12541–12600 z 157938 Autoři
Jiří Kolbaba (8)
Jiří Kolbaba je český cestovatel, fotograf a spisovatel, viceprezident Českého klubu cestovatelů. Procestoval všech šest kontinentů planety, více než 130 zemí světa. Popularizátor poznávání cizích kultur a ochrany fauny a flóry. Spolupracuje s mnoha tištěnými i elektronickými médii, na rádiu Impuls má již mnoho let populární autorský pořad o cestování. Známá jsou zejména jeho jevištní diashow pro různé skupiny v celém Česku. Velkoplošné fotografie prezentuje při rozsáhlých výstavách doma i v zahraničí. Dosud vydal 8 publikací. Na začátku roku 2012 se připojil k vědecké expedici výzkumníků z Masarykovy univerzity v Antarktidě. V rámci dobrovolnického programu se podílí na chodu a zazimovávacích pracích na polární stanici J. G. Mendela. V roce 2013 navštívil Antarktidu již potřetí. Tentokrát značně dobrodružně na polské plachetnici SELMA. Jiří Kolbaba je rozvedený, má syna Tomáše. Středoškolským vzděláním grafik , zakladatel několika reklamních agentur. V mládí se věnoval atletice, kde zejména v běhu na 3 km překážek dosáhl výborných výsledků. V roce 1983 získal stříbrnou medaili v této disciplíně na Mistrovství Československa v atletice. Stal se také mistrem ČSR v běhu na tři kilometry překážek.
Více od autora
Jiří Jirmal (9)
Jiří Jirmal, vlastním jménem Jiří Novák , byl přední český kytarista, hudební skladatel, publicista a pedagog. Ve své praxi se hodně věnoval jak jazzové hudbě, tak i interpretaci vážné hudby. Absolvoval státní konzervatoř, kde studoval u profesora Štěpána Urbana. V padesátých a šedesátých letech byl vyhledávaným kytaristou a spolupracoval například s Orchestrem Karla Vlacha, orchestrem Karla Krautgartnera, klarinetistou Ferdinandem Havlíkem, kontrabasistou Antonínem Gondolánem, vystoupil s Janem Werichem a s dalšími umělci a hudebními tělesy. V roce 1963 spolupracoval v Německu s předním kytaristou Siegfriedem Behrendem a vyučoval na Vysoké hudební škole v Saarbrückenu. Zde také studoval renesanční a barokní kytarovou a loutnovou literaturu. Krátce na to se také stal profesorem na Pražské konzervatoři, kde pomohl vychovat řadu českých kytaristů . Ve finále největší a nejprestižnější světové kytarové soutěže, pořádané francouzským rozhlasem v Paříži, se umístilo 11 jeho žáků z celého světa. Tři získali první ceny , dva druhé a šest třetí ceny. Tím se stal nejúspěšnějším pedagogem této soutěže. Jiří Jirmal je oceňován jakožto skvělý improvizátor a interpret vážné, jazzové i taneční hudby, přestože musel díky úrazu ruky při autonehodě koncertní činnost na čas přerušit a věnovat se především pedagogické, publicistické a skladatelské činnosti. Asi od roku 2000 spolupracoval s Miloslavem Klausem, se kterým také pravidelně koncertoval. Od roku 2005 opět sám koncertoval. Je, mimo jiné, také autorem řady skladeb vycházejících z brazilské a latinskoamerické hudební tradice v rytmu samby, rumby, bossa novy apod. Také je autorem dvou učebnic hry na kytaru – Škola hry na kytaru a Základy kytarové techniky . V roce 2008 vydal autorské album Classical Guitar Jazz ...
Více od autora
Jiří Hubač (5)
Jiří Hubač byl český dramatik a scenárista. Původním povoláním konstruktér, začínal v Československé televizi jako dramaturg po roce 1961, od roku 1974 se živil výkonem svobodného povolání. Již dříve spolupracoval s Jaroslavem Dietlem, vlastního výrazného úspěchu dosáhl hrami Ikarův pád a Nezralé maliny . Jeho snahou bylo tvořit role na míru vybraným hercům, v realizaci tohoto přístupu měl oporu ve svém blízkém spolupracovníku, režisérovi Františku Filipovi. Velký ohlas zaznamenaly i jeho televizní seriály Dobrá Voda a Sanitka . Zdramatizoval řadu románů, např. Král Krysa od Jamese Clavella či Komu zvoní hrana od Ernesta Hemingwaye. V roce 1989 byl jmenován zasloužilým umělcem a v roce 2000 byl uveden do televizní Dvorany slávy při vyhlašování cen TýTý. Dále obdržel Cenu Trilobit a Cenu Vladislava Vančury. Jiří Hubač je pohřben na Kyjském hřbitově v Praze 9.
Více od autora
Jiří Hronek (10)
Narozen 1. 5. 1905 v Roudnici nad Labem, zemřel 5. 3. 1987 v Praze. Novinář, redaktor, publicista, autor divadelních her, rozhlasových pásem a televizních scénářů, autor románů a literatury pro mládež.
Více od autora
Jiří Hampl (5)
Narozen 24. 4. 1929 v Úvalech u Prahy, zemřel 23. 11. 2009 v Praze. Fotograf.
Více od autora
Jiří Figer (8)
Narozen 16.7.1918 v Praze, zemřel 4.2.1997 v Praze. Malíř, knižní grafik, scénograf, autor filmových plakátů.
Více od autora
Jiří Felix (7)
Narozen 21.2.1931 v Praze. PhDr., CSc., asistent katedry romanistiky, romanista se specializací na rumunštinu, práce z oboru.
Více od autora
Jiří Cejpek (9)
Jiří Cejpek byl vysokoškolský profesor, informační vědec, knihovník. V letech 1947–1950 studoval na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy knihovnictví a vzdělávání dospělých . V období 1950–1951 vedl knihovnu Studijního lidovýchovného ústavu FF UK, poté pokračoval v letech 1953–1956 v postgraduálním studiu knihovnictví a lingvistiky na tehdejší Filologické fakultě UK. Od roku 1956 vyučoval na katedře knihovnictví a vědeckých informací FF UK jako asistent a později odborný asistent. V roce 1968 byl jmenován docentem. V letech 1973–1990 nemohl z politických důvodů působit na univerzitě. V letech 1974–1985 pracoval ve Výzkumném oddělení Slovenské technické knihovny v Bratislavě a poté až do roku 1989 jako vedoucí projektového týmu Výzkumného oddělení Československého střediska výstavby a architektury v Praze. Po sametové revoluci se v roce 1990 vrátil a o rok později byl jmenován profesorem. V letech 1990–1994 vedl Katedru knihovnictví a vědeckých informací . Roku 1997 se stal emeritním profesorem UK. V letech 1991–2001 přednášel i na Filozoficko-přírodovědecké fakultě Slezské univerzity v Opavě, kde v období 1994–1998 vedl Ústav bohemistiky a knihovnictví. V letech 2001–2005 vyučoval na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity na oboru FF MU VIK-Vědecké informace a knihovnictví. Zabýval se především dějinami knihoven, knihovnictvím a informační vědou.
Více od autora
Jiří Bahounek (10)
Narozen 29.8.1947 v Brně. PhDr., sociolog a historik umění, katolický kněz, práce a překlady z oborů, básník a prozaik.
Více od autora
Jindřich Zogata (7)
Jindřich Zogata , básník a prozaik. Narozen v Jaworzynce v Beskydech, hranicemi států dělených na české, polské, slovenské a německé. Pochází z rolnické rodiny. Otec Pavel Zogata byl legendární gajdoš, zpěvák a vypravěč. Improvizoval své příběhy vycházející z genotypů gorolů, lidí žijících v horách.. Rodiče v době komunistické agrese udrželi kamenitý grunt a nedali se zkolektivizovat. Slezsko, dělené po staletí mezi Slezany, Moravany, Poláky, Čechy, Slováky, Němce a Židy, kde nedůvěra stávala se ideologií, nebylo a není pospolité. Pouze náboženství pomáhalo věřit. Národovci, nacionalisté a dobyvatelé uhlí a železa od Ostravy rozbíjeli symbiózu a kulturu míst a vztahy mezi lidmi do kořenů rodin. Malost velikášství koryfejů zůstavila vydrancovanou zem. Od roku 1945 žije v československém Slezsku. Základní školu absolvoval v Jeseníku nad Odrou, Kunwaldě, přeonačeném na Kunín a v Bukovci u Jablunkova. Přes netvorskou zvůli všem nadřazených tajemníků KSČ vystudoval Jedenáctiletou střední školu v Jablunkově, maturoval v roce 1957 a Vysokou školu zemědělskou, nyní Mendelovu univerzitu v Brně. Promoval roku 1962. Krátce působil v Československé akademii zemědělských věd v Brně, potom v institucích pro kulturu okresu Frýdek-Místek a Karviná. Podepsal 2000 slov. Od roku 1969 do roku 1974 byl zaměstnán v dělnických profesích na ostravsku a pracoval s rodiči na gruntě. Po zákazu být soukromým rolníkem odešel roku 1974 do Brna. Vnucené práce pokračovaly u Technické a zahradní správy do roku 1993, kdy přijal místo správce Národní kulturní památky parku Špilberk - bývalého mocnářského žaláře národů, změněného na kulturní instituci, kde působil do roku 2004. Nebyl a není v žádné politické straně. Pěstuje stromy na Špilberku. Zcesty. V cestách nerostou. Publikovat začal v literárních časopisech 60.let, Host do domu, Červený květ, Plamen, Sešity pro mladou literaturu, Literární noviny, v Polsku a jinde. Tři jeho sbírky připrave...
Více od autora
Jindřich Šídlo (5)
Jindřich Šídlo je český novinář. Vystudoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd UK. Od roku 1992 krátce pracoval v Českém deníku, devět let působil v týdeníku Respekt a v letech 2001 až 2005 byl členem redakce deníku MF Dnes. Od listopadu 2005 do dubna 2009 vykonával funkci vedoucího redaktora domácího zpravodajství deníku Hospodářské noviny. Od května 2009 řídil domácí zpravodajství ČT a byl také hlavním politickým analytikem této veřejnoprávní televize. Každý týden publikoval své sloupky pod názvem „Diagnóza“ v Respektu. Nyní pracuje opět jako redaktor Hospodářských novin. Za svou žurnalistickou práci, zejména zaměřenou na oblast lidských práv, získal novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky. V říjnu 2009 označil na síti Facebook čínskou velvyslankyni v Praze za „arogantní bábu“, což vzápětí rozpoutalo debatu o tom, jak - a zda vůbec - mohou zaměstnanci médií veřejné služby vystupovat na sociálních sítích.
Více od autora
Jindřich Janíček (8)
Narozen 29. 12. 1990 ve Znojmě. Ilustrátor a grafik. Spolu s Nikolou Klímovou založil a vede nakladatelství Take Take Take. Překladatel komiksu z angličtiny.
Více od autora
Jim Kjelgaard (1)
Jim Kjelgaard, plným jménem James Arthur Kjelgaard byl americký spisovatel, autor především knih pro mládež. Jim Kjelgaard se narodil roku 1922 v New Yorku jako čtvrtý ze šesti dětí a vyrůstal na rodinné farmě v Allegheny Mountains v Pensylvánii. Poté, co farma zkrachovala, přestěhoval se s rodinou do Galetonu, kde navštěvoval střední školu. Již jako chlapec hodně četl a pokoušel se o vlastní tvorbu. Projevila se u něho ale epilepsie a byl mu diagnostikován nádor, bohužel rodina neměla dost peněz na operaci. Po střední škole studoval při práci dva roky na Syracuse University, přičemž vykonával různá povolání. Stal se vášnivým lovcem a rybářem a rozhodl se, že se stane spisovatelem. Od roku 1938 publikoval své práce v různých časopisech a roku 1941 vydal svůj první román Forest Patrol . Kjelgaard miloval přírodu a byl jejím ochráncem. Měl velmi rád zvířata, což je zřejmé ze všech jeho knih, kterých vydal více než čtyřicet. Obzvláště miloval psy a napsal o nich jeden ze svých nejlepších románů Big Red , který popisuje přátelství mezi člověkem a jeho psem a který byl úspěšně zfilmován. Roku 1959 spáchal Kjelgaard, sužovaný po několik let chronickými bolestmi a depresemi, sebevraždu ve svém domě v Phoenixu.
Více od autora
Jelena Svitko (10)
Jelena Svitko je zkušená ukrajinská lékařka a léčitelka, naturopatka a fytoterapeutka. V krvi jí koluje krev ukrajinských molfárů - duchovních léčitelů. Vystudovala medicínu a mikrobiologii, zabývá se přírodní léčbou. V mládí se zabývala jógou, studovala Avicennu a různá odvětví východní a západní medicíny. Pobývala v Indii, USA, Kanadě, Řecku, Slovensku, Rakousku a Izraeli, učila se u tibetských lámů a japonských léčitelů, zná jejich tajemství i zapomenuté receptury ukrajinských národních léčitelů. Pracovala ve známé newyorkské naturopatické klinice a na alergologické klinice v Kanadě. Zbavuje lidi těžkých zdravotních problémů. V současné době provozuje svou praxi v Kyjevě.
Více od autora
Jean-Michel Cousteau (5)
Francouzský oceánograf a filmový producent. Původním povoláním architekt. Jeho otcem byl oceánograf Jacques-Yves Cousteau .
Více od autora
Jean Laffitte (6)
Mons. Jean Laffitte, Comm. l'Emm. je francouzský římskokatolický kněz, biskup a sekretář Papežské rady pro rodinu. Po střední škole, studoval Univerzitu v Toulouse, kde roku 1973 získal titul z politologie. Navštěvoval také kurzy Univerzity v Cambridgi a Univerzity v Salamance. Roku 1984 vstoupil do Francouzského papežského semináře v Římě. Svá filosofická a teologická studia získal na Papežské Gregoriánské univerzitě, kde roku 1988 dostal titul bakaláře teologie a filosofie. Na kněze byl vysvěcen 2. července 1989 a byl inkardinován do diecéze Autun. Je členem Komunity Emmanuel. Poté pokračoval ve svých studiích na Papežském institutu Jana Pavla II. pro studium manželství a rodiny, kde získal doktorát z morální teologie. Od roku 1994 vyučuje na institutu jako profesor manželské etiky a na Lateránské univerzitě jako profesor antropologie a spirituality. Roku 2003 se stal konzultorem Kongregace pro nauku víry. Dne 28. ledna 2005 se stal podsekretářem Papežské rady pro rodinu. V letech 2006 až 2009 byl vice-předsedou Papežské akademie pro život. Tuto funkci vykonával do 22. října 2009 kdy jej papež Benedikt XVI. jmenoval sekretářem Papežské rady pro rodinu a titulárním biskupem z Entrevaux. Biskupské svěcení přijal 12. prosince 2009 z rukou kardinála Tarcisia Bertoneho a spolusvětiteli byli kardinál Renato Raffaele Martino a arcibiskup Giuseppe Molinari. V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jean Laffitte na anglické Wikipedii.
Více od autora
Jean Dutourd (3)
Jean Gwenaël Dutourd byl francouzský novinář, kritik a prozaik. Jeho dílo zahrnuje na sedm desítek krátkých i rozsáhlých próz. Do češtiny byly přeloženy dvě knihy, Vejce pro Maršála a Hrůzy lásky. Narodil se v rodině zubního lékaře Francise Dutourda a Andrée Haasové. Ve svých dvaceti letech byl dva týdny vězněn po německé invazi do Francie za druhé světové války. Po šesti týdnech se mu podařilo utéci a vrátil se do Paříže. Studoval na Sorboně, studia zcela neuzavřel, nezískal osvědčení z psychologie. Na Sorboně se seznámil s filozofem Gastonem Bachelardem. V době studií, 22. května 1942, se oženil s Camille Lemercierovou, měli syna Frédérica a dceru Claru, která zemřela. Na začátku roku 1944 byl zatčen, utekl a podílel se na osvobození Paříže během Pařížského povstání. První knihu vydal v roce 1946. V letech 1963 – 1999 publikoval články ve francouzských novinách France-Soir. 14. července 1978 se stal terčem útoku, který zničil jeho byt v Paříži, nezpůsobil však žádné oběti na lidech. 30. listopadu 1978 byl zvolen do Francouzské akademie. Od roku 1987 do roku 2007 připravoval týdenní sloupky v Radio Courtoisie. 8. května 1989 byl zvolen do Académie nationale des Sciences, Belles-lettres et Arts de Bordeaux. V roce 1997 byl zvolen za člena Serbian Academy of Sciences and Arts, oddělení pro jazyk a literaturu. Spolupracoval s Philippem Bouvardem v programu francouzského radia na RTL Les Grosses Têtes, kde odpovídal od roku 2001 denně telefonicky na dvě otázky a účastnil se osobně vysílání jako čestný host. Svou účast ukončil v roce 2008. Do roku 2009 předsedal Sdružení na obranu francouzského jazyka. Dutourd zemřel 17. ledna 2011 ve věku 91 let. Jeho pohřeb se konal dne 21. ledna 2011 v kostele Saint-Germain-des-Prés v Paříži, pak na hřbitově hřbitově Montparnasse. Zúčastnil se jej také novinář Philippe Bouvard, spisovatelé Alain Decaux a Max Gallo, historička Helene Carrere d'Encausse, vydavatel Raphaël S...
Více od autora
Jean Carper (3)
Jean Carper je nejprodávanější autorka New York Times, přispívající editorka magazínu Víkend USA a přední odbornice na zdraví a výživu. Je autorkou 24 knih, včetně 100 jednoduchých věcí proti Alzheimerově nemoci, kterou napsala poté, co zjistila, že ona nese hlavní gen pro Alzheimerovou chorobou.
Více od autora
Jaroslav Vogel (4)
Jaroslav Vogel byl český dirigent a hudební skladatel. Otec skladatele, JUDr. Karel Vogel , byl amatérský klavírista a organizátor hudebního života v Plzni. Poskytl synovi hudební základy. Jaroslav se pak vedle studia na gymnáziu učil hře na housle u Otakara Ševčíka. Kompozici studoval nejprve soukromě u Vítězslava Nováka, v letech 1918–1919 pak na Pražské konzervatoři. V roce 1910 odešel studovat do Mnichova na Akademii der Tonkunst. Tam mimo jiné studoval kontrapunkt u svého strýce Viktora Glutha, česko-německého skladatele pocházejícího rovněž z Plzně. Další dva roky pak strávil v Paříži na soukromé vysoké škole hudební Schola Cantorum. Jeho učitelem byl francouzský hudební skladatel Vincent d'Indy. Po návratu do Čech působil nejprve jako korepetitor Národního divadla v Praze a v letech 1914–1915 jako dirigent operety v Plzni. Za 1. světové války musel narukovat na vojnu a po skončení války se znovu ucházel o místo korepetitora v Národním divadle. Tehdy neuspěl, ale vzápětí získal místo dirigenta Národním divadle moravsko-slezském v Ostravě. V roce 1923 se vrátil do Prahy a následující tři roky vyučoval hudbu, věnoval se hudební publicistice a příležitostně hostoval jako dirigent u České filharmonie a Orchestru českých železničářů. V sezoně 1926–1927 působil jako dirigent opery v Plzni a poté až do roku 1943 byl šéfem opery ostravského divadla. V sezóně 1944–1945 vedl operu Českého lidového divadla v Brně. Po 2. světové válce byl krátce dirigentem Symfonického orchestru Československého rozhlasu v Praze a znovu šéfem opery v Státního divadla Ostrava. Dirigentem opery Národního divadla v Praze se stal roku 1949 a působil zde až do svého odchodu do důchodu v roce 1959. V letech 1950–1951 a 1956–1958 byl šéfem opery. Ještě v letech 1959–1962 byl šéfem Státní filharmonie Brno. Zemřel v roce 1970 a je pohřben na hřbitově v Lázních Bohdaneč. Řada jeho operních inscenací byla natočena na gramofonové desky. Na...
Více od autora
Jaroslav Vejvoda (7)
Jaroslav Vejvoda, vlastním jménem Jaroslav Marek, je prozaik, žijící od roku 1968 do 1997 ve Švýcarsku, publicista. Jaroslav Vejvoda se narodil v Praze 13.9.1940. Jeho matka byla novinářka, otec technický úředník. Po středoškolských studiích vystudoval Právnickou fakultu UK a poté pracoval jako právník. V roce 1968 emigroval Jaroslav Vejvoda do Švýcarska. Zde vystřídal několik zaměstnání a po jazykovém kurzu začal na univerzitě v Bernu studovat práva. Studia ale nedokončil a věnoval se pouze psaní prózy a publicistice. Od roku 1975 působil Jaroslav Vejvoda v Curychu jako tiskový lektor, po návratu do Prahy v roce 1997 přednášel na Institutu základů vzdělanosti UK, kde mimo jiné vedl kurz kreativního psaní.
Více od autora
Jaroslav Vajdiš (5)
Narozen 27.2.1920 v Přílepech u Holešova, zemřel 16.9.2006.Architekt, práce z oboru
Více od autora
Jaroslav Štěpaník (7)
Narozen v Brně.Vyučil se mechanikem,pak vystudoval psychologii, pedagogiku a občanskou výchovu.Byl poradenským psychologem a redaktorem Svobodného slova a vyučoval společenské vědy na brněnském Vysokém učení technickém. Kromě odborných a populárně naučných publikací je znám jako autor fejetonů a povídek, spolupracoval s televizí, rozhlasem, časopisy a deníky.
Více od autora
Jaroslav Spurný (7)
Jaroslav Spurný je český investigativní novinář. Střední průmyslovou školu v Břeclavi opustil krátce před maturitou, přičemž vedení školy písemně spravil o tom, že se tak děje z důvodu porušování lidských práv ve škole. V roce 1983 podepsal Chartu 77. V roce 1990 spoluzakládal týdeník Respekt, kde pracuje dosud. Zabývá se kontroverzními tématy jako je StB, tunelování nebo korupce. V roce 2002 vydal knihu Česká kocovina. V roce 2018 mu vyšly další dvě knihy - první je knižní rozhovor s dlouholetým členem zpravodajské komunity Karlem Randákem s názvem Nepohodlný agent , druhá - Jací jsme dnes, s podtitulem Česko od roku 1989 očima investigativního novináře - vydalo nakladatelství Torst. Jaroslav Spurný je držitelem prestižní novinářské ceny Karla Havlíčka Borovského za rok 2004. V roce 2012 byl Sdružením Ferdinanda Peroutky vyznamenán Cenou Ferdinanda Peroutky pro nejlepšího novináře za rok 2011. Je také držitelem Novinářské ceny 2011 udělované nadací Open Society Fund, a to v kategorie psané žurnalistiky "Nejlepší investigativně-analytický příspěvek" za článek "Zničte dokument číslo 1439". V roce 2017 dostal osvědčení účastníka odboje a odporu proti komunismu. Je ženatý, má tři děti.
Více od autora
Jaroslav Skupnik (4)
Kulturní antropolog; odborný asistent Ústavu etnologie Filozofické Fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Přednáší kulturní a sociální antropologii, antropologii příbuzenství a problematiku terénního výzkumu a etnografie. Absolvoval studijní a badatelské pobyty v USA, Velké Británii, Polsku a Slovensku. Realizoval antropologický terénní výzkum v romských osadách na východním Slovensku. Je autorem textů a spoluautorem projektu fotografické publikace Hermanovce: Four Seasons with the Roma. , autorem knihy Kultury sexuality: Západ a ženská obřízka a řady dalších esejů, studií a článků věnovaných antropologickému pohledu na příbuzenství, sexualitu, vztah kultury a biologie, romskou problematiku.
Více od autora
Jaroslav Škába (5)
Jaroslav Škába se narodil 5. ledna 1884 v Praze v rodině bývalého námořníka. V osmnácti letech již procestoval celou Evropu. V Le Havru se mu podařilo dostat na obchodní loď s kursem do Jižní Ameriky. "Ve dvaceti letech šel jsem jako dobrovolník k rakouské válečné maríně. Byl jsem naloděn na křižníku „František Josef I.“, s kterým jsem se potuloval tři a půl roku po Dálném východě.“ Jaroslav Škába zemřel v Praze 23. června 1945 ve věku 61 let, ale jeho knihy se staly mezi milovníky dálek, lodí a námořní historie vytouženou relikvií, vyhledávanou v regálech antikvariátů.
Více od autora
Jaroslav Pacovský (6)
Jaroslav Pacovský , autor reportáží, literatury faktu a rozhlasových i televizních pořadů pro děti. Redaktor časopisu Sluníčko, převážná část jeho tvorby se týká dětí. Spolupracoval na večerníčku Králíci z klobouku, nebo pohádka Ač je to k nevíře, strašidla jsou z talíře. Jako bývalému reportéru Mladého světa mu není cizí ani cestování, a z těchto "potulek" vznikly knihy Vzduchoplavci, aviatici a piloti, nebo Lidé , vlaky, koleje.
Více od autora
Jaroslav Marek (7)
Narozen 27.11.1926 v Nitře , zemřel 18.12. 2011 v Brně. PhDr. CSc. Historik.
Více od autora
Jaroslav Klenovský (7)
Jaroslav Klenovský je architekt a památkář, který se téměř 40 let věnuje terénní péči o nemovité památky židovské kultury na území Moravy a Slezska. Napsal desítky článků a publikací o historii a památkách jednotlivých židovských obcí, scénářů dokumentárních filmů, libret výstav a stálých i příležitostných muzejních expozic. Projektoval opravy nemovitostí, vytvořil studie židovských čtvrtí a center a navrhl řadu pamětních desek. Ze souborných děl zaslouží zmínku Židovské památky Moravy a Slezska , Mapa židovských památek České republiky , Brno židovské , Židovské památky Zlínského kraje , Brány spravedlivých – Synagogy Moravy, Slezska a Čech a mnoho dalších monografií o židovském osídlení, městech a obcích.
Více od autora
Jaroslav Hubáček (7)
Jaroslav Hubáček je český jazykovědec, bohemista a vysokoškolský pedagog. Na brněnské Pedagogické a Filozofické fakultě Masarykovy univerzity vystudoval obory hudební výchova a český jazyk , následně v letech 1954–1959 nejdříve krátce učil na Osmileté střední škole v Ostravě-Hrušově, poté na ostravské Pedagogické škole pro vzdělání učitelů národních škol. Po vzniku Pedagogického institutu v Ostravě v roce 1959 odborný asistent , docent , profesor na katedře českého jazyka PedF, od 1990 FF OU. Externí aspiranturu na FF MU úspěšně ukončil roku 1966 a získal tituly kandidáta filologických věd a doktora filozofie . Po změně společenských poměrů v Československu v listopadu 1989 zastával významné akademické funkce: děkan PedF a FF OU , v letech 1991–1995 byl prvním rektorem Ostravské univerzity. Vedle rozsáhlé badatelské, pedagogické, organizátorské, přednáškové i publicistické činnosti od roku 1949 člen, přední sólista a předseda Pěveckého sdružení moravských učitelů. Pamětní medaile za zásluhy o rozvoj Ostravské univerzity mu byla udělena v roce 1996. Hlavním oborem jeho badatelského zájmu je jazykovědná bohemistika se specializací na jazykovou kulturu , lexikologie s důrazem na sociolekty , fonetika, fonologie, stylistika a rétorika; činný byl též jako lexikograf. Autorsky připravil dobově úspěšný televizní seriál Mluvím, mluvíš… , jako spoluautor se podílel na přípravě učebnic češtiny pro polské menšinové školství. V průběhu své profesní kariéry pracoval jako člen různých oborových komisí a redakčních rad odborných časopisů, re...
Více od autora
Jaroslav Hladík (4)
Narozen 1933. Pedagog, učebnice a metodické materiály k výuce základů společenských a humanitních věd.
Více od autora
Jaroslav Folta (6)
Narodil se 2.4.1933 v Plzni. Absolvoval Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Na základě jeho návrhu byl Národnímu technickému muzeu přiznán výzkumný záměr Dějiny věd a techniky na léta 1999–2003. Nejvýznamnějším publikačním výstupem tohoto výzkumného záměru se staly třísvazkovové Studie o technice v českých zemích oceněné zvláštní cenou Gloria musaealis v kategorii Muzejní publikace roku 2003. Byl činným i v redakčních radách časopisů Dějiny věd a techniky a Pokroky matematiky, fyziky a astronomie . Od roku 2003 editorsky vedl publikační řadu Práce z dějin techniky a přírodních věd. Od roku 1989 byl místopředsedou Společnosti pro dějiny věd a techniky, od téhož roku viceprezident a od roku 1997 prezidentem Mezinárodní komise pro vyučování dějinám věd a techniky Mezinárodní unie pro dějiny a filozofii vědy . Od roku 1999 byl místopředsedou Rady vědeckých společností ČR, od roku 1998 pak členem vědecké rady Historického ústavu AV ČR a od roku 1999 místopředsedou oborové rady programu Zpřístupňování výsledků výzkumu české veřejnosti MŠMT ČR. Externě vyučoval dějiny matematiky na MFFUK a PedF UK . Ve vědecké práci se soustřeďoval na dějiny matematiky, obecné otázky vývoje vědy a dějiny techniky. Zemřel 25.3.2011 v Praze.
Více od autora
Jaroslav Fencl (5)
Narozen 11. 6. 1922 v Nalžovicích. Pedagog, dramatik spisovatel pro děti.
Více od autora
Jaroslav Čuřík (3)
Jaroslav Čuřík SDB , byl český katolický kněz, člen řádu salesiánů, politický vězeň komunistického režimu. Pocházel z rodiny se čtyřmi dětmi z Hrobic. Kněžské svěcení přijal tajně z rukou biskupa Štěpána Trochty na Bílou sobotu 8. dubna 1950. Za necelý týden po svěcení došlo, v rámci Akce K, k internaci řeholníků na celém území tehdejšího Československa. Internován byl v Oseku s ostatními řeholníky. Po propuštění z internace nastoupil základní vojenskou službu v pracovních útvarech PTP až do roku 1954. V letech 1954–1957 pracoval v civilním zaměstnání. Roku 1957 byl zatčen a v listopadu téhož roku odsouzen za podvracení republiky spolu s ostatními spolubratry za tajnou salesiánskou činnost na 3 roky do vězení. Vězeňská léta prožil v Jáchymově a v Kartouzích až do roku 1960. Po propuštění z vězení pracuje v civilním zaměstnání jako dělník až do roku 1969. V této době politického uvolnění nastoupil do farní pastorace v litoměřické diecézi. Nastupuje jako výpomocný duchovní do duchovní správy v Teplicích – farnost Trnovany. Avšak tzv. normalizační proces nedovolil, aby řeholníci žili společně v komunitách, a tak roku 1970 odchází sám na samostatnou faru. Jeho pastoračním polem se stala farnost Horní Jiřetín u Mostu a široké okolí. V Horním Jiřetíně pracoval přes 30 let a opravoval kostely ve svém farním obvodu, které byly v havarijním stavu. S lítostí musel přihlížet, jak několik kostelů, které opravil, bylo demolováno kvůli těžbě uhlí. Zcela vyčerpán neúnavnou prací, po mozkové příhodě, kdy částečně ztratil zrak, odešel v roce 2003 do komunity spolubratří salesiánů v Teplicích. Ti se o něj starali až do jeho smrti v sobotu 28. října 2006, která nastala po druhé mozkové příhodě. Poslední rozloučení s ním se konalo 2. listopadu 2006 v kostele sv. Jana Křtitele v Teplicích a 3. listopadu 2006 v kostele sv. Terezie od Ježíše v Praze 8 – Kobylisy. Uložen byl do hrobu na hřbitově v Praze–Ďá...
Více od autora
Jaroš (5)
Více od autora
Jaromír Skácel (3)
Narozen 5. 4. 1937 ve Zlíně. Po maturitě na Střední průmyslové škole konzervárenské ve Bzenci pracoval ve Výzkumném ústavu mrazírenském v Bratislavě jako chemik, pak v Balírnách obchodu v oddělení řízení kontroly jakosti. Zabýval se tvorbou norem pro kávu a čaj.
Více od autora
Jaromír Hrabovský (7)
Narozen 1933. MUDr., CSc., chirurg, práce z oboru a příručky první pomoci.
Více od autora
Jaromír Gelnar (7)
Narozen 19.1.1931 v Ostravě, zemřel 25.10.1990 v Havířově. PhDr., CSc., etnograf a folklorista, literatura o lidových písních.
Více od autora
Jaromír Dušek (5)
Jaromír Dušek je český politik a bývalý odborář. V letech 1995 až 2012 stál postupně v čele Odborového sdružení železničářů a Svazu odborářů služeb a dopravy. V letech 2012 až 2016 byl zastupitelem Pardubického kraje a náměstkem hejtmana zodpovědným za dopravu a dopravní obslužnost. V roce 1971 absolvoval střední průmyslovou školu železniční a nastoupil na místo železničního výpravčího v České Třebové, kde sloužil až do roku 1989. V tomtéž roce získal post mluvčího Občanského fóra a začal se angažovat v železničních odborech. V letech 1993 až 1999 vystudoval obor marketing a management na Fakultě dopravní Vysoké školy chemicko-technologické v Pardubicích . V roce 1995 se stal předsedou odborářského hnutí s názvem Odborové sdružení železničářů. V roce 2007 byl odvolán a nastoupil na Generální ředitelství ČD. V letech 2009 až 2012 působil jako předseda Svazů odborářů služeb a dopravy, poté začal pracovat ve vedení Pardubického kraje. Ve volbách do Senátu PČR v roce 2008 neúspěšně kandidoval v obvodu č. 3 - Cheb jako nestraník za Stranu důstojného života. Získal 5,61 % hlasů a skončil s odstupem na 5. místě. O dva roky později ve volbách do Senátu PČR v roce 2010 kandidoval jako nestraník za SPOZ v obvodu č. 46 - Ústí nad Orlicí. Se ziskem 8,31 % hlasů znovu obsadil 5. místo. Ještě v roce 2010 do SPOZ vstoupil a v krajských volbách v roce 2012 byl lídrem kandidátky v Pardubickém kraji. Strana uspěla, získala 5,31 % hlasů a Dušek se společně se svými dvěma kolegy stal krajským zastupitelem. Po vytvoření krajské koalice ČSSD, Koalice pro Pardubický kraj a SPOZ byl na začátku listopadu 2012 zvolen náměstkem hejtmana zodpovědným za dopravu a dopravní obslužnost. Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2013 kandidoval v Pardubickém kraji na druhém místě kandidátky SPOZ, ale neuspěl. V krajských volbách v roce 2016 byl z pozice čl...
Více od autora
Jarmila Mourková (5)
Jarmila Mourková byla česká spisovatelka a literární historička. Její próza je řazena k psychologické literatuře, literárněvědné práce jsou věnovány konci 19. a začátku 20. století v české literatuře. Maturovala v roce 1951 na reálném gymnáziu. Vystudovala češtinu a literární vědu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Absolvovala v roce 1956, její závěrečná práce byla věnována Josefu Horovi. V roce 1964 získala titul kandidát věd. V roce 1967 si udělala doktorát. Poté vědecky pracovala v Literárním archivu Národního muzea . Zpracovala pozůstalost Josefa Hory, Jiřího Mahena, Josefa Svatopluka Machara, Marie Majerové, Františka Xavera Šaldy, Richarda Weinera ad. V roce 1989 odešla do důchodu. Její manžel Jaromír Loužil je rovněž kulturním historikem.
Více od autora
Janusz Andrzej Zajdel (3)
Janusz Andrzej Zajdel byl polský jaderný fyzik a spisovatel žánru science fiction. V Polsku byl od konce 70. let 20. století druhým nejpopulárnějším spisovatelem sci-fi po Stanisławu Lemovi. Janusz Zajdel vystudoval fyziku na Varšavské univerzitě. Poté nastoupil do Centrální laboratoře radiační ochrany. Zde pracoval až do 80. let 20. století, byl spoluzakladatelam místní organizace Solidarity. Byl specialistou na jadenou fyziku. Na toto téma publikoval řadu článků, skript i populárně naučných knih. V žánru sci-fi debutoval v roce 1961 v časopise „Młody Technik“ povídkou Tau velryby. Nejprve psal tradiční technologické scifi, později se ale posunul k sociálně-kritickým dílům a antiutopii, kritizující totalitu. Prvním románem v tomto směru byl román Vynález profesora van Troffa, další romány byly stále otevřenější kritikou socialistického systému v Polsku. Zajdel napsal celkem přes 80 povídek a několik románů. Měl velký vliv na další generaci polských spisovatelů scifi. Jeho knihy byly přeloženy do řady jazyků včetně češtiny. Zemřel v roce 1985 v poměrně mladém věku na rakovinu. Na jeho počest byla přejmenována cena Sfinks na Cenu Janusze A. Zajdela.
Více od autora
Jana Zajícová (7)
Narozena 19. 12. 1954. Pedagožka zaměřená na muzikoterapii a náboženskou výchovu. Též psychoterapeutická poradkyně. Dříve houslistka a hudební pedagožka.
Více od autora
Jana Strýčková (7)
Televizní a rozhlasová publicistka, scenáristka, dramaturgyně, práce o zdravé stravě, televizní pořad o bydlení.
Více od autora
Jana Štěpánková (3)
Jana Štěpánková byla česká herečka, dcera herce Zdeňka Štěpánka a herečky Eleny Hálkové, po matce též pravnučka českého básníka Vítězslava Hálka a sestra novinářky Kateřiny Nešlehové, po otci též sestra herců Petra Štěpánka a Martina Štěpánka. Začínala jakožto epizodní ochotnice po boku svého slavného otce. Po studiích na DAMU odstartovala její profesionální herecká dráha v pardubickém Východočeském divadle, kde působila celkem šest let. V roce 1959 se stalo jejím domovským divadlem pražské libeňské Divadlo S. K. Neumanna, kde působila až do roku 1972. Od roku 1972 až do roku 2000 byla členkou souboru Divadla na Vinohradech. V roce 2000 také hostovala v Městském divadle v Mladé Boleslavi. Již na počátku své herecké kariéry se seznámila se svým budoucím manželem, režisérem Jaroslavem Dudkem. Po jeho smrti dne 31. srpna 2000 jí nebyla prodloužena smlouva s Divadlem na Vinohradech a působila hlavně v televizi a filmu. Od roku 2008 účinkovala několik let pohostinsky v Divadle Na Jezerce ve hře Paní plukovníková. V roce 2018 hrála v divadle Ungelt ve hrách "Na útěku" a "Pardál". Kromě výše zmíněné tvorby působila mnoho let v rozhlase a dabingu, za což byla oceněna Cenou Františka Filipovského . Je autorkou kuchařky o cuketách Tak tady jsou ty slíbené recepty na cukety, paní Ehmová. Po těžkém zápalu plic a následné plicní embolii zemřela 18. prosince 2018 ve věku 84 let, rodinné rozloučení proběhlo 21. prosince. Nynější Divadlo pod Palmovkou
Více od autora
Jana Housarová (7)
Narozena 1959. Anglistka a bohemistka, překladatelka z angličtiny, spoluautorka příruček pro začínající spisovatele a novináře.
Více od autora
Jana Drtilová (5)
MUDr. Jana Drtilová * 18. března 1940 v Ostroměři Vystudovala Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Pracovala na lůžkových odděleních v Liberci, v Praze-Bohnicích a v Dětské psychiatrické léčebně v Dolních Počernicích, dále v psychiatrických ambulancích v Podkrkonoší – v Nové Pace a Hořicích, na fakultní poliklinice v Praze a poliklinice v Říčanech. Mezitím poznala také práci na chirurgii, interně, kožním a onkologickém oddělení. Na výzvu Nadace Naše dítě od základu vybudovala Linku bezpečí a krizové centrum v Praze, kde v letech 1994–98 působila i jako ředitelka. Po více než 20 letech se v roce 1999 vrátila do Říčan, kde má privátní psychiatrickou ordinaci pro děti, dospívající a dospělé. Je soudní znalkyní v oboru psychiatrie a pedopsychiatrie. Pravidelně ji můžeme slýchat a vidět v popularizačně-naučných pořadech v rozhlase a televizi. Spolu s neuropatologem Františkem Koukolíkem napsala knihy „Odlišné dítě“ , „Vzpoura deprivantů: o špatných lidech, skupinové hlouposti a uchvácené moci“ , „Život s deprivanty I“ , „Život s deprivanty II“ ; v roce 2006 pak vyšlo nové vydání „Vzpoury deprivantů“. Je rozvedená, má dceru a jednu vnučku.
Více od autora
Jana Dolejšová (11)
Narozena 5. 5. 1945 ve Vysokém nad Jizerou. RNDr., CSc., chemik . Publikuje v oboru.
Více od autora
Ján Zima (9)
Narozen 14. 8. 1952, zemřel 26. 3. 2019 v Brně. Profesor, RNDr., DrSc., biolog, systematický zoolog, terénní i vědecký pracovník, věnoval se studiu obratlovců, hlavně savců, jejich fylogenezi, ekologii, biodiverzitě, vysokoškolský profesor na Univerzitě Karlově a Masarykově univerzitě, bývalý ředitel Ústavu biologie obratlovců AV ČR, autor a spoluautor odborných monografií, článků a vysokoškolských učebnic.
Více od autora
Jan Wintr (11)
Jan Wintr je český právník, právní teoretik a vysokoškolský pedagog. Působí jako docent katedry teorie práva a právních učení Právnické fakulty Univerzity Karlovy, externí vyučující Ústavu politologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy a Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Je členem Legislativní rady vlády, Výboru pro sexuální menšiny Rady vlády pro lidská práva, v letech 2012 až 2017 též členem Rady České tiskové kanceláře. Na Právnické fakultě Univerzity Karlovy absolvoval v letech 1996–2001 obor právo , ve stejném roce získal titul JUDr. a pokračoval v letech 2001–2006 doktorským studiem v oboru teoretické právní vědy . Paralelně vystudoval v letech 1996–2004 na Filozofické fakultě obor historie-politologie , kde v roce 2011 získal rovněž titul PhDr. Na Ludwig-Maximilians-Universität v Mnichově studoval v akademickém roce 2002/2003 německé právo a právní filozofii v rámci programu Erasmus. Od roku 2014 je docentem teorie, filozofie a sociologie práva. Odborně se zabývá především interpretací práva, ústavním soudnictvím a parlamentní kulturou. Jeho kniha Říše principů. Obecné a odvětvové principy současného českého práva získala Bolzanovu cenu a Cenu Antonína Randy.
Více od autora
Jan Vávra (7)
Jan Vávra vystudoval herectví na divadelní falkutě AMU v Praze. Do roku 1990 se živil jako herec, působil v Činoherním klubu, Divadle na Vinohradech, Divadle S. K. Neumanna a hrál ve fi lmech, například v Kalamitě Věry Chytilové. Zároveň s několika přáteli vydával samizdatovou revue Prostor, kam psal pod pseudonymy Hugo Pludek a Kryštof Pochybný. Po pádu komunistického režimu začal pracovat jako novinář, byl šéfredaktorem týdeníku OF Fórum a komentátorem Lidových novin. Podílel se na vzniku TV NOVA, kde působil více než pět let jako šéf zpravodajství a moderátor nedělní politické diskuse 7 dní. V současné době je ředitelem televizní produkční společnosti.
Více od autora