Výpis všech autorů

Milada Zemánková

Kuchařka na sojové pokrmy.

Michaela Zamari

Slovenská spisovatelka a vydavatelka.

Ladislav Narcis Zvěřina

Narozen 28.10. 1891 v Praze, zemřel 26.6. 1980 tamtéž. PhDr., středoškolský profesor, úředník, prozaik, historické a literární monografie, překlady ze slovenštiny.

Kateřina Závadová

Autorka píše knížky pro malé čtenáře. Vztah k literatuře má odmalička, královna detektivek Hana Prošková byla její maminka. Kateřina Závadová studovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a na FTVS, poté rok pracovala jako učitelka na základní škole. Začátkem 80. let nastoupila jako literární redaktorka do nakladatelství Albatros, kde působí dodnes. Mezitím byla v polovině 90. let čtyři roky zaměstnaná v odd. publicistiky pražského Židovského muzea a v letech 2000—2005 jako literární redaktorka nakladatelství Aurora. Prvotina jí vyšla v roce 2011, dříve však autorka připravila několik pohádkových výborů a čítanek z děl spisovatelů pro děti. Z angličtiny překládá příběhy pro menší čtenáře . Kateřina Závadová žije v Praze, má tři dospělé děti, ráda chodí po horách.

Josef Zíma

Josef Zíma je český zpěvák a herec, známý svým přínosem hudebnímu a zábavnímu průmyslu v České republice. Narodil se 9. července 1932 v Praze, svou kariéru zahájil v 50. letech 20. století a rychle se stal populární osobností československé hudební scény. Zíma si díky svému hladkému hlasu a charismatickému vystupování na pódiu vydobyl místo mezi předními umělci své doby. Během své kariéry vydal řadu alb a singlů, na nichž předvedl svou všestrannost v různých žánrech, včetně popu, šansonu a lidové hudby.

Jiří Zeman

Narozen 20. 2. 1949 v Teplicích. Spisovatel, publicista, dramatik a výtvarník. Autor básní, povídek, turistické literatury, literatury faktu, vědecko-fantastické literatury, pohádek. Původně výtvarník.

Jiří Záloha

Narozen 16. 3. 1926 v Pelhřimově, zemřel 6. 8. 2009 v Českém Krumlově. Mgr., archivář a historik, historické stati a monografie.

Jim Zub

Kanadský výtvarník, tvůrce komiksů, spisovatel. Vysokoškolský pedagog zaměřený na kreslení, design, animaci a historii animace.

Jaroslav Zaorálek

Jaroslav Zaorálek byl český překladatel, převážně z francouzštiny a němčiny, ale také z italštiny, angličtiny, španělštiny. Byl synem venkovského učitele. Roku 1915 maturoval na , po první světové válce studoval češtinu a francouzštinu na pražské filozofické fakultě, chvíli zkoušel medicínu, vrátil se na filozofickou fakultu. Roku 1925 odjel na studijní pobyt do Francie, za rok se vrátil a až do smrti se věnoval překládání. Přeložil na dvě stovky prací, většinou jazykově velmi náročných. Své mistrovství se snažil podřídit autorovi, aby potlačil vlastní osobnost a zachoval rytmus, vzněty a dojmy originálu. Ovládl češtinu ve všech stylových rovinách a historických vrstvách, zapisoval si i lidová rčení, která vydal tiskem.

Gheorghe Zamfir

Gheorghe Zamfir je rumunský hudebník, který je široce uznáván pro své mistrovství ve hře na Panovu flétnu, nástroj s prastarými kořeny, který se tradičně vyrábí z bambusu nebo rákosu. Zamfir se narodil 6. dubna 1941 v rumunském Găești a jeho talent pro hru na Panovu flétnu se projevoval již od mládí. Studoval na bukurešťské hudební akademii a své umění zdokonaloval pod vedením Fanica Luca, významného hráče na panovu flétnu. Během své kariéry se Zamfir díky svým vystoupením, nahrávkám a skladbám prosadil na mezinárodní scéně.

Christina Zacker

Německá publicistka, autorka knih o zdraví a výživě.

Bohuš Záhorský

Anton Zischka

Rakouský novinář, letec, autor dokumentárních publikací a hospodářsko-politických studií.

Zdeněk Maria Zenger

Zdeněk Maria Zenger , často uváděný i jako Zdeněk M. Zenger a publikující pod zkratkou zmz, byl český památkář, redaktor, grafik, fotograf a heraldik. Narodil se v Mladé Boleslavi a v dětství byl s rodiči několik let ve Vídni, ale většinu života prožil v Praze, kde v roce 1932 absolvoval Arcibiskupské gymnasium . Později studoval na právnické fakultě Karlovy univerzity. Jeho zájmy a přátelství s heraldikem a architektem Břetislavem Štormem ho ale v budoucnu vedly jinam. V letech 1937–1939 absolvoval školení v kresbě a malbě u Emanuela Frinty. Po válce se stal roce 1945 výtvarným referentem Zemského národního výboru v Praze a v letech 1948–1951 působil jako právník Národní kulturní komise, kterou vedl Zdeněk Wirth. Tam byl začátek jeho propagační a publikační činnosti v oblasti památkové péče, které se od roku 1951 věnoval nejprve jako redaktor v Čedoku a v časopisu Turista, později jako vedoucí propagace v Pražském středisku státní památkové péče a ochrany přírody , kde pracoval až do roku 1976. Jako redaktor a pracovník PSPPOP připravil k vydání množství turistických brožur, památkářských sborníků a knih; řadu článků a průvodců také sám napsal a ilustroval. Jako externí redaktor kulturní rubriky Lidových listů a později Lidové demokracie publikoval i mnoho článků a recenzí o výstavách a výtvarných umělcích. V jeho další mnohostranné činnosti je nutné zmínit tři oblasti: heraldiku, exlibris a portrétní fotografii. Byl předsedou Heraldické sekce Klubu vojenské historie při Vojenském historickém ústavu v Praze. Je autorem stále ceněných knih: Heraldika a Česká heraldika . Tvorbě exlibris se více věnoval od roku 1974, vytvořil asi 127 exlibris charakteristických skloubením stylového písma s grafickým motivem kresleným jednoduchou...

Wolfgang Zielke

Německý autor metodických přúruček o paměti, učení, rychločtení a neverbální komunikaci.

Vítězslav Zlatohlavý

Václav Zůra

Autor publikací o kouzlení a tricích.

Svěrák Zdeněk

Steven J Zaloga

Richard Zdráhala

Richard Zdráhala byl československý voják, major dělostřelectva. Roku 1930 vstoupil dobrovolně do armády a v letech 1931–1933 vystudoval Vojenskou akademii v Hranicích. Po okupaci českých zemí uprchl přes Slovensko a Maďarsko do Jugoslávie, odtud se dostal přes Sýrii do Francie, kde vstoupil do řad československých jednotek. Byl přidělen k dělostřeleckému pluku v Port-la-Nouvelle, který však již do bojů zasáhnout nestačil. Zdráhala pak byl spolu s dalšími čs. vojáky evakuován do Anglie. Kvůli rozčarování z poměrů ve zdejších československých jednotkách a perspektivě lepšího uplatnění vstoupil v roce 1941 do de Gaullova vojska Svobodné Francie. V jeho řadách se v hodnosti kapitána účastnil bitvy o Bir Hakeim, jako velitel baterie protitankových děl. Během evakuace pevnosti byl zraněn a upadl do zajetí. Následně prošel několika zajateckými tábory v Itálii a Německu, během této doby se několikrát pokusil o útěk. Nakonec skončil ve zvláštním zajateckém táboře na zámku Colditz, kde se dočkal osvobození americkou armádou. Po skončení války vystřídal několik velitelských postů a poté vyučoval na Vojenské akademii v Praze. Roku 1958 byl propuštěn z armády. Následně pracoval jako vedoucí studijního oddělení VŠE, až do odchodu do penze v roce 1967. Podle jeho vzpomínek sepsal František Fajtl knihu Válčil jsem v poušti.

Mariana Zapata

Mariana Zapata je bestsellerovou autorkou New York Times a USA Today a v roce 2016 dosáhla 7. místa na žebříčku nejprodávanějších autorů na Amazonu. Její knížky jsou plné romantiky, ale také ostrého humoru a silných slov. Své první literární pokusy spáchala už v dětství a na internetu dodnes někde existuje stránka s její boy band fanfiction. Žije v malém městečku Pagosa Springs v Coloradu se svým manželem a nejlepším přítelem Chrisem Letchfordem a jejich dvěma dogami, Dorianem a Kaiserem. Když nepředstírá, že píše, čte si sci-fi, steam punk nebo historické romance.

Kamil Veith Zvelebil

Narozen 17. 11. 1927 v Praze, zemřel 17. 1. 2009 v Cabrespine , prof., PhDr., CSc., indolog, popularizátor indologie, pracovník Orientálního ústavu ČSAV , externí vysokoškolský učitel na Filozofické fakultě UK , po roce 1968 žil v exilu, působil na univerzitě v Chicagu , Rijksuniversiteit te Leiden , Universität Heidelberg , Rijksuniversiteit te Utrecht ; věnoval se tamilské lingvistice a dialektům, dějinám tamilské literatury, srovnávací drávidistice, tématice kulturněhistorické a nábožensko-filozofické, překládal ze staré a střední tamilštiny, moderní tamilštiny, malajálamštiny, kannadštiny; otec archeologa Marka Zvelebila .

Jaromír Zpěvák

Narozen 19. 10. 1919 v Praze. Kreslíř, ilustrátor a autor knih o přírodě.

Jaromír Zemina

Jaromír Zemina je český historik a teoretik moderního umění, galerijní pracovník, kurátor, malíř, básník a vysokoškolský pedagog. Pochází z rodiny malíře a legionáře Otakara Zeminy . Jeho bratrancem byl sochař Vladimír Janoušek. Po absolvování klasického gymnázia v Brně studoval v letech 1949–1953 na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně dějiny umění a archeologii Roku 1953 obhájil rigorózní práci Sociální tendence v českém výtvarném umění dvacátých let. V letech 1953–1954 byl asistentem Semináře dějin umění FF MU v Brně, ale z politických důvodů byl propuštěn a v letech 1954–1956 absolvoval základní vojenskou službu. V letech 1958–1959 byl zaměstnán v Okresním vlastivědném muzeu v Tišnově, poté byl do roku 1961 odborným pracovníkem Ústavu teorie a dějin umění ČSAV v Praze. V letech 1961–1992 pracoval v Národní galerii v Praze, v letech 1965–1970 jako vedoucí Sbírky moderního umění. Po roce 1968 byla jeho funkce zrušena a v následujících letech pracoval ve Sbírce sochařství na zámku Zbraslav. V letech 1989–1992 byl vedoucím Sbírky evropského umění. Roku 2002 odešel z Národní galerie a věnuje se výstavním projektům jako kurátor na volné noze. Přednáší dějiny umění na katedře scénografie a alternativního divadla DAMU v Praze a působí jako odborný poradce v řadě státních galerií. Roku 1957 byl zakládajícím členem a teoretikem tvůrčí skupiny Brno 57, od roku 1964 byl členem skupiny UB 12 a členem Mezinárodní asociace výtvarných kritiků . V 60. letech působil spolu s Jiřím Šetlíkem jako teoretik skupiny UB 12, koncem 80. let byl členem Nové skupiny. Jeho první manželka PhDr. Milena Haasová-Zeminová byla historička umění a kurátorka sbírky textilu Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Jeho druhá žena doc. PhDr. Mgr. Catherine Ébert-Zeminová, Ph.D. je vysokoškolská pedagožka. V 60. letech byl kurátorem za...

Hana Žídková

Mgr., pedagožka, autorka pracovních sešitů pro ZŠ.

Gabriela Zelená Sittová

Narozena v roce 1980. Mgr. MgA., filoložka, zaměřená na češtinu, též učitelka dramatické výchovy a recitace.

František Zillich

Autor praktických příruček pro vykládání snů a věštění.

František Žilka

František Žilka byl český evangelický teolog, duchovní Českobratrské církve evangelické, biblista-novozákoník, překladatel, historik a vysokoškolský pedagog. Po maturitě na českém gymnáziu v Brně studoval teologii na univerzitách ve Vídni, Halle, Edinburghu a v Lausanne. V letech 1896–1898 se stal vikářem v Čáslavi, poté byl diasporním kazatelem v Táboře  a farářem v Mělníku . V době svého mělnického působení vykonával funkci náměstka superintendenta české reformované církve. Od 28. října 1919 až do svého penzionování v listopadu 1939 působil jako profesor novozákonní vědy na Husově československé evangelické fakultě bohoslovecké v Praze. Patřil k výrazným osobnostem první učitelské generace HČEFB, v pěti funkčních obdobích byl jejím děkanem. Byl ve své generaci čelným představitelem teologického liberalismu. Kromě vlastních autorských prací byly významné jeho překlady ze starořečtiny, němčiny a angličtiny, nejznámějším dílem se stal překlad Nového zákona . Jako vůbec první překladatel se snažil tento text převést do moderní, nijak nearchaizující češtiny. Význam vědecké a badatelské práce prof. ThDr. Františka Žilky byl ještě za jeho života oceněn udělením čestných doktorátů univerzit v Montpellier, Edinburghu a v Rize. Pohřben je v evangelickém oddělení mělnického hřbitova.

František Zacharník

Divadelník, režisér, libretista, herec a zpěvák. Pocházel z rodiny, která žila a dýchala pro ochotnické divadlo. Zapálený ochotnický herec otec Josef a matka Anna přivedli k celoživotní lásce k divadlu oba své syny. Starší František později uznávaný profesionální režisér, libretista, herec a textař se narodil v Poděbradech, vystudoval VŠE a Konzervatoř v Praze.

Emil Zátopek

Emil Zátopek, řečený „Ťopek“ , byl československý atlet, čtyřnásobný olympijský vítěz ve vytrvalostním běhu, manžel atletky Dany Zátopkové. Emil Zátopek se stal prvním člověkem na světě, který uběhl trať 10 km pod 29 minut a trať 20 km pod jednu hodinu . Celkem vytvořil třináct světových rekordů na kilometrových a pět na mílových tratích. Jde o jednoho z největších atletů všech dob. Nejvíce ale proslul během olympijských her 1952 v Helsinkách, kde vyhrál běh na 5 km , 10 km , a dokonce i maratón , který tehdy běžel poprvé v životě. V každé z těchto disciplín tehdy zároveň ustavil nový olympijský rekord. Tento „trojboj“ se dodnes žádnému vytrvalci nepodařilo zopakovat a atletičtí experti pochybují, že se ještě někomu kdy podaří. Byl znám svým upracovaným stylem běhu, doprovázeným křečovitými grimasami, v cizině byl přezdíván česká lokomotiva a Satupekka. Narodil se do chudé rodiny jako sedmé dítě z osmi. Měl šest bratrů a jednu sestru. V šestnácti letech začal pracovat v Baťově obuvnické továrně ve Zlíně a navštěvoval Baťovy školy. „Jednoho dne ukázal závodní trenér, který byl mimochodem velmi přísný, na čtyři chlapce včetně mě a řekl, že půjdeme na běžecké závody. Protestoval jsem, že jsem moc slabý a nemám na běhání kondičku, ale trenér mě poslal na prohlídku a doktor řekl, že jsem naprosto zdravý. A tak jsem musel závodit. Když jsem se rozběhl, cítil jsem, že chci vyhrát, ale skončil jsem až druhý. A tak to celé začalo,“ vzpomínal později Zátopek, jak v roce 1941 doběhl druhý při běhu Zlínem. Od toho okamžiku se o běh začal vážně zajímat. O nový talent se postarali výkonní atleti Baťova klubu. Ve Zlíně začal trénovat ve společnosti tehdy elitních českých běžců, jako byli Tomáš Šalé či Jan Haluza. Právě Jan Haluza se stal na dva roky jeho prvním trenérem. Společně absolvovali ta...

Dana Zátopková

Dana Zátopková, roz. Ingrová , byla československá atletka – oštěpařka, olympijská vítězka a manželka čtyřnásobného olympijského vítěze Emila Zátopka. Její rodiče, Antonín a Františka Ingrovi, pocházeli z Vacenovic. Otec se po působení ve francouzských legiích během první světové války stal vojákem z povolání. Na začátku 20. let 20. století byl jmenován velitelem pohraničního praporu ve Fryštátě. Zde se také narodily všechny tři Ingrovy děti – Vladimír , Dana a Miroslav . Když bylo Daně Ingrové šest let, její rodina se z Fryštátu vrátila zpět do Vacenovic u Hodonína. Její otec byl v dalších letech jmenován velitelem útvaru v Olomouci a poté velitelem pluku v Uherském Hradišti. S atletikou se Dana poprvé seznámila při studiu gymnázia v Uherském Hradišti. Za druhé světové války a krátce po ní se Dana Ingrová aktivně věnovala házené. Všesportovní nadání dokázala, když se roku 1949 stala v dresu týmu Slovácká Slavie mistryní Československa v házené žen. Od roku 1946 se společně s házenou začala Dana Ingrová opět věnovat i atletice a shodou náhod se dostala k náčiní, které ji později proslavilo, tedy k oštěpu. Už o dva roky později jako mistryně republiky odjela reprezentovat Československo na XIV. olympijské hry v Londýně , kde se umístila na sedmém místě. Krátce po olympiádě, 24. října 1948 se provdala za vytrvalostního běžce Emila Zátopka. Jejich svazek se později stal svazkem dvou výjimečných sportovců, olympijských vítězů, ale také lidí, kterým byly velmi blízké základní olympijské myšlenky a hodnoty. Svého největšího úspěchu se Dana Zátopková dočkala roku 1952 na XV. olympijských hrách v Helsinkách. Ve stejný den vítězství svého manžela Emila v běhu na 5 000 metrů zvítězila ve své disciplíně i ona hodem za hranici padesáti metrů . Další úspěchy pak na sebe nenechaly dlouho čekat. Mnohonásobný zisk titulu mistryně republiky, mistryně Evropy z let 1954 a 1958...

Andrzej Zygmuntowicz

Polský fotograf a autor kuchařských knih.

A Zapletal

Václav Zítek

Václav Zítek byl významný český operní pěvec, barytonista, který se významně prosadil ve světě klasické hudby, zejména v České republice. Narodil se 24. března 1932 v Tisé u Ústí nad Labem a stal se jednou z vůdčích osobností české opery 20. století. Zítkova kariéra se vyznačovala účinkováním v nejrůznějších operních rolích na mnoha domácích i zahraničních scénách.

Rein A Zondergeld

Narozen v Enkhuizenu, v letech 1961 - 1966 studoval německou, anglickou a srovnávací literaturu na univerzitě v Groningenu. Publikoval několik antalogií a encyklopedií o fantastické literatuře, působiltaké jako hudební kritik.

Radka Zadinová

Narozena v září 1970. Spisovatelka.

Radek Žitný

Narozen 29. 8. 1988 v Sušici. Zabývá se českou kinematografií a historií. Autor publikací a webových stránek z oboru filmu a hudby.

Petr Zenkl

Petr Zenkl byl český a československý politik, primátor města Prahy , předseda národně socialistické strany , místopředseda čs. vlády , po únoru 1948 exilový politik a předseda Rady svobodného Československa . Narodil se jako osmý syn živnostníka – původně samostatného krejčího, později obchodníka se střižním a jiným zbožím. Všechny děti musely pomáhat v obchodě a usilovat o to, aby co nejdříve vydělávaly. Otec byl českým vlastencem, a proto jeho děti chodily do Sokola. Petr díky svému nadání urychleně vystudoval střední školu i Filozofickou fakultu Karlovy univerzity v Praze a již v roce 1907 se stává jedním z nejmladších doktorů filozofie. Při studiích v Táboře se devatenáctiletý Petr seznámil s dcerou svého učitele historie šestnáctiletou Pavlou, která se stala o šest let později jeho ženou. Po absolutoriu se Petr Zenkl věnoval učitelskému povolání. Odešel znovu do Prahy, kde vyučoval na Obchodní akademii v Praze, pak v obchodním odboru pražského Vysokého učení technického. Pak se vrátil do rodného Tábora učit na Vysoké škole zemědělské, ale pak byl povolán do Karlína na nově otevřenou Obchodní akademii. Jeho učitelské období je vymezeno roky 1907–1918. V roce 1909 přišel do Osvětového svazu, který v té době budoval místní osvětové organizace a lidové knihovny. O dva roky později byl Zenkl postaven do čela přednáškového odboru tohoto Osvětového svazu , organizoval přednášky, inicioval akce na podporu dobré knihy a potlačování knižního braku. V roce 1912 byl zvolen do Výboru Osvětového svazu . Tehdy dal podnět k vydávání vzdělávací četby, který vedl v roce 1914 k tomu, že Vilímkovo nakladatelství začalo ...

Miroslav Zelinský

Vystudoval český jazyk a historii na univerzitě v Brně, poté působil v brněnské pobočce Ústavu pro českou literaturu AVČR. Pracoval jako literární redaktor v televizi a rozhlase. V letech 2002–2004 byl lektorem na Univerzitě Erfurt v Německu. Od roku 2004 spolupracoval s Fakultou multimediálních komunikací UTB ve Zlíně. Na Ústavu bohemistiky a knihovnictví Slezské univerzitě v Opavě vyučuje rozhlasovou a televizní scenáristiku, rozhlasovou dramatiku a estetiku. Je členem poroty Ceny Česká kniha. Přeložil téměř čtyři desítky knih. Ze slovenštiny do češtiny přeložil např. druhé, rozšířené, vydání Pohádek pro neposlušné děti a jejich starostlivé rodiče Dušana Taragela , esejistickou novelu Pavla Vilikovského Pes na cestě, knihu povídek Café Hyena Jany Beňové , již dříve přeložil např. životopisnou knihu Mariána Vargy O cestách, které nevedou do Říma nebo Knihu o hřbitově , tragikomický příběh mírně retardovaného Samka Tále. V roce 2008 vyšla publikace Texty a obrazy, v níž Miroslav Zelinský ukazuje, jak v odlišných znakových systémech, jako je výtvarné umění a dějiny národních literatur, fungují podobné způsoby technik ovlivňování příjemce. V roce 2012 vydal vysokoškolskou učebnici Teorie a praxe kulturních průmyslů.

Luděk Zenkl

Narozen 5.5.1926 v Táboře. Hudební pedagog, muzikolog, kritik, organizátor. Studoval na reálném gymnáziu v rodišti a současně se učil hře na klavír a příčnou flétnu na městské Hudební škole. Flétnu pak studoval dva roky na pražské konzervatoři a v letech 1947–51 navštěvoval Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy . Zároveň absolvoval abiturientský kurz hudební teorie na Akademii múzických umění a navštěvoval také přednášky a semináře z hudební vědy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. V roce 1951 se stal flétnistou v muzice Vycpálkova tanečního souboru, s nímž se zúčastnil i několika zahraničních zájezdů . Ještě před koncem studií na Pedagogické fakultě se stal asistentem na Katedře hudební výchovy u profesorů Antonína Sychry a Josefa Plavce; vyučoval zde hudebně teoretickým předmětům a intonaci a zde také obhájil disertaci Hudebnost a intonace na školách a v souborech lidové tvořivosti . Necelý rok působil v koncertním jednatelství v Hradci Králové a pak nastoupil jako odborný asistent na Katedře hudební vědy a výchovy Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, kde byl v letech 1962–73 . Tato historicko-estetická a teoreticko-akustická práce, v níž podrobně vymezil podíl antropologických a psychoakustických daností i vycvičených dovedností a návyků při vnímání, vytváření a vylaďování tónových výšek v hudební praxi, pak byla vydána tiskem . V roce 1973 přešel Zenkl do Ostravy na Katedru hudební výchovy Pedagogické fakulty, kde vyučoval zvláště didaktice hudební výchovy, intonaci a sluchovou analýzu a hudební teorii. Po změně politických poměrů v roce 1989 se habilitoval a roku 1993 byl jmenován profesorem; v letech 1992–97 se stal vedoucím Katedry hudební výchovy ostr...

Led Zeppelin

Led Zeppelin byla průkopnická anglická rocková skupina založená v roce 1968, kterou tvořili kytarista Jimmy Page, zpěvák Robert Plant, baskytarista a klávesista John Paul Jones a bubeník John Bonham. Skupina je všeobecně považována za jednu z nejúspěšnějších, nejinovativnějších a nejvlivnějších rockových kapel v historii. Jejich zvuk měl kořeny v blues a rock'n'rollu, ale čerpali také ze široké škály vlivů, včetně folku a východní hudby, které do své hudby zakomponovali a vytvořili tak jedinečnou směs, která byla zároveň těžká i melodická.

Kateřina Žalská

Narozena 5. 10. 1962. PaeDr., vystudovaná učitelka čestiny a výtvarné výchovy, copywriterka, ilustrátorka, autorka publikací pro děti a mládež a redaktorka.

Karel Želenský

Narozen 25.1.1865 v Ostrovačicích u Brna, zemřel 30.11.1935 na Zbraslavi. Herec, režisér, dramatik, prozaik, překladatel.

Josef Zezulka

Josef Zezulka byl český filosof, léčitel a zakladatel pseudovědeckého oboru biotronika. Je autorem mnoha filosofických děl, Bytí životní filosofie je jeho nejznámějším. Ve svém díle se zabývá zejména vznikem a životem vesmíru, vývojem bytosti, karmou, vegetariánstvím a životní energetikou. Čerpáno z knihy Život přinašeče Josef Zezulka se narodil v Brně, celý život však prožil v Praze. Před druhou světovou válkou měl obchod s cukrovinkami a za války se aktivně účastnil západního odboje. Po únoru 1948 mu byl zabaven obchod, pracoval poté v Národním muzeu jako účetní a později následkem další perzekuce jako dozorce ve sbírkách. Je ale znám jinými svými aktivitami – životní filosofií Bytí a její součástí biotronikou. S oběma začal na Velikonoce roku 1945, kdy u něj proběhlo jakési probuzení, jakési rozevření vědomí a obě pak pěstoval a rozvíjel celý život. V roce 1968, za pomoci ministra zdravotnictví Vlčka, byl blízko zařazení biotroniky do systému státní léčby, ale vše bylo přerušeno okupací spojeneckých vojsk. V roce 1982 v rámci Psychoenergetické laboratoře profesora Františka Kahudy prováděl výzkum léčby biotronikou v nemocnici ve Vimperku. Léčitelství se věnuje hlavně ve svém bytě, kam k němu dochází lidé pro pomoc. Léčí více než 40 let. Svoji filosofii Bytí přednášel víceméně tajně na různých přednáškách po soukromých bytech. Jednou z výjimek byl Mezinárodní psychotronický kongres v roce 1973 v Praze, kde vystoupil veřejně s velkým úspěchem. Tajně také svou nauku sepisoval a jeho přátelé knihy a statě přepisovali a kopírovali. Statě vycházely i na západě v nejrůznějších publikacích. K veřejnému vydání jeho filozoficko-náboženských knih došlo až po roce 1989. Zezulka zemřel v roce 1992. Slovo biotronika vymyslel a naplnil právě Josef Zezulka, jako jeden z nevědeckých léčitelských směrů. Podle Zezulky se člověk skládá ze tří základních částí: h...

Jindřich Zogata

Jindřich Zogata , básník a prozaik. Narozen v Jaworzynce v Beskydech, hranicemi států dělených na české, polské, slovenské a německé. Pochází z rolnické rodiny. Otec Pavel Zogata byl legendární gajdoš, zpěvák a vypravěč. Improvizoval své příběhy vycházející z genotypů gorolů, lidí žijících v horách.. Rodiče v době komunistické agrese udrželi kamenitý grunt a nedali se zkolektivizovat. Slezsko, dělené po staletí mezi Slezany, Moravany, Poláky, Čechy, Slováky, Němce a Židy, kde nedůvěra stávala se ideologií, nebylo a není pospolité. Pouze náboženství pomáhalo věřit. Národovci, nacionalisté a dobyvatelé uhlí a železa od Ostravy rozbíjeli symbiózu a kulturu míst a vztahy mezi lidmi do kořenů rodin. Malost velikášství koryfejů zůstavila vydrancovanou zem. Od roku 1945 žije v československém Slezsku. Základní školu absolvoval v Jeseníku nad Odrou, Kunwaldě, přeonačeném na Kunín a v Bukovci u Jablunkova. Přes netvorskou zvůli všem nadřazených tajemníků KSČ vystudoval Jedenáctiletou střední školu v Jablunkově, maturoval v roce 1957 a Vysokou školu zemědělskou, nyní Mendelovu univerzitu v Brně. Promoval roku 1962. Krátce působil v Československé akademii zemědělských věd v Brně, potom v institucích pro kulturu okresu Frýdek-Místek a Karviná. Podepsal 2000 slov. Od roku 1969 do roku 1974 byl zaměstnán v dělnických profesích na ostravsku a pracoval s rodiči na gruntě. Po zákazu být soukromým rolníkem odešel roku 1974 do Brna. Vnucené práce pokračovaly u Technické a zahradní správy do roku 1993, kdy přijal místo správce Národní kulturní památky parku Špilberk - bývalého mocnářského žaláře národů, změněného na kulturní instituci, kde působil do roku 2004. Nebyl a není v žádné politické straně. Pěstuje stromy na Špilberku. Zcesty. V cestách nerostou. Publikovat začal v literárních časopisech 60.let, Host do domu, Červený květ, Plamen, Sešity pro mladou literaturu, Literární noviny, v Polsku a jinde. Tři jeho sbírky připrave...

Jefim Davidovič Zozulja

Ruský spisovatel.

Jaroslav Zhouf

doc. RNDr. Jaroslav Zhouf, Ph. D. Docent Katedry aplikované matematiky Fakulty informačních technologií Českého vysokého učení technického v Praze

Janusz Andrzej Zajdel

Janusz Andrzej Zajdel byl polský jaderný fyzik a spisovatel žánru science fiction. V Polsku byl od konce 70. let 20. století druhým nejpopulárnějším spisovatelem sci-fi po Stanisławu Lemovi. Janusz Zajdel vystudoval fyziku na Varšavské univerzitě. Poté nastoupil do Centrální laboratoře radiační ochrany. Zde pracoval až do 80. let 20. století, byl spoluzakladatelam místní organizace Solidarity. Byl specialistou na jadenou fyziku. Na toto téma publikoval řadu článků, skript i populárně naučných knih. V žánru sci-fi debutoval v roce 1961 v časopise „Młody Technik“ povídkou Tau velryby. Nejprve psal tradiční technologické scifi, později se ale posunul k sociálně-kritickým dílům a antiutopii, kritizující totalitu. Prvním románem v tomto směru byl román Vynález profesora van Troffa, další romány byly stále otevřenější kritikou socialistického systému v Polsku. Zajdel napsal celkem přes 80 povídek a několik románů. Měl velký vliv na další generaci polských spisovatelů scifi. Jeho knihy byly přeloženy do řady jazyků včetně češtiny. Zemřel v roce 1985 v poměrně mladém věku na rakovinu. Na jeho počest byla přejmenována cena Sfinks na Cenu Janusze A. Zajdela.

Jana Florentýna Zatloukalová

Narozena 1975. Autorka kuchařských knih, též blogerka a autorka článků v kuchařských časopisech.

Jan Žaloudík

Jan Žaloudík je český politik a lékař, od roku 2010 jako nestraník za ČSSD senátor za obvod č. 55 – Brno-město a do roku 2019 ředitel Masarykova onkologického ústavu v Brně. V letech 2003–2010 byl děkanem Lékařské fakulty Masarykovy univerzity. Od roku 2020 zastupitel Jihomoravského kraje. Odmaturoval na gymnáziu ve Frýdku-Místku. V roce 1979 absolvoval Lékařskou fakultu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně. Roku 1992 obdržel titul CSc., v roce 1998 po habilitaci titul docenta a roku 2003 získal profesuru. V letech 1979-2010 pracoval v Masarykově onkologickém ústavu v Brně jako chirurg a onkolog. Před rokem 1989 zde byl předsedou místní organizace Komunistické strany Československa. V letech 2000–2001 tento ústav řídil a mezi lety 2002–2008 zde zastával funkci náměstka ředitele pro rozvoj, vědu a výuku. Poté, co se stal ředitelem tohoto ústavu Jiří Vorlíček, byl nucen z ústavu odejít. Po Vorlíčkově rezignaci kvůli vysokému věku se Jan Žaloudík v roce 2014 stal ředitelem MOÚ. V této funkci na vlastní žádost skončil k 1. červenci 2019. V letech 1999–2002 působil jako proděkan pro vědu a výzkum Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, v období 2003–2010 vykonával na této fakultě funkci děkana. Má dvě dcery. Byl členem KSČ. Ve volbách 2010 se stal senátorem za obvod č. 55 – Brno-město, když v obou kolech porazil bývalého ministra zdravotnictví Tomáše Julínka. Od března 2014 působil v týmu poradců premiéra Bohuslava Sobotky jako poradce pro oblast sociálních věcí, vědy a výzkumu, školství, zdravotnictví a rovných příležitostí. Ve volbách v roce 2016 obhajoval svůj mandát za ČSSD v obvodu č. 55 – Brno-město. Se ziskem 18,62 % hlasů postoupil z druhého místa do druhého kola, v němž porazil poměrem hlasů 52,63 % : 47,36 % kandidáta hnutí ANO 2011 Pavla Staňka a zůstal tak senátorem i pro další období. V krajských volbách v roce 2020 byl jako nestraník za ČSSD zvolen zastupitelem Jihomoravského kraje. N...

Jan Dismas Zelenka

Jan Dismas Zelenka byl český barokní skladatel a hudebník, jehož díla jsou proslulá vynalézavým kontrapunktem a harmonickou nápaditostí. Většinu své kariéry strávil v Drážďanech, kde působil jako kontrabasista a později jako skladatel pro dvorní orchestr. Přestože si ho současníci, jako například Johann Sebastian Bach, velmi vážili, Zelenkova hudba upadla po jeho smrti do relativního zapomnění. Teprve ve 20. století začalo být jeho dílo oživováno a oceňováno pro svůj osobitý styl a emocionální hloubku. Zelenkovy skladby zahrnují rozmanitou instrumentální a vokální hudbu, například sonáty, orchestrální skladby, mše a oratoria. Zejména jeho náboženská díla se vyznačují výrazovou intenzitou a složitostí. Ačkoli konkrétní alba jako "Parthia D Moll Pro Orchestr", "Ipocondria", "Orchestrální kvartet F Dur, op. 4, IV." a "I Penitenti Al Sepolcro Del Redentore" mu nemusí být přímo připsána nebo mohou představovat sbírky jeho děl sestavené posmrtně, Zelenkova kompletní orchestrální díla jsou skutečně důležitou součástí jeho hudebního odkazu, který ukazuje jeho mistrovství v barokní orchestrální formě.

Ivo Žídek

Ivo Žídek byl proslulý český operní tenorista, který se proslavil na české i světové operní scéně. Narodil se 21. května 1926 v Brně v Československu a jeho vášeň pro hudbu se projevila již v raném věku. Žídkova kariéra se rozjela po druhé světové válce a byla spojena zejména s Národním divadlem v Praze, kde byl dlouhá léta předním tenoristou. Jeho repertoár byl rozsáhlý a zahrnoval širokou škálu rolí od klasických oper Mozarta a Verdiho až po české opery skladatelů, jako byli Bedřich Smetana a Leoš Janáček.

Hana Žertová

MVDr. Hana Žertová vystudovala Vysokou školu veterinární v Brně v roce 1981. Od dětství se věnovala kynologii a jezdectví. Vedle dlouholeté práce v redakci odborných časopisů Veterinářství, Veterinární klinika a Zvěrokruh se věnovala praxi malých zvířat,Hana Žertová v posledních sedmi letech již výhradně oboru Terapie poruch chování. Pravidelně se účastní odborných školení v Německu. Od roku 2002 přednáší vybrané kapitoly z tohoto oboru studentům Veterinární a farmaceutické univerzity Brno. Je autorkou kapitoly Poruchy chování v knize Nemoci psa a kočky autorů Svoboda, Senior, Doubek a kol., publikovala řadu článků v odborných i zájmových časopisech. V dubnu 2007 vydala ve spolupráci s firmou CANDY svou první knihu o výchově štěňat „Od štěněte ke psu“. V roce 2008 spoluzaložila společnost Zvířata a zdraví, s.r.o., a začala vydávat dvouměsíčník Zvířata & zdraví. Ve své poradně v Brně řeší poruchy chování především psů a koček. Za pacienty pravidelně dojíždí do Prahy a Plzně, podle potřeby i do jiných míst v Čechách i na Slovensku.

Dušan Zachar

Narozen 6. 5. 1926 v Breznu , zemřel 2014. Prof., Ing., DrSc., lesnický odborník, zaměřený na ekologii zalesňování, lesní meliorace, erozi půdy a protierozní ochranu, tvorbu a ochranu krajiny, zabýval se též výživou člověka.

Boris Stepanovič Žitkov

Boris Stěpanovič Žitkov byl ruský sovětský spisovatel, především knih pro děti a mládež. Mládí prožil v Oděse, kam se s rodinou přestěhoval v sedmi letech. Zde přišel do styku s přístavními dělníky, námořníky a cizinci a díky svému jazykovému talentu se naučil francouzsky, turecky, řecky a arabsky. Na přání rodičů odešel studovat přírodní vědy na univerzitu v Novorossijsku , ale přitom absolvoval také námořní školu a získal kvalifikaci navigačního důstojníka dálné plavby. Během revoluce v roce 1905 byl ve studentském vojenském oddíle při obraně židovské čtvrtě a přepravoval do Oděsy lodí z Rumunska a Bulharska zbraně pro revolucionáře. Zúčastnil se expedice na Jenisej, kde se seznámil s problémy konstrukce říčních lodí. Roku 1911 se proto rozhodl tento obor studovat na Polytechnickém institutu v Petrohradě a v rámci praxe absolvoval plavbu třemi oceány. Studium ukončil roku 1916 a poté pracoval v oděském přístavu jako námořník, navigátor a inženýr. Později působil jako středoškolský pedagog. Když se setkal se svým spolužákem z oděského gymnázia spisovatelem Kornějem Čukovským, vyprávěl jeho dětem zážitky ze svých cest. To ho inspirovalo ke vstupu do literatury. Boris Žitkov patří k zakladatelům sovětské dětské literatury. Je autorem mnoha drobných uměleckonaučných knížek na technická témata, napsal encyklopedii pro děti a rovněž publikoval povídky s námořní tematikou a příběhy ze života dětí a zvířat. Spolupracoval s mnoha novinami a časopisy pro mládež: Ленинские искры, Новый Робинзон, Ёж, Чиж, Юный натуралист, Пионер. Pracoval také jako korespondent v Dánsku. Žitkov považoval za své hlavní dílo historický román o revoluci roku 1905 Viktor Vavich . Posmrtné vydání v roce 1941 ve třech dílech bylo staženo a zničeno díky negativní recenzi A.Fadějeva. První dvě knihy románu byly vydány v letech 1929 a 1934. Kompletní...

Bořek Žižlavský

Místa působení: Uherské Hradiště; Buchlovice; Chřibsko Povolání, specializace: kronikář; sběratel lidových pověstí; redaktor Žije v Buchlovicích; zabývá se dějinami Buchlovic a Chřibů; publikuje v regionálním tisku

Alena Zárybnická

Meteoroložka České televize. Alena Zárybnická se narodila se v Praze roku 1969. Její otec byl pilot motorových letadel. V letech 1984-1988 studovala na Gymnáziu. Poté v letech 1988–1994 studovala Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy, obor Katedra meterologie a klimatologie. Od roku 1997 působí v české televizi, půl roku zde působila jako externí člen Redakce ČT. Od dubna 1998 jako stálý zaměstnanec. Od roku 1997 moderuje Předpověď počasí a od roku 2000 moderuje pořad pro ženy Sama doma. Působí také v magazínu o počasí Turbulence od roku 2011. Roku 1999 se stala členkou sportovní redakce, natáčí dokumenty, reportáže o létání. Sama se sportovnímu létání aktivně věnuje. Je vdaná, její manžel je leteckým inspektorem. Má syna Víta.

Zdenek Zaoral

Zdenek Zaoral byl český scenárista a režisér, filmový pedagog, teoretik a publicista. Jako svůj režijní celovečerní debut natočil pozoruhodný snímek z drogového prostředí Pavučina , podílel se jako pomocný režisér i na známé komedii Léto s kovbojem . Jeho manželkou byla filmová teoretička Eva Zaoralová. Narodil se 17. srpna 1945 v Praze. Absolvoval nejprve střední průmyslovou elektrotechnickou školu, v srpnu 1971 dokončil studium filmové a televizní režie na FAMU a poté pokračoval ještě dvouletým dálkovým studiem kamery. V průběhu studií natočil několik krátkých filmů, většinou z hudební oblasti. Za svůj studentský snímek Smuteční holka získal druhou cenu na Mezinárodním festivalu úzkého filmu v Salernu, dalším počinem bylo např. Umění milovati De arte amatoria . Během prvních let studia, roku 1967, vstoupil do komunistické strany, o rok později však členství ukončil, což později mohlo mít negativní vliv na jeho uměleckou kariéru. Ještě před ukončením studia, od roku 1970, byl zaměstnán ve Filmovém studiu Barrandov, kde během následujících osmi let vystřídal různé funkce od asistenta režie přes scenáristu po pomocného režiséra. Napsal zde scénáře k filmům Aféry mé ženy a Zlá noc , pomocnou režií přispěl ke snímkům Za volantem nepřítel , Šestapadesát neomluvených hodin , Léto s kovbojem a Proč nevěřit na zázraky , spolupracoval i na filmu Tři od moře . Po roce 1979 působil na volné noze, věnoval se filmové teorii a kritice. Psal recenze a další texty do Tvorby, Scény, Záběru či Svobodného slova a obsáhlé teoretické statě publikoval v časopise Film a doba, kde působila také jeho manželka Eva Zaoralová . Jako externista vyučoval na FAMU , spolupracoval i s Československým filmovým ústavem a Ústavem teorie a dějin umění Československé akademie věd. Později debutoval...

Zdeněk Zahradník

Czech composer, educator, since 1966 Supraphon recording supervisor Born 3 June 1936, Lomnice nad Popelkou .

Yuval Zommer

Britský ilustrátor, autor obrázkových knih.