12181–12240 z 157854 Autoři
P Alberti (9)
Vlastní jménem Antonín Dokoupil - katoplický kněz. * 13. 6. 1881 Žeranovice + 14. 1. 1946 Kvasice Studoval bohosloveckou fakultu v Olomouci, po vysvěcení v roce 1904 nastoupil do Zdounek u Kroměříže, kde od roku 1921 až do své smrti působil jako farář. Angažoval se v náboženských spolcích . Překládal z němčiny, latiny, italštiny a napsal biografii významných katolických osobností.
Více od autora
Otto von Frisch (7)
Německý zoolog, ředitel Státního přírodovědného muzea mezi lety 1977-1995, syn fyziologa Karla von Frische .
Více od autora
Otakar Vochoč (7)
Narozen 1. 12. 1933 v Praze. PhDr., filosof, pedagog, bibliograf a překladatel německých filosofických prací.
Více od autora
Otakar Antoň Funda (8)
Otakar Antoň Funda je český filosof, religionista, překladatel, vysokoškolský učitel a bývalý evangelický farář. Roku 1965 vystudoval protestantskou teologii na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě v Praze. Externě poté studoval na Filozofické fakultě UK v Praze. Na postgraduální studium odešel do Basileje, kde studoval na Filozofické a Teologické fakultě. Jeho disertační práce nesla název T. G. Masaryk, sein philosophisches, religiöses und politisches Denken u prof. M. Geigera. Komunistické úřady však nechtěly nostrifikovat Fundův basilejský doktorát, tudíž byl nucen, i přes značné obtíže, promovat znovu roku 1981 na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě , tentokrát prací Eirenaiovo učení o recapitulatio. V roce 1975 „podal Funda habilitační práci na Komenského evangelické bohoslovecké fakultě v Praze, pod názvem Myšlení o víře a myšlenky víry“. Avšak nebyl teologicky a politicky poplatný tehdejšímu směru českého protestantismu J. L. Hromádky „a svou koncepcí demytologizace a existenciální interpretace křesťanské víry vyvolal řadu polemik v českém protestantismu“. Jeho habilitační práce byla komunistickým režimem odmítnuta. V roce 1990, když již nebylo školství v područí komunistického režimu, mohl být habilitován na Husitské teologické fakultě UK v oboru filosofie náboženství. Předsedou habilitační komise byl prof. dr. Zdeněk Kučera, děkan fakulty. Na návrh Filosofické fakulty Masarykovy Univerzity v Brně byl 5. června 2003 prezidentem republiky V. Klausem jmenován profesorem pro obor filosofie. Od roku 1995 působí také na Západočeské univerzitě v Plzni, kde vyučuje předměty z etiky, filozofie a religionistiky jako Dějiny náboženství, Etické problémy či Antická a středověká filozofie. Od roku 2003 působil na dnes již neexistující Literární akademii Josefa Škvoreckého. ...
Více od autora
Ota Kars (4)
Ota Kars je český spisovatel a básník, autor úspěšných prozaických i básnických knih, držitel Magnesie Litera – Kosmas Ceny čtenářů za rok 2018. Býval přezdíván Iggy Pop české poezie. Sám se označuje za samozvaného veršotepce a prozorytce. Narodil se v Praze v porodnici na Štvanici. Absolvoval základní školu a nedokončil gymnázium v Nuslích. Za komunismu pracoval na vlakové překládce Nádraží Střed v Praze, jako závozník v Brně a také jako nekvalifikovaný učitel na základní škole na druhém stupni. Ota Kars je bývalý performer v rámci různých aktivit v akčním básnickém seskupení Ota Kars und Karpeles a organizátor a aktivní účastník akcí Poetické Oko, HuLiDi a festivalu Kadeřábek. Nyní opět žije a někdy píše v bytě na Letný, stejně jako dříve ve Strašnicích, Nuslích, v Líšni, Karlíně, Velvarech, Roudnici, Teplicích, Berlíně, Dejvicích, New Yorku a na Břevnově. Ve svém textu, básni Ro_zmlácená krajina napsané v roce 2007, která vyšla ve sbírce Má láska je kurva, píše o svém životě, rodině a vztahu k malíři Georgesu Karsovi. Obdržel několik ocenění za biografickou knihu o filmování a celém životě Tomáše Holého Jmenuju se Tomáš. Např. Magnesia Litera – Kosmas Cenu čtenářů a ocenění Český Bestseller . Trojsbírka Smrtelná hodina, Patetická utrpení lásky, Obscénní pohyby básní byla Knihou týdne časopisu Týden .
Více od autora
Ota Gregor (7)
Ota Gregor, vlastním jménem Ota Gans , byl český lékař působící v oblasti vnitřního lékařství, oboru patologie, gastroenterologie a psychosomatiky. Ota Gregor se narodil v Praze v židovské rodině. Vystudoval Akademické gymnázium v Praze. Po okupaci v roce 1939 odešel ilegálně přes Polsko do Anglie. Byl tehdy medikem ve čtvrtém ročníku na lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Za druhé světové války vstoupil v Anglii do zahraničního odboje, kde v roce 1944 jako příslušník Československé samostatné obrněné brigády bojoval u Dunkerque. Při postupu své jednotky přes Německo se dostal zpátky až do ČSR. Zde rychle dokončil studium medicíny a promoval v roce 1948. Byl internista, působil na IV. interní a pak na I. interní klinice v Praze, potom působil v letech 1969–1976 v Nemocnici pod Petřínem , kde se stal přednostou kliniky. Docentem se stal v roce 1961, profesorem patologie a terapie vnitřních nemocí se poté stal v roce 1967. Ota Gregor byl původně hlavně gastroenterolog, později se však z něho stal odborník na psychosomatickou medicínu. Výrazným způsobem se také přičinil o vznik české psychosomatické školy. V roce 2004 byl pasován na Rytíře českého lékařského stavu. Napsal memoáry, z nichž asi nejvýznamnější jsou Moje návraty aneb kudy jsem chodil . Kromě toho napsal i několik knih esejů, známé jsou:
Více od autora
Oskar Krejčí (10)
Oskar Krejčí je český politolog, autor přibližně třiceti knih a více než tisícovky nejrůznějších studií a článků. Je univerzitním profesorem, ředitelem Institutu globálních studií UJAK v Praze. Narodil se v Praze, střední školu vystudoval v Sokolově. V devatenácti letech byl jako vojín základní služby zatčen při pokusu o překročení státní hranice do Rakouska a po více než dvouměsíční vyšetřovací vazbě odsouzen ke čtrnácti měsícům podmíněně. Rok pracoval jako horník na dole Gen. Jeremenko v Ostravě a více než rok jako strojník na KVHU ve Vřesové na Sokolovsku; zde vstoupil do KSČ. V letech 1969 až 1974 studoval na Filozofické fakultě UK v Praze sociologii a filozofii. Podílel se zde i na práci tzv. prověrkových komisí. Poté pracoval v Ústavu pro filozofii a sociologii ČSAV a absolvoval dlouhodobé vědecké stáže v SSSR a v USA. Podle Ministerstva vnitra ČR je evidován v seznamu spolupracovníků Státní bezpečnosti v celé řadě kategorií pod krycími jmény Oskar a Kaláb od roku 1975. Krejčí spolupracoval s 11. oddělením II. správy StB a s X. správou StB jakožto důvěrník, agent a jako rezident, tedy zvláště spolehlivý a prověřený tajný spolupracovník, jenž organizoval práci dalších agentů, kteří mu byli svěřeni, a předával výsledky jejich činnosti. Do KSČ vstoupil už koncem 60. let a zůstal zde i v době tzv. normalizace. Od února 1989 do listopadu 1990 byl poradcem komunistických předsedů federálních vlád ČSSR Ladislava Adamce a ČSFR Mariána Čalfy. Od léta 1989 zprostředkovával kontakty premiéra poslední komunistické vlády Adamce s iniciativou Most. Je autorem projevu, kterým byl v prosinci 1989 ve Federálním shromáždění ČSSR navržen na prezidenta Václav Havel a posléze jednomyslně zvolen prezidentem. Krejčí připravoval programové prohlášení přechodné federální vlády národního porozumění a byl i hlavním redaktorem programového prohlášení federál...
Více od autora
Ondrej Zizlavsky (5)
Narozen 1. 12. 1981. Ing., Ph.D., ekonom, vysokoškolský pedagog, specializace na průmyslový management a teorie řízení podniku, též práce z oboru veřejných financí.
Více od autora
Ondřej Buddeus (7)
Narozen 15. 1. 1984 v Praze. Germanista a nordista, překladatel z němčiny a norštiny, redaktor literárních časopisů, též básník.
Více od autora
Olga Velíšková (6)
Narozena 28.11.1929 v Uherském Brodě. PhDr., autorka učebnic francouzštiny, překladatelka.
Více od autora
Oldřich Starý (8)
Oldřich Starý dr. h. c. byl český architekt a profesor architektury na Českém vysokém učení technickém v Praze. V akademickém roce 1949–1950 byl jeho rektorem. Studoval architekturu na Císařské a královské české vysoké škole technické v Praze u profesorů Josefa Schulze a Jana Kouly. V letech 1912–1919 učil na průmyslové škole stavební v Plzni. Později působil ve stejné funkci v Praze. V roce 1922 byl zvolen předsedou Klubu architektů. Od roku 1935 byl předsedou Svazu československého díla. V roce 1945 byl jmenován profesorem architektury na Českém vysokém učení technickém v Praze. V letech 1922–1939 byl redaktorem časopisu Stavba, v letech 1939–1971 redaktorem časopisu Architekt.
Více od autora
Oldřich S Kostelecký (8)
Oldřich Seykora byl český novinář a spisovatel, publikující též pod pseudonymy Oldřich S. Kostelecký a Cunctator. Vystudoval filozofii a práva v Praze, působil jako profesor na obchodní akademii v Prostějově. Roku 1886 vydal publikaci Ad Rukopis Králové-dvorský namířenou proti Gebauerovým námitkám.
Více od autora
Olbram Zoubek (6)
Olbram Zoubek byl český sochař, který se výrazným způsobem zasloužil o rozvoj české architektonické plastiky, jeden z nejvýznamnějších českých sochařů druhé poloviny 20. století. Olbram Zoubek se narodil v Praze 21. dubna 1926. Při výběru křestního jména byli rodiče ovlivněni novelou o biskupovi z pražského rodu Olbramů. Obecnou školu navštěvoval v letech 1932–1937 na Žižkově v Palackého ulici , reálku pak v letech 1937–1945 na Sladkovského náměstí na Žižkově. Od sexty navštěvoval nepovinné modelování u profesora Miroslava Kužela. V době 2. světové války byl v letech 1944–1945 totálně nasazen v podniku Wegena v Praze na Letné. Ve dnech 5. až 11. května 1945 se aktivně účastnil Pražského povstání. Hlásil se na AVU v Praze, ale nebyl přijat, proto absolvoval kamenosochařskou praxi u sochaře Otakara Velínského v Praze. V letech 1945–1952, po úspěšném složení zkoušek, studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové u profesora Josefa Wagnera. V letech 1948–1950 absolvoval základní vojenskou službu v posádkách měst Košice, Rožňava, Šafárikovo a Frýdek-Místek. V roce 1951 se začal věnovat restaurátorské praxi, ke které získal průpravu u profesora Josefa Wagnera. Specializoval se na renesanční sgrafito a kamennou plastiku. V roce 1951 též uzavřel sňatek se spolužačkou, sochařkou Evou Kmentovou. V roce 1954 se jim narodila dcera Polana a v roce 1956 syn Jasan, který se stal též sochařem. V roce 1980 jeho první manželka Eva zemřela. V roce 1981 se oženil s Marií Edlmanovou a rok na to se jim narodila dcera Eva . Střídavě žil v Praze a v Litomyšli, kde je také zapsán jako čestný občan. Stal se členem Unie výtvarných umělců, skupiny Trasa a Nové skupiny, byl též členem Umělecké besedy. Zoubek je autorem posmrtné masky Jana Palacha a náhrobní desky Palachova hrobu na Olšanských hřbitovech , kterou komunistický režim vzápětí nechal odstranit. Jeho pamětní deska Jana Palacha na budově Filozofické fakult...
Více od autora
Olav Duun (6)
Olav Duun byl norský spisovatel. Debutoval roku 1907 . Mezi jeho nejznámější a nejcennější díla patří šestisvazkový epos Lidé z Juviku a román Lidé a živly . Duunovy romány se často odehrávají v přímořské oblasti Namdalenu ve středním Norsku, z níž sám pocházel. Tematicky se zaměřuje na boj dobra se zlem, který se odehrává v duši každého člověka a který se v různých podobách projevuje i na povrchu, v lidském jednání. Duun psal menšinovým norským jazykem nynorsk v silně dialektální variantě, což do jisté míry zabránilo světovému rozšíření Duunovy slávy.
Více od autora
Nofreeusernames (7)
Narozena 15. 7. 1986 v Moskvě. Česká autorka, vlastním jménem Olga Zbranek Biernátová. Marketingová specialistka v nakladatelství, přednášející social media marketing na vysoké škole, dříve knihovnice a informační pracovnice. Autorka románů pro dívky.
Více od autora
Nikolaj Georgijevič Garin-Michajlovskij (8)
Ruský spisovatel, autor literatury pro děti, sestavitel sbírky korejských pohádek, také autor historických a cestopisních esejí a memoárů.
Více od autora
Nicola Yoon (9)
Nicola Yoon vyrostla na Jamajce a v Brooklynu. Nyní žije v Los Angeles s dcerou a manželem, romanopiscem a designerem Davidem Yoonem, korejským Američanem, který se podílel na grafické úpravě jejího debutového románu „Všechno, úplně všechno“. Vystudovala obor elektrický inženýr jako nižší vysokoškolský stupeň vzdělání na Cornell University a magisterské studium tvůrčího psaní na Emerson College, 20 let pracovala v oblasti investování. Pak se jí narodila dcera , a mateřství ji inspirovalo k napsání románu - jako novopečená maminka prožívala přirozený strach o dítě a sklony ochránit jej před vnějším světem. První verzi románu psala v ruce na papír. Předtím vyráběla šperky u firmy Nicola Yoon Design.
Více od autora
Nicki (11)
Více od autora
Nick Cave (7)
Nick Cave je australský zpěvák, hudební skladatel, textař, herec a spisovatel. Hudbě se začal věnovat počátkem sedmdesátých let, kdy spolu s multiinstrumentalistou Mickem Harveyem založil svou první skupinu, jejíž název se po několika změnách ustálil na The Birthday Party. Ta se rozpadla v roce 1983, ale Cave spolu s Harveyem založili skupinu Nick Cave and the Bad Seeds, ve které působí do současnosti; Harvey ze skupiny odešel v roce 2009, po více než pětatřicetileté spolupráci s Cavem. V letech 2006 až 2011 působil Cave ve skupině Grinderman, se kterou vydal dvě studiová alba. V roce 2000 získal italské hudební ocenění Premio Tenco a roku 2005 spolu s Warrenem Ellisem australskou cenu Australian Film Institute Awards za nejlepší hudbu k filmu The Proposition. Jeho písně byly použity v řadě filmů, jako například Tak daleko, tak blízko! , Vřískot 3 , Shrek 2 nebo Harry Potter a Relikvie smrti – část 1 . Rovněž složil originální hudbu k několika filmům, jako jsou Zabití Jesseho Jamese zbabělcem Robertem Fordem a Země bez zákona . V různých filmech také hrál, jsou to například Nebe nad Berlínem a Rhinoceros Hunting in Budapest . Některým filmům jako The Proposition a Země bez zákona napsal scénář. Je autorem dvou románů, první z nich nesl název A uzřela oslice anděla, který byl poprvé vydán v roce 1989, druhý pak Smrt Zajdy Munroa . Narodil se 22. září 1957 v městečku Warracknabeal v australském státě Victoria. Jeho matka se jmenovala Dawn Cave a pracovala jako knihovnice. Otec Colin Frank Cave byl učitel. Měl celkem tři sourozence, bratry Tima a Petera a sestru Julii . Po jejím narození se rodina přestěhovala do většího města Wangaratta. Ve svých osmi letech začal zpívat ve sboru v místní katedrále. Školní docházku zahájil ve Wangarattě, ale odtud byl ve svých třinácti letech (v roce...
Více od autora
Neil Patrick Harris (5)
Neil Patrick Harris je americký herec, zpěvák a režisér. K významným rolím v jeho kariéře patří úloha v seriálu Doogie Howser, M.D. a role sukničkáře Barneyho Stinsona v seriálu Jak jsem poznal vaši matku . Hrál sám sebe ve filmové sérii Zahulíme, uvidíme , Zahulíme, uvidíme 2 a Zahulíme, uvidíme 3 a také si zahrál titulní roli v internetové muzikálové minisérii Dr. Horrible's Sing-Along Blog Josse Whedona . Narodil se v Albuquerque v Novém Mexiku, vyrůstal ve městě Ruidoso . Jeho rodiče, Sheila a Ron, byli oba právníci, kteří vlastnili restauraci, k jeho budoucímu povolání nikterak neměli velký vztah. Má staršího bratra Briana, díky kterému ve čtvrté třídě začal hrát divadlo - jako Toto se objevil ve školní hře Čaroděj ze země Oz. Střední školu si sám vybral, šlo o La Cueva High School v Albuquerque, ve které se aktivně účastnil školních her a muzikálů. Školu úspěšně ukončil s vyznamenáním roku 1991. Svoji kariéru zahájil už jako dětský herec, kterého objevil autor divadelních her Mark Medoff ve hře Drama Camp v Las Cruces. Medoff ho roku 1988 obsadil do filmu Claras's Heart, dramatu s Whoopi Goldberg napsaném podle stejnojmenného románu Josepha Olshana, za které získal nominaci na Zlatý glóbus. V témže roce zazářil v dětském fantasy filmu Purple People Eater. Následující rok získal hlavní roli v seriálu Doogie Howser, M.D. , za kterou opět získal nominaci na Zlatý glóbus. Poté, co Doogie Howser, M.D. v roce 1993 po čtyřech sériích skončil, hrál mnoho rolí v televizních pořadech a v roce 1995 měl poprvé možnost účinkovat v šokujícím filmu Animal Room, který se však příliš neujal. Od té doby jeho filmová kariéra zahrnovala pouze vedlejší role ve snímcích Hvězdná pěchota , Příští správná věc a Bratrstvo černé pracky . Ve filmové sérii Harold & Kumar (Zahulíme, uvidíme , Zahulíme, uvidíme 2 a Zahulíme, uvidíme 3 [2...
Více od autora
Nancy Taylor Rosenberg (5)
Nancy Camille Taylor-Rosenberg navštěvovala školu v Gulf Park College v Gulf Portu, Mississippi.Má 3 děti a žije v Dallasu v Texasu. První román Mitigating Circumstances, vydala v roce 1993, a práva na film získal držitel Academy Award Jonathan Demme.Romány Rosenbergové byly přeloženy do mnoha jazyků. Většina z nich se stala bestselery. Rosenbergová je rovněž známa svou filantropií. Dílo: Probation Officer Carolyn Sullivan Revenge of Innocents Sullivan's Evidence Sullivan's Justice Sullivan's Law Lily Forrester My Lost Daughter The Cheater Buried Evidence Mitigating Circumstances Standalones Conflict of Interest Abuse of Power Trial by Fire California Angel Interest of Justice First Offense
Více od autora
Nancy Baker Jacobs (8)
Je autorkou sedmi detektivek a šesti knih z oblasti literatury faktu. Pracovala jako žurnalistka, soukromá vyšetřovatelka, učila na koleji. Nyní je spisovatelkou na plný úvazek. Žije na pobřeží střední Kalifornie.
Více od autora
Nahlas (6)
Ivan Hlas je významný český písničkář a kytarista, známý svým přínosem české hudební scéně zejména v 90. letech. Je uznáván pro svůj výrazný hlas a schopnost kombinovat různé hudební styly, včetně rocku, blues a folku. Hlas koncem 80. let založil skupinu Nahlas , která se stala jedním z prostředků jeho hudebního vyjádření. Název kapely v překladu do angličtiny znamená "Aloud", což odráží její přímočarý a slyšitelný přístup k hudbě.
Více od autora
Naděžda Blažíčková-Horová (10)
Narozena 19.12.1942 v Praze. Historička umění a galeristka, práce z oboru.
Více od autora
Muriel Spark (7)
Dame Muriel Sarah Sparková byla skotská spisovatelka. Věnovala se psaní románů, povídek, básní a esejí. Muriel Spark označil v roce 2008 britský deník The Times 8. místem z '50 nejlepších britských spisovatelů od roku 1945'. Muriel Cambergová se narodila v městské části Bruntsfield v Edinburghu jako dcera Bernarda Camberga, inženýra, a Sarah Elizabeth Maudové. Otec byl židovského vyznání, matka vychovávala Muriel v presbyteriánské víře. Vzdělání získala ve škole pro dívky , v letech 1934-35 absolvovala kurz 'komerční korespondence a precizního psaní' na Heriot-Watt College. Krátký čas učila anglický jazyk a poté pracovala jako sekretářka v obchodním domě. Muriel se vdala za Sidneyho Oswalda Sparka 3. září 1937. Zanedlouho jej následovala do Jižní Rhodésie . Jejich syn Samuel Robin se narodil v červenci 1938. Během pár měsíců spisovatelka zjistila, že její muž trpí maniodepresivní psychózou se sklony k násilným výbuchům. Muriel opustila svého manžela i syna v roce 1940. Do Británie se vrátila na počátku roku 1944, pracovala ve vojenské zpravodajské službě po zbytek druhé světové války. Z vydělaných peněz podporovala svého syna. Spisovatelka trvala na vytvoření domova pro svou rodinu v Anglii, Robin se ovšem později vrátil se svým otcem do Skotska, kde byl vychováván matčinými rodiči. Muriel Sparková se naplno začala věnovat psaní až po válce. Mezi první žánry, kterým se oddala patří poezie a literární kritika. V roce 1947 se stala editorkou Poetry Revue. Muriel Sparková se nechala pokřtít Anglikánskou církví v roce 1953, avšak v následujícím roce konvertovala ke Katolické církvi, což považovala ve své kariéře za stěžejní. Zvláště ve svém vývoji v autorku románů. Penelope Fitzgeraldová, přítelkyně Muriel a také romanopiskyně, o Sparkové napsala, že 'dokáže vidět lidskou existenci jako celek, presně jak spisovatelé musí na svět nahlížet . . ., a také že tato vlastnost byla Sparkov...
Více od autora
Monika Hauff & Klaus-Dieter Henkler (9)
Monika Hauff & Klaus-Dieter Henkler je německé pěvecké duo, které je známé svými vystoupeními se šlágrovou hudbou a lidovými písněmi. Svou kariéru zahájili v 60. letech 20. století v bývalé Německé demokratické republice a rychle si získali popularitu díky svým harmonickým duetům a okouzlujícímu vystupování na pódiu. V průběhu let vydali řadu alb a stali se známými osobnostmi východoněmecké zábavy. Jejich repertoár zahrnoval směs tradičních lidových písní, popových melodií a původních skladeb, které našly odezvu u širokého publika. Úspěch dua pokračoval i po znovusjednocení Německa a za svůj přínos německé hudbě byli oceněni různými cenami. Absolvovali rozsáhlá domácí i mezinárodní turné, na kterých svou hudbu představili fanouškům po celém světě.
Více od autora
Monika Divišová (6)
Narozena 1977. Bc., výživová poradkyně, práce o výživě a zdravém životního stylu.
Více od autora
Mnislav Zelený (8)
Mnislav Zelený je český etnolog, spisovatel a publicista. Hlavním předmětem jeho zájmu jsou indiánské kmeny Latinské Ameriky, především Amazonie. Kromě kulturní antropologie ho zajímá též archeologie, historie a současné poměry v zemích Jižní Ameriky, kam podnikl řadu poznávacích i badatelských cest, při nichž pořídil i mnoho fotografií. Při svém pobytu mezi indiány v roce 1989 byl adoptován do kmene Jawalapiti a získal indiánské jméno Atapana , které používá jako součást jména i ve své publikační činnosti. V letech 1996–2001 byl velvyslancem České republiky v Kolumbii a Ekvádoru. Po studiu ekonomie na Vysoké škole zemědělské v Praze se v roce 1967 přihlásil na filozofickou fakultu Karlovy univerzity ke studiu etnografie, které dokončil v roce 1974. Již v tomto období strávil v zemích Latinské Ameriky delší dobu, a to nejen na soukromých cestách, expedicích a terénním výzkumem, ale také studiem etnografie na Universidad Nacional Mayor de San Marcos a Pontificia Universidad Católica v Limě . V následujících letech byl publicistou na volné noze, po zákazu publikovat vystřídal různá zaměstnání, vypravil se znovu do Brazílie. Po roce 1989 krátce zkoušel i podnikat, v letech 1993–1996 pracoval u španělské společnosti Grupo Antolín. Mimoto byl externím spolupracovníkem Centra iberoamerických studií Karlovy Univerzity, kde přednášel bez nároku na honorář. Byl spoluzakladatelem a prvním prezidentem Latinskoamerické společnosti. V letech 1996–2001 působil jako velvyslanec ČR v Kolumbii a Ekvádoru. V roce 2003 založil nadaci Velká Amazonie na ochranu tamějších indiánů a deštných pralesů. Píše knihy, články, blog, poskytuje rozhovory a přednáší. Vyjadřuje se i k problémům euroatlantické civilizace a ekologie. Do Jižní Ameriky se často alespoň na krátko vrací. Mnislav Zelený je též autorem hesel "Yawalapiti" a "Huarayo" v Encyclopaedia of World Cultures ....
Více od autora
Miroslav Sedláček (10)
Narozen 19. 5. 1956. RNDr., přírodovědec, scénárista, režisér, nakladatel, prozaik, autor a editor odborné literatury, mj. encyklopedické edice Chráněná území ČR .
Více od autora
Miroslav Rafaj (8)
Miroslav Rafaj – 5. prosince 1987, Opava) byl český lesní inženýr, redaktor a prozaik, bratr literárního kritika a básníka Oldřicha Rafaje. Vyrůstal v rodině krejčího. Po maturitě na reálném gymnáziu v Novém Jičíně roku 1953 vystudoval na Vysoké škole zemědělské a lesnické v Brně obor inženýrské stavby lesnické a roku 1958 získal titul inženýr. Od roku 1960 žil v Opavě, kde do roku 1968 působil jako stavbyvedoucí a projektant v podniku zemědělských meliorací. Pak řídil opavskou Okresní správu silnic a v letech 1971–1972 byl vedoucím odboru výstavby Městského národního výboru ve Vítkově. Roku 1973 se stal šéfredaktorem nakladatelství Profil v Ostravě a tuto funkci vykonával až do své smrti. Zároveň se roku 1977 stal tajemníkem severomoravské pobočky normalizačního Svazu českých spisovatelů. Náměty pro své prózy čerpal především z pracovních prostředí, které osobně poznal. Jeho hrdinové v nich překonávají pracovní těžkosti a vzájemná nedorozumění a nacházejí k sobě cestu tím, že zapomínají na osobní zájmy ve prospěch společného díla, čímž demonstrují zrání nového socialistického člověka. V letech tzv. normalizace byly proto jeho knihy vyzvedány jako vzor tzv. angažované literatury. Jeho prozaické dílo doplňuje několik divadelních, televizních a rozhlasových her.
Více od autora
Miroslav Pospíšil (4)
Miroslav Pospíšil byl český fotbalista, obránce, československý reprezentant. Za československou reprezentaci odehrál v letech 1920–1922 pět utkání. Nastoupil v historickém prvním oficiálním reprezentačním zápase - s Jugoslávií na olympijských hrách v Antverpách roku 1920. Byl členem takzvané „železné Sparty“, mužstva pražské Sparty z první poloviny 20. let 20. století. Ve Spartě hrál v letech 1912–1927, stal se s ní českým mistrem – i v letech 1920 a 1921, kdy šlo o nejvyšší a nejprestižnější soutěž v zemi.
Více od autora
Miroslav Macháček (2)
Narozen 8.5.1922 v Nymburce, zemřel 17.2.1991 v Praze. Herec a režisér.
Více od autora
Miroslav Laiske (7)
Narozen 26.3.1923 v Modřanech u Prahy, zemřel 23.5.1975 v Praze. PhDr., literární historik, práce z oboru.
Více od autora
Miroslav Hladký (5)
Narodil se v roce 1919 v Praze.Absolvoval filosofickou fakultu Karlovy university . V roce 1945 byl spoluzakladatelem Mladé fronty , kde se stal odpovědným redaktorem a vedl sportovní rubriku. Od roku 1956 pracoval v televizi jako režisér přímých přenosů. V roce 1961 začal přednášet na novinářské fakultě KU a později se stal vedoucím katedry publicistiky.
Více od autora
Miroslav Haller (7)
Miroslav Haller byl básník, pedagog, překladatel a spisovatel. Byl zakládajícím členem českobudějovického avantgardního uměleckého sdružení Linie a po válce se podílel na založení Divadelní fakulty Akademie múzických umění v Praze a školního divadla DISK. Miroslav Haller se narodil v rodině řídícího učitele Františka Hallera a jeho manželky Ludmily. V roce 1921 maturoval na reálném gymnáziu v Roudnici nad Labem a v letech 1921–1925 studoval světovou literaturu, filozofii a slovanskou filologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Studium úspěšně ukončil 10. února 1928. Po ukončení studia učil na středních školách v Bratislavě , Liptovském sv. Mikuláši a do konce ledna 1929 v Pelhřimově, odkud přešel do Českých Budějovic. Spolu s Josefem Stejskalem a Jiřím Linhartem působil na tamním reformním reálném gymnáziu a vyučoval francouzštinu a češtinu. Po přeložení do Prahy roku 1938 ukončil spolupráci s Linií a po roce 1945 se věnoval pedagogické praxi. Byl odborným a jazykovým poradcem filmového odboru Ministerstva školství a v letech 1941–1948 ředitelem dramatického oddělení Státní konzervatoře. Jako pedagogové tam působili herec Jiří Plachý, režisér Jiří Frejka, scénograf František Tröster. Již za války vypracovali Jiří Frejka s Miroslavem Hallerem a Františkem Tröstrem návrhy na transformaci studia dramatického umění. To mělo sestávat ze čtyřleté střední školy a čtyřletého vysokoškolského studia.Roku 1946 se podílel spolu s Jiřím Frejkou a Františkem Trösterem na založení Divadelní fakulty Akademie múzických umění v Praze a školního divadla DISK . Když v učebním roce 1946–1947 zahájila Divadelní fakulta AMU svou činnost, byl Miroslav Haller kvůli své politické orientaci z jejího dalšího budování vyřazen. Po únoru 1948 skončila i pedagogická činnost zakladatelů Jiřího Fr...
Více od autora
Miroslav Donutil (5)
Miroslav Donutil je český herec, moderátor, bavič a zpěvák. Je bývalým členem činohry Národního divadla v Praze. Narodil se v Třebíči a vyrůstal ve Znojmě, většinu svého dětství ale nakonec prožil v Brně. Jeho rodiče byli ochotníky, sám vystudoval brněnskou Janáčkovu akademii múzických umění. Již za studií hrál v Divadle Husa na provázku v Brně, kde působil od roku 1973 až do roku 1990. Poté se stal členem souboru Činohry Národního divadla, kde působil do roku 2013. Miroslav Donutil je od svých osmnácti let epileptik. S manželkou Zuzanou mají dva syny. Starší syn Tomáš pracuje jako informatik a mladší syn Martin je hercem. I s manželkou se jezdí již několik desítek let v létě rekreovat do obce Bobrová na Vysočině, kde mají chatu. V roce 2016 mu byla městem Třebíč udělena Cena města Třebíče. V únoru 2019 byla v třebíčském divadle Pasáž odhalena Miroslavu Donutilovi bronzová busta mladého akademického sochaře Sebastiana Wojnara, stejně tak ve foyer divadla vystaven kostým ze hry Sluha dvou pánů, kterou Donutil hrál v Národním divadle. Busta byla financována místními společnostmi a přáteli Miroslava Donutila. Je ceněn zejména jako nadaný komik a vypravěč. Jiří Suchý jej nazval klaunem z Boží milosti a prohlásil, že Donutilův Truffaldino v Goldoniho Sluhovi dvou pánů způsobil, že se v Národním divadle i se vším publikem opravdu nekontrolovaně řehtal, což se mu stává opravdu málokdy. Nedělní šálek kávy s Miroslavem Donutilem
Více od autora
Miroslav Antonín Liškutín (4)
Miroslav Antonín Liškutín byl československý brigádní generál, československý letec RAF. Vyučil se zámečníkem. V srpnu 1938 vstoupil do armády. Po vyhlášení protektorátu odešel za hranice a v Anglii byl přijat do řad RAF. Účastnil se vzdušných soubojů s nepřítelem, doprovázel námořní konvoje a prováděl vzdušnou ochranu námořní základny. Během druhé světové války sestřelil tři nepřátelská letadla a jednu létající pumu V1. Nad nepřátelským územím uskutečnil celkem 131 letů během druhé světové války. Sloužil v 312. a 313. československé stíhací peruti.V srpnu 1945 se vrátil do Československa a působil ve funkci náčelníka štábu na letišti v Brně-Slatině. Po únoru 1948 byl na něj vydán zatykač a musel opět uprchnout do Anglie, kde na něj čekala manželka a dvě děti. Nastoupil zde službu u královského letectva, ze služeb RAF odešel v roce 1962.
Více od autora
Miroslav Adamec (8)
Je ženatý , manželka Martina Gerbilská, děti: Štěpán , Adéla . Když byly ještě malé, vyprávěl jim před spaním pohádky, které si z hlavy vymýšlel a měl s tím velký úspěch. Děti skoro nikdy nechtěly spát! V současnosti na volné noze. V roce 1982 vystudoval FAMU, obor dramaturgie a scenáristika. Mezi jeho zájmy patří práce, záhady. Publikoval povídky v Mladém světě, píše hry pro televizi i rozhlas, jako scenárista debutoval na poli celovečerního hraného filmu pro kina v roce 1989 snímkem Uf-oni jsou tady. Ve stádiu příprav je filmový muzikál podle jeho scénáře pojmenovaný V peřině. V současnosti je předsedou Asociace režisérů a scenáristů. Česká televize
Více od autora
Miloslav Racek (9)
Miloslav Racek byl český vysokoškolský pedagog, profesor výtvarného umění, estetiky, křesťanského umění, archeolog a historik umění se zaměřením na barokní malířství a české moderní umění. Středoškolské vzdělání získal na reálném gymnáziu v Terezíně a Kralupech nad Vltavou, které zakončil maturitou v roce 1945. V letech 1945-1950 vystudoval dějiny umění a estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Studia ukončil roku 1950 obhajobou rigorózní práce Dílo Michaela Václava Halbaxe v Čechách. Dne 29. června 1951 byl jmenován na Římskokatolické Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Praze asistentem při archeologickém semináři pod vedením Prof. Josefa Cibulky, s účinností od 1. června 1951. Od 1. listopadu 1952 do 30. listopadu 1954 konal vojenskou službu. Poté se vrátil na CMBF. 29. července 1960 byl pověřen suplentskými přednáškami v oboru křesťanská archeologie a dějiny církevního umění. Od 15. prosince 1961 byl jeho činnost na CMBF ukončena přestupem do Národní galerie, kde působil jako vedoucí oddělení regionálních galerií. V letech 1961–1968 byl na CMBF pověřen externími přednáškami v oboru křesťanská archeologie a dějiny církevního umění. Jako externí lektor přednášel scénografii na DAMU v Praze. Zemřel 29. září 1980 v Kralupech nad Vltavou. Publikoval články o současném výtvarném umění i památkové péči zejména v časopisech Výtvarná práce, Hollar, Umění. Byl autorem textů doprovázejících katalogy výstav výtvarného umění a souborné výstavy v regionálních galeriích.
Více od autora
Miloslav Polcar (5)
Miloslav Polcar je český malíř, grafik a vysokoškolský pedagog. Vyškolil se jako typograf. V letech 1967–1973 studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru monumentální malby. . Od roku 1991 do roku 2009 učil kresbu a grafiku na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Roku 1992 byl jmenován docentem. Od roku 1989 byl členem Volného sdružení Tolerance, od roku 1993 členem Asociace volné grafiky a členem, později členem výboru a kurátorem Sdružení českých umělců grafiků Hollar. Od roku 2019 je členem Umělecké besedy. Zasedal v porotě pro udělení Ceny Vladimíra Boudníka. Samostatně vystavuje od roku 1983. Miloslav Polcar se zabývá grafikou a malířstvím, tvoří autorské knihy a kolážované prostorové objekty a instalace, ale pro celou jeho tvorbu je charakteristický princip stírání hranic mezi různými výtvarnými disciplínami. Jeho celoživotním tématem je to, co sám nazývá „osobní archeologie“ a má tím na mysli zdroje inspirace v dávných civilizacích, ke kterým se obracela i evropská poválečná moderna. Polcar se vrací do ještě hlubší minulosti a vychází z archetypálních znaků, které lidé užívali dávno před vznikem kodifikovaného písma. Jako absolvent ateliéru monumentální malby dává i v grafice přednost velkým formátům. V jeho pojetí již grafika ztratila svůj historický důvod k multiplikaci otisků a své grafické listy dotváří malbou a mechanickými zásahy, které z nich činí originál. Typickým rysem Polcarova rukopisu je vysoká míra abstrakce. Jeho ranou tvorbu ovlivnila strukturální abstrakce 60. let a pak studium u Zdeňka Sklenáře, který ve svém díle kombinoval východní kaligrafii s abstraktní malbou. Zásadním formativním zážitkem pro něj byla i pražská výstava španělské grafiky v roce 1980, která prezentovala reliéfní velkoformátové tisky a širokou škálu výtvarných technik. Archetypální podstata znaku je pro Polcara spojnicí mezi archaickým a moderním a stala se vý...
Více od autora
Miloslav Kincl (7)
Doc. RNDr. Miloslav Kincl, DrSc., . Docent katedry biologie, literatura z oboru botaniky.
Více od autora
Miloslav Holman (5)
Miloslav Holman byl český fotbalista, sportovní redaktor a reportér. Vyučil se zámečníkem, poté studoval na Střední průmyslové škole strojnické a v letech 1940–1945 pracoval ve Škodových závodech Plzeň. Od roku 1942 působil jako zpravodaj-externista v plzeňském deníku Nová doba. Po druhé světové válce pracoval jako konstruktér ve strojírenských závodech v Teplicích a spolupracoval s Krušnohorským rozhlasem. Poté byl redaktorem v Mladé frontě a k 16. lednu 1950 nastoupil do Československého rozhlasu. Začínal v rozhlasové stanici v Ústí nad Labem, kde se věnoval také reportérské tvorbě a vypomáhal i jako hlasatel. V roce 1951 přešel na vlastní žádost do Plzně. Pro svou všestrannost byl vybrán jako zpravodaj Československého rozhlasu v Moskvě . Po návratu ze Sovětského svazu zamířil do pražské redakce Československého rozhlasu. Ve sportovní redakci, kterou krátce také vedl, reportoval především cyklistiku , krasobruslení, kopanou a menší sporty. Po reorganizaci Hlavní redakce zpravodajství přešel na vedoucí místo reportážního oddělení. Byl spoluautorem sedmi rozhlasových publikací společně s Karlem Malinou, které popisovaly zákulisí domácího i světového sportu a věnovaly se i zajímavostem kolem společenského a kulturního života. Sportovní redakci vedl do roku 1984 a jako redaktor-komentátor v ní setrval až do roku 1990. V československé lize nastoupil za Technomat Teplice v jednom zápase, aniž by skóroval . Za Teplice nastupoval také v první sezoně klubu .
Více od autora