24481–24540 z 158981 Autoři
Frank Hanuš Argus (4)
Frank Hanuš Argus, vl. jménem Hans Heinz Schimbera byl český armádní důstojník, dramatik, novinář, spisovatel, překladatel a příležitostný herec německého původu. Frank Hanuš Argus se narodil 22. září 1902 v Čáslavi. Poté, co Hansův otec během první světové války zemřel, se Schimberovi odstěhovali nejprve do Vídně a od roku 1918 žili v Brně, kde také Hans v roce 1919 odmaturoval. Následně vstoupil do řad československé armády a poté, co se v roce 1924 stal důstojníkem v záloze, přijal pseudonym Frank Hanuš Argus a začal se intenzivně věnovat literární činnosti. Do roku 1939 psal německy; byl například dopisovatelem časopisu Sozialdemokrat a zahraničních filmových magazínů, k nimž patřil mimo jiné Mein Film či Kinematograph. V letech 1927–29 působil jako redaktor týdeníku Prager Filmkurier, v jehož redakci pracoval i v letech 1934–36, kdy byl tento obnoven jako čtrnáctideník. O filmech však Argus nejen psal, ale na jejich vzniku se přímo podílel – epizodní herecké úlohy ztvárnil například v roce 1927 ve vynikajícím němém filmu Batalion , v červenoknihovní Sextánce a dalším němém filmu Nemodlenec. O rok později se mihl ve filmech Filosofka Mája, Mlynář a jeho dítě a Známosti z ulice a v roce 1930 ztvárnil drobné postavy v němých filmech Černé oči, proč pláčete…? a Opeřené stíny. V roce 1929 se Argus stal autorem námětu a scénáře k filmovému melodramatu režiséra Josefa Medeotti-Boháče Kamarádské manželství a zahrál si v něm rovněž jednu z vedlejších rolí. Bohužel, právě tento film se jako jediný z vyjmenovaných nedochoval. V téže době byl Argus činný i literárně – od 20. let psal německy romány žánru červené knihovny, které později vycházely i v českém překladu pod názvy Očistec lásky, Pohádka lásky, Touha po štěstí a podobně. Od vypuknutí Druhé světové války však začal psát výhradně česky – publikoval například tehdy velmi populární román Poslední Podskalák, obratem zfilmovaný Janem Svitá...
Více od autora
Frank Elgar (3)
Francouzský novinář a výtvarný kritik. Publikace z oboru dějin umění.
Více od autora
Françoise Mallet-Joris (4)
Françoise Mallet-Joris vlastním jménem Françoise Lilar. Narodila se v Antverpách, dcera spisovatelky Suzanne Lilar a belgického ministra spravedlnosti Alberta Lilara, a sestra historičky umění 18. století Marie Fredericq-Lilar. S rodinou se rozešla. Mallet-Joris strávila dva roky v Americe před odchodem do Paříže, kde studovala na Sorbonně. Střídavě žila v Paříži a Bruselu. Po pobytu v Itálii a Švédsku debutovala sbírkou básní Nedělní poemy a románem Klášterní bašta . V roce 1955 vydala román Červený pokoj, v roce 1956 sbírku novel Cordélia a román posléze oceněný nakladatelskou cenou - Lži, který ji přinesl veliké uznání kritiky. V roce 1958 obdržela cenu Fémina za román Nebeská říše. Zemřela 13. srpna 2016 v Bry-sur-Marne .
Více od autora
Francine Pascal (6)
Francine Pascal rozená Rubin se narodila 13. května 1938 v New Yorku na Manhattanu. Je známá především sérií pro mladé čtenáře s názvem Sweet Valley High, podle které byl natočen seriál. Dalším známým počinem je série Neohrožená o dospívající dívce s absencí genu strachu. V roce 1965 se Francine provdala za svého druhého manžela Johna Pascala, spisovatele a žurnalistu, se kterým spolupracovala na několika projektech. John a Francine žili na Manhattanu s Francininými třemi dcerami z prvního manželství: Jamie, Laurie a Susan. John měl z prvního manželství syna Matthewa, který žil se svou matkou. John v roce 1981 zemřel v důsledku plicního onemocnění. V té době mu bylo 49 let. Francine se poté nikdy znovu nevdala. Po Johnově smrti zůstala Francine s dcerami na Manhattanu a často říkala, že inspirací pro své teenagerovské příběhy získala sledováním dospívání svých tří dcer. 22. února 2008 zemřela také její nejstarší dcera Jamie, po dvouletém boji s onemocněním jater. Francine nyní dělí svůj čas mezi pobytem v New Yorku a v jižní Francii. Pracuje s vysokým nasazením, ale snaží se trávit také se svými dětmi a vnoučaty.
Více od autora
Francesca Cavallo (4)
Italská publicistka, vydavatelka a divadelní režisérka. Žije v Los Angeles .
Více od autora
Frances Galleymore (3)
Anglická scénáristka, spisovatelka a beletristka, žije a tvoří v Londýně.
Více od autora
Fiorenza Cossotto (3)
Fiorenza Cossotto je proslulá italská mezzosopranistka, považovaná za jednu z největších operních pěvkyň 20. století. Narodila se 22. dubna 1935 v Crescentinu v italské provincii Vercelli a proslavila se zejména účinkováním ve Verdiho a Donizettiho operách. Cossotto studovala na turínské hudební akademii a profesionálně debutovala v roce 1957 v milánské La Scale. Brzy se proslavila svým silným hlasem, širokým rozsahem a dramatickou intenzitou.
Více od autora
Fiona Barton (3)
Britská spisovatelka a žurnalistka. Na rozdíl od mnohých jiných nechtěla být Fiona Barton spisovatelkou od útlého dětství. Většinu svého profesního života zasvětila novinařině – pracovala pro řadu předních britských deníků a za své působení získala prestižní cenu Reportér roku. Cena ji motivovala k nečekanému počinu: Fiona opustila zaměstnání a odjela na Srí Lanku pracovat jako dobrovolnice. A právě tehdy se jí začala v hlavě formovat základní dějová linka její knižní prvotiny. Téma, které thriller Vdova zpracovává, má kořeny v autorčině novinářské praxi. Bezpočtukrát psala o různých kriminálních případech a často přemýšlela nad tím, jak se asi cítí manželky obžalovanýchmužů, jak moc toho o spáchaném zločinu vědí a jak se s celou situací vyrovnávají. Jako novinářka o těchto úvahách psát nemohla. Jako spisovatelka si to mohla konečně dovolit, a tak v její prvotině nacházíme spletité a mnohovrstevnaté vyprávění o muži obviněném z pedofilního zločinu a ojeho ostrakizované ženě, o zdrcené matce pohřešovaného děvčátka, o novinářce, která o hrůzném případu píše, a o detektivovi, který případ už dlouhá léta vyšetřuje.
Více od autora
Filip Počta (5)
Filip Počta byl český geolog a paleontolog, profesor Univerzity Karlovy, pokračovatel Joachima Barranda. Věnoval se výzkumu zkamenělin v Čechách i dalších evropských zemích. Založil paleontologický ústav v Praze a stál v čele geologického ústavu UK. Byl autorem prvních českých učebnic paleontologie . Velkou oblibu si získaly jeho veřejné přednášky a populárně-vědecké publikace . Narodil se 19. listopadu 1859 v Praze. Po maturitě na akademickém gymnáziu studoval přírodní vědy v Praze, Bonnu a Paříži. První zaměstnání získal jako asistent profesora Antonína Friče v Českém muzeu, poté pracoval jako univerzitní asistent profesora Otomara Nováka. Roku 1888 získal titul doktora filosofie a znovu odjel na studijní cestu do Paříže, Londýna, Švédska, Rakouska a Německa. Po návratu do Prahy se zaměřil na dokončení vědeckého výzkumu, započatého Joachimem Barrandem. Vytvořil přitom stovky výbrusů zkamenělin . Roku 1891 se habilitoval na docenta paleontologie na české univerzitě v Praze. O sedm let později se stal mimořádným a nakonec v roce 1905 řádným profesorem geologie a paleontologie; krátce poté byl rovněž ustanoven soudním znalcem. Po jmenování profesorem založil v Praze paleontologický ústav, druhý v Rakousku . Později byl jmenován ředitelem geologického ústavu UK a členem akademického senátu. Ve školním roce 1910–11 zastával funkci děkana filosofické fakulty. Stal se řádným členem Učené společnosti a České akademie věd a umění a čestným členem Société géologique de France, ukrajinského geologického spolku, Plzeňského přírodovědeckého klubu, společnosti pro výzkum Orientu a dalších organizací. Ve vědecké práci se soustředil na zkamenělé houby, rudisty, korály a mechovce. V posledních letech se také zaměřil na popularizaci poznatků. V pražskýc...
Více od autora
Fernando Carulli (6)
Fernando Carulli byl italský skladatel, kytarista a hudební pedagog, který patří k nejvlivnějším osobnostem v dějinách klasické kytary. Narodil se v Neapoli a původně se hudbě věnoval jako violoncellista. Později se však věnoval kytaře a stal se plodným skladatelem a velmi uznávaným interpretem. Carulli napsal pro tento nástroj více než 400 skladeb, včetně koncertů, komorních děl a sólových skladeb, které významně přispěly k rozvoji klasického kytarového repertoáru.
Více od autora
Ferenc Fricsay (5)
Ferenc Fricsay byl uznávaný maďarský dirigent, známý svým dynamickým dirigentským stylem a interpretací klasického repertoáru. Narodil se 9. srpna 1914 v Budapešti a v polovině 20. století byl významnou osobností evropské scény klasické hudby. Fricsay získal hudební vzdělání na Hudební akademii Franze Liszta v Budapešti a později se stal žákem slavného skladatele Bély Bartóka.
Více od autora
Ferdinand Vaněk (5)
Narozen 19.12.1849 ve Velvarech, zemřel 29.3.1939 v Klatovech. Středoškolský profesor, vlastivědný pracovník Klatovska. Práce v oboru.
Více od autora
Ferdinand Klindera (4)
Ferdinand Klindera byl český a československý národohospodář, organizátor agrárního družstevnictví, politik a poslanec Revolučního národního shromáždění za Republikánskou stranu československého venkova . Vystudoval strojní inženýrství na české technice v Praze. Prošel odbornou praxí v Itálii a Španělsku. Od roku 1903 působil jako statkář v obci Spomyšl u Roudnice nad Labem. Roku 1911 se účastnil cesty českých zemědělců do Argentiny. Zahraniční zkušenosti se zemědělstvím pak využil při publikování několika knih na toto téma: Český rolník napříč Argentinou , Český rolník slunnou Itálií a Český rolník severskými státy . Byl aktivní při zakládání družstevnictví napojeného na agrární stranu. V roce 1914 se stal předsedou Ústřední jednoty hospodářských družstev. V této funkci vystřídal Jana Dvořáka. Od roku 1918 zasedal v Revolučním národním shromáždění za Republikánskou stranu československého venkova . Na členství v tomto zákonodárném sboru rezignoval na 93. schůzi v prosinci 1919. Byl profesí starostou Ústřední jednoty hospodářských společenstev. V roce 1921 stanul jako starosta v čele vlivné organizace Centrokooperativ, která sdružovala všechny české agrární družstevní svazy a navíc tři německé a jeden polský. Po zřízení protektorátního Ústředního svazu zemědělských družstev pro Čechy a Moravu byl jeho předsedou , dále byl členem správní rady Škodovy závody v Plzni v holdingu Reichswerke Hermann Göring a předsedou správní rady firmy Fr. Odkolek AS Praha-Vysočany. V listopadu 1942 odešel do penze.
Více od autora
Fedor Vasil'jevič Konstantinov (4)
Ruský filozof, redaktor odborných časopisů a vysokoškolský učitel, zaměřený na marxismus-leninismus a dialektický a historický materialismus.
Více od autora
Fadhlalla Haeri (2)
Transkripce: v angličtině Shaykh Fadhlalla Haeri V češtině Šajch Fadhlalla Haeri nebo Šajch Fadlulláh Chajrí Šejk Fadhlalla Haeri se narodil v Karbale v Iráku jako potomek několika generací známých a uctívaných duchovních vůdců. Vzdělání získal v Evropě a Americe, založil několik firem na Středním východě a pracoval jako konzultant v ropném průmyslu. V roce 1980 založil Zahra Trust, charitativní organizaci s centry v USA, Velké Británii a na Středním východě, která si klade cíl přiblížit tradiční islámské učení široké vrstvě obyvatelstva prostřednictvím kurzů a publikací a podporuje nejrůznější charitativní programy. Šejk Fadhlalla se v současné době zabývá přednášením a psaním knih a komentářů ke Koránu.
Více od autora
F. H Richard (5)
Editor, překladatel a autor grafické úpravy knih s tematikou náboženských hnutí, sekt, a duchovních společností. Vydavatel kulturní revue Antagon, též autor poezie. Majitel nakladatelství a vydavatelství CAD Press.
Více od autora
Ewan Clarkson (1)
Celý život se věnoval pozorování života v přírodě a psaní knih, jejich cílem je poučit čtenáře o nutnosti ochrany životního prostředí. Narodil se roku 1929 v severoanglické Cumbrii a po skončení vojenské služby pracoval sedm let jako veterinář. Poté se odstěhoval do Devonu, kde žil až do své smrti. Kromě deseti románů, napsal též řadu článků a povídek, jejichž námětem byl vždy život v přírodě či na venkově.
Více od autora
Evžen Hirschfeld (6)
Narozen 1893, zemřel v lednu 1969 v Praze. Ing., dr.techn., profesor strojní fakulty, literatura z oboru.
Více od autora
Evie Dunmore (4)
Britská spisovatelka, autorka historických romancí. Žije a pracuje v Berlíně.
Více od autora
Evgeny Nesterenko (4)
Evgeny Nesterenko byl proslulý sovětský a ruský operní basista, který se vyznačoval silným hlasem a velkolepým vystupováním na jevišti. Narodil se 8. ledna 1938 v Moskvě, v mládí se zajímal o hudbu a svou vášeň rozvíjel studiem na moskevské konzervatoři. Nesterenkova kariéra se rozjela po vítězství v Mezinárodní Čajkovského soutěži v roce 1967, což vedlo k angažmá ve významných operních domech po celém světě.
Více od autora
Évariste Régis Huc (3)
Évariste Régis Huc – 26. března 1860, Paříž) byl francouzský misionář známý především díky svým cestám do Tibetu, Číny a Tatarska. Huc společně se svým druhem Josephem Gabetem byli prvními Evropany, kteří navštívili Lhasu od dob Thomase Manninga ). Huc o svých cestách napsal cestopis, který několikrát vyšel i v českém jazyce. Huc se narodil v malé vesnici Caylus ve francouzském departementu Tarn-et-Garonne. Ve věku čtyřiadvaceti let vstoupil mezi pařížské lazaristy. Krátce po své ordinaci v roce 1839 byl vyslán do Číny, aby tam vykonával práci misionáře. Zhruba 18 měsíců však ještě strávil v Macau, kde se intenzivně připravoval na misionářskou práci, což zahrnovalo především studium čínského jazyka. Po této přípravě začal se samotnou křesťanskou misií, a to nejdříve v jižních oblastech Číny. Za nějaký čas poté se přesunul do severněji ležícího Pekingu, kde získal hlubší znalosti čínštiny. Poté se vydal dále na sever až na samotnou hranici Číny s Mongolskem, kde se věnoval studiu dialektů a zvyků Tatarů, pro jejichž potřeby přeložil i několik náboženských textů. Huc měl v úmyslu cestovat z Číny dále do tibetské Lhasy, odkud zamýšlel putovat do Indie. V roce 1844 se s dalším lazaristou Josephem Gabetem a mladým Dahurem, který konvertoval ke křesťanství, vydali z Duolunu do Lhasy. Jelikož byl tehdy vstup do Lhasy cizincům zakázán, malá skupina cestovala v převleku za tibetské lámy. Po překročení Žluté řeky muži museli přejít rozsáhlé oblasti pouště Ordos ve Vnitřním Mongolsku. Po těžkých útrapách se jim podařilo dosáhnout Kan-su a jít dále, až se jim v lednu 1845 podařilo dojít na čínskou hranici, kde strávili nějaký čas studiem tibetského jazyka, buddhistické literatury a pobytem v klášteře Kumbum. Poté se vydali na další cestu. Po překročení pouštních oblastí Čching-chaje došli k jezeru Kukunor s ostrovem s meditujícími lámy. Po namáhavé a vyče...
Více od autora
Eva Žáčková (3)
Narozena 23. 12. 1942. Textilní výtvarnice, ilustrátorka, zejména děl svého manžela, básníka Jiřího Žáčka.
Více od autora
Eva Svobodová (6)
Narozena 19. 11. 1952 v Třeboni. Mgr., vysokoškolská pedagožka, odborné práce z primární pedagogiky, též autorka knih pro děti a mládež.
Více od autora
Eva Skálová (3)
Lingvistka. Autorka učebnic anglického odborného stylu, teorie a praxe jazykového testování.
Více od autora
Eva Schneiderová (5)
Narozena 22. 3. 1961 v Plzni. PaedDr., pedagožka, autorka učebnic a metodických materiálů pro výuku češtiny na ZŠ.
Více od autora
Eva Reitharová (2)
Narozena 1925, zemřela 2003.Historička a teoretička umění, monografie o výtvarných umělcích.
Více od autora
Eva Michorová (5)
Eva Michorová se narodila 30. 12. 1964 v Kladně. Vystudovala kladenské gymnázium a fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy. Pracovala v časopisu Dikobraz, přispívala do časopisů Podvobraz, Květy, Vaše příběhy. Doposud publikovala šest dívčích románů: Čekání na prince , Bára ze zámku , Kdo mi dá růži? , Nikoho se nepros! , Samá voda a Tak co, holky, co si počnete? . S MUDr. Martou Brtníkovou napsala knížku o výchově k rodičovství Přinesl nás čáp, asi . Mimoto vydala knihu o hazardu Hříchy velkých hráčů a podílela se na knížce skutečných kriminálních příběhů A teď padáme, rejžo . Žije v Kyšicích na Kladensku s manželem, dvěma dětmi ? šestnáctiletou Nelou a dvanáctiletým Zdeňkem a psem Káčou.
Více od autora
Eva Medková (3)
Narozena 9. 12. 1895 v Praze, zemřela 28. 9. 1953 tamtéž. Básnířka, beletristka, autorka vzpomínek na Antonína Slavíčka.
Více od autora
Eva Líšková (3)
Narozena 21. 1. 1934 v Praze, zemřela v r. 2014. RNDr., CSc., odborná asistentka Katedry biologie Pedagogické fakulty UK. Práce z oboru zoologie.
Více od autora