12721–12780 z 157951 Autoři
Gustaw Herling-Grudziński (6)
Gustaw Herling-Grudziński byl polský exilový novinář, spisovatel a také literární kritik, jenž byl ve 40. letech 20. století internován v sovětském gulagu a jenž se stal v roce 1966 spolu s Włodzimierzem Odojewskim a Henrykem Grynbergem jedním z laureátů literární Ceny Kosćielských. Narodil se v rodině židovského původu; posléze studoval krátce polonistiku na univerzitě ve Varšavě. V roce 1940 jej avšak zadržela sovětská NKVD a odsoudila jej k pětiletému trestu odnětí nucených prací. Po dobu zhruba dvou let byl internován v Sovětském svazu, propuštěn byl až v roce 1942, a to na základě tzv. dohody Sikorski – Majski . Po propuštění se přidal k armádě vedené polským generálem Władysławem Andersem; byl účasten také mj. v bitvě o Monte Cassino . Jeho první manželkou byla polská umělkyně Krystyna Domańská, po její smrti se následně oženil s Lidií Croce, dcerou italského filozofa Benedetta Croceho. Dle výpisu Národní knihovny České republiky převedla všechna jeho dosavadní díla, vydaná k roku 2017, z polštiny do češtiny polonistka Helena Stachová.
Více od autora
Gustav Tomek (9)
Absolvent Vysoké školy ekonomické v Praze. Řadu let působil v elektrotechnickém průmyslu v oblasti nákupu a automatizace řízení obchodních činností a výroby. V současné době je vedoucím katedry ekonomiky, manažerství a humanitních věd FEL ČVUT v Praze. Působí ve všech formách pedagogické a vzdělávací činnosti.Zabývá se managementem, marketingem, managamentem výroby, nákupním marketingem.
Více od autora
Gustáv Offermann (5)
Slovenský kapelník a bubeník. Narodil se 25. prosince 1919 v Levicích , zemřel 7. července 1978 v Lübecku v Německu.
Více od autora
Gustav Kníže (8)
Narozen 1.7.1909 v Bělčicích. PaeDr., odborný pracovník Výzkumného ústavu pedagogického v Praze. Práce v oboru, vlastivědná práce o Orlickoústecku.
Více od autora
Gustáv Husák (11)
Gustáv Husák byl československý politik slovenského původu, vysoký představitel vládnoucí Komunistické strany Československa a v letech 1975–1989 osmý prezident Československa. Narodil se do rodiny Nikodéma Husáka a jeho manželky Magdalény roz. Fratričové . Jeho původní křestní jméno bylo Augustín. Jeho otec pracoval jako dělník v kamenolomu a sezonní zemědělský dělník, avšak v první světové válce utrpěl těžší zranění a poté se živil jako rolník; krátce zastával i post starosty Dúbravky. Gustáv Husák svoji matku nepoznal, neboť zemřela na tuberkulózu, když mu byl jeden rok. Jeho otec se znovu oženil. Od roku 1929 Gustáv Husák pobýval v bratislavských internátech. Během práce ve studentském hnutí poznal v roce 1935 svoji budoucí první manželku Magdu Lokvencovou s kterou se 1. září 1938 oženil. Měli spolu syny Vladimíra a Jána . Jeho první manželství skončilo rozvodem v roce 1960. Magda Husáková Lokvencová zemřela v roce 1966. Po smrti své první ženy se seznámil v roce 1966 s Vierou Millerovou, rozenou Čáslavskou, o deset let mladší než on. Zahynula 20. října 1977 při havárii vrtulníku na bratislavském letišti. V letech 1925–1933 studoval na Masarykově gymnáziu, kde patřil mezi premianty. Maturoval s vyznamenáním. V roce 1929, jako šestnáctiletý, vstoupil do Komunistického svazu mládeže a v roce 1933, jako student Právnické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě, měl vstoupit do Komunistické strany Československa. V roce 1937 absolvoval s vyznamenáním vysokoškolské studium. V roce 1938 byl promován a získal akademický titul JUDr. . Poté pracoval jako advokátní koncipient v advokátní kanceláři Vladimíra Clementise. Později se uváděl i s titulem CSc. . Vědecký titul kandidáta věd získal v Ústavu státu a práva československé Akademie věd v Bratislavě. Z...
Více od autora
Grazia Deledda (6)
Grazia Deleddaová byla italská spisovatelka, nositelka Nobelovy ceny za literaturu za rok 1926. Grazia Deleddaová pocházela ze Sardinie z početné a poměrně zámožné selské rodiny. Vychodila jen základní školu a poté se vzdělávala sama, především četbou knih Alexandra Dumase, Edmonda de Amicise, Paula Bourgeta a dalších. Jako mladinká začala psát poněkud naivistické povídky se sardinskou tematikou, které vycházely v letech 1888-1889 v časopisech pro ženy Ultima moda a La Sardegna. Svou první knižní sbírku povídek V modři vydala roku 1890. Díky románu Poctivé duše si mladé spisovatelky všimli známí literáti a kritici té doby. Roku 1900 se v Palermu seznámila s úředníkem Palmirem Modesanim, za kterého se záhy provdala a odjela s ním do Říma, kde zůstala až do své smrti. V Římě Grazia Deleddaová spisovatelsky dozrála. Ve svých dílech již tolik nepropadala sentimentu a snažila se zobrazit dramatické osudy svých postav s jakýmsi veristickým odstupem. Základem její inspirace i nadále zůstaly romantické milostné příběhy a pověsti z rodné Sardinie, které však na pozadí drsné krásy a malebných zvyků ostrova zobrazovala s hlubokou psychologií postav, a životní dramata svých hrdinů líčila jako odvěký mýtus. Autorčiny prozaické práce z venkova postihují do té doby málo známý svéráz ostrova a jejího typicky vášnivého lidu. Vnitřní napětí jejích děl vychází z osudových komplikací v lidském životě jako jsou projevy a důsledky lidských slabostí, tělesné pokušení, pocit viny a hříchu i pozdní lítosti. Stylistická a obsahová úroveň autorčiných románů a novel neustále vzrůstala a svůj vrchol našla především v románech Elias Portolu a Třtina ve větru . Roku 1926 obdržela spisovatelka Nobelovu cenu za literaturu „za její literární dílo inspirované vznešeným idealismem, které s plastickou názorností líčí život na rodném ostrově a s hlubokým pochopením a sympatií pojednává o všeobecně lidských problémech“ (citace ...
Více od autora
Gotthold Ephraim Lessing (10)
Gotthold Ephraim Lessing , byl německý básník, literární a divadelní kritik, spisovatel, filosof a tvůrce německého měšťanského dramatu. Ovlivnil v období osvícenství formování nových představ o literatuře a to zejména díky určení rozdílů mezi výtvarným uměním a poezií. Narodil se ve městě Kamenec v Horní Lužici, kde od roku 1737 studoval gymnázium, poté studoval v Míšni. Studia zakončil studiem medicíny a teologie v Lipsku v letech 1746–48. Od roku 1748 do roku 1760 pracoval jako recenzent mj. pro Vossische Zeitung. V letech 1760–1765 pracoval ve Vratislavi. Od roku 1767 byl dramaturgem u Německého Národního Divadla v Hamburku. Od 1770 pracoval jako knihovník Herzog-August-Bibliothek ve Wolfenbüttelu. Roku 1776 se oženil s Evou Königovou, která zemřela po porodu o dva roky později . Poslední léta strávil v Brunšviku, kde Gotthold Ephraim Lessing zemřel po krátké nemoci v zimě roku 1781. Příčinou smrti byl zápal plic spojený se zavodněním plic. Byl pohřben na hřbitově 'Magnifriedhof' v Braunschweigu. Lessing je jedním z nejvýznačnějších spisovatelů německého osvícenství. Pro jeho díla ať kritická, náboženská či teoretická je typická ironie, vtip a polemika. V polemice používal i argumenty, které by mohli použít oponenti, což mu umožnilo vidět problematiku z více úhlů pohledu. Především v jeho náboženských spisech lze najít toleranci k jiným náboženstvím, je u něj patrná víra v rozum. Jeho dílo provází zájem o německé divadlo, které jeho tvorba, především v oblasti teoretické a kritické, ovlivnila. Jeho vlastní hry nedosáhly významu teoretických prací. V teorii se zaměřil především na kritiku tehdy převládající literární teorie, kde kritizoval především kopírování francouzského divadla a propagoval hledání vzorů v antickém divadle, především pak Aristotela. Dalším vzorem, ke kterému se obracel, byla Shakespearova díla, která v Německu propagoval jako první. Tímto vystoupením proti klasicismu vl...
Více od autora
Gisela May (8)
Gisela May byla významná německá herečka a zpěvačka, proslavená zejména interpretací písní Bertolta Brechta a Kurta Weilla. Narodila se ve Wetzlaru, vystudovala dramatické školy v Lipsku a Výmaru a poté se vydala na dráhu jedné z nejvýznamnějších umělkyň východního Německa. Mayová byla dlouholetou členkou Berliner Ensemble, divadelního souboru založeného samotným Brechtem, kde se zdokonalovala v jeho dílech.
Více od autora
Giovanni Artieri (1)
Italský novinář, autor historických knih a publikace o výtvarném umění.
Více od autora
Gilles Perrault (5)
Vystudoval Collège Stanislas de Paris a Institut d\‚études politiques. Právník, novinář a spisovatel. Právní praxi vykonával pouze pět let, později se vrhnul na politické reportáže. Jeho román Le Secret du Jour J získal cenu od Comité d\‘action de la Résistance a byl mezinárodním bestsellerem. Kniha L\'Orchestre Rouge byla ještě úspěšnější. Několik jeho románů bylo zfilmováno.
Více od autora
Gill Harvey (7)
Gill vyrůstala až do sedmi let ve Warwickshire, než se její rodina přestěhovala na železniční stanici ve středním Walesu. V sedmnácti měla jediný cíl: utéci z velšských kopců, které jsou sice velmi krásné, ale bohužel tam není co dělat. A tak odešla z Walesu a vrhla se na budování kariéry. Po roce v okamžiku osvícení ukončila studium práv a začala studovat filozofii a francoužštinu na univerzitě v Oxfordu. Poté se věnovala léčení duševních nemocí, práci na ochraně životního prostředí, životu v dodávce na Vnějších Hebridách, zpívání, přeměně přasečích chlívků na umělecké dílny, prodeji ve starožitnictví... a všechno tohlebylo zhábavné, ale pořád to nebylo ono. Mezitím objevila, že jí baví psaní, a dokončila svůj první román, který nechtěl nikdo vydat, ale který jí však v roce 1994 pomohl k získání místa píšící redaktorky v Usborne Publishing. Tam se seznámila s tvorbou pro děti a zjistila, že je to pravé ořechové. Gill je na volné noze od roku 2000. Věnuje se všem možným žánrům-píše prózy na objednávku, literaturu faktu, filmové recenze, a dokonce i softwarové příručky. Ale postupně se dostává i k tomu, aby realizovala své vlastní nápady. Rok, který prožila v Egyptě, jí poskytl náměty jak k próze Láska v Luxoru, tak i k románu ze starověkého Egypta, Sluneční sirotek. Gill žije v Londýně, ale velmi ráda z něj utíká do exotických míst.
Více od autora
Giles Milton (7)
Giles Milton je britský novinář a spisovatel, zaměřující se na narativní historii. Přispívá do řady anglických i zahraničních časopisů a novin. Publikoval řadu prací, včetně několika přeložených do češtiny. Narodil se v Buckinghamshire, univerzitu navštěvoval v Bristolu. Žije střídavě mezi Londýnem a Burgundskem. Je ženatý s ilustrátorkou Alexandrou Miltonovou, se kterou mají tři dcery. Je členem správní rady London Library. Nejvíce se proslavil bestsellerem The Nutmeg War , epickým příběhem o boji mezi Angličany a Holanďany o kontrolu nad světovými dodávkami muškátového oříšku na počátku 17. století. Následovaly tři další historické příběhy: The Queen's Adventurers, Samurai William a Captives in Barbary, věnované prvním anglickým expedicím do Virginie, na Dálný východ a Maghrebu, ve kterých zkoumal kořeny evropského kolonialismu v 17. a 18. století. Tyto jeho první knihy vycházely z nepublikovaných zdrojů a také z oficiálních archivů nebo z cestopisných sborníků sestavených v 16. století Richardem Hakluytem a Samuelem Purchasem. Jeho pozdější eseje se vyznačují návratem do 20. století: V knize Paradise Lost zkoumal islámské vyplenění Smyrny v roce 1922 a vzestup intolerance. Zde se inspiroval z cestovních deníků a osobní korespondence smyrenských křesťanů. Esej Wolfram: The Boy Who Went to War je popisem každodenního života mladého Němce zařazeného do wehrmachtu na konci druhé světové války. Dílo Russian Roulette představuje skupinu britských agentů bojujících mezi Moskvou, em a Taškentem v měsících následujících po říjnové revoluci proti Sovětům. Zdroje k tomuto dílu získal z nepublikovaných zdrojů, které objevil v archivech indické tajné zpravodajské služby. Kniha Fascinating Footnotes from History je směsicí anekdot o „malé historii“, vyšla původ...
Více od autora
George Mikes (7)
George Mikes, původně Mikes György byl anglický spisovatel a novinář maďarského původu. Jeho nejznámějším dílem je Jak být cizincem . Vystudoval Univerzitu Loránda Eötvöse a pracoval jako právník, postupně začal psát pro budapešťské noviny divadelní kritiky a v roce 1938 ho deník Reggel vyslal do Londýna jako zahraničního dopisovatele. Po vypuknutí války zůstal Mikes vzhledem ke svému židovskému původu v Anglii a pracoval pro BBC, v roce 1946 získal britské občanství. Ve stejném roce vydal Jak být cizincem , ironický popis zvyků a mravů ostrovní společnosti viděných očima přistěhovalce z kontinentu. Kniha zaujala britské čtenáře typickým suchým humorem, prodalo se jí více než tři sta tisíc výtisků, vzniklo i její televizní zpracování. V roce 1960 Mikes vydal pokračování Jak být originální, v němž reagoval na změnu životního stylu v poválečné Británii, charakterizované vzestupem životní úrovně, ztrátou tradiční izolace a překotnou modernizací; česky vyšly obě knihy v jednom svazku roku 1970 v překladu Zory Wolfové. Série knih Jak být… dosáhla devíti pokračování, z nichž česky vyšlo ještě Jak být chudým . Mikes napsal také humorné cestopisy z Japonska, Izraele a Spojených států, knihu Číča: životopis kočky , podílel se na satirickém televizním pořadu That Was the Week That Was, psal pro The Observer, The Times Literary Supplement a maďarské vysílání Svobodné Evropy, byl předsedou londýnské pobočky PEN klubu. Vydal i vážné knihy: reportáž o osudech válečných zajatců We Were There To Escape – the true story of a Jugoslav officer, studii o politických represích v komunistickém Maďarsku A Study in Infamy: the operations of the Hungarian Secret Police i životopis svého přítele, maďarského exilového spisovatele Arthura Koestlera nazvaný Arthu...
Více od autora
George Berkeley (6)
George Berkeley – 14. leden 1753, Oxford) byl irský filosof a teolog, od roku 1734 anglikánský biskup z Cloyne. Psal v angličtině a latině. Je znám svým výrokem Esse est percipi , jenž stojí u zrodu imaterialismu, resp. subjektivního idealismu. Berkeley se narodil roku 1685 jako prvorozený syn vznešené rodiny přistěhovalé z Anglie. V jedenácti letech nastoupil George rovnou do druhé třídy místní, podle všeho prestižní školy, kterou před ním navštěvoval také jeho pozdější celoživotní přítel Jonathan Swift. Od patnácti let studoval na Trinity College v Dublinu, kde získal roku 1707 titul magistra. Na univerzitě vedle povinné latiny a řečtiny zvládl také francouzštinu a hebrejštinu. Doktorát obdržel v roce 1721. Již ve dvaceti letech rozvinul svou ústřední tezi o neexistenci hmotné substance nezávislé na vědomí. Jeho první spis se však věnoval optice . Berkelyho filosofické dílo bylo dílem jeho mládí: svůj hlavní spis napsal v pětadvaceti letech; vydal však jen první část, neboť druhá, ztracená na cestě po Itálii, nebyla již znovu napsána. Pojednání však spíše než obdiv sklidilo odmítnutí: odmítání existence vnějšího světa bylo považováno za bláznovství. Proto se Berkeley snaží podat své učení přístupnější formou tří filosofických dialogů mezi dvěma filosofy se symbolickými jmény, totiž Hyladem a Filonoem . Následující léta byla vyplněna především cestami po evropském kontinentě. Roku 1724 byl Berkeley jmenován děkanem v Derry, o čtyři roky později se oženil a roku 1729 se svou ženou přistál na Rhode Islandu s cílem realizovat dávný plán, totiž zřídit na Bermudách misionářskou stanici, kde by se vzdělávali i domorodci. Projekt však po dvou letech zkrachoval. Po roce 1734, kdy se stal Berkeley biskupem, ustaly jeho cesty. Berkeley věnoval čas své diecézi a ve svých spisec...
Více od autora
Geoffrey Parker (3)
Briský historik, profesor historie na Ohio State University v USA.
Více od autora
Gejza Vámoš (9)
Gejza Vámoš byl slovenský prozaik, dramatik a lékař. Narodil se v roce 1901, v maďarsky hovořící židovské rodině v Dévaványi na území dnešního Maďarska. Vyrůstal spolu se třemi sestrami, Margitou, Veronou a Editou. Jeho otec Vojtech Vámoš byl židovského vyznání a pracoval jako úředník na železnici. Ve čtyřicátých letech byl spolu s dalšími Židy deportován ze Slovenska. Gejza Vámoš odmítal ortodoxní židovství i jakoukoli jinou výlučnost a považoval se za liberálního občana a demokrata. Navštěvoval maďarské gymnázium v Nitře, které ukončil maturitou v roce 1919. V témže roce se stal posluchačem lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Studium mediciny absolvoval částečně i v Anglii, kam později často jezdíval, a ukončil je v roce 1925. V době studií a krátké praxe v Praze se stýkal se slovenskými intelektuály, kteří zde žili, byl členem spolku Detvan. Ze slovenských spisovatelů mu byli myšlenkově nejblíže Laco Novomeský, Vladimír Clementis nebo Janko Alexy, spoluzakladatel časopisu Svojeť. Studoval také externě Filozofickou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě, kde získal v roce 1932 doktorát za práci Princíp krutosti. Po skončení studia mediciny pracoval krátký čas jako lékař v Praze a potom působil jako lékař – balneolog ve slovenských lázních Piešťany, kde se specializoval na léčbu revmatismu. Mezi jeho pacienty patřil i František Xaver Šalda. V roce 1929 cestoval po Anglii, Holandsku, Německu a Francii. V roce 1932 se zúčastnil vojenských manévrů, které se staly inspirací jeho díla Jazdecká legenda. V roce 1934 vypukla v Piešťanech tzv. "bahnianská aféra" poté, co Gejza Vámoš uveřejnil v literárním magazínu Slovenské smery úryvky z připravovaného románu Žid severu a juhu. Místní židovská obec a spolek lázeňských lékařů ho obvinili z urážky židovství, lázní Piešťany i lékařského stavu. To spolu s obavami z pronásledování ohledně svého původu přispělo k tomu, že s...
Více od autora
Fritiof Nilsson Piraten (4)
Nils Fritiof Adam Nilsson byl švédský humoristický spisovatel. V roce 1932 zanechal advokátní praxe a stal se spisovatelem na volné noze. Jeho knihy, zasazené do rodného kraje Skåne, se vyznačují citlivým zobrazením různých pábitelských postaviček, které dobře znal z vlastní zkušenosti. Úspěch měla jeho první kniha Bombi Bitt a já, jejíž poetika bývá často srovnávaná s díly Marka Twaina. Další kniha Kozel zahradníkem je satirou, v níž se z nevzdělaného zbohatlíka stane vážený církevní hodnostář. Román Knihkupec, který se přestal koupat je laděn spíše tragikomicky; hlavním hrdinou je staromládenecký maloměstský intelektuál, který doplatí na svou naivitu v jednání se ženami. Autorův svérázný humor dokumentuje nápis na jeho náhrobku: „Zde leží popel muže, který měl ve zvyku všechno odkládat na další den. Na smrtelné posteli se ale polepšil a 31. ledna 1972 opravdu zemřel.“ Knihu Bombi Bitt a já zfilmoval v roce 1968 Jarl Kulle, hlavní roli hrál Stellan Skarsgard. Ve Švédsku se od roku 1989 uděluje Piratenova cena za nejlepší humoristický román.
Více od autora
Fred Vargas (9)
Fred Vargas, vlastním jménem Frédérique Audouin-Rouzeau je francouzská historička, archeoložka a spisovatelka. Narodila se v rodině vědecké pracovnice a otce intelektuála. 'Fred' je zdrobnělinou od 'Frédérique' a 'Vargas' je umělecké jméno její sestry Joëlle Vargas, která je současnou francouzskou malířkou. Ve své tvorbě se převážně věnuje detektivnímu románu. Jednou z jejích nejznámějších postav je komisař Adamsberg. V další části svého díla se pak věnuje především období středověku a to především díky svým hlubokým odborným znalostem získaným během zaměstnání v Národním výzkumném centru , častěji označovaném pouze zkratkou CNRS.
Více od autora
Fred Stolský (6)
Metoděj Havlíček byl válečný invalida, úředník, redaktor a spisovatel. Používal řadu pseudonymů. Přesto že byl doktory uznán jako nemocný a nezpůsobilý pro vojenskou službu, byl v roce 1915 odveden a zúčastnil se bojů v 1.světové válce. Byl roku 1916 v Itálii raněn a roku 1918 byl propuštěn do civilu jako válečný invalida. Po vzniku Československa se stal funkcionářem Družiny československých válečných poškozenců. Od roku 1919 byl zaměstnán jako úředník Zemského úřadu pro péči o válečné poškozence v Brně. Stal se také tajemníkem sdružených organizací invalidů na Těšínsku a předsedou dozorčí rady Záložního a obchodního družstva válečných poškozenců. Na Ostravsku působil jako vydavatel a redaktor regionálních časopisů, např.v letech 1924-1929 Karvinské listy, Moravskoslezský týdeník, Náš cíl, Moravskoslezské noviny, Moravskoslezské slovo. Často zde obhajoval zájmy válečných invalidů. Podepisoval se někdy jako Metoděj Havlíček–Tišnovský a používal pseudonymy Fred Stolský a Adolf Reclík. V řadě jeho prací se objevuje prvek invalidů a lidí trpících, prezentuje fantastické představy budoucnosti lidstva.
Více od autora
Fred Saberhagen (6)
Frederick Thomas Saberhagen byl americký autor science fiction a fantasy literatury známý zejména svými romány o válce s Berserkry. Jeho další série románů má jako protagonisty upíry . Napsal také sérii postapokalyptických románů začínající knihou Empire of the East. Sloužil v USAF, poté pracoval jako elektrotechnik. V letech 1967–1973 napsal několik článků pro Encyklopedii Britannicu, mimo jiné informaci o science fiction, vědách a technologiích. Poprvé publikoval v magazínu Galaxy v roce 1961. Jeho první román, The Golden People, byl vydán v roce 1964. Od roku 1981 do 1989 navrhli Fred a Joan Saberhagenovi několik počítačových her: Berserker, Star Web, Descent Freespace: The Great War. Se svou ženou, Joan Spicci, žil v Albuquerque, Nové Mexiko.
Více od autora
Fred Germonprez (9)
Vlámský spisovatel a novinář. Fred Germonprez was een Belgisch auteur en journalist. 1955 - Prijs van de Westhoek 1970 - Ridder in de Kroonorde 1972 - Ridder van ‘'t Manneke uit de Mane’ 1975 - Plaket van de stad Kortrijk 1975 - Plaket van de provincie West-Vlaanderen 1975 - Eremetaal van Sabam 1976 - Ereteken van de Arbeid eerste klasse 1978 - Doctor Humoris Causa 1980 - Zilveren plaket van de provincie West-Vlaanderen 1980 - Ridder in de Orde van Leopold I 1987 - Officier in de Orde van Leopold II http://schrijversgewijs.be/schrijvers/germonprez-fred/
Více od autora
Franz Liszt (9)
Franz Liszt byl maďarský skladatel, klavírní virtuos, dirigent, hudební pedagog, aranžér a varhaník období romantismu. Je všeobecně považován za jednoho z nejlepších klavíristů všech dob a byl klíčovou osobností ve vývoji moderní klavírní techniky. Jeho přínos romantickému hnutí nelze přeceňovat; nejenže složil obrovské množství děl, včetně klavírních koncertů, symfonických básní a sólových klavírních skladeb, ale také významně přispěl k rozvoji hudební formy.
Více od autora
František Václav Süsser (8)
Narozen 28.2.1890 ve Vídni, zemřel 26.10.1956 v Brně. Středoškolský profesor, malíř, ilustrátor.
Více od autora
František Teplý (11)
František Teplý byl římskokatolický kněz, archivář v Jindřichově Hradci a regionální historik - amatér. Narodil se v selské rodině v Marčovicích, kde dodnes stojí jeho rodná chalupa. Studoval v Budějovicích na gymnáziu a poté v klatovském semináři. Roku 1892 byl vysvěcen na kněze. Až do roku 1909 působil jako farář v různých místech jižních Čech, ze zdravotních důvodů tuto činnost ukončil. Přijal místo v jindřichohradeckém archivu, který vedl až do roku 1923. Stáří trávil v Malenicích č.p. 102. Ve svém romantickém nadšení se nechal někdy unést, jak se to krajovým historikům stávalo, např. ve svých Dějinách města Volyně vyslovuje odvážnou hypotézu, že hlavní sídlo Marobudovy říše se nacházelo na Věnci u Lčovic.
Více od autora
Frantisek Svoboda (9)
Narozen 29.8.1947 v Brně. PhDr., sociolog a historik umění, katolický kněz, práce a překlady z oborů, básník a prozaik Převážnou většinu knih /cca 130 publikací/ a časopisů vydal autor a distribuoval a kolportoval vlastním nákladem.
Více od autora
František Šebej (6)
František Šebej je slovenský psycholog, novinář, karatista a politik, po sametové revoluci československý poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění za Verejnosť proti násiliu, později za ODÚ-VPN, od 90. let přední politik pravicových stran DS a SDK, počátkem 21. století spoluzakladatel Občanské konzervativní strany, později člen strany MOST-HÍD, opakovaně volen za poslance Národní rady SR. Roku 1966 složil maturitu na elektrotechnické průmyslovce v Bratislavě. V letech 1966-1971 vystudoval psychologii na Univerzitě Komenského v Bratislavě a na této škole potom přednášel . Působil jako psycholog, psychologický výzkumník, pedagog a novinář. V letech 1990–1992 byl členem předsednictva Slovenské akademie věd a ředitelem Kabinetu výzkumu sociální a biologické komunikace, který roku 1990 spoluzakládal. V roce 1995 se uvádí jako prezident Společnosti makroekonomických a sociálních analýz a pedagog na Trnavské univerzitě. Ve volbách roku 1990 zasedl za VPN do slovenské části Sněmovny národů . V roce 1991 v souvislosti s rozkladem VPN přestoupil do poslaneckého klubu jedné z nástupnických formací ODÚ-VPN. Ve Federálním shromáždění setrval do voleb roku 1992. Byl předsedou zahraničního výboru sněmovny. Vedl též delegaci FS v Radě Evropy a v Severoatlantickém shromáždění. Počátkem 90. let patřil mezi hlavní politiky ODÚ-VPN. Politicky se angažoval i po vzniku samostatné Slovenské republiky. V 90. letech byl členem a místopředsedou Demokratické strany. V parlamentních volbách na Slovensku roku 1998 byl zvolen poslancem Národní rady SR za SDK . Byl předsedou výboru pro evropskou integraci. V parlamentu zasedal do roku 2002. V roce 2001 zastával...
Více od autora
František Schildberger (6)
František Schildberger je český básník, publicista a vysokoškolský pedagog. Vystudoval gymnázium v Brně a po maturitě archivnictví a historii na Filozofické fakultě UJEP v Brně. Poté, co byl ze zdravotních důvodů propuštěn z vojenské služby, působil jako redaktor nakladatelství Kruh v Hradci Králové. Zde redigoval především vlastivědnou a historickou literaturu. Ve druhé polovině osmdesátých let 20. století pracoval krátce jako metodik Státní knihovny v Praze a redaktor literárního vysílání brněnské pobočky Československého rozhlasu. Od začátku roku 1986 si zvolil svobodné povolání. Od února 1990 do července 1994 byl členem brněnské redakce Lidových novin. Od roku 1994 přednášel na řadě vysokých škol v ČR . V letech 1995 - 2000 byl politickým komentátorem Radia Proglas. Jeho každodenní ranní komentáře k aktuálnímu domácímu a zahrničnímu dění vysílala tato stanice 5 let. Část komentářů shrnul do knižních výborů 1996: komentáře pro Radio Proglas a Nemocný svět . Od roku 2004 je šéfredaktorem a patří i k hlavním autorům internetového serveru Skleněný kostel. V letech 1990 - 1995 byl členem Rady Obce Moravskoslezských spisovatelů, v letech 1997–2000 byl členem Rady České televize a v letech 2000–2001 členem Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. V roce 2000 kandidoval na zástupce veřejného ochránce práv. První básně uveřejnil roku 1974 v časopise Universitas a v Brněnském večerníku, poté otiskoval verše, fejetony, glosy, divadelní a zejména recenze české básnické produkce v Ro...
Více od autora
František Šádek (6)
Generálporučík.Ing.František ŠÁDEK narozen : 24.prosince 1921 Žilina zemřel : 4.října 2015 Praha Byl to Čechoslovák /otec Jindřich český voják pocházející z Rudolfova-Želechy v okrese Lomnice nad Popelkou a maminka Zuzana z Kraľovian na Oravě/ ...... vše ostatní je zaznamenáno v knize Můj život vojenský - Pohraniční stráž
Více od autora
František Roman Jirman (11)
Narozen 28.12.1895 v Louce u Horního Litvínova, zemřel 28.12.1971 ve Vrbně nad Lesy u Loun. Novinář, beletrista.
Více od autora
František Reiser (4)
Reiser František * 3.12.1928 + 11.6.1998 publikační činnost, rybářství
Více od autora
František Podlaha (7)
Narozen 2. 12. 1914 v Olšovicích u Netolic, zemřel 10. 4. 2000 v Českých Budějovicích. Dělník, ředitel nakladatelství, dramatik, prozaik, autor románových cyklů o proměnách a současnosti jihočeské vesnice .
Více od autora
František Pavlíček (10)
Narozen 20. 11. 1923 v Lukově u Holešova, zemřel 29. 9. 2004 v Praze. PhDr., beletrista, televizní dramaturg, autor rozhlasových a televizních her, filmových scénářů, překladatel ze slovenštiny.
Více od autora
František Mrázek (7)
František Mrázek byl český kontroverzní podnikatel. Z řadového veksláka se stal jednou z vedoucích figur českého podsvětí. Byl vyučený lakýrník. Zařídil si invalidní důchod a již před rokem 1989 měl výborné kontakty na policisty a politiky. Díky podvodům s realitami se jemu a jeho společníkům po roce 1989 podařilo vylákat z bank stamilióny korun. Mrázek sám své jmění odhadoval na miliardy korun. Byl podezříván policií, že si objednal několik vražd. V roce 2006 byl zavražděn nájemným vrahem. František Mrázek „podnikal“ už za socialismu. Spekuloval se vším možným, s hodinkami, walkmany, šátky. Jeho jméno figurovalo v případu vyřizování účtů mezi veksláky na Kolínsku. V roce 1986 byl dva měsíce ve vyšetřovací vazbě a poté odsouzen k podmíněnému trestu. Po roce 1989, když už měl několik milionů korun, se zaměřil na skupování realit, díky kterým pak získali lidé spojení s Mrázkem stovky milionů korun, protože je zastavili u bank za poskytnuté úvěry. Policie pak vyšetřovala podezření, že šlo o podvod, protože odhady nemovitostí byly nadhodnocené. V první polovině roku 1993 založil s Karlem Gottem a Miroslavem Provodem Nadaci Karla Gotta Interpo. Jejím cílem bylo pomáhat dětem policistů, kteří přišli o život při výkonu služby. Gott při založení nadaci věnoval čtyři miliony korun, Mrázek a Provod dali každý půl milionu. Mrázek byl také sponzorem českobrodské nemocnice, které dal 200 tisíc korun na nákup nového ultrazvuku. Mrázek byl považován za mozek finanční skupiny, která kontroluje potravinářský kolos Setuza a olejářskou společnost Český olej. Podnikal spolu s Tomášem Pitrem a Miroslavem Provodem, kteří byli nepravomocně odsouzeni za daňové podvody. On sám nebyl po roce 1989 obžalován a souzen za hospodářské delikty nebo za násilnou trestnou činnost. Sám o sobě řekl, že kontroluje majetek ve výši několika miliard. Měl vliv také na politiku. Podle jeho slov měl „telefony na sedmnáct poslanců z různýc...
Více od autora
František Mráček (9)
František Mráček absolvoval matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy v Praze v oboru teoretická fyzika a dosáhl titulu RNDr. Dále absolvoval České vysoké učení technické v Praze ve specializaci přesná mechanika a optika a stal se strojním inženýrem. Vědeckou hodnost CSc. získal za dlouholetý výzkum přenosu obrazu zobrazovacím řetězem do mozkového centra. Pomocí experimentů matematicky popsal některé závislosti při transformaci obrazu na sítnici oka, což umožnilo více pochopit přenos obrazu lidským okem. Má uděleno více než 30 patentů na vynálezy s celosvětovou prioritou. Zkonstruoval nové optické prvky, které umožnily zkvalitnění filmových, televizních, osvětlovacích a laserových systémů. Od mládí se zabýval determinovaností a svobodnou vůlí člověka a vlivem fyzikálního působení na psychiku člověka.
Více od autora
František Moravec (6)
Narozen 23.7.1895 v Čáslavi, zemřel 26.7.1966 ve Washingtonu . Československý generál, náčelník zpravodajské služby, po roce 1948 v exilu v USA. Autor vojenské studie a pamětí.
Více od autora
František Kysela (6)
František Kysela byl český malíř, grafik a průmyslový a scénický výtvarník a pedagog. Jeho otec byl státní úředník, matka pečovala o sedm dětí. Později byl otec přeložen z Kouřimi do Prahy, kde František navštěvoval gymnázium. V letech 1900–1904 a 1905–1908 studoval na pražské Uměleckoprůmyslové škole u Karla Vítězslava Maška, mezi lety 1904–1905 na AVU u Hanuše Schwaigera. Absolvoval studijní cesty do Německa, Francie, Itálie, Holandska a Anglie. Po roční vojenské službě byl zaměstnán v tiskárně. Tam se začal zajímat o typografii a výtvarnou úpravu knih. V roce 1913 se stal pedagogem UPŠ v Praze, v roce 1917 profesorem, od roku 1921 zde vedl nově založenou speciální školu pro užitou grafiku, v letech 1924–1926 a 1930–1932 působil v pozici rektora. Ve třicátých letech se věnoval převážně pedagogické práci. Na škole zavedl například studium oboru mozaikářství. Významný byl i jeho podíl na vývoji českého loutkářství. Jako pedagog VŠUP ovlivnil svým zájmem o loutkové divadlo celou řadu pedagogů a posluchačů školy. K jeho žákům mj. patřili Josef Skupa, Ladislav Sutnar, Karel Svolinský. V roce 1919 se oženil s Olgou Krausovou a v následujícím roce se mu narodil jediný syn Jiří Stanislav. František Kysela zemřel 20. února 1941 po těžkém záchvatu mozkové mrtvice. Jeho žena a syn se za druhé světové války aktivně zapojili do odboje, oba zahynuli v koncentračním táboře Osvětim. František Kysela byl nejen malířem, ale především všestranným výtvarníkem. Většina jeho prací spadá do období národního dekorativismu, v jeho stylu se mísí prvky lidového umění, art deco a secese. Spolupracoval často s architekty Pavlem Janákem a Josefem Gočárem zejména na návrzích výmalby interiérů. V interiérech tvořil pestré nástěnné malby, navrhoval ale i bytový textil, hlavně koberce a gobelíny. Příkladem jsou vila továrníka Sochora ve Dvoře Králové a vstupní hala Hořovského vily v Hodkovičkách. Navrhoval textilie, koberc...
Více od autora
František Kropáč (9)
Narozen 28.3.1898 v Krásně nad Bečvou, zemřel 9.8.1966 v Praze. JUDr., romány, poezie, historický spis.
Více od autora
František Kop (7)
Doc. PhDr. František Kopečný, DrSc., byl český bohemista a slavista. Zabýval se etymologií a dialektologií. Narodil se v Určicích, v říjnu 1909, ovšem po několika letech se s rodiči přestěhoval do Vrahovic. Studoval na prostějovském gymnáziu a později na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně obor čeština a němčina. Doktorát dostal v roce 1935. Dostal nabídku pracovat u Českého slovníku ale nabídku nepřijal. Práci mu nabídli znovu r. 1945, on ji opět nevzal a šel učit na Univerzitu Palackého. Od r. 1949 pracoval na Staroslověnském slovníku. Roku 1952, odchází do Slovanského ústavu ČSAV, kde píše Ethymologický slovník. V listopadu 1970 obdržel Plaketu J. Dobrovského a šest let nato odešel do důchodu.
Více od autora
František Kameníček (9)
Narozen 7.12.1856 v Chvalkovicích u Bučovic, zemřel 23.3.1930 v Praze. PhDr., profesor kulturních dějin, literatura z oboru historie.
Více od autora
František Kalenda (7)
František Kalenda je český publicista, spisovatel, autor historických románů a dobrodružného románu pro děti a mládež. Mezi jeho knihy patří historická detektivka Ordál ze středověké Transylvánie, kterou vydalo na podzim roku 2012 nakladatelství Vyšehrad a obdrželo pozitivní hodnocení recenzentů. Doslovem jej opatřil literární historik Martin C. Putna. V roce 2016 nakladatelství Meander a Vyšehrad společně vydaly román pro děti a mládež ze středověku Pes, kocour a sirotek, ilustrovaný Renátou Fučíkovou. Ve stejném roce nakladatelství Vyšehrad publikovalo jeho historickou detektivku Vraždy ve znamení hvězdy z prostředí dvora Karla IV, v roce 2018 pak vyšlo volné pokračování Zlomený král. Vedle spisovatelské činnosti působí jako doktorand na Univerzitě Karlově a zabývá se také publicistikou; pravidelně přispívá pro Deník Referendum, pro který jako stálý spolupracovník v Brazílii pokrýval demonstrace během brazilských protestů v létě 2013 a kde působí jako expert na Latinskou Ameriku. Kromě toho spolupracuje s dalšími weby, například zpravodajským portálem Tiscali.cz.
Více od autora
František Kadeřávek (9)
František Kadeřávek byl český matematik a pedagog. Po maturitě na reálce v Ječné ulici v Praze, v roce 1902, zahájil František Kadeřávek studia na strojním odboru České vysoké škole technické v Praze. Rozsah učiva probíraného na technice neuspokojoval zcela Kadeřávkovy požadavky, a tak se ještě mimo to věnoval podrobněji matematice, stereotomii, elektrodynamice a jiným předmětům. V letech 1905–07 byl posluchačem i Filozofické fakulty Karlo-Ferdinandovy univerzity, kde studoval odborné matematické předměty u profesora K. Petra a profesora Jana Sobotky. V roce 1908 dosáhl aprobace pro vyučování matematiky a deskriptivní geometrie na středních školách . V té době již dva roky působil jako asistent deskriptivní geometrie u profesora K. Pelze na české technice v Praze. V roce 1910 byl František Kadeřávek promován doktorem technických věd a o dva roky později se na technice habilitoval pro obor syntetické geometrie. Uznáním jeho práce byl návrh na místo mimořádného profesora deskriptivní geometrie na České vysoké škole technické v Praze, kterým byl jmenován v roce 1917. V roce 1920 byl pak jmenován řádným profesorem. Po rezignaci Antonína Engela dne 26. května 1945 byl zvolen rektorem ČVUT, ale dne 3. srpna 1945 pro nemoc odstoupil. Mimo techniku František Kadeřávek ještě přednášel na Akademii výtvarných umění v Praze. František Kadeřávek byl jedním z několika významných českých geometrů na přelomu 19. a 20 století. Jeho práce se zabývají projektivní geometrií kuželoseček a kvadrik, geometrickými příbuznostmi, zborcenými plochami, křivkami a plochami součtovými, teorií osvětlování a dalšími oblastmi deskriptivní geometrie. V roce 1929–30 vydal společně s J. Klímou a J. Kounovským dvoudílnou učebnici Deskriptivní geometrie. Mimo to je František Kadeřávek autorem knih Perspektiva, příručka pro architekty, malíře a přátele umění , Relief, příručka pro sochaře a architekty (19...
Více od autora
František Josef Studnička (10)
František Josef Studnička byl český matematik, učitel a spisovatel. Středoškolská léta strávil František Josef Studnička na gymnáziu v Jindřichově Hradci. Již na gymnáziu našel zalíbení, také díky svému učiteli Edvardu Schöblovi, v přírodních vědách, zejména matematice a fyzice, a proto po maturitě roku 1857 vstoupil na filozofickou fakultu vídeňské univerzity, kde se těmto oborům věnoval důkladněji. Vedle toho se zabýval i zeměpisem, a to tak intenzivně, že byl roku 1860 zvolen za člena c. k. Geografické společnosti ve Vídni. Vysokou školu ukončil získáním doktorátu filozofie v roce 1861 a současně téhož roku vykonal i zkoušku učitelské způsobilosti, čímž dosáhl učitelské aprobace z matematiky a fyziky. Vzhledem k tomu, že během pobytu ve Vídni onemocněl astmatem, vrátil se na radu lékaře do Čech a rok působil jako soukromý učitel v místě nedaleko svého rodiště. V roce 1862 byl Studnička jmenován suplujícím profesorem na německém vyšším gymnáziu v Českých Budějovicích, kde nahradil odcházejícího V. Šimerku a setrval zde následující dvě léta, než musel místo uvolnit. Původní plány, ucházet se o místo asistenta fyziky u profesora V. Pierra na univerzitě a poté o asistenturu matematiky na pražské polytechnice u profesora Gustava Skřivana, František Josef Studnička změnil a v roce 1864 požádal o místo honorovaného docenta vyšší matematiky a analytické mechaniky na pražské polytechnice, na něž byl vypsán konkurz. Prozatímním honorovaným docentem však nebyl dlouho. Rok na to profesor Skřivan onemocněl, záhy zemřel a Studnička, který byl po dobu jeho nemoci pověřen suplováním této stolice, byl jmenován v srpnu roku 1866 řádným profesorem matematiky. Na pražské polytechnice působil až do roku 1871, v té době byl zvolen třikrát děkanem – ve studijním roce 1868–1869 a 1871–1872 za odbor pro vodní a silniční stavitelství, v roce 1869–1870 za odbor pro stavbu strojů. Od školního roku 1871–1872 přešel na pražskou univerzit...
Více od autora
František Jílek (6)
Narozen 9.8.1890 v Růžově u Trocnova, zemřel 6.3.1973 v Praze. PhDr., lingvista a literární vědec, bohemista, vysokoškolský pedagog, spoluredaktor časopisu Naše řeč, práce v oboru.
Více od autora
František Jan Vavák (9)
František Jan Vavák, zvaný též Franěk , byl milčický rychtář a český spisovatel – písmák, vlastenecký kronikář a plodný autor veršů, představitel první obrozenecké generace a spolupracovník jejích čelných představitelů. Pocházel ze selské rodiny. Jeho pradědem byl Karel Vavák zvaný Vyšerovský, který spolu s bratrem Václavem a sestrou Magdalenou prodal roku 1650 rodinné majetky ve Vyšerovicích . Součástí vyšehořovického statku byla i vyšehořovická tvrz. Rod vyšehořovických Vaváků ovšem nebyl rodem rytířským, jak se sám František Jan Vavák ve svých pamětech domnívá, nýbrž rodem dvořáků . Dvořáci bývali privilegovanými poddanými . Karel Vavák Vyšerovský ovšem již roku 1639 získal v obci Pečky statek zemřelého Jana Špeldy, jehož osiřelou dceru Kateřinu pojal za manželku. Později rodina přesídlila do Milčic , kde se před polovinou 18. století narodil i František Jan. Vzdělání v jeho době na venkově bylo podle dekretu Marie Terezie pouze triviální v obecné škole, další znalosti František Jan Vavák získal jako samouk četbou knih a stykem se vzdělanci. Prakticky celý svůj život pracoval jako sedlák a kromě toho byl voleným rychtářem obce Milčice. Byl nejvýznamnějším písmákem a kronikářem této doby, i když záběr jeho kronik je spíše regionální. V jeho díle je možno studovat duchovní život na tehdejší vsi a začátek období selského-lidového baroka. Vavákovy hodnoty byly důsledně konzervativní. Oceňoval barokní tradici české země, zbožnost, píli a pracovitost. Ostře odsuzoval francouzskou revoluci a jako nesmlouvavý katolík byl velmi kritický i k josefínským osvícenským reformám. Během života obdržel i čestné občanství města Plzně, a také pans...
Více od autora
František Hrnčíř (10)
František Hrnčíř byl vlastenecký učitel a spisovatel, zejména historických knih pro mládež. Studoval v Hradci Králové a v Jičíně, působil jako učitel na různých místech, pro své vlastenecké nadšení nakonec přesazen do Bobnic u Nymburka. Napsal množství článků a fejetonů do různých pedagogických časopisů a vydal přes 100 povídek, dětských báchorek a loutkových her, zčásti pod pseudonymy Figulus, Fr. Drnkačka, K. Antor aj. Napsal populární knihy o dějinách téměř všech evropských národů a nejznámější byly jeho "Obrázkové dějiny národa československého", které vyšly v několika vydáních. Působil také jako redaktor a nakladatel.
Více od autora
František Hoffmann (4)
František Hoffmann byl český historik a archivář. Zabýval se dobou předhusitskou a husitskou, dějinami měst, městského a horního práva a kodikologií, vedle řady prací archivních a edičních. Narodil se v Litomyšli v rodině pekaře a obchodníka, maturoval na tamním gymnáziu v roce 1939 a poté zahájil studium práv na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Byl přímým účastníkem událostí listopadu 1939 - účastnil se pohřbu Jana Opletala a po přepadení vysokoškolských kolejí gestapem byl spolu s dalšími studenty odvezen do jízdárny ruzyňských kasáren. Vzhledem ke svému nižšímu věku unikl internaci v koncentračním táboře a mohl se vrátit domů. Po uzavření českých vysokých škol absolvoval abiturientský kurz při Obchodní akademii v Chocni, začal pracovat jako pomocník v advokátní kanceláři a pak až do konce války působil v Hospodářské skupině maloobchod v Litomyšli. Po válce vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy a Státní archivní školu v Praze. Po vysokoškolských studiích přišel v roce 1950 do Jihlavy. V letech 1950 až 1968 působil v městském a později Okresním archivu v Jihlavě, v letech 1968 až 1970 pak v jihlavském Muzeu Vysočiny. Angažoval se v procesu pražského jara, a tak musel v období normalizace odejít. Od roku 1971 pracoval v kodikologickém oddělení Ústředního archivu ČSAV v Praze, i nadále se ale věnoval mimo jiné také dějinám Jihlavska. Jeho manželkou byla historička a archivářka PhDr. Jaroslava Hoffmannová .
Více od autora
František Drastík (8)
Narozen 8.4.1902 v Grodzieci ve Slezsku, zemřel 13.9.1984 v Praze. Prof.,Ing., dr.techn., DrSc., profesor na fakultě elektrotechnické, literatura z oboru užití kovů a kovářství.
Více od autora
František Chrástek (8)
František Chrástek je český umělecký a reklamní fotograf. Pro jeho volnou tvorbu jsou charakteristická zátiší, portréty či fotografie předmětů, v nichž pracuje s geometrií a detaily a blíží se tak k abstraktnímu vyjádření. Narodil se 29. června 1953 v Uherském Brodě. V letech 1973 až 1974 pracoval ve funkci asistenta kamery v Krátkém filmu Praha. Od roku 1976 do roku 1981 studoval na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze. Absolvoval katedru Umělecké fotografie u Jána Šmoka, Jaroslava Rajzíka a Pavla Štechy. Po studiích na FAMU se věnoval pedagogické činnosti, od roku 1982 do roku 1986 působil jako středoškolský učitel oboru Užitá fotografie na Střední uměleckoprůmyslové škole v Brně. V roce 1986 přešel ke svobodnému povolání uměleckého fotografa a věnuje se profesionálně výtvarné a reklamní fotografii. Doposud uspořádal více než třicet samostatných autorských výstav doma i v zahraničí, od polské Varšavy až po japonské Tokio. Jeho tvorba je zastoupena v řadě veřejných sbírek. Je majitelem a jednatelem fotografického a grafického studia a reklamní agentury Q studio se sídlem v Uherském Brodě, kterou založil v roce 1991. Od roku 2010 působí studio v rekonstruované historické Kaunicově sýpce , kde je provozována také výstavní Q galerie.
Více od autora
František Ber (8)
* 15. července 1872 Stádlec u Tábor † 1. dubna 1943 Dachau František Bernard Vaněk byl český kněz, jehož celoživotní působení je spjato především s městem Pelhřimov a vrchem Křemešník. Od roku 1906 pelhřimovský děkan, později Monsignore a čestný papežský prelát . Kněz, kazatel, redaktor a publicista František Bernard Vaněk je znám především jako autor prózy Na krásné samotě , za kterou obdržel cenu České akademie věd a umění. V letech 1902 - 1942 redigoval homiletický časopis Kazatelna, do jehož okruhu přispěvatelů patřil například J. Š. Baar, Xaver Dvořák nebo Václav Bělohlávek. V roce 1922 založil Chrámové družstvo pro republiku Československou, které mělo za cíl pozvednout úroveň výzdoby církevních staveb a církevního umění obecně. Svou esejí Sochař mystik v časopise Nový život poukázal jako jeden z prvních na talent a umělecké kvality Františka Bílka. Jeho neobyčejně pestrá regionální činnost zahrnovala péči o památky i veřejná prostranství, zakládání nejrůznějších organizací a podporu sportu. V první i druhé světové válce byl Vaněk vyšetřován a perzekuován za své vlastenecké postoje. V roce 1914 odmítl zvonit na počest rakousko-uherského dobytí Bělehradu, 28. září 1918 sloužil v pelhřimovském chrámu sv. Bartoloměje svatováclavskou mši za samostatnost československého státu. Ve druhé světové válce otevřeně vystupoval proti nacismu a za svá kázání byl v roce 1942 zatčen gestapem a deportován do koncentračního tábora v Dachau, kde 1. dubna 1943 zemřel. Tam napsal svou poslední knihu vzpomínek na období svého děkanování v Pelhřimově a Pelhřimovském domečku \"Vlaštovky se vracejí\". Její poslední kapitoly v Dachau již musel diktovat vězněnému kolegovi.
Více od autora