Všichni Autoři a témata

Oldřich Jelínek (4)

Oldřich Jelínek je český malíř, grafik, ilustrátor a spolupracovník filmu. Je autorem několika filmových plakátů. Spolupracoval a také byl s Adolfem Bornem žákem prof. Antonína Pelce na AVU. Profesor Pelc ho označil za jednoho ze svých nejnadanějších studentů. Má podobný styl jako Born, se kterým tvořili společné ilustrace. Spolu ilustrovali například dílo Andreje Sergejeviče Někrasova Dobrodružství kapitána Žvanilkina. Na začátku kariéry přispívali s Bornem do řady časopisů – mj. ABC, Dikobraz, Pionýr atd., od konce 50. let 20. století i do Rudého práva. Dostal celou řadu cen z mezinárodních knižních festivalů. Jeho styl je precizní a zejména náměty žen, automobilů a letadel patří opravdu ke světové špičce. Počátkem 80. let emigroval do SRN , kde dodnes tvoří a žije. V Československu mu komunistický režim nebyl nakloněn, protože jeho karikatury a vtipy byly kritické ke komunismu. Režim se dokonce snažil ovlivnit vydavatele v SRN, aby Oldřichu Jelínkovi nedávali žádné zakázky – v případě opaku by zakázali všem svým autorům u nás spolupracovat s konkrétním vydavatelem, který by toto porušil. Proslavil se ilustracemi knih a karikaturami pro časopis Computer Woche. V roce 2017 se Oldřich Jelínek rozhodl věnovat většinu svých děl ze svého mnichovského atelieru Galerii výtvarného umění Havlíčkův Brod. Asi 110 obrazů věnoval podle svých slov proto, aby se na něj doma nezapomnělo. V posledních letech žije u své přítelkyně v Praze.

Oldřich Egem (3)

Narozen v říjnu 1925, zemřel 22. 8. 2009 v Praze. Novinář, nakladatel, spoluautor cestopisů, prozaik.

Oldřich Doskočil (7)

PhDr. Oldřich Doskočil historik, zabývá se regionálním malířstvím Litoměřicka. Působí v Oblastním muzeu Litoměřice.

Oldřich Blažíček (4)

Narozen 5.1.l887 ve Slavkovicích u Žďáru nad Sázavou, zemřel 3.5.1953 v Praze. Akademický malíř, profesor kreslení a malby, memoárová literatura.

Oldřich Blažek (2)

Literatura pro děti.

Oldřich Bělič (7)

Narozen 9.6.1920 v Násedlovicích u Kyjova, zemřel 13.6.2002. Prof., PhDr. DrSc., docent dějin španělské literatury na filosofické fakultě University Karlovy, práce a překlady z oboru.

Olav Gullvåg (6)

Norský prozaik.

Novotná Ivana (8)

Norkey Tenzing (1)

Norihiro Yagi (8)

Nikolaj Zotovič Birjukov (5)

Ruský spisovatel.

Nikolaj Semenovič Tichonov (6)

Nikolaj Semjonovič, *4.12.1896 – †8.2.1979, ruský sovětský básník a prozaik; veřejný pracovník. Od roku 1946 poslanec Nejvyššího sovětu SSSR, od roku 1949 předseda sovětského výboru obránců míru. Pro jeho tvorbu je charakteristická revoluční romantika, téma boje o Leningrad za 2. světové války, přátelství mezi národy a boj za mír. Autor poém , básnických sbírek , črt a povídek . Česky výbory básní Písně a balady, Zivot pod hvězdami, próz Cesty východu, Křižovatky blesku.

Nikolaj Nikolajevič Michajlov (6)

Nikolai Michajlov - ruský sovětský spisovatel, autor cestopisů . Laureát Stalinovy ceny třetího stupně . Uskutečnil mnoho expedic a cest všech částí Sovětského svazu.

Nikolaj Gavrilovič Černyševskij (5)

Nikolaj Gavrilovič Černyševskij byl ruský spisovatel, filosof-utopista, revolucionář, literární kritik a publicista. Černyševskij navštěvoval saratovský seminář a roku 1846 odjel studovat do Petrohradu. Žil zde velice nuzně, nicméně navázal styky s revolučními demokraty, básníkem Někrasovem a kritikem Dobroljubovem, s nimiž vydával časopis Sovremennik. Pro svou revoluční činnost byl roku 1862 uvězněn v Petropavlovské pevnosti; zde vytrvale psal, mimo jiné své nejslavnější dílo, román Co dělat? ; přes zpochybňované literární kvality jej tento román proslavil a získal v Rusku nesmírný vliv, přirovnávaný až ke vlivu Marxových děl. Po vynesení rozsudku r. 1864 byl Černyševskyj poslán do vyhnanství do Jakutie na východní Sibiři. I zde pokračoval v psaní. V roce 1883 byl přemístěn do Astrachaně a o šest let později se mohl vrátit do Saratova, kde také zemřel. V éře Sovětského svazu byl Černyševskij jakožto revoluční demokrat, nepřítel carismu, atheista a materialista vycházející z Feuerbacha vysoce ceněn; byly po něm pojmenovány nejrůznější objekty a vystavěny jeho pomníky. Proti tomuto pohledu se postavil spisovatel Vladimir Nabokov v románu Dar , kde vykresluje Černyševského jako tragikomickou figurku bez talentu a uměleckého cítění; odmítá také jeho zjednodušující pohledy na literaturu . Dle T. G. Masaryka „odpůrci Černyševského rozkřičeli jeho estetiku a estetiku jeho školy pro přepínání a z úzkosti před materialismem a utilitarismem jako nepřátelskou umění – neprávem. Černyševskij přece sám nejen napsal známý nám román, ale on právě se v nejdůležitějších otázkách života utíkal k umění!" „Černyševského filozofie a jeho literární činnost má úplně ráz osvícenské filozofie,...

Nikolaj Aleksejevič Ostrovskij (6)

Ruský prozaik.

Niko Tinbergen (3)

Nizozemský zoolog a etolog, v roce 1973 Nobelova cena za objevy v oblasti smyslového vnímání zvířat.

Nikl Petr (8)

Nicky Hayes (4)

Britská psycholožka. Autorka učebnic o metodách vyučování psychologie.

Nicki Thornton (2)

Britská knihkupkyně, novinářka, autorka mystery detektivek pro děti a mládež, propagátorka čtení na školách a na akcích pro veřejnost.

Nick Spalding (5)

Britský autor humoristické a vědecko-fantastické prózy, zaměřený též na masmédia a marketing.

Nick Sekunda (4)

Polský historik starověku a archeolog.

Nick Crumpton (6)

Zoolog, paleontolog a novinář.

Nicholas Goodrick-Clarke (3)

Historik, germanista, specialista na politické vědy a ekonomii.

Nejedlý Jan (6)

NEJ (1)

Neil deGrasse Tyson (6)

Americký astrofyzik.

Navessa Allen (8)

Nathalie Petit (8)

Francouzská novinářka, koučka a osobní trenérka. Zabývá se neurovědou.

Natalie Haynes (6)

Anglická spisovatelka, autorka románů, publicistka, televizní a rozhlasová hlasatelka, též literární kritička.

Natalie Anderson (7)

Novozélandská spisovatelka a knihovnice.

Natalia Rolleczek (3)

Je to polská spisovatelka a dramatička, především pro mládež a děti. Jako dítě byla v letech 1931-1933 v sirotčinci, což jí později posloužilo jako námět k polskému filmu z roku 1965: Dřevěný růženec.

Nadězda Spatenková (6)

PhDr. et Mgr. Naděžda Špatenková, Ph.D., MBA, roz. Kubíčková vystudovala jednooborovou psychologii a sociologii -andragogiku v profilaci na sociální práci. Působila jako sociální pracovnice v rodinné poradně, externí pracovník a odborný garant linky SOS ve Zlíně, středoškolská učitelka, ale také např. jako specialista personalistiky v eBance. V současné době je odborným asistentem na Ostravské univerzitě a na Univerzitě Palackého v Olomouci, kde také vede Univerzitu třetího věku. Věnuje se lektorské činnosti a spolupracuje s řadou institucí, např. Hospicovým hnutím-Vysočina, občanským sdružením InternetPoradna.cz apod. Vzdělání: 1996 - Mgr. obor sociologie-andragogika v profilaci na sociální práci, FF UP Olomouc 1999 - Ph.D. obor sociologie ve studijním programu andragogika, FF UP Olomouc 2001 - Mgr. obor psychologie FF UP Olomouc

Naděžda Kubů (6)

Narozena 30. 7. 1954. PhDr., CSc., historička, pracovnice památkového úřadu, publikace o hradech a zámcích.

Naďa Schneiderová (3)

Autorka knih reportáží z Afriky a Indie.

Naďa Profantová (5)

Naďa Profantová je česká historička a archeoložka specializující se na období starší a střední doby hradištní. Externě působí na katedře archeologie Filozofické fakulty Univerzity Hradec Králové.

Mungo Jerry (5)

Mungo Jerry je britská rocková skupina, která zažila největší úspěch na počátku 70. let. Skupina, jejíž název byl inspirován básní z knihy T. S. Eliota "Old Possum's Book of Practical Cats", vznikla v roce 1970. Nejvíce je proslavil jejich hit "In the Summertime", který se stal jedním z nejprodávanějších singlů všech dob, s více než 30 miliony prodaných kopií po celém světě. Chytlavá melodie a pohodová atmosféra písně vystihovala podstatu léta a pomohla definovat zvuk této doby.

Müller (8)

Autor německého textu k ilustracím Prahy.

Muchtar Omarchanovič Auezov (3)

Moyra Tarling (7)

Moyra Talingová se narodila a vyrůstala v Aberdeenshiru ve Skotsku, Zde se také poprvé setkala s romantickými příběhy, které jí učarovaly na celý život. V roce 1968 se přestěhovala do Vancouveru v Kanadě, kde se seznámila s manželem. Mají spolu dva dorůstající syny a všichni milují cestování. Mezi dalšími Moyřiny hobby patří sbírání starožitnosti a samozřejmě čtení knih - jak jinak než romantických!

Mowat Claire (8)

Moony Witcher (6)

Italská autorka fantasy literatury pro mládež.

Monika Rutka (2)

Monika Peetz (5)

Monika Peetz vystudovala germanistiku, komunikační vědu a filozofii na Mnichovské univerzitě. V letech 1990 - 1998 působila jako dramaturgyně v redakci televizních filmů v Bayerischer Rundfunk. Od roku 1998 pracuje jako scénáristka v Německu a Nizozemsku. Podílela se na filmech Ein Baby zum Verlieben , Noch einmal zwanzig sein či na třídílné sérii pro ZDF Die Rebellin . Je autorkou úspěšné série o pěti kamarádkách Úterní ženy, která byla také zfilmována, a jen v německy mluvících zemích se prodalo přes milion výtisků. Nejnovější román Jedna + 1 není součástí této série. Autorčiny knihy vyšly již v pětadvaceti zemích.

Monika Nováková (6)

Ing., ekonomka, též autorka metodických materiálů pro učitele.

Monika Králiková (4)

Publicistka, autorka publikací o výtvarných pracích z papíru.

Modest Mussorgsky (7)

Modest Mussorgsky byl ruský skladatel, který se narodil 21. března 1839 v ruském Karevu a je považován za jednoho ze skupiny skladatelů známých jako Pětka, kteří se zasloužili o vytvoření ruské národní identity v hudbě. Musorgského kariéra se vyznačovala novátorským přístupem ke kompozici, často čerpal inspiraci z ruské historie a folklóru. Jeho díla se vyznačují odvážným používáním harmonie a rytmu a často se vyhýbají tradičním západním kompozičním technikám.

Mnislav Zelený (6)

Mnislav Zelený je český etnolog, spisovatel a publicista. Hlavním předmětem jeho zájmu jsou indiánské kmeny Latinské Ameriky, především Amazonie. Kromě kulturní antropologie ho zajímá též archeologie, historie a současné poměry v zemích Jižní Ameriky, kam podnikl řadu poznávacích i badatelských cest, při nichž pořídil i mnoho fotografií. Při svém pobytu mezi indiány v roce 1989 byl adoptován do kmene Jawalapiti a získal indiánské jméno Atapana , které používá jako součást jména i ve své publikační činnosti. V letech 1996–2001 byl velvyslancem České republiky v Kolumbii a Ekvádoru. Po studiu ekonomie na Vysoké škole zemědělské v Praze se v roce 1967 přihlásil na filozofickou fakultu Karlovy univerzity ke studiu etnografie, které dokončil v roce 1974. Již v tomto období strávil v zemích Latinské Ameriky delší dobu, a to nejen na soukromých cestách, expedicích a terénním výzkumem, ale také studiem etnografie na Universidad Nacional Mayor de San Marcos a Pontificia Universidad Católica v Limě . V následujících letech byl publicistou na volné noze, po zákazu publikovat vystřídal různá zaměstnání, vypravil se znovu do Brazílie. Po roce 1989 krátce zkoušel i podnikat, v letech 1993–1996 pracoval u španělské společnosti Grupo Antolín. Mimoto byl externím spolupracovníkem Centra iberoamerických studií Karlovy Univerzity, kde přednášel bez nároku na honorář. Byl spoluzakladatelem a prvním prezidentem Latinskoamerické společnosti. V letech 1996–2001 působil jako velvyslanec ČR v Kolumbii a Ekvádoru. V roce 2003 založil nadaci Velká Amazonie na ochranu tamějších indiánů a deštných pralesů. Píše knihy, články, blog, poskytuje rozhovory a přednáší. Vyjadřuje se i k problémům euroatlantické civilizace a ekologie. Do Jižní Ameriky se často alespoň na krátko vrací. Mnislav Zelený je též autorem hesel "Yawalapiti" a "Huarayo" v Encyclopaedia of World Cultures ....

Mitsuo Fuchida (1)

Mitsuo Fuchida byl japonským kapitánem v japonském císařském námořním letectvu a leteckým bombardérem v japonském námořnictvu před druhou světovou válkou a během ní. Snad je nejlépe známý tím, že vedl první vlnu leteckých útoků na Pearl Harbor dne 7. prosince 1941.

Miroslava Salajková (4)

Narozena 27. 7. 1964. Asistentka managementu v divizi kvality v gumárenském podniku Barum-Continental. Manažerka marketingu v odvětví realit, realitní makléřka, koordinátorka logistiky, autorka knihy pro děti.

Miroslava Reitmayerová (5)

Pedagožka, autorka matematických učebnic pro základní školu.

Miroslava Lečíková (6)

Autorka turistických průvodců.

Miroslava Huclová (8)

Učitelka matematiky, spoluautorka učebnice.

Miroslava Černá (2)

Miroslava Filipová-Černá byla textařka a publicistka

Miroslav Vacek (3)

Miroslav Vacek je český politik KSČM, bývalý československý důstojník, armádní generál, politik Komunistické strany Československa, náčelník generálního štábu ČSLA a poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění za normalizace a ministr národní obrany ČSSR a ČSFR v době po sametové revoluci. Od věku 18 let byl členem KSČ. V roce 1956 se stal důstojníkem Československé lidové armády a roku 1967 absolvoval Vojenskou akademii v Brně, v roce 1976 vystudoval Vojenskou akademii GŠ SSSR a postupně stoupal v hierarchii Československé lidové armády. Zastával funkci velitele 20. motostřelecké divize , náčelníka štábu – 1. zástupce velitele 1. armády , 1982–1983 velitele 1. armády a následně funkci náčelníka štábu – 1. zástupce velitele Západního vojenského okruhu . XVII. sjezd KSČ ho zvolil za kandidáta Ústředního výboru Komunistické strany Československa. V listopadu 1987 byl jmenován náčelníkem Generálního štábu ČSLA a 1. zástupcem ministra národní obrany ČSSR. V této funkci dohlížel na uvolňování vojenské a zbrojní politiky v rámci mezinárodních dohod o snížení počtu konvenčních ozbrojených sil v Evropě a připravoval novou vojenskou doktrínu ČSSR. Ve volbách roku 1986 byl zvolen do české části Sněmovny národů . Ve Federálním shromáždění setrval do konce funkčního období, tedy do voleb roku 1990. Netýkal se ho proces kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci. Vrchol jeho politické kariéry přišel během sametové revoluce. Ve vládě Ladislava Adamce nastoupil od 3. prosince 1989 jako ministr národní obrany ČSSR, přičemž tento post si udržel i v porevolučních poměrech v následující první vládě Mariána Čalfy, druhé vládě Mariána Čalfy a krátce i v třetí vládě Mariána Čalfy, v níž zasedal až do října 1990. Václav Havel ho oceňoval jako nepostradatelného odborníka. Teprve rostoucí tlak veřejnosti vedl k j...

Miroslav Tejchman (6)

Miroslav Tejchman je český historik, specialista na dějiny Balkánu. Od absolutoria na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze působil takřka celý svůj profesní život v Československé akademii věd, resp. Akademii věd České republiky, nejprve v rámci Ústavu dějin evropských socialistických zemí, naposledy v Historickém ústavu. Je považován za průkopníka českého bádání o rumunských dějinách, zejména pak pro období druhé světové války, a zabývá se též dějinami Jugoslávie i Balkánu jako celku. Po řadu let vedl redakci časopisu Slovanský přehled, v první polovině 90. let externě přednášel na FF UK, později tři roky na Institutu základů vzdělanosti a od roku 2004 na Fakultě sociálních věd UK. Je předsedou Českého komitétu balkanistů, místopředsedou Společné komise historiků České republiky a Rumunska a členem dalších odborných kolegií. Kromě vlastních publikací se podílel na řadě syntetických děl k dějinám balkánských zemí a problematice Východního bloku a je autorem překladů několika zahraničních prací. Má bratra Jaroslava, který vyučoval fyziku na Gymnáziu Budějovická.

Miroslav Štěpán (4)

Miroslav Štěpán byl český a československý politik Komunistické strany Československa, vedoucí tajemník Městského výboru KSČ v Praze a poslanec České národní rady a Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Během sametové revoluce byl jedním ze symbolů normalizačního režimu. Po roce 1989 byl generálním tajemníkem ultralevicové Strany československých komunistů. Původním povoláním byl zemědělský inženýr. Za normalizace v letech 1974 až 1977 působil jako tajemník Městského výboru Socialistického svazu mládeže v Praze. Od roku 1977 do roku 1986 vykonával funkci předsedy prorežimní organizace s názvem Mezinárodní svaz studentstva. Od roku 1986 pracoval jako tajemník a od dubna 1988 coby vedoucí tajemník Městského výboru KSČ v Praze. Působil též jako náčelník pražských Lidových milicí. Dne 9. dubna 1988 byl kooptován za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. V období duben–říjen 1988 byl navíc členem sekretariátu ÚV KSČ a od října 1988 do listopadu 1989 členem předsednictva ÚV KSČ. Ve volbách roku 1976 byl zvolen do České národní rady. Zasedal pak v nejvyšším zákonodárném sboru. Ve volbách roku 1981 usedl za KSČ do Sněmovny lidu . Mandát získal i ve volbách roku 1986 . Ve Federálním shromáždění setrval do prosince 1989, kdy rezignoval na svůj post v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci. Ve funkci vedoucího tajemníka Městského výboru KSČ v Praze se profiloval jako dynamický, reformně orientovaný politik ovlivněný sovětskou perestrojkou, zároveň byl zastáncem ostrého kurzu proti politické opozici. Jsou mu připisována rozhodnutí, která vedla k brutálnímu potlačování občanských demonstrací v roce 1988 až 1989, včetně posledního ze dne 17. listopadu 1989 na Národní třídě v Praze. Pro českou veřejnost se stal symbolem násilnického způsobu vlády KSČ před listopadem 1989....

Miroslav Rampa (5)

Narozen 10. 4. 1929 v Mostě, zemřel 17. 3. 2006. Publicista, prozaik.

Miroslav Orel (8)

MUDr. PhDr. Miroslav Orel , psychiatr, ředitel Krajské pedagogicko-psychologické poradny ve Zlíně. Vystudoval lékařskou fakultu a posléze jednooborovou psychologii. Pracoval jako odborný asistent Ústavu lékařské fyziologie Univerzity Palackého v Olomouci, psychiatr a vyučující na Psychiatrické klinice FN Olomouc. Dlouhodobě působí na katedře psychologie FF UP – kde přednáší základy anatomie a fyziologie, neurofyziologii a psychopatologii obecnou a speciální a v rámci UP vyučuje také psychopatologii, otázky zdraví a nemoci, psychosociální výcviky a studenty Univerzity třetího věku. Věnuje se psychologickému poradenství a lektorské činnosti. Profesně se zajímá o psychoterapii, psychosomatiku, psychologickou práci se sny apod.

Miroslav Maršálek (6)

doc. Ing. Miroslav Maršálek, CSc. Absolvoval Vysokou školu zemědělskou v Praze, zootechnický obor PEF v Českých Budějovicích, od roku 1980 pracuje na Katedře speciální zootechniky současné Zemědělské fakulty, Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, momentálně ve funkci vedoucího katedry. Od roku 1986 garantuje a zajišťuje na fakultě výuku předmětů Chov koní a Jezdectví. Habilitační práci obhájil na téma: „Využití hodnocení exteriéru při šlechtění českého teplokrevníka“ a její hlavní součástí byla metodika lineárního popisu zevnějšku koní. Působí jako národní rozhodčí ČJF se specializací na skokové soutěže, je členem Svazu chovatelů Shagya araba, Svazu chovatelů českého teplokrevníka a Svazu chovatelů chladnokrevných koní, v současnosti působí jako člen Rady plemenné knihy slezského norika. Je předsedou Redakční rady mezinárodního časopisu Journal of Central European Agriculture pro Českou republiku, na fakultě zastává funkci předsedy Oborové rady pro doktorské studium v oboru Speciální zootechnika. Od roku 2010 je prezidentem České společnosti hipologické.

Miroslav Marada (8)

Narozen 3. 10. 1971. RNDr., Ph.D., geograf, vysokoškolský pedagog, publikace z oboru sociální a ekonomická geografie, specializace na geografie dopravních systémů, hierarchii dopravních sítí a uzlů v Česku, studium vlivu dopravních sítí a dopravní dostupnosti na regionální a lokální rozvoj.