel filosofického strukturalismu. Po studiích na klasických gymnáziích v Českých Budějovicích a v Třeboni absolvoval na Filosofické fakultě pražské univerzity češtinu, němčinu a filosofii. Doktorem filosofie byl promován roku 1919 . V letech 1921–1923 pracoval v pražských knihovnách a aktivně se zapojil do levicového hnutí. Přispíval do Neumannova Června, Václavkovy Studentské revue, spolupracoval se Zdeňkem Nejedlým v časopisu Var. Kvůli své levicové činnosti byl přeložen dál od centra, do Studijní knihovny v Olomouci, kde byl zaměstnán až do roku 1933. V letech 1924–1930 byl členem Komunistické strany Československa. V roce 1927 se prací Saint-Simon a Auguste Comte habilitoval na Masarykově univerzitě v Brně jako docent pro obor sociologie, v roce 1930 i pro obor filosofie. Na přelomu 20. a 30. let spolu s Bedřichem Václavkem a Jiřím Mahenem redigoval Index , s Inocencem Arnoštem Bláhou a Emanuelem Chalupným založil a vedl Sociologickou revui . V letech 1933–35 byl zaměstnancem univerzitní knihovny v Brně, mimořádným profesorem Masarykovy univerzity pro obory sociologie a dějiny filosofie se stal v roce 1935. V Brně se podílel na práci Levé fronty a v roce 1938 se stal předsedou brněnské odbočky Společnosti přátel demokratického Španělska. Po nacistické okupaci Československa se až do konce války skrýval v Nizozemí. Po návratu do Brna byl v říjnu 1945 jmenován řádným profesorem Filosofické fakulty Masarykovy univerzity, ve školním roce 1945–46 zastával funkci jejího děkana. Zároveň se podílel na obnovení olomoucké Univerzity Palackého, na které z pověření ministra školství Zdeňka Nejedlého v letech 1946–49 vykonával funkci rektora . V únoru 1948 manifestačně znovu vstoup...

John Lennon (14)

John Lennon byl kultovní anglický hudebník, zpěvák a skladatel, který se celosvětově proslavil jako člen skupiny Beatles, jedné z nejúspěšnějších a nejvlivnějších skupin v historii populární hudby. Po rozpadu Beatles v roce 1970 se Lennon vydal na sólovou dráhu, během níž vydal několik uznávaných alb. Jeho debutové sólové album " John Lennon /Plastic Ono Band", vydané v roce 1970, je známé svým syrovým, minimalistickým zvukem a hluboce osobními texty, které odrážejí jeho boje a terapeutický dopad terapie prvotním křikem.

Jiří Krámský (17)

PhDr. Jiří Krámský, DrSc. byl český středoškolský profesor, anglista a orientalista, zaměřený na perštinu, autor monografií, učebnic a slovníků z oboru.

Jiri Hanus (17)

prof. PhDr. Jiří Hanuš, Ph.D. je český historik a editor. Zabývá se dějinami 19. století, dějinami historiografie a církevními dějinami. Učí na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, je pracovníkem jejího Historického ústavu. Zároveň působí jako jednatel v Centru pro studium demokracie a kultury, kde také rediguje časopis Proglas. Dne 30. dubna 2010 byl jmenován profesorem. Je editorem knih s historickou a náboženskou tématikou vydávaných Centrem pro studium demokracie a kultury, je šéfredaktorem časopisu Církevní dějiny.

Jindřich Hořejší (12)

Jindřich Hořejší byl český básník, publicista a překladatel. Narodil se v Praze - Nuslích jako první z pěti dětí proletáře Vojtěcha Hořejšího a jeho manželky Barbory, rozené Schallerové. Otec pracoval jako truhlářský pomocník, později jako dělník Ringhofferovy vagónky na Smíchově a nakonec byl sklepníkem. Matka byla domácí švadlena rukavic. Studoval na malostranské reálce, kde začal publikovat libreta loutkových her, jednoaktovky a divadelní referáty . V roce 1904, kdy maturoval, otiskl své básně v almanachu absolventů školy. Jeden rok studoval na Pražské technice. V červnu roku 1905 školu opustil a pěšky odešel do Paříže, kde žil až do roku 1914 a stýkal se s českou bohémou. Vystřídal řadu zaměstnání, byl například myčem nádobí v hotelu, vyučoval české řemeslníky francouzštině a později se živil příspěvky zasílanými do českých časopisů. Vystudoval filosofii, francouzský jazyk a literaturu na pařížské Sorboně a ekonomické vědy v Dijonu, kde získal diplom roku 1909. Než narukoval na vojnu, zničil všechny své literární práce. První světovou válku prožil na ruské frontě. Po roce 1918 pracoval jako úředník na ministerstvu pro zásobování lidu, od roku 1922 až do konce života byl smluvním překladatelem do francouzštiny ve Státním úřadě statistickém v Praze. Ve 20. letech byl členem skupiny Devětsil. Jeho bratr Josef Hořejší byl ředitelem menšinových škol, překladatelem a autorem biografických článků o svém bratrovi Jindřichovi. Bratr Alexandr Hořejší byl také básník a překladatel, známý pod pseudonymem Jan Alda. Dcera Jiřina Hořejší je historička umění, bývalá vědecká pracovnice Ústavu dějin umění ČSAV a redaktorka časopisu Umění. Jeho dílo nemá dynamičnost jiných básníků této doby, začal proletářskou poezií a jako jediný z tehdejších básníků u ní zůstal. Během své tvorby neprošel téměř žádným vývojem. Své první články z let 1906-1910 podepisoval pseudonymem - dívčím jménem své matky Barbo...

Jevgenij Nikolajevič Čirikov (19)

Jevgenij Nikolajevič Čirikov byl ruský prozaik, dramatik a publicista. Pocházel ze šlechtické rodiny. Jeho otec byl vysloužilým armádním důstojníkem, později pracoval jako policejní úředník. Roku 1883 Čirikov úspěšně ukončil studium na gymnáziu v Kazani a nastoupil na tamější univerzitu. Zpočátku navštěvoval právnickou fakultu, o rok později přešel na fakultu matematickou. V prosinci roku 1887 byl spolu s Vladimirem Iljičem Leninem jedním z účastníků studentského shromáždění, za což byl vyloučen z univerzity a poslán do vyhnanství do Nižního Novgorodu. Po této události přišel o právo pobývat v univerzitních městech. Již během svých studií na gymnáziu se připojil ke společenskému hnutí narodnictví, později byl ovlivňován myšlenkami marxismu. Za pokus o obnovení činnosti organizace Narodnaja volja byl Čirikov roku 1890 zatčen. Následující období jeho života se neslo ve znamení neustálého stěhování. Pobýval ve městech Caricyn, Astrachaň, Kazaň, Samara, Minsk, kde byl pod neustálým policejním dohledem. Čirikov často měnil zaměstnání a veškerý svůj volný čas věnoval literatuře. Od roku 1907 žil v Petrohradě. Během první světové války působil jako válečný dopisovatel listu Russkoje slovo . Únorovou revoluci přijal, k říjnové revoluci však zaujal nepřátelské stanovisko. Průběh revoluce Čirikova přiměl přehodnotit své dosavadní politické názory a přestat podporovat extrémní politická uskupení. Ve svých článcích psal o potlačování demokracie a krutosti bolševického režimu. Nespokojenost s tehdejší společenskou situací přiměla Čirikova přesídlit se společně se svou manželkou, herečkou Valentinou , do Rostova na Donu, později na Krym. V listopadu roku 1920 se ze Sevastopolu vydal do Konstantinopole a začátkem roku 1921 do Sofie. Jeho další zastávkou se stala Praha, kde byl populární již dlouho před svým příjezdem.[...

Jennifer Probst (16)

Svůj první příběh s milostnou zápletkou napsala Jennifer Probstová ve dvanácti letech. Přečetla ho sice jen svojí tehdejší třídní učitelce, ale sama říká, že od té doby už nemohla s psaním přestat. Dala si sice několik drobných přestávek – například když se vdávala, když čekala prvního syna, když s manželem kupovali a zařizovali dům, když čekala druhého syna, když dělala státnice z anglické literatury nebo když se u nich doma zabydlovali dva nalezení psi –, nyní už se však psaní zase věnuje na plný úvazek. Jennifer Probstová se proslavila především jako autorka erotických romancí ze současnosti a její knihy se pravidelně objevují na špicích prestižních žebříčcích bestsellerů New York Times, USA Today a Wall Street Journal. Manželská smlouva , která je prvním dílem volné „manželské“ série , byla v první desítce nejlepších knih Amazonu za rok 2012.

Jeff Smith (19)

Americký kreslíř, autor komiksů.

Jarosław Iwaszkiewicz (14)

Jarosław Leon Iwaszkiewicz byl významný polský prozaik, básník, esejista, překladatel a libretista, spoluzakladatel básnické skupiny Skamander, spolupracovník a redaktor řady literárních časopisů, v letech 1959–1980 předseda Svazu polských spisovatelů. Zastával také diplomatické funkce a byl dlouholetým poslancem Sejmu Polské lidové republiky. Čtyřikrát byl nominován na Nobelovu cenu za literaturu . Je nositelem Řádu budovatelů lidového Polska a Spravedlivým mezi národy.

Jaroslav Veis (13)

Jaroslav Veis je český spisovatel , publicista, novinář, redaktor a překladatel z angličtiny. Jaroslav Veis se narodil roku 1946 v Praze. Po maturitě roku 1963 začal pracovat v nakladatelství Svoboda. Roku 1964 se přihlásil ke studiu žurnalistiky na Institutu osvěty a novinářství, resp. Fakultě osvěty a novinářství, resp. Fakultě sociálních věd a publicistiky Univerzity Karlovy , které ukončil roku 1970. Roku 1971 se oženil s novinářkou a rovněž překladatelkou z angličtiny Veronikou Maxovou, se kterou má dva syny. Od roku 1970 do roku 1972 pracoval Jaroslav Veis jako odborný asistent v Ústavu světové ekonomiky Československé akademie věd. Roku 1973 nastoupil jako redaktor do časopisu Sedmička pionýrů a začal se zabývat popularizací vědy a techniky a psaním vědeckfantastických povídek. Své populárně vědecké články vydával v celé řadě periodik a za tuto svou činnost obdržel roku 1976 cenu Československé akademie věd. Svou práci v Sedmičce pionýrů ukončil Jaroslav Veis roku 1984, kdy se stal vedoucím redaktorem v nakladatelství Mladá fronta. Od roku 1990 do roku 1993 pak působil v deníku Lidové noviny . Poté odjel na roční stipendium do USA. Po návratu v roce 1994 krátce pracoval ve zpravodajské redakci Rádia Svobodná Evropa v Praze a od roku 1995 začal souběžně pracovat v redakci vědeckého časopisu KMIT a v Centru nezávislé žurnalistiky. V roce 1995 získal Cenu ČSAV.. Roku 1996 se stal členem Centra mediálních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a komentátorem týdeníku Týden. Od roku 1997 působí jako poradce předsedy a nyní místopředsedy Senátu Parlamentu České republiky Petra Pitharta. Kromě své činnosti literární a popularizační se Jaroslav Veis také podílel na vzniku českého sci-fi fandomu. Sci-fi tvorbou se zabýval i teoreticky, je autore...

Jaroslav Putík (15)

Jaroslav Putík byl český spisovatel. Za druhé světové války se aktivně účastnil protinacistického odboje a následně byl vězněn v koncentračním táboře Dachau. Mezi jeho nejznámější díla patří Muž s břitvou, Smrtelná neděle, Brána blažených či Volný let voliérou. Jeho otec byl tesařem. Od roku 1938 se učil modelářem u firmy Otto Hellebrandt v pražské Libni. V roce 1940 se zapojil do odboje, když se stal členem levicové organizace Národní hnutí pracující mládeže. Zatčen byl v roce 1942 a odsouzen ke třem letům vězení, a to za „přípravu velezrady“. Trest si odpykával nejprve ve věznici v Litoměřicích, poté byl převezen do polského Gollnowu, pak do Landsbergu na Lechu, do Berlíně a nakonec, na začátku roku 1945, do koncentrační tábora Dachau. Z koncentráku se vrátil vážně nemocný, ale rychle se zotavil. Po osvobození začal nadšeně podporovat komunistické hnutí, začal se angažovat ve Československém svazu mládeže a také psát do jeho deníku Mladá fronta. V roce 1946 začal studovat novinářskou fakultu Vysoké školy politické a sociální. Absolvoval v roce 1949. V roce 1948 nastoupil jako redaktor Svobodných novin . Vedl zahraniční rubriku, posléze byl i zástupcem šéfredaktora. V letech 1951–1953 byl na vojně. Mezitím Svobodné noviny zanikly, a tak nastoupil do Literárních novin, a to na stejný post, vedoucího zahraniční rubriky i zástupce šéfredaktora. V roce 1959 byl však donucen odejít, když se znelíbil polemikou, která se na stránkách novin rozvinula krátce předtím. Nastoupil pak do týdeníku Tvorba a později do časopisu Kulturní tvorba. V roce 1962 publikoval první prózu nazvanou Zeď. Od roku 1964 byl ve svobodném povolání. V roce 1968 se k redigování novin vrátil, když vedl kulturní dvouměsíčník Orientace. Ten byl však v roce 1970 zrušen jako "osmašedesátnický" projekt a Putík se stal politicky nepohodlným. Až do konce 80. let nesměl publikovat. Psal poté anonymní anotace do časopisů o výpočetní technice, ...

Jaroslav Pátek (15)

Narozen 7.5. 1934 v Horní Lhotce u Havlíčkova Brodu, zemřel 23.7. 2003; prof. PhDr. CSc.; historik; zabýval se dějinami vědy a techniky, dějinami zemědělství a potravinářského průmyslu, dějinami podnikání a československým bankovnictvím, problematikou kapitálových a kartelových vztahů Československa k Německu a Rakousku v meziválečném období, didaktikou dějepisu;

Jaroslav Kresánek (7)

Doc. Dr. PhMr. Jaroslav Kresánek CSc. Narodený 1921 v Bratislave. Celý život zasvätil farmácii. Vyše 50 rokov aktívnym pedagógom na Farmaceutickej fakulte Univerzity Komenského v Bratislave. Autor viac ako 30 knižných publikácií preložených do viac ako 10 svetových a európskych jazykov. Ocenený viacerými oceneniami doma i v zahraničí. Mnohoročný šéfredaktor časopisu Naše liečivé rastliny. Nespočetné množstvo publikácií v domácich a zahraničných časopisoch. Nositeľ Weberovej ceny za celoživotný prínos farmácii.

Jaroslav Hloušek (20)

Narozen 18.7.1875 v Praze, zemřel 3.1.1957 tamtéž. Učitel, autor próz, uměleckonaučné literatury, veršů a dramat pro mládež, publicista v oboru dětské literatury a divadla, překladatel.

Jaromír Hořejš (19)

Jaromír Hořejš, vlastním jménem František Hořejš byl český básník, dramatik a překladatel z angličtiny. Jaromír Hořejš absolvoval učitelský ústav v roce 1922, stal se mimořádným posluchačem Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Vysoké školy pedagogické v Praze . Působil jako učitel ve Větřní a mezi lety 1926 a 1930 v Českém Krumlově, poté v Praze. Od roku 1938 do 1949 byl redaktorem Státního pedagogického nakladatelství. V letech 1949 a 1950 pracoval v loděnicích, ve sklárně a v porcelánce, od roku 1952 až do odchodu do důchodu učil v Praze-Strašnicích.

Jana Martincová (13)

Narozena 1970 v Opavě. MUDr., zaměřena na zdravotnické vzdělávání, též publikační činnost pro děti.

Jan Tůma (21)

Jan Tůma byl československý politik a meziválečný poslanec Národního shromáždění za Republikánskou stranu zemědělského a malorolnického lidu . Podle údajů k roku 1929 byl profesí domkářem v obci Hůrky. S manželkou Alžbětou roz. Vávrovou měl deset dětí. V parlamentních volbách v roce 1920 získal mandát v Národním shromáždění. Obhájil ho v parlamentních volbách v roce 1925 i parlamentních volbách v roce 1929.

Jan Hostáň (23)

Jan Hostáň – 16. května 1982 Praha) byl český levicový spisovatel a pedagog. Jan Hostáň pocházel z učitelské rodiny. Jeho otec Jan Hostáň starší byl učitel a řídící učitel v menších obcích. Byl autor šachových úloh a divadelních her, básní a písní, propagoval racionální chov ryb. Po absolvování základní školy v Brzicích byl Jan Hostáň v roce 1909 přijat na gymnázium ve Dvoře Králové. Jako osmnáctiletý byl v roce 1916 povolán do armády a převelen na východní frontu. Po první světové válce krátce studoval lékařskou fakultu na Karlově univerzitě. Studium neukončil a absolvoval kurs při učitelském ústavu v Praze. V roce 1920 nastoupil jako učitel, nejprve v Záluží u Mostu, krátce v rodných Brzicích a v letech 1922 až 1927 učil na Volné socialistické škole práce v Kladně. V roce 1921 vstoupil do KSČ. Jeho politické postoje způsobily, že byl po odvolání z Volné socialistické školy práce často překládán na různé školy. Od roku 1932 byl zaměstnán v redakci Státního nakladatelství v Praze. Intenzivně se věnoval četbě pro děti, přednášel , spolupracoval s rozhlasem. Za nacistické okupace se navrátil k učitelskému povolání v Praze-Vršovicích. V době květnové revoluce byl jako rukojmí vězněn s dalšími obyvateli Spořilova na Pankráci, odkud byl osvobozen 9. května 1945. Po válce se vrátil do Státního nakladatelství v Praze, kde pracoval nejprve jako správce, později jako jeho vrchní ředitel. Přednášel o dětské literatuře na odborných učilištích a v knihovnických kurzech. Od roku 1951 až do svého důchodu se opět stal pedagogem. Jeho posledním působištěm byla základní škola v Baarově ulici , kde byl ředitelem v letech 1953–1959. Podle vzpomínek spisovatele A. C. Nora roznášel Jan Hostáň po invazi v roce 1968 do schránek na Spořilově Zprávy (okupační tiskovina tištěná v NDR a distribuovaná na československém území v masovém nákladu od 30. srp...

Jan Blahoslav Čapek (15)

Jan Blahoslav Čapek byl český spisovatel, komeniolog, myslitel, překladatel, literární historik a kritik. V letech 1931–1936 odpovědným redaktorem týdeníku Kostnické jiskry. Od 1945 byl profesorem české literatury na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Z univerzity musel v 50. letech 20. století odejít a byly mu omezeny jak možnosti pedagogické a vědecké, tak i zahraničních odborných kontaktů a publikační činnosti. Od 1959 byl zaměstnán v Památníku národního písemnictví, později v Ústavu pro dějiny Univerzity Karlovy. Na Filozofickou fakultu se vrátil 1968 a působil zde do 1971, kdy odešel do důchodu. Jeho manželkou byla komenioložka Dagmar Čapková. Hojně se zabýval starší českou reformační literaturou. Překládal z angličtiny, bengálštiny a latiny. V závěru života publikoval v samizdatu.

Jan Alda (17)

Alexandr Hořejší, známý pod pseudonymem Jan Alda , byl český básník, překladatel a novinář, jeho bratrem byl taktéž básník a překladatel Jindřich Hořejší. Narodil se v roce 1901 v rodině dělníka. Jeho bratry byli básník a překladatel Jindřich Hořejší a kulturní pracovník a překladatel Josef Hořejší. Vyrůstal na Smíchově a na Malé Straně v Praze. V jeho devíti letech se jeho rodina přestěhovala do vesnice Řeřichy poblíž Rakovníka, kde Alda později studoval na reálce. V roce 1916 začal publikovat v regionálním tisku Rakovnicka. Počátkem 20. let začal přispívat do mnoha periodik, a to ať básněmi, tak fejetony, epigramy, kurzivkami ale i prózami. Nejčastěji do Rudého práva, Práva lidu, Národního osvobození, Činu nebo Lidových novin. Odmaturoval roku 1920 a stal se učitelem na Slovensku. O dva roky později však onemocněl, kvůli čemuž se navrátil do Prahy. Tam se živil psaním básní a překládáním. Udržoval zde kontakt s levicově orientovanými uměli − Josefem Horou, Jiřím Wolkrem, Stanislavem Kostkou Neumannem, Jaroslavem Seifertem a jinými. V roce 1926 externě maturoval na učitelském ústavu a vyučoval na vesnicích na Podbořansku. Po obsazení pohraničních Sudet, v nichž se nacházely i Podbořany, odešel do Prahy, kde až do roku 1952 vyučoval. Po válce přispíval zejména do Práva lidu, Literárních novin a Plamene. Tehdy se zároveň věnoval překládání z francouzštiny, němčiny, angličtiny, čínštiny, gruzínštiny a běloruštiny. Jeho překlady vycházely hlavně časopisecky. Mezi lety 1945 a 1946 zároveň působil ve Výzkumném ústavu pedagogickém. V rozmezí let 1945−1948 byl redaktorem dětské přílohy časopisu Národní obrození a mezi lety 1948 a 1952 redigoval zase pionýrskou přílohu Lidových novin. Od roku 1952 do roku 1956 působil jako vedoucí redaktor Státního nakladatelství dětské knihy. Od roku 1952 zastával funkci tajemníka sekce dětské literatury ve Svazu československých spisovatelů. Po roce 1956 se zabýval pouze literární činn...

J. J Duffack (15)

Ján Dziak je slovenský spisovateľ literatúry faktu. Žije v Kežmarku. Vo svojej tvorbe sa zaoberá rôznou problematikou, čo napokon dobre vidieť z priloženého autorského diela. Povolaním stredoškolský pedagóg je na dôchodku. Počas svojho života napísal vyše 50 kníh, v minulom režime mu však nevyšla ani jedna. V roku 1987 vytvoril s doc. Dr. J. Dvořákom, CSc. z Prahy autorskú dvojicu, publikujúcu pod literárnym pseudonymom J. J. Duffack.

IV (15)

Hidenori Kusaka (20)

Japonský autor mangy Pokémon Adventures manga.

Gabriela Kopcová (23)

Narodila se r. 1945 v Domamili na Vysočině. Knihovnice, spisovatelka, výtvarnice. Publikuje pod svým rodným jménem Kopcová a také pod jménem Střeláková - viz: http://www.databazeknih.cz/autori/gabriela-strelakova-38101

František Novotný (18)

Narozen 29. 8. 1881 v Hlíně u Chrudimi, zemřel 20. 9. 1964 v Brně. PhDr., profesor klasické filologie, lexikograf, překladatel, publikace z oboru.

Frank Schätzing (14)

Tento německý autor se narodil v Kolíně nad Rýnem, studoval komunikační studia, později provozoval vlastní reklamní agenturu. Spisovatelem se stal v roce 1990, je autorem několika románů a satir.Zároveň napsal několik knih žánru sci-fi a thriller.

Ferdinand Schulz (21)

Ferdinand Schulz byl český vychovatel, novinář, kritik, populární spisovatel a politik. Narodil se ve mlýně Korečníky nedaleko Ronova. Od sedmi let žil v Nymburce. Gymnázium začal studovat u piaristů v Mladé Boleslavi, studium dokončil v Praze na Akademickém gymnáziu, kde jeho spolužáky byli také Jan Neruda a Vítězslav Hálek. Pak pokračoval studii přírodních věd, historie, jazyků a filozofie na filozofické fakultě Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. Poté se stal vychovatelem mladého Václava z šlechtické rodiny Kouniců a s ním procestoval část Evropy – Německo, Švýcarsko, Francii. Životní zkušenosti se projevily v jeho bohaté novinářské i spisovatelské činnosti. Od roku 1872 byl profesorem češtiny a němčiny na tehdy nové Českoslovanské akademii obchodní v Praze. Byl aktivní i v politickém životě. Od roku 1867 do roku 1871 zasedal jako poslanec Českého zemského sněmu, který ho roku 1867 zvolil i poslancem Říšské rady . Patřil do skupiny českých státoprávně orientovaných poslanců z Národní strany , kteří odmítali převzít mandáty kvůli výhradám k ústavnímu směřování Předlitavska. 19. června 1867 byl spolu s dalšími českými poslanci vyzván k udání důvodů pro nepřevzetí mandátů. 26. září 1868 pak byly mandáty těchto poslanců v zemském sněmu a tudíž i v Říšské radě prohlášeny za zaniklé. Již v 1. polovině 60. let nicméně v rámci Národní strany reprezentoval liberální křídlo, které se roku 1864 zaobíralo ideou na ustavení samostatné strany. 8. ledna 1864 se zúčastnil schůzky několika politiků a novinářů, kterou svolal Rudolf Thurn-Taxis. Na následné schůzce pak došlo k zformulování programu zamýšlené strany, ale k faktickému vydělení radikálně demokratického proudu z jednotné Národní strany tehdy ještě nedošlo. V srpnu ...

Eva Šašinková (26)

Narozena 2. 11. 1972 v Kyjově. Kontrabasistka a autorka hudebních publikací.

Edgar Cayce (18)

Edgar Cayce byl jasnovidec, léčitel a senzibil. Jeden z životopisců jej nazval Spícím prorokem. Nazýván je i jako otec holistické medicíny, nejvíce a nejlépe zdokumentovaného psychického média 20. století. Zemřel 3. ledna 1945 ve Virginia Beach ve Virginii. Jeho poslední slova zněla: „Jak velice dnešní svět potřebuje Boha!" Více jak 40 let během svého života vstupoval pravidelně do „tranzu“, aby pomáhal lidem s jejich problémy a odpovídal na otázky nejrůznějšího druhu. Poskytnul tak 14 306 zdokumentovaných výkladů, v kterých detailně popisuje fascinující informace o životě Ježíše Krista, Atlantidě, reinkarnacii, astrologii, meditaci, či o původu lidstva. Mimo jiné předpověděl i krach na newyorské burze roku 1929, začátek druhé světové války, rozpad Sovětského svazu, budoucnost medicíny. Jeho pomoc vyhledalo mnoho známých osobností včetně Woodrowa Wilsona, Thomase Edisona, Nikoly Tesly, Merilyn Monroe, matky Ernesta Hemingwaye. Jeho výklady v neposlední řadě odhalují vesmírné zákony a souvislosti a učí tak všechny upřímně hledající, jak se vrátit zpět k Bohu. Hlavní knihy přeložené do českého jazyka jsou Tajemství života a smrti, Tajemství duchovního růstu, Léčivá síla lásky, Hledání Boha, Tajemství lidské duše, Duchovní probuzení, Zázrak jménem meditace, Tajemství záhad, Klíče ke zdraví – Zlatá kniha receptů, Diagnostika karmy, O lásce a manželství, Univerzální vědomí. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Edgar Cayce na anglické Wikipedii.

Dušan Šindelář (15)

Dušan Šindelář je český estetik, teoretik užitého umění, výtvarný a literární kritik, akademik a vysokoškolský pedagog. Narodil se v rodině venkovského učitele. Za 2. světové války byl totálně nasazen v Německu. Poté vystudoval filozofii a estetiku u prof. Jana Mukařovského na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, absolvoval roku 1951, do roku 1958 zůstal ve škole jako asistent oddělení estetiky a zastával názory konformní s tehdejším komunistickým režimem. V 50. letech ho získala jako tajného spolupracovníka Státní bezpečnost. V 60.letech byl ovlivněn estetickými názory Emila Utitze. Působil v Praze při Ústavu bytové a oděvní kultury. Dále se po celý život věnoval práci pedagoga a popularizátora svého oboru. Habilitoval se jako profesor na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde učil estetiku a teorii umění a v letech 1969-1980 byl prorektorem, dále učil na Akademii výtvarných umění v Praze, a to až do svého penzionování v roce 1991. Externě učil také na katedře estetiky FFUK. Roku 1969 získal titul DrSc., od roku 1988 byl členem korespondentem ČSAV. V letech 1954 – 1971 byl redaktorem časopisu Výtvarné umění, po zastavení jeho vydávání redaktorem časopisu Estetika, přispíval do časopisů Umění, Umění a řemesla, Tvar, Výtvarná práce, psal také do Literárních novin. Věnoval se zejména monografiím o estetice užitého umění, mimoumělecké estetice všedního dne. Psal úvody a stati do katalogů výstav současných výtvarných umělců, především sochařů , keramiků a sklářských výtvarníků , ale také malířů či grafiků . Sklářským výtvarníkem, sochařem a medailérem byl také jeho starší bratr Lumír Šindelář . Patřil k nejplodnějším autorům své generace. Mezi léty 1952 – 1988 vydal 64 titulů knih, studií, a textů katalogů výstav, množství studií. Mezi nejvýznamnější publikace...

Daniil Aleksandrovič Granin (15)

Ruský spisovatel.

Daniel Strož (19)

Daniel Strož, německým občanským jménem Daniel Stros, je český básník, publicista, nakladatel, literární kritik, mecenáš a levicově orientovaný politik. Doposud vydal česky dvacet svých básnických a nejméně stejný počet dalších knih . Do němčiny jeho verše překládali Franz Peter Künzel a Reiner Kunze. V roce 1968 emigroval do SRN, v roce 1975 založil v Mnichově nakladatelství Poezie mimo domov, ve kterém do roku 1996 vydal zhruba dvě stě titulů českých a slovenských spisovatelů a básníků. Vydával také významný exilový kulturněpolitický časopis Obrys. Za svou exilovou literární a vydavatelskou činnost byl r. 1981 zbaven čs. občanství. Na základě rodinného původu mu bylo následně uděleno německé. V letech 1995 až 2004 byl komentátorem komunistických Haló novin, protože jeho "kritické" články byly demokratickým tiskem odmítány. Je čestným předsedou Unie českých spisovatelů. Založil a sponzoroval Literární cenu Daniela Strože a Unie českých spisovatelů, od podzimu 1995 byl zakladatelem a vedoucím redaktorem týdeníku Obrys-Kmen . Na jaře 2014 vydávání tohoto časopisu ukončil. V roce 2004 byl tehdy ještě pod pod jménem Franz Stros coby cizinec na kandidátce KSČM zvolen do Evropského parlamentu, kde zasedal ve Výboru pro právní záležitosti a byl náhradníkem ve Výboru pro kulturu a vzdělávání. V Bruselu pak po několik let také připravoval a řídil čtvrtletník Evropa zleva, vycházející v mnohatisícovém nákladu a informující českou veřejnost o práci europoslanců. Závěrem svého působení v EP byl vyhodnocen nejagilnějším poslancem české delegace. Za přínos k přijetí Bulharska do EU obdržel stříbrnou plaketu bulharského parlamentu. V roce 2009 už svůj post v EP neobhajoval a odešel do důchodu. Strožovy články lze nalézt především ve starších internetových Britských listech Jana Čulíka, básně potom v Divokém víně Ludvíka Hesse....

Dagmar Patrasová (7)

Dagmar Patrasová je česká herečka, zpěvačka a televizní moderátorka, která je ve své vlasti uznávaná za svou práci v oblasti dětské zábavy. Narodila se 27. dubna 1956 v Praze v Československu a její kariéra trvá již několik desetiletí. Patrasová je známá zejména díky svým hudebním albům určeným dětem, na kterých se objevují hravé a naučné písničky. Její příspěvky do tohoto žánru jsou oceňovány pro svou schopnost zaujmout mladé publikum prostřednictvím chytlavých melodií a interaktivních vystoupení. Kromě hudebních aktivit je Dagmar Patrasová známou tváří České televize, kde moderuje pořady pro děti a vystupuje v různých televizních pořadech a filmech. Díky svému šarmu a talentu se stala oblíbenou osobností jak mezi mladými fanoušky, tak mezi jejich rodiči.

Clive Barker (19)

Clive Barker je přední anglický spisovatel žánru hororu a dark fantasy. Známý je rovněž jako filmový scenárista a režisér. Clive Barker se narodil roku 1952 v Liverpoolu, kde také na místní univerzitě vystudoval literaturu a filozofii. V jedenadvaceti letech se odstěhoval do Londýna a zde založil divadelní společnost The Dog Company, jejíž repertoár se skládal z jeho her, které také sám režíroval a ve kterých i hrál. Tyto hry, například The History of the Devil , Frakenstein in Love nebo Colossus o španělském malíři Goyovi, byly později souborně vydány v knize Pandenomium. Fantastické, erotické a hororové motivy, které Barker ve svých divadelních hrách využíval, se brzy staly základem jeho prozaické tvorby. Poprvé je využil v prvních třech povídkových Knihách krve z roku 1984, které však neměly ve Velké Británii příliš velký ohlas. Teprve jejich publikování v USA a následně vydání prvního románu Damnation Game roku 1985 z něj udělalo známého autora. Z důvodů své permanentní práce ve filmu se Clive Barker přestěhoval do Kalifornie, kde žije se svým partnerem fotografem Davidem Armstrongem a jeho dcerou. Kromě psaní je jeho další velkou zálibou malování obrazů, které s úspěchem vystavuje v nejrůznějších galeriích. Ač není členem žádné církve a organizované náboženství, zejména katolický klérus, zahrnuje kritikou, pokládá se za „trochu zvláštního věřícího“. Zdůrazňuje individuální chápání víry a bible, v otázce "zvláštnosti" své víry se srovnává s Williamem Blakem. Bibli popisuje jako „mohutné, vrstevnaté, bohaté, moudré, temné, nebezpečné a nejednoznačné mistrovské dílo. Je to směs drogových snů, poezie, historie, násilí a krásy. Je to nejvýznamnější zdroj porozumění a vypravěčství, s jakým jsem se kdy setkal.“ V současné době je Clive Barker autorem čtrnácti románů, několika sbírek povídek a filmových scénářů. Díky svému vynikajícímu vyp...

Cliff Richard (14)

Cliff Richard je britský popový zpěvák, hudebník, performer a herec, jehož kariéra je od konce 50. let 20. století velmi bohatá a dlouhá. Narodil se jako Harry Rodger Webb 14. října 1940 v indickém městě Lucknow a v roce 1948 se s rodinou přestěhoval do Spojeného království. Richard se poprvé proslavil se svou doprovodnou skupinou The Shadows a rychle se stal stálicí britské popové scény. Mezi jeho rané hity patřila skladba "Move It", která je často uváděna jako jedna z prvních autentických britských rock'n'rollových písní.

Claude-Catherine Ragache (10)

Redaktorka francouzského historického časopisu Clefs pour l’Histoire, autorka několika populárně naučných knih pro mládež ze série "Mýty a legendy." V roce 1991 vydala knihu o mytologii vlka ve Francii .

Brian Freeman (14)

Povídky a romány Briana Freemana vyšly ve více než tuctu publikací. Je editorem Dueling Minds, limitované edice vázané antologie. Když v květnu roku 2002 ukončil studia na Shippensburg University, přestěhoval se do Baltimore a na plný úvazek pracuje pro Cemetery Dance Publications.

Bohumil Ždichynec (19)

Bohumil Ždichynec je český lékař, vědecký pracovník, spisovatel a básník, autor populárních i vědeckých prací z lékařského oboru a přírodních věd, literatury faktu a básnických sbírek. Po absolvování Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a postgraduální specializaci se stal odborným internistou a sekundárním lékařem, později primářem v nemocnicích v Jihočeském a Východočeském kraji. V klinické praxi se zabýval hlavně problematikou civilizačních chorob. Pracoval ve výboru České gerontologické společnosti. Jako vědecký pracovník působil na klinickém pracovišti Výzkumného ústavu balneologického v Karlových Varech, kde publikoval výzkumné práce zabývající se transportem minerálů střevní stěnou, působením střevní mikroflóry a účinkem lokálních gastrointestinálních hormonů a střevních endorfinů. V následující etapě se zabýval speciální problematikou rehabilitace cévních mozkových příhod, stal se primářem a ředitelem Ústavu pro cévní choroby mozkové v Chotěboři, dal impulz ke konstituování celostátního Sdružení pro rehabilitaci osob po cévní mozkové příhodě a ze začátku se podílel na jeho činnosti. Později spoluzaložil v Praze klinicko-laboratorní institut Bioregena s první servisní dopravní laboratorní službou pro privátní lékaře v Praze a okolí a byl jeho lékařským ředitelem. Nyní pracje jako odborný internista lékařského centra Polikliniky I. P. Pavlova v Praze. S manželkou Jitkou, ženskou lékařkou, žije v Praze. Publikoval přes 300 vědeckých a odborných prací, mimo jiné i v zahraničí , a některé z nich byly oceněny prestižními cenami – např. cenou České fyziatrické společnosti roku 1971 nebo cenou České rehabilitační společnosti roku 1991 a dalšími. Věnuje se i popularizaci vědy, a v tomto oboru napsal přes třicet knih. Vedle lékařské praxe je i spisovatelem a básníkem, členem Obce spisovatelů, autorem řady básnických sbírek. Publikuje také články. eseje, básně a povídky v novinác...

Bjørnstjerne Bjørnson (22)

Bjørnstjerne Martinius Bjørnson byl norský kriticko-realistický prozaik, dramatik, básník a publicista, nositel Nobelovy ceny za literaturu z roku 1903. Spolu s Henrikem Ibsenem, Jonasem Liem a Alexanderem Kiellandem patřil k tzv. velké čtyřce norských spisovatelů zlatého věku. S Henrikem Ibsenem se ve druhé polovině 19. století zasloužili o nebývalý rozvoj norské literatury a divadla. Projevoval společenskou angažovanost, zasazoval se o liberalismus a kulturní i státní samostatnost Norska a o práva malých utlačovaných národů. Bjørnson se narodil roku 1832 v malé vesnici Kvikne v dnešní norské provincii Hedmark. Otec Peder pocházel z rolnické rodiny a zpočátku sám obdělával své pozemky. V pokročilejším věku vystudoval teologii a stal se pastorem . Matka Inger Elise Nordraak byla dcerou učitele, ráda četla a zapojovala se do místního kulturního života. Ve stejném duchu vychovávala i svého syna. Otec byl přidělen do farnosti oblasti Nesset v Romsdalském údolí, v jedné z nejkrásnějších přírodních oblastí Norska. Bjørnstjerne ve dvanácti letech nastoupil na střední školu v obci Molde na severním břehu Romsdalsfjordu. Získal si respekt spolužáků svou fyzickou zdatností, ale hlavně svými znalostmi a prvními literárními pokusy. Skládal drobné básničky a založil ručně psaný časopis Svoboda, který rozesílal svým známým. Už v té době vnímal ohlas revolučních událostí roku 1848 v Evropě a předsevzal si, že bude mezi lidmi šířit myšlenky na svobodu a lepší životní podmínky. Školu musel opustit, když byl jeho otec suspendován kvůli křivému obvinění. Odjel k svému strýci do Kristianie, kde pokračoval ve studiu na vyšší střední škole. Seznámil se s Markusem Thranem, prvním propagátorem socialismu v Norsku a začal se zapojovat do politických aktivit. V červenci 1852 mu vyšla první báseň Vodopád v populárním časopise Morgenblatt. Nepodařilo se mu složit maturitní zkoušku a vrátil se domů, aby se ...

Bernhard Schlink (19)

Bernhard Schlink je německý spisovatel. V roce 1988 se stal soudcem ústavního soudu spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko a dnes je profesorem historie práva na Humboldtově univerzitě v Berlíně. Narodil se jako syn profesora teologie. Studoval právo na univerzitě v Heidelbergu a na Svobodné univerzitě v Berlíně. Ve světovou známost vešel díky svému dílu Předčítač , který byl přeložen do více než padesáti jazyků.

Bengt Danielsson (12)

Etnograf, cestovatel, spisovatel a vědec. Byl jedním ze šesti účastníků Heyrdahlovy výpravy plující na voru Kon-Tiki přes Pacifik. V Polynésii žil léta a stále se tam vracel. Procestoval téměř celou Oceánii a Austrálii. Dostal se i na "zapomenuté ostrovy" - Markézy, a se svou ženou Marií-Thérèse , Francouzkou, kterou si vzal v Limě a s níž se usadil nejprve na atolu Raroia, kde Kon-Tiki přistál, a pak na Tahiti, tam strávil více než rok. Manželé dostali v roce 1991 "alternativní Nobelovu cenu" Right Livelihood Award za svou práci v kampani proti francouzským jaderným pokusům v Polynésii.

Bee Gees (16)

The Bee Gees byla světově proslulá popová skupina založená v roce 1958, kterou tvořili bratři Barry, Robin a Maurice Gibbovi. Název skupiny byl odvozen od iniciál "BG", což znamenalo "Brothers Gibb". Jejich kariéra trvala více než pět desetiletí a proslavili se výraznou harmonií a skladatelským umem. Zvuk skupiny Bee Gees ' se v průběhu času výrazně vyvíjel, počínaje popem ovlivněným beaty v 60. letech, poté se v polovině a na konci 70. let dostal do popředí diskotékového hnutí s hity jako "Stayin' Alive" a "Night Fever" ze soundtracku k filmu "Horečka sobotní noci", který se stal jedním z nejprodávanějších alb všech dob.

Arnold Bennett (21)

Enoch Arnold Bennett byl anglický romanopisec a dramatik. Zpočátku pracoval stejně jako jeho otec jako právník, později se stal novinářem a profesionálním spisovatelem. Část života strávil v Paříži a jeho manželkou byla francouzská herečka Marguerite Soulié. Za první světové války pracoval pro britské ministerstvo informací, také psal literární kritiky do listu London Evening Standard. Napsal scénář k filmu E. A. Duponta Piccadilly. Knižně vyšly také jeho deníky. Bennettovy realistické příběhy ze života britských středních vrstev získaly za jeho života značný čtenářský úspěch. Jeho tvorba je spojena s rodným regionem Staffordshire, proslulým keramickým průmyslem . V roce 1923 získal za román Londýnský antikvář cenu James Tait Black Memorial Prize. Ve Stoke-on-Trent byl v roce 2017 odhalen jeho pomník.

Antonín Matěj Píša (19)

Narozen 10. 5. 1902 ve Volyni, zemřel 27. 2. 1966 v Praze. PhDr., novinář, kulturní a nakladatelský redaktor, literární a divadelní kritik, dramaturg Národního divadla, básník, literárněvědné a literárněhistorické práce, monografie.

Anna Gavalda (18)

Anna Gavalda je francouzská spisovatelka. Když se narodila, jako Anne-Gaëlle Coche, její otec prodával informační systémy bankám a maminka malovala šátky. Se svými rodiči a třemi sourozenci žila na starém opatství v Eure-en-Loire. Když jí bylo 14 let, její rodiče se rozvedli. Po maturitě na katolické internátní škole Saint-Pie X de Saint-Cloud vystudovala moderní literatury na Sorbonně. Než se stala spisovatelkou „na plný úvazek“, vystřídala řadu zaměstnání – od servírky, přes au-pair po učitelku francouzštiny. Svou literární kariéru začala v 90. letech. Jejím prvním úspěchem byl milostný dopis, s nímž vyhrála soutěž La plus belle lettre d’amour organizovanou rozhlasovou stanicí France Inter. Její první kniha, Kdyby tak na mě někdo někde čekal byla vydána roku 1999 nakladatelstvím La Dilettante. Kniha byla velkým úspěchem: prodalo se celkem 1 885 000 výtisků, získala cenu RTL-Lire; i přesto ji ale několik nakladatelství, které Anna oslovila před La Dilettante, odmítlo vydat. Podobných úspěchů jako Kdyby tak na mě někdo někde čekal dosáhla i další její díla: A taková to byla láska... se prodalo 1 259 000 výtisků, Prostě spolu 2 040 000 výtisků. Úspěchem byl i film podle románu Prostě spolu , který navštívilo 2,4 milionu diváků. Zfilmován byl i román A taková to byla láska... Vede rubriku časopisu Elle týkající se dětské literatury a je také členkou poroty Mezinárodního festivalu komiksu v Angoulême. Anna Gavalda je rozvedená, má dvě děti, Louise a Félicité . V tomto článku byl použit překlad textu z článku Anna Gavalda na francouzské Wikipedii.

Andrew Mayne (15)

Vlastním jménem Andrew Harter. Hvězda televizního pořadu Otázky a odpovědi: Nevěřte Andrewu Mayneovi, je salonní kouzelník a romanopisec, který je na britském Amazonu hodnocený jako pátý nejprodávanější nezávislý autor a jenž byl za román Name of The Devil nominován na ocenění Thriller Award 2016. První cestu kolem světa jako iluzionista podnikl, když byl ještě teenager, a později spolupracoval s mistry řemesla, jako jsou Penn & Teller, David Blaine a David Copperfield. Andrewův román Angel Killer se nyní adaptuje na televizní seriál. Uvádí taky podcast s názvem Weird Things. Doplnění životopisu: Andrew Mayne vydal v roce 2017 román Naturalist , kde stvořil originální postavu přírodovědce profesora bioinformatiky Theo Craye. Kniha Naturalist se držela šest týdnů na prvním místě žebříčku bestsellerů na Amazonu. Také další knihy série s profesorem Theo Crayem měly velký úspěch: Looking Glass, 2018 , Murder Theory, 2019 a zatím poslední Dark Matter , 2019 .

Alois Joneš (11)

Alois Joneš je český spisovatel, novinář a ekonom. V roce 1953 ukončil studium na Vysoké škole ekonomických věd v Bratislavě a pak jako ekonom pracoval v různých podnicích. V letech 1968-1969 byl ředitelem nakladatelství a vydavatelství Svazu čs. novinářů. V letech 1970 – 1980 byl Alois Joneš vedoucím tiskového oddělení Filmového studia Barrandov. V roce 1980 opět změnil místo, stal se vedoucím hospodářsko-technické správy v radioterapeutickém ústavu v Praze na Bulovce. Odtud odešel v roce 1983 do nakladatelství Avicenum, kde nastoupil do funkce obchodního náměstka. Zde zůstal do roku 1987. Byl také novinářem. Oženil se s Mgr. Zojou, nyní Jonešovou a má s ní děti Josefa a Kristýnu . Psal hry, povídky, novely i romány z různých žánrů, od pohádek ke SF románům.

Alexandr Kliment (14)

Alexandr Kliment , vlastním jménem Alexandr Klimentiev , byl především prozaik, ale také publicista, autor rozhlasových her a dramaturg československého filmu. Jako nemálo jiným bylo tomuto autorovi za normalizace znemožněno publikovat na domácí půdě. Jeho díla mohla vycházet pouze v zahraničí či v samizdatu, a byl tak donucen vystřídat mnohé běžné, až podřadné profese, než se stal spisovatelem z povolání.  Debutoval v časopise Mladý svět a v Host do domu, přispíval i do Literárních novin, Listů, Plamenu, Kulturní tvorby aj. a v roce 2006 byl oceněn za životní zásluhy o rozvoj o českou literaturu Cenou Ladislava Fukse. Alexandr Kliment byl synem ruského emigranta Alexandra Ivanoviče Klimentieva . Otec vstoupil v květnu 1918 do československých legií a s nimi se dostal do Československa. Matka pocházela ze statku v Příšovicích, otec se stal brusičem drahých kamenů. Alexandr Kliment studoval medicínu, dějiny umění a Akademii výtvarných umění, studia však nedokončil. Po vojně pracoval v letech 1953-1959 jako redaktor, poté se stal autorem na volné noze. V roce 1960 mu vyšla úspěšná próza Marie. Po roce 1968 neemigroval, publikovat však od roku 1970 nemohl. Byl jedním z prvních signatářů Charty 77. Vystřídal různá zaměstnání jako noční vrátný nebo recepční. Pravidelné povolání ztratil a žil ze zahraničních honorářů. K práci korektora se vrátil až v roce 1984. Až do roku 1990 jeho díla vycházela pouze v samizdatových edicích nebo v zahraničí. Byl mistrem psychologického ztvárnění postav v běžných každodenních i v neočekávaných situacích. V letech 1970–1989 vycházela jeho díla výhradně v zahraničí. Dílo Alexandra Klimenta se vyznačuje zájmem o všední osudy lidí, lidské vztahy a niterné životy. Zabývá se mravními a citovými problémy, osamělostí jedince, tím má blízko k psychologické próze. Autorovi protagonisté mají často blízký vztah k domovu, žijí v úzkost...

Aleš Sigmund (8)

Alena Vondrušková (18)

PhDr. Alena Vondrušková se ve své literární činnosti věnuje především historii i tradičním řemeslům a také technologiím rukodělných výrob. Vystudovala historii a etnografii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze , pak působila v Ústředí lidové umělecké výroby Praha a ve Středočeském muzeu v Roztokách u Prahy . V následujících letech pracovala jako designerka historického skla ve sklárně Královská huť v Doksech, kterou založila s manželem, historikem a spisovatelem Vlastimilem Vondruškou. V současné době se věnuje výhradně literární tvorbě. Napsala řadu odborných i populárně naučných knih o tradičních řemeslech , ale také o českých lidových zvycích, obyčejích a kalendářních i rodinných svátcích.

Aka Akasaka (21)

Adolf Heyduk (24)

Adolf Heyduk byl český básník, představitel májovců, který se stal významným propagátorem česko-slovenských vztahů. Psal převážně lyrické básně a stal se autorem více než šedesáti básnických sbírek převážně s přírodní, vlasteneckou či rodinnou lyrikou. Narodil se 6. června 1835 v Rychmburku v rodině truhláře. Od roku 1850 studoval na reálce v Ječné v Praze, kterou ukončil v roce 1854. Poté na přání rodičů rok studoval techniku v Brně a pak přestoupil na techniku do Prahy . O dva roky později se seznamuje s Janem Nerudou, se kterým navázal blízké přátelství. Studia ukončil roku 1859, stal se učitelem na pražské reálce, již roku 1860 odešel učit kreslení a stavitelství na vyšší reálku do Písku, kde žil až do své smrti. Město Písek ho okouzlilo a rychle zde zdomácněl. V roce 1896 byl jmenován školním radou. V roce 1876 přijal místo na I. reálném gymnáziu v Praze, zde se stal předsedou literární části Umělecké besedy. Roku 1877 se vrátil do Písku, kde se téhož roku oženil se svojí o 25 let mladší žačkou Emílií, dcerou předního píseckého restauratéra Reinera. V následujících letech se stal dvojnásobným otcem, ale obě události skončily rodinnou tragédií. Roku 1878 zemřela jeho první dcera Jarmila ještě před pokřtěním ve věku tří měsíců. Na křtiny přijel do Písku i jeho dlouholetý kamarád Jan Neruda, který se měl stát kmotrem. Vzhledem k předčasnému úmrtí ale ke křtu nedošlo a tato smutná událost inspirovala Nerudu k sepsání Balady dětské. Druhá dcera Liduška zemřela ve věku čtyř let roku 1884. V roce 1887, poté co vstoupil do debaty o pravosti tzv. Rukopisů T. G. Masaryk, o něm složil Adolf Hejduk báseň, ve které stálo: „Vás věru nezrodila matka česká; spíš netvorná, zlo sálající saň; jež nad hlavou nám perutěmi tleská; a stále žádá české krve daň.“ Měl velmi silný vztah ke Slovensku, které často navštěvoval a...

Zuzana Růžičková (17)

Zuzana Růžičková byla významná česká cembalistka, proslulá interpretací barokní hudby, zejména děl Johanna Sebastiana Bacha. Narodila se 14. ledna 1927 v Plzni v Československu, přežila hrůzy holocaustu během druhé světové války a pokračovala v úspěšné hudební kariéře. Růžičková se stala první cembalistkou, která nahrála kompletní dílo Johanna Sebastiana Bacha pro klávesové nástroje, což jí přineslo mezinárodní uznání. Její diskografie zahrnuje pozoruhodná alba, jako jsou "Variations Goldberg " a "The Well-Tempered Clavier", která dokládají její odborné znalosti a hluboké porozumění Bachovým skladbám. Během své kariéry vystupovala po celém světě, vychovala řadu studentů a předávala jim svou vášeň pro cembalo a barokní hudbu. Její život a odkaz zachytil dokumentární film "Zuzana: Zuzana Růžičková zemřela 27. září 2017 a zanechala po sobě bohatý odkaz jedné z nejvýznamnějších cembalistek své doby.

Zuzana Hubeňáková (11)

Narozena 18. 6. 1980 ve Valašském Meziříčí. Blogerka, autorka humoristické prózy, inženýrka ekonomie, pracuje jako manažerka v IT společnosti.

Zdeňka Krausová (22)

Pedagožka, didaktické materiály a učebnice k výuce českého jazyka na ZŠ a SŠ.